69 CO 318/2022-177

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení , datum narození bytem adresa 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátem anonymizováno et anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zdržení se zásahu, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 4. 2022, č. j. 16 C 155/2021-143,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I., II. a III. potvrzuje.

II. Ve výroku IV. se rozsudek okresního soudu mění takto: „ Žalobce je povinen zaplatit žalovaným k jejich ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 37.771 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] et [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.“

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným k jejich ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.816 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] et [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaní byli povinni zdržet se zásahů vůči pozemku p. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 3 m2, [list vlastnictví], k. ú. [část obce], [územní celek], vedené v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], a to v podobě takové, že nebudou bez souhlasu žalobce provádět žádné stavební práce na daném pozemku (výrok I.). Dále zamítl žalobu žalobce, aby žalovaní byli povinni zdržet se zásahů vůči pozemku p. [číslo] orná půda o výměře 6 m2, [list vlastnictví], k. ú. [část obce], obec Drahanovice, vedené v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] v podobě takové, že nebudou bez souhlasu žalobce provádět žádné stavební práce na daném pozemku (výrok II.). Dále zamítl žalobu žalobce, aby žalovaní 1. a 2. byli povinni odstranit následky zásahů provedených vůči pozemku p. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 3 m2 a pozemku [parcelní číslo] orná půda o výměře 6 m2, vše [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], [územní celek], vedené v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], a to odstraněním výsledků stavebních prací provedených na předmětných pozemcích v podobě stavby [adresa] a oplocení (výrok III.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení částku 26.880,88 Kč k rukám zástupce žalovaných do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Proti tomuto rozsudku, všem jeho výrokům, podal odvolání žalobce. Uvedl, že se žalobou domáhal, aby se žalovaní zdrželi zásahů vůči pozemkům p. č. st. [anonymizováno] o výměře 3 m2 a [parcelní číslo] o výměře 6 m2, vše v k. ú. [část obce], přičemž zásah do vlastnického práva žalobce spočíval v neoprávněném zřízení stavby rodinného domu [adresa] na p. č. st. [anonymizováno] a v neoprávněném zřízení stavby oplocení na pozemku p. [číslo] kdy v důsledku těchto zásahů žalovaní neoprávněně zasahují do vlastnického práva žalobce a znemožňují mu jejich řádné a obvyklé užívání. Žalovaní tvrdili, že vlastnické právo k předmětným pozemkům nabyli vydržením, a to z důvodů domnělého důvodu oprávněné držby, uplynutím vydržecí doby a existenci omluvitelného omylu o vlastnickém právu. Domnělým nabývacím titulem pro nabytí vlastnického práva žalovaných k předmětným pozemkům měl být notářský zápis NZ [číslo], EN [číslo] sepsaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 20. 2. 1974. Žalovaní měli údajně za to, že nabývacími tituly nabývají pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] v rovnoběžných hranicích s ostatními pozemky, což dle žalovaných potvrzují katastrální mapy. Registrací smlouvy dne 5. 4. 1974 se pak žalovaní měli chopit oprávněné držby. Žalovaní dovozovali dobrou vírou v nabytí vlastnického práva ze skutečností, že celková výměra pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] měla činit [číslo] m². Tyto pozemky dle žalovaných odpovídají dnešním pozemkům p. [číslo] [parcelní číslo] s tím, že do této plochy je třeba započítat pozemek [parcelní číslo] (pozemek rodinného domu). Dle aktuálního listu vlastnictví pozemky tvoří plochu [číslo] m². Rozdíl ve výměře 34 m v neprospěch žalovaných svědčí dle žalovaných změnám v katastru nemovitostí a podporuje jejich dobrou víru o konkrétní podobě nabývaných pozemků, které měly být v době nabytí vlastnického práva zjevně větší. Žalovaní dále odkázali na územní rozhodnutí ze dne 27. 10. 1975, [číslo jednací], jímž okresní národní výbor povolil umístit stavbu na pozemcích [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] v [obec], jak jsou vyznačeny na přiložené kopii mapy, z níž má být dle žalovaných patrné, že hranice jsou vedeny vodorovně s ostatními pozemky v lokalitě. Na územní rozhodnutí pak navázalo stavební povolení ze dne 14. 3. 1977, které nabylo právní moci dne 18. 7. 1977. Dle žalovaných oprávněná držba měla pokračovat i po vydání kolaudačního souhlasu z 8. 4. 1977 a teprve na základě geometrického plánu [číslo] který si žalovaní nechali zpracovat, měli zjistit, že svými stavbami zasahují na předmětné pozemky žalobce. Žalobce však namítl, že rovnoběžné zakreslení hranice v mapě, která tvoří součást územního rozhodnutí, samo o sobě dobrou víru žalovaných v jejich vlastnické právo k předmětným pozemkům nezakládá. Podle odůvodnění napadeného rozsudku (bod 8) vyplývá ze sdělení katastrálního úřadu, že hranice mezi předmětnými pozemky je určena ze souřadnic lomových bodů systému jednotné trigonometrické sítě katastrální s kódem kvality 8 a mezní polohová chyba souřadnic lomových bodů tak může být i 2,83 metrů dle přílohy 13 katastrální vyhlášky. K tomu žalobce uvedl, že odchylka katastrální mapy v dotčeném území je tudíž značná a žalovaní si proto museli být vědomi, že vyznačení vlastnické hranice nemusí zcela korespondovat se skutečným stavem. Proto neobstojí argumentace žalovaných, že jimi nabývaný pozemek měl mít větší výměru, než bylo následně zjištěno. Žalobce ve vyjádření ze dne 9. 12. 2021 zpochybňuje tvrzení žalovaných, že nabyli pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] ve vodorovných, respektive rovnoběžných hranicích s ostatními pozemky. Žalobce poukázal na skutečnost, že hranice mezi těmito pozemky s pozemkem [číslo] fakticky nebyla nikdy rovnoběžně vedena. Již historicky byla vedena jako lomená a k jejímu odbočení docházelo právě v místě neoprávněně umístněného domu [adresa], konkrétně v místě průsečíku hranic dnešních pozemků p. č. st. [anonymizováno], p. č. st. [anonymizováno] a [parcelní číslo]. Parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] původně tvořili s pozemkem [číslo] nedílný celek a spolu s ním byly žalobcem a jeho právními předchůdci užívány. Žalobce poukázal v této souvislosti rovněž na výkaz ploch z roku 1932, z něhož vyplývá, že hranice pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] s pozemkem [číslo] nikdy nebyla vedena jako rovnoběžná. Z tohoto důkazu je zcela zřejmé, že hranice odbočovala tak, jak výše již uvedeno. Soud prvého stupně však dospěl k závěru (bod 17 napadeného rozhodnutí), dle něhož pouze z okolnosti, že žalovaní se mohli s touto listinou seznámit a odbočení hranic tak zjistit, není možné usuzovat to, že nebyli v dobré víře. Žalovaní pochybili, pokud se s dostupnou dokumentací k nabývanému pozemku neseznámili a jednali tak nedbale. Proto nemohli být s ohledem na všechny okolnosti případu v dobré víře, že jim vlastnické právo k předmětným pozemkům náleží. Žalovaní měli kromě výkazu ploch z roku 1932 dále k dispozici další indicie. Konkrétně žalobce poukázal na svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], který jakožto rodák z [část obce] a někdejší předseda stavební komise v [obec] má znalost místních poměrů, zahrnující i předmětné pozemky. V době výstavby rodinného domu žalovaných vykonával funkci předsedy stavební komise a účastnil se i místního šetření před vydáním kolaudačního rozhodnutí. Svědek [příjmení] uvedl, že v době, kdy ještě nebyl postaven dům žalovaných, nacházely se na pozemku tzv. hraničáky, které vyznačovaly hranici pozemku v terénu. Kameny na hranicích pozemku žalobce a žalovaných zmizely před 20 lety, poté, co žalovaní skončili stavební práce na domě [adresa], proběhla kolaudace, při které dle svědka byly zjištěny závady. Ačkoliv to v zápise z místního šetření nebylo uvedeno, sdělil svědek [příjmení] žalovaným, že musí narovnat vztahy se sousedy, neboť dům stojí na cizím pozemku. Tato skutečnost nebyla do zápisu dle svědka uvedena, neboť vztahy k pozemkům byly v té době benevolentnější a stavební komise věřila, že žalovaní si sjednají nápravu. Skutečnost, že dům žalovaných stojí na cizím pozemku, byla dle svědka zjištěna z map, které byly na úřadě. Svědek [příjmení] v rámci své výpovědi uvedl„ při kolaudaci nám řekl pan [příjmení] ze stavebního úřadu a měli jsme i mapy na obci, že pozemek je zakřivený a dům je postaven na cizím pozemku. Pan [anonymizováno] dělal vedoucího stavebního odboru v [obec], pod který spadal [část obce]. To, že dům je postaven na cizím pozemku se zjistilo z map a zaměřovalo se to tak, že se to měřilo pásmem, šlo o standardní proces, kdy se to na každé stavbě zaměřovalo.“ Svědek se dále vyjádřil k mapě, jež je součástí územního rozhodnutí ze dne 27. 10. 