69 Co 246/2024 - 188

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Aleše Šťastného a soudců JUDr. Markéty Čermínové a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] zastoupená advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zaplacení 51 312,66 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. února 2024, č. j. 10 C 107/2022-126, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku II. v napadené části ohledně částky 831,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 1. 1. 2022 do zaplacení mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 831,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 4. 1. 2022 do zaplacení, jinak se v této části potvrzuje; v napadené části ohledně úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 48 968,33 Kč od 1. 1. 2022 do 3. 1. 2022 se potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 62 793,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 48 968,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 48 968,33 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení (výrok I.), žalobu ohledně vícežalované částky 2 344,33 Kč, dále co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 344,33 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, a co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 48 968,33 Kč od 1. 1. 2022 do 3. 1. 2022 zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení[Anonymizováno]46 620,86 Kč (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení žalované částky v žalobě uvedené s tím podstatným odůvodněním, že zastupoval žalovanou nejdříve jako advokát a později jako zmocněnec v řízení vedeném [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. 23 C 80/2018, jehož předmětem bylo zaplacení částky 102 921 Kč s příslušenstvím, přičemž žalobce dále zastupoval žalovanou i v navazujícím odvolacím řízení vedeném Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 21 Co 212/2020 a v exekučním řízení vedeném exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná mu však zaplatila toliko částku 10 000 Kč.

3. Nalézací soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že mezi žalobcem jako advokátem a žalovanou jako klientem byla nejpozději ke dni 23. 10. 2018 uzavřena smlouva o poskytování právních služeb ve smyslu zákona o advokacii a smlouvy příkazní dle § 2430 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.; občanský zákoník (dále též i „o. z.“), přičemž smlouva příkazní nemusí mít písemnou formu. Žalobce jako advokát poskytoval právní služby žalované v řízení vedeném [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. 23 C 80/2018 a následně žalovanou zastupoval jako obecný zmocněnec, a to v návaznosti na vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů, jednak v řízení vedeném Krajským soudem v Praze jako soudem odvolacím a dále v navazujícím exekučním řízení vedeném soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO].

4. Dohoda o smluvní odměně mezi advokátem a klientem musí minimálně obsahovat ujednání o částce nebo způsobu určení částky, za kterou bude právní služba poskytnuta. V daném řízení však nebylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla dohoda o smluvní odměně sjednána, pročež se odměna žalobce jako advokáta řídila příslušnými ustanoveními advokátního tarifu o mimosmluvní odměně. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že zaplacený soudní poplatek za žalobu a zaplacený soudní poplatek za odvolání byl zaplacen přímo žalovanou, popř. refundován ze strany žalované žalobci.

5. Námitky žalované ve vztahu ke kvalitě poskytovaných právních služeb ze strany žalobce jako advokáta shledal soud nedůvodnými, když tyto objektivně nemohly ovlivnit samotný výsledek řízení, jež bylo vedeno před [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. 23 C 80/2018. Nadto žalovaná měla po pravomocném skončení předmětného řízení před [Orgán veřejné moci] dostatek časového prostoru k zajištění si navrácení, dle jejího tvrzení doposud nevrácených veškerých podkladů předaných žalobci pro dané řízení. Pochybení žalobce rovněž nelze spatřit ani ve skutečnosti, že po ukončení jeho činnosti jako advokáta, byly vymožené finanční prostředky v rámci exekučního řízení proti povinné [jméno FO] zaslány žalované jako oprávněné z bankovního účtu manželky žalobce, když žádný právní předpis nestanoví povinnost fyzické osobě mít zřízen vlastní bankovní účet.

