69 Co 245/2025-188

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení zdánlivosti právního jednání, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2025, č. j. 11 C 22/2025-120, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 10. 2025, č. j. 11 C 22/2025-162,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6.655 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupkyně žalované , Jméno advokátky, .

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení okresní soud zamítl žalobu na určení, že darovací smlouva ze dne 6. 4. 2020, jež měla být uzavřena mezi žalobkyní jako dárkyní a žalovanou jako obdarovanou a jejímž předmětem mělo být darování spoluvlastnického podílu o velikosti , Anonymizováno, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba, , adresa, , rodinný dům, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrada, jak jsou tyto nemovité věci zapsány u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, pro Katastrální území , adresa, , obec , adresa, , a jež byla Katastrálnímu úřadu pro , Anonymizováno, kraj, územnímu pracovišti , adresa, předložena v rámci vkladového řízení sp. zn. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, je právním jednáním zdánlivým (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 9.438 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zmocněnkyně žalované , Jméno advokátky, (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně proti všem výrokům ze všech odvolacích důvodů dle § 205 odst. 2 o. s. ř., a to včetně nesplnění zákonných procesních podmínek pro nařízení jednání „o věci samé“ (když jednání nebylo připraveno na projednání „věci samé“, ale pouze na projednání naléhavého právního zájmu, který beztak není třeba osvědčovat, neboť tento plyne přímo ze zákona), přes odvolací důvod, že ve věci rozhodla vyloučená soudkyně (neboť samosoudkyně v řízení prokázala, že má ke žalobkyni negativní vztah, dále ve svém odůvodnění vykonstruovávala obranu žalované /údajné vydržení/ a svou nepřipraveností na jednání „o věci samé“ zapříčinila neoprávněné vykázání žalobkyně z jednací síně, když na tuto skutečnost oprávněně poukazovala), vadu vnitřní rozpornosti odůvodnění, neboť není zřejmé, z jakého zákonného důvodu byla žaloba vlastně zamítnuta, když ve vyhlášení a v bodě 27 odůvodnění samosoudkyně uzavírá, že „naléhavý právní zájem na požadované určení patrně plyne přímo ze zákona“, z čehož však vyplývá, že pokud se jedná o žalobu ze zákona, nemohla být žaloba pro soudem tvrzenou absenci naléhavého právního zájmu zamítnuta, až po náklady řízení, neboť zamítnutí žaloby pro (nadto údajnou) absenci naléhavého právního zájmu, nelze považovat za úspěch žalované strany (nález ÚS 1/04 ze dne 13. 1. 2005), když věc samá nebyla projednána ani meritorně rozhodnuta. Je totiž nutno rozlišovat rozhodnutí „ve věci samé“ a rozhodnutí „o věci samé“. Žalobkyně uplatňuje odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Okresní soud opomenul nezbytnost rozlišování poznámky rozepře a spornosti. Rozdíl mezi poznámkou rozepře a poznámkou spornosti vychází primárně z toho, z jakého důvodu je stav zapsaný v katastru nemovitostí považovaný za nesouladný se stavem skutečným. Důvody rozporů zapsaného stavu se skutečným stavem lze rozdělit do čtyř skupin: 1) chybný zápis do katastru nemovitostí, 2) počáteční absence právního důvodu vzniku práva (absolutní neplatnost či zdánlivost právního jednání, na jehož základě byl proveden zápis do veřejného seznamu bez právního důvodu), 3) možnost mimoknihovního vzniku či zániku práv, 4) dodatečné odpadnutí právního důvodu vzniku práva. Jak vyplývá z odborného komentáře, § 985 o. z. je určen k řešení třetí a čtvrté situace (neboť v § 985 o. z. se dle zákonného znění jedná o věcné právo, které má být teprve nalézáno), nikoliv prvních dvou. Pro druhý případ, kdy je rozpor mezi zapsaným a skutečným právním stavem způsoben tím, že zde od počátku nebyl platný právní důvod vzniku práva (zápis bez právního důvodu), je pak řešení obsaženo v § 986 o. z., kdy se jedná o dotčení práva zápisem, tedy nikoliv práva věcného, ale tímto zápisem dotčení ve svém knihovním právu (Spáčil J. a kol., občanský zákoník III, věcná práva komentář první vydání Praha C.H. Beck 2013 strana 62). Pokud účastník tedy namítá důvod ve druhé skupině důvodů rozpornosti zápisu, nelze po něm tedy požadovat, aby byl nucen vydobývat věcné vlastnické právo dle třetí a čtvrté skupiny rozporností zápisu, když to věcné vlastnické právo vůbec nebylo dotčeno, ale bylo dotčeno pouze „knihovní právo na řádný zápis“. Vzhledem k počáteční absenci právního důvodu k dodatečnému odpadnutí právního důvodu vůbec ani nemohlo dojít a vzhledem k tomu, že předmětné nemovitosti žalobkyně stále užívá, o čemž svědčí žaloba na vyklizení, desetiletá lhůta k nabytí práva vydržením dosud nemohla ani započít. Nastane-li situace, kdy k zápisu vlastnického práva k nemovitosti na základě právního jednání, které nikdy právně nevzniklo (zdánlivé právní jednání či absolutní neplatnost smlouvy), je odpovídající obranou