69 Co 277/2021-676

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci, ze dne 25. 6. 2021, č. j. 11 C 328/2016-619, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II., III. a IV. mění takto: „ Nemovité věci, a to pozemek parcela [anonymizována dvě slova], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], byt. dům, pozemek parcela [anonymizována dvě slova], zastavěná plocha a nádvoří, a pozemek parcela [číslo] zahrada, zapsané v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek] se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví částku 3.760.000 Kč ve lhůtě 30 kalendářních dnů od právní moci tohoto rozsudku.“

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Olomouci náklady řízení ve výši 30.254,70 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Olomouci náklady řízení ve výši 30.254,70 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k ve výroku označeným nemovitostem (výrok I.). Nemovitosti uvedené ve výroku I. přikázal do výlučného vlastnictví žalované (výrok II.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádací podíl částku 3.408.750 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Na nemovité věci žalované zřídil služebnost (výrok IV.). Žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 480.902,40 Kč ve lhůtě třídenní (výrok V.). Rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Olomouci náklady řízení ve výši 60.509,40 Kč (výrok VI.).

2. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu napadla žalobkyně, která vyjádřila souhlas s postupem soudu, který dle jejího návrhu zrušil předmětné spoluvlastnictví. Odvolatelka tento postup ve své žalobě žádala a byla tedy se svým nárokem úspěšná. Vztahy mezi spoluvlastníky jsou skutečně dlouhodobě a hluboce narušeny a není na místě vypořádat spoluvlastnictví jiným způsobem, než zrušením a přikázáním jednomu ze spoluvlastníků. Založení faktického„ spoluvlastnictví“ společných prostor ve formě rozdělení na bytové jednotky by nepřineslo tížený účel a narovnání vztahů v předmětném rodinném domě. Odvolatelka však zcela zásadně nesouhlasí s rozhodnutím soudu, kdy předmětný spoluvlastnický podíl odvolatelky byl přikázán žalované a to za finanční náhradu. Předně má odvolatelka za to, že soud pochybil při hodnocení důkazů, týkající se solventnosti odvolatelky. Odvolatelka souhlasí, že prokázání solventnosti je jedna ze základních skutečností, na základě kterých soud daný spoluvlastnický podíl přikáže nebo naopak nepřikáže do výlučného vlastnictví konkrétního účastníka řízení. V daném řízení odvolatelka tvrdila a řádně prokázala, že je dostatečně solventní k zaplacení vypořádacího podílu ve stanovené výši přibližně 3.400.000 Kč. Tuto solventnost jednak prokázala předložením potvrzení o vlastních peněžních prostředcích na bankovním účtu, a jednak potvrzením pana dr. [jméno] [příjmení], jež ostatně možnost poskytnutí nezbytné částky k vyplacení podílu žalované potvrdil osobně při své svědecké výpovědi. Odvolatelce není zřejmé, z jakého důvodu soud vzal za prokázané, že odvolatelka není dostatečně solventní k vyplacení podílu, kdy ostatně tato skutečnost není patrná ani z odůvodnění předmětného rozsudku. Soud své rozhodnutí k faktickému odnětí spoluvlastnického podílu odvolatelky k nemovité věci, v níž žila celý svůj život, odůvodnil pouze s poukazem, že [anonymizováno]. [příjmení] odmítl sdělit, zda se v případě úspěchu ve věci a následného vyplacení podílu bude jednat o dar žalobkyni nebo zápůjčku. K tomu si odvolatelka dovoluje sdělit, že skutečnost, zda se jedná o finanční prostředky vlastní nebo prostředky získané jiným způsobem, není pro rozhodnutí soudu podstatné. Žalobkyně, plně v souladu s uznávaným výkladem zákona, prokázala, že je solventní, kdy solventnost byla prokázána i ke dni vydání daného rozhodnutí. Soudní praxe českých soudů v žádném případě nevylučuje možnost, aby byla solventnost spoluvlastníka zajištěna např. závazným slibem půjčky či poskytnutím úvěru (viz komentářová literatura od autorů [obec], [příjmení] a kol., Komentář k občanskému zákoníku, 1. vydání, 2017, s. [číslo]). Zda bude tedy v daném případě solventnost odvolatelky zajištěna darem nebo zápůjčkou ze strany pana dr. [jméno] [příjmení], není pro rozhodnutí žádným způsobem rozhodující. Co více, soudní praxe jako dostatečné prokázání solventnosti považuje např. i byť předběžné potvrzení o možnosti schválení budoucího úvěru. Odvolatelka je tak přesvědčena, že je dostatečně solventní k vyplacení podílu žalované. Napadené rozhodnutí je z pohledu odvolatelky vadné, nezákonné a v rozporu s dobrými mravy, kdy soud při svém rozhodování odhlédl od dalších podstatných kritérií, zejména pak dlouhodobá péče o společnou věc a historickou rodinnou vazbu na společnou věc (viz Usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 4930/2010 nebo Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 130/2013).

3. Odvolatelka má dále za to, že soud pochybil, kdy bez řádného právního základu zřídil služebnost na nemovité věci žalované. Zřízení věcného břemene služebnosti nebyl uplatňovaný nárok, kdy v žádném případě nelze dovodit, že by zřízení věcného břemene bylo řízení, které by bylo možné zahájit i bez návrhu. Zřízení věcného břemene služebnosti je z pohledu odvolatelky samotně uplatnitelný nárok, který soud nelze zřídit bez žalobního návrhu potencionálního žalobce. Z obsahu spisu nijak nevyplývá, že by jakákoli strana tento návrh podala a že by následně došlo např. ke spojení řízení. Dle § 1145 o. z. je připuštěno zřízení věcného břemene toliko v případech, kdy se spoluvlastnictví ruší a společná věc se vypořádává rozdělením věci. V rámci absolutních majetkových práv nelze užít žádný extenzivní výklad ani analogii zákona, jež by tento postup soudu umožňovala. Odvolatelka je tak přesvědčena, že soud rozhodl bez řádného zákonného zmocnění. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu připustit zřízení věcného břemene i v případech přikázání podílu na věci druhému spoluvlastníkovi, zcela jistě by tuto možnost zanesl do dikce zákonné ustanovení. Nad to je nutné uvést, že předmětné pozemky, jejichž součástí jsou stavby garáže, nebyly a nejsou ve formě spoluvlastnictví odvolatelky a žalované, nýbrž ve výlučném vlastnictví odvolatelky. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že uložil žalobkyni povinnost uhradit částku na náhradě nákladů řízení ve výši 480.902,40 Kč, při svém rozhodování vycházel z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy pravděpodobně měl za to, že žalovaná měla plný úspěch věci. Tento výklad úspěchu ve věci v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zásadně odporuje dlouhodobě ustálené judikatuře viz Nález ÚS I. ÚS 262/20. V dané věci je tedy více než zřejmé, že to byla i žalobkyně, která měla minimálně částečný úspěch ve věci, kdy rozhodnutím soudu došlo ke zrušení spoluvlastnictví dle návrhu žalobkyně. Samotná skutečnost, že soud se v řízení přiklonil na stranu žalované a vypořádal spoluvlastnictví dle výroků II. a III. v žádném případě neznamená, že by žalobkyně (odvolatelka) byla v plném rozsahu neúspěšná. Z procesní opatrnosti pak odvolatelka uvádí, že v daném vztahu mezi spoluvlastníky nenastaly důvody, v nichž by bylo možné spatřovat důvody k užití § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy způsob vypořádání spoluvlastnictví (i stanovení míry úspěchu jednotlivých účastníků) závisí na úvaze soudu, a to po zvážení zvláštních okolností konkrétního jedinečného případu, jako je např. obstrukční chování spoluvlastníka, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Šikanózním jednáním však není sama o sobě skutečnost, že některý (nebo každý) ze spoluvlastníků navrhuje přikázání spoluvlastněného majetku do svého výlučného vlastnictví. Pokud by soud měl v úmyslu rozhodnout tímto způsobem, je povinen přesvědčivě vyložit další důvody, které jej vedly k závěru, že je namístě danému spoluvlastníku uložit povinnost hradit náklady řízení jinému spoluvlastníkovi. Toto však soud ve svém rozhodnutí neprovedl a touto otázkou se nijak nezabýval. Odvolatelka tak má za to, že tuto skutečnost soud v řízení nenalezl. Tyto závěry nově potvrdil opět i Ústavní soud ČR, kdy uvedl, že pokud v případech zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zaváže soud jednoho z účastníků hradit náklady řízení protistraně, aniž by soud řádně odůvodnil, na základě kterých skutečností vychází, jedná se o zjevný zásah do ústavně zaručených práv účastníka (nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 2081/21 ze dne [datum]). Závěrem si odvolatelka dovoluje uvést, že to byla právě žalovaná, která v průběhu řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví odmítala zrušení a vypořádání ve formě přikázání věci, kdy preferovala rozdělení věci. Až následně na základě závěrů znaleckého posudku o nemožnosti rozdělení věci svůj procesní postoj změnila, kdy souhlasila s přikázáním věci do výlučného vlastnictví. Navrhovala, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen a aby byla věc soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení a novému rozhodnutí.

4. K odvolání žalobkyně se písemně vyjádřila žalovaná tak, že soud prvního stupně se věcí zabýval velmi podrobně, když zejména provedl velké množství důkazů, které následně byly podkladem pro rozhodnutí soudu. Soud prvního stupně všechny jím provedené důkazy řádně vyhodnotil a velmi precizně se k jejich hodnocení vyjádřil i v rámci odůvodnění napadaného rozhodnutí. Již z tohoto je evidentní, že soud na základě provedených důkazů vyvodil zcela správné skutkové závěry. Není ani možné souhlasit s žalobkyní, že by soud prvního stupně danou věc nesprávně právně posoudil. Soud prvního stupně naopak velmi pečlivě zkoumal skutečný stav věci a veškeré relevantní okolnosti mající přímý dopad na posouzení věci a následné rozhodnutí soudu. Pokud pak žalobkyně tvrdí, že řízení mělo být stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nejedná se o tvrzení, které by bylo založeno na pravdě, když soud postupoval v rámci řízení zcela správně a v souladu se zákony. S ohledem na obsáhlost odvolání žalobkyně, které však neobsahuje odůvodnění, má žalovaná za to, že žalobkyně se pouze snaží pozdržet konečné rozhodnutí ve věci. V návaznosti na shora uvedené skutečnosti pak navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu potvrdil jako věcně správný a navíc zavázal žalobkyni k povinnosti uhradit náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou, obsahuje všechny podstatné náležitosti tohoto úkonu, včetně uvedení způsobilého odvolacího důvodu, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, a to v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení jemu předcházející podle § 206 a § 212a a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace s důrazem na odvolací důvody, tak jak byly obsahově vylíčeny dospěl k závěru, že za situace, kdy v průběhu odvolacího řízení žalobkyně prokázala svoji solventnost, je odvolání žalobkyně důvodné.

6. Žalobkyně a žalovaná jsou podílové spoluvlastnice, a to každá v rozsahu jedné poloviny pozemku parcela [anonymizována dvě slova], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], byt. dům a pozemku parcela [číslo] zahrada, zapsaných v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek]. Žalovaná se spoluvlastnicí nemovitostí stala na základě kupní smlouvy uzavřené s [jméno] [příjmení] dne [datum]. Vztahy spoluvlastnic jsou dlouhodobě konfliktní, již od počátku rekonstrukcí bytu v I. NP, které žalovaná započala, se neshodly, žalovaná v nemovitosti nikdy nebydlela. Shodly se na tom, že ve spoluvlastnictví setrvávat nadále nechtějí a že je chtějí zrušit. Žádná z nich přitom netvrdila, že by zrušení spoluvlastnictví bránily nějaké (z povahy věci výjimečné) překážky. Žalovaná v případě, že by soud dospěl k závěru, že vhodným vypořádáním je rozdělení na bytové jednotky, s takovým vypořádáním souhlasila, jinak obě usilovaly o přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví za odpovídající finanční náhradu.

7. Okresní soud v souladu s konstantní judikaturou věc posuzoval v režimu občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. s účinností od [datum], neboť rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodnutím konstitutivním, jenž nově konstituuje práva a povinnosti mezi účastníky.

8. Skutkové závěry okresního soudu učiněné na základě provedeného dokazování jsou správné a odvolací soud skutkový stav, jaký okresní soud zjistil pro účely rozhodnutí, převzal.

9. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 o. z.). Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (§ 1144 odst. 1 o. z.). Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (§ 1144 odst. 2 o. z.). Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům (§ 1147 o. z., věta první).

10. Mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že spoluvlastnictví je třeba zrušit (§ 1143 o. z.). Jelikož spoluvlastníci dohodu neuzavřeli, bylo namístě, aby rozhodl soud, kdy sporným mezi účastníky byl způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy jedním ze způsobů vypořádání původně navrhovaným žalovanou bylo vypořádání podílového spoluvlastnictví reálným rozdělením věcí, který zákon vnímá jako preferující. Ze závěrů znaleckého zkoumání s jednoznačným závěrem revizního znalce vyplynulo, že předmětné nemovitosti reálně dělitelné na dvě samostatné části nejsou. Jsou však dělitelné na dvě samostatné bytové jednotky, znalec vypracoval dvě varianty řešení dělení nemovitých věcí a stanovil i výši vypořádacího podílu pro obě varianty. Byť byl tento způsob vypořádání spoluvlastnictví v podstatě akceptovatelný i pro žalobkyni, obě účastnice takový způsob vypořádání vyloučily pro spory (podrobně popsané v bodu 27 rozhodnutí okresního soudu), které v jejich vzájemných vztazích existují a do budoucna je lze předpokládat.

11. Správný je proto závěr okresního soudu o tom, že v projednávaném případě ani rozdělení nemovitosti na bytové jednotky možné není. Při posuzování otázky, zda je rozdělení věci dobře možné, nelze vycházet jen z technického či právního hlediska, ale je třeba přihlédnout i k dalšímu možnému soužití účastníků v jednom domě. Konečně jak vyjádřil okresní soud, reálnost bezkonfliktního naplnění spoluvlastnického vztahu se nejeví ani do budoucna jako bezproblémová. V dané věci nejde jen o to, že by vztah mezi účastníky nebyl optimální, vztahy účastníků jsou natolik konfliktní, že to brání možnosti jakéhokoliv reálného rozdělení nemovitosti (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 837/2018).

12. Za této situace okresní soud správně zvažoval možnost přikázání předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví některé z účastnic, přitom takový způsob vypořádání obě navrhovaly a současně o přikázání věci do svého výlučného vlastnictví projevily obě zájem. Ustanovení § 1147 o. z. již nestanoví kriteria, na základě kterých má soud rozhodnout a řešení, komu ze spoluvlastníků společnou věc přikáže, ponechává na úvaze soudu. Okresní soud při svém hodnocení vyšel z toho, že velikost podílu každé spoluvlastnice je stejná a činí vzhledem k celku. Na straně žalobkyně přihlédl k tomu, že je dlouhodobou spoluvlastnicí, v nemovitosti žije celý svůj život, historicky nemovitost patřila jejím rodičům, v nemovitosti stále bydlí a podle svých možností se o ni stará, a to včetně zahrady, je nepochybné, že k nemovitým věcem má citový vztah. Na straně druhé považoval okresní soud za podstatné kriterium solventnosti účastnic, kterou prokázala žalovaná, způsob, jakým solventnost prokazovala žalobkyně, soud vyhodnotil jako nepřesvědčivý a nevěrohodný se závěrem, že schopnost vyplatit vypořádací podíl neprokázala. Nemovitost proto okresní soud přikázal do výlučného vlastnictví žalované a vzhledem k výlučnému vlastnictví žalobkyně pozemků [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo], jejichž součástí jsou garáže, které jsou přístupné pouze přes pozemek parc. č. st. 640, pro jejich budoucí užívání zřídil služebnost (§ 1257 a násl. o. z.). Žalované uložil povinnost vyplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 3.408.750 Kč, jako rozdíl hodnoty jedné poloviny sporných nemovitostí v částce 3.460.000 Kč a hodnoty věcného břemene v částce 51.520 Kč.

13. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně, která zásadně nesouhlasila s tím, jak okresní soud posoudil její (ne) solventnost jako spoluvlastnice, předložila důkaz, kterým hodlala prokazovat, že k okamžiku vydání soudního rozhodnutí disponuje s finančními prostředky nezbytnými na vyplacení vypořádacího podílu. Tento důkaz odvolací soud vyhodnotil jako důkaz přípustný dle § 205a, písm. f) o. s. ř., neboť finanční částka, kterou žalobkyně hodlala prokazovat svoji solventnost, jí byla na účet připsána až po rozhodnutí okresního soudu. Z potvrzení odvolací soud zjistil, že na účtu majitelky [jméno] [příjmení] eviduje [ulice] spořitelna ke dni [datum] zůstatek 3.409.060 Kč Odvolací soud v rámci zkoumání kredibility žalobkyně zopakoval důkazy předložené žalobkyní již v řízení před okresním soudem, z výpisu z účtu společně s potvrzením obchodního zástupce [právnická osoba] zjistil, že ke dni [datum] je evidován zůstatek 432.580,29 Kč.

14. Žalobkyně tak předložila důkazy, při existenci kterých již závěry soudu o nesolventnosti žalobkyně obstát nemohou. Odvolací soud proto znovu zvažoval kriteria, na základě kterých má o přikázání věci za náhradu do výlučného vlastnictví té které z účastnic rozhodnout a dospěl k závěru, že ve prospěch žalobkyně zcela jednoznačně svědčí dlouhodobost užívání nemovitosti, od jejího narození, dědictví po rodičích a s tím spojená citová vazba s nemovitostí. Po celou dobu se žalobkyně o nemovitost a zahradu starala, žalovaná pro spory s žalobkyní ohledně rozsahu úprav v domě nikdy nebydlela. Dalším, a to podstatným kriteriem ve prospěch žalobkyně bylo její výlučné vlastnictví pozemků p. č. st. [číslo] a p. č. st. [číslo], jejichž součástí jsou garáže, bezprostředně se spornou nemovitostí sousedící, s příjezdem a výjezdem přes pozemek p. č. st. 640 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] bytový dům (sporné nemovitosti). Z hlediska uspořádání nemovitosti by služebnost, tak jak byla zřízena okresním soudem ve prospěch žalobkyně znamenala bezpochyby další komplikovanou situaci ve vztazích obou účastnic do budoucna. Za situace, kdy žalobkyně, byť v průběhu odvolacího řízení, dostatečně věrohodným způsobem (výpisem z účtu [právnická osoba] a [právnická osoba]) prokázala svoji solventnost tím, že disponuje finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu, dospěl odvolací soud k závěru, že převážná kriteria svědčí ve prospěch žalobkyně, které nemovitost do výlučného vlastnictví přikázal a na vypořádání podílu žalované jí uložil povinnost zaplatit částku 3.760.000 Kč, ve lhůtě 30 dnů.

15. Revizní znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jeho doplnění a výpověď znalce, přesvědčivě a dostatečně vysvětluje závěr o obvyklé (tržní) ceně oceňovaných nemovitých věcí (§ 492 odst. 1 věty druhé o. z.) částkou 7.520.000 Kč, jejíž výši učinily obě strany nespornou. Pokud znalec vzhledem k započaté a nedokončené rekonstrukci prováděl korekci spoluvlastnického podílu ve výši tak, aby tuto skutečnost zohlednil a stanovil obvyklou cenu spoluvlastnického podílu částkou 3.460.000 Kč a z této částky vycházel i okresní soud při zvoleném způsobu vypořádání, odvolací soud je názoru odlišného. Základem pro stanovení přiměřené náhrady při vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti je její cena obvyklá v daném místě v době rozhodování a žalované se musí dostat polovina hodnoty celé věci.

16. Lze přisvědčit námitkám žalované, že to jednoznačně byla žalobkyně, která v předchozích spoluvlastnických vztazích k nemovitostem vyvolávala spory, které opakovaně vedly k podání žalob na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o konfliktním chování žalobkyně však byla žalovaná informována minimálně předchozí vlastnicí [jméno] [příjmení], od které podíl na nemovitostech kupovala a měla si být vědoma toho, že spoluvlastnictví je zpravidla spojeno s nejistotou, že druhý spoluvlastník se může domáhat jeho zrušení.

17. Ze všech důvodů výše uvedených odvolací soud rozsudek okresního soudu v rozsahu, ve kterém bylo spoluvlastnictví účastnic zrušeno podle § 219 o. s. ř. potvrdil, ve způsobu vypořádání výrokem II. rozsudek okresního soudu změnil podle § 220 o. s. ř.

18. Jelikož došlo ke změně rozhodnutí okresního soudu, odvolací soud rozhodoval podle § 224 odst. 2 o. s. ř. i o nákladech řízení před soudem prvého stupně, kdy jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení se odvolacímu soudu jevilo, aby si každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka. Pro takovou úvahu mělo relevanci to, že se účastnice shodly alespoň na řešení části předmětu řízení, ve kterém měly shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž nebylo možno přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu II. ÚS 572/2019). Tyto úvahy vyústily v rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to před soudy obou stupňů.

19. O úhradě nákladů řízení státu, které vznikly proplacením znalečného z rozpočtových prostředků okresního soudu v celkové výši 60.509,40 Kč bylo rozhodnuto tak, že každé účastnici soud uložil povinnost uhradil , tj. částku 30.254,70 Kč ve lhůtě třídenní podle § 160 o. s. ř.

Poučení