6. Soud dále zamítl návrh žalované na provedení důkazu výslechem [jméno FO], a to z důvodu, že tento byl ze strany žalované řádně označen až po uplynutí koncentrační lhůty podáním ze dne 6. 8. 2023, když koncentrační bod již nastal dne 12. 7. 2023 (§ 118b odst. 1 o. s. ř.). Soud konstatoval, že žalovaná sice v návaznosti na přípis soudu podáním ze dne 6. 8. 2023 výše jmenovaného svědka řádně označila, aniž by však např. požádala o prodloužení lhůty k dotvrzení rozhodných skutečností a označení důkazů, respektive lhůty koncentrační. Koncentraci nelze obcházet obecnými návrhy na provedení dokazování. Pokud by soud důkaz provedl a přihlédl k němu, jednalo by se o nezákonný důkaz v rozporu s čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (s odkazem na: JIRSA, J. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Kniha II. § 79-180 občanského soudního řádu. 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, 280 s.). V této souvislosti soud dále konstatoval, že první jednání v souzené věci se konalo dne 22. 5. 2023, tedy téměř po roce od podání žalobního návrhu, když tento byl podán dne 14. 4. 2022, pročež bylo možné očekávat, že žalovaná má skutkovou obranu ve všech zásadních podrobnostech promyšlenou a připravenou (s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2019, č.j. 29 Co 532/2018-200). Koncentrace řízení znamená, že soud nemůže přihlédnout k tvrzeným skutečnostem, které účastník uplatnil až poté, co již koncentrace nastala, a nemůže ani provést důkazy, které účastník po nastalé koncentraci označil.

7. S ohledem na shora uvedené tak mimosmluvní odměna žalobce jako advokáta v řízení vedeném před [Orgán veřejné moci] podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 102 921 Kč sestává z částky 5 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení (plná moc ze dne 23. 10. 2018) dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 610 Kč za jednoduchou výzvu k plnění (předžalobní výzva ze dne 23. 10. 2018) dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 5 220 Kč za návrh ve věci samé (žaloba ze dne 27. 12. 2018) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. z částky 5 220 Kč za písemné podání (žádost o osvobození od soudního poplatku ze dne 21. 1. 2019) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 610 Kč za odvolání proti rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé (odvolání ze dne 1. 4. 2019) dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. z částky 5 220 Kč za účast na jednání před soudem dne 30. 9. 2019 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 5 220 Kč za písemné podání (doplnění žaloby ze dne 14. 10. 2019) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 220 Kč za účast na jednání před soudem dne 18. 11. 2019 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 5 220 Kč za účast na jednání před soudem dne 11. 6. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 5 220 Kč za odvolání (odvolání ze dne 1. 9. 2020) dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t., z částky 5 220 Kč za písemné podání (vyjádření k odvolání ze dne 10. 12. 2020) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a to včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t., a dále ve vztahu k jednání před soudem dne 30. 9. 2019 toliko náhrada pohonných hmot ve výši 192,36 Kč (cesta k procesnímu soudu a zpět čítající 100,2 km při průměrné spotřebě 5,8 litru / 100 km dle § 4 písm. a/ vyhlášky č. 333/2018 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2019) a náhrada za promeškaný čas ve výši 500 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t., a dále ve vztahu k jednání před soudem dne 18. 11. 2019 toliko náhrada za promeškaný čas ve výši 500 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t., a to s poukazem na částečné zpětvzetí žaloby ze strany žalobce (amortizace vozidla registrační značky [SPZ] a náhrada pohonných hmot), a dále ve vztahu k jednání před soudem dne 11. 6. 2020 toliko náhrada pohonných hmot ve výši 185,97 Kč (cesta k procesnímu soudu a zpět čítající 100,2 km při průměrné spotřebě 5,8 litru / 100 km dle § 4 písm. a/ vyhlášky č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2020) a náhrada za promeškaný čas ve výši 500 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. Žalobce jako advokát toho času nebyl plátcem daně z přidané hodnoty.