žaloba na určení zdánlivosti či absolutní neplatnosti právního jednání (věcná legitimace dle § 986 o. z.) a zápis poznámky spornosti. Dotčené právo je právo knihovní na řádný zápis do veřejného seznamu. Okresní soud nevyřešil předběžně právní otázky, zda se jedná o žalobu vyplývající ze zákona, pro kterou naléhavý právní zájem osvědčovat vůbec není třeba, neboť tento vyplývá přímo ze zákona a nevyřešení právní otázky, jaká žaloba je vlastně tou žalobou dle § 986 o. z. Z ustanovení § 986 o. z. nelze dovodit, že o žalobu ze zákona se jedná pouze v případě, je-li žaloba podána v průběhu vkladového řízení, avšak například dva roky po provedení vkladu se již o žalobu ze zákona nejedná a je nutno osvědčovat naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř., jak bez právního podkladu dovozuje samosoudkyně okresního soudu. Třetí věta § 24 odst. 1 o. z. ustanovuje pouze další možnost zápisu poznámky spornosti nad rámec věcné legitimace dle § 986 a nikoliv typy žalob, které lze uplatnit v rámci § 986 o. z., když typ žaloby přece vychází z předmětu věcné legitimace, a ne z poznámky spornosti, kterou lze nadto zapsat v obou případech (v průběhu vkladového řízení i po ukončení vkladového řízení). Jelikož se jedná o žalobu ze zákona na předmětné určení nebyl dán zákonný důvod pro zamítnutí žaloby pro absenci naléhavého právního zájmu, neboť tento naléhavý právní zájem na předmětném určení plyne přímo ze zákona. Soudkyně tak nevyřešila právní otázku, jaké právo je předmětem žaloby dle § 986 o. z., zda právo věcné (jak se snaží podsouvat samosoudkyně) či vyjasnění „komu svědčí právo k zapsané věci“, respektive „knihovní právo na řádný zápis do veřejného seznamu“, a tudíž má v této oblasti řadu protiřečících si zmatků, neboť nemá vyřešenou otázku předmětu zákonné žaloby dle § 986 o. z. Okresní soud rovněž slepě opisoval judikaturu a aplikoval judikaturu namísto zákonů. Je třeba trvat na tom, že podstata věcné legitimace dle § 986 o. z. nespočívá v určení věcného práva, jako je tomu v případě věcné legitimace dle § 985 o. z., ale v nápravě neoprávněného zásahu do knihovního práva dříve zapsaného vlastníka, jehož vlastnické právo bylo již dříve konstituováno, a tudíž není nutno ho nalézat a určovat. Zdánlivost právního jednání tak není otázkou předběžnou, ale otázkou konečnou. Věcné právo, které bylo již dříve konstituováno pro výmaz a obnovu původního zápisu, určovat není třeba. Samosoudkyně slepě převzala nepřiléhavou a nerelevantní judikaturu. Samosoudkyně rovněž svévolně vykonstruovává obranu žalované, vydržení přímo ze zákona v dané věci nevyplývá. Vzhledem k okolnostem případu žádná „doba od uzavření smlouvy do podání žaloby“ nemohla nastat, když napadená vkladová listina nikdy nebyla uzavřena. Vyhovění žalobě, o které je napsána poznámka spornosti, by praktické důsledky mělo, neboť právě s „vyhověním žalobě, o níž je zapsána poznámka spornosti“ zákonné ustanovení § 24 odst. 3 katastrálního zákona spojuje právní následek výmaz zápisu, vůči němuž poznámka spornosti působí. Pro tento výmaz bez právního důvodu zapsaného práva, kterým je ve své podstatě obnoven zápis původního vlastníka, se totiž určení věcného práva nevyžaduje, neboť toto vlastnické právo původně zapsaného vlastníka bylo již dříve konstituováno. Věcná legitimace v § 986 o. z. tak umožňuje, aby se původně zapsaný vlastník mohl dovolat obnovení původního zápisu v situaci, kdy jeho knihovní právo na zápis ve veřejném seznamu bylo dotčeno novým zápisem bez právního důvodu. Ustanovení § 986 o. z. je tak speciálním typem žaloby pro nápravu nesprávného zápisu provedeného do veřejného seznamu přes absenci právního důvodu již od samého počátku, který je soudci a judikaturou přehlížený a opomíjený. Žádná judikatura, na kterou samosoudkyně odkazuje, se předestřenými otázkami vůbec nezabývala. Pokud soudkyně uvádí, že po ukončení vkladového řízení může být žalováno již pouze na určení (ne)existence práva, pak je třeba trvat na tom, že tento závěr nemá oporu v žádném zákonném ustanovení. Soud neuvádí ani žádné ustanovení, ze kterého by tento závěr vyplýval, § 24 odst. 1 katastrálního zákona ustanovuje pouze případy, kdy dochází k zápisu poznámky spornosti, nikoliv typ žalob odpovídající věcné legitimaci dle § 986 o. z. a dobu jejich podání. Typy žalob vychází z věcné legitimace § 986 o. z. Doba jejich podání je neomezená, v § 24 odst. 1 katastrálního zákona lze pouze vyčíst typy žalob, které zákon předvídá, jedná se o žalobu napadající právní jednání (zdánlivé, neplatné a zrušené). Z ustanovení § 24 odst. 1 katastrálního zákona vyplývá, že zákon žalobu napadající právní jednání, která působí proti již provedenému vkladu, předvídá. KÚ poznámku spornosti zapíše z úřední povinnosti bez toho, aniž by účastník sám musel o zápis poznámky spornosti žádat. Dle druhé části souvětí v § 24 odst. 1 katastrálního zákona vyplývá, že zákonodárce žalobu na určení zdánlivosti právního jednání výslovně jmenuje. Katastrální úřad tak poznámku spornosti zapíše nad rámec věcné legitimace dle § 986 odst. 1 o. z., avšak