69 Co 246/2024 - 795

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o vypořádání společného jmění manželů, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2024, č. j. 17 C 270/2022-756, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I., II. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV. mění takto: Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 8.430 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2.942 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 156.640 Kč ve lhůtě třídenní (výrok I.). Dluh ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru o stavebním spoření číslo [č. účtu] ze dne 14. 11. 2017 přikázal žalobci a žalované k úhradě rovným dílem (výrok II.), žalobu v části o zaplacení částky 520.000 Kč a částky 60.000 Kč na vypořádacím podílu zamítl (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Žalobce včasným odvoláním napadl rozhodnutí okresního v rozsahu výroků II, III. a IV. z důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném skutkovém zjištění na základě provedených důkazů s odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., kdy v té souvislosti došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Během řízení bylo nade vší pochybnost prokázáno a strany učinily nesporným, že úvěr č. [hodnota] byl úvěrem náležejícím do zaniklého SJM a byl čerpán během manželství účastníků na rekonstrukci nemovitosti v obci [adresa], která náležela do jejich SJM. Vzhledem k tomu, že úvěr byl sjednán k rekonstrukci nemovitosti, která byla přiznána pravomocným rozhodnutím soudu do výlučného vlastnictví žalované, setrvává žalobce na tom, aby byl úvěr přikázán ke splacení žalované. Tento způsob vypořádání úvěru je zásadně možný a vzhledem k okolnostem případu žádoucí, jelikož by nebylo spravedlivé, kdyby úvěr určený na rekonstrukci nemovitosti, která byla přikázána do výlučného vlastnictví žalované, dále hradil (byť jen z poloviny) žalobce. A to i s ohledem na to, že žalovaná poté, kdy se stala výlučnou vlastnicí nemovitost prodala a obdržela za ni kupní cenu. Rozhodnutí soudu tímto založilo situaci, kdy bude žalobce splácet úvěr, který byl určen k rekonstrukci nemovitosti, kterou nemá ve svém vlastnictví. Tímto způsobem se žalovaná bezdůvodně obohacuje, když není v předmětném rozhodnutí soudu odražena skutečnost, že daná nemovitost již není ve vlastnictví žalobce. Žalobce použil veškeré prostředky z úvěru č. [hodnota] na rekonstrukci nemovitosti. V tuto chvíli je žalobce zavázán hradit polovinu splátek na tento úvěr, ačkoliv byla nemovitost přikázána do výlučného vlastnictví žalované. S ohledem na přiznání úvěru č. [hodnota] do výlučného vlastnictví žalované, není zde žádný důvod k tomu, rozhodnout v případě úvěru č. [hodnota] odlišně. Oba tyto úvěry se nachází v totožném režimu, ale bylo o nich rozhodnuto zcela odlišným způsobem. Vzhledem k předvídatelnosti rozhodnutí soudu a právní jistotě, podlamuje toto rozdílné rozhodnutí důvěru ve spravedlivý právní systém. V případě úvěru č. [hodnota], trvá žalobce na uložení povinnosti žalované uhradit žalobci na vypořádacím podílu částku 520.000 Kč. Žalobce čerpal prostředky z daného úvěru po rozvodu manželství s cílem využít je na opravu a modernizaci nemovitosti, která byla součástí zaniklého a dosud nevypořádaného SJM. Účastníci nejdříve plánovali převzít úvěr společně, protože si mysleli, že žalobce nebude schopen úvěr převzít sám vzhledem ke své finanční situaci a vzhledem k účelu daného úvěru. Zároveň byli nejdříve účastníci domluveni na tom, že nemovitost připadne žalobci, a proto nevnímali jako problém, když přesto, že úvěr bude užit na rekonstrukci nemovitosti, která je stále v SJM, převezme úvěr nakonec jenom žalobce. Skutečnost, že strany sporu počítali s tím, že nemovitost připadne žalobci byla v řízení prokázána. Žalovaná o daném úvěru věděla, jelikož byla přítomna u jejího podpisu v roce 2020 na chatě finančního poradce ve [Anonymizováno] [adresa]. V době, kdy došlo k uzavření této smlouvy měli účastníci dobré vztahy a oba počítali s vypořádáním SJM tak, že nemovitost v [adresa] připadne žalobci, to se však nestalo. Podpisu smlouvy byl navíc přítomen i svědek [tituly před jménem] [jméno FO], který vypověděl, že veškeré smlouvy sjednával pro manžele [Anonymizováno]. Kdyby svědek sjednával smlouvu pouze pro jednoho z manželů, tak lze předpokládat, že tuto skutečnost by si vybavil, vzhledem k historii obchodních vztahů mezi účastníky a svědkem, kdy pokaždé byli oba přítomni podpisu smlouvy. Navíc obě strany věděly, že je nutné zajistit finanční prostředky k rekonstrukci nemovitosti, protože byla v nedokončeném stavu. Veškeré finanční prostředky plynoucí z úvěru č. [hodnota] byly investovány do rekonstrukce nemovitosti v [adresa]. Žalované tak muselo být zřejmé, že když byla nemovitost přiznána pravomocným rozhodnutí soudu do jejího výlučného vlastnictví, tak i tento úvěr by měl náležet do jejího výlučného vlastnictví, jelikož jeho účelem byla rekonstrukce této nemovitosti a vypořádání této investice nebylo předmětem řízení o vypořádání SJM (12 C 118/2022). Žalobce trvá i na zohlednění částky 60.000 Kč, kterou žalobce předal žalované jako zálohu na vypořádací podíl z titulu SJM v době, kdy měla nemovitost v [adresa] připadnout do vlastnictví žalobce, což žalovaná potvrdila v dopise žalobci ze dne 25. 6. 2021. Žalobce uhradil tuto částku ze svých výlučných prostředků, což vyplývá z dopisu zmíněného výše. Jedná se tedy o bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. Žalovaná se bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor žalobce, když přijala a nevrátila částku ve výši 60.000 Kč, která měla původně sloužit jako záloha na vypořádací podíl. Jeví se jako nespravedlivé, aby tato částka byla pominuta a aby nebyla nijak zohledněna. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhuje, aby odvolací soud změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že rozhodl tak, že ten změní rozhodnutí soudu prvého stupně ve výrocích II., III. a IV. tak, že dluh ze smlouvy o překlenovacím úvěru o stavebním spoření č. [č. účtu] ze dne 14. 11. 2017 bude přikázán k úhradě žalované, které bude dále uložena povinnost zaplatit žalobci 520.000 Kč + 60.000 Kč.

