69 CO 216/2022-342

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení , datum narození bytem adresa 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o neúčinnost právního úkonu, k odvolání žalované 2. proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2022, č. j. 12 C 43/2019-283,

I. Odvolání žalované 2. proti výroku I. se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. potvrzuje.

III. Ve výroku III. se rozsudek okresního soudu ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2. mění takto: „ Žalovaná 2. je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 37.556 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přičemž v rozsahu této částky plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhé žalované, když 1. žalované tato povinnost byla již uložena rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2022 č. j. 12 C 43/2019-283“

IV. Žalovaná 2. je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 12.216 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Okresní soud rozhodl, že smlouva o převodu družstevního podílu uzavřená 23. 7. 2018 mezi [jméno] [příjmení], narozeným 8. 9. 1973, trvale bytem [adresa], jejímž předmětem je převod družstevního podílu v bytovém družstvu [anonymizováno], stavební bytové družstvo, [IČO], se sídlem [adresa], se kterým je spojeno právo užívání družstevního bytu [číslo] o velikosti 3+1, nacházejícího se ve čtvrtém podlaží domu [adresa] na adrese [adresa] ú. [obec], [územní celek] není vůči žalobci právně účinná (výrok I.). Dále rozhodl, že smlouva o převodu družstevního podílu uzavřená 29. 1. 2019 mezi žalovanou 1. a žalovanou 2., jejímž předmětem je převod družstevního podílu v bytovém družstvu [anonymizováno], stavební bytové družstvo, [IČO], se sídlem [adresa], se kterým je spojeno právo užívání družstevního bytu [číslo] o velikosti 3+1, nacházejícího se ve čtvrtém podlaží domu [adresa] na adrese [adresa] ú. [obec], [územní celek], není vůči žalobci právně účinná (výrok II.). Žalovaným 1. a 2. uložil soud povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 32.139,72 Kč s tím, že plněním jedné ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost úhrady druhé žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobce (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná 2., rozsudek napadla ve všech jeho výrocích. V odůvodnění odvolání uvedla, že soud dospěl k nesprávným skutkovým závěrům a nesprávnému právnímu posouzení věci. Žalovaná 2. o žádné skutečnosti, pro které by se mohl věřitel dovolat právního jednání, nevěděla a vědět nemohla, což prokazovala soudu ověřením o vedení exekuce proti [jméno] [příjmení]. V době prověřování žalovanou 2., i jak je konstatováno v odůvodnění, exekuce nebyla veřejně známá. V centrální evidenci exekucí Exekutorské komory ze dne 30. 5. 2018 až 26. 1. 2019 nebyl nalezen záznam podle [rodné číslo]. Dále žalovaná 2. uvedla, že družstevní podíl nenabyla bezúplatně, neboť mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou 2. existoval závazkový vztah a převod družstevního podílu z [jméno] [příjmení] (žalované 1.) na žalovanou 2. byl adekvátní kompenzací dluhu vyplývajícího z nesplněných závazků vůči žalované 2. uvedených v uznání dluhu. Žalovaná 1. v době, kdy na ni byl převeden družstevní podíl, neměla tušení, že by na [jméno] [příjmení] (otce) byla vedena exekuce, nebo že by byl dlužníkem vůči žalobci. Žalobce tuto skutečnost v průběhu soudního řízení netvrdil ani neprokázal. Žalovaná 1. to nemohla zjistit, protože v době převodu družstevního podílu nebyla pohledávka žalobce vůči [jméno] [příjmení] splatná. Ta se stala splatnou až 27. 8. 2018. Žalovaná 2. nebyla osobou blízkou [jméno] [příjmení] ani [jméno] [příjmení], žalobce to pouze konstatoval v podané žalobě bez jakýchkoliv důkazů pro své tvrzení o osobách blízkých a chtěl pouze nepřípustně přenést důkazní povinnost na žalovanou 2. Žalobce měl v době převodu družstevního podílu k dispozici 2 osobní vozidla dlužníka ([jméno] [anonymizováno]) Lancia Delta a Nissan 350Z v hodnotě 850.000 Kč. Žalobce nevyužil svého smluvního zajišťovacího převodu vlastnického práva vyplývajícího ze smlouvy o půjčce, kdy mu navíc dlužníkem byla udělena plná moc k převodu dvou osobních automobilů na jeho osobu pro případ neplnění smluvních závazků dlužníkem. Po zahájení exekučního řízení vůči [jméno] [příjmení] měl žalobce možnost učinit výhradu dovolání se relativní neúčinnosti ve vztahu k dlužníkově dceři - žalované 1. To žalobce neučinil a žalovaná 1. se právem domnívala, že je držitelem v dobré víře, držitelem poctivým a že nabytý majetek může bez jakéhokoliv rizika pro sebe libovolně převádět nebo s ním jako neomezený vlastník jinak nakládat. Převod mezi žalovanou 1. a žalovanou 2. je platným právním úkonem, nelze jej napadnout neúčinností vůči žalobci. K otázce závěru soudu o tom, že mezi žalovanou 2. a dlužníkem byl vztah osoby sobě blízké, soud v odůvodnění poukázal na úřední záznam PČR ze dne 31. 5. 2019, podle kterého byla žalovaná 2. předvolána k podání vysvětlení ve věci podezření ze spáchání trestného činu poškození věřitele a na policii odmítla vypovídat z důvodu možného trestního postihu osoby blízké. Dle úředního záznamu ze dne 18. 7. 