1975. Stavba žalovaných nebyla dle svědka v souladu s tímto mapovým podkladem. [obec] pozemku v [část obce] nebývaly přímé. [ulice] kámen na hranicích pozemků žalovaných a tehdejšího vlastníka paní [příjmení] v době zahájení stavby ještě byl. Podle svědka nesouhlasila šířka domu a šířka vjezdu na pozemek. Výpověď svědka [příjmení] je třeba považovat za věrohodnou, když z pozice člena stavební komise není důvod pochybovat o jeho důvěryhodnosti. Z jeho výpovědi vyplynuly následující skutečnosti: hranice pozemku byly v době uskutečňování stavby zřetelně vyznačeny v terénu pomocí hraničních kamenů, stavební komisi bylo známo, že mapa tvořící součást územního rozhodnutí neodpovídá skutečnosti, že hranice měla být vyznačena jako lomená, lomení hranic bylo zřejmé z dalších map, které měl stavební úřad k dispozici, stavba rodinného domu nebyla provedena v souladu s územním rozhodnutím obsahujícím nesprávné zakreslení vlastnických hranic, tato skutečnost nebyla při místním šetření zaznamenána s ohledem na relativně malý přesah a jako vstřícný krok vůči žalovaným, kdy tito měli nápravu sjednat sami. Ze stavebního spisu [stát. instituce] na [anonymizováno], který byl proveden k důkazu, vyplývá, že proběhlo místní šetření za účelem vydání kolaudačního rozhodnutí pro novostavbu rodinného domu, o které požádali žalovaní, přičemž v bodě 9 napadeného rozsudku je uvedeno konkrétně to, že závěrem místního šetření bylo uvedeno, že chybí geometrický plán a mělo být o něj požádáno do 30 dnů. Okresní soud vyhodnotil spis stavebního [stát. instituce] na [anonymizováno] neúplně, když nepřihlédl ke geometrickému plánu vyhotovenému 13. 7. 1989, který je součástí spisu. Uvedený geometrický zakresluje rodinný dům žalovaných [adresa] a je zcela zřejmý přesah objektu rodinného domu na pozemek [číslo]. Nepřihlédnutím ke geometrickému plánu vyhotovenému 13. 7. 1989 dospěl soud prvního stupně k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaní zjistili přesah rodinného domu na pozemku žalobce až po vyhotovení geometrického plánu ze dne 4. 7. 2007. Zastavění pozemku žalobce bylo zřejmé již ze zaměření, které bylo uskutečněno 19. 5. 1989. Toho si žalovaní museli být vědomi, neboť geometrický plán vyhotovený na základě tohoto zaměření se stal součástí spisu vedeného ve stavebním řízení, jehož předmětem byl vlastní stavební záměr žalovaných. Všechny výše uvedené důkazy svědčí o nedostatku dobré víry žalovaných. Pomocí hraničních kamenů vymezujících hranice v terénu žalovaní měli a mohli zjistit, že stavbu umísťují na cizím pozemku. Následně v rámci místního šetření konaného dne 7. 4. 1987, byli členy stavební komise explicitně upozorněni, že svou stavbou zasahují na pozemek souseda a je zapotřebí sjednat nápravu. Fakt, že toto upozornění nebylo zaznamenáno do protokolu o místním šetření, je sice vadou postupu správního orgánu, nemění však nic na tom, že žalovaní si byli přesahu stavby na pozemek žalobce vědomi. Zásah do pozemku žalobce byl jednoznačně potvrzen a zakreslen geometrickým plánem vyhotoveným dne 13. 7. 1989. Nemůže obstát tvrzení žalovaných, že se o přesahu stavby rodinného domu na pozemek souseda dozvěděli až z vyhotovení geometrického plánu ze dne 4. 7. 2007. Dále nebyla splněna zákonná podmínka uplynutí vydržecí doby podle zákona č. 40/1964 Sb. Dle žalobce je třeba počátek držby žalovaných vztáhnout až k okamžiku uskutečnění stavebních prací, jimiž byli předmětné pozemky žalobce zasaženy. Žalovaní se ujali držby až umístěním staveb na pozemky žalobce. Do doby realizace staveb nebylo jakkoliv prokázáno, že by žalovaní zasahovali na pozemky žalobce nebo je jinak využívali. Do té doby předmětné pozemky výlučně užíval žalobce. Až vystavěním plotu a rodinného domu [adresa] byla žalobci fakticky odňata možnost předmětné pozemky užívat. Okamžik počátku držby žalovaných spatřuje žalobce až v okamžiku udělení kolaudačního souhlasu, jímž bylo žalovaným umožněno užívat rodinný dům a spolu s ním i zastavěné pozemky. Držba žalovaných počala nejdříve dne 8. 4. 1997 (povolení užívání stavby). Následně 13. 7. 1989 byl ve stavebním řízení vyhotoven doposud chybějící geometrický plán, z něhož vyplynulo, že stavba rodinného domu je vystavena na cizím pozemku, to je pozemku žalobce. Žalovaní tudíž nemohli užívat (držet) předmětné pozemky v dobré víře po zákonem stanovenou dobu 10 let. Žalovaní nesplnili zákonné podmínky pro vydržení, konkrétně dobrou víru ohledně vlastnického práva k předmětným pozemkům a potřebnou dobu vydržení. Žalobce žádal, aby krajský soud změnil napadený rozsudek okresního soudu a žalobě vyhověl.

3. Žalovaní ve vyjádření navrhli, aby krajský soud a rozsudek okresního soudu potvrdil. Okresní soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu a z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění a právní posouzení. Již v polovině sedmdesátých let byla hranice mezi pozemky geodety vyměřena jako rovnoběžná. Původ tohoto stavu lze spatřovat ve dvou skutečnostech. Jednak z toho důvodu, že nepřesnost hranic v dané lokalitě má odchylku téměř 3 metry a dále z toho důvodu, že průběh hranic byl vyměřen podle hraničního kamenu, který byl v daném místě zřejmě nesprávně umístěn. Lze se domnívat, že v dané lokalitě nebyl jenom nesprávně umístěn, ale také že některé kameny zřejmě chyběly, protože pro lom hranice pozemku by bylo třeba, aby kameny byly umístěny tři. S ohledem na tehdejší technologie a právní prostředí, neměl geodet, stavební úřad ani právní předchůdci žalobce pochybnosti o průběhu hranice až do roku 2007, kdy žalovaní zjistili, že hranice vedly jinudy, než je evidováno.

4. Odvolání žalobce je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozsudku předcházelo podle § 206 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace s přihlédnutím ke koncentraci řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

5. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany práv vlastníka k uvedeným nemovitým věcem s tvrzením, že žalovaní do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahují, včetně tvrzení o tom, že na jeho v petitu označených parcelách se nachází stavby žalovaných (dům [adresa] a oplocení), které tam byly zřízeny neoprávněně, bez existence právního důvodu. Okresní soud žalobu zamítl, když po provedení dokazování dospěl k závěru, že žalovaným svědčí právní titul k užívání obou předmětných parcel (p. č. st. [anonymizováno] a [parcelní číslo]), vlastnické právo k nim vydrželi. Okresní soud po provedení dokazování uzavřel, že žalovaní se držby obou nyní označených parcel p. č. st. [anonymizováno] (3 m2) a [parcelní číslo] (6 m2), které byly původně částí parcely [číslo] (dříve [číslo]) v k. ú. [část obce] a k jejich oddělení došlo až geometrickým plánem pro vyznačení budovy v katastru nemovitostí [číslo] opatřený souhlasem katastrálního úřadu s očíslováním parcel ze dne 4. 7. 2007 [číslo] uchopili již v roce 1974. Stalo se tak na základě kupní smlouvy uzavřené dne 20. 2. 1974 s účinky její registrace dne 5. 4. 1974 pod [číslo jednací] [spisová značka], kdy se žalovaní - kupující chopili i části sousedního pozemku p. [číslo] který ve skutečnosti nekoupili, v omylu, že jde o část jejich koupeného pozemku [parcelní číslo]. V takovém případě svědčí podle závěru soudu prvého stupně žalovaným domnělý (putativní) titul, o který se jejich držba opírala až do roku 2007 (33 let), kdy si sami nechali zpracovat geometrický plán [číslo]. K tomu, aby bylo možno držbu považovat za oprávněnou, je ještě třeba posoudit, zda omyl držitele, který vedl k uchopení držby, byl omluvitelný, což okresní soud považoval za prokázané s odkazem na zjištěný skutkový stav, že žalovaní v roce 1974 nabyli parc. [číslo] v k. ú. [část obce] v rovnoběžných hranicích, o čemž byli utvrzeni na základě územního rozhodnutí ze dne 27. 10. 1975, jehož součástí byl výsek mapy v katastrálním území, kde parcela [číslo] je zaměřena v rovnoběžných hranicích se sousedící parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce]. V rámci hledisek rozhodných pro posouzení omluvitelnosti omylu žalovaných vzal okresní soud v úvahu zjištění učiněné ze zprávy katastrálního úřadu o tom, že hranice mezi pozemky p. č. st. [anonymizováno], p. [číslo] pozemky p. č. st. [anonymizováno] s [parcelní číslo] je určena ze souřadnic lomových bodů v systému jednotné trigonometrické sítě katastrální s kódem kvality 8. Mezní polohová chyba souřadnic lomových bodů může být až 2,83 m. Okresní soud odmítl i argument žalobce, že by dobrá víra žalovaných měla být zpochybněna na základě geometrického plánu z roku 1932, jehož existence vyšla najevo ze zprávy katastrálního úřadu a ze kterého je patrné, že hranice mezi p. [číslo] [parcelní číslo] není rovnoběžná, ale lomená.

6. Skutková zjištění soudu prvého stupně a závěry z nich učiněné jsou správné, odpovídající výsledku provedeného dokazování do stadia, než nastaly účinky koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř., o kterých byl žalobce poučen jak v předvolání k prvnímu jednání, které se ve věci konalo dne 2. 12. 2021, tak ve stadiu před skončením prvního jednání, v rámci něhož byla žalobci poskytnuta ještě lhůta 7 dnů a byl soudem vyzván, aby doplnil tvrzení a navrhl důkazy k tvrzení, že žalovaní nebyli v dobré víře vzhledem k vydržení pozemků, na kterých se nachází jejich stavby. Žalobce v této lhůtě, podáním ze dne 9. 12. 2021, doplnil tvrzení a navrhl důkazy, které okresní soud provedl, vyjma výslechu svědků [příjmení], které objektivně provést nebylo možné, proto také žalobce od návrhu na jejich výslech upustil.

7. V občanském soudním řízení (v tzv. sporném řízení), pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně povinností účastníků řízení tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci samé a označit důkazy k prokázání svých tvrzení o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé (srov. § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 o. s. ř.). Protože ve sporném řízení stojí strany proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze stran sporu musí v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci samé a označit v zájmu jejich prokázání důkazy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Účastník, který netvrdil (žádné nebo všechny) skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci samé nebo neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé, nese případné nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů.

8. Koncentrace řízení znamená, že pro splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní je vymezen přesný úsek řízení. Účastníci nemají právo tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat (označovat) důkazy kdykoliv za řízení před soudem prvního stupně, ale jen do skončení zákonem stanovené, popřípadě soudem dodatečně poskytnuté lhůty. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen při splnění předpokladů vyjmenovaných v § 118b odst. 1, větě třetí o. s. ř.

