69 Co 215/2025 - 255

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Aleše Šťastného a soudců JUDr. Jany Spanilé a JUDr. Tomáše Pirka ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 360 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne Praha 27. března 2025, č. j. 30 C 225/2023-197, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. o věci samé mění jen tak, že žaloba se ohledně úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 360 000 Kč od 10. 10. 2022 do 11. 10. 2022 zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 216 060 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta A], advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku 1 106 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro [adresa].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 360 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 360 000 Kč od 10. 10. 2022 do zaplacení (výrok I.), dále že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 195 380 Kč (výrok II.) a že je žalovaná povinna nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náklady řízení ve výši 1 106 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Takto soud rozhodl na podkladě žaloby, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení uvedené částky představující dle ní bezdůvodné obohacení na straně žalované.

3. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne 24. 9. 2022 uzavřela s žalovanou jako zhotovitelkou smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo provedení zateplení fasády systémem [název] na rodinném domě žalobkyně na adrese [adresa] (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena v bydlišti žalobkyně na adrese výše uvedené. Na základě smlouvy žalobkyně uhradila žalované zálohu na cenu díla ve výši 360 000 Kč (dále jen "záloha“). Žalobkyně jako spotřebitelka dle § 1829 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění do 5. 1. 2023 (dále jen „o. z.“), od smlouvy odstoupila e-mailem ze dne 8. 10. 2022 a vyzvala žalovanou k vrácení uhrazené zálohy. Žalovaná zálohu nevrátila. Žalobkyně jako spotřebitel měla právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů ode dne uzavření smlouvy. Dle § 1832 o. z. je podnikatel povinen vrátit spotřebiteli všechny peněžní prostředky, které od něj na základě smlouvy převzal, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do 14 dnů od odstoupení od smlouvy. Zároveň dle § 1831 o. z., pokud spotřebitel neudělil výslovný souhlas se započetím plnění dle smlouvy o poskytování služeb před uplynutím lhůty pro odstoupení, není povinen podnikateli nic hradit. Žalobkyně přitom souhlas se započetím plnění před uplynutím lhůty pro odstoupení neudělila.

4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobkyně oslovila dne 20. 7. 2022 společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „[právnická osoba]“) s poptávkou cenové kalkulace na zateplení fasády předmětného domu. V návaznosti na to navštívil žalobkyni obchodní zástupce [právnická osoba] [jméno FO], kde došlo k zaměření fasády a seznámení žalobkyně s celým procesem realizace včetně toho, že tuto bude realizovat žalovaná na základě samostatné smlouvy. Následně došlo k podpisu smlouvy o dílo v místě bydliště žalobkyně s žalovanou. E-mailem ze dne 30. 9. 2022 vznesla žalobkyně na žalovanou dotaz, zda by bylo možné provést změnu díla co do specifikace materiálu (tloušťka izolace). Na tento dotaz reagovala žalovaná zasláním e-mailu ze dne 6. 10. 2023, ve kterém zaslala cenovou specifikaci zohledňující požadovanou změnu oproti původnímu rozsahu díla. V reakci na obdrženou cenovou specifikaci odeslala dne 8. 10. 2023 žalobkyně e-mail, ve kterém mimo jiné žádá o zrušení objednávky z důvodu přílišného navýšení ceny díla. Dne 10. 10. 2023 následně žalobkyně zaslala žalované „odstoupení od smlouvy“. Žalobkyně uvedla, že od smlouvy odstupuje dle § 2612 odst. 2 o. z. Důvodem odstoupení bylo údajné zvýšení ceny díla o více než 10 % oproti původní výši. Cena díla se nicméně nezvýšila, jelikož žalovaná v reakci na dotaz žalobkyně pouze zaslala požadovanou cenovou specifikaci. Žalovaná proto považovala odstoupení za neplatné a neúčinné a opakovaně vyzývala žalobkyni k poskytnutí součinnosti a stavební připravenosti k realizaci díla. Žalobkyně na výzvy nereagovala. V důsledku neposkytnutí součinnosti žalobkyní žalovaná od smlouvy odstoupila dne 3. 2. 2023 a k zániku smluvního vztahu tak došlo až ke dni 3. 2. 2023. V návaznosti na odstoupení od smlouvy uplatnila následně žalovaná vůči žalobkyni dne 25. 5. 2023 právo na náhradu škody ve výši 1 033 010 Kč. Vzniklá škoda se skládá z a) ceny nakoupeného materiálu ve výši 398 609 Kč, b) skladného za měsíce prosinec 2022 a leden 2023 ve výši 496 000 Kč, c) ušlého zisku za neuhrazenou cenu práce ve výši 138 401 Kč. Žalobkyně náhradu škody neuhradila, proto žalovaná přistoupila k započtení své pohledávky vůči pohledávce žalobkyně na vrácení zálohy ke dni 27. 6. 2023. Započtením došlo k zániku celé pohledávky žalobkyně a k částečnému zániku pohledávky žalované.

5. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně poptávala fasádní zateplení rodinného domu. Nejdříve komunikovala se zaměstnancem společnosti [právnická osoba], která vyrábí odvětrávané fasády. Jedná se o systém, který lze namontovat svépomocí. Jako výrobce má [právnická osoba] seznam certifikovaných a proškolených montážních firem, na které zákazníka odkáže. Finální objednávka od montážní společnosti je podkladem pro zadání materiálu do výroby a po kompletaci se předá montážní firmě, která je generálním dodavatelem stavby. Dne 24. 9. 2022 proběhlo v rodinném domě žalobkyně zaměření, dům prošla zplnomocněná zástupkyně žalované [jméno FO]. Žalobkyně jí sdělila, že finální cena stavby tzv. na klíč nesmí překročit určitou finanční částku, a že uvažuje o jedné z barev, která již u výrobce materiálu není ve vzorníku (meruňková), a dohodli se, že žalobkyně se svědkem [jméno FO] navštíví vzorkovnu [právnická osoba] a poté se rozhodne, zda tuto barvu (meruňkovou) bude v zakázce požadovat. Téhož dne byla podepsána v bydlišti žalobkyně smlouva o dílo, v níž je uvedena cena za dílo ve výši 537 010 Kč. Ve smlouvě je uveden předmět „dle objednávky objednatele a nabídky zhotovitele“. Tato objednávka a nabídka nebyla ke smlouvě připojena. Strany tím myslely objednávku č. [číslo] ze dne 19. 9. 2022, na které je podpis žalobkyně a [právnická osoba]. Materiál k zateplení je v ní specifikován číselně jako cihly v barvě pískové (v počtu 4750), a v barvě červenohnědé. Cihly v barvě meruňkové zde nejsou uvedeny. Termín odebrání zboží je uveden listopad 2022.