2018 podala vysvětlení na Policii ČR ve věci oznámení o možném podvodu [příjmení] x [příjmení], a uvedla současnou adresu [adresa], že jejím přítelem je [jméno] [příjmení]. Dle žalované nelze tyto důkazy použít, neboť soud důkazy při jednání neuvedl ani nečetl a těmito listinami nebylo nic prokazováno. Že existují tyto úřední záznamy se žalovaná dozvěděla až z odůvodnění rozsudku. Není zřejmé, jak se k těmto důkazům soud dostal a získal je, protože jako důkaz při jednání nebyly čteny a nemohla se k těmto důkazům žalovaná 2. vyjádřit. Žalobce tvrzení, že se jedná o vztah osoby blízké mezi dlužníkem [jméno] [příjmení] a žalovanou 2. však neprokázal. Navíc soud tvrzení„ že odmítá vypovídat z důvodu možného trestního postihu osoby blízké…“ vytrhl úmyslně z kontextu, protože dané ustanovení podle § 100 odst. 2 trestního řádu, je ve znění, které žalovaná 2. citovala. Žalovaná 2. nesouhlasila, že by s [jméno] [příjmení] někdy žili ve společné domácnosti, [jméno] [příjmení] bydlí na jiné adrese, kde má platnou nájemní smlouvu již řadu let, včetně roku 2018, to je možné prokázat nájemní smlouvou [jméno] [příjmení]. Soud však svědkovi ani žalované 2. v tomto směru nepoložil otázky k vysvětlení, ale nyní v odůvodnění žalované 2. tuto skutečnost klade k tíži. Soud v odůvodnění uvádí„ [jméno] [příjmení] dokonce vypověděl, že žádné dluhy, kromě dluhů vůči žalobci nemá“. Toto vypověděl i v rámci trestního řízení. Podle trestního řádu však obžalovaný v trestním řízení nemusí vypovídat pravdu. Jakou zvolí obhajobu je na něm a nemůže mu to být kladeno k tíži. Obžalovaný vypovídal pouze k předmětu obžaloby a další okolnosti nemusel sdělovat. Práva obžalovaného v trestním řízení nelze porovnávat s výpovědí svědka v civilním řízení. Povinnost svědka uvádět pravdu v civilním řízení není povinností obžalovaného v trestním řízení. Co se týká rozporu mezi výpovědí [jméno] [příjmení] ve vztahu k žalobci, nemá žádnou relevanci k rozhodnutí v předmětném civilním řízení. Okresní soud dále v odůvodnění rozsudku uvádí, že„ již od února 2018 žalovaná 2. zasílala [jméno] [příjmení] vyšší částky, což by jistě nečinila, kdyby jej blíže neznala a nevěděla nic o jeho záměrech a majetkové situaci. Tato tvrzení žalované 2. byla vyvrácena mimo jiné i výpovědí samotného [jméno] [příjmení] v tomto směru. Ten uvedl, že žalovaná 2. jeho finanční situaci dobře znala, věděla, že má vše investováno do toho obchodu. Veškeré podrobnosti o tom obchodu věděla, nic ji nezatajoval, o všem ji informoval.“ Žalovaná 2. prokázala u soudu, že dané částky byly zasílány na základě úročených zápůjček, za účelem zhodnocení finančních prostředků tímto úrokem. To je v případě osoby blízké vyloučeno. Soud shora uvedenou citovanou výpověď [jméno] [příjmení] nesprávně interpretoval v tom smyslu, že část výpovědi byla vytržena z kontextu, jak vyplývá z její přesné citace. [jméno] [příjmení] uvedl:„ žalované 2. měl dluh splatit do konce roku 2018 nebo nejpozději do ledna 2019. Ona ale stále tlačila, byla nepříjemná, pořád telefonovala, chtěla nějakou garanci. Jeho finanční situaci dobře znala, věděla, že má vše investováno do toho obchodu.“ Dle žalované 2. je závěr soudu o její vědomosti o finanční situaci [jméno] [příjmení] v době poskytnutí úročených zápůjček nesprávný, protože [jméno] [příjmení] začal svou finanční situaci odkrývat až ve chvíli, kdy na něj žalovaná 2. tlačila s úhradou dluhu. Oproti závěru soudu prvního stupně dle žalované 2. má uznání dluhu všechny zákonné náležitosti, platnost potvrdil dlužník i věřitel a soud nemůže zpochybňovat vůli dlužníka uznat dluh věřiteli. Není podstatné jaké platební místo určil dlužník věřiteli. Dlužník potvrdil, že půjčené peníze byly v jeho prospěch, pouze sdělil jiné platební místo z časových důvodů. Nepřijatelný je závěr soudu, že uznání dluhu není opatřeno ověřenými podpisy. Zákon nevyžaduje ověřené podpisy na uznání dluhu. Předložená listina provedená k důkazu nebyla účastníky zpochybňována, co do pravosti a pravdivosti. [příjmení] [jméno] [příjmení] ze smlouvy o zápůjčce vůči žalobci se stal splatným 27. 8. 2018. Dne 2. 7. 2018 [jméno] [příjmení] uznal svůj první dluh vůči žalované 2. Toto uznání dluhu bylo na částku 1.284.310 Kč a v listině o uznání dluhu se konstatuje:„ Jedná se o splatný dluh vyplývající ze smluv zápůjčkách.“ Tedy tento dluh byl splatný dříve, než dluh žalobce. V druhém uznání dluhu, který byl sepsán 3. 12. 2018 se jedná o splatný dluh vyplývající ze smluv o zápůjčkách. Je na částku 658.288 Kč a tyto peníze měly být vráceny do 31. 12. 2018. Žalovaná 2. navrhla, aby krajský soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a podanému odvolání vyhověl, nebo rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně. Vůči žalované 1. bylo prokázáno, že v době převodu, kdy nabyla družstevní podíl, neznala a nemohla vědět, zda její otec [jméno] [příjmení] (dlužník) má vůbec nějaký dluh za žalobcem i proto, že [jméno] [příjmení] neměl k žalobci splatný dluh, neboť ve smlouvě o zápůjčce z 30. 11. 2015 měli sjednáno, že smlouva se automaticky prodlužovala na další rok, pokud ji některá ze stran neukončí. Stalo se tak až 27. 8. 2018 na žádost žalobce, v době následující po převodu družstevního podílu na žalovanou 1.

3. K odvolání žalované 2. se písemně vyjádřil žalobce, který navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen. K důvodům podaného odvolání uvedl, že z výpovědi samotného [jméno] [příjmení] je zřejmé, že žalovaná 2. jeho finanční situaci dobře znala, věděla, že [jméno] [příjmení] má veškeré finanční prostředky investovány do obchodu s panem [příjmení], kdy veškeré podrobnosti o tom žalovaná věděla a [jméno] [příjmení] ji nic nezatajoval a o všech podstatných okolnostech i obchodu ji informoval. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná 1. za převod družstevního podílu od žalované 2. ani od [jméno] [příjmení] žádnou úplatu neobdržela. Převod družstevního podílu z žalované 1. na žalovanou 2. byl bezúplatný. U osoby blízké se vědomost o majetkových poměrech předpokládá, v tom případě se důkazní břemeno obrací v neprospěch osoby blízké. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná 1. nevynaložila odpovídající úsilí tomu, aby zjistila majetkové poměry [jméno] [příjmení]. [jméno] žalovaná 1. uvedla, že se [jméno] [příjmení] na důvod převodu družstevního podílu neptala. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná 2. byla přítelkyní [jméno] [příjmení], osobou jemu blízkou podle § 22 o. z., kdy žalobce se plně ztotožňuje s odůvodněním tohoto závěru, které uvádí soud prvého stupně v napadeném rozsudku. Vědomost o majetkové situaci [jméno] [příjmení] v době převodu družstevního podílu na žalovanou 2. přiznává sama žalovaná ve svém odvolání, neboť uvádí, že [jméno] [příjmení] začal odkrývat svoji finanční situaci poté, co na něj žalovaná 2. začala tlačit s úhradou. Z výpovědi [jméno] [příjmení] přitom vyplývá, že převod družstevního podílu z žalované 1. na žalovanou 2 byl důsledek tlaku žalované 2. na [jméno] [příjmení] s úhradou jejich pohledávek vůči němu. Žalovaná 2. se tak sama nepřímo přiznává, že v době převodu družstevního podílu z žalované 1. byla obeznámena s majetkovou situací [jméno] [příjmení]. Žalovaná 2. poukazuje na existenci uznání dluhu učiněné [jméno] [příjmení] ze dne 2. 7. 2018 a 3. 12. 2018. Žalovaná 2. přikládá zásadní význam tvrzení, že dluhy [jméno] [příjmení] byly vůči žalované 2. splatné dříve, než jeho dluhy vůči žalobci. [příjmení] [jméno] [příjmení] vůči žalované 2. jsou pro toto řízení zcela nepodstatné.

4. Žalovaná 2. napadla odvoláním rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, i ve výroku I., jímž soud vyslovil neúčinnost právního jednání, které mezi sebou uzavřeli dlužník [jméno] [příjmení] a žalovaná 1. Odvolací soud odmítl odvolání žalované 2. v rozsahu, v němž směřovalo proti výroku I. rozsudku podle § 218 písm. b) o. s. ř., neboť žalovaná 2. není osobou oprávněnou proti tomuto výroku rozsudku odvolání podat. Účastníci na straně žalované mají postavení samostatných, nikoliv nerozlučných společníků a výrokem I. bylo rozhodnuto o právu se samostatným skutkovým základem ve smyslu ustanovení § 206 odst. 2 o. s. ř., kdy v rámci jedné žaloby uplatnil žalobce více nároků. Proto odvolání podané žalovanou 2. nemá právní účinky předvídané ustanovením § 206 odst. 1 o. s. ř. ve vztahu k výroku, jímž bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1.

5. Odvolání žalované 2. vůči výroku II. a souvisejícímu výroku III. ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2. je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilé odvolací důvody, proto krajský soud v tomto rozsahu přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení jemu předcházející podle § 206 odst. 2 o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace s přihlédnutím ke koncentraci řízení rozhodl, že odvolání žalované 2. důvodné není.