věcnou legitimaci k projednání žaloby získá účastník teprve až poté, kdy bude vklad bez právního důvodu do katastru nemovitostí skutečně proveden (bude-li vůbec proveden). Žaloba podaná v průběhu řízení získá věcnou legitimaci (dle § 986 odst. 1 o. z.) až po provedení povolení vkladu, stejně tak jako právní zájem na výmazu (dle § 24 odst. 3 katastrálního zákona) vzniknou teprve poté, kdy k provedení zápisu bez právního důvodu skutečně dojde. Je tedy zcela jedno, kdy bude žaloba podaná, neboť o ní bude beztak rozhodováno až po pro provedení vkladu samotného. Soudkyně se manipulativně snaží vytvořit mylný dojem, že pro typ žaloby je rozhodný okamžik podání žaloby (zda ještě v průběhu řízení, či po ukončení řízení), pak je třeba trvat na tom, že dle § 154 odst. 1 o. s. ř. platí, že pro rozsudek je rozhodující stav v době vyhlášení. Pro posouzení typu žaloby tak není rozhodná doba podání, ale doba vyhlášení rozsudku, která v obou případech bude vždy až po provedení vkladu i po ukončení vkladového řízení. Neexistuje tedy žádný právní důvod, pro který by žaloba na určení zdánlivosti nemohla být podaná až po ukončení vkladového řízení, když její podání v průběhu vkladového řízení zákon (§ 24 odst. 1 katastrálního zákona ve třetí větě výslovně předvídá) stejně jako v první části třetí věty předvídá žalobu napadající právní jednání vůči již provedenému vkladu a právní důvod „dotčení knihovního práva zápisem bez právního důvodu“ se dobou podání nijak nemění. Pokud žaloba dle § 986 o. z., je žalobou ze zákona, nemohla soudkyně žalobu zamítnout pro (jí tvrzenou) absenci naléhavého právního zájmu dle § 80 o. s. ř. právě proto, že naléhavý právní zájem vyplývá ze zákona, tudíž ho není třeba prokazovat. Odvolatelka pak poukazuje na ustanovení § 17 odst. 3, § 17 odst. 4 a § 14 odst. 2 katastrálního zákona s tím, že vkladové řízení je zahájeno doručením soudního rozhodnutí nebo potvrzením o právu, které zákonné ustanovení vymezuje pouze obecně a žádným dalším zužujícím vymezením je neomezuje. Vkladové řízení by tak bylo zahájeno rovněž na základě doručení katastrálnímu úřadu rozsudku o zdánlivosti napadené vkladové listiny. Z § 986 odst. 1 o. z. vyplývá, že jelikož katastrální úřad poznámku spornosti po uplynutí dvou měsíců nevymazal, uplatnila žalobkyně své právo u soudu správnou žalobou. Jestliže okresní soud dovozuje, že na základě požadovaného rozsudku by katastrální úřad vlastnické právo žalobkyně do katastru nemovitostí nezapsal, respektive by zpětně nevymazal všechny zápisy, vůči nimž poznámka spornosti působí, pak je třeba trvat na tom, že soud se mýlí, neboť v době vydání rozsudku byla o této žalobě na zdánlivost právního jednání zapsána poznámka spornosti, pak je splněno zákonné vymezení kogentního zákonného ustanovení § 24 odst. 3 katastrálního zákona, které s vyhověním žalobě, o níž je zapsána poznámka spornosti spojuje právní účinky výmazu všech zápisů, vůči nimž poznámka spornosti působí. Byla splněna i podmínka závaznosti rozhodnutí pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno. Jestliže okresní soud poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž právní otázka, o níž má být rozhodnuto, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán právní zájem na určení této předběžné právní otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu, pak Nejvyšší soud léta ustáleně judikuje nesprávně, neboť se zřejmě uvedenými právními otázkami dosud nezabýval, případně soudním opisovačům judikatury vypadlo slovo zpravidla, které původně jinou možnost připouštělo. Z uvedené argumentace vyplývá, že určení zdánlivosti právního jednání není otázkou předběžnou ve vztahu k existenci práva (jak by tomu bylo v případě věcné legitimace dle § 985 o. z.), neboť určení zdánlivosti právního jednání (dle § 986 o. z.) je právní otázkou konečnou, jelikož k výmazu nesprávného zápisu kompletně vyřešení věcného práva vůbec není potřeba, neboť dotčeno bylo pouze právo knihovní, nikoliv věcné právo vlastnické již dříve konstituované. Z argumentace vyplývá, že od platnosti současného katastrálního zákona prokazovat naléhavý právní zájem na předmětném určení, není potřeba, neboť se jedná o žalobu ze zákona (§ 986 o. z.). Žalobkyně dále namítá nepřezkoumatelnost závěrů okresního soudu. V dané věci se jedná o právní otázku dosud neřešenou, předestřená judikatura, o kterou se opírá okresní soud se předmětnou věcí vůbec nezabýval. Okresní soud tak nesprávně dovozuje existenci ustálené judikatury. Podle katastrálního zákona je rozhodnou skutečností pro výmaz pouze vyhovění žalobě, o níž je zapsána poznámka spornosti, která byla v řízení soudem prokázána a závaznost právních účinků vůči žalované, která je tou osobou, v jejíž prospěch je právo zapsáno. Nic víc není zákonem vyžadováno. Soud pak nemůže preventivně řešit otázky, zda nedošlo náhodou k vydržení. Nejedná se tak o určovací žalobu dle § 80 o. s. ř. Není třeba prokazovat naléhavý právní zájem, oprávněnost žaloby se opírá o ustanovení § 986 o. z., která zajišťuje naléhavý právní zájem ze zákona.

3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že rozhodnutí okresního soudu považuje za správné. Soud provedl vyčerpávající dokazování v rozsahu nezbytně nutném pro účely rozhodnutí, kdy se pečlivě vypořádal se všemi námitkami, tak jak tyto žalobkyně v průběhu řízení prezentovala, aniž by řízení bylo zatíženo jakoukoliv vadou. Odvolání je pak s ohledem na jeho obsah zcela nepřiléhavé. Žádný z argumentů, které žalobkyně v odvolání prezentuje není přiléhavý a odvolání je tak zcela nedůvodné. Žalovaná proto navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Za správné je třeba považovat též právní závěry okresního soudu. Žalobkyně se domáhala určení zdánlivosti darovací smlouvy ze dne 6. 4. 2020, jež měla být uzavřena mezi žalobkyní jako dárkyní a žalovanou jako obdarovanou s tím, že věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 986 odst. 1 o. z.

7. Okresní soud se zabýval primárně naléhavým právním zájmem na požadovaném určení dle § 80 o. s. ř. a dospěl k závěru, že tento není dán. Okresní soud konstatuje, že žalobu na určení zdánlivosti lze úspěšně podat pouze za předpokladu, že probíhá vkladové řízení na základě právního jednání, jehož zdánlivosti se žalobce domáhá, po skončení vkladového řízení může být však žalováno pouze na určení neexistence práva, přičemž otázka zdánlivosti právního jednání se řeší jako otázka předběžná. S těmito závěry okresního soudu se krajský soud ztotožňuje, neb podaná žaloba zde není způsobilým právním prostředkem k ochraně práv žalobkyně.

8. Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř. Určovací žaloba je žalobou preventivního charakteru a je na místě tam, kde lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k nápravě nelze dospět jinak. Určovací žaloba není opodstatněná zpravidla tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění (rozsudek NS sp. zn. 26 Cdo 2147/2018). Pro závěr, zda je na určení právního vztahu nebo práva naléhavý právní zájem, je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí. Je-li posouzení platnosti právního úkonu předběžnou otázkou ve vztahu k řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním úkonem založen, změněn nebo naopak ukončen, pak na takovém určení není dán naléhavý právní zájem, neboť lze požadovat přímo určení existence či neexistence nevyjasněného vztahu (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 23 Cdo 1021/2009). Domáhá-li se žalobce určení, že vlastníkem nemovitosti, u níž je v katastru nemovitostí veden jako vlastník někdo jiný, má ve vztahu k této osobě nepochybně naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť s přihlédnutím k významu vlastnického práva v katastru nemovitostí je odůvodněn závěr, že právní postavení žalobce je za této situace nejisté a že bez uvažovaného určení by jeho právo mohlo být i ohroženo. Protože soudní rozhodnutí o určení vlastnického práva k nemovitostem je podkladem pro provedení zápisu v katastru nemovitostí, je žaloba na určení vlastnického práva způsobilým právním prostředkem k odstranění nejistoty o uskutečněných právních vztazích mezi účastníky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 646/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1150/2010). Uvedené závěry se uplatní i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 a zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon ve znění účinném od 1. 1. 2014, a to i s ohledem na princip materiální publicity a právní úpravu s tím spojenou (§ 980-986 o. z.) - srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3787/2019.

9. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá určení, že darovací smlouva je zdánlivá, předpokladem úspěšnosti takové žaloby je tak naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř. Okresní soud správně uzavřel, že na požadovaném není dán naléhavý právní zájem, neboť otázka zdánlivosti smlouvy je otázkou předběžnou k otázce jiné, a to otázce vlastnického práva k uvedeným nemovitým věcem, a již z tohoto důvodu nemůže být dán naléhavý právní zájem.

10. Naléhavý právní zájem není dán ani eventuelním následným zápisem rozhodnutí do katastru nemovitostí, neboť způsobilé zápisu do katastru je pouze rozhodnutí, které je titulem pro vklad některého z práv dle § 11 odst. 1 katastrálního zákona (srov. rozhodnutí NSS sp. zn. 2 As 79/2019), zde konkrétně práva vlastnického. Rozhodnutí o nicotnosti smlouvy podkladem pro zápis vlastnického práva žalobkyně do katastru být nemůže, jestliže žalovaná byla zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník podílu ¼ na základě darovací smlouvy již před podáním žaloby.

11. Na určení nicotnosti darovací smlouvy by mohl být dán naléhavý právní zájem toliko za předpokladu, že by žaloba o určení nicotnosti smlouvy byla podána za probíhajícího vkladového řízení a současně by byla na základě ní v rámci vkladového řízení vyznačena katastrální poznámka dle § 24 odst. 1 poslední věta katastrálního zákona, která působí proti zápisu provedenému na základě napadeného právního jednání. V takovém případě by naléhavý právní zájem mohl být dán, neb na podkladě určení nicotnosti smlouvy by katastrální úřad vymazal zápis provedený na základě darovací smlouvy a na něj navazující zápisy. Katastrální poznámku dle § 24 odst. 1 poslední věta katastrálního zákona však lze vyznačit toliko v případě, že probíhá vkladové řízení na základě právního jednání, jehož platnost nebo existence je zpochybněna (srov. Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva /§ 976–1474/. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, k § 986 na s. 63 – 78). V daném případě však naléhavý právní zájem na určení nicotnosti smlouvy v tomto smyslu nemůže být dán. Žaloba i žádost o vyznačení poznámky byly podány až poté, co byla žalovaná zapsána na základě darovací smlouvy ze dne 6. 4. 2020 do katastru nemovitostí jako vlastník podílu o velikosti 1/4. Katastrální poznámka podaná na základě této žaloby (právní účinky k 20. 1. 2025) tak nemůže mít účinky, které jí žalobkyně přisuzuje s odkazem na § 24 odst. 1 poslední věta katastrálního zákona, neb nebyla zapsána za vkladového řízení a nemůže působit proti zápisu vlastnického práva pro žalovanou, který byl proveden dlouho před jejím vyznačením (vklad proveden 18. 1. 2023 s právními účinky ke dni 26. 1. 2022). Lze poznamenat, že možnost žalovat za trvání vkladového řízení na neplatnost či zdánlivost smlouvy je tu logicky proto, že v té době ještě není nabyvatel zapsán jako vlastník, a nedává tak z pochopitelných důvodů smysl žalovat na určení vlastnického práva převodce, který je v tu dobu stále jako vlastník zapsán.

12. Krajský soud dále konstatuje, že podaná žaloba není nakonec ani žalobou odpovídající § 986 odst. 1 o. z. Dle § 986 odst. 1 o. z. kdo tvrdí, že byl ve svém právu dotčen zápisem provedeným do veřejného seznamu bez právního důvodu ve prospěch jiného, může se domáhat výmazu takového zápisu a žádat, aby to bylo ve veřejném seznamu poznamenáno. Žalobkyně tvrdí, že je dotčena ve svém právu zápisem provedeným ve prospěch žalované, tedy ve skutečnosti zápisem vlastnického práva na základě darovací smlouvy. Způsobilou žalobou ve smyslu § 986 odst. 1 o. z. zde tak může být toliko žaloba na určení vlastnického práva, nikoliv žaloba na určení nicotnosti smlouvy. Na základě žaloby na určení nicotnosti smlouvy nelze dosáhnout výmazu provedeného zápisu. Podanou žalobu tak nelze považovat za žalobu splňující předpoklady § 986 odst. 1 o. z. Na tom nic nemění ani skutečnost, že v katastru nemovitostí byla na základě podané žaloby vyznačena poznámka, když žalobkyně žaluje nesprávným způsobem a žalobě nemůže být vyhověno.

13. Současně je třeba konstatovat, že ustanovení § 986 odst. 1 o. z. nezakládá žádnou zvláštní žalobou na určení, která by nevyžadovala naléhavý právní zájem, i v případě takové žaloby je třeba zkoumat naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř. Smyslem ustanovení § 986 o. z. je promítnutí principu materiální publicity a je ho třeba vykládat ve vztahu k ustanovení § 984 o. z. V tomto směru je tak třeba též konstatovat, že tato otázka ani není rozhodující pro rozhodnutí ve věci, neboť žalobkyní podaná žaloba na určení nicotnosti darovací smlouvy neodpovídá ustanovení § 986 odst. 1 o. s. ř.

14. S ohledem na shora uvedené okresní soud neměl ani důvod provádět další dokazování, když žalobu je třeba zamítnout již pro nedostatek naléhavého právního zájmu.

15. Odvolací argumentace žalobkyně poukazem na jednotlivá ustanovení katastrálního zákona nemůže zvrátit shora uvedené závěry, kdy poukazy na jednotlivá ustanovení tohoto zákona nijak nemohou zpochybnit tu skutečnost, že v daném případě je třeba zkoumat naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř., neboť se jedná o určovací žalobu, kde právní zájem nevyplývá přímo ze zákona.

16. Není naplněn ani odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Soudkyni okresního soudu nelze považovat za podjatou, její podjatost nevyplývá ze žádných skutečností uváděných žalobkyní. Namítané skutečnosti spočívající v postupu soudkyně v projednávané věci zjevně nemohou být důvodem k závěru o její podjatosti. Nelze ani souhlasit s tím, že by soudkyně sama konstruovala vydržení, jednalo se o obecnou úvahu, která je adekvátní projednávané problematice. Nedošlo ani k žádné vadě řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebylo povinností okresního soudu nařídit přípravné jednání či vyzývat žalovanou k doplnění jakýchkoli dalších tvrzení dle § 118a o. s. ř. Vykázání žalobkyně se opíralo o zákonný důvod.

17. Rozhodnutí okresního soudu rovněž není nepřezkoumatelné, okresní soud řádně vyložil, na základě jakých úvah dospěl ke svému rozhodnutí. Není dána ani údajná vnitřní rozpornost rozhodnutí, toto je jasné a srozumitelné v tom, že důvodem zamítnutí žaloby je nedostatek naléhavého právního zájmu, kterýžto závěr je řádně odůvodněn.

18. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, krajský soud proto napadený rozsudek potvrdil ve výroku I. (§ 219 o. s. ř.).

19. Správný je i výrok o nákladech řízení, když žalobkyně neměla ve věci úspěch a je povinna hradit žalované náklady dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Je přitom nerozhodné, že žalobkyně úspěch neměla proto, že na požadovaném určení není naléhavý právní zájem. Krajský soud proto potvrdil i výrok II. o nákladech řízení.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za 2 úkony právní služby dle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 2.300 Kč, 2x režijní paušál po 450 Kč a DPH 21 %, celkem 6.655 Kč.