9. V posuzované věci žalovaní unesli důkazní břemeno, které jim svědčí a prokázali, že podmínky vydržení k datu 1. 1. 1992 (§ 134 zák. č. 40/1964 Sb., obč. zák. ve znění platném do 31. 12. 2013) splnili. Žalovaní prokázali, že pozemek [parcelní číslo] v kat. území [část obce] o celkové výměře 1368 m2 nabyli kupní smlouvou s účinky její registrace 5. 4. 1974. Tato parcela podle obsahu uzavřené kupní smlouvy vznikla rozdělením parcely [číslo] zahrada a na [parcelní číslo] zahrada a [parcelní číslo] role. Dne 27. 10. 1975 vydal Okresní národní výbor v [obec] – odbor výstavby a územního plánování pod [číslo jednací] územní rozhodnutí pro stavbu pravé poloviny rodinného dvojdomku žalovaných na [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] a přílohou rozhodnutí byl výsek mapy kat. území [část obce], na které je hranice mezi pozemky na sebe navazujícími včetně hranice mezi pozemky [číslo] a [číslo] vyznačena rovnoběžně. Žalovaní následně ke stavbě své pravé poloviny rodinného dvojdomku získali stavební povolení rozhodnutím ze dne 17. 3. 1977 s tím, že stavba měla být dokončena nejpozději do 15. 3. 1980. Stavba byla kolaudována rozhodnutím MNV v [obec] ze dne 8. 4. 1987, [číslo jednací] s účinky právní moci 29. 4. 1987. Teprve až v roce 2007 si žalovaní nechali zpracovat geometrický plán pro vyznačení budovy do katastru nemovitostí [číslo] na základě kterého zjistili, že stavba domu [adresa] a plotu je zčásti umístěna na pozemcích, k nimž vlastnické právo je zapsáno ve prospěch žalobce. Žalobce v rámci své účastnické výpovědi potvrdil, že to byli žalovaní, kdo mu oznámili, že mají postaveny stavby na jeho pozemcích. Důkazy způsobilé prokázat, že předmětné nemovité věci, k nimž vlastnické právo je v katastru nemovitostí zapsáno ve prospěch žalobce, vydrželi, žalovaní soudu označili spolu s vyjádřením ve věci samé, dříve, než se konalo první jednání.

10. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. ve znění platném do 31. 12. 2013, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

11. V posuzovaném případě jde typicky o situaci, kdy se žalovaní jako nabyvatelé pozemku [parcelní číslo] v kat. území [část obce] mýlili o průběhu vlastnické hranice, v důsledku čehož se chopili i držby (části) sousedního pozemku p. [číslo] o němž se domnívali, že je součástí pozemku, který ve skutečnosti měli nabýt. Rozhodnými pro posouzení dobré víry držitele jsou v tomto případě okolnosti, které doprovázely nabytí vlastnického práva a s tím související držby části sousedního pozemku. Žalovaní nevěděli a vzhledem k okolnostem vědět nemohli, kudy ve skutečnosti vede vlastnická hranice v terénu. Žalovaní si pozemek parc. [číslo] koupili za účelem výstavby pravé části dvojdomku a při jeho výstavbě postupovali s ohledem na stavební dokumentaci, součástí které byl výsek mapy [katastrální uzemí], na níž hranice mezi pozemky byly zobrazeny rovnoběžně. Žalovaní proto neměli důvod, aby si před započetím stavby nechali vypracovat zaměření stavby. Okresní soud správně nepovažoval za důkaz, který by vedl ke zpochybnění dobré víry žalovaných (polohopisný) plán z roku 1932 o dělení pozemku [parcelní číslo] na p. [číslo] [parcelní číslo]. Z tohoto plánu je sice zakřivení hranice mezi pozemky patrné, nelze však při zachování běžné opatrnosti, kterou lze v okolnostech dané věci důvodně předpokládat, požadovat, aby žalovaní pátrali a seznamovali se se všemi historickými podklady založenými v operátech katastru nemovitostí. Otázka znatelnosti vlastnické hranice v terénu, například existence hraničních bodů, plotu či zdi, či rozsahu držby právními předchůdci účastníků, jejich případné utvrzení ve vedení vlastnické hranice jinak, než bylo zobrazeno na mapě katastrálního území Ludéřov, která byla součástí stavební dokumentace, z provedených důkazů, které do stadia koncentrace řízení byly přípustné a byly provedeny, nebyla zjištěna. Uvedený závěr potvrzuje skutečnost, že žalobce se v tom, že hranice mezi pozemky účastníků nevede v přímce a že stavby žalovaných jsou částečně postaveny na pozemcích, které podle stavu zapsaného v katastru nemovitostí náleží jemu, dozvěděl až v roce 2007, a to od žalovaných, nikoliv od svých právních předchůdců, přestože podle tvrzení žalobce měli jeho právní předchůdci sporné pozemky nerušeně užívat až do doby, než žalovaní na těchto pozemcích vystavěli dům [adresa] a plot. O omluvitelnosti omylu žalovaných svědčí další objektivní hledisko, a to poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku a jeho tvar. V tomto případě je rozdíl plochy koupeného pozemku p. [číslo] skutečně drženého jen minimální (9 m2), oproti tomu, že plocha koupeného pozemku [parcelní číslo] byla podle kupní smlouvy uzavřené žalovanými v roce 1974 uvedena 1368 m2.

12. Okresní soud správně odmítl námitky žalobce o tom, že žalovaní nebyli oprávněnými držiteli a vypořádal se s důkazy, které žalobce po poučení soudu ke svému tvrzení včas označil. Správně okresní soud po provedení důkazu, o odvolání manželů [příjmení] proti vydání stavebního povolení žalovaným ze dne 31. 3. 1977, uvedl, že zde nejsou namítány žádné skutečnosti přisvědčující námitce žalobce, že se manželé [jméno] jako budoucí stavebníci levé poloviny dvojdomku obávali neoprávněného zásahu do jejich vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo]. Obsahem podaného odvolání je pouze námitka, že ONV – odbor výstavby v [obec] měl v uvedeném povolení výstavby rodinného dvojdomku uvést i výstavbu levé poloviny, z čehož by bylo jasno, že se počítá do budoucna též s výstavbou levé poloviny. Okresní soud správně posoudil výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] jako nevěrohodnou s ohledem na její poměr k žalovanému, o kterém se vyjádřila tak, že s ním byla v kamarádském vztahu a až„ žalovaný začal dělat psí kusy, tak mu to vrací“. Okresní soud dále připustil důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], jehož žalobce navrhl po výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], která poprvé zmínila, že svědek [příjmení] [příjmení] měl spory s žalovanými a svědek měl vypovídat k osobě žalovaného a znalosti jeho pozemku. Okresní soud uvedený důkaz provedl, aniž uvedl, jakou výjimku z nastalé koncentrace řízení navržený důkaz představuje, což v rámci důkazního návrhu neuvedl ani žalobce. Tento důkaz soud prvého stupně provedl v rozporu s tím, že řízení bylo již zkoncentrováno a šlo o důkaz nepřípustný. Ke skutečnostem, o kterých svědek následně vypovídal, nakonec soud prvého stupně nepřihlédl, což v odůvodnění rozsudku v bodu 16. uvedl. V rozporu s koncentrací řízení je i další důkazní návrh žalobce přednesený v samém závěru řízení, na konci jednání konaného dne 8. 3. 2022, aby byla vyžádána stavebně-technická dokumentace směřující k prokázání tvrzení žalobce, že žalovaní nebyli v dobré víře, věděli, že pozemek je zakřivený a že staví na cizím pozemku. Okresní soud, aniž by se vypořádal s otázkou přípustnosti navrženého důkazu, stavební spis vyžádal a podle protokolu o jednání ze dne 4. 4. 2022 přečetl jeho podstatný obsah, zejména protokol o místním šetření. Ze skutkových zjištění uvedených v odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně vyplývá, že ze stavebního spisu učinil soud skutkové zjištění jen z protokolu o místním šetření ze dne 7. 4. 1987. Návrh žalobce na provedení důkazu stavebním spisem k prokázání tvrzení, o kterém nese důkazní povinnost, přednesený 8. 3. 2022, neměl být připuštěn. Žalobce o existenci stavebního spisu nepochybně měl do doby koncentrace řízení vědomost, o čemž svědčí nejen to, že žalovaní v rámci svých tvrzení předložili řadu dokumentů z tohoto stavebního spisu, ale rovněž žalobce po poučení, jehož se mu u prvního jednání dostalo, založil do soudního spisu listinu ze stavebního spisu, konkrétně odvolání [anonymizováno] proti vydání stavebního povolení vydaného žalovaným na stavbu jejich domu. [ulice] spis a listiny v něm založené, které do doby koncentrace řízení nebyly k důkazu navrženy, jsou nepřípustné, nepředstavují žádnou z taxativně vyjmenovaných výjimek z koncentrace řízení (§ 118b odst. 1 věta třetí o. s. ř.). Žalobce poprvé až v podaném odvolání proti rozsudku okresního soudu poukázal na geometrický plán vyhotovený dne 13. 7. 1989, který je součástí stavebního spisu [stát. instituce] na [anonymizováno] a zakresluje rodinný dům žalovaných [adresa], přičemž z nákresu je zcela zřejmý přesah objektu rodinného domu na pozemek žalobce [parcelní číslo]. Výtka žalobce vůči okresnímu soudu, že k tomuto důkazu – geometrickému plánu nepřihlédl, je zcela nedůvodná, v rozporu s obsahem spisu a průběhem řízení. Důkazní návrh na provedení geometrického plánu z 13. 7. 1989 nebyl v řízení před soudem prvého stupně navržen. Důkaz, který okresní soud provedl stavebním spisem, byl proveden v rozporu s koncentrací řízení, jak bylo výše již uvedeno a ze způsobu, jakým okresní soud důkaz stavebním spisem provedl ani nevyplývá, že by konkrétně geometrický plán ze dne 13. 7. 1989 k důkazu jako listinu provedl. Ani v závěrečném návrhu, po poučení podle § 119a o. s. ř. ve vyjádření k dokazování, ke skutkové a právní stránce věci se žalobce o existenci důkazu geometrickým plánem z 13. 7. 1989 a jeho významu pro dokazování nezmínil. Provedení tohoto důkazu poprvé až ve stadiu odvolacího řízení není přípustné, neboť kromě koncentrace řízení tomu brání i účinky neúplné apelace, o kterých byl žalobce poučen. Návrh na provedení tohoto důkazu nepředstavuje žádnou výjimku v jejich výčtu uvedeném v § 205a o. s. ř. Neobstojí námitka žalobce, že důkaz je navržen ke zpochybnění výpovědi žalovaných. Fakticky tímto důkazem neměla být zpochybněna věrohodnost výpovědi žalovaného 1. (§ 205a písm. c/ o. s. ř.), ale měl být skutkový stav zjištěn jinak. V případě důkazu výpovědí účastníka řízení, zpochybnění její věrohodnosti ani nepřichází v úvahu, neboť výpověď účastníka řízení, je pouze podpůrným důkazem, porušení jeho povinnosti vypovídat pravdu, není nijak sankcionována jako v případě svědka. Navržením důkazu geometrickým plánem žalobce nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale nabízí soudu další důkaz, pomocí kterého lze zjistit skutkový stav, tentokráte úplně a správně (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 25 Cdo 4477/2010).

13. Krajský soud věcně správný rozsudek okresního soudu v jeho meritorních výrocích I., II. a III. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. Výrok o nákladech řízení krajský soud podle § 220 o. s. ř. změnil. Okresní soud správně rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalovaným náklady, které účelně za své právní zastoupení vynaložili (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), ale nesprávně stanovil tarifní hodnotu, z níž je třeba mimosoudní odměnu stanovit. Předmětem řízení je vypořádání neoprávněné stavby a zdržení se neoprávněných zásahů do vlastnického práva žalobce. Tarifní hodnota u každého z těchto 3 samostatných nároků je částka 10.000 Kč (§ 9 odst. 1 AT), nikoliv 50.000 Kč, neboť není předmětem řízení určení práva k nemovitosti (§ 9 odst. 3 písm. a/ odst. 3 AT, písm. b/ AT). Mimosmluvní odměna za úkon právní služby se stanoví z tarifní hodnoty 30.000 Kč (§ 12 odst. 3 AT), což je částka 2.300 Kč za úkon, po snížení o 20 % (§ 12 odst. 4 AT) činí u každého ze dvou zastoupených za úkon částku 1.840 Kč x 2 = 3.680 Kč. Zástupce žalovaných v řízení učinil celkem 6 úkonů právní služby x 3.680 Kč = 22.080 Kč, k tomu 6x 300 Kč režijní paušál = 1.800 Kč = 23.880 Kč. Dále cestovné 5.535,60 Kč – zde odvolací soud v podrobnostech odkazuje pro stručnost na odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně (bod 24) a ztráta času na cestě z místa sídla kanceláře ([obec]) do [obec] a zpět k 4 jednáním 4x 400 Kč = 1.600 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 AT), celkem 31.215,60 Kč a s připočtením 21% DPH dle § 14a odst. 1 AT činí náhrada nákladů, kterou je žalobce povinen žalovaným k jejich ruce společné a nerozdílné zaplatit částku 37.771 Kč. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných [příjmení] et [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).

15. Žalovaní jsou úspěšní i ve stadiu odvolacího řízení a náleží jim vůči žalobci náhrada nákladů, které v této fázi soudního řízení účelně vynaložili za své právní zastoupení. Odměna za úkon právní služby účast u jednání činí 3.680 Kč, k tomu 300 Kč režijní paušál = 3.980 Kč, to vše zvýšeno o 21 % DPH = 4.816 Kč. Zástupce žalovaných jiné náklady odvolacího řízení nevyúčtoval, ačkoliv tak měl učinit ve lhůtě tří dnů. Žalobce byl tak zavázán zaplatit žalovaným k jejich ruce společné a nerozdílné na nákladech odvolacího řízení částku 4.816 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných [příjmení] et [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).