6. V průběhu odvolacího řízení žalovaná 2. sdělila, že proti [jméno] [příjmení] (dlužníku) bylo dne 19. 10. 2022 Městským soudem v Praze zahájeno insolvenční řízení, které je vedeno pod sp. zn. MSPH 55 INS 16626/2022-A-2. Věřitelem dlužníka je žalobce. S odkazem na ustanovení § 239 odst. 1 IZ žalovaná 2. navrhla, aby odvolací řízení bylo přerušeno.

7. K této argumentaci žalované 2. žalobce uvedl, že proti dlužníku bylo zahájeno insolvenční řízení, avšak z ustanovení § 237 odst. 1 IZ vyplývá, že upravuje odporování právního úkonu dlužníka, avšak smlouva, kterou uzavřela žalovaná 2. a je předmětem tohoto řízení, není právním úkonem dlužníka. Řízení o neúčinnosti smlouvy, jejímž dlužníkem je žalovaná 2., nemůže být s odkazem na § 237 odst. 1 IZ přerušeno. Insolvenční zákon dává soudu prostor pro výklad, který umožňuje soudu pokračovat v řízení až do právní moci rozhodnutí o úpadku dlužníka. To vyplývá z ustanovení § 243 IZ. Insolvenční zákon předpokládá, že rozhodnutí soudu může nabýt právní moci také v době od zahájení insolvenčního řízení do právní moci rozhodnutí o úpadku. Insolvenční zákon proto nevylučuje pokračování v řízení v této fázi insolvenčního řízení.

8. Z vyhlášky zveřejněné v insolvenčním rejstříku vyplývá, že bylo zahájeno insolvenční řízení dne 19. 10. 2022 v 13:19 hod a týká se dlužníka [jméno] [příjmení], [datum narození] a je zahájeno na základě návrhu insolvenčního dlužníka. V době vyhlášení rozsudku odvolacím soudem v této právní věci bylo dne 8. 11. 2022 v insolvenčním rejstříku zveřejněno usnesení o úpadku dlužníka [jméno] [příjmení] spojené s prohlášením konkursu.

9. Insolvenční návrh podal dlužník [jméno] [příjmení] s odůvodněním, že má více věřitelů, v jejichž výčtu je uveden i žalobce s pohledávkou 2.636.020 Kč splatnou dne 1. 10. 2018.

10. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda je zde důvod přerušení řízení v důsledku insolvenčního řízení, které bylo zahájeno na návrh dlužníka [jméno] [příjmení] a byl prohlášen konkurs.

11. Podle § 237 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ), povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

12. Podle § 237 odst. 2 písm. b) IZ dědici nebo právní nástupci osob uvedených v odstavci 1, na které přešlo dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů, mají povinnost vydat je do majetkové podstaty, jde-li o osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, anebo o osoby dlužníku blízké.

13. Podle § 239 odst. 1 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat.

14. Podle § 240 odst. 3 IZ právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

15. Podle § 243 IZ, jestliže dlužníkův věřitel dosáhl na základě své odpůrčí žaloby rozhodnutí o neúčinnosti právního úkonu, které nabylo právní moci před právní mocí rozhodnutí o úpadku, může se domáhat toho, aby mu do výše jeho pohledávky bylo vydáno plnění z tohoto neúčinného právního úkonu; toto plnění nemusí předat do majetkové podstaty.

16. V ustanovení § 240 odst. 3 IZ je upravena délka prekluzivní lhůty pro podání odpůrčí žaloby v poměrech insolvenčního řízení ve věci neúčinnosti právních jednání, které se staly bez přiměřeného protiplnění, ve prospěch osob dlužníku blízkých, činí 3 roky a počítá se vždy od zahájení insolventního řízení, tj. od podání insolvečního návrhu zpět (§ 97 IZ). Zákonem stanovená prekluzivní lhůta pro podání odpůrčí žaloby v insolvenčním řízení dlužníka [jméno] [příjmení] marně uplynula ve vztahu k možnosti vyslovit neúčinnost smlouvy o převodu družstevního podílu k bytu dlužníkem žalované 1. a následně žalovanou 1. žalované 2. Vůči žalované 1. žalobce dosáhl pravomocného rozhodnutí o žalobě o neúčinnosti právního jednání, smlouvy o převodu družstevního podílu uzavřené dlužníkem dne 23. 7. 2018 před zahájením insolvenčního řízení. Odvolání, které proti výroku I. rozsudku okresního soudu podala žalovaná 2. není přípustné, jak bylo výše odůvodněno. Při odmítnutí odvolání podle § 218 o. s. ř. pro jeho subjektivní nebo objektivní nepřípustnost napadené rozhodnutí soudu prvního stupně nabývá právní moci bez ohledu na takto podané odvolání, neboť to nemá vůči rozhodnutí soudu prvního stupně suspenzivní účinek. Žalovaná 2. družstevní podíl k bytu nabyla smlouvu o převodu družstevního podílu uzavřenou dne 29. 1. 2019 s žalovanou 1.a mohla by jí případně svědčit povinnost vydat plnění z neúčinného právního úkonu podle § 237 odst. 2 písm. b) IZ vzhledem k existenci zákonem specifikovaného vztahu osoby dlužníku blízké, jak uzavřel okresní soud v nyní projednávané věci. Avšak v jejím případě uplynula prekluzivní lhůta 3 let počítaná ode dne zahájení insolvenčního řízení pro podání odpůrčí žaloby insolvenčním správcem dne 31. 1. 2022 (nejblíže následující pracovní den po sobotě 29. 1. 2022 - § 607 o. z.). Insolvenční správce tak nemá v důsledku marného uplynutí prekluzivní lhůty právo podat proti žalované 2. odpůrčí žalobu. Na odpůrčí nárok žalobce, uplatněný v tomto řízení, se tak neuplatní princip zákazu vymáhání věřitelských nároků mimo insolvenci. Na plnění získané žalobcem z neúčinného právního jednání žalovaných se povinnost vydat jej do majetkové podstaty dlužníka neuplatní.

17. Podle § 594 odst. 1 o. z. neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

18. Podle § 594 odst. 2 písm. b) o. z. vůči jinému právnímu nástupci se lze neúčinnosti dovolat jen tehdy, jestliže právní nástupce nabyl právo bezúplatně.

19. Smlouva o převodu družstevního podílu k bytu uzavřená mezi žalovanou 1. a žalovanou 2. byla jednoznačně bezúplatná, žalovaná 2. žalované 1. neposkytla žádnou úplatu. To žalovaná 2. nijak nezpochybňuje a poukazuje na skutečnost, že právním jednáním, jímž nabyla od žalované 1. družstevní podíl k bytu, byly vyrovnány závazky dlužníka [jméno] [příjmení], které vůči ní měl z titulu několika smluv o zápůjčkách peněz. I případě, že by tvrzení žalované 2., že měla vůči [jméno] [příjmení] splatnou pohledávku a převod družstevního podílu byl tak kompenzací dluhu z nesplněných závazků dlužníka vůči žalované 2, bylo prokázáno, je v tomto soudním řízení bez právního významu. Žalované 1. se žádného reálného plnění majetkové povahy, které by bylo využitelné jako odpovídající náhrada za to, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo, nedostalo (§ 595 o. z.).

20. Jsou splněny i ostatní podmínky vyslovení neúčinnosti právního jednání, které mezi sebou uzavřely žalovaná 1 a žalovaná 2., že tímto jednáním došlo ke zkrácení uspokojení vykonatelné pohledávky žalobce, o čemž svědčí výrok I. rozsudku, jímž byla pravomocně vyslovena neúčinnost smlouvy o převodu téhož družstevního podílu z dlužníka [jméno] [příjmení] na žalovanou 1. Právní úprava obsažená v ustanovení § 594 odst. 2 o. z. neobsahuje žádnou lhůtu k odporu věřitele vůči jinému právnímu nástupci. Lze však konstatovat, že žalobce uplatnil odpor ve lhůtě započaté podle § 591 o. z.v trvání dvou let vůči žalované 1. i žalované 2. Žaloba byla podána 7. 2. 2019 a smlouva o převodu družstevního podílu byla dlužníkem uzavřena 23. 7. 2018 a následující smlouva o převodu téhož družstevního podílu na žalovanou 2. byla uzavřena 29. 1. 2019.

21. Krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku II. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Krajský soud změnil výrok III. rozsudku okresního soudu o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2. Okresní soud rozhodl správně potud, že žalobce je stranou sporu procesně zcela úspěšnou a náleží mu právo na náhradu účelných nákladů, které v řízení vynaložil (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Správně měl okresní soud rozhodnout o nákladech samostatnými výroky proti každé z obou žalovaných, které mají postavení samostatných účastníků se samostatným předmětem řízení. Odměna zástupce žalobce měla být správně stanovena podle § 9 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) z tarifní hodnoty 35.000 Kč, neboť předmětem určení neúčinnosti právního jednání byl družstevní podíl, nikoliv nemovitost a vzhledem k ustanovení § 12 odst. 3 AT při spojení dvou věcí, pro které spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem činí tarifní hodnota 70.000 Kč a odměna za úkon právní pomoci pak částku 3.900 Kč. Odměna náleží za 7 úkonů právní služby dle jejich výčtu správně uvedeném v odůvodnění napadeného rozsudku (bod 16) a za 1 úkon odměna ve výši ½ odměny (účast u vyhlášení rozhodnutí) = 3.900 Kč x 7 = 27.300 Kč + 1.950 Kč = 29.250 Kč. K tomu 8 x 300 Kč = 2.400 Kč. Odměna včetně režijního paušálu tak činí 31.650 Kč. K tomu náhrada za ztrátu času cestou z [obec] do [obec] a zpět, celkem k 5 jednáním, 20 půlhodin x 100 Kč = 2.000 Kč, dále cestovné z [obec] do [obec] celkem 3.906 Kč. Účelné náklady, které žalobce za řízení před soudem prvého stupně vynaložil tak činí 37.556 Kč. Tuto částku je žalovaná 2. povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.) s tím, že v rozsahu této částky plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhé žalované, když 1. žalované tato povinnost byla již uložena pravomocně napadeným rozsudkem okresního soudu.

23. Žalobce je stranou procesně úspěšnou i ve stadiu odvolacího řízení, náleží mu proto vůči žalované 2. účelné náklady, které v této fázi soudního řízení vynaložil (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Odměna zástupce žalobce náleží za 3,5 úkonu právní služby (2 x písemné vyjádření a 2 x účast u odvolacího jednání, z toho 1 x účast u vyhlášení rozhodnutí). Za tyto úkony z punkta 35.000 Kč náleží odměna 2.500 Kč za úkon (3 x 2.500 Kč = 7.500 Kč + 1.250 Kč = 8.750 Kč), dále 4 x 300 Kč = 1.200 Kč. Dále cestovné z [obec] do [obec] a zpět vozidlem, jehož kombinovaná spotřeba dle technického průkazu činí 5,5 l [číslo] km benzinu Natural 95. Náhrada za pohonné hmoty činí při délce trasy 312 km (2 cesta [obec] – [obec] a zpět) činí 764 Kč při průměrné ceně benzinu 44,50 Kč l dle § 4 písm. a) vyhl. č. 511/2021 Sb. Náhrada za použití vozidla při sazbě 4,70 Kč/km dle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb. činí 1.466 Kč. Cestovné celkem činí 2.230 Kč. K tomu náleží náhrada za ztrátu času stráveného na cestě dle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 AT za 8 zameškaných půlhodin po 100 Kč činí 800 Kč Náklady odvolacího řízení, které žalobce účelně vynaložil tak činí částku 12.216 Kč. Tuto částku je žalovaná 2. povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení Tuto částku je žalovaná 2. povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.)