8. Žalobci dále náleží částka v celkové výši 1 590 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované, jež odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku za žalobu v částce 1 030 Kč a zaplacenému soudnímu poplatku za odvolání v částce 560 Kč, když žalobce předmětné soudní poplatky v řízení vedeném před [Orgán veřejné moci] a následně před Krajským soudem v Praze jako soudem odvolacím zaplatil za žalovanou (§ 2991 odst. 2 o. z.), neboť poplatníkem poplatku za řízení před soudem prvního stupně je navrhovatel a poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem je odvolatel, v obou případech žalovaná (§ 2 odst. 1 písm. a/ a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). S ohledem na shora uvedené tak žalobci náleží mimosmluvní odměna za poskytování právních služeb žalované včetně náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas v řízení vedeném před [Orgán veřejné moci] v celkové výši 57 378,33 Kč a částka v celkové výši 1 590 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení žalované, celkem tedy částka 58 968,33 Kč, od které je nutné však odečíst částku ve výši 10 000 Kč jakožto uhrazené zálohy ze strany žalované žalobci, když o tomto mezi účastníky řízení nebylo sporu.

9. S odkazem na výše uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši 48 968,33 Kč (§ 2430 a násl. o. z., § 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 2991 a násl. o. z.) s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 48 968,33 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

10. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, přičemž zamítnutá částka 2 344,33 Kč se sestává z částky 410,82 Kč a z částky 420,84 Kč představující amortizaci vozidla registrační značky [SPZ] (cesta k procesnímu soudu a zpět dne 30. 9. 2018 a dne 11. 6. 2020, když vlastníkem předmětného vozidla byla toho času osoba odlišná od žalobce jako advokáta), a dále z částky 6,64 Kč a z částky 6,03 Kč představují rozdíl ve výpočtu náhrady pohonných hmot, když žalobce vyšel z nesprávně stanovené průměrné spotřeby předmětného vozidla užitého k jízdě k procesnímu soudu, a dále z částky 1 500 Kč představující pět režijních paušálů žalobce za činnost obecného zmocněnce žalované po 300 Kč, a to za úkony spočívající v celkem třech účastech na jednání před Krajským soudem v Praze jako soudem odvolacím a dále za úkon spočívající v přípravě a převzetí věci v exekučním řízení a za úkon spočívající v sepisu exekučního návrhu, když náklady řízení uplatněné v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, náleží toliko účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem. Zastoupení obecným zmocněncem je primárně bezúplatné, pakliže není mezi zmocnitelem a zmocněncem ujednán opak. V řízení však nebylo prokázáno, že by byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena jakákoliv dohoda, jež by zakládala právo žalobce požadovat po žalované rovněž uhrazení paušální náhrady nákladů související s činností žalobce jako obecného zmocněnce žalované, přičemž § 2436 o. z. na situaci v posuzovaném případě nedopadá, když podstatou citovaného ustanovení je náhrada nákladů účelně vynaložených při provádění samotného příkazu.

11. Ve vztahu k zamítnutým úrokům pak žalobce předloženými listinnými důkazy sice prokázal, že vyzýval žalovanou k úhradě dluhu v dopisu označeném jako „Kauzy“ ze dne 27. 12. 2021, jež byl žalované odeslán na její adresu trvalého pobytu dne 27. 12. 2021. Žalobce v této souvislosti předložil soudu doklad o odeslání této výzvy k úhradě dluhu vtělené do dopisu označeného jako „Kauzy“ dne 27. 12. 2021, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů ode dne doručení předmětné výzvy, nikoliv však vlastní doručenku. Soud proto při posuzování prodlení žalované rovněž vycházel i z domněnky doby dojití dle § 573 o. z., a to třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 30. 12. 2021. Následně běžela žalované třídenní lhůta k úhradě dlužné částky do 3. 1. 2022 dle znění výzvy k úhradě dluhu vtělené do dopisu označeného jako „Kauzy“ dne 27. 12. 2021 ve spojení § 607 o. z. Dnem následujícím po marném uplynutí shora uvedené lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení, tj. ode dne 4. 1. 2022. Žalobce má proto nárok na úrok z prodlení toliko ode dne 4. 1. 2022.