3. Včasným odvoláním rozsudek okresního soudu napadla i žalovaná, a to v rozsahu výroků I. a IV. s odvolacími argumenty § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Vytýkala okresnímu soudu, že nerespektoval pokyny zrušovacího rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k částce 156.640 Kč (75.400 Kč + 81.240 Kč) spočívající v tom, že nedostatečně zjistil, kdo, kdy a v jaké výši plnil na úvěr č. [hodnota]. Setrvala na svém stanovisku vyjádřeném již v předchozím odvolání, že uvedený úvěr byl definitivně vypořádán jako předmět řízení pod sp. zn. 12 C 118/2022. Je pouze k tíži žalobce, že svůj nárok v tomto řízení neuplatnil, v tomto řízení již tyto částky jako vnos podle § 742 odst. 1 písm. c) o. z. vypořádat nelze. U finančních prostředků vynaložených po rozvodu manželství na společný, dosud nevypořádaný majetek, může některý z manželů požadovat jejich náhradu (rozsudek NS ČR sp. zn. 6109/2017). Pokud jde o závazek z úvěru číslo [hodnota], uplatnila žalovaná stejnou námitku jako u úvěru předešlého s výtkou, že okresní soud nepostupoval dle pokynů kasačního rozhodnutí a nelze vůbec vzít za prokázané, že žalobce zaplatil pouze ze svého za sledované období právě částku 162.480 Kč, ze které by měl nárok na vypořádací podíl poloviční. Taková zjištění lze učinit jedině dotazem soudu na peněžní ústav s dotazem, kdy, kolik a jak uhradil každý z účastníků nikoliv pouze za sledované období na účet věřitele, nýbrž od právní moci rozvodu manželství do rozhodnutí soudu. Dále okresní soud pochybil při rozhodování o nákladech řízení, konkrétně ve vztahu k částce 60.000 Kč, představující bezdůvodné obohacení, která nemá žádnou souvislost s vypořádáním společného jmění, jedná se o zcela samostatný nárok, uplatněný více jak tři roky od rozvodu manželství a žalobce měl samostatně za dodatečně uplatněný nárok uhradit SOP a náklady řízení za jednotlivé úkony. Odvolatelka navrhovala, aby odvolací soud jejím námitkám přisvědčil a zrušil a vrátil rozhodnutí zpět okresnímu soudu.

4. Odvolání žalobce považuje žalovaná dle jejího písemného vyjádření za zcela nedůvodné, neboť žalobce i v odvolání opakuje svá nepravdivá tvrzení v tom směru, že částku 520.000 Kč, kterou si zapůjčil od peněžního ústavu po rozvodu manželství, využil na rekonstrukci domu, který se tehdy nacházel v nevypořádaném zaniklém společném jmění manželů. Žalobce nehodlá vzít na vědomí, že svá tvrzení o vynaložení částky 520.000 Kč do rekonstrukce domu vůbec neprokázal, nepředložil jediný doklad, ze kterého by bylo zřejmé, že by nakoupil jakýkoliv [právnická osoba], stejně tak jeho tvrzení o přítomnosti žalované při podpisu úvěrové smlouvy kdesi ve [Anonymizováno] [adresa] zcela vyvrátil svědek [Anonymizováno]. Stejně tak tvrzení žalobce, že byli domluveni na tom, že nemovitost připadne do jeho výlučného vlastnictví, je tvrzením nepravdivým, neboť žalobce po rozvodu manželství opakovaně sliboval, že pokud zajistí vyvázání žalované ze dvou společných úvěrů, bude souhlasit s přikázáním nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce. Protože žalobce se nikdy ani nepokusil o mé vyvázání ze společných úvěrů, když naopak po rozvodu manželství si sjednal další úvěr ve výši 520.000 Kč a tuto finanční částku si prokazatelně ponechal pouze pro sebe, byla nucena zahájit řízení o vypořádání SJM. Pokud se žalobce domáhá spravedlivého vypořádání SJM, patrně přehlíží, že v souladu s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci č. j. 12 C 118/2022-26 ze dne 24. 6. 2022 žalobkyně vyplatila žalobci vypořádací podíl ve výši 900.000 Kč, zaplatila dalších 800.000 Kč jako zůstatek společného úvěru č. [hodnota], takže výdaje činily 1.700.000 Kč, když však zcela zdevastovanou nemovitost se jí podařilo prodat pouze za kupní cenu 1.750.000 Kč, navíc z této kupní ceny musela zaplatit provizi zprostředkovateli prodeje. Nyní je zatížena povinností splácet rovným dílem se žalobcem dluh ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 14. 11. 2017, který nedopatřením neučinila předmětem předchozího řízení o vypořádání SJM. Je zřejmé, že SJM bylo předluženo, neboť pasiva SJM převyšovala hodnotu nemovitých věcí. Požadavek žalobce na zaplacení částky 520.000 Kč považuje za zcela nekorektní, neboť žalobce skutečně po rozvodu manželství žádnou finanční částku do tehdy společného domu již nevložil. Pokud se žalobce ve svém odvolání stále domáhá i zaplacení částky 60.000 Kč, odkázala na své předchozí odvolací námitky ohledně této částky, když se jedná zcela nepochybně o zcela samostatný nárok, který nemá s vypořádáním SJM nic společného, a navíc byl žalobcem uplatněn po uplynutí tří let od rozvodu manželství účastníků tohoto řízení.

5. Odvolání žalobce i žalované jsou přípustná, byla podána osobami k tomuto úkonu oprávněnými a včas, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu podle § 206 a § 212a o. s. ř. a v tomto rozsahu přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozsudku předcházelo s důrazem na obsahové vylíčení námitek podaných odvolání, a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání důvodná nejsou.

6. Předně krajský soud uvádí, že považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů, uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tento zcela odkazuje. Byť žalobce vytýkal okresnímu soudu nesprávná skutková zjištění (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), jednalo se pouze o obecnou argumentaci bez konkrétních námitek vůči hodnocení důkazů a vůči zjištěnému skutkovému stavu.

7. Naproti tomu, žalovaná nesprávná skutková zjištění okresního soudu spatřovala v neuposlechnutí pokynů krajského soudu, když nevyžádal od banky, která účastníkům úvěry poskytla, zprávu o tom, kdy a kolik žalobce na úvěry hradil a zda nehradila i žalovaná za období od právní moci rozvodu manželství do rozhodnutí soudu. K těmto výtkám lze uvést, že naopak okresní soud pokyny krajského soudu bezezbytku akceptoval a doplnil dokazování v požadovaném rozsahu a zjistil, kdy a v jaké výši od rozvodu manželství žalobce splácel úvěry a že tyto byly dle zprávy peněžního ústavu skutečně připsány na úvěrové účty, neboť až jejich připsáním je dluh splněn (§ 1957 o. z.). Žádná další zjištění, zda na úvěrové účty hradila i žalovaná, nebylo třeba provádět, neboť žalovaná žádné případné vnosy v rámci vypořádání SJM účastníků neuplatnila.

8. V řízení zůstalo nezpochybněno, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne 24. 9. 2019. Vzhledem k tomu, že do tří let od zániku společného jmění nedošlo k vypořádání dohodou účastníků, uplatnila žalovaná u Okresního soudu v Olomouci návrhem ze dne 27. 4. 2022 vypořádání zaniklého společného jmění manželů a rozsudkem pro uznání ze dne 24. 6. 2022, č. j. 12 C 118/2022-26 bylo rozhodnuto, že ze zaniklého společného jmění účastníků se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazují nemovité věci, pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], č. p. [Anonymizováno], rodinný dům a pozemek parc. č. [hodnota], ostatní plocha, vše v kat. území a obec [adresa], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], ze zaniklého společného jmění účastníků do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal movité věci - nezabudovaná starší kuchyňská linka, 4 kovové židle, skleněný kuchyňský stůl, barevná televize Gogen, lednička Beko, ze zaniklého společného jmění účastníků do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal movité věci - kávovar, koženková šedočerná sedací souprava, automatická pračka, sušička na prádlo a uložil žalobkyni zaplatit [právnická osoba]. zůstatek úvěru číslo [hodnota] ve výši 802.000 Kč, žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na úplné vypořádání společného jmění manželů částku 900.000 Kč do tří dnů.

9. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 23. 9. 2022 se žalobce v rámci vypořádání SJM domáhal vypořádání dalších společných závazků, které doposud vypořádány nebyly. V souladu s ustanovením § 765 odst. 2 o. z. žalobce učinil předmětem dalšího vypořádání z jeho pohledu dosud nevypořádané závazky (vnosy a investice), kterými měly být polovina splátek, které uhradil na společné závazky z titulu úvěrové smlouvy č. [č. účtu] od právní moci rozvodu manželství do ledna 2023, kdy závazek z úvěru zanikl, celkem částku 150.800 Kč (1/2 75.400 Kč), z titulu úvěrové smlouvy č. [č. účtu] uhradil po právní moci rozvodu manželství celkem částku 166.720 Kč (1/2 83.360 Kč). S ohledem na skutečnost, že nemovitost, s níž druhý úvěr souvisí, nabyla žalovaná, domáhal se toho, aby zůstatek úvěru č. [č. účtu] ve výši 495.979 Kč doplatila žalovaná. Dále se domáhal na vypořádacím podílu úhrady částky 520.000 Kč, která odpovídá investici z jeho výlučného majetku do zaniklého a dosud nevypořádaného SJM a konečně rozšířením žaloby se domáhal dalších 60.000 Kč jako částky, kterou předal žalované a která měla být započtena na vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení.