6. Dne 26. 9. 2022 žalobkyně svědkyni [jméno FO] v hotovosti předala zálohu ve výši 200 000 Kč, dne 27. 9. 2022 svědkyně [jméno FO] „poslala“ výrobci materiálu [právnická osoba] zálohu 200 000 Kč na zakázku pro žalobkyni. Žalobkyně upřesnila barevné provedení fasády a potvrdila výběr „třetí“ meruňkové barvy emailem ze dne 28. 9. 2022, který zaslala jak žalované, tak [právnická osoba]. Současně uvedla, že potřebuje dořešit vchodové dveře a pokud by bylo potřeba cokoliv doměřit, má se žalovaná ozvat, co přesně. Na to nebylo reagováno. Dalším emailem ze dne 30. 9. 2022 žalobkyně sdělila, že by požadovala větší tloušťku izolace vzhledem k situaci s energiemi. Došlo k novému přeměření a následně byl žalobkyni dne 6. 10. 2022 zaslán žalovanou email s navýšenou cenou zakázky z důvodu silnější tloušťky izolace, kde je uvedeno „prosím o podpis objednávky, ať to mohu zadat do výroby“. Současně v této nabídce je uveden přesný počet cihel barvy meruňkové. Žalobkyně reagovala emailem ze dne 8. 10. 2022, kterým sdělila jak žalované, tak v kopii svědku [jméno FO] ze [právnická osoba], „prosím o pozastavení procesu mojí objednávky …..dosud netušíme celkovou částku za kompletní realizaci a na takto nejisté navyšování nemáme finance…, tímto vás prosím o zrušení objednávky a vrácení zaplacené zálohy ve výši 360 000 Kč.“ Následně žalobkyně e mailem ze dne 10. 10. 2022 zaslala v příloze žalované odstoupení od smlouvy dle § 2612 odst. 2 o. z. z důvodu nově určené ceny, kdy požadovala tlustší minerální izolaci, která měla být navýšena o tloušťku vaty v částce 14 366 Kč, nicméně nově určená cena díla je navýšena o 119 495 Kč. Ode dne 29. 9. 2022 (potvrzení třetí barvy fasády a zaslání zálohy [právnická osoba]) do 8. 10. 2022 uplynulo 10 kalendářních dnů, z toho šest pracovních dnů. Od 6. 10. 2022 do 8. 10. 2022 pouze jeden pracovní den. Dle čl. 6 Všeobecných dodacích a platebních podmínek [právnická osoba] činí dodací lhůta „do 28 pracovních dnů od uhrazení zálohy.“ 7. Soud prvního stupně vyhodnotil jako zcela nevěrohodnou výpověď svědka [jméno FO], jednatele [právnická osoba], který fakticky vypověděl, že výroba materiálu pro žalobkyni započala výjimečně před zaplacením zálohy, ačkoliv ostatní svědci vypověděli, že bez zálohy [právnická osoba] nezačne s výrobou. Záloha mohla být v dispozici [právnická osoba] nejdříve dne 28. 9. 2022. Tvrzení jednatele [právnická osoba] neobstojí dle soudu i proto, že před zaplacením zálohy by výroba materiálu dle původní objednávky nemohla započít, neboť v ní nebyl počet cihel meruňkové barvy. Meruňková barva se objevila až v nové objednávce v příloze k emailu [jméno FO] ze dne 6. 10. 2022. Z emailu [jméno FO] ze dne 6. 10. 2022 (zejména z textu „prosím o podpis objednávky, ať to mohu zadat do výroby“) naopak jednoznačně plyne, že výroba nebyla ke dni 6. 10. 2022 vůbec zahájena. Žalovaná si byla vědoma, že teprve dojde k dodatečné úpravě specifikace materiálu. Skutečnost že by byl materiál vyroben, nesdělila [jméno FO] za žalovanou žalobkyni ani v emailu ze dne 6. 10. 2022 (ani žalobkyni nesdělila, že by již bylo s výrobou materiálu započato). Pokud svědek [jméno FO] uvedl, že s výrobou materiálu bylo započato 3. 10. a materiál byl vyroben 4. 10. 2022, resp. 5. 10. 2022, jeví se tato výpověď jako zcela nevěrohodná, neboť v době covidové pandemie by společnost po obdržení zálohy na materiál vyrobila materiál za dva pracovní dny, resp. za čtyři pracovní dny. Všichni svědci přitom vypověděli, že výroba materiálu trvá zhruba 3 až 4 týdny, pokud se hodně spěchá, dva týdny (svědkyně [jméno FO]). Soud proto shrnul, že ke dni 8. 10. 2022 materiál pro žalobkyni vyroben nebyl.

8. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle § 2590 odst. 1, § 574, dle § 1828 odst. 1 o. z., § 1829 odst. 1 o. z., § 2991 odst. 1, 2 a § 2913 odst. 1, 2 o. z. Posoudil vzájemný smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako smluvní vztah ze smlouvy o dílo dle § 2590 a následujících o. z. Při výkladu smlouvy o dílo ze dne 24. 9. 2022 v souladu s § 574 o. z. uzavřel, že smlouva byla sjednána platně a že i přes stručnou specifikaci byl předmět díla vymezen dostatečně určitě. Dle smlouvy o dílo se žalovaná ve smlouvě zavázala, že za konečnou (finální) cenu provede pro žalobkyni do konce roku 2022 stavbu na klíč spočívající v tom, že zateplí celou vnější fasádu jejího domu fasádním systémem [název]. Žalobkyně se zavázala krom zaplacení ceny za dílo poskytnout žalované součinnost. Tato součinnost spočívala v počáteční fázi v tom, že si žalobkyně (následně po podpisu smlouvy) ještě ujasní barevné provedení montované fasády, tloušťku izolace a další technické podrobnosti. Strany po uzavření smlouvy daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Žalobkyně po podpisu smlouvy sdělila žalované své rozhodnutí ohledně barvy a až po sdělení této informace žalovaná od žalobkyně „dovybrala“ zálohu a odeslala zálohu ve výši 200 000 Kč výrobci materiálu. Sama žalovaná nepovažovala po podpisu smlouvy vzájemná ujednání za konečná. Dle soudu prvního stupně z obsahu smlouvy plyne, že žalovaná uzavírání smluv se svými objednateli nevěnuje pozornost, odkazuje v ní na již neúčinný obchodní zákoník a tím demonstruje, že podpis takové smlouvy má navenek utvrdit, jakou zálohu požaduje a v jakém cenovém rámci se cena za dílo pohybuje.

9. Soud prvního stupně dále uzavřel, že žalobkyně od smlouvy platně odstoupila, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mimo obchodní prostory a žalobkyně nebyla o právu odstoupit žalovanou poučena. Podstatné je dle soudu jednoznačné vyjádření vůle ukončit smluvní vztah a žádat nároky z tohoto plynoucí. Takové právní jednání učinila žalobkyně ve vztahu k žalované již dne 8. 10. 2022. Protože žalobkyně jako spotřebitelka v souladu s § 1829 o. z. od smlouvy odstoupila e-mailem ze dne 8. 10. 2022 a vyzvala žalovanou k vrácení uhrazené zálohy, kterou jí žalovaná nevrátila, svědčí žalobkyni nárok na vrácení žalobou požadované částky z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaná získala tuto částku z právního důvodu, který dne 8. 10. 2022 odpadl a dne 9. 10. 2022 měla povinnost tuto částku žalobkyni vrátit.