12. Proti tomuto rozsudku podali žalobce i žalovaná včasné a přípustné odvolání.

13. Žalobce podal odvolání do části výroku II. rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba co do částky 831,66 Kč (tato částka sestává z částky 410,82 Kč a 420,84 Kč za amortizaci vozidla [SPZ] za cestu k procesnímu soudu a zpět dne 30. 9. 2019 a 11. 6. 2020) a co do úroku z prodlení z částky 831,66 Kč ve výši 11,75 % ročně od 1. 1. 2022 do zaplacení. Brojil proti odůvodnění rozsudku, že soud žalobu v této části zamítl proto, že automobil [SPZ] nebyl ve vlastnictví žalobce. Odkázal na ust. § 13 odst. 5 advokátního tarifu, které odkazuje na zákoník práce, přičemž cestovní náhrady ve vztahu k použití automobilu jsou upraveny v ust. § 157 odst. 3 zákoníku práce. K tomuto ustanovení pak komentářová literatura podává výklad, že „Za silniční motorové vozidlo použité zaměstnancem se pro tento účel považuje vozidlo zaměstnance, jehož je výlučným vlastníkem nebo je ve společném jmění manželů, nebo je ve spolupodílovém vlastnictví zaměstnance, vozidlo, které má zaměstnanec v nájmu bez ohledu na to, zda je pořízeno na základě finančního nebo jiného leasingu anebo které si výlučně pro tento nebo i jiné případy půjčuje z půjčovny vozidel anebo od rodinných příslušníků či známých.“ Dovozoval, že rozhodnutí soudu tak spočívá na nesprávním posouzení věci a je tak naplněn odvolací důvod uvedený v ust. § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.

14. Dále se žalobce odvolal do části výroku II. rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba co do úroku z prodlení z částky 48.968,33 Kč ve výši 11,75 % od 1. 1. 2022 do 3. 1. 2022. Brojil proti odůvodnění zamítnutí, že žalobce sice předložil soudu doklad o odeslání výzvy, nikoli však doručenku. Namítl, že předložil k důkazu podací lístek ze dne 27. 12. 2021 a obě strany obálky dopisu ze dne 27. 12. 2021 s razítky a údaji pošty; na obálce dopisu je zejména razítko pošty o přijetí zásilky 27. 12. 2021, údaj o službě [podezřelý výraz] (uskutečnit doručovací pokus následující den po podání) a datum doručovacího pokusu 28. 12. 2021. S těmito tvrzeními a důkazy se soud nevypořádal.

15. Dále se odvolal do výroku III. o nákladech řízení.

16. Žalovaná se odvolala do vyhovujícího výroku o věci samé a akcesoricky navazujícího výroku o nákladech řízení. Nalézacímu soudu vytkla nesprávné skutkové závěry. Poukázala na své tvrzení, že se žalobcem uzavřela ústní dohodu o tom, že až poté, co bude v řízení vedeném [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. 23 C 80/2018 vymožena po paní [jméno FO] celá žalovaná částka ve výši 102 921 Kč a včetně příslušenství a tato bude připsána na účet žalované, uhradí žalobci za jeho právní služby částku 20 000 Kč. Za účelem prokázání uzavření dohody mezi žalobcem a žalovanou pak žalovaná navrhovala výslech svědka, pana [jméno FO], neboť tomuto žalobce sám sděloval obsah ujednání o odměně za poskytování právních služeb se žalovanou.

17. Poukázala na vyjádření samotného žalobce, že „částku 10.000 Kč jako zálohu žalobce požadoval po žalované až po skončení řízení před prvostupňovým soudem. Další částku ve výši 10.000 Kč jako doplatek žalobce požadoval po žalované až po skončení celé věci, tedy po vymožení 70 000 Kč“ 18. Brojila proti závěru soudu, že svědka [jméno FO] označila až po uplynutí koncentrační lhůty. Zdůraznila, že v koncentrační lhůtě dne 10.7.2023 soudu uvedla, že dohodu s žalobcem může doložit ústním svědectvím svědka, který se žalovanou přijde na další jednání. Je sice možné, že se soud další výzvou dotazoval na iniciály tohoto svědka, které žalovaná sdělila soudu e-mailovou komunikací dne 6. 8. 2023, nicméně svědek [jméno FO] se pravidelně se žalovanou dostavoval ke všem jednáním (i před koncentrací řízení) a žalovaná soudu opakovaně avizovala, že tento svědek je přítomen na chodbě a je možné jej k existenci dohody a jejímu obsahu vyslechnout. To však soud nikdy neučinil. Zdůraznila, že v té době nebyla právně zastoupena a nelze jí vyčítat, že svědka řádně neoznačila, ale uvedla, že tohoto svědka přivede k jednání s sebou.

19. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

20. K tomuto odvolání se vyjádřil žalobce a odvolí argumentaci odmítl. Konstatoval, že nikdy neuznal existenci dohody o odměně tvrzené žalovanou. Závěr žalované, že žalobce uznává existenci dohody, a to ještě na základě shodných tvrzení, tak nemůže obstát a je nutno podotknout, že byl učiněn na základě tvrzení žalobce, která byla citována nepřesně, neúplně a vytržena z kontextu.

21. Ohledně námitek žalované, že svědka [jméno FO] navrhla k výslechu v řádné koncentrační lhůtě, poukázal na obsah spisu, že kterého vyplývá, že při jednání dne 22. 5. 2023 byla žalovaná řádně poučena podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. – žalovaná mimo jiné měla označit důkazy k prokázání dohody o právním zastupování, jejíž existenci tvrdila, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení protokolu z jednání. Žalovaná následně podáním ze dne 10. 7. 2023 uvedla: „Dohodu o mém zastupování panem [jméno FO] mohu doložit ústním svědectvím svědka. Kterému sám pan [jméno FO] potvrdil, jaká naše dohoda je. Svědek se mnou přijde na další nařízené soudní jednání.“ Poukázal na komentářovou literaturu a její závěr, že koncentraci nelze obcházet obecnými návrhy na provedení dokazování ("navrhuji provést listinné důkazy k okamžiku převzetí díla) - s tím, že později (po koncentraci) budou účastníkem konkretizovány podle vývoje řízení. Jde-li o důkazy navržené před nalézacím soudem, má jít o přesně konkretizované důkazy, které musí být specifikovány nezaměnitelným způsobem, nikoliv o obecnosti. Důkazní návrh žalované na výslech „svědka, kterému pan [jméno FO] potvrdil, jaká je naše dohoda, a kterého přivede na jednání“, je obecný, nekonkrétní, nedostatečně individualizovaný a obcházející koncentraci řízení. Poukázal na judikaturu označenou již nalézacím soudem, tedy rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2019, č. j. 29 Co 532/2018-200), usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2018, č. j. 104 VSPH 884/2018-68 a nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 385/15.

22. Dovozoval, že postup soudu vůči žalované byl zcela v souladu s judikaturou, přičemž soud mohl žalovanou vyzvat k označení důkazu k prokázání dohody přímo na jednání dne [datum], soud ale takto nepostupoval, a ještě jí poskytl lhůtu 30 dnů od doručení protokolu z jednání. Soudu tedy rozhodně nelze vytýkat, že jeho přístup k žalované byl formalistický. Žalovanou nijak neomlouvá, že nebyla právně zastoupena, přičemž žalovaná byla v minulosti schopna si obstarat právní pomoc v těch případech, kde to považovala za nutné. Navíc vyjádřil jistotu, že žádný pravdivý svědek, který by potvrdil dohodu tvrzenou žalovanou, nemůže existovat. Lze si jen stěží představit, že by žalobce, advokát vázaný povinností mlčenlivosti, se svědkem k jeho dotazům probíral dohodu o právním zastoupení, jak žalovaná tvrdí v nedatovém podání č. [hodnota], následujícím po jejím podání ze dne 10. 7. 2023.

23. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek nalézacího soudu a přezkoumal zároveň i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (ust. § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné pouze částečně, odvolání žalované důvodné není.