10. Jak již uvedl odvolací soud v rozhodnutí ze dne 13. 12. 2022, č. j. 69 Co 316/2022-21, ve vztahu k předchozímu řízení o vypořádání společného jmění manželů týchž účastníků, které bylo zahájeno k návrhu žalované a které probíhalo u Okresního sodu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 118/2022-26, je třeba podotknout, že žalobní právo jednoho z manželů je konzumováno pouze ve vztahu k té části společného jmění, která je předmětem již probíhajícího řízení. Je-li předmětem dalšího řízení jiná věc náležející do SJM, která se nestala předmětem předchozího řízení, podání žaloby nic nebrání (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1447/2019). Přitom vypořádání vnosu nebrání skutečnost, že byl úvěr již vypořádán, neboť se jedná o dvě samostatné položky.

11. Krajský soud ve svém zrušujícím rozhodnutí ze dne 18. 4. 2024, č. j. 69 Co 23/2024-677 do určité míry přitakal skutkovým a právním závěrům okresního soudu ve vztahu k žalobcem uplatněným vnosům z výlučného majetku na majetek společný, tj. z titulu úvěrových smluv č. [č. účtu] a č. [č. účtu], a souhlasil se závěrem okresního soudu o tom, že z pohledu ust. § 742 odst. 1 písm. c) o. z. je tento vnos nárokován žalobcem po právu.

12. Při vypořádání výše uvedených nároků jako vnosů žalobce ze svého výlučného majetku na majetek společný postupoval okresní soud principiálně správně, v souladu s judikaturou, podle které platí, že vypořádává-li soud dosud neuhrazené dluhy, které jsou součástí společného jmění manželů, vychází z jejich výše v době vypořádání. Jestliže některý z manželů po zániku společného jmění hradil takový dluh ze svých výlučných prostředků, má právo na náhradu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Tato skutečnost se projeví ve výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit druhému určitou částku na vyrovnání jejich vypořádacích podílů (srov. např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 6109/2017).

13. V návaznost na žalovanou vyjádřené pochybnosti, zda žalobcem uváděné částky byly skutečně na uvedené účty připsány, však okresnímu soudu uložil, aby doplnil dokazování, a to ve směru zjištění skutečně uhrazených splátek žalobcem od rozvodu manželství na úvěry čerpané za trvání manželství, neboť dluh je splněn až připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele (§ 1957 o. z.).

14. Okresní soud dle pokynů krajského soudu doplnil dokazování a správně zjistil, že za dobu od právní moci rozvodu manželství tyto úvěry hradil výlučně ze svých prostředků žalobce. Závazek z úvěru č. [hodnota] hradil výlučně žalobce ze svého účtu [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a do září 2023 na úvěrový účet [Anonymizováno] uhradil 38 splátek po 1.720 Kč, celkem 65.360 Kč a 10 splátek po 2.800 Kč, celkem 28.000 Kč, dohromady 93.360 Kč. Na účet stavebního spoření 4026190904 uhradil 48 splátek po 1.440 Kč, celkem 69.120 Kč. Celkem uhradil žalovaný na závazek z úvěru [Anonymizováno] 162.480 Kč, z toho uhrazených splátek představuje 81.240 Kč. Výlučně ze shora označeného účtu splácel žalovaný úvěr č. [hodnota], na který uhradil za období od právní moci rozvodu manželství do ledna 2023, kdy byl úvěr vypořádán, 40 splátek po 2.200 Kč, celkem 88.000 Kč, 40 splátek po 1.570 Kč, celkem 62.800 Kč, dohromady 150.800 Kč, z toho uhrazených splátek představuje 75.400 Kč. V rozsahu částky 156.640 Kč okresní soud výrokem I. žalobě vyhověl.

15. I ve vztahu k dalšímu nároku spočívajícím v uložení povinnosti žalované zaplatit [právnická osoba]. zůstatek úvěru č. [hodnota] okresní soud akceptoval judikatorní závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020 a správně rozhodl výrokem II. tak, že dluh z úvěru č. [hodnota] přikázal k úhradě účastníkům rovným dílem.

16. Byť s takovým postupem vyslovil žalobce nesouhlas a poukazoval na to, že tímto způsobem okresní soud rozhodl odlišně ve srovnání se způsobem vypořádání zcela identického úvěru č. [hodnota], který přikázal do výlučného vlastnictví žalované a z důvodů zvláštních okolností daného případu považoval za spravedlivé, aby postup i ve vztahu k tomuto úvěru byl stejný, resp. jeho nesplacená část, určená na rekonstrukci nemovitosti, která připadla do výlučného vlastnictví žalované, byla přikázána k úhradě žalované, odvolací soud považuje takový způsob za zcela správný. Skutečnost, že žalované byl přikázán do výlučného vlastnictví dříve společný dům účastníků a současně i zůstatek úvěru č. [hodnota], není důvodem pro stejný postup při vypořádání druhého úvěru, byť použitý ve vztahu ke stejné nemovitosti. Při vypořádání SJM se zpravidla vždy společná nemovitost přikáže do výlučného vlastnictví pouze jednoho z bývalých manželů, nejde tedy o nijak výjimečnou okolnost. Současně ani žalovaná nesouhlasila s tím, aby dluh z úvěru č. [hodnota] byl přikázán pouze jí. Nakonec pak nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že dříve společný dům účastníků a zůstatek úvěru č. [hodnota] byl žalované v řízení sp. zn. 12 C 118/2022 přikázán tzv. rozsudkem pro uznání, který byl vydán poté, co se žalobce (v řízení sp. zn. 12 C 118/2022 jako žalovaný) nevyjádřil na tzv. kvalifikovanou výzvu, tzn. že se nijak nevyjádřil k podané žalobě, a žalobě v důsledku toho bylo vyhověno ve znění žalobkyní navrženého petitu.

17. Jiný právní názor vyjádřil krajský soud ve vztahu k postupu okresního soudu při vypořádání úvěru č. [hodnota], o kterém žalovaný tvrdil, že byť byl čerpán až po rozvodu manželství, dělo se tak se souhlasem žalované, byl využit na opravu a modernizaci RD a žalovaný uplatnil vnos z výlučného majetku do majetku společného, resp. nevypořádaného, ve výši 520.000 Kč. Krajský soud dospěl k závěru, že i v případě částky 520.000 Kč jde o právní režim vnosu z výlučného majetku na majetek v zaniklém, dosud nevypořádaném společném jmění manželů a nebyl důvod, proč by takový vnos (investice), o kterém žalobce tvrdil, že byl vynaložen na společný majetek v době od zániku SJM do jeho vypořádání, neměl být do vypořádání zahrnut. Ve vztahu k takto uplatněnému vnosu však vyplynula potřeba výzvy ve vztahu k žalobci, dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., k doplnění tvrzení, jaké konkrétní částky a na co je žalovaný vynaložil a toto prokázal, neboť důkazní břemeno leží na tom z účastníků, který takový vnos uplatnil.

18. Po poučení okresním soudem a po doplnění dokazování účastnickým výslechem žalobce a souborem jím předložených fotografií, které jsou obsahem spisu (č. l. 445–500) se nepodařilo dostatečně prokázat oprávněnost tohoto nároku. Souborem fotografií, ze kterých není zřejmé, kdy byly pořízeny nebylo prokázáno, zda tvrzené práce, resp. materiál, byly financovány právě z úvěru č. [hodnota] a zda vůbec byly pořízeny v domě, který byl tehdy v zaniklém a nevypořádaném SJM účastníků. Nebylo možno přihlédnout ani k dokladům o zakoupení materiálu, neboť stejně tak neprokazovaly, že by byl materiál hrazen z předmětného úvěru, konečně sám žalobce uvedl, že nedisponuje jinými doklady (fakturami) k zakoupenému materiálu. Žalobce ohledně svého tvrzení, že úvěr byl použit na rekonstrukci domu, přes poučení soudu důkazní břemeno neunesl. Ve vztahu k tomuto úvěru lze akceptovat i závěr okresního soudu o tom, že na základě provedeného dokazování nelze mít za prokázané, že úvěr č. [hodnota] čerpal žalobce za účelem vynaložení peněz na rekonstrukci nemovitosti se souhlasem žalované, neboť z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], jako jediného důkazu žalobce o tom, že se dohodli se žalovanou na čerpání tohoto úvěru, takový závěr učinit nelze.

19. Nárok žalobce ve vztahu k částce 60.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení stejně tak prokázán nebyl, a to přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., kterého se žalovanému dostalo dle pokynů krajského soudu. Bylo sice prokázáno (dopisem PZ žalované na č. l. 232 spisu), že žalovaný žalobkyni částku 60.000 Kč vyplatil, nicméně nebylo prokázáno, že se jednalo o částku, která byla vyplacena z výlučných prostředků žalovaného, ani že byla poskytnuta žalované za účelem vypořádání SJM účastníků.

20. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud rozhodnutí okresního soudu ve výrocích I., II. a III. potvrdil dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné.

21. Výrok IV. o nákladech řízení dle ustanovení § 220 o. s. ř. krajský soud změnil, neboť okresní soud při jejich rozhodování sice správně vycházel z obecného hlediska, že v řízení o vypořádání SJM žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, k jeho závěru, že pokud by byla poměřována úspěšnost toho, kterého účastníka ve sporu, že v projednávané věci byl úspěch každého účastníka poloviční, se však přiklonit nelze. V prvé řadě předmětem řízení nebylo pouze vypořádání SJM, ale tvrzený nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení. Dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tedy SJM tvořil součet vypořádaných hodnot 156.640 Kč + 495.979 Kč (zůstatek úvěru č. [hodnota] ke dni 30. 1. 2023 dle č. l. 165) + 520.000 Kč + 60.000 Kč = 1.232.619 Kč, z toho tarifní hodnota 13.260 Kč. Poměrná část bezdůvodného obohacení k rozsahu vypořádávaného SJM představuje 5,1 % úspěšnosti žalobkyně. Její zástupce učinil celkem 10 úkonů poté, co žalobce rozšířil žalobu o vydání bezdůvodného obohacení podáním ze dne 10. 3. 2023 (vyjádření ze dne 5. 6. 2023, jednání 21. 6. 2023, jednání 13. 9. 2023, závěrečný návrh 23. 10. 2023, jednání 23. 10. 2023, odvolání, vyjádření k odvolání jednání před krajským soudem 11. 4. 2024, jednání 19. 6. 2024 a jednání 3. 9. 2024), pokud zástupce žalované podal další vyjádření ve dnech 13. 7. 2023 a 5. 9. 2023 jejich obsah byl bez vztahu k bezdůvodnému obohacení. Zástupci žalované tak náleží odměna za jeden úkon ve výši 676 Kč (tj. 5,1 % z 13.260 Kč), tedy za 10 úkonů 6.760 Kč, 10 režijních paušálů po 15,30 Kč (tj. 5,1 % z 300 Kč), tedy 153 Kč, celkem 6.967 Kč a po navýšení o 21 % DPH se jedná o částku 8.430 Kč. Výrok o nákladech řízení před okresním soudem byl tedy s ohledem na uvedené dle § 220 o. s. ř. změněn, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodováno stejným způsobem, tedy vyjádřením poměrné části obou nároků a odměna zástupce žalobkyně za 3,5 úkonů po 676 Kč (odvolání, vyjádření k odvolání, jednání 20. 2. 2025 a účast při vyhlášení rozhodnutí půl úkon) představuje 2.366 Kč, režijní paušál 2x 15,30 Kč, 1,5x 23 Kč (1,5 % z výše režijního paušálu 450 Kč), celkem 2.431 Kč. Po navýšení o 21 % DPH představují náklady odvolacího řízení částku 2.942 Kč.

Poučení