10. Soud vyhodnotil jako nedůvodnou námitku žalované, že žalobkyni nevzniklo právo odstoupit od smlouvy dle § 1829 o. z. s ohledem na § 1837 písm. d) o. z., jehož dikce zní: „Spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy o dodávce zboží, které bylo upraveno podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu.“ Žalovaná není výrobcem zboží, které měla obstarat od svého subdodavatele k provedení montáže. Předmětem smlouvy mezi účastnicemi nebyla výroba materiálu, nýbrž jeho montáž, byť k provedení montáže měl být použit materiál vyrobený jeho subdodavatelem. Již tato skutečnost zcela vylučuje použití institutu individuálně určené povahy zboží, neboť samotná montáž nemůže z podstaty věci tuto podmínku naplňovat.

11. Pokud se žalovaná bránila námitkou, že k okamžiku odstoupení od smlouvy již byl materiál vyroben, uzavřel soud prvního stupně, že toto své tvrzení neprokázala. Tvrzení žalované o jeho existenci a skladování na konkrétním místě k datu 8. 10. 2022 a pozdějšímu vyhodnotil soud jako zcela irelevantní.

12. Zápočet pohledávky žalované ve výši 1 033 010 Kč ze dne 27. 6. 2023 jako náhrady škody vůči žalobkyni soud nepovažoval za platný a způsobilý vést k zániku pohledávky žalobkyně, neboť pohledávky žalované na náhradu škody neexistují. V dané věci byla žalobkyně srozuměna, že žalovaná objedná materiál, který jí na dům má namontovat od subdodavatele, byla srozuměna i s tím, že tento materiál si „sama vybere“ včetně barevného odstínu. Dne 8. 10. 2022 (den, kdy žalobkyně od smlouvy odstoupila) však tento materiál nebyl vyroben, a proto nemůže žalovaná po žalobkyni požadovat náhradu „nepoužitelného“ materiálu včetně skladného. Žalovaná měla dle soudu prvního stupně ihned poté, kdy jí došel projev vůle žalobkyně, z něhož bylo zřetelně seznatelné, že žalobkyně od smlouvy odstoupila, důvod odstoupení vyhodnotit i proto, že smlouva byla uzavřena mimo její provozovnu, a v rámci jí zákonem uložené povinnosti generální prevence předcházení újmy dle § 2900 o. z. učinit nezbytná opatření ve vztahu ke svému smluvnímu partnerovi v takové intenzitě a rozsahu, aby materiál „pro žalobkyni“ vyroben nebyl. Celé „posmluvní“ jednání žalované posoudil soud prvního stupně dle § 8 o. z. Žalovaná se místo vyvinutí úsilí, jež lze po ní spravedlivě požadovat, aby zabránila dalším následkům v podobě výroby materiálu a jeho následného skladování, snažila po 8. 10. 2022 žalobkyni utvrzovat v tom, že musí dále se žalovanou ve smluvním vztahu pokračovat.

13. Ze všech výše uvedených důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl včetně úroku z prodlení od 9. 10. 2022 dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 195 380 Kč.

15. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1, 2 o. s. ř. Neúspěšná žalovaná byla zavázána k povinnosti nahradit státu náklady vynaložené na svědečné uhrazené z rozpočtových prostředků.

16. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. V odvolání předně namítla, že soud věc nesprávně právně posoudil. Dle žalované nedošlo ze strany žalobkyně k platnému a účinnému odstoupení od smlouvy ze dne 10. 10. 2022 (případně 8. 10. 2022). Žalobkyně uvedla, že od smlouvy odstupuje dle § 2612 odst. 2 o. z. Právo na odstoupení od smlouvy dle § 2612 odst. 2 o. z. žalobkyně neměla. Důvod pro odstoupení od smlouvy nelze zpětně libovolně měnit. Z těchto důvodů nelze odstoupení od smlouvy ze dne 8., resp. 10. 10. 2022 považovat za odstoupení od smlouvy ve smyslu § 1829 o. z., neboť důvod odstoupení byl zcela jiný. Odstoupení musí obsahovat jasné důvody (případně uvedení, že je odstupováno bez důvodu, pokud má strana takovou možnost), aby nemohly být zaměněny s jinými. Pokud tak odstupující neučiní, nemůže se na onen důvod dodatečně spoléhat. Není tedy správný závěr soudu prvního stupně, že není rozhodné, jakou konkrétní formulaci odstoupení od smlouvy žalobkyně použila. Právě zvolený důvod pro odstoupení je podstatný a nelze dojít k závěru, že odstoupení z určitého důvodu má být vykládáno jako odstoupení z jiného důvodu.

17. Dále žalovaná nesouhlasí s právním posouzením uzavření smlouvy mimo obchodní prostory. Právní úprava totiž míří na situace, ve kterých dochází k ovlivnění vůle spotřebitele tím, že je přepaden nabídkou podnikatele na uzavření smlouvy mimo obchodní prostory, tedy na místě, kde takovou událost nečeká (typicky na ulici nebo ve svém bydlišti). Hovoří se o momentu překvapení a případném psychickém nátlaku na spotřebitele. Pro tyto případy dává zákon spotřebiteli možnost si takto uzavřenou smlouvu ještě rozmyslet a případně od ní odstoupit. V případě smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou šlo o uzavření smlouvy mezi stranami dlouho plánované a vyjednávané. Nelze tedy hovořit o tom, že by zde existoval jakýkoliv moment překvapení nebo psychický nátlak, který by odůvodňoval možnost odstoupení od smlouvy dle § 1829 o. z.

18. Soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil výjimku z možnosti odstoupení od smlouvy v případě prodeje zboží na míru. Předmětem smlouvy o dílo byla nejen montáž fasády, ale i obstarání materiálu. Pro montáž fasády se žalovaná zavázala obstarat materiál, který měl být namontován. Přitom není podstatné, zda žalovaná materiál sama vyráběla nebo zda ho jen obstarala a na míru ho vyrobil někdo jiný. § 1837 písm. d) o. z. vznik práva na odstoupení od smlouvy vylučuje.

19. Soud prvního stupně v neposlední řadě nesprávně posoudil seznámení žalobkyně s všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] a nesprávný je tak závěr, že žalobkyně jako spotřebitel nebyla poučena o svém právu odstoupit od smlouvy, jak vyžaduje § 1820 o. z. Žalobkyně v dokumentech svým podpisem opakovaně výslovně potvrdila, že byla seznámena s obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba].

20. Žalovaná dále napadala nesprávně zjištěný skutkový stav. Závěr soudu, že ke dni 8. 10. 2022 materiál pro žalobkyni vyroben nebyl, je v přímém rozporu s výpověďmi svědků i s provedenými důkazy. Z denního výrobního výkazu č. [číslo] a č. [číslo] vyplynulo, že dne 3. 10. 2022 byl vyroben materiál v meruňkové barvě a 5. 10. 2022 materiál v pískové (respektive polotovar, tedy nenaštípaná cihla). Od samého počátku je proces výroby individuální a v souladu s konkrétními požadavky zákazníka. Pokud tedy zboží bylo již dle výrobních výkazů v procesu výroby od 3. 10. 2022 a 5. 10. 2022 (dle tvrzení žalované výroba probíhala 3.-7.10.), nebylo možné takový proces předčasně ukončit a limitovat tím případnou škodu, která by mohla vzniknout. Výroba tohoto zboží již musela být ukončena, a to bez ohledu na skutečnost, zda došlo v mezidobí k odstoupení od smlouvy. Soud na základě předložených listin a svědeckých výpovědí měl dojít k závěru, že materiál vyroben byl, případně byl v procesu výroby, který již není možné zvrátit a ukončit předčasně. Rovněž je pak chybný závěr soudu, že nepovažuje započtení pohledávky žalované za způsobilé k zániku pohledávky žalobkyně, což je klíčové pro posouzení nároku na vrácení zálohy.

21. Žalovaná dále poukázala na chybný výklad některých důkazů, např. email [jméno FO] ze dne 6. 10. 2022, dále na nepřezkoumatelnost některých závěrů soudu, zejména týkajících se závěrů o škodě, kterou žalobkyně žalované způsobila. Ze všech výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá.

22. Žalobkyně navrhla napadený rozsudek potvrdit. Soud prvního stupně správně uzavřel, že smlouva byla uzavřena mimo obchodní prostory žalované, tedy v místě bydliště žalobkyně, což vyplývá z obsahu smlouvy i z výpovědí stran. Žalovaná nadto nesplnila svou právní povinnost poučit žalobkyni o právu od smlouvy odstoupit dle § 1820 odst. 1 písm. i) o. z. S ohledem na § 1829 odst. 4 o. z. tak došlo k prodloužení lhůty k platnému odstoupení od smlouvy o 1 rok. Žalovaná nebyla výrobcem zboží, nýbrž montážní společností. Předmětem smlouvy nebyla výroba materiálu, nýbrž jeho montáž. Již tato skutečnost zcela vylučuje použití institutu individuálně určené povahy zboží, neboť samotná montáž nemůže z podstaty věci tuto podmínku naplňovat. Podmínka individuální povahy zboží by nebyla splněna ani v případě, že by došlo k uzavření smlouvy s výrobcem, tedy [právnická osoba], neboť v případě, že si spotřebitel pouze objedná zboží, které bude teprve vyrobeno, ale do zhotovení nijak nezasahuje, ani neovlivní podobu či vlastnosti vyrobeného zboží, právo odstoupit od smlouvy zůstává zachováno. Stejně tak může spotřebitel odstoupit i v případě, že ovlivnil jeho konečnou podobu, ale pouze výběrem z nabízených parametrů (např. výběrem z nabízených barev, rozměrů, látek apod.). Stručně řečeno, pokud si zákazník pouze vybere zboží z již existující nabídky, aniž by přispěl vlastním specifickým pokynem k finální podobě zboží, nelze mu bez dalšího odepřít právo na vrácení zboží. Z výpovědi svědka [jméno FO] jasně plyne, že zboží vybrané z katalogu lze bez potřeby další úpravy použít i pro jiného zákazníka. Tvrzení žalované, že žalobkyně byla o nemožnosti od smlouvy odstoupit poučena při předložení a podpisu Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], je zcela lživé, neboť tyto jí nebyly nikdy předloženy a podpis žalobkyně na kopii této listiny je přefocený z listiny jiné. Žalovaná ani přes výzvu soudu nebyla schopna předložit originál této listiny. S ohledem na skutečnost, že spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy dle § 1829 o. z. i bez udání jakéhokoliv důvodu, nelze než odstoupení od smlouvy považovat za platné. Pro platnost odstoupení plně postačí jakýkoliv projev vůle spotřebitele, z něhož je patrno, že od smlouvy odstoupit hodlá. Ostatně přesně k tomuto účelu právní předpisy na ochranu spotřebitele slouží. Soud správně uzavřel, že materiál pro žalobkyni vyroben ke dni odstoupení nebyl. Jak písemné doklady (zejména e-mail [jméno FO] žádající o potvrzení změněné objednávky, aby „to mohla zadat do výroby“), tak výpovědi svědků tuto skutečnost neprokazovaly a soud je správně vyhodnotil jako nedostatečné. Rozpor mezi tvrzením, že výroba materiálu trvá standardně 4-5 týdnů, a tvrzením žalované, že materiál byl zadán do výroby až 3. 10. 2022 a 5. 10. byl již kompletně zhotoven, nebyla žalovaná schopna vysvětlit zjevně proto, že takto krátká lhůta je s ohledem na celý výrobní proces zcela nerealistická.

23. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

24. Dle § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

25. Dle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

26. Dle § 2587 o. z. dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

27. Dle § 2590 odst. 1 o. z. zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a obstará vše, co je k provedení díla potřeba.

28. Dle § 1820 odst. 1 písm. i) o. z., směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a používá-li při něm podnikatel výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran (dále jen „prostředek komunikace na dálku“), nebo směřuje-li takové jednání k uzavření smlouvy mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku, podmínky, lhůtu a postup pro uplatnění práva na odstoupení od smlouvy, jakož i vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy, pokud lze tohoto práva využít; náležitosti vzorového formuláře stanoví prováděcí právní předpis; dle písm. l) údaj, že spotřebitel nemá právo odstoupit od smlouvy, je-li tomu tak, nebo údaj o tom, za jakých podmínek mu právo na odstoupení od smlouvy zanikne.

29. Dle § 1828 odst. 1 o. z., sjednává-li se smlouva mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání, sdělí podnikatel spotřebiteli písemně údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1; v jiné textové podobě jen tehdy, pokud s tím spotřebitel souhlasil.

30. Dle § 1829 odst. 1 o. z. spotřebitel může odstoupit od smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory ve lhůtě čtrnácti dnů. Není-li dále stanoveno jinak, končí lhůta uplynutím čtrnácti dnů ode dne uzavření smlouvy.

31. Dle § 1829 odst. 4 o. z., nebyl-li spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy podle § 1820 odst. 1 písm. i), může od smlouvy odstoupit do jednoho roku ode dne uplynutí lhůty podle odstavce 1, 2 nebo 3. V případě, že podnikatel poučil spotřebitele o právu odstoupit od smlouvy do jednoho roku ode dne uvedeného v odstavci 1, 2 nebo 3, skončí lhůta pro odstoupení uplynutím čtrnácti dnů ode dne, kdy spotřebitel obdržel poučení.

32. Dle § 1818 o. z., má-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto dílu, nevyžaduje se, aby uvedl důvod, a s právem odstoupit od smlouvy nelze spojit postih. Využije-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto dílu, považuje se lhůta pro odstoupení za zachovanou, pokud spotřebitel v jejím průběhu odešle podnikateli oznámení, že od smlouvy odstupuje.

33. Dle § 1837 odst. 1 písm. d) o. z. spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy o dodávce zboží vyrobeného podle požadavků spotřebitele nebo přizpůsobeného jeho osobním potřebám.

34. Dle § 1832 odst. 1 o. z. odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, vrátí mu podnikatel bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, všechny peněžní prostředky včetně nákladů na dodání, které od něho na základě smlouvy přijal, stejným způsobem.

35. Dle § 1834 o. z., odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, jejímž předmětem je poskytování služeb nebo dodávka vody, plynu nebo elektřiny, které nejsou prodávány v omezeném objemu nebo v určitém množství nebo tepla z dálkového vytápění, a podnikatel s plněním na základě výslovné žádosti spotřebitele začal před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, uhradí podnikateli poměrnou část sjednané ceny za plnění poskytnuté do okamžiku odstoupení od smlouvy. Je-li sjednaná cena nepřiměřeně vysoká, uhradí spotřebitel podnikateli obvyklou cenu toho, co bylo poskytnuto.

36. Dle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

37. Dle § 2005 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.

38. Dle § 1982 odst. 1 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

39. Dle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

40. Dle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

41. Dle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

42. Dle § 2913 odst. 1 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění sjednané povinnosti zjevně sloužit.

43. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkový závěr. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i přiléhavě právně posoudil. Odvolací soud se s tímto právním posouzením ztotožňuje, pro stručnost na jeho odůvodnění odkazuje.

44. Odvolací soud se především ztotožňuje se soudem prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena dne 24. 9. 2022 smlouva o dílo dle § 2586 o. z. a následujících. Žalovaná se zavázala provést pro žalobkyni montáž fasády [název] na jejím rodinném domě na adrese [adresa] za cenu 537 010 Kč. Předmět smlouvy byl vymezen v čl. II. smlouvy. V čl. II. odst. 1 je vymezen předmět díla jako „materiál a montáž fasády [název] na RD [adresa]“, v čl. II. odst. 2 je dále blížeji specifikován tak, že „rozsah a provedení díla je stanoven na základě poptávky objednatele a nabídky zhotovitele.“ Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně vyhodnotil, že vymezení předmětu díla v odst. II. odst. 2, zejména pak odkaz na poptávku objednatele a nabídku zhotovitele, je neurčitý, přičemž ze smlouvy nevyplývá, zda byla tam uvedená „poptávka a nabídka“ její přílohou. Navíc žádná nabídka zhotovitele nebyla vypracována. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně s odkazem na zásadu autonomie vůle smluvních stran, tedy vázanost tím, co si strany skutečně sjednaly a s ohledem na základní princip výkladu smlouvy upřednostňující takový výklad, který nevede k závěru o neplatnosti smlouvy, je-li takový výklad možný (§ 574 o. z.), dospěl k závěru, že i přes zjevné obsahové nepřesnosti a stručnost smlouvy lze tuto smlouvu o dílo považovat za platnou. Žalovaná se jako generální dodavatel ve smlouvě zavázala provést pro žalobkyni montáž zateplení [název], přičemž konkrétní parametry materiálu (zejména barvu a počet (cihel)) včetně izolace byly obsaženy v objednávce č. [číslo] vypracované [právnická osoba] ze dne 19. 9. 2022. I parametry montované fasády z této objednávky se však následně (i po uzavření) smlouvy o dílo měnily a doplňovaly (precizovaly), např. barva a počet cihel meruňkové barvy, když v objednávce [právnická osoba] ze dne 19. 9. 2022 je počet cihel meruňkové barvy 0, žalobkyně však emailem ze dne 28. 9. 2022 informovala jak žalovanou, tak jejího subdodavatele ([právnická osoba]), že vybrala i tuto třetí barvu pro výrobu zateplení (kromě pískové a červenohnědé).

45. Současně je správná i úvaha soudu, že na danou smlouvu je nutno (vzhledem k postavení žalobkyně jako spotřebitele dle § 419 o. z.) aplikovat ustanovení o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, zejména § 1828 a následující o smlouvách uzavíraných mimo obchodní prostory. Žalobkyně sice původně jednala se společností [právnická osoba], s touto společností však jednala o materiálu na zateplení, jeho podobě, vzorníku apod. Tato společnost ji následně informovala o tom, že montáže zateplení neprovádí, proto musí uzavřít smlouvu s montážní (stavební) společností jako generálním dodavatelem. Veškerá předchozí jednání žalobkyně se společností [právnická osoba] tak nelze (jak nesprávně dovozuje žalovaná) vyhodnotit jako „dlouhodobé jednání o obsahu smlouvy.“ Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně byla doma navštívena paní [jméno FO] zmocněnou jednat za žalovanou, a s tou (jako zástupkyní zcela jiné společnosti) jednala o uzavření zcela jiné smlouvy než kupní, konkrétně smlouvy o dílo. O spěšném uzavírání smlouvy svědčí mimo jiné i kvalita žalovanou připravené smlouvy o dílo (nevyhovující odkaz na již neúčinný obchodní zákoník, ručně psané poznámky, následně přepisované a označené jako dodatek smlouvy o dílo bez podpisu žalované, sporně vymezený předmět díla s odkazem na neexistující nabídku zhotovitele, otázka, co bylo přílohou smlouvy). Ze všech těchto důvodů odvolací soud souhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně, že na daný právní vztah je nutné aplikovat příslušná ustanovení o smlouvách uzavíraných mimo obchodní prostory a poskytnout proto žalobkyni jako spotřebitelce ochranu dle těchto ustanovení.

46. Odvolací soud se dále ztotožňuje s právním závěrem soudu prvního stupně, že odstoupení žalobkyně od smlouvy ze dne 8. 10. 2022 (sobota), resp. 10. 10. 2022 je důvodné a platné. Právo odstoupit od smlouvy v případě uzavření smluv mimo obchodní prostory představuje jeden z klíčových prostředků ochrany spotřebitele. Jeho účinnost ovšem závisí na tom, zda jsou spotřebitelé informováni o tomto svém právu, jakož i o podmínkách, lhůtách a postupech pro jeho uplatnění. Tyto informace tudíž mají pro spotřebitele zásadní význam (SDEU C-430/17, Walbusch Walter Busch 46). Ustanovení § 1829 o. z. je jedním z příkladů, kdy právo odstoupit od smlouvy vzniká ze zákona (§ 2001), a to té smluvní straně, která je u smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory v postavení spotřebitele (srovnej Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 1839 o. z.).