24. K odvolací argumentaci žalované nutno konstatovat, že nalézací soud postupoval správně, pokud uvedl, že žalovaná neoznačila ve lhůtě soudem stanovené v rámci poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. řádně důkaz k prokázání svého tvrzení o uzavření dohody se žalobcem ohledně výše jeho odměny a podmínkách splatnosti. Není po právu obrana žalované, že nalézací soud postupoval příliš formalisticky, pokud za situace, kdy žalobkyně k prokázání obsahu uzavřené dohody ve stanovené lhůtě označila „svědka, kterého přivede s sebou k příštímu jednání“ a až u dalšího jednání označila tohoto svědka jako [jméno FO], neprovedl tento důkaz. Na podobnou situaci pamatuje výslovně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4255/2011, když v něm Nejvyšší soud vyložil, že „Činí-li soud výzvu podle ustanovení § 118a o. s. ř. v řízení, v němž se uplatní koncentrace podle ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř., pak k tvrzením a důkazním návrhům předloženým na základě takové výzvy po uplynutí stanovené lhůty nepřihlíží (ledaže jimi má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po příslušném roku, nebo které účastník nemohl bez své viny uvést včas).“ 25. Sluší se na tomto místě zdůraznit, že zákonná koncentrace má úzký vztah k zásadě neúplné apelace. Ohledně konkretizace a nezaměnitelnosti označených důkazů pak lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 385/2015 „Pokud jde o důkazy navržené před soudem prvního stupně, má se za to, že jde o přesně konkretizované důkazy, nikoliv o obecnosti, které musí být specifikovány nezaměnitelným způsobem (viz komentář k § 205a o. s. ř. in Jirsa, J. a kol. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář. Kniha IV. Praha: Havlíček Brain Team, 2015, s. 42).“ 26. Nalézací soud postupoval tudíž správně, pokud poté, co lhůta poskytnutá žalované v rámci poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. na jednání dne 22. 5. 2023, uplynula marně a co ke dni 12. 7. 2023 bylo řízení koncentrováno (§ 118b odst. 1 o. s. ř.), již nepřipustil provedení důkazu výslechem svědka [jméno FO], konkrétně označeného žalovanou až v podání datovaném 25. 1. 2024 a správně uzavřel, že žalovaná existenci a obsah jí tvrzené dohody o odměně žalobce za právní zastoupení neprokázala.

27. Z tohoto důvodu byl napadený rozsudek ve výroku I. za použití ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

28. K odvolací argumentaci žalobce se pak odvolací soud s touto ztotožňuje ohledně částky 831,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky ročně od 4. 1. 2022 do zaplacení. Tato částka sestávající se z částky 410,82 Kč a 420,84 Kč za amortizaci vozidla 4AR8731 za cestu k procesnímu soudu a zpět ve dnech 30. 9. 2019 a 11. 6. 2020, je součástí náhrady náležející advokátu za cestu uskutečněnou osobním automobilem, byť tento nebyl v dané dny v jeho vlastnictví. Žalobce správně poukázal na ust. § 13 odst. 5 advokátního tarifu v návaznosti na ust. § 157 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb.; zákoníku práce, když použití osobního motorového vozidla advokátem při poskytování právní pomoci v místech, která nejsou sídlem advokátní kanceláře, je třeba považovat za účelně vynaložené cestovní výdaje, bez ohledu na to, kdo je vlastníkem vozidla, kterým byla cesta vykonána. Výklad nalézacího soudu, že nelze přiznat náhradu amortizace auta v případě, že auto, kterým byla cesta vykonána, není ve vlastnictví advokáta, odporuje prosté logice věci, kdy by nebylo možno přiznat tuto náhradu ani v případě, že by auto bylo majetkem leasingové společnosti a dotčený advokát pouze jeho leasingovým nájemcem.

29. Odvolání žalobce co do úroku z prodlení z částky 48.968,33 Kč ve výši 11,75 % od 1. 1. 2022 do 3. 1. 2022 a zároveň i shodného úroku za shodné období z částky 831,66 Kč, odvolací soud důvodným neshledal.

30. Nalézací soud správně odkázal na ust. § 573 o. z. Citované ustanovení zakotvuje vyvratitelnou domněnku dojití projevu vůle v případě využití služeb provozovatele poštovních služeb (tj. služeb podle zákona o poštovních službách). Jde tedy o zákonnou domněnku, která může být vyvrácena pouze nezpochybnitelným důkazem, kdy přesně projev vůle adresátovi došel. Nelze platně stanovit nevyvratitelnou domněnku ani fikci, že určitá zpráva obsahující právní úkon platí za doručenou jen na základě jejího odeslání. Jelikož doručenka k vyvrácení zákonné domněnky předložena nebyla, posoudil nalézací soud důkazy správně a de lege vyšel z teorie dojití stanovené vyvratitelnou domněnkou ve smyslu ust. § 573 o. z. Tím pak rovněž správně stanovil počátek doby prodlení žalované s plněním dluhu na den 4. 1. 2022 z důvodů jím vysvětlených na které odvolací soud pro stručnost odkazuje (bod 68. rozsudku). V této v části napadené odvoláním proto odvolací soud za použití ust. § 219 o. s. ř. rozsudek nalézacího soudu potvrdil.

31. Z uvedeného důvodu odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci v pozici advokáta tato náhrada cestovného náleží po právu, a proto ohledně této částky včetně části požadovaného příslušenství změnil za použití ust. § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. napadený rozsudek v zamítavém výroku II., jak shora uvedeno. Jako věcně správný jej pak za použití ust. § 219 o. s. ř. potvrdil v části ohledně úroku z prodlení od 1. 1. 2022 do 3. 1. 2022.

32. Vzhledem k částečné změně rozsudku rozhodl odvolací soud originárně o nákladech řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

33. Žalována byla částka 51 312,66 Kč, v konečném výsledku sporu byl žalobce úspěšný v částce 49 799,99 Kč, v částce 1 512,67 Kč úspěšný nebyl. Žalobce byl tedy úspěšný v rozsahu 97 %. Odečtem úspěchu žalované (3 %) od úspěchu žalobce (97 %) vychází, že žalobce má právo na náhradu svých nákladů před nalézacím soudem v rozsahu 94 % (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Skutečnou výši nákladů žalobce v řízení před nalézacím soudem vyčíslil nalézací soud správně ve výši 52 607,60 Kč, z čehož plyne, že za toto řízení svědčí žalované povinnost naradit náklady ve výši 49 451,20 Kč.

34. Pokud žalobce namítal nesprávný výpočet nákladů řízení před nalézacím soudem, pak se odvolací soud ztotožňuje s posouzením nalézacího soudu, že podání žalobce datované 25. 1. 2024 bylo pouhým administrativním úkonem, nebylo vyjádřením ve věci samé, bylo pouze procesním stanoviskem týkajícím se posouzení možnosti prodloužit lhůtu, tedy vyjádření k tomu, o čem soud rozhoduje z úřední povinnosti v rámci zásady „iura novit curia“. Jednalo se tedy o procesní stanovisko žalobce, které nemusel vyjadřovat samostatným podáním ve věci. Rovněž tak vyčíslení nákladů řízení ze dne 2. 2. 2024 není samostatným úkonem právní služby ve smyslu advokátního tarifu a nemusí být činěno písemně, neboť o nákladech řízení rozhoduje soud z úřední povinnosti.

35. Předmětem odvolacího řízení pak byla částka 49 799,99 Kč a v odvolacím řízení byl žalobce neúspěšný jen v nepatrné části. Vzniklo mu proto právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 3 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.). Náleží mu náhrada zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 1 000 Kč a náhrada odměny advokáta stanovená podle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a to za tři úkony právní služby (podání odvolání, vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání odvolacího soudu) po 3 100 Kč a dále paušální částkou náhrad hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) a 21 % DPH (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) ve výši 2 142 Kč. Celkem tedy náklady odvolacího řízení činí 13 342 Kč.

36. Za náklady řízení před soudy obou stupňů tudíž žalobci svědčí právo na náhradu částky 62 793,20 Kč.

37. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení