69 Co 221/2025-638

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A 2. Jméno advokátky B , narozená Datum narození advokátky B bytem Adresa advokátky B zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení, k odvolání žalobkyně a žalovaných 1. a 2. proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2025, č. j. 16 C 72/2020-577, I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I., II. a III. potvrzuje.II. Ve výroku IV. se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1. na náhradu nákladů řízení částku 128.990 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupkyně žalované 1. , Jméno advokátky A, .III. Ve výroku V. se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2. na náhradu nákladů řízení částku 119.000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalované 2. , Jméno advokáta B, .IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1. na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 29.460 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupkyně žalované 1. , Jméno advokátky A, .V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2. na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 24.400 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalované 2. , Jméno advokáta B, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu žalobkyně, aby soud určil, že bytová jednotka , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, – stavby postavené na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, (, Anonymizováno, ) (dále jen „bytový dům“), v němž jsou pozemky číslovány ve dvou číselných řadách a odpovídající část na spoluvlastnickém podílu o velikosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) na společných částech bytového domu a jemu odpovídající část na spoluvlastnickém podílu o velikosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, / , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , na němž se tento bytový dům nachází, uvedené nemovitosti zapsané na listech vlastnictví , Anonymizováno, a , Anonymizováno, náležela ke dni úmrtí , tituly před jménem, , jméno FO, , datum narození , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , datum smrti , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , bydlištěm , adresa, do společného jmění manželů , tituly před jménem, , jméno FO, , narození , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , datum smrti , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , bydlištěm , adresa, a , Jméno advokátky B, , datum narození , Datum narození advokátky B, , bydlištěm , adresa, , zamítl (výrok I.), žalobu žalobkyně, aby soud určil, že , tituly před jménem, , jméno FO, , datum narození , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , datum smrti , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , bydlištěm , adresa, , byl k datu úmrtí vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, (, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) na nemovité věci (pozemku) zapsaném v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, u , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ), zamítl (výrok II.), uložil žalobkyni zaplatit České republice náhradu nákladů řízení v částce 18.328 Kč na účet okresního soudu do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 116.886 Kč k rukám zástupkyně žalované 1. do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a žalobkyni uložil zaplatit žalované 2. náhradu nákladů řízení v částce 110.533,50 Kč k rukám zástupce žalované 2. do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně do výroku I. až V. s tím, že uplatňuje odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Rozsudek je nesprávný, neboť soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Soud v odstavci 46 rozsudku dospěl k tomu, že volní a rozpoznávací schopnosti , tituly před jménem, , jméno FO, nebyly v době uzavření darovací smlouvy narušeny. Žalobkyně má za to, že soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, neboť znalecký posudek vypracovaný znalkyní z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie , právnická osoba, skýtá řadu zásadních nedostatků, a proto z něj nelze vycházet. Úkolem posudku bylo posoudit psychický stav a kognitivní funkce zesnulého ke dni , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , kdy měla být uzavřena darovací smlouva ve formě notářského zápisu. Znalkyně při vypracování posudku vycházela účelově a selektivně jen z některých skutečností a své závěry založila na neúplně zjištěném skutkovém stavu, posudek tak nelze považovat za věrohodný důkaz. Znalkyně sice přihlédla k výpovědi neuroložky , tituly před jménem, , jméno FO, a k lékařské zprávě ze dne 24. 4. 2018, podle níž byla u zesnulého diagnostikována porucha krátkodobé paměti, avšak již se nezabývala tím, že další odborné vyšetření a medikace nebyly nikdy zahájeny. Rovněž nezohlednila výpověď opatrovníka , tituly před jménem, , jméno FO, , který popsal zesnulého jako dezorientovaného v čase i prostoru. Stejně tak pominula výpovědi sousedů, příbuzných a známých, kteří pravidelně sledovali zhoršující se zdravotní stav zesnulého a potvrzovali jeho dezorientovanost a omezené kognitivní funkce. , adresa, toho znalkyně vycházela převážně z dokumentace z jara 2018, tedy víc než rok a půl před rozhodným okamžikem a z jednorázové zprávy , Anonymizováno, , adresa, ze dne 27. 12. 2019. Z takto omezeného souboru nelze činit spolehlivé závěry, tím spíše, že šlo o seniora ve věku 84 let s neléčenou poruchou krátkodobé paměti. Vzhledem k absenci dostatečných zdravotnických záznamů měla znalkyně povinnost zohlednit veškeré dostupné okolnosti, včetně svědeckých výpovědí rodinných příslušníků, sousedů či opatrovníka. To, že tyto výpovědi samy o sobě nepředstavují odborný lékařský podklad, nemůže být důvodem k jejich ignorování, právě proto je povolán znalec, aby takové informace odborně vyhodnotil, zasadil je do medicínského kontextu a učinil z nich odborný závěr. Z těchto důvodů měl soud znalecký posudek vyhodnotit jako nevěrohodný. Znalkyně navíc překročila rámec svého oprávnění, když se dopustila právního hodnocení – konstatovala, že „nelze nijak zpochybňovat notářský zápis ze dne 2. 12. 2019 …“ s popisem toho, jaké osoby byly přítomny a s „posouzením schopnosti a svobodné vůle posuzovaného svůj úmysl vykonat a právoplatně uzavřít“ na straně 13 znaleckého posudku. Znalkyně dále převzala tvrzení , právnická osoba, a konstatovala, že zesnulý „nebyl nesvéprávný v tom směru, že by nevěděl …“. Takové hodnocení však není úkolem znalce, ale výhradně soudu. Úkolem znalce je poskytnout odborné vyjádření k posuzované otázce, nikoliv spekulovat nad platností či neplatností právních jednání a svéprávnosti osob. I tato skutečnost dokládá, že posudek nelze považovat za spolehlivý důkazní prostředek. Žalobkyně dále spatřuje naplnění odvolacího důvodu dle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. v tom, že okresní soud nevěnoval náležitou pozornost výpovědím žalobkyně, svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , svědka , jméno FO, a svědka , tituly před jménem, , jméno FO, . Tito svědci shodně uvedli, že u zesnulého pozorovali poruchy krátkodobé paměti, příznaky demence a celkově zhoršující se zdravotní stav. Soud však tyto výpovědi odmítl s pouhým konstatováním, že popisované znaky uváděly pouze tyto osoby. Naopak soud vycházel především z výpovědí žalovaných 1., 2., dále ze svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, . Tyto výpovědi však nelze považovat za věrohodné, neboť žalované mají přímý zájem na výsledku řízení a svědkyně jsou blízkými příbuznými žalovaných, s nimiž udržují kontakt, zatímco se žalobkyní již řadu let přerušený. Je tedy zřejmé, že jejich výpovědi mohly být ovlivněny rodinnými a osobními vztahy. Soud přesto shledal jejich výpovědi věrohodnými, a to zejména na základě shody se znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, a výpovědi notářky , tituly před jménem, , jméno FO, , která však žalované osobně neznala. Nevěrohodnost a neúplnost znaleckého posudku žalobkyně zpochybnila. Žalobkyně proto považuje skutková zjištění za nesprávná, protože soud poměřoval jeden nevěrohodný důkaz jiným, stejně problematickým důkazem, čímž fakticky vytvořil uzavřený kruh důkazního hodnocení, v němž chyběla jakákoliv objektivní kontrola věrohodnosti. Ústavní soud přitom v minulosti, konstatoval: „Pakliže je jedním problematickým důkazem poměřována pravdivost a výpovědní hodnota dalších důkazů, vzniká riziko ústavně zapovězené deformace důkazů (nález ÚS ze dne 6. 3. 2020, sp. zn. II. ÚS 2929/18). Rozsudek taktéž vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu. Soud neprovedl důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, konkrétně důkaz výpisem vykázané lékařské péče, znaleckým posudkem ke zkoumání platnosti podpisu zesnulého a notářským posudkem. Žalobkyně tak spatřuje odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. Okresní soud v odstavci 41 rozsudku uvedl, že neprovedl důkaz vyžádáním spisu vykazované lékařské péče, neboť to považoval za nadbytečné, když dle něj nemohl ničeho nového uvést. S tímto závěrem žalobkyně nesouhlasí, neboť ve věci je zásadní nedostatek důkazů ve vztahu ke zdravotnímu stavu zesnulého. Poslední lékařská zpráva pochází ze dne 24. 4. 2018, to je téměř rok a 9 měsíců před smrtí zesnulého. Takový rozestup je příliš široký pro posouzení zdravotního stavu, neboť za takové období může dojít u seniora staršího 84 let s diagnostikovanou poruchou krátkodobé paměti k výraznému oslabení psychického stavu a kognitivních funkcí. Z tohoto důvodu je třeba provést co nejvyšší počet důkazů, jež mohou zdravotní stav i nepřímo prokázat. Soud proto pochybil, když označil důkazní prostředky za nadbytečné, neboť řízení trpí kritickým nedostatkem zdravotnických záznamů. Z výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, rovněž zaznělo, že tak nízká četnost lékařských prohlídek u seniora tohoto věku je problematická. Okresní soud též pochybil, když se nezabýval absencí podpisů smluvních stran na darovací smlouvě, jejíž platnost má notářský zápis osvědčovat, a která vyvolává pochybnost ohledně toho, zda dotčené jednání zesnulého bylo učiněno vážně a svobodně a zda si byli vědomi všech právních důsledků, které mělo toto právní jednání vyvolat. Toto opomenutí je obzvlášť závažné ve světle výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, , který uvádí, že zesnulý byl jen několik dní před sepsáním notářského zápisu dezorientovaný v čase i prostoru a vykazoval výrazné poruchy paměti. Svědek navštívil zesnulého v jeho bydlišti jako sociální pracovník pověřený k posuzování zdravotního stavu osob pro účely přiznání příspěvku či omezení svéprávnosti. Díky své odborné praxi se pravidelně setkával s osobami trpícími duševními poruchami či omezenou svéprávností a je schopen rozlišit osobu plně svéprávnou od osoby s omezenou schopností právně jednat. Jeho výpověď zpochybňuje závěry soudu o zdravotním stavu zesnulého a potvrzuje pochybnosti o svéprávnosti v rozhodné době. Vzhledem k osobě svědka je přitom nutno vyhodnotit jeho výpovědi jako vysoce věrohodnou. Soud pochybil též, když neprovedl důkaz vyžádáním notářského zápisu, tato veřejná listina nesplňuje podstatné náležitosti, které jsou vyžadovány zákonem č. 358/1992 Sb. notářského řádu. Dle § 63 odst. 1 písm. d) zákona je jednou z podstatných náležitostí prohlášení účastníků, že jsou způsobilí právně jednat v rozsahu právního jednání, který je jeho obsahem. V rozporu se zákonem však toto prohlášení v případě notářského zápisu činí notářka, nikoliv samotní účastníci právního jednání. Proto absence předepsané náležitosti představuje neodstranitelnou formální vadu. Vzhledem k tomu nelze notářský zápis považovat za veřejnou listinu a právní jednání na něm založené je absolutně neplatné. Důsledkem je, že takový dokument nemůže sloužit jako právně způsobilý podklad pro vklad vlastnického práva do katastru. Kdyby si soud notářský zápis vyžádal, tuto vadu by zjistil. Dalším zásadním problémem bylo, že navzdory řízení omezení svéprávnosti byl zesnulý přizván k podpisu notářského zápisu, přičemž notářka , tituly před jménem, , jméno FO, sama rozhodla o jeho způsobilosti. Tento postup zvolila i přesto, že se dozvěděla o probíhajícím řízení. Namísto toho, aby nechala posouzení zdravotního stavu na odbornících, kteří by pro účely soudního řízení svéprávnost zesnulého posoudili, ujala se tohoto úkolu sama, což vyvolává pochybnosti o platnosti smlouvy, respektive notářského zápisu. Žalobkyně tak trvá na tom, že darovací smlouva je absolutně neplatným právním jednáním pro duševní poruchu, která vyloučila svobodnou vůli zesnulého při darování majetku. Zesnulý v době podpisu trpěl demencí, což mělo být prokázáno výše uvedeným znaleckým posudkem. Tento znalecký posudek bohužel vykazoval řadu závažných nedostatků, kdy znalkyně účelově vybírala k posouzení zdravotního stavu jen důkazy k potvrzení předem zaujatého názoru. Žalobkyně dále považuje za nesprávný i výrok IV. a V., kdy soud přiznal náklady, včetně DPH, přičemž oba právní zástupci uvedli, že nejsou plátci DPH. Žalobkyně rovněž nepovažuje za účelně vynaložené náklady právního zastoupení na zastoupení obou advokátů žalované 1. a žalované 2. Hospodárnější by bylo, kdyby byly zastoupeny společným zástupcem. Žalobkyně tak navrhuje, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

3. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná 1. do výroku IV. s tím, že okresní soud vůbec nerozhodl o uplatněné náhradě nákladů za 4 úkony, a to 8. 3. 2021 prostudování spisu, 17. 6. 2021 replika žalované 1. k vyjádření žalobkyně, 12. 7. 2021 prostudování spisu, 4. 10. 2023 účast u jednání. Okresní soud nepřiznal uplatněnou náhradu nákladů za 5 úkonů právní služby s prostým odůvodněním, že nepovažuje náklady za účelně vynaložené, a to 12. 1. 2021 porada ve věci, 9. 2. 2021 porada ve věci – příprava na jednání, 3. 3. 2021 porada ve věci – příprava na jednání, 10. 5. 2021 prostudování spisu, 13. 10. 2021 porada ve věci – příprava na jednání. Přiznal uplatněnou náhradu nákladů za 2 úkony právní služby po dni účinnosti novely advokátního tarifu pouze v části, a to v částce 5.100 Kč za úkon, což uplatňovaná částka činila 9.220 Kč, a to za úkony 10. 2. 2025 účast u jednání a 10. 6. 2025 účast u jednání. Okresní soud pak také nepřiznal náhradu nákladů v odpovídajícím počtu režijních paušálů. Okresní soud postupoval rovněž překvapivě a v rozporu se svým vlastním předcházejícím rozhodnutím rozhodl výrazně a neopodstatněně odlišně než v případě předchozího rozsudku. Žalovaná 1. považuje porady i prostudování spisu za účelné, neboť bez jejich uskutečnění by nemohla právní zástupkyně žalované 1. efektivně zjistit a bránit její zájmy a získat potřebné informace a důkazy nutné k efektivnímu zastupování. Nejednalo se o jednoduchou věc, žalobkyně soud zahlcovala dalšími tvrzeními a důkazy. Bylo třeba se seznamovat s novými důkazy, které předkládala opakovaně v průběhu celého řízení žalobkyně. Porady byly stěžejní pro zajištění potřebných informací, důkazů a projednání strategie, provedení právního zastoupení u jednání. Žalovaná 1. tak navrhuje zrušení rozsudku ve výroku IV. a vrácení věci k dalšímu řízení okresnímu soudu.

4. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná 2. do výroku V. s tím, že okresní soud přiznal žalobkyni v rámci náhrady nákladů řízení DPH, tato však náklady spočívající v DPH ani nenárokovala. Soud nerozhodl o uplatněném nároku za 1 úkon právní služby, a to porada s klientem 12. 1. 2021 a nepřiznal náhradu za 1 úkon, a to poradu s klientem dne 3. 3. 2021 s ohledem na neúčelnost, tento úkon však žalovaná 2. považuje za účelný. Okresní soud dále nepřiznal náhradu nákladů řízení za přípis ze dne 7. 6. 2021, za podání dne 20. 10. 2023 přiznal částku 2.550 Kč, které posoudil jako odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, žalovaná 2. však je přesvědčena, že jde o písemné podání nebo návrh ve věci samé. Za úkon účasti u jednání dne 10. 2. 2025 a za účast na jednání soudu dne 10. 6. 2025 soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3.100 Kč měla být přiznána náhrada vyšší. Soud měl po sloučení věci vycházet z odměny 5.100 Kč za úkon. Okresní soud pak nereflektoval ani změnu advokátního tarifu ke dni 1. 1. 2025. Okresní soud pak nepřiznal rovněž správný počet režijních paušálů. Žalovaná 2. tak navrhuje rozsudek okresního soudu ve výroku V. zrušit a vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaná 2. se k odvolání vyjádřila tak, že nesouhlasí s tvrzením, že vypracovaný posudek trpí vadami, pro které by soud k němu neměl přihlížet. Posudek nevykazuje vady a znalkyně si jej a v něm učiněné závěry dostatečně obhájila na jednání před soudem. Pokud žalobkyně poukazuje na výpověď , tituly před jménem, , jméno FO, , jméno FO, , pak opakovaně a tendenčně vynechává, že tato při výslechu spontánně bez dotazu uvedla „prohlídka pana , jméno FO, nebyla ničím výjimečná ve vztahu k vyšetření jiných pacientů jeho věku … s pacientem jsem komunikovala, nebyl nesvéprávný v tom směru, že by tam musela být přítomna dcera, že by nevěděl, o co se při vyšetření jedná a o závěrech vyšetření“. Dále je namístě poznamenat, že , tituly před jménem, , jméno FO, uvedla, že „vyšetření bylo zcela standardní“. Z výpovědi obou lékařek nelze dovodit, že by lékaři vyjádřili pochybnost k duševnímu stavu manžela žalované 2., z jejich výslechu naopak vyplynulo, že manžel žalované 2. se nijak nevymykal svým jednáním jiným osobám jeho věku. Pokud znalkyně dále vycházela ze záznamu , Anonymizováno, , adresa, , když vysvětlila, že pokud by u manžela žalované 2. byly shledány obtíže psychického rázu, tak by byly znatelné z lékařských záznamů , Anonymizováno, , adresa, , pak ji nelze nic dalšího vyčítat, zvláště s ohledem na krátkou časovou prodlevu mezi podpisem darovací smlouvy a , podezřelý výraz, ve , Anonymizováno, , adresa, . Pokud žalobkyně namítá, že znalkyně dostatečně nezohlednila výpovědi třetích osob, pak je třeba uvést, že pokud měla dostatečné podklady k učinění závěrů od lékařů, pak nebylo důvodu, aby zásadně zohledňovala subjektivní názory laiků, ze kterých navíc ani neplynou závěry, které se žalobkyně snaží dovodit. Hodnocení věrohodnosti svědků je zcela v kompetenci nalézacího soudu. V řízení nebylo náznaků toho, že svědci žalobkyní označení jako nevěrohodní měli zájem na výsledku řízení. Naopak u svědků , jméno FO, a , jméno FO, bylo zřejmé jejich ovlivnění názorem žalobkyně. S ohledem na vypracování znaleckého posudku ztrácí výpovědi laických svědků na významu pro posouzení. Neprovedené důkazní návrhy žalobkyně byly nadbytečné. Soud vyvinul až zbytečnou aktivitu k zajištění důkazu výpisem lékařské péče, když zcela dostatečným krokem bylo zadání vyhotovení znaleckého posudku. Žalovaná 2. dodává, že totožnými námitkami se již odvolací soud zabýval a vyhodnotil je jako nedůvodné. Správný je výrok o nákladech řízení, žalovaná 2. má nezpochybnitelné právo nechat se zastoupit samostatným advokátem. Žalovaná 2. navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu.

6. Žalovaná 1. se k odvolání vyjádřila tak, že s podaným odvoláním nesouhlasí, rozsudek považuje ve výrocích I. až III. za správný. Námitky uplatněné žalobkyní jsou buď nepravdivé nebo účelově zkreslené a vytržené z kontextu. Nemají oporu v provedeném dokazování, nekorespondují s celým průběhem řízení. Judikatura, na kterou žalobkyně odkazuje je nepřiléhavá. Žalobkyně obsáhle napadá posudek vypracovaný , právnická osoba, , tento však netrpí žádnými nedostatky. V rámci výpovědi byla , tituly před jménem, , jméno FO, schopna vysvětlit veškeré své závěry, věrohodným způsobem popsala, z jakých podkladů vycházela a proč. Znalkyně osobně hovořila s ošetřujícími lékaři, vycházela ze všech dostupných zdravotních záznamů a byla schopna vysvětlit, proč nevycházela z výpovědí žádných svědků (protože z laického hodnocení nelze stanovit diagnózu). Žalobkyně namítá, že se znalkyně dopustila právního hodnocení, v tomto lze částečně souhlasit, nicméně s tímto se okresní soud vypořádal a věc zhodnotil sám. Žalobkyně v rámci odvolání stejně jako v řízení opakuje, že okresní soud neuvěřil výpovědím svědků navržených žalobkyní , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , a naopak přikládal přílišnou váhu výpovědím , jméno FO, a , jméno FO, , které mohou být ovlivněny rodinnými a osobními vztahy. Navíc z výpovědí uvedených svědkyň vyplynulo především to, že žalovaná 1. svým rodičům poskytovala pomoc a zajišťovala jim nákupy a rodiče, že se chovali běžným způsobem odpovídajícím jejich věku. Nikoliv to, že potvrzují skutečnosti uvedené ve znaleckém posudku, jak se snaží tvrdit žalobkyně. V tomto případě jde ze strany žalobkyně o naprostý argumentační nesmysl. Pokud mají být výpovědi znalkyně , jméno FO, a , jméno FO, ovlivněny příbuzenskými vztahy a dle žalobkyně k nim tedy nelze přihlížet, tak proč by měly být relevantní výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , když jde o syna manžela žalobkyně. Žalobkyně opakovaně dává k tíži, že soud neobstaral jí navržené důkazy a nedostatečně zjistil skutkový stav. Tato námitka je nepravdivá, soud se opakovaně snažil výpis zajistit. Z vyjádření Oborové zdravotní pojišťovny vyplývá, že zdravotní pojišťovna není oprávněna s ohledem na zákonnou mlčenlivost poskytnout takový výpis soudu v rámci civilního řízení. Ve svém přípise OZP dále uvádí, že informace o zdravotním stavu mohou zajistit dědicové zemřelé osoby. Je tedy zřejmé, že je to sama žalobkyně, která měla možnost si jí požadované důkazy zajistit vlastní pílí a činností. Žalobkyně namítá, že celé řízení trpí kritickým nedostatkem zdravotních záznamů. Je s podivem, jak k tomu žalobkyně dospěla, když součástí znaleckého zkoumání byly veškeré dostupné lékařské zprávy, výpovědi ošetřujících lékařů a sama znalkyně uvedla, že ani výpis zdravotní péče by její závěry nezměnil. Pokud žalobkyně uvádí, že , tituly před jménem, , jméno FO, ve své výpovědi uvedla, že „nízká četnost lékařských prohlídek u seniora tohoto věku je problematická“, pak toto tvrzení pravdivé není, nic takového , tituly před jménem, , jméno FO, neuvedla, sdělila pouze, že „původní domluva s žalovanou 1. ohledně kontrol žalované 2. a jejího manžela byla dobrá, když jsme se domluvili, tak je přivedla, později to bylo horší. To vedlo k ukončení spolupráce, protože spolupráce nebyla taková, jaká by měla s ambulancí praktického lékaře být“. Toto vyjádření tak má úplně jiný význam, než mu přikládá žalobkyně. Pokud jde o námitku, že soud nezajistil originál notářského zápisu a písmoznalecký posudek, lze přisvědčit, že postup soudu byl správný, když oba důkazní návrhy byly zcela nadbytečné a žalobkyně nebyla schopna doplnit ani tvrzení k tomu, co by z těchto důkazů mělo vyplývat za skutečnost. Žalobkyně znovu tvrdí, že notářský zápis trpí takovými vadami, že se nemůže jednat o veřejnou listinu a dále vyvozuje absolutní neplatnost. Toto své tvrzení dovozuje z překlepů – chyby v psaní – v textaci notářského zápisu, který je zcela zjevný a nemá žádný vliv na platnost této listiny a projev vůle účastníků. Soud se s těmito opakovanými námitkami žalobkyně podrobně vypořádal. Po provedeném dokazování zde nejsou pochybnosti, že v notářském zápise otec projevil svou vůli, jeho schopnosti nebyly žádným způsobem narušeny a takového jednání byl schopen. A to i s ohledem na to, že byla vyslechnuta notářka, která vypověděla, jak byl notářský zápis proveden a co bylo jeho obsahem. Ani námitkám účelnosti poskytnuté právní pomoci žalované 1. a žalované 2. nelze přisvědčit. Žalovaná se podrobně k nesprávné výši přiznané náhrady nákladů řízení, včetně nesprávně přiznaného DPH vyjádřila v rámci svého odvolání. Žalovaná 1. má právo na svobodnou volbu advokáta, nebylo možné ani vyloučit, že zájmy žalované 1. a žalované 2. by se mohly dostat do konfliktu. Žalovaná 1. tak navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu ve výrocích I. až III.

7. Po zjištění, že odvolání jsou přípustná, byla podána včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, odvolání žalovaných jsou částečně důvodná.

8. Krajský soud konstatuje, že žalobkyně jako dcera a zákonná dědička po , tituly před jménem, , jméno FO, , zemřelém , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, má naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. na požadovaném určení, že předmětná bytová jednotka byla ke dni úmrtí dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ve společném jmění manželů i na určení, že , tituly před jménem, , jméno FO, byl ke dni 3. 1. 2020 vlastníkem spoluvlastnického podílu na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, u , Anonymizováno, , neboť takové určení může být podkladem k projednání věci v pozůstalostním řízení. Řízení se účastní všichni v úvahu přicházející dědicové ze zákona (obě dcery a pozůstalá manželka). Žalovaná 1. je pak osobou zapsanou v katastru nemovitostí jako vlastník. Řízení o pozůstalosti bylo zastaveno, neuplatní se zde proto ustanovení § 193 odst. 1 část věty za středníkem z. ř. s., kdy v takovém případě by naléhavý zájem dán nebyl.

9. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a toto zjištění přebírá.

10. Okresní soud správně zjistil, že mezi , tituly před jménem, , jméno FO, a žalovanou 2. jako dárci a žalovanou 1. jako obdarovanou byla uzavřena darovací smlouva dne 2. 12. 2019 ve formě notářského zápisu, dle které oba dárci bezplatně převádějí do výlučného vlastnictví obdarované nemovité věci, které jsou předmětem tohoto řízení. Smlouva byla vložena do katastru nemovitostí a bylo zapsáno vlastnické právo žalované 1.

11. Žalobkyně svou žalobu odůvodňuje především tím, že nabývací titul, tedy darovací smlouva ze dne 2. 12. 2019, na základě níž byla žalovaná 1. zapsána jako vlastník do katastru nemovitostí, je neplatná. Žalobkyně zpochybňuje darovací smlouvu s poukazem na duševní poruchu , tituly před jménem, , jméno FO, s tím, že otec trpěl stařeckou demencí smíšeného typu, jejíž příznaky se projevovaly od konce roku 2015 a postupně se zhoršovaly.

12. Okresní soud se zabýval tvrzeným důvodem neplatnosti (§ 581 o. z.) a na základě pokynu odvolacího soudu po zrušení rozsudku a vrácení věci provedl důkaz znaleckým posudkem , právnická osoba, a též vyslechl znalkyni, která dospěla k závěru, že , tituly před jménem, , jméno FO, byl schopen v době uzavírání darovací smlouvy posoudit následky svého jednání, tj. darovací smlouvu uzavřít. Trpěl mírným narušením kognitivních funkcí, volní a rozpoznávací schopnosti nebyly zásadním způsobem narušeny. Byl rovněž schopen porozumět důsledkům uzavření smlouvy. Krajský soud se ztotožňuje se soudem okresním, že znalecký posudek je relevantním podkladem a je třeba z něj vycházet. Znalkyně byla ke svému znaleckém posudku vyslechnuta dle § 127 o. s. ř. a vyjádřila se srozumitelně a logicky ke všem podstatným otázkám, tedy lze konstatovat, že závěry svého posudku obhájila.

13. Žalobkyně namítá, že posudek je nepoužitelný, neboť nepracoval s relevantními podklady a pominul skutečnosti vyplývající z obsahu spisu, tomu však přisvědčit nelze. Je především na posouzení znalkyně, zda podklady umožňují zpracování znaleckého posudku a uvedený závěr. Znalkyně pracovala se všemi dostupnými lékařskými zprávami a pracovala i s lékařskými zprávami z , Anonymizováno, , adresa, , kde byl , tituly před jménem, , jméno FO, hospitalizován až po uzavření darovací smlouvy. Není tak důvodná námitka, že by snad znalecký posudek nemohl být správný proto, že pracoval s neaktuálními zprávami. Posudek vychází ze všech dostupných zpráv, přičemž je pokryto i období krátce po uzavření darovací smlouvy. Jestliže žalobkyně namítá, že znalkyně nepracovala řádně s výpověďmi svědků, pak je možno žalobkyni přisvědčit, že znalec by měl zásadně přihlížet ke všem skutečnostem, které vyplývají ze spisu, resp. které jsou v řízení prokázány. V daném případě však výpovědi svědků byly rozporné a nelze uzavřít, že by z výpovědí svědků bylo možné jednoznačně zjistit stav , jméno FO, , resp. jeho projevy, a to ani z výpovědi svědka , jméno FO, . Není proto nepochybně důvod, aby znalkyně přebírala ty výpovědi svědků, které žalobkyně považuje za správné, a na základě nich činila své závěry. Jestliže znalkyně vycházela za této situace primárně z lékařských zpráv, tak nelze považovat její posudek za vadný.

14. Okresní soud správně zjistil, že byla uzavřena darovací smlouva ze dne 2. 12. 2019 ve znění, jak vyplývá ze skutkových zjištění napadeného rozsudku. Stejnopisem notářského zápisu a též výpovědi notářky je prokázáno, že darovací smlouva byla uzavřena (podepsána), nebylo třeba k této skutečnosti provádět další dokazování. Stejnopis notářského zápisu je stejně jako samotný notářský zápis veřejnou listinou (§ 6 odst. 1 notářského řádu). V nevyžádání originálu notářského zápisu tak nelze spatřovat pochybení soudu.

15. Krajský soud pak nemá pochybnosti o určitosti a srozumitelnosti darovací smlouvy, resp. náležitostech notářského zápisu ze dne 2. 12. 2019. Nedostatek zápisu, který žalobkyně namítá, spočívající v údajné absenci prohlášení jednající osoby dle § 63 odst. 1 bod d) notářského řádu, není dán. Došlo toliko ke zjevné písařské chybě, kdy pasáž „účastníci, které prohlašují“ ve skutečnosti má být podle obsahu „účastníci, kteří prohlašují“, což plyne i z následného dalšího textu, že „jsou způsobilí“ a že „jsou oprávněni“. Notářský zápis tak má veškeré stanovené náležitosti včetně prohlášení účastníků, že jsou způsobilí samostatně právně jednat (§ 63 odst. 1 notářského řádu). Nelze dovodit, že by byl zápis vadný a že by vada mohla založit neplatnost darovací smlouvy.

16. K námitce neprovedení důkazu výpisem lékařské péče je třeba uvést, že zdravotní pojišťovna sdělila, že pro svou povinnost mlčenlivosti nemůže pro dané řízení výpis poskytnout. Jestliže zdravotní pojišťovna uvedla, že je věcí dědiců, aby si opatřili podklady u poskytovatelů zdravotní péče, pak poskytovatelem zdravotní péče není zdravotní pojišťovna. V řízení tedy nebylo možno vyžádat takový výpis a okresnímu soudu nelze v tomto směru ničeho vytknout.

17. Nebylo třeba ani provádět znalecký posudek na posouzení podpisů darovací smlouvy, když žalobkyně neoznačila relevantní skutečnost, kterou by měl takový posudek prokazovat. Nebylo jej třeba provádět ani za účelem ověřování duševního stavu zůstavitele , jméno FO, , k tomu bylo provedeno dostatečné dokazování především znaleckým posudkem , právnická osoba, .

18. Z provedeného dokazování je tak třeba uzavřít, že , tituly před jménem, , jméno FO, byl schopen právně jednat a uzavřít darovací smlouvu. Duševní porucha, která by jej činila neschopným jednat, u něj nebyla dána, nelze tak ani uvažovat o neplatnosti darovací smlouvy pro duševní poruchu dle § 581 věta druhá o. z.

19. Ve vztahu k žalované 2. nebyla v řízení uvedena žádná konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit duševní poruchu, která by činila žalovanou 2. neschopnou jednání (darovací smlouvu) učinit, tato tvrzení nebyla uvedena před okresním soudem do okamžiku koncentrace řízení. Žádné podstatné skutečnosti v tomto směru nevyplývají ani z provedených důkazů. Okresní soud tak neměl důvod provádět znalecký posudek k posouzení duševního stavu žalované 2. Žalovaná 2. je po celou dobu plně svéprávná a setrvává na svém učiněném úkonu, pouhé domněnky či obavy o duševní stav matky ze strany žalobkyně (ať už vedeny jakýmkoli motivem) nejsou konkrétním tvrzením, z něhož by bylo možno dovozovat existenci duševní poruchy a ustanovovat znalce k přezkoumání jejího duševního stavu.

20. Okresní soud též správně uzavřel, že zde nejsou důvody pro vrácení daru, když v tomto směru je možno poukázat na napadené rozhodnutí. Žádné chování žalované 1., které by mohlo zakládat důvody odvolání daru pro nouzi dle § 2068 o. z. či nevděk dle § 2072 o. z., nebylo prokázáno. V tomto směru tedy okresní soud postupoval též správně. Současně lze mít za to, že žalobkyně jako jen jedna z více dědiček nemůže odvolat sama celý dar, který byl nadto v případě bytové jednotky ve společném jmění darován ze společného jmění zůstavitele a žalované 2., která vrácení daru nežádá21. Krajský soud tak shodně s okresním soudem dospívá k závěru, že na základě darovací smlouvy ze dne 2. 12. 2019 došlo k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem na žalovanou 1., když nebyly prokázány skutečnosti, které by mohly zakládat neplatnost darovací smlouvy. Nemovité věci proto zůstavitel, resp. zůstavitel společně se žalovanou 2. ke dni jeho smrti dne 3. 1. 2020 nevlastnili, žaloba tak není důvodná.

22. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, krajský soud proto potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a II. (§ 219 o. s. ř.).

23. Krajský soud potvrdil též správný výrok III. o nákladech státu, kdy žalobkyně je povinna nahradit dle § 148 odst. 1 o. s. ř. státu vzniklé náklady řízení.

24. O nákladech řízení před soudem prvého stupně mezi žalobkyní a žalovanou 1. rozhodl okresní soud správně potud, že rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná 1. měla ve věci plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Okresní soud však nesprávně určil výši náhrady nákladů.

25. Žalované 1. přísluší náhrada nákladů sestávající z částek, jak byly přiznány okresním soudem, a to dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 částka 3.100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení ze dne 22. 10. 2020, 3.100 Kč za studium spisu ze dne 19. 11. 2020, 3.100 Kč za vyjádření ze dne 18. 12. 2020, 3.100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení ze dne 22. 10. 2020, 3.100 Kč za studium spisu ze dne 19. 11. 2020, 3.100 Kč za vyjádření ze dne 6. 1. 2021, a po spojení věcí dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024, 5.100 Kč za účast na jednání soudu ze dne 10. 2. 2021, 5.100 Kč za písemné podání ze dne 5. 3. 2021, 5.100 Kč za účast na jednání soudu ze dne 10. 3. 2021, 10.200 Kč (2 x 5.100 Kč) za účast na jednání soudu ze dne 8. 4. 2021, 10.200 Kč (2 x 5.100 Kč) za účast na jednání soudu ze dne 12. 5. 2021, 5.100 Kč za účast na jednání soudu ze dne 2. 9. 2021, 5.100 Kč za účast na jednání soudu ze dne 14. 9. 2021, 5.100 Kč za písemné podání ze dne 28. 1. 2022, 5.100 Kč za účast na jednání soudu ze dne 24. 5. 2022, 2.550 Kč za účast při vyhlášení rozhodnutí ze dne 31. 5. 2022.

26. Dále krajský soud přiznal náhradu za úkony, které přiznal již okresní soud, avšak s jinou odměnou, a to 5.100 Kč za vyjádření ze dne 2. 11. 2023, které je celým úkonem, a s ohledem na změnu vyhl. č. 177/1996 Sb. s účinností od 1. 1. 2025 náleží žalované 1. dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 3 vyhlášky odměna 9.220 Kč za účast na jednání soudu ze dne 10. 2. 2025 a 9.220 Kč za účast na jednání soudu ze dne 10. 6. 2025.

27. Krajský soud dále žalované 1. přiznal náhradu za úkony, které jí náleží, a to 5.100 Kč za jednání dne 4. 10. 2023 a 5.100 Kč za repliku ze dne 17. 6. 2021. Dále krajský soud s ohledem na průběh řízení, jeho délku a obsáhlost spisu přiznal další studium spisu 5.100 Kč dne 12. 7. 2021, které předcházelo rozhodnutí soudu ve věci samé a dále přiznal 5.100 Kč za další poradu ze dne 3. 3. 2021, kterou je třeba považovat za účelnou s ohledem na vývoj věci a doručení doplnění žaloby ze dne 19. 2. 2021. Další nahlížení do spisu soud nepřiznal, neb za každé nahlížení odměna nenáleží, je třeba, aby to vyžadoval průběh řízení a bylo srovnatelné s jinými honorovanými úkony, což zde ze spisu nevyplývá, rovněž tak nevyplývá potřeba dalších porad přesahující hodinu, když ve věci nedocházelo k nějakým zásadním zvratům. Žalované 1. dále náleží částka 7.800 Kč za 23 režijních paušálů po 300 Kč a 2 x režijní paušál po 450 Kč.

28. Žalované 1. tak náleží náhrada celkem ve výši 128.990 Kč. Žalované 1. pak nepřísluší náhrada za DPH, neboť zástupkyně není plátcem a žalovaná 1. takovou náhradu ani nežádala.

29. Okresní soud tak určil nesprávně výši náhrady nákladů řízení ve vztahu k žalované 1., krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku IV. změnil a uložil žalobkyni zaplatit žalované 1. celkem 128.990 Kč (§ 220 o. s. ř.).

30. Krajský soud konstatuje, že náklady zastoupení obou žalovaných jsou účelné, nebylo nutné, aby se nechaly zastoupit jen jedním zástupcem, když každá má právo si zvolit zástupce. Lze přisvědčit současně stanovisku žalované, že mezi žalovanými jako stranami darovací smlouvy hrozil i střet zájmů a nebylo možné, aby byly zastoupeny týmž zástupcem.

31. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2. rozhodl okresní soud správně potud, že postupoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná 2. měla plný úspěch a má právo vůči žalobkyni na náhradu nákladů řízení. Nesprávně však určil výši náhrady nákladů.

32. Žalovaná 2. má právo na náhradu nákladů řízení sestávající z částek, jak byly přiznány již okresním soudem, a to dle § 9 odst. 4 písm. a) ve znění účinném do 31. 12. 2024 částka 3.100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení ze dne 16. 12. 2020, 3.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé ze dne 13. 1. 2021, 3.100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení ze dne 16. 12. 2020, 3.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé ze dne 13. 1. 2021, a po spojení věcí dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 5.100 Kč za účast na jednání soudu ze dne 10. 2. 2021, 5.100 Kč za písemné podání ze dne 8. 3. 2021, 5.100 Kč za účast na jednání soudu ze dne 10. 3. 2021, 10.200 Kč (2 x 5.100 Kč) za účast na jednání soudu ze dne 8. 4. 2021, 10.200 Kč (2 x 5.100 Kč) za účast na jednání soudu ze dne 12. 5. 2021, 5.100 Kč za účast na jednání soudu ze dne 2. 9. 2021, 5.100 Kč za účast na jednání soudu dne 14. 9. 2021, 5.100 Kč za písemné podání ze dne 27. 1. 2022, 5.100 Kč za účast na jednání soudu dne 24. 5. 2022, 5.100 Kč za účast na jednání soudu dne 4. 10. 2023.

33. Dále krajský soud přiznal náhradu za úkony, které přiznal již okresní soud, avšak s jinou odměnou, a to částku 5.100 Kč za vyjádření ze dne 20. 10. 2023, a s ohledem na změnu vyhl. č. 177/1996 Sb. s účinností od 1. 1. 2025 náleží žalované 1. odměna dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 3 vyhlášky ve výši 9.220 Kč za účast na jednání soudu dne 10. 2. 2025 a 9.220 Kč za účast na jednání soudu dne 10. 6. 2025, za účast u vyhlášení dne 18. 6. 2025 4.610 Kč.

34. Krajský soud přiznal dále odměnu 5.100 Kč za vyjádření ze dne 7. 6. 2021, které považuje za účelný úkon, a dále přiznal odměnu 5.100 Kč za další poradu ze dne 3. 3. 2021, kterou je třeba považovat za účelnou s ohledem na vývoj věci a doručení doplnění žaloby ze dne 19. 2. 2021. Krajský soud za účelnou nepovažuje další poradu ze dne 12. 1. 2021, neb součástí úkonu převzetí a přípravy již je porada s klientem, která je spojena s převzetím věci. Žalované 1. dále náleží částka 7.050 Kč za 19 režijních paušálů po 300 Kč a 3 x režijní paušál po 450 Kč.

35. Žalované 2. tak náleží náhrada celkem ve výši 119.000 Kč. Žalované 2. pak nepřísluší náhrada za DPH, neboť zástupce není plátcem a žalovaná 2. takovou náhradu ani nežádala.

36. Okresní soud tak rozhodl o nákladech řízení ve vztahu k žalované 2. ve výroku V. nesprávně, krajský soud proto rozsudek okresního soudu v tomto výroku změnil (§ 220 o. s. ř.).

37. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovanou 1. bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná 1. měla v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za 2 úkony dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 9.220 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání), poloviční úkon odvolání do nákladů řízení 4.610 Kč a účast u vyhlášení 4.610 Kč, 4x režijní paušál po 450 Kč, celkem 29.460 Kč.

38. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou 2. bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná 2. měla v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za 2 úkony dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 9.220 Kč (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání), poloviční úkon za odvolání do nákladů řízení 4.610 Kč, k tomu 3x režijní paušál po 450 Kč, celkem 24.400 Kč.