47. Jelikož spotřebitel konkrétní důvod či možnost odstoupení od smlouvy nemusí znát, umožňuje mu § 1818 o. z. odstoupit od smlouvy, což vyplývá z ustanovení dílu 4. hlavy I., části čtvrté pouhým projevením vůle odstoupit od smlouvy. Spotřebitel nemusí při takovém odstoupení uvádět zákonem vymezený důvod pro odstoupení nebo konkrétní důvody či fakta, jež ho opravňují k využití zákonem vymezeného důvodu či možnosti pro odstoupení od spotřebitelské smlouvy (srovnej Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, Beckonline, komentář k § 1818 o. z.).

48. K odvolací námitce žalované, že žalobkyně nemohla dodatečně měnit důvod pro odstoupení, uvádí proto odvolací soud, že tato námitka s odkazem na výše uvedené zákonné ustanovení (§ 1818 o. z.) není důvodná. Dle § 1829 odst. 1 o. z. ve spojení s § 1818 o. z. žalobkyně mohla odstoupit od smlouvy jako spotřebitel bez udání důvodu. Přestože důvod v odstoupení uvedla, ničeho to nemění na tom, že využila svého zákonného práva dle § 1829 odst. 1 o. z. Za situace, kdy žalobkyně jako spotřebitelka nebyla svým smluvním partnerem – žalovanou – poučena o právu odstoupit od smlouvy dle příslušných ustanovení týkajících se spotřebitelských smluv, konkrétně dle § 1820 odst. 1 písm. i) o. z. ve spojení s § 1828 odst. 1 o. z. (podmínky, lhůtu a postup pro uplatnění práva na odstoupení od smlouvy ve lhůtě 14 dnů od uzavření smlouvy), nelze žalobkyni jako spotřebitelku zpětně činit odpovědnou za neuvedení tohoto důvodu jako důvodu pro odstoupení. Takový výklad nemožnosti (neplatnosti) odstoupení by byl v rozporu se smyslem úpravy závazků uzavíraných se spotřebitelem.

49. Obecné určení počátku běhu lhůty pro odstoupení je 14 dnů ode dne uzavření smlouvy, nebo v případě, že se spotřebiteli nedostalo od podnikatele příslušného poučení o odstoupení od smlouvy, 1 rok od uplynutí prvně uvedené lhůty či 14 dnů poté, co mu podnikatel příslušné poučení poskytl (Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 1839 o. z.). Správný je tedy i závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně odstoupila ve lhůtě 14 dnů od uzavření smlouvy (24. 9. 2022 uzavřena smlouva, odstoupení bylo doručeno žalované dne 8. 10. 2022 (sobota), resp. následně i 10. 10. 2022). Lhůtou 14 dnů se rozumí 14 kalendářních dnů (bod 41 preambule směrnice 2011/83), tj. včetně sobot, nedělí a svátků, ovšem s tím, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli či svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující (§ 607). Žalobkyně za situace, kdy nebyla poučena svým smluvním partnerem o tomto právu, mohla odstoupit navíc ve lhůtě 1 rok a 14 dnů (§ 1829 odst. 4 o. z.).

50. V této souvislosti se odvolací soud neztotožňuje s odvolací námitkou žalované, že soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že žalobkyně byla poučena o právu odstoupit od smlouvy, resp. o tom, že se jedná o zboží na míru, a proto nelze odstoupit od smlouvy, které jí mělo být dodáno prostřednictvím společnosti [právnická osoba]. Dle odvolacího soudu je nerozhodné, zda podepsala či nepodepsala žalobkyně všeobecné smluvní podmínky subdodavatele žalované či jaké poučení jí dávala (případně) společnost [právnická osoba] jako výrobce materiálu. Zásadní totiž je skutečnost, že žalobkyně byla ve smluvním vztahu s žalovanou. O právech zakotvených v § 1820 odst. 1 písm. i) o. z. (podmínky, lhůtu a postup pro uplatnění práva na odstoupení od smlouvy) měla žalobkyni písemně poučit žalovaná jako její smluvní partner, což neučinila. Navíc seznámení žalobkyně s všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] v písemné podobě (vyžadované dle § 1828 odst. 1 o. z.) nebylo prokázáno a nevyplynulo z provedeného dokazování (v této souvislosti svědek [jméno FO] při výslechu uvedl, že informoval žalobkyni o těchto podmínkách ústně). I v tomto se odvolací soud se soudem prvního stupně shoduje.

51. Odvolací soud se ztotožňuje i s právním závěrem soudu prvního stupně týkajícím se neuplatnění výjimky pro právo spotřebitele odstoupit od smlouvy dle § 1837 písm. d) o. z. Vzhledem k tomu, že jde o výjimky z obecného práva spotřebitele odstoupit od smlouvy, měly by být tyto výjimky vykládány restriktivně (SDEU C-481/99, Heininger 31). Výjimku z práva odstoupit od smlouvy lze uplatnit vůči spotřebiteli, který uzavřel smlouvu mimo obchodní prostory týkající se prodeje zboží, které má být zhotoveno podle jeho požadavků, bez ohledu na to, zda podnikatel zahájil výrobu uvedeného zboží (SDEU C-529/19, Möbel Kraft 30).

52. Aplikováno na poměry projednávané věci, soud prvního stupně správně vyložil, že předmětem smlouvy uzavřené mezi účastníky byla montáž zateplení. K tomu uvádí odvolací soud, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o prodeji zboží, ale smlouva o dílo (která v sobě pojmově obsahuje provedení zateplení konkrétním smluveným materiálem). Uvedený výklad smlouvy jako smlouvy o dílo, nikoliv jako smlouvy o prodeji zboží na míru spotřebitele (dle požadavků spotřebitele nebo přizpůsobené jeho osobním potřebám) rovněž odpovídá § 1812 odst. 1 o. z. zakotvující pravidlo výkladu smluv pro spotřebitele nejpříznivější.

53. I pokud by však na danou smlouvu dopadala ustanovení o prodeji zboží (materiálu), což odvolací soud vylučuje, nelze považovat tento materiál za natolik individualizovaný, aby na něj bylo možno nahlížet jako na zboží vyrobené podle požadavků spotřebitele nebo přizpůsobené jeho osobním potřebám. V této souvislosti soud poukazuje na výslech svědka [jméno FO], který uvedl, že zboží vyrobené pro žalobkyni by bylo možno zřejmě použít i pro jiného zákazníka (viz str. 3 protokolu z jednání ze dne 16. 5. 2024). Navíc na specifičnost zboží nelze dovozovat z toho, že žalobkyně si vybrala mimo jiné cihly meruňkové barvy, které v té době již nebyly ve vzorníku [právnická osoba]. Z výslechu svědka [jméno FO] i z denního výkazu (jím předloženého) vyplynulo, že ve stejnou dobu se měly cihly meruňkové barvy vyrábět i pro jiného zákazníka (přičemž dle jeho výslechu všechny cihly mají stejnou tloušťku), a [právnická osoba] nerozlišuje, pro koho je vyráběno (dochází ke ztrátám i přebytkům). Již tento samotný popsaný proces výroby odporuje tvrzení o výrobě „materiálu na míru“. Ze všech těchto důvodů odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že se na daný případ nevztahuje citovaná výjimka zakazující spotřebiteli odstoupit od smlouvy.

54. K námitce žalované ohledně nesprávně vyhodnoceného okamžiku vyrobení materiálu a nepřezkoumatelnosti závěru soudu o započtení tvrzené pohledávky žalované na náhradu škody, uvádí odvolací soud, že rovněž s těmito odvolacími námitkami se neztotožňuje. Žalovaná uváděla, že vůči pohledávce žalobkyně na vrácení zálohy započetla dne 27. 6. 2023 svou vlastní pohledávku na a) cenu zakoupeného materiálu ve výši 398 609 Kč, b) skladné za měsíce prosinec 2022 a leden 2023 ve výši 496 000 Kč, c) ušlý zisk za neuhrazenou cenu práce ve výši 138 401 Kč. Žalovaná celkem vyčíslila škodu na částku 1 033 010 Kč. K zaplacení žalobkyni vyzvala a následně použila svou tvrzenou pohledávku z náhrady škody k započtení oproti nároku žalobkyně na vrácení zálohy.

55. Předpokladem platnosti započtení je jednak skutečnost, že musí jít o závazky (a pohledávky) existující, tedy ty, které platně vznikly a do okamžiku započtecího právního jednání (jinak) nezanikly. Aktivně započítávanou pohledávkou nemůže být dle o. z. pohledávka nevymahatelná u soudu, nejistá a neurčitá (srovnej Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 1982). Aktivně započítávanou pohledávkou může být pouze pohledávka vybavená nárokem. Důvod nevymahatelnosti pohledávky může spočívat v tom, že nárok u ní nikdy nevznikne, dosud nevznikl nebo již zanikl. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné (srov. rozsudek Nejvyššího ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 26 Cdo 845/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2301/2022). Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je (zásadně) pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky, tj. místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 23 Cdo 900/2020, ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3908/2020, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 26 Cdo 564/2020). Míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky je potřeba posuzovat relativně ve vztahu k pohledávce pasivní. Za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017). Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné (srovnej usnesení Nejvyšší soud, 23 Cdo 2068/2022 ze dne 28. 6. 2023).

56. S přihlédnutím k zákonným ustanovením o náhradě škody, započtení a výše citované judikatuře týkající se započtení na poměry projednávané věci, uvádí odvolací soud, že zápočet strany žalované ze dne 27. 6. 2023 považuje (shodně se soudem prvního stupně) za neplatný ze dvou důvodů. Prvním důvodem pro neplatnost zápočtu je skutečnost, že (aktivní) pohledávka žalované z titulu náhrady škody nemohla žalované platně vzniknout za situace, kdy žalobkyně realizovala v souladu se zákonem své právo odstoupit od smlouvy dle § 1829 odst. 1 o. z. Žalobkyně neporušila žádnou povinnost (smluvní, ale ani zákonnou), která by zakládala právo žalované na náhradu škody.

57. Rovněž je v tomto smyslu nepodstatné, zda v době účinnosti odstoupení od smlouvy již byl či nebyl vyroben či zakoupen materiál pro montáž nebo s výrobou materiálu bylo započato. Předmětem smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou byla realizace díla – zateplení rodinného domu. K okamžiku odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně žalovaná se svým závazkem ze smlouvy o dílo (montáž zateplení) nezapočala. Pokud totiž objednatel složil zálohu a došlo k odstoupení od smlouvy o dílo, aniž zhotovitel začal s ujednanými pracemi, pak má zhotovitel povinnost vrátit objednatelem složenou zálohu.

58. Nad rámec výše uvedeného dále odvolací soud zdůrazňuje, že dle čl. 26 preambule Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, do oblasti působnosti této směrnice by měly být zahrnuty smlouvy o poskytování služeb týkající se zejména výstavby přístaveb k budovám (například garáž nebo veranda) a oprav a renovace budov v případech, kdy se nejedná o podstatnou přestavbu. Ve smyslu tohoto článku je na daný vztah (montáž zateplení domu) ve smyslu eurokomformnního výkladu nutné vztahovat ustanovení o smlouvách o poskytování služeb. Dle § 1834 ve spojení s § 1832 odst. 1 o. z., odstoupí-li spotřebitel od smluv, jejímž předmětem je poskytování služeb, a podnikatel před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy započal bez výslovné žádosti spotřebitele, nemá nárok na uhrazení ceny za plnění poskytnuté do okamžiku odstoupení od smlouvy. V souladu s tímto ustanovením žalovaná nemůže po žalobkyni požadovat jakoukoliv tvrzenou pohledávku za zakoupený materiál či za jeho výrobu, neboť žalobkyně před uplynutím lhůty 14 dnů pro odstoupení od smlouvy nedala žalované pokyn, aby započala s výrobou materiálu. Jinak řečeno, pokud podnikatel začal s prováděním činnosti v rámci poskytované služby před uplynutím lhůty pro odstoupení a spotřebitel mu doposud neuhradil cenu za takovouto službu, nemusí podnikateli za tuto službu do uplynutí uvedené lhůty nic hradit. Pouze pokud si spotřebitel u podnikatele výslovně vyžádá poskytnutí služby během lhůty pro odstoupení a spotřebitel byl v tomto ohledu podnikatelem poučen podle § 1820 odst. 1 písm. f) a h), uhradí spotřebitel podnikateli poměrnou část sjednané ceny za plnění poskytnuté do okamžiku odstoupení od smlouvy v souladu s § 1834 (srovnej Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 1831). Aby spotřebiteli vznikla povinnost uhradit poměrnou část ceny odpovídající tržní hodnotě poskytovaného plnění, je třeba, aby byly splněny všechny následující podmínky: (i) spotřebitel odstoupil od smlouvy podle § 1829 o. z., (ii) jedná se o smlouvu o poskytování služeb, přičemž spotřebitel výslovně požádal o poskytnutí služby před uplynutím smlouvy o odstoupení dle § 1823 o. z., (iii) spotřebiteli se dostalo poučení podle § 1820 odst. 1 písm. f) a h). Co se týče žalovanou požadované úhrady ceny za materiál představující dle žalované žalobkyní způsobenou škodu, nebyly splněny zákonné podmínky, aby mohla žalovaná úhradu materiálu vůbec po žalobkyni požadovat.

59. Nad rámec výše uvedeného se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že ke dni odstoupení od smlouvy materiál nemohl být zcela vyroben, k čemuž soud zaměřil velmi podrobné dokazování a provedené důkazy správně hodnotil. Z provedeného dokazování vyplynulo, že přesný počet cihel meruňkové barvy byl precizován až v nové objednávce zaslané žalovanou dne 6. 10. 2022 (z žádného jiného důkazu nelze počet cihel meruňkové barvy vyčíst), v objednávce ze dne 19. 9. 2022 nebyl počet cihel meruňkové barvy specifikován. Žalobkyně potvrdila, že bude na zateplení chtít i barvu meruňkovou až emailem ze dne 28. 9. 2022. Proces výroby tak mohl být zahájen až 29. 9. 2022, jak správně uvedl soud prvního stupně. Žalovaná v řízení tvrdila, že proces výroby byl zahájen až 3. 10. 2022 a byl ukončen 5., resp. 7. 10. 2022. K okamžiku odstoupení žalobkyně od smlouvy (dne 8., resp. 10. 10. 2022) tak měla žalovaná prostřednictvím svého subdodavatele 2, resp. 4 pracovní dny na výrobu materiálu, neboť s výrobou mohla započít a) na základě výběru barev, b) na základě zaplacené zálohy za materiál (viz výslech svědkyně [jméno FO], výslech svědka [jméno FO], výslech svědka [jméno FO]). Skutečnost, že nemohl být materiál ke dni 8. 10. 2022 zcela vyroben, vyplývá dále i z výslechu svědkyně [jméno FO] (o tom, že je materiál vyroben, informoval [právnická osoba] žalovanou zhruba po 3 týdnech od přeposlání zálohy, tedy zhruba 17. 10., výroba trvá většinou 3 týdny, pokud se spěchá, tak dva týdny). Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že i s ohledem na všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] (tam uváděná doba výroby materiálu 28 dnů) i výslech svědků se tvrzení žalované, že v okamžiku odstoupení žalobkyně od smlouvy byl materiál na zateplení zcela vyroben, jeví jako značně nevěrohodné. Odvolací soud na závěry soudu prvního stupně pro stručnost zcela odkazuje.

60. Rovněž tak tvrzenou (započtenou) pohledávku za b) skladné uplatněnou v rámci požadavku na náhradu škody (dle žalované požadované za prodlení žalobkyně s poskytnutím součinnosti k realizaci díla) za skladování vyrobeného materiálu u [právnická osoba] nemůže žalovaná po žalobkyni požadovat. Jednak proto, že žalobkyně realizovala své právo odstoupit od smlouvy, a tudíž neporušila smluvní či zákonnou povinnost a jednak z toho důvodu, že skladné je požadováno za dobu, kdy smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou po odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně ze dne 8. 10. 2022 zanikl, žalobkyně tak nemohla být v prodlení s poskytováním jakékoliv součinnosti.

61. Pokud žalovaná požadovala zaplacení c) ušlého zisku ve výši 136 401 Kč s odůvodněním, že žalovaná do poslední chvíle nevěděla, zda dojde k realizaci díla a měla zajištěné personální kapacity pro realizaci díla, uvádí odvolací soud, že žalovaná nemůže po žalobkyni požadovat náhradu škody v podobě ušlého zisku. Žalobkyně neporušila žádnou svou smluvní či zákonnou povinnost jako jedné z podmínek pro náhradu škody. Žalobkyně realizovala své zákonné právo spotřebitele odstoupit od smlouvy do 14 dnů bez udání důvodu, žalované tak nemohlo vzniknout právo na náhradu škody.

62. Druhým důvodem pro neplatnost započtení je skutečnost, že žalovanou uplatněné pohledávky k započtení jsou neurčité a nejisté dle § 1987 odst. 2 o. z., přičemž žalobkyně tuto neplatnost namítla ihned po jejím doručení dopisem ze dne 28. 7. 2023 v reakci na doručení oznámení o započtení ze strany žalované ze dne 27. 6. 2023. Není-li aktivní pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení zákonu a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pasivní pohledávky vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pasivní pohledávka nezanikne) (srovnej dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2023 sp. zn. 23 Cdo 2068/2022).

63. K námitce započtení a tvrzenému zániku práva žalobkyně na zaplacení složené zálohy tak odvolací soud shrnuje, že z realizace práva žalobkyně na odstoupení od smlouvy nelze dovodit povinnost hradit žalované náhradu škody, jak jej uplatňuje žalovaná v zápočtu. Zápočet žalované byl proto shledán neplatným.

64. Odvolací soud se v poslední řadě shoduje rovněž se závěrem soudu prvního stupně, že na jednání žalované po obdržení odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně lze nahlížet i jako na nepoctivé dle § 6 odst. 1 o. z. Bylo na žalované, aby si ve smyslu § 5 o. z. počínala jako profesionál natolik obezřetně, aby svému smluvnímu partnerovi (subdodavateli) zadala pokyn k nákupu či výrobě materiálu až v okamžiku, kdy vyjasnila se žalobkyní jako spotřebitelem srozumitelně a určitě předmět smlouvy, zejména pak barvu a izolaci dodaného materiálu. Žalovaná svého smluvního partnera (žalobkyni) nepoučila o právu odstoupit od smlouvy, a když své právo žalobkyně realizovala, utvrzovala jej v pokračování vzájemného smluvního vztahu a požadovala na ní své tvrzené pohledávky z náhrady škody.

65. Odvolací soud ze všech těchto důvodů shledal napadený rozsudek ve výroku I. věcně správným. Změnil jej pouze tak, že zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení za dva dny (10. a 11. 10. 2022). Žalovaná se ocitla v prodlení se zaplacením požadované částky až dne 12. 10. 2022. Žalobkyně totiž vyzvala žalovanou k vrácení zálohy emailem ze dne 8. 10. 2022, což byla sobota. Email se tak mohl dostat do dispozice žalované až první pracovní den (10. 10. 2022), žalovaná tak byla povinna plnit den následující. Do prodlení se dostala až dne 12. 10. 2022. Odvolací soud proto v této části rozsudek soudu prvního stupně změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že se žaloba v rozsahu požadovaného zákonného úroku z prodlení za tyto dva dny zamítá. Jinak rozsudek jako věcně správný ve výroku I. potvrdil dle § 219 o. s. ř.

66. Vzhledem k částečné změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Výši náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud určil tak, že místo 195 380 Kč (jak vypočetl soud prvního stupně) tato výše činí správně 195 680 Kč, neboť soud prvního stupně přiznal za dva úkony právní služby po 1. 1. 2025 náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč místo správné výše 450 Kč dle a. t. účinného od 1. 1. 2025. V ostatním je výpočet náhrady nákladů řízení provedený soudem prvního stupně správný a soud na odůvodnění výše této náhrady pro stručnost odkazuje.

67. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla i v této fázi řízení zcela procesně úspěšná. Náleží jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů, které jsou tvořeny odměnou jejího advokáta za dva úkony právní služby po 9 740 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) dle § 6, § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.“) určené z tarifní hodnoty 360 000 Kč, dále paušální náhradou dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 450 Kč za každý ze dvou úkonů. Celkem činí náhrada nákladů odvolacího řízení částku 20 380 Kč.

68. Celková výše náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů činí 216 060 Kč.

69. Náhradu nákladů státu za vyplacené svědečné z rozpočtových prostředků je povinna zaplatit zcela neúspěšná žalovaná dle § 148 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady činí 1 106 Kč.

Poučení