69 Co 163/2024 - 298

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyní: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupeny kolizním opatrovníkem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 1/1] zastoupen advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalované: [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] pro neúčinnost smlouvy, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 4. 2024, č. j. 20 C 345/2022-247, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a IV. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II. a III. mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) a žalobkyni b) k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 20.034 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) a žalobkyni b) k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.534 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že darovací smlouva ze dne 29. 10. 2020, na základě které [tituly před jménem] [jméno FO], narozený 12. 3. 1969 převedl na žalovanou vlastnická práva k pozemku p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], k pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a k pozemku p. č. [hodnota] (dříve pozemek p. č. st. [Anonymizováno]), jak jsou tyto nemovité věci zapsány u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrálního pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa] je vůči žalobkyni a) a žalobkyni b) právně neúčinná (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni a) a žalobkyní b) k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů řízení částku 16.200 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.). Žalované uložil povinnost zaplatit koliznímu opatrovníkovi na náhradě nákladů řízení částku 13.068 Kč k rukám zástupce kolizního opatrovníka ve lhůtě třídenní (výrok III.) a žalované uložil povinnost zaplatit na účet Okresního soudu v Olomouci soudní poplatek ve výši [právnická osoba] Kč ve lhůtě třídenní (výrok IV.).

2. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu napadla žalobkyně, která okresnímu soudu vytýkala vady řízení spočívající v tom, že k jednání dne 14. 3. 2022 soud přizval matku nezletilých dětí jako zákonnou zástupkyni, přičemž obě žalobkyně byly současně zastoupeny kolizním opatrovníkem městem [adresa] prostřednictvím jeho zástupce. Matka žalobkyně byla k jednání soudem předvolána a ze zvukového záznamu z jednání je zřejmé, že měla postavení matky jako účastníka řízení jako zákonný zástupce. Jako zákonná zástupkyně se do jednání aktivně zapojovala, což plyne z protokolu o jednání a zejména zvukového záznamu ze dne 14. 3. 2024. V závěru jednání tohoto dne soud prvého stupně jasně účastníkům oznámil, že bude u dalšího jednání vyslechnuta matka žalobkyň jako účastník řízení, u tohoto jednání, ke kterému se matka dostavila společně se žalobkyní a usadila se na místo pro veřejnost a bylo soudkyní zaprotokolováno, že ve veřejnosti je přítomna zákonná zástupkyně žalobkyň. Soud prvého stupně přezkoumatelným způsobem neodůvodnil, a to ani u jednání ani v odvoláním napadeném rozsudku, jaké úvahy vedly soud k zásadní změně postoje v zastoupení žalobkyň zákonnou zástupkyní – matkou. Při těchto argumentech odvolatelka odkazovala na ustanovení § 31 o. s. ř. ve vztahu k ustanovenému opatrovníkovi. Odvolatelka má za to, že postup okresního soudu byl nezákonný, neboť o tom komu soud přiznal postavení účastníka řízení nebo jeho zástupce, respektive se soud rozhodl s ním jako zástupcem účastníka nadále nejednat, se soud domluvil neformálně telefonicky pouze s osobou, o níž soud účastníkům řízení postup oznámil a odůvodnil, žalovaná namítala, že v řízení před soudem prvého stupně nebyly splněny podmínky řízení, když žalobkyně byly současně zastoupeny dvěma zástupci, přičemž jeden z nich ani k zastupování nebyl oprávněn. Dále odvolatelka argumentovala tím, že řízení je stiženo zmatečnostní vadou z důvodu ustanovení § 229 odst. 1 písm. c), neboť žalobkyně nebyly v řízení před soudem prvého stupně řádně zastoupeny a okresní soud řízení zatížil vadou, kterou nelze zhojit. Dále odvolatelka okresnímu soudu vytýkala vady dokazování, kdy soud vycházel zejména z obsahu opatrovnického spisu a bez dalšího převzal podklady z tohoto spisu a závěry učiněné v jeho rozhodnutí ze dne 2. 7. 2021 pod sp. zn. 36 P a Nc 109/2020. Pokud jde v řízení o tak závažný zásah do práva žalované, jakým je určení neúčinnosti darovací smlouvy, na základě které žalovaná nabyla vlastnické právo k nemovitým věcem, které fakticky vede ke ztrátě vlastnického práva žalované k těmto nemovitým věcem, nelze bez dalšího vycházet pouze z opatrovnického spisu. Ten totiž vycházel dle odvolatelky z jednostranného tvrzení matky, aniž vzal v úvahu vyjádření otce zejména ze dne 10. 11. 2020, kdy zdůraznil, že si pořídil nemovitosti v obci [adresa] proto, aby dcery zůstaly s oběma rodiči poté, co byl jejich matkou po odhalení jejího mileneckého poměru s jiným mužem z domu vyhozen. Dále pak o tom, že za dobu soužití s matkou se významně podílel na vybudování firmy [Anonymizováno] [jméno FO] s. r. o., nyní [právnická osoba], do jejíhož vlastnictví byly z prostředků [tituly před jménem] [jméno FO] zakoupeny nemovitosti, pořídil do vlastnictví matky z jeho prostředků nemovitosti a významnou měrou se podílel na rekonstrukci domu, ve kterém žijí dcery s matkou. Tyto skutečnosti opatrovnický soud zcela pominul a nezohlednil je ani při stanovení výživného. Nedostatečně se vypořádal s námitkou žalované, že obě dcery se v době převodu nemovitostí fakticky nacházely ve společné péči rodičů, tedy nemohla ani existovat povinnost otce platit matce výživné, když se na výchově a výživě obou dcer podílel jak osobně, tak finančně. Žalovaná namítala, že navrhla k prokázání tvrzení skutečností důkazy, zejména svědeckými výpověďmi, dále navrhla připojení písemného vyjádření otce ze dne 10. 11. 2020 založeného v opatrovnickém spise, tyto důkazy byly u jednání dne 16. 4. 2024 zamítnuty. V odůvodnění rozhodnutí pak soud prvého stupně vyjádření otce ze dne 10. 11. 2020 cituje, přestože tento důkaz nebyl proveden, cituje ovšem pouze jeho úvodní část, nikoliv vyjádření otce o nemovitostech zakoupených do vlastnictví matky žalobkyň. Soud prvého stupně tak zatížil řízení vadou dokazování, odvolatelkou bylo odkazováno na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1318/2023, ze kterého citovala. Žalovaná v době uzavření darovací smlouvy byla ve vztahu k otci žalobkyň osobou blízkou a dle ustanovení § 590 odst. 1 písm. c) o. z. se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání, kterým byl věřitel zkrácen, a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy právní jednání nastalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl ani znát být nemusel. Je-li odpůrcem osoba blízká, musí v řízení prokázat, že o úmyslu dlužníka nevěděla ani vědět nemusela (rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 955/2005). Z hlediska dokazování tzn. že může tvrdit a prokazovat jen to, že nevěděla ani nemohla vědět o okolnostech, z nichž bylo zjištěno, že dlužník učinil právní úkon v úmyslu zkrátit své věřitele (rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 3627/2013). Soud prvého stupně, k těmto skutečnostem důkazní návrhy žalované zamítl včetně účastnické výpovědi a odvolatelka namítá, že žalované jako účastníku řízení byla odepřena možnost být v řízení vyslechnuta. Dále odvolatelka namítala, že řízení je stiženo vadou z důvodu nesprávné realizace důkazního řízení, žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že otec žalobkyň v době převodu předmětných nemovitostí na žalovanou neměl žádný hodnotný majetek s odůvodněním, že společnost [jméno FO] s. r. o., ve které je společníkem a jednatelem vykazovala za období 2018 a 2019 daňovou ztrátu. Tento závěr soudu prvého stupně stejně jako soudu opatrovnického nevychází ze skutečně zjištěného stavu věci. Soud se přezkoumatelným způsobem nevypořádal s námitkou přiměřeného protiplnění poskytnutého žalovanou. Žalovaná jako odvolatelka se domáhá posouzení věci v širším kontextu, a to ve světle skutečností, z níž je zřejmé, že právě ona je tou osobou, která je zásadním způsobem postižena špatnými vztahy rodičů obou žalobkyň. Na základě lživé informace od [tituly před jménem] Chytilové, že otec žalobkyň bydlí v domě žalované v [adresa] byla provedena [právnická osoba]. 2022 nezákonná šikanózní mobiliární exekuce na majetek žalované, při které byly exekutorem zabaveny veškeré prostředky sloužící k jejímu podnikání, které zjevně nevlastnil otec žalobkyně a které představují nezabavitelné položky. Žalovaná byla nucena na několik měsíců přihlásit se do evidence uchazečů o zaměstnání, byla poškozena ztrátou důvěry části klientů a spolupracovníků. O značnou část zabavených věcí byla nucena vést soudní spor a v důsledku brutálního zásahu policie přivolané žalovanou na ochranu exekutorem utrpěla závažná poranění ramenních vazů, která si vyžádala hospitalizaci a způsobila žalované doživotní následky. Proto namítala, že by věc měla být posouzena v širším kontextu dané věci, zejména újmě způsobené žalované a majetku nabytého matkou žalobkyň za dobu soužití s jejich otcem. Teprve poté mohl soud celkově věc posoudit. Konečně se vyhradila žalovaná vůči rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení.

3. Kolizní opatrovník se prostřednictvím ustanoveného zástupce k odvolání žalované vyjádřil tak, že pokud žalovaná vytýká okresnímu soudu, že nebyly splněny podmínky řízení před soudem prvého stupně, když žalobkyně byly zastoupeny současně dvěma zástupci, přičemž jeden z nich nebyl k zastupování oprávněn, v tomto smyslu se žalovaná vztahuje k tomu, že po určitou část řízení měly činit úkony za nezletilé žalobkyně jak kolizní opatrovník, tak osoba odlišná, která k tomu nebyla oprávněná, tak zástupce nezletilých je takového názoru, že v průběhu řízení nebyl učiněn žádný úkon za nezletilé, které by od doby ustanovení kolizního opatrovníka neučinil kolizní opatrovník a naopak by je učinila pouze tato zmíněná osoba odlišná od opatrovníka (míněno jejich zákonná zástupkyně), které by měly vliv na průběh řízení a potažmo rozhodnutí soudu a s uvedenou argumentací se tedy neztotožňuje. Pokud jsou zmiňovány vady dokazování, okresní soud v napadeném rozsudku dostatečně a přesvědčivě hodnotí provedené důkazy stejně jako se dostatečně vyjadřuje ke všem navrženým, avšak neprovedeným důkazům, z tohoto pohledu bylo dokazování vedeno řádně a jeho výsledky jsou napadeným rozsudkem řádně zdůvodněny. K posuzování věci v širším kontextu se vyjádřil tak, že zde tvrzené skutečnosti nemají souvislost s předmětem řízení a svým způsobem se jedná o nepřípustné novoty ve skutkových tvrzeních poté, co bylo řízení před soudem prvého stupně takzvaně koncentrováno. V odvolacím řízení by tedy k těmto skutečnostem nemělo být přihlíženo. Dále se v rámci svého vyjádření zástupce žalobkyň vyjadřoval k odvoláním napadeným výrokům o náhradě nákladů řízení a navrhl, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.

4. Odvolání žalované je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení vydání tohoto rozsudku předcházející a s důrazem na uplatněné odvolací důvody podle § 206 a § 212a o. s. ř. po provedeném odvolacím řízení dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

5. Okresní soud poté, co dospěl k závěru, že žalobkyně prokázaly, že mají vůči svému otci vykonatelnou pohledávku a že v době, kdy tato pohledávka již existovala, otec bezúplatně převedl na žalovanou předmětné nemovitosti, a současně žalovaná netvrdila a ani neprokázala, že se v případě darovací smlouvy jedná o nějakou z výjimek uvedených v ustanovení § 591 občanského zákoníku, žalobě vyhověl.

6. Krajský soud konstatuje, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu, z něhož okresní soud při rozhodování vycházel, krajský soud přejímá.

7. Námitky žalované, že by mělo být řízení zatíženo takovou vadou, kterou nelze zhojit, neboť žalobkyně nebyly v řízení před soudem prvého stupně řádně zastoupeny, neboť okresní soud připustil, aby v případě prvého jednání měla matka žalobkyň postavení účastníka řízení, ač obě žalobkyně byly právě z důvodů kolize zastoupeny opatrovníkem a při druhém jednání byla přítomna jako veřejnost, nepovažuje odvolací soud za takovou procesní vadu, která by měla mít vliv na rozhodnutí soudu. Z obsahu spisu je zřejmé, že oběma žalobkyním byl řádně z důvodů kolize jmenován opatrovník, město [adresa], které udělilo plnou moc pro zastupování v řízení advokátovi. Pokud i přes ustanovení zástupce byla matka žalobkyň u prvého jednání přítomna v postavení zákonné zástupkyně nezl. dětí, z této pozice nečinila za nezletilé žádný úkon a pouhá její přítomnost jako účastnice řízení nemohla mít na průběh řízení, potažmo rozhodnutí soudu vliv.

8. Přisvědčit nelze ani námitkám žalované ve vztahu k dokazování, kdy bylo okresnímu soudu vytýkáno, že neprovedl mimo jiné účastnický výslech žalované, a to přes to, že rozhodnutí, kterého se žalobkyně domáhaly, bylo pro žalovanou tak zásadní. V prvé řadě krajský soud zmiňuje, že žalovaná se osobně neúčastnila ani jednoho ze dvou jednání před okresním soudem. Pokud byl navrhován u jednání její výslech (za účelem vyjádřit se k tomu, že v době uzavření darovací smlouvy nemohla vědět, že otec nezletilých přestane jako dlužník platit výživné), z odůvodnění rozhodnutí okresního soudu je zcela zřejmé, proč okresní soud tento důkaz neprovedl, protože měl ujasněno, že se nejedná o rozhodnou skutečnost pro posouzení věci, což řádně odůvodnil, viz závěr bodu 16 odůvodnění rozhodnutí. Z pohledu okresního soudu byly nadbytečnými i ostatní důkazy, z nichž neučinil žádná skutková zjištění a které označuje v bodu 16 odůvodnění. O důkazech, které začala navrhovat žalovaná až před odvolacím soudem a nebyly provedeny, bude zmíněno dále.

9. V projednávané věci tak bylo prokázáno, že po rozchodu rodičů žalobkyně zůstaly v péči matky a otec dle dohody rodičů přispíval na výživu každé z dcer částkou 7.000 Kč měsíčně, od měsíce března 2020 přispíval na výživném částkou 3.500 Kč pro každou z dcer a od ledna 2021 výživné [právnická osoba] nehradil vůbec. Otec byl vázán další vyživovací povinností ke dvěma nezletilým synům, po snížení částku 7.000 Kč měsíčně pro každé z dětí. Otec nebyl veden v evidenci jako zaměstnanec ani jako OSVČ, nebyl příjemcem nemocenských dávek a nebyl poživatelem žádného druhu důchodu. Otec byl zapsán jako podnikatel v živnostenském rejstříku, provozování živnosti měl od 21. 1. 2013 do 31. 12. 2099 přerušeno. Otec byl dále jednatelem a společníkem společnosti [jméno FO], s. r. o., ve které měl 80 % podíl. [Anonymizováno] [jméno FO] s. r. o. zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v [adresa] v oddílu C, vložce 54920 je od 11. 10. 2022 v likvidaci, statutárním orgánem je jednatel [tituly před jménem] [jméno FO], jako likvidátor je zapsána žalovaná.

10. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 7. 2021, č. j. 0 P 351/2020-215 ve znění opravného usnesení ze dne 2. 7. 2021, č. j. 0 P 351/2020-220 bylo rozhodnuto tak, že nezl. žalobkyně byly svěřeny do péče matky a otci bylo uloženo s účinností od 1. 3. 2020 přispívat na výživu nezletilé Lucie částkou 14.475 Kč měsíčně a na výživu nezletilé Adély částkou 12.545 Kč měsíčně k rukám matky vždy k prvnímu dni každého měsíce předem. Ve výroku III. rozsudku ve znění opravného usnesení bylo rozhodnuto o dlužném výživném za období od 1. 3. 2020 do 31. 7. 2021 pro žalobkyni a) ve výši 211.075 Kč a pro žalobkyni b) ve výši 178.265 Kč, které byl otec povinen zaplatit k rukám matky žalobkyň ve lhůtě tří měsíců od doručení rozsudku. Účinnost úpravy výživného byla stanovena od 1. 3. 2020, kdy otec svým jednostranným rozhodnutím začal k rukám matky poukazovat výživné pro nezl. děti ve výši 3.500 Kč na každé z nich. Dopisem ze dne 21. 10. 2020 vyzvala právní zástupkyně matky žalobkyň [tituly před jménem] [jméno FO] k uzavření dohody ohledně výše výživného a styku s nezl. žalobkyněmi, dopis byl otci žalobkyň doručen do vlastních rukou dne 29. 10. 2020.

11. Otec žalobkyň [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „dlužník“) převedl dne 29. 10. 2020 darovací smlouvou, tedy bezúplatně, nemovité věci, které jsou předmětem tohoto řízení na žalovanou. Exekučním příkazem ze dne 20. 9. 2022, č. j. 203 Ex 31188/21-82 rozhodl soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] o provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného [tituly před jménem] [jméno FO] z účtu u peněžního ústavu k vymožení pohledávky oprávněných žalobkyň stanovených exekučním titulem, a to rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 7. 2021, č. j. 0 P 351/2020-215 ve znění opravného usnesení ze dne 2. 7. 2021, č. j. 0 P 351/2020-220, přičemž výše vymáhané pohledávky činila ke dni vydání exekučního příkazu 841.205,54 Kč, a to včetně pravděpodobných nákladů exekučního řízení, vymáhaná peněžitá povinnost dlužníka k datu 20. 9. 2022 bez nákladů exekučního řízení činila 695.756,44 Kč.

12. Vzhledem k tomu, že právní úkon, kterým měly být žalobkyně zkráceny, byl učiněn 29. 10. 2020, posuzoval okresní soud správně věc podle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, neboť zda darovací smlouvu a okolnostmi jejího uzavření byly žalobkyně jako věřitelé zkráceny, je nutno posuzovat dle ustanovení právních předpisů, které byly účinné v době, kdy byl předmětný úkon učiněn.

13. Účelem institutu odporovatelnosti je zajistit občanskoprávní ochranu věřitele před právními úkony jeho dlužníka, které vedou ke zmenšení majetku dlužníka a tím i ke zmaření možnosti, aby se věřitel z tohoto majetku dlužníka uspokojil. Podmínka pro úspěšné uplatnění odpůrčího práva (zkrácení věřitele) prostřednictvím odpůrčí žaloby není splněna, jestliže lze k uspokojení věřitelovy vymahatelné pohledávky prokazatelně použít jiný majetek dlužníka (takovým jiným majetkem dlužníka však nejsou podle soudní praxe hypotetické peněžní prostředky na bankovním účtu dlužníka). Jinými slovy, ke zkrácení věřitelovy pohledávky nedochází, jestliže dlužník má navzdory odporovanému úkonu a případným dluhům majetek, který postačuje, aby se z něj věřitel uspokojil.

14. Ve shodě s tím, co na dané téma uvedl již okresní soud, odvolací soud připomíná, že předpoklady, za nichž lze odporovat bezúplatnému právnímu jednání dlužníka mají v § 591 o. z. zvláštní (samostatnou) úpravu, pro kterou se ani z části neuplatní předpoklady formulované ustanovením § 590 o. z. (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 955/2018). Ustanovení § 591 o. z. pak neobsahuje požadavek, aby pohledávka věřitele za dlužníkem existovala již v době, kdy se stalo účinným odporované právní jednání. Aktivní věcnou legitimaci k odpůrčí žalobě upravuje v § 589 o. z., z níž se podává pouze požadavek, aby věřitel měl vykonatelnou pohledávku za dlužníkem nejpozději v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě. Vykonatelná pohledávka, pro kterou věřitel odporuje bezúplatnému právnímu jednání dlužníka podle § 591 o. z. tedy může vzniknout i po účinnosti (provedení) právního jednání, jemuž se odporuje; podstatné je jen to, že jde o právní jednání, které není starší dvou let (k němuž došlo v posledních dvou letech), srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 2329/2023 ze dne 29. 2. 2024.

15. Obrana žalované spočívající v tvrzení o tom, že darovací smlouva byla realizována s přiměřeným protiplněním, které vyplývá ze smluv o půjčce, na základě kterých v roce 2019 a 2020 zapůjčila panu [jméno FO] (dlužníkovi) finanční prostředky v celkové hodnotě [hodnota] Kč, ve kterých se dohodly, že v případě neplacení dohodnutých splátek budou na žalovanou převedeny předmětné nemovitosti, byla krajským soudem shledána jako účelová. Z obsahu darovací smlouvy uzavřené dne 29. 10. 2020 je zřejmé, že nemovitosti dlužník převedl bezúplatně, o tom, že by se mělo jednat o splnění závazku pro případ nesplácení dluhu, není ve smlouvě žádná zmínka. Jedna z předložených smluv byla navíc uzavřena až po převodu nemovitých věcí (4. 1. 2021), u ostatních smluv byla doba splatnosti sjednána až na rok 2021, tedy opět až po převodu nemovitostí.

16. K další obraně žalované spočívající v tom, že otec žalobkyň v době odporovatelného právního úkonu neměl na výživném dluh, pravdivá není. Z obsahu dopisu adresovaného otci matkou prostřednictvím její zástupkyně ze dne 21. 10. 2020 (doručenému 29. 10. 2020, v den darovaní nemovitostí žalované) je zřejmé, že dluh na výživném existoval, neboť otec oproti dohodě s matkou začal na nezletilé dcery přispívat z vlastního rozhodnutí výživným nižším. Právě proto soud rozsudkem ze dne 2. 7. 2021, č. j. 0 P 351/2020-215 ve znění opravného usnesení ze dne 2. 7. 2021, č. j. 0 P 351/2020-220 stanovil účinnost úpravy výživného od data 1. 3. 2020, kdy otec svým jednostranným rozhodnutím začal na děti poukazovat výživné nižší. Navíc je podstatné, že pohledávka žalujícího věřitele byla vykonatelnou v době rozhodování soudu, k těmto závěrům se Nejvyšší soud dále přihlásil v rozhodnutí sp. zn. 24 Cdo 1413/2020 nebo v rozsudku NS ČR sp. zn. 29 Cdo 1772/2023.

17. Stranou pak zůstávají ostatní, žalovanou navrhované důkazy, které hodlala jednak podpořit čestnými prohlášeními sousedů žalované, které měly prokázat, že se otec s dcerami stýkal, věnoval se jim, a ke stejné otázce měli být vyslechnuti, dále listinami (seznam splátek, usnesení soudního exekutora č.j. 203 Ex 31188/21, evidenci uchazečů o zaměstnání, znalecký posudek na výši ceny nemovitosti, seznam nákladů, které žalovaná vynaložila na dlužníka v době Covidu, které jsou pro dané řízení irelevantní, ostatně jak odůvodnil okresní soud.

18. Způsobilost zkrácení uspokojení pohledávky věřitele musí odporovatelný úkon splňovat v době, kdy byl učiněn, to je ke dni, kdy nastaly právní účinky vkladu do katastru nemovitostí podle odporované smlouvy (ke dni 2. 11. 2020). Žalovaná nikdy v průběhu řízení před okresním soudem netvrdila a ani neprokazovala zásadní skutečnost, že v době úkonu, kterým měly být žalobkyně zkráceny, existoval ještě jiný majetek ve vlastnictví dlužníka, který by byl dostačující k uspokojení pohledávky žalobkyň. Pokud se takto snažila až v průběhu odvolacího jednání, kdy uvedla, že společnost [jméno FO] s. r. o. měla v době, kdy byla zahájena exekuce majetek, konkrétně vozidlo Škoda Kodiaq, které bylo společností prodáno 9. 7. 2022 za částku 725.000 Kč, což je ukázkou toho, že povinný měl další majetek a navrhovala k tomu v rámci odvolacího jednání důkazy, konkrétně fakturu a soupis movitého majetku, když společnost měla další movité věci, například motorovou pilu, tablet, trezor, vysavač, topení, štípač dřeva, a IPad Air, pak takovéto skutečnosti nikdy před okresním soudem netvrdila a v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace (§ 205a o. s. ř.), jsou takto navržené důkazy v rozporu s účinky koncentrace řízení a již pro ně není prostor, za situace, kdy žádnou výjimku z koncentrace řízení nepředstavují.

19. Právní posouzení věci okresním soudem bylo tedy úplné co do zkoumání naplnění skutečností podstatných pro zkoumání výjimky dle ustanovení § 591 o. z., žádné takové skutečnosti žalovaná ani netvrdila, jeho závěry jsou správné, a proto byly krajským soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeny.

20. Změněn byl výrok o nákladech řízení před soudem prvého stupně, kdy okresní soud pochybil nejenom při jejich určení, ale i v otázce jejich rozdělení za dobu před a po jejich zastoupení kolizním opatrovníkem. V obou případech se jedná o náklady řízení, které budou hrazeny později zastupujícímu zástupci ve sporu, a to k rukám [tituly před jménem] [jméno FO]. Za účelně vynaložené náklady řízení krajský soud považuje za období před zastoupením kolizním opatrovníkem odměnu za 5 úkonů (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba a vyjádření ze dne 28. 10. 2024, za další podání, a to odvolání a jeho zpětvzetí celkem 1 úkon). Odměna představuje za 5 úkonů pro jednu ze zastupovanou žalobkyni sníženou o 20 % 1.200 Kč, částku 6.000 Kč při zastupování dvou 12.000 Kč, 6x režijní paušál 1.500 Kč, celkem 13.500 Kč. V další části řízení, kdy byly zastupovány žalobkyně na základě usnesení okresního soudu kolizním opatrovníkem, který udělil plnou moc [tituly před jménem] [jméno FO], tak následovaly další dva účelně vynaložené náklady, a to dvě jednání před okresním soudem, celkem 4.800 Kč, 2x režijní paušál 600 Kč a po navýšení o DPH, to je částku 1.134 Kč se jedná o 6.534 Kč + 13.500 Kč, dohromady 20.034 Kč.

21. Za účelně vynaložené náklady na rozdíl od okresního soudu odvolací soud nepovažuje odměnu za přípravu a převzetí účtovanou dalším zástupcem, neboť se jedná v pořadí druhého zastupujícího a taková odměna již byla přiznána zástupci předchozímu a za neúčelně vynaložený náklad považuje soud vyjádření zástupce kolizního opatrovníka ze dne 21. 12. 2023, který v jedné větě navrhuje, aby žalobě bylo vyhověno.

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla s odvoláním úspěšná a žalobkyně mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, kterými je odměna za dva úkony (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání), při společném zastoupení, tj. 4x 1.200, dále 2x 300 RP a po navýšení o 21 % DPH, tj. o částku 1.134 Kč se jedná o náklady v celkové výši 6.534 Kč.

Poučení