69 Co 59/2025 - 468

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Aleše Šťastného a soudců JUDr. Jany Spanilé a JUDr. Tomáše Pirka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 348 856,02 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 11. 2024, č. j. 16 C 134/2021-434, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 24 563 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 348 856,02 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení (výrok I.), dále o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 362 294 Kč (výrok II.) a o povinnosti žalovaného zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku 1 000 Kč (výrok III.).

2. Takto soud prvního stupně (dále také jen „soud“) rozhodl na podkladě žaloby, kterou se domáhal žalobce jako společenství vlastníků jednotek (dále rovněž jako „SVJ“) na žalovaném jako vlastníkovi jednotky č. [číslo] - byt, vymezené v budově č. p. [číslo], nacházející se na pozemku parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] (bytová jednotka zapsaná na LV č. [číslo] pro obec [název], katastrální území [místo]) včetně odpovídajícího spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku ve výši 1051/28784 (dále jen „byt“) úhrady příspěvků na náklady spojené se správou domu (dále jen „příspěvek do fondu oprav“) a nedoplatků z provedených vyúčtování za služby spojené s užíváním bytu (dále jen „služby“). Žalovaný dle žalobce neuhradil příspěvky do fondu oprav v období červen 2018 až prosinec 2021, tedy celkem za období 43 měsíců v celkové výši 135 579 Kč. Žalovaný dle žalobce dále neuhradil nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2018 ve výši 44 071 Kč, za rok 2019 ve výši 45 878 Kč, za rok 2020 ve výši 50 495 Kč a za rok 2021 ve výši 31 728 Kč. Žalobce se dále domáhal zaplacení úroku z prodlení a) za prodlení s úhradou jednotlivých příspěvků do fondu oprav, b) za prodlení s úhradou záloh za služby do splatnosti jednotlivých vyúčtování za roky 2018 až 2021 v kapitalizované výši 21 105,02 Kč a c) za prodlení s úhradou nedoplatků z provedených vyúčtování od splatnosti jednotlivých vyúčtování služeb.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Základní procesní obrana žalovaného v řízení spočívala v tom, že žalobcem nebyla provedena řádná a správná vyúčtování služeb. Pokud je vyúčtování nesprávné, nedoplatek není splatný a žaloba musí být v této části zamítnuta. Žalovaný nesporoval nárok žalobce co do požadavku úhrady příspěvků do fondu oprav. V této části vznesl oproti částkám požadovaným žalobcem námitku započtení svého tvrzeného nároku na pokutu dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. vzniklou tím, že mu nebylo doručeno řádné vyúčtování služeb.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vzal za prokázané, že žalovaný je vlastníkem bytu, žalobce je společenstvím vlastníků jednotek, jehož předmětem činnosti je zajišťování správy domu a pozemku, v nichž se výše uvedený byt nachází. Žalovaný řádně neplnil svou zákonnou povinnost a nehradil po období let 2018-2021 žalobci řádně a včas vyúčtování za služby, rovněž nehradil příspěvky do fondu oprav. Výše příspěvků do fondu oprav a výše záloh, které byl žalovaný povinen žalobci měsíčně hradit, vyplývá z evidenčního listu pro daný byt a činila v rozhodném období 8 553 Kč. Z této částky představuje výše příspěvků do fondu oprav částku 3 153 Kč. Žalovaný neuhradil příspěvky do fondu oprav ve výši 3 153 Kč měsíčně za 43 měsíců od června 2018 do prosince 2021, celkem částku 135 579 Kč. Žalovaný dále neuhradil nedoplatek vyplývající z vyúčtování služeb pro rok 2018 ve výši 44 071 Kč, za rok 2019 ve výši 45 878 Kč, za rok 2020 ve výši 50 495 Kč a za rok 2021 ve výši 51 728 Kč.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), konkrétně dle § 1180 odst. 1, § 1181 o. z. a dle § 4 odst. 1, § 5 odst. 1 a § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), dále dle § 1 vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, ve znění do 1. 11. 2021(dále jen „vyhláška č. 269/2015 Sb.“).

6. Co do jednotlivých nároků a v souvislosti s námitkami vznesenými v řízení žalovaným soud prvního stupně uvedl, že ohledně záloh na služby za kalendářní roky 2018, 2019, 2020 a 2021 bylo žalobcem přistoupeno k jejich zúčtování v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Soud se dále zabýval tím, zda předmětná vyúčtování mají veškeré potřebné náležitosti a zda byla provedena řádně, tj. zda bylo vycházeno ze správných hodnot, koeficientů a zda v nich žalobce dospěl ke správným výsledkům. Soud uzavřel, že předložená vyúčtování mají všechny potřebné náležitosti předepsané zákonem č. 67/2013 Sb. i vyhláškou č. 269/2015 Sb., v tomto směru nebylo žalovaným ničeho namítáno. Dále se soud zabýval konkrétními námitkami týkajícími se a) přepočtu započitatelné podlahové plochy, b) použitých koeficientů, c) námitkou, že žalobce dle žalovaného účtuje dvojí cenu vody. Na tyto sporné otázky bylo zaměřeno i znalecké zkoumání. Soud v této souvislosti posuzoval závěry znaleckých posudků znalecké kanceláře [právnická osoba] ve znění dodatku č. 1 a 2 předloženého žalobcem (dále jen „znalecká kancelář“) a znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ve znění dodatků č. 1 a 2, a to i ve spojení s výpověďmi znalců. Po zhodnocení dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že námitky žalovaného nejsou důvodné.

7. K otázce započitatelné podlahové plochy a údajů použitých v jednotlivých vyúčtováních soud konstatoval, že při zadávání potřebných údajů včetně koeficientů bylo vycházeno z pasportizace daného bytového domu prováděné [samosprávný celek]. V průběhu řízení bylo vyjasněno, že v takto vytvořených pasportech byly potřebné údaje včetně nezbytných koeficientů vizualizovány na tři desetinná místa, a rovněž v průběhu řízení bylo prokázáno, že právě z těchto pasportů vycházejí a v minulosti i vycházely potřebné přepočty pro provádění vyúčtování služeb. Správnost údajů a výsledků v žalobcem provedených vyúčtováních při použití údajů vycházejících z předložené pasportizace byla následně přezkoumána v rámci dodatku č. 2 ke znaleckému posudku znalecké kanceláře č. [číslo] (dodatek ze dne 23. 7. 2024). V případě samotného znaleckého posudku znalecké kanceláře č. [číslo], potažmo dodatku č. 1 k tomuto znaleckému posudku, vycházela uvedená znalecká kancelář nejprve z výsledků vlastního měření, poté z vizualizace na dvě desetinná místa, neboť správný pasport s vizualizací na tři desetinná místa v té době neměla k dispozici. V řízení bylo dále prokázáno, že daný bytový dům byl vystaven tak, že v něm není převládající výška jednotlivých podlaží. Žalobci proto nelze jakkoli vytýkat, je-li použita za účelem provedení potřebných výpočtů a přepočtů převládající výška jednoho (stále stejného) podlaží. Pokud žalovaný poukazoval ve shodě se znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] na odlišně naměřené výšky, měl soud za to, že tato záležitost byla logicky vysvětlena při výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud proto neměl pochybnosti o správnosti konečného výpočtu.

8. K námitce účtování dvojí ceny vody soud uvedl, že byla rovněž podrobena znaleckému zkoumání a ze strany znalecké kanceláře logicky objasněna. Soud uzavřel, že žalobce vycházel (zcela logicky) při zadání potřebných údajů a provedení přepočtů z částek, které v této souvislosti hradil na základě faktur vystavených dodavatelem těchto služeb pro celý dům a pro předmětné období. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO], který poukazoval na regulované ceny vodného a stočného a jejich odlišnou výši vyplývající z webu dodavatele, neměl tyto faktury k dispozici a již z tohoto důvodu nemohl nijak ověřovat správnost jakýchkoliv výpočtů. V řízení bylo dále dle soudu řádně vyjasněno, jakým způsobem bylo žalobcem při provádění vyúčtování v tomto směru postupováno, když bylo nutné zohlednit jednak existenci dvou měřidel, dále změnu jednotkové ceny v průběhu jednotlivých roků. Soud i v tomto směru uzavřel, že vyúčtování byla žalobcