69 Co 153/2024 - 355

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o určení vlastnického práva, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 3. 2024, č. j. 17 C 346/2022-241, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. a II. potvrzuje.

II. Ve výroku III. se rozsudek okresního soudu mění takto: „Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Olomouci na náhradu nákladů řízení částku, která bude určena v samostatném usnesení, ve lhůtě tří dnů od právní moci samostatného usnesení.“

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 16.456 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno], advokáta.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Krajskému soudu v Ostravě na náhradu nákladů řízení částku 17.585 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastníkem - jednotky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], byt, vymezená v nemovité věci - pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č.p. [Anonymizováno] (část obce [adresa]), byt. dům, jejíž součástí je spoluvlastnický podíl o velikosti id. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na společných částech nemovité věci – tj. pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno] (část obce [adresa]), [Anonymizováno]. [Anonymizováno], a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ostatní plocha, jiná plocha, - [Anonymizováno] č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jiný nebytový prostor, vymezená v nemovité věci - pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno] (část obce [adresa]), byt. dům, jejíž součástí je spoluvlastnický podíl o velikosti id. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na společných částech nemovité věci – tj. pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno] (část obce [adresa]), byt. dům, a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ostatní plocha, jiná plocha, - spoluvlastnického podílu o velikosti id. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na jednotce č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], garáž, vymezené v nemovité věci - pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno] (část obce [adresa]), byt. dům, jehož součástí je spoluvlastnický podíl o velikosti id. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na společných částech nemovité věci – tj. pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno] (část obce [adresa]), byt. dům, a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ostatní plocha, jiná plocha, - zapsáno na listech vlastnictví číslo [hodnota], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v katastru nemovitostí pro katastrální území [adresa], obec [adresa], u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (výrok I.). Žalobkyni zavázal k povinnosti zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 37.268 Kč k rukám zástupce žalované [tituly před jménem] [jméno FO] do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Rozhodl, že o povinnosti žalobkyně nahradit státu – České republice náklady, které v řízení platil, bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně platně uzavřela smlouvu označenou jako „smlouva darovací a smlouva o zřízení věcného břemene služebnosti“ datovanou na dne 22. 1. 2020 sepsanou ve formě notářského zápisu [tituly před jménem] [jméno FO], notářkou se sídlem v [adresa] pod [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (dále jen „Smlouva“), jejímž předmětem měl být převod výše uvedených nemovitostí na žalovanou. V době jejího uzavření dle soudu prvého stupně nebylo prokázáno, že by žalobkyně byla stižena duševní poruchou podle § 581 zákona č. 89/2012 Sb. Rovněž dle soudu nebylo prokázáno, že by byla Smlouva v rozporu s dobrými mravy, měla lichevní charakter a byla žalobkyní uzavřena v omylu. Soud prvního stupně za stěžejní důkaz považoval znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 10. 1. 2024 (dále jen „Znalecký posudek“). Právě zejména z něj dovodil, že žalobkyně netrpěla v době uzavření Smlouvy dušení poruchou. Žalobkyně však namítá, že se znalec při zpracování Znaleckého posudku dopustil nepřípustného hodnocení důkazů namísto soudu. Žalobkyně již ve svém podání v této souvislosti odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2020, sp. zn. 24 Cdo 622/2020, ve kterém se podává: „Dříve než znalec přistoupí k odborné verifikaci zdravotního stavu posuzovaného je povinností soudu zajistit úplná a spolehlivá zjištění o osobních poměrech posuzovaného, o tom, jak se posuzovaný chová v každodenním životě, jak se stará o potřeby své a své rodiny, jak hospodaří s finančními prostředky, jak se případně projevuje na pracovišti, ve svém bydlišti, jak se chová v různých životních situacích apod. Jde-li o posuzování platnosti již učiněného právního úkonu podle dosavadní civilní úpravy či právního jednání podle nové civilní úpravy, je třeba –pokud to lze důkazy zjistit – verifikovat jednání (ve smyslu shora již uvedeném) posuzovaného v inkriminovaném období. V situaci, kdy ohledně poměrů posuzovaného člověka se budou (např. vlivem rozporných výslechů svědků, kteří jsou příbuzní posuzovaného, jeho přátel, respektive osob, s nimiž posuzovaný je či byl v inkriminovanou dobu v kontaktu) soustředit rozporné informace, je povinností soudu verifikovat, které skutečnosti a ze kterých důkazních prostředků má za prokázané, aby poté z nich mohl znalec při zpracování znaleckého posudku (případně jeho doplnění) vycházet …“ Ze znaleckého posudku plyne, že znalec hodnotil výpovědi svědků, u kterých shledal, že ohledně stavu a schopností posuzované se výpovědi polarizují; poukazuje v této souvislosti na konkrétní protichůdná tvrzení svědků (viz str. 17 a 18 Znaleckého posudku). Nicméně znalci nepřísluší hodnotit tyto protichůdné svědecké výpovědi a pro jejich rozpor si vybrat výpověď např. paní notářky, která neshledala nezpůsobilost žalobkyně uzavřít smlouvy (nadto notářka [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci své výpovědi popisovala své obvyklé pracovní rutiny a na sepis posuzované Smlouvy si nepamatovala – viz dále). Verifikaci těchto tvrzení mohl a měl provést soud, nikoliv znalec, a to před zpracováním znaleckého posudku, a nikoliv až po něm v rámci rozsudku. Uvedený Znalecký posudek proto nemůže obstát, neboť znalec suploval soud při hodnocení důkazů, a to tím spíše, že jsou tyto „polarizované“ výpovědi v nynější věci při znalcem tvrzené absenci zdravotnické dokumentace popisující zdravotní stav žalobkyně v době uzavření Smlouvy stěžejní. Protože soud prvního stupně neverifikoval tvrzení pro účely zpracování znaleckého posudku, zatížil řízení před ním procesní vadou. Pokud znalec poukazuje, že z jeho pohledu není reálné posuzovat, jakou roli mohlo hrát, že žalobkyně žila dlouho dobu v USA v jiném jazykovém prostředí (viz str. 20 Znaleckého posudku), považuje žalobkyně naopak uvedené za stěžejní, a to mimo jiné pro posouzení, zda žalobkyně listinám a jejich obsahu vůbec rozuměla, a to v kombinaci s jejími zdravotními obtížemi způsobenými prodělanou mrtvicí. V této souvislosti zdůrazňuje, že žalobkyně v [Anonymizováno] žila cca 40 let, což v řízení před soudem prvního stupně byla nesporná skutečnost. Její neznalost české právní terminologie a českých právních institutů přitom plyne ze svědeckých výpovědí (např. výpověď svědkyně [Anonymizováno], či svědkyně [Anonymizováno] a podporuje závěr, že napadená smlouva je neplatná. Uvedené se tedy přímo promítá do schopnosti žalobkyně pochopit Smlouvu a její právní následky. Posoudit uvedené bylo právě mj. úkolem znalce. Znalecký posudek je tak neúplný. Stejně tak měl znalec dle přesvědčení žalobkyně při jeho tvrzení o nedostatku dokumentů ze zkoumaného období zohlednit žalobkyní předložené videozáznamy, které byly rovněž provedeny jako důkaz na soudním jednání. Ty dokládají její nepříznivou zdravotní kondici. Žalobkyně rovněž vzhledem k uvedenému postrádá v posudku reflexi pozdějších závěrů z anglicky psané zdravotnické dokumentace ohledně jejího stavu v [Anonymizováno] od [Anonymizováno] [Anonymizováno] v rámci následné adaptace na mrtvici. Tato dokumentace byla soudu I. stupně předložena a žalobkyně žádala soud, aby ustanovil znalce, který ovládá angličtinu právě proto, aby mohl tuto zdravotnickou dokumentaci použít jako podklad. Tato okolnost nebyla v rozsudku jakkoliv zohledněna nad rámec konstatování v bodě 28. rozsudku, že návrh na provedení této lékařské dokumentace byl zamítnut, protože nebyl předložen její překlad do českého jazyka. Vzhledem k rozsáhlosti této anglicky psané dokumentace a z toho plynoucím značným nákladům na zajištění jejího překladu (řádově 350.000 Kč) proto žalobkyně požadovala, aby ji znalec tuto dokumentaci zohlednil ve svém znaleckém posudku jako podklad, což se však bez jakéhokoliv zdůvodnění nestalo. I uvedené proto představuje vadu znaleckého posudku, který vycházel z neúplné zdravotní dokumentace žalobkyně, resp. i vadu rozsudku. Z poznámek ve zdravotnické dokumentaci, že je žalobkyně orientovaná bezesporu neplyne, zda byla schopna rozumět složitým právním otázkám, textům v napadené Smlouvě a jejich právním důsledkům, ale že maximálně byla orientována v místě, čase a prostoru. Rovněž z věty „žádné vyšetření stran pátrání po nádoru nechce“, neplyne, že rozuměla medicínsky významné situaci, jak je ve znaleckém posudku nepřípustně dovozováno. Uvedené mohlo např. znamenat to, že již žalobkyně nechce podstoupit žádné stresující vyšetření u doktora, aniž by přesně věděla, co má být jeho předmětem. Z výše popsaných důvodů proto nemůže znalecký posudek jako vadný obstát. Žalobkyně proto již v řízení před soudem prvního stupně navrhovala, aby byl proveden nový či revizní znalecký posudek zpracovaný na téže téma. Tento důkazní návrh byl zamítnut, bez jakéhokoliv konkrétního odůvodnění. Soud pouze uvedl, že proto neshledal žádný důvod, aniž by se vypořádal s vyjádřením žalobkyně ke Znaleckému posudku. Žalobkyně je tak přesvědčena, že skutkové závěry popsané v rozsudku, nemohou obstát. Žalobkyně návrh na provedení revizního posudku znovu navrhla jako důkaz k prokázání jejich tvrzení o její duševní poruše a rozumové slabosti v době uzavření. Žalobkyně dále nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně jako stěžejní považoval právě výslechy rodinných příslušníků žalované, kteří bagatelizovali stav a schopnosti žalobkyně, a upozadil výslechy svědkyň [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], které její stav popisují jako závažnější a na výsledku sporu nemají žádný zájem. Rodinní příslušníci žalované, kteří byli slyšení k důkazu - sestra žalované [tituly před jménem] [jméno FO], otec žalované [jméno FO], manžel žalované [jméno FO] a matka žalované [jméno FO] mají zájem na zachování platnosti posuzované Smlouvy. Soud prvního stupně nesprávně upřednostnil při hodnocení důkazů výslechy rodinných příslušníky s poukazem, že do roku 2020 nebyly uvedené dámy s žalobkyní v kontaktu. Z rozsudku však zároveň plyne, že se potkaly v roce 2019-2020 a začaly se vídat v roce 2020. Smlouva je však právě ze dne 22. 1. 2020, tedy z období, kdy už se dle soudu znaly a začaly se vídat. Výpovědi uvedených dam a rodinných příslušníků jsou z tohoto hlediska minimálně stejně relevantní. Nicméně i kdyby byla snad Smlouva uzavřena později, než se uvedené dámy seznámily s žalobkyní, byly by jejich výpovědi i tak relevantní, neboť s ohledem na zlepšující se zdravotní a životní situaci žalobkyně, o které hovoří i znalec ve znaleckém posudku, musel by být stav žalobkyně v době uzavření Smlouvy stejný či spíše horší, než popsaly svědkyně ve svých výpovědích. V každém případě z jejich výpovědí jednoznačně plyne, že v blízké časové souvislosti s uzavřením Smlouvy stav žalobkyně dobrý nebyl a že žalobkyně byla stižena duševní poruchou, přinejmenším však rozumovou slabostí. Tedy soud prvního stupně pochybil, když při hodnocení důkazů výslechy paní [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] diskvalifikoval, resp. jim přiznal nižší důkazní váhu. Z těchto výslechů přitom mimo jiné plyne, že žalobkyně: - si nebyla schopna zajistit své potřeby a samostatně hospodařit, - měla problémy i u běžné komunikace, - často něčemu neporozuměla a že se to stává i dnes, - hodně zapomínala a zapomíná i dnes, - nevnímala hodnotu peněz a nerozeznala rozdíl mezi korunami a dolary, - nerozuměla české právní terminologii jako darovací smlouva, plná moc, věcné břemeno, atd., - podstatu Smlouvy, tedy že se nejedná o závěť, jí vysvětlily až svědkyně v roce 2022 a když tuto podstatu zjistila, byla z toho v šoku a zklamaná. Naopak soud v rozsudku a soudní znalec ve znaleckém posudku nesprávně přiznal významnou důkazní váhu výslechu notářky [tituly před jménem] [jméno FO]. Ta předně ve svém výslechu uvedla, že si na okolnosti uzavření nyní posuzované smlouvy nepamatuje a pouze obecně popsala, jak typicky u ní probíhá sepis právních dokumentů. Jen z této příčiny je její výslech pro nynější věc bez většího významu, když se k nynější věci v podstatě nevyjádřila. Žalobkyně považuje za logické, že notářka spíše před soudem mohla popisovat v obecné rovině své pracovní rutiny v lepším světle, tedy ve prospěch zachování platnosti Smlouvy, než aby vyzdvihovala případné problematické aspekty, které se každou právní praxí v rozdílné míře pojí. Soud při hodnocení skutkového stavu pak opominul vyhodnotit výpověď dcery žalobkyně [jméno FO] von [jméno FO], aniž by vysvětlil, proč ji nepovažoval za relevantní. Z jejího výslechu přitom např. plyne, že: žalobkyně komplikované věci většinou nechápala a musela jí to vysvětlovat jiným způsobem. Co se týče paměti, tak nebyla dobrá, tak na 50 %, žalobkyni až dodatečně kamarádky vysvětlily, jaká je podstata Smlouvy, zdravotní stav žalobkyně se zlepšil teprve až poté, co se začala stýkat s paní [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Vzhledem ke shora popsanému nemohou skutková zjištění soudu I. stupně v rozsudku o absenci duševní poruchy a případně alespoň rozumové slabosti žalobkyně obstát. Soud prvního stupně považoval za důležitou i skutečnost, že žalobkyně před Smlouvou uzavřela kupní smlouvu, kterou nemovitosti nabyla do svého vlastnictví. Její platnost podle soudu nenamítala a soud nepovažuje za pravděpodobné, že by byla v roce 2018 žalobkyně schopna právně jednat, protože nebyla stižena duševní poruchou, a v roce 2020 již nikoliv. Uvedené však přehlíží smysl a účel § 581 o. z. Smyslem a účelem této úpravy je totiž ochrana žalobkyně jako osoby jednající v duševní poruše (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 27 Cdo 2674/2018). Žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne 8. 11. 2018 nabyla nemovitosti, ve kterých naplňuje svoji bytovou potřebu a které spokojeně užívá. Podmínky smlouvy nebyly jakkoliv nepřiměřené jejím majetkovým možnostem. Kupní smlouva a její právní následky jsou tak žalobkyni ku prospěchu, a proto tuto smlouvu ani nenapadala. Otázka, zda byla tato kupní smlouva uzavřena v duševní poruše je tak irelevantní Soud prvního stupně po skutkové stránce nesprávně dospěl k závěru, že v posuzovaném případě při uzavření Smlouvy žalovaná nezneužila závislosti žalobkyně na její osobě; důvěry žalobkyně, kterou v ní žalovaná vyvolala; rozumové slabosti žalobkyně způsobené jejími zdravotními komplikacemi; a rovněž rozrušení způsobené neobvyklostí a překotností sepisu těchto listin pro žalobkyni. Pokud by soud vzal v potaz výslechy svědkyň [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [jméno FO] von [jméno FO], zejména ohledně (zdravotní) situace žalobkyně, jejich schopností a znalostí české právní terminologie a prostředí, ve spojení se závěrem znaleckého posudku, že u žalobkyně je nyní přítomna lehká kognitivní disfunkce a že její stav se postupně zlepšoval, je zřejmé že žalobkyně jednala při uzavření Smlouvy přinejmenším ve stavu rozumové slabosti a že obsahu Smlouvy vůbec nerozuměla. V řízení mimo jiné z těchto výslechů vyšlo najevo, že žalobkyně byla na žalované závislá a naprosto jí důvěřovala. Těchto okolností využila žalovaná, aby se na úkor žalobkyně obohatila, a to mimo jiné nabytím nemovitostí dle Smlouvy. Uvedené skutečnosti svědčí závěru, že Smlouva uzavřená za těchto okolností se tak příčí dobrým mravům, a proto je neplatná. Smlouva rovněž vzhledem k uvedenému vykazuje znaky lichevní smlouvy dle § 1796 o. z., kdy si žalovaná nechala Smlouvou slíbit poskytnutí plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, resp. žalobkyni žádné plnění smlouvou kromě zřízení služebnosti bydlení a užívání poskytnuto nebylo. Pokud soud uvádí, že úprava lichvy se na Smlouvu jako darovací smlouvu absolutně nepoužije, žalobkyně již ve své žalobě poukazovala, že by se tato úprava na nyní posuzovanou smlouvu měla použít alespoň analogicky. Pokud soud uzavírá, že u notářky proběhly dvě schůzky, z provedených důkazů tato skutečnost plynula pouze z výslechu [jméno FO], manžela žalované. Uvedené opět dokládá, jak soud nesprávně uvěřil pouze skupině svědků, které povolala žalovaná a kteří jsou ve věci osobně zainteresování, a tudíž nejsou nestranní. Zatímco výslechy svědků navrhnutých žalobkyní a odmítl promítnout do svých závěrů o skutkovém stavu. To skutkové závěry soudu nepřípustně pokřivilo. O úmyslu se na žalobkyni obohatit mimo to svědčí i další listiny provedené v řízení před soudem prvního stupně a uzavřené současně se Smlouvou, a to: generální plná moc, kterými měla dle soudu žalobkyně zmocnit žalovanou k veškerým právním jednáním, včetně dispozice s veškerým jejím majetkem, závět, kterou měla dle soudu žalobkyně odkázala veškerý svůj majetek žalované. Jednalo se tedy spolu se Smlouvou o listiny, kterými se žalovaná měla zmocnit veškerého majetku žalobkyně a kterými by převzala nad majetkovou sférou žalobkyně kompletní kontrolu.

3. Žalobkyně dále doplnila své odvolání podáním ze dne 18. 10. 2024 a v něm uvedla, že soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO] při zpracování svého znaleckého posudku provedl vlastní psychiatrické vyšetření žalobkyně, a to metodou Mini Mental State Examination (MMSE). To plyne například ze str. 14 a 15 Znaleckého posudku, když k jejímu současnému psychickému stavu dovozuje, že vykazuje mírnou kognitivní poruchu /MMSE 27/. Výsledek testu MMSE umožnil znalci dospět k diagnostickému závěru na str. 21 znaleckého posudku a samotnému závěru Znaleckého posudku na str.

22. Žalobkyně namítá, že zhodnocení jejích aktuálních kognitivních schopností ve Znaleckém posudku bylo nedostatečné. Právě od tohoto zhodnocení je nutné zpětně dovozovat postižení žalobkyně v době jejího právního jednání. Soudní znalec totiž použil zcela nedostatečný, a proto nevhodný test MMSE. To plyne zejména z odborné literatury, konkrétně např. z knihy HOSÁK L, HRDLIČKA, M, LIBIGER J. a kol.:, která je zároveň doporučenou literaturou k atestaci z psychiatrie. V této publikaci se uvádí k testu MMSE, že se jedná pouze o „jednoduché a rychlé screeningové vyšetření při podezření na demenci […]. Nevýhodou testu je nízká citlivost vůči kombinovanému efektu věku a vzdělání u osob s nižším než středním vzděláním.“ Dle žalobkyně je test MMSE málo citlivý nástroj a měl by sloužit toliko jako podklad k dalšímu podrobnému vyšetření a sám o sobě byl nedostatečný. Zároveň ze str. 15 Znaleckého posudku plyne, že žalobkyně je 73letá žena se základním vzděláním, a proto v jejím případě je dána nízká citlivost uvedeného screeningového testu, čehož si měl být znalec vědom. Tedy v případě žalobkyně byl tento test ke zhodnocení jejich kognitivních schopností zcela nedostatečný, jak plyne ze shora citované pasáže uvedené knihy. Z článku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který žalobkyně připojila test MMSE vůbec „nehodnotí poruchu exekutivních funkcí. Také paměť je s pomocí tohoto testu hodnocena nedostatečně.“ Přitom právě exekutivní funkce zahrnují schopnost člověka organizovat své myšlenky a rozhodovat se. Test MMSE je pouze pomocným, nikoliv diagnostickým nástrojem. Přesto ho znalec nesprávně použil jako klíčový diagnostický nástroj a na základě něho formuloval diagnostický závěr na str. 21 Znaleckého posudku. Přitom jím uváděné skóre je ryze orientační pro stanovení kognitivních poruch žalobkyně. MMSE zároveň jakkoliv neměří úsudek, logické myšlení, slovní zásobu posuzovaného, což jsou aspekty významné pro posouzení žalobkyně právně jednat při uzavření nyní zkoumané smluvní dokumentace, která obsahuje pro žalobkyni v posuzované době neznámou právní terminologii. Lze proto uzavřít, že Znalecký posudek vychází z zcela nedostatečných východisek o současném stavu žalobkyně, z kterého je nutné dovozovat její mentální kondici v době posuzovaného právního jednání. Žalobkyně dále namítala, že zhodnocení cévní demence ve Znaleckém posudku je velmi všeobecné a mohlo by platit u jakéhokoliv jiného pacienta, který by měl postiženou jinou menší cévu. Nicméně v případě žalobkyně byla při cévní mozkové příhodě postižena střední mozková tepna (A. cerebri media), jak plyne i ze str. 4 Znaleckého posudku. Na této straně Znaleckého posudku se v jedné větě uvádí, že v případě žalobkyně došlo k okluzi (tedy uzavření) střední mozkové tepny s velkou penubrální oblastí (tedy s velkou oblastí nedokrvené mozkové tkáně). Žalobkyně ve znaleckém posudku postrádá jakékoliv úvahy hodnotící nad rámec této jediné věty rozsah jejího postižení a jeho případné důsledky. Znalec ve zcela obecné rovině popisuje, že zpravidla bývají postiženy jen určité lokality se specifickými centry dílčích mozkových funkcí, s možností jejich spontánní úpravy (str. 18 Znaleckého posudku). Tento závěr není jakkoliv vztažen k situaci žalobkyně. Tedy skutečnost, že se tak zpravidla děje, bez dalšího neznamená, že se tak stalo i v případě žalobkyně, která měla zasaženou velkou část mozkové tkáně. Proto byla znalci ostatně poskytnuta rozsáhlá anglicky psaná zdravotnická dokumentace z [Anonymizováno] jako podklad pro vypracování jeho znaleckého posudku. Znalec však tuto dokumentaci zcela pominul a spokojil se se všeobecnými závěry o obvyklých následcích cévní mozkové příhody bez zohlednění specifických okolností žalobkyně. Takový postup - redukující znalecké zkoumání na pouhé opakování obecných závěrů považuje žalobkyně za nepřípustný a nedostatečný pro formulování závěrů Znaleckého posudku. V případě žalobkyně došlo k uzavření střední mozkové tepny, která je nejsilnější větví vnitřní krkavice. Uzávěr této cévy může ovlivnit globální činnost mozku s vlivem na exekutivní a kognitivní funkce (cílená činnost, řešení problémů, učení, paměť). Je vysoce nepravděpodobné, že kromě poruch řeči by nebyly v případě žalobkyně narušeny exekutivní a kognitivní schopnosti, které jsou klíčové pro odpověď na otázku položenou soudu znalci, tedy na její mentální kondici v době posuzovaného právního jednání. Uvedeným se měl zabývat právě znalec ve svém Znaleckém posudku, tedy zohlednit konkrétní míru postižení žalobkyně a z něj vyvodit své závěry. Nikoliv toliko popsat jakou mírou postižení obvykle trpí pacienti s mrtvicí.

4. K odvolání žalobkyně se písemně vyjádřila žalovaná. Napadené rozhodnutí označila co do merita věci za správné i spravedlivé, tj. bezvadné po právní i skutkové stránce, navíc postup soudu a hodnocení jednotlivých důkazů v časové chronologii za zcela racionální a logický. Žalovaná nesouhlasí s názorem žalobkyně, že znalecký posudek je vadný, když znalec zcela jednoznačně odpověděl na položené otázky, jenž byly odborného charakteru, spadajícího do jeho působnosti. V neposlední řadě nutno poukázat i na to, že si znalec své závěry obhájil u soudního jednání, kde bez jakýchkoli pochybností odpověděl bezprostředně a srozumitelně na dodatečné otázky stran. Co se týče hodnocení ostatních důkazů, kdy soud prvého stupně kladl důraz na výslech svědkyně paní notářky [jméno FO], tak i dané žalovaná pokládá za zcela logické, když se jednalo o osobu, která, vyjma profesionálního vztahu k oběma stranám, nebyla na věci nikterak zainteresována. K postupu paní notářky při sepisu listin a jejich následného srozumitelného vysvětlení před jejich podpisem, nelze ničeho vytknout, když stěží si lze představit, že by kamarádky žalobkyně této vysvětlili lépe obsah právních dokumentů než osoba právně vzdělaná, které byl jejich sepis svěřen. Navíc je vhodné podotknout i to, že účelem vyhledání notářky byl zájem žalobkyně se svým majetkem nakládat a tento ošetřit do budoucna, včetně zajištění práva žalobkyně na užívání bytu po dobu svého života, což bylo naplněno. Z pohledu žalované není bez významu, že opět stejná paní notářka, tj. paní [tituly za jménem] [jméno FO], byla žalobkyní opětovně následně vyhledána za účelem změny sepsané závěti, resp. k sepisu závěti nové, když i tento krok žalobkyně svědčí o důvěře k paní notářce, jenž z pohledu žalované logicky ústí z přechozí kladné zkušenosti. V ostatním žalovaná odkázala na svá předchozí podání, jelikož její postoj je v průběhu celého řízení zcela konstantní. Dle názoru žalované není právním důvodem pro neplatnost smlouvy pouhý fakt, že si žalobkyně převod rozmyslí. Z pohledu žalované je vůbec otazné, zda žalobkyně má a měla na určení vlastnictví právní zájem, když ze spisového materiálu je zjevné, že tato měla vůli se svým majetkem nakládat, což se stalo, a rovněž, že její užívací práva k bytu zůstala nezměněna, tedy bylo na žalovanou převedeno fakticky jen holé vlastnictví. Záměr žalobkyně převést byt je dokreslen i jinými listinami, tj. plnou mocí a závětí, které byly podepsány současně. Ke kupní smlouvě ze dne 8. 11. 2018, na základě které žalobkyně nabyla vlastnictví předmětné bytové jednotky, nutno dodat to, že z pohledu žalované je nabytí jednotky do vlastnictví minimálně stejně složitý úkon jako její převod, tedy již k datu 8. 11. 2018 žalobkyně byla schopna chápat význam smlouvy a její důsledky. Co se týče výroku o nákladech řízení, jenž byl rovněž ze strany žalobkyně napaden, tak k tomuto má i žalovaná výhrady, když je přesvědčena, že soud prvého stupně měl při výpočtu nákladů řízení vycházet z ceny bytové jednotky, jenž mu byla známa ze spisu, a to z Kupní smlouvy ze dne 8. 11. 2018, a tedy rozhodnutí prvostupňového soudu o nákladech řízení žalovaná pokládá v rozporu s konstantní judikaturou.

5. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilé odvolací důvody směřující především do skutkového stavu, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu i řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 206 a § 212 o. s. ř., a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace s přihlédnutím ke koncentraci řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

6. Žalobkyně se určení právního vztahu k označeným nemovitým věcem domáhá s odůvodněním, že darovací smlouvu uzavřenou dne 22. 1. 2020, sepsanou ve formě notářského zápisu, kterou předmětné nemovitosti převedla žalované, uzavřela v duševní poruše, která ji činila pro svůj zdravotní a mentální stav po cévní mozkové příhodě, kterou prodělala v květnu 2017 v USA, neschopnou právně jednat.

7. K osobě žalobkyně nebylo tvrzeno, že by její svéprávnost byla soudním rozhodnutím omezena, a proto bylo na místě o případné neplatnosti právního jednání rozhodnout podle § 581 věta druhá o. z., jak okresní soud ostatně správně učinil, jestliže všechny navržené a provedené důkazy, včetně znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie směřovaly k posouzení psychického zdravotního stavu žalobkyně a jeho vlivu na její rozpoznávací schopnosti.

8. Závěr soudu prvého stupně o tom, že neplatnost darovací smlouvy uzavřené dne 22. 1. 2020 z důvodu uvedeného v ustanovení § 581 věta druhá o. z. neshledal, vychází ze správně zjištěného skutkového stavu, kdy okresní soud provedené důkazy hodnotil způsobem, jemuž nelze vytknout rozpor se zásadami vyjádřenými v ustanovení § 132 o. s. ř., jestliže provedené důkazy pečlivě hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Odvolací soud přisvědčuje soudu prvého stupně, že právě důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie byl pro rozhodnutí stěžejní, neboť znalec měl relevantní podklady pro svůj závěr daný oborem jeho specializace, jednak o zdravotním stavu žalobkyně ze zprávy z konzultace ze dne 25. 5. 2017 proběhlé v [Anonymizováno] (krátce po prodělané cévní mozkové příhodě), lékařských zpráv již z období let 2018 – 2023, kdy žalobkyně již pobývala v ČR, včetně vlastního vyšetření žalobkyně. Znalec v rámci závěru posudku znalce uvedl, že žalobkyně utrpěla v květnu 2017 cévní mozkovou příhodu s přechodným narušením řečových funkcí a patrně také s určitým kognitivním deficitem, který však nebyl exaktně objektivizován ani kvantifikován. Zdůraznil, že neexistuje korelát mezi vnějšími projevy schopnosti se slovně vyjadřovat – a schopnosti přemýšlet a tvořit si úsudek, vyjádřit přání a definovat vlastní rozhodnutí. I u osoby, která v důsledku fatické poruchy nemluví vůbec, nelze dovozovat, že jsou zároveň fatálně narušeny její kognitivní funkce. Jako vysoce pravděpodobné uvedl, že u žalobkyně šlo především o narušení jejích fatických (řečových) schopností, a nikoliv o explicitní deficit schopnosti tvorby úsudku a tomuto dospěl na základě rámcově ověřené etiologie cévní mozkové příhody. Znalec v této souvislosti v posudku odkázal na lékařské zprávy zpracované na základě vyšetření žalobkyně od roku 2018 – 2020, z nichž neplyne nic, co by svědčilo o pochybnosti o jejich kognitivních funkcích, schopnosti či neschopnosti přiměřené komunikace, bez doporučení psychiatrické intervence. Znalec vzal v úvahu i to, jak se žalobkyně chovala v běžném životě, že od roku 2019 zvládla samostatnou existenci v novém bytě, byla schopna učit se novým věcem a cíleně projevit vlastní vůli (nákupy na internetu, participace na výběru bytu dle vlastních priorit), zvládla se celkově adaptovat na nové životní podmínky. Znalec v rámci rekapitulace uvedl, že žalobkyně po prodělané cévní mozkové příhodě trpěla přechodnými potížemi v oblasti výkonu - poruchy verbálního vyjadřování, poruchy motoriky, pomalé psychomotorické tempo a vyšší únavnost s potřebou delšího časového období pro zpracování komplexnějších situací. Tyto potíže se u žalobkyně v období několika měsíců po příjezdu do ČR do jisté míry upravily – byla schopna se adaptovat na nové prostředí a situace, realizovala se v nových rolích, ale i dovednostech v praktické každodennosti. Znalec závěrem posudku vyloučil, že by žalobkyně v minulosti trpěla deficity kognitivních funkcí na úrovni demence, které by vedly k významnému a přetrvávajícímu narušení jejich mentálních a adaptivních schopností. Pokud by se poškození mozku v této míře projevilo, pak by s pravděpodobností hraničící s jistotou bez patřičné léčby spíše progredovalo.

9. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125 a § 127 o. s. ř.), který soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení § 132 o. s. ř., avšak nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů (odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad vyplývajících z ustanovení § 132 o. s. ř.). Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 24 Cdo 873/2018).

10. Jednoznačně lze odmítnout námitky žalobkyně o tom, že posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] je vadný a nepoužitelný, že se znalec dopustil nepřípustného hodnocení důkazů na místo soudu. Výpovědi svědků jsou obsahem znaleckého posudku, co do požadavku úplnosti posudku ve výčtu podkladů, které znalec následně analyzoval s přihlédnutím ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se v posudku vypořádat.

11. Rovněž nedůvodná je námitka žalobkyně o nesprávně zjištěném skutkovém stavu. Jak již bylo shora zmíněno, okresní soud postupoval při hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. a přesvědčivě posuzoval nejen závěry znaleckého posudku, ale i ostatní důkazy, které v řízení provedl. Okresní soud správně podtrhl význam výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], notářky, která sepisovala nejen předmětnou darovací smlouvu, ale i ostatní následující listiny. Tato svědkyně podrobně popsala, jak po profesní stránce standardně při sepisu notářských zápisů postupuje, že se vždy ptá, jaký má být obsah notářského zápisu, vysvětluje o co se jedná, a pokud by měla pochybnosti o způsobilosti osoby, zápis by nesepsala. Pokud by zjistila, že osoba česky nemluví, přizvala by tlumočníka a bez něj by zápis nesepsala. Listiny vždy promítá na velké obrazovce. Svědkyně nemá k účastníkům žádný vztah a o pravdivosti její výpovědi nelze mít žádné pochybnosti, přičemž význam její výpovědi nelze snižovat jen proto, že vypovídala o svých obvyklých pracovních postupech. Její výpověď jednoznačně zapadá do logického řetězce ostatních provedených důkazů, vyjma přítelkyň žalobkyně [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Odvolací soud rovněž nepovažuje jejich výpovědi za pro tento spor podstatné. Ostatně lze v této souvislosti poukázat na vyjádření znalce, který uvedl, že pro laiky je mnohdy náročné rozpoznat skutečný stav osoby, která byla stižena fatickou poruchou (poruchou řeči) a mohou se často domnívat, že osoba je na tom hůře, než ve skutečnosti je. Dcery žalobkyně [jméno FO], která však mimo jiné uvedla, že „žalobkyně jí asi v květnu 2020 volala, že udělala nějaké papíry, aby žalovaná dostala byt a že svědkyně dostane peníze a zlato. Svědkyně si pouze myslela, že šlo o závěť“. To rovněž svědčí o tom, že žalobkyně byla schopna použít rozum a utvářet svojí vůli. Ostatně v řízení bylo prokázáno a nebylo zpochybněno, jak se žalobkyně v běžném životě chovala, že zvládla samostatnou existenci v novém bytě, byla schopna učit se novým věcem – nákupy na internetu a projevit cíleně svou vůli např. při výběru bytu. Za daného skutkového stavu okresní soud tak neměl důvod, aby posudek, který vypracoval znalec [tituly před jménem] [jméno FO] a stvrdil jeho závěry při nařízeném jednání soudu, revidoval.

12. V rámci doplnění odvolání žalobkyně vytýkala, že znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie zhodnotil její kognitivní schopnosti nedostatečně na základě testu MMSE, který označila za nevhodný, který vůbec nehodnotí poruchu exekutivních funkcí posuzované osoby a také paměť je podle tohoto testu hodnocena nedostatečně. Dále žalobkyně namítala, že znalec pouze velmi obecně zhodnotil v posudku otázku cévní demence tak, že by to mohlo platit u jakéhokoliv jiného pacienta. Avšak v jejím případě byla postižena, uzavřena, střední mozková tepna, která je nejsilnější větví, s velkou oblastí nedokrvené mozkové tkáně. Z uvedeného žalobkyně dovozovala jako velmi pravděpodobné, že by kromě poruchy řeči nebyly narušeny exekutivní a kognitivní schopnosti, které jsou podstatné pro posouzení mentální kondice žalobkyně v době učinění právního jednání.

13. Odvolací soud z podnětu námitek žalobkyně, které uvedla v doplnění odvolání, přistoupil k doplnění znaleckého posudku a výslechu znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalci schválil přibrání konzultanta, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie [tituly před jménem] [jméno FO], neboť jak znalec z odvětví psychiatrie uvedl, hodnocení biologických aspektů a bezprostředních dopadu cévní mozkové příhody (CMP) přísluší do kompetence znalce z odvětví neurologie. Konzultant znalce [tituly před jménem] [jméno FO], znalec z odvětví neurologie po seznámení s dostupnou zdravotní dokumentací z [Anonymizováno] (o obsahu 660 stran v originálním znění) a lékařských zpráv z ČR, ordinace praktického lékaře a interní ambulance uvedl, že dne 25. 5. 2017 došlo u žalobkyně k rozvoji ischemické cévní mozkové příhody, která se manifestovala těžkým ochrnutím pravostranných končetin a těžkou poruchou řeči. Žalobkyně podstoupila akutní zákrok v podobě mechanické trombektomie. Tento zákrok byl úspěšný, záhy došlo k výraznému zlepšení i stran úpravy poruchy řečových funkcí. Zápisy uvádějí, že vesměs již záhy po léčbě CMP velmi dobře rozuměla pokynům a adekvátně spolupracovala. Dále bylo již 27. 5., tedy po pouhých dvou dnech zaznamenáno vyjádření některého ze zúčastněných lékařů, patrně neurologa, že je v čase pravděpodobné zlepšování řečových funkcí. K ukončení hospitalizace došlo již 30. 5. 2017, tedy 5 dnů po vzniku příslušné CMP. Stav umožňoval předání žalobkyně do domácího prostředí a pokračující ambulantní péči. Žalobkyně utrpěla akutní závažné poškození zdraví, které ale bylo rychle řešitelné. V době, kdy byla žalobkyně již zpět v ČR nejsou dostupné odborné záznamy o případné potřebné neurologické péči. Stav poruchy řečových a kognitivních funkcí způsobených CMP z roku 2017, jak se tyto poruchy manifestují v současné době, bude rámcově odpovídat poruše těchto funkcí již ve druhé polovině roku 2018. To je i z pohledu psychiatra zcela zásadní konstatování. V červenci r. 2018 při interním vyšetření byla žalobkyně způsobilá přijmout poučení o léčbě včetně prevence bez vyjádření jakýchkoliv pochybností o jejich kognitivních schopnostech nebo o případné neschopnosti přiměřeně komunikovat. V září r. 2018 je v dalším lékařském hodnocení uvedeno, že posuzovaná je orientovaná. Pokud lékař jiné odbornosti, než psychiatr, nemá pochybnost o orientaci dané osoby a provede standardní záznam do lékařské dokumentace, je to asi indicie, kterou je potřeba brát jako skutečnost a zakomponovat ji do celé mozaiky dalších podpůrných argumentů závěrů, které znalec z odvětví psychiatrie učinil. Od roku 2019 je žalobkyně schopna zvládat samostatnou existenci v novém bytě, kdy byla schopna i spoluúčastnit se rozhodovacího procesu při hledání a výběru toho bytu. Byla schopna učit se novým věcem a cíleně projevovat vlastní vůli, což lze spatřovat např. ve schopnosti realizovat nákupy na internetu a v příslušném období nebyla potřebná jakákoliv intervence psychiatrem, neurologem či jiným specialistou, který by řešil nedostatečnost jejího mentálního projevu. Hodnocení akutního zdravotního stavu, které má znalec k dispozici v době znaleckého vyšetření není samo o sobě cestou k dovozování postižení v době právního jednání, zároveň je nutno superponovat další poznatky z období od příslušného právního jednání do doby znaleckého vyšetření. Bylo možné vyloučit, že by žalobkyně v době znaleckého vyšetření trpěla natolik závažným narušením kognitivních funkcí, že by bylo odůvodněné zvažovat, že tento stav by se uplatňoval již v době předmětného právního úkonu. Z celého zjištění jak v rámci spisové dokumentace, tak v průběhu vlastního vyšetření byl znalec schopen vyloučit natolik spornou otázku kognitivních schopností žalobkyně, aby zvažoval např. přivzetí konzultanta z oboru zdravotnictví odvětví psychologie. V rámci bazálního kontaktu bylo zřejmé, že u žalobkyně není taková míra narušení exekutivních funkcí, aby bylo potřeba tyto hodnotit za užití speciálních nástrojů. Bohatá dokumentace, která hodnotila její schopnost zvládat praktické nároky reálného života taktéž přináší relevantní informace v tomto ohledu. Je potřeba odhlédnout od stavu, který byl 25. 5. 2017, když již po dvou dnech je zdokumentována markantní úprava řečových a kognitivních funkcí. Stav v [Anonymizováno] byl vážný, ale přechodný. Třebaže osoba v důsledku fatické poruchy nemluví vůbec, neznamená to, že jsou zároveň fatálně narušené její kognitivní funkce. O tom svědčí vyjádření znalce z odvětví neurologie. Ve spise je doloženo doporučení, aby se žalobkyně vrátila do své mateřštiny, to bylo chápáno jako pozitivní a stimulující. To, jak se stav žalobkyně upravil do současné doby, bude odpovídat stavu druhé poloviny roku 2018. Přítomnost jiných stavů, které by mohly neblaze působit na centrální nervový systém, by se nějakým způsobem projevila. Úprava stavu, která dosud proběhla, by se zastavila, nebo by se dosavadní stav zhoršil, ale pro to však nejsou žádné indicie. Dle nálezů zobrazovacích vyšetření mozku z roku 2017 bylo patrno, že CMP z roku 2017 nebylo prvním poškozením mozku v důsledku jeho nedokrvení, avšak dřívější diskrétní CMP neměly dopad v klinické rovině. Žalobkyně byla schopna pochopit smysl a význam dokumentů, které podepsala u notářky 22. 1. 2020, stejně jako byla schopna učinit právní úkon 20. 5. 2022.

14. Konzultant, znalec z odvětví neurologie v písemné části odborného vyjádření ze dne 11. 11. 2024 dále uvedl, že obecně jsou pacienti nejvýraznějšího zlepšení schopni dosáhnout v řádu týdnů až cca 3 měsíců od cévní mozkové příhody, posléze již pravděpodobnost a rychlost případného zlepšování navzdory rehabilitaci výrazně klesá a po cca 1 roce už v zásadě k znatelnému zlepšování stavu pacienta nedochází.

15. Znalec v ústním doplnění posudku v rámci jednání soudu prvého stupně i u odvolacího jednání zodpověděl a uspokojivě vysvětlil veškeré námitky žalobkyně. V rámci výslechu odvolacího soudu reagoval na námitky žalobkyně o tom, že nedostatečně zhodnotil míru jejího postižení v důsledku prodělané cévní mozkové příhody, při které utrpěla uzávěru střední mozkové tepny. Proto také doplnil svůj znalecký posudek o vyjádření konzultantem z oboru neurologie, který se k této námitce podrobně vyjádřil a znalec jeho závěry písemně zpracované u odvolacího jednání ústně prezentoval. Do znalcem zvolených metod a postupů není krajský soud oprávněn zasahovat, tyto zpochybňovat a přezkoumávat, pokud znalec podá co do formální i obsahové stránky bezvadný posudek a se všemi námitkami stran se řádně vypořádá, což se v daném případě stalo.

16. Třebaže znalec uvedl, že posouzení stavu žalobkyně zpětně vztaženo k době, kdy darovací smlouvu uzavřela (22. 1. 2020), není možné exaktně provést, lze konstatovat, že znalci na základě zjištěných poznatků v čase od 25. 5. 2017 (kdy žalobkyně utrpěla cévní mozkovou příhodu) až do 22. 1. 2020 vyloučili, že by žalobkyně v minulosti trpěla deficity kognitivních funkcí na úrovni demence, které by vedly k významnému narušení jejích mentálních a adaptivních schopností. V řízení tak nebylo zjištěno, že by žalobkyně v době uzavření předmětné darovací smlouvy trpěla duševní poruchou, která by mohla mít vliv na její schopnost posoudit následky svého jednání. To nakonec výslovně znalec potvrdil, že žalobkyně byla schopna pochopit smysl a význam dokumentů, které podepsala u notářky 22. 1. 2020, stejně jako byla schopna učinit právní úkon 20. 5. 2022.

17. Ani ostatní důvody neplatnosti uzavřené smlouvy darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene služebnosti nemohou obstát, zejména důvod, že by se jednalo o smlouvu lichevní, jak správně okresní soud uvádí, že to je vyloučeno z povahy této smlouvy, která je bezúplatná. V souvislosti s touto námitkou lze důvodně poukázat, že současně s darováním bylo pro žalobkyni zřízeno právo věcného břemene služebnosti bezplatně, spočívající v právu doživotního a samostatného užívání bytu i sklepa. Uzavřená smlouva v kontextu toho nemůže být ani v rozporu s dobrými mravy, neboť pro takový závěr zde nejsou žádné skutečnosti, které by uvedenou námitku potvrzovaly. Žalobkyně dále nerušeně v předmětném bytě bezplatně bydlí a nese pouze náklady spojené s energiemi a službami v jejich výčtu uvedeném v darovací smlouvě.

18. Krajský soud věcně správný rozsudek okresního soudu ve výroku I. v meritu věci i ve výroku II. o nákladech řízení potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. Nelze akceptovat námitku žalované uvedenou ve vyjádření k odvolání, že odměna za právní zastoupení advokátem měla být stanovena z ceny bytu podle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Žalovaná odvolání proti výroku o nákladech řízení nepodala a uplatní se tak zásada zákazu reformace in peius (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. I. ÚS 1238/23).

19. Změna podle § 220 o. s. ř. se týká jen výroku III. o nákladech řízení státu, a tato změna byla provedena jen z formulačních důvodů.

20. Žalobkyně byla v odvolacím řízení neúspěšná, a proto je povinna žalované nahradit i účelně vynaložené náklady v této fázi soudního řízení podle jeho výsledku dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Odměna je stanovena podle § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) z částky 50.000 Kč ve výši 3.100 Kč za úkon. Odměna náleží za 4 úkony (1x porada s právním zástupcem dne 10. 9. 2024, písemné vyjádření k odvolání a účast u dvou odvolacích jednání 4 x 3.100 Kč = 12.400 Kč + 4 x 300 Kč režijní paušál = 1.200 Kč, to vše zvýšeno o 21 % DPH na částku 16.456 Kč.

21. Ani v odvolacím řízení odvolací soud neshledal důvody, aby odměnu stanovil podle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť byla uzavřena darovací smlouva a zjistit hodnotu bytu by bylo možné jen s nepoměrnými obtížemi bez souvislosti s předmětem sporu.

22. Žalobkyně je podle výsledku odvolacího řízení podle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení státu částku 17.585 Kč, kterou stát v této fázi soudního řízení vynaložil na dokazování za doplnění znaleckého posudku. Tuto částku je povinna zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku Krajskému soudu v Ostravě.

Poučení