69 Co 198/2024 - 399

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Aleše Šťastného a soudců JUDr. Markéty Čermínové a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobců: a) [jméno zainteresované osoby], narozený [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] b) [jméno zainteresované osoby], narozený [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] c) [jméno zainteresované osoby], narozená [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] d) [jméno zainteresované osoby], narozený [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] všichni zastoupeni advokátkou [jméno zástupce zainteresované osoby] sídlem [adresa zástupce zainteresované osoby] proti žalovaným: 1. [jméno zainteresované osoby], narozený [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] 2. [jméno zainteresované osoby], narozený [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] 3. [jméno zainteresované osoby], narozený [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] všichni zastoupeni advokátem [jméno zástupce zainteresované osoby] sídlem [adresa zástupce zainteresované osoby] o zrušení věcného břemene, k odvolání žalovaných 2/ a 3/ proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. března 2024, č. j. 19 C 167/2021-367, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II., IV. a V. potvrzuje.

II. Žalovaný 2/ je povinen zaplatit žalobcům na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5 566 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [tituly před jménem] [jméno zástupce zainteresované osoby], advokátky.

III. Žalovaný 3/ je povinen zaplatit žalobcům na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5 566 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [tituly před jménem] [jméno zástupce zainteresované osoby], advokátky.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud ve vztahu k žalovanému 1/ zamítl žalobu, aby soud bez náhrady pro změnu poměrů zrušil věcné břemeno vzniklé dle Smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 15. 7. 1997, zapsané v katastru nemovitostí vedeném u [Orgán veřejné moci] na LV [hodnota] pod sp. zn. [spisová značka] (výrok I.), zrušil věcné břemeno vzniklé dle Smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 15. 7. 1997, zapsané v katastru nemovitostí vedeném u [Orgán veřejné moci] na LV [hodnota], pod sp. zn. [spisová značka] ve vtahu k žalovaným 2/ a 3/ bez náhrady pro změnu poměrů (výrok II.), žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovanému 1/ společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] (výrok III.), žalovanému 2/ uložil povinnost zaplatit žalobcům a/, b/, c), d/ náklady řízení ve výši 27 642 Kč (výrok IV.) a žalovanému 3/ uložil povinnost zaplatit žalobcům a/, b/, c), d/ náklady řízení ve výši 27 642 Kč (výrok V.).

2. Takto nalézací soud rozhodl za zjištěného skutkového stavu, že na základě Smlouvy o zřízení věcného břemene ve prospěch žalovaných ze dne 15. 7. 1997 (dále jen Smlouva) jsou žalovaní mimo jiné oprávnění k doživotnímu užívání části půdní vestavby umístěné v šestém a sedmém podlaží domu č. p. [adresa] na pozemku parc. č. [adresa] a společnému užívání souvisejících společných prostor s tím, že jsou povinni platit vlastníkům – povinným z věcného břemene částku 7 200 Kč ročně a dále jsou povinni platit mj. platby související s užíváním společných prostor nemovitosti. Žalobci dovozovali absolutní neplatnost Smlouvy a dále tvrdili, že výstavbou výtahu došlo v domě ke změně poměrů, když žalobci vynaložili částku 1 867 284 Kč za jeho výstavbu, zvýšili tím komfort užívání žalovaných, kteří se na jeho výstavbě finančně nikterak nepodíleli, přestože výtah je pro žalované největším zvýšením komfortu užívání půdní vestavby, a hrubý nepoměr spočívá ve výši úplaty žalovaných za zřízení výtahu a bezúplatného užívání výtahu ze strany žalovaných. Současně vznesli námitku promlčení práva doživotního užívání nemovitostí u žalovaných 2/ a 3/.

3. Nalézací soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalovaný 1/ je oprávněným z věcného břemene od doby jeho vzniku, tj. od 15. 7. 1997, doposud. Právo odpovídající výkonu věcného břemene vykonává od doby jeho zřízení doposud, v nemovitosti bydlí, s úmyslem zde bydlet i nadále.

4. Žalovaný 2/ výkon práva odpovídající služebnosti nevykonává, v bytě nebydlí. Bydlí ve společné domácnosti s manželkou a dětmi na [adresa] Je výlučným vlastníkem nemovitosti, a to bytové jednotky č. [adresa] – byt v budově č.p. [adresa], která je součástí pozemku parc. č. [adresa] a spoluvlastnického podílu o velikosti 776/117167 na společných částech nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí [adresa], na LV č. [hodnota] na základě smlouvy ze dne 4. 5. 2017. Dále je vlastníkem nemovitostí nacházející se v k. ú. [adresa], zapsané na LV č. [hodnota]. Žalovaný 2) minimálně 11 let v bytě nebydlí.

5. Žalovaný 3/ bydlí ve společné domácnosti se svou manželkou a jejich synem na adrese [adresa]. Na této adrese bydlí minimálně od roku 2011. Žalovaný 3/ je vlastníkem nemovitosti v k. ú. [adresa]. Výkon práva odpovídající služebnosti nevykonává, má zabezpečené jiné bydlení, které využívá, věcné břemeno bydlení k bydlení nepotřebuje.

6. Následně věc posoudil po právní stránce, když podle z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též i „obč. zák.“), posuzoval předběžnou otázku platnosti Smlouvy podle ust. § 37 obč. zák. v návaznosti na ust. § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též i „o. z.“). Protože pak k bezúplatnému zrušení věcného břemene mělo dojít po 1. 1. 2014, postupoval soud při posouzení okolností rozhodných pro zrušení služebnosti užívání předmětných nemovitostí podle příslušných o. z., konkrétně podle ust. § 631, ust. § 1299 odst. 1, 2 o. z.

7. Neztotožnil se s námitkou absolutní neplatnosti Smlouvy. Vyložil, že pojem „související společné prostory nemovitostí“ je používán zcela běžně a soudy je vykládán. Společné prostory, jež zákon nazývá společné části domu v bytovém domě jsou určené ke společnému užívání. Jako společné části domu určené ke společnému užívání jsou typicky demonstrativně základy, střecha, hlavní svislé a vodorovné konstrukce, vchody, schodiště, chodby, balkony, terasy, prádelny, sušárny, kočárkárny, kotelny, komíny, výměníky tepla, rozvody tepla, rozvody teplé a studené vody, kanalizace plynu, elektřiny, vzduchotechniky, výtahy, hromosvody, společné antény, a to i když jsou umístěny mino dům.

8. Dále se nalézací soud zabýval otázkou, zda došlo k trvalé změně poměrů. Dovodil, že ve vztahu k žalovanému 1/ v průběhu výkonu práva odpovídajícího služebnosti od doby jeho vzniku žádná změna poměrů nenastala, výkon práva odpovídající služebnosti vykonává od počátku jeho vzniku dodnes, nemá zájem toto jednání a chování ve vztahu k výkonu služebnosti měnit. U žalovaného 1/ výkon práva odpovídající služebnosti nadále trvá. Vzhledem k tomu, že vůči žalovanému 1/ námitka promlčení nebyla vznesena a rovněž u něho nenastala trvalá změna poměrů, pro které by bylo nutné rozhodovat o omezení nebo zrušení služebnosti, soud žalobu jako nedůvodnou vůči němu zamítl.

9. U žalovaných 2/ a 3/ došlo k trvalé změně poměrů, která má za následek hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a jejich výhodami. Tím, že žalovaní 2/ a 3/ služebnost k bydlení neužívají, nepotřebuji ji, nastává hrubý nepoměr na majetku žalobců. Soud podotkl, že při vzniku věcného břemene žili žalovaný 1/ a paní [jméno FO] (matka žalovaných 2/ a 3/) jako životní partneři a z tohoto důvodu bylo zřízeno věcné břemeno i ve prospěch žalovaných 2/ a 3/, jako dětí paní [jméno FO]. V průběhu let došlo však k významné změně poměrů, neboť bývalá oprávněná z věcného břemene, matka žalovaných 2/ a 3/, zemřela a její děti se již před dobou jejího úmrtí z bytu odstěhovaly. Porovnáním poměrů účastníků v době zřízení služebnosti v roce 1997 a v době rozhodování soudu v roce 2024 došlo mezi oprávněnými žalovanými 2/ a 3/ k takové trvalé změně poměrů, která zakládá hrubý nepoměr mezi jejich výhodou a zatížením služebné nemovitosti ve vlastnictví žalobců ve smyslu ust. § 1299 odst. 1 o. z., a proto „soudu nezbylo“, než žalobě vůči žalovaným 2) a 3) z důvodu výše uvedených vyhovět.

10. Oprávněnému za zrušení služebnosti v zásadě náleží náhrada. Bylo na žalobcích, aby tvrdili a prokázali, že poskytnutí náhrady není namístě, například proto, že by bylo v dané věci v rozporu s dobrými mravy. Žalovaní 2/ a 3/ právo odpovídající věcnému břemeni bydlení zřízeného dle Smlouvy nevyužívají několik let, zabezpečili si vlastní bydlení a jsou vlastníky jiných nemovitostí. Tato skutečnost byla v řízení prokázána. Vzhledem k tomu má soud za to, že náhradu za zrušení věcného břemene žalovaným 2/ a 3 nelze přiznat, neboť její přiznání by bylo v rozporu s účely a principy dobrých mravů a jednalo by se rovněž o zneužití práva.

11. Soud I. stupně se také zabýval námitkou promlčení ve vztahu k žalovaným 2/ a 3/. Tuto seznal jako důvodnou. Desetiletá promlčecí doba začíná běžet od okamžiku, kdy právo přestalo být vykonáváno. Námitka promlčení vznesená žalobci je ve vztahu k žalovaným 2/, 3/ důvodná, neboť k účelu, ke kterému byla sporná služebnost zřízena, žalovanými 2/, 3/ po dobu minimálně 10 let nevykonávají. Vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaný 2/ minimálně 11 let v bytě nebydlí, promlčecí lhůta počala plynout minimálně dne 10. 9. 2009. U žalovaného 3/ pak vyšel z nejzažšího možného termínu počátku promlčecí lhůty, která počala plynout též minimálně dne 10. 9. 2009. Vzhledem k tomu, že u žalovaných 2/ a 3/ došlo k promlčení služebnosti, soud náhradu za zrušení služebnosti žalovaným 2/ a 3/ nepřiznal, když dovodil, že hodnota služebnosti je s ohledem na promlčení nulová (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1491/2019 ze dne 27. 10. 2020).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle výsledků řízení (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu).

13. Proti tomuto rozsudku podali včasné a přípustné odvolání žalovaný 2/ - v rozsahu výroků II. a IV. a žalovaný 3/ - v rozsahu výroků II. a V. rozsudku. Poukázali na zjištění, že na základě Smlouvy žalovaný 1/ a matka žalovaných 2/ a 3/ realizovali na vlastní náklad se souhlasem tehdejších vlastníků předmětného domu půdní vestavbu. Současně spolufinancovali opravu střechy s tím, že pro tento účel poskytli bezúročnou půjčku, která měla být splacena přibližně za 45 let. Půdní vestavba byla od počátku ve vlastnictví tehdejších vlastníků domu. Proti této hodnotě bylo zřízeno i ve prospěch žalovaných 2/ a 3/ věcné břemeno spočívající v doživotním právu užívání půdní vestavby a společného užívání souvisejících společných prostor uvedené nemovitosti. Kromě toho měli oprávnění z věcného břemene povinnost hradit povinným z věcného břemene částku Kč 7 200 Kč ročně. Tato částka je s ohledem na sjednanou inflační doložku již několikanásobně vyšší. Věcné břemeno bylo mimo jakoukoliv pochybnost zřízeno jako úplatné. Odkázali na výslech svědkyň [jméno FO] a [jméno FO], ze kterých není možno dovodit, že žalovaní 2/ a 3/ nebydlí v bytě přes 11 let, když tyto svědkyně nebyly nezainteresované. Naopak soud nebral v potaz svědecké výpovědi manželek žalovaných 2/ a 3/.

14. Dále vytkli nalézacímu soudu nesprávné právní posouzení věci. Předně neměl nalézací soud při posuzování promlčení práva z věcného břemene žalovaných 2/ a 3/ aplikovat ustanovení § 631 o. z. V daném případě se jedná o právo zapsané do veřejného seznamu, které se vykonává nepřetržitě opakovaně (§ 632 o. z.). Takové právo se promlčí, pokud není vykonáváno po dobu deseti let. Zákon nedefinuje, co se rozumí výkonem práva služebnosti užívání bytu, zejména pokud se jedná o četnost nebo délku výkonu práva. Komentář k občanskému zákoníku dokonce konstatuje, že u práva zapsaného do veřejného seznamu, které se vykonává nepřetržitě opakovaně, stačí, je-li vykonáno v průběhu 10 let alespoň jednou. Žalovaní 2/ a 3/ své právo vykonávají v rozsahu výrazně větším, který odpovídá jejich potřebám i potřebám jejich rodin. Žalovaní 2/ a 3/ v průběhu řízení prohlásili, že svá práva ze zřízeného věcného břemene, jejichž výkon má charakter nepřetržitého nebo opakovaného práva, hodlají využívat i do budoucna. Z uvedeného důvodu k promlčení jejich práva z věcného břemene nedošlo.

15. Právním předchůdcům žalobců a žalovaným bylo zřejmé, že bude v průběhu desítek let docházet ke změně jejich osobních a rodinných poměrů. Nedalo se předpokládat, že budou všichni oprávnění z věcného břemene a jejich rodiny v budoucnu bydlet společně v jedné jednotce, která k takovému bydlení není stavebně technicky uzpůsobená.

16. Namítali, že nedošlo k trvalé změně poměrů a vůbec ne k takové změně poměrů, na základě které by došlo k hrubému nepoměru mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby ve smyslu ustanovení § 1299 odst. 2 o. z. Pokud přesto nalézací soud došel k závěru, že jsou splněny podmínky pro zrušení věcného břemene, nebyl žádný důvod je zrušit bez náhrady.

17. Odvolacímu soudu navrhli, aby rozsudek v napadených výrocích změnil tak, že žalobu ve vztahu k nim zamítne.

18. K podanému odvolání se vyjádřili žalobci. Odmítli odvolací argumentaci a ztotožnili se se všemi závěry rozsudku ve vztahu k žalovaným 2/ a 3/. Konstatovali, že žalovaní 2/ a 3/ až nyní v odvolání přednášejí tvrzení, která v nalézacím řízení netvrdili ani neoznačili žádný důkaz, který by měl jejich tvrzení prokazovat. Až v podaném odvolání žalovaní tvrdí nevěrohodnost svědkyně paní [jméno FO] a paní [tituly před jménem] [jméno FO], což mohli učinit již v nalézacím řízení. Pokud pak žalovaní tvrdili, že občas v půdní vestavbě přespali, není výkonem práva odpovídajícího věcnému břemeni dle smlouvy, neboť občasné přespání není bydlení, a to i kdyby v půdní vestavbě přespali opakovaně. Dovozovali, že v nalézacím řízení bylo prokázáno, že v půdní vestavbě žalovaní 2/ a 3/ nebydlí více jak 10 let, že se odstěhovali a půdní vestavba jim k bydlení již několik let neslouží. S ohledem na uvedené by bylo zcela v rozporu s dobrými mravy přiznat žalovaným 2/ a 3/ náhradu za zrušení věcného břemene.

19. Odvolacímu soudu navrhli, aby rozsudek v rozsahu napadeném odvoláním potvrdil.

20. Z podnětu podaného odvolání odvolací soud přezkoumal rozsudek nalézacího soudu v rozsahu podaných odvolání včetně řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaných 2/ a 3/není důvodné.

21. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci o zrušení služebnosti rozhodují nalézací soudy až po 1. 1. 2014, je nutné posoudit otázku zrušení služebnosti a přiznání přiměřené náhrady podle o. z. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1663/2017).

22. Nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění, která následně přiléhavě posoudil i po stránce právní.

23. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s právními závěry nalézacího soudu ohledně platnosti Smlouvy, kterou ve shodě s ním neshledal absolutně neplatnou. Nalézací soud správně provedl výklad pojmu „souvisejících společných prostor nemovitosti“ (bod 47. rozsudku) a odvolací soud na tento výklad pro stručnost odkazuje.

24. Odvolací soud se dále zabýval přezkumem závěru nalézacího soudu, zda ve zde souzené věci došlo ve vztahu k žalovaným 2/ a 3/ k trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby, jak to vyslovuje ust. § 1299 odst. 2 o. z. Zákon nikterak necharakterizuje, o jakou změnu poměrů se má jednat. Předem nejsou stanovena pravidla, kdy dochází ke změně poměrů a kdy nikoli. Ustanovení § 1299 odst. 2 o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, které přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1429/2012, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 129/2009). Označená rozhodnutí přijatá za dřívější úpravy jsou použitelná i pro výklad ustanovení § 1299 odst. 2 o. z. (srov. obdobný závěr v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 895/2015). V rozsudku ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1624/2002, Nejvyšší soud dovodil, že pro úvahu, zda změnou poměrů vznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, je rozhodující porovnání stavu v době rozhodování soudu k době, kdy bylo věcné břemeno zřízeno. Taková změna může spočívat i v osobních poměrech účastníka právního vztahu, pokud se výrazným způsobem dotýká dalšího obsahu či trvání věcného břemene.

25. Jako příklad změny zakládající hrubý nepoměr mezi služebností a výhodou oprávněného může být situace, kdy v rámci osobní služebnosti má oprávněný právo bydlení v zatížené nemovitosti (služebnost bytu – srov. § 1297 a násl.), ale odstěhuje se do jiného bytu, kde jako oprávněný uživatel přebývá (viz komentář C.H. BECK k ust. § 1299 o. z.). To je i případ zde souzené věci. Nalézací soud vyšel správně ze zjištěného skutkového stavu, že žádný ze žalovaných 2/ a 3/ svou výhodu nyní nerealizuje, neboť každý z nich dlouhodobě realizuje svou potřebu bydlení v jiné nemovitosti, na jiné adrese, společně se svou rodinou. Námitka žalovaných 2/ a 3/, že do předmětné bytové jednotky dojíždějí navštěvovat dříve žalovaného 1/ a občas tam i přespí, je irelevantní. Pokud je výhodou oprávněného služebnost bydlení a oprávněný ji nerealizuje, je lhostejné, koho a jak často jezdí do zatížené nemovitosti navštěvovat, ev. zda tam při návštěvě přespí. Takové návštěvy a občasné přespání není možné zaměňovat či dávat na roveň potřebě trvalého uspokojování bytové potřeby (služebnosti bydlení).

26. Jsou tedy splněny zákonné důvody pro zrušení služebnosti.

27. Vzhledem k tomu, že ust. § 1299 odst. 2 o. z. váže zrušení služebnosti na „přiměřenou náhradu“, zabýval se odvolací soud i přezkumem závěru nalézacího soudu, zda je ve zde souzené věci namístě služebnost zrušit bez náhrady.

28. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1663/2017, dovodil, že zrušení věcného břemene (služebnosti) pro hrubý nepoměr předpokládá, že protistraně bude poskytnuta přiměřená náhrada. Nepřiznání jakékoliv náhrady sice nelze a priori vyloučit, ale jelikož takový postup bude výjimečný, bude nezbytné jej opřít o § 2 odst. 3 o. z. (jako již dříve Nejvyšší soud judikoval obdobně ve vztahu k přiměřené náhradě při vypořádání spoluvlastnictví; k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3619/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5348/2016, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5808/2016).

29. U služebnosti jako majetkového práva zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výslovně předpokládá možnost jejího promlčení (§ 611, 633 o. z.). Obdobně jako podle úpravy obč. zák. je obecným následkem promlčení výrazné oslabení práva - dlužníkovi zaniká povinnost plnit (§ 609 o. z.). Promlčené právo samo o sobě sice nezaniká, ale existuje nadále (jen) jako tzv. naturální obligace. Soud totiž k námitce promlčení nemůže zásadně poskytnout oprávněnému ochranu (§ 610 odst. 1 o. z.). Je-li právo odpovídající služebnosti promlčeno, může se povinný ze služebnosti žalobou úspěšně domoci toho, aby se oprávněný takového práva zdržel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 22 Cdo 431/2006).

30. Při rozhodování o výši náhrady za zrušenou služebnost nebo zda je ve zde souzené věci namístě zrušit služebnost bez náhrady, pak nutno zohlednit i správný právní závěr nalézacího soudu, pokud posoudil vznesenou námitku promlčení oprávnění ze služebnosti u žalovaných 2/ a 3/jako důvodnou.

31. Nalézací soud správně hodnotil důkazy - výslechy svědků; námitce žalovaných 2/ a 3/ ohledně nevěrohodnosti svědkyně [jméno FO] a jejího písemného prohlášení nelze nikterak přesvědčit. Předně se odvolací soud se žalobci shoduje v argumentaci, že případné námitky k provedenému důkazu mohly být vzneseny ihned po provedení výslechu, nikoli až v rámci odvolací argumentace a stejně tak ohledně svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud vytýkají soudu, že nezjistil vztah [tituly před jménem] [jméno FO] k účastníkům řízení, mohli tak učinit sami žalovaní 2/ a 3/ prostřednictvím svého zástupce. Pokud tuto námitku žalovaní 2/ a 3/ uplatňují až v rámci své odvolací argumentace, budí taková námitka dojem účelovosti. Z ničeho neplyne, že by nalézací soud pochybil, pokud hodnotil výslechy těchto svědkyň jako hodnověrné, u svědkyně [jméno FO] i ve vztahu k jejímu písemnému prohlášení, a nechyboval, pokud z těchto výpovědí vycházel pro svá skutková zjištění.

32. Nadto lze i konstatovat, že tyto svědkyně nemají již z povahy věci zájem na výsledku sporu, zatímco manželky žalovaných 2/ a 3/, rovněž slyšené jako svědkyně, nepochybně zájem na úspěchu žalovaných 2/ a 3/ v tomto sporu mají. Přesto svědkyně [jméno FO], manželka žalovaného 2/ vypověděla, že v počátcích její známosti se žalovaným 2/ - cca v dubnu 2014 - již žalovaný 2/ bydlel ve Strašnicích a do předmětné nemovitosti toliko jezdil navštěvovat svoji matku.

33. K tomu odvolací soud pouze dodává, že na rozdíl od nalézacího soudu neshledal zákonné podmínky pro účastnický výslech žalovaných 2/ a 3/, když skutečnost, od kdy každý z nich nerealizuje svoji potřebu bydlení v předmětné nemovitosti bylo možno prokázat jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř.).

34. Nalézací soud pak učinil i správný skutkový závěr, podložený svědeckými výpověďmi svědkyň [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] o tom, že žádný ze žalovaných 2/ a 3/ nerealizuje svoji potřebu bydlení odpovídající jeho oprávnění ze služebnosti v předmětné nemovitosti služebností zatížené již po dobu nejméně 10 let.

35. Lze proto uzavřít, že práva žalovaných 2/ a 3/ ze služebnost jsou tak promlčena ve smyslu ust. § 632 o. z. (zde se odvolací soud ztotožňuje s námitkou žalovaných 2/ a 3/, že promlčení mělo být posouzeno podle tohoto zákonného ustanovení).

36. Tento závěr má pak zásadní dopad do úvahy o přiznání náhrady za zrušenou služebnost ve smyslu ust. § 1299 odst. 2 o. z. Je namístě poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1491/2019, a jeho právní větu „Ruší-li soud služebnost, která je ke dni jeho rozhodnutí již promlčena, není zásadně namístě přiznávat oprávněnému ze služebnosti náhradu za její zrušení.“ V citovaném rozsudku Nejvyšší soud posuzoval případ ke zde souzenému analogický.

37. Rozhodl-li nalézací soud o zrušení již i promlčené služebnosti, je k promlčení vzhledem k popsaným následkům výmazu zapisované služebnosti z veřejného seznamu (katastru nemovitostí) nutné při rozhodování o přiměřené náhradě za rušenou služebnost přihlédnout. Je-li zapisovaná služebnost v okamžik rozhodování soudu promlčena, ač dosud ještě nedošlo k jejímu výmazu, nebude namístě přiznávat za její zrušení náhradu. To právě s ohledem na právní nárok na výmaz takové služebnosti zakotvený v § 618 o. z. a následek jejího výmazu, kterým je faktický zánik služebnosti. Nepřiznal-li proto v projednávané věci odvolací soud žalovaným 2/ a 3/náhradu (i) s tím, že je rušená služebnost promlčena, je jeho rozhodnutí i v tomto směru věcně správné.

38. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek nalézacího soudu v napadeném zamítavém výroku II. o věci samé jako věcně správný potvrdil za použití ust. § 219 o. s. ř. včetně na výrok II. akcesoricky navazujících výroků o nákladech řízení IV. a V.; výroky I. a III. tohoto rozsudku zůstaly nedotčeny (§ 206 odst. 2, 3 o. s. ř.).

39. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn plným úspěchem žalobců v odvolacím řízení. Bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobců vůči každému ze žalovaných 2/ a 3/ jsou tvořeny odměnou advokátky stanovenou podle ust. § 7 bod 5 v návaznosti na ust. § 9 odst. 3 písm. c/ vyhl. č. 177/1996, Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) po 2 500 Kč, snížené dle ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu na částku 2 000 Kč, a dále paušální částkou náhrad hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) a 21 % DPH (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) ve výši 966 Kč. Celkem tedy náklady odvolacího řízení žalobců vůči každému ze žalovaných 2/ a 3/ činí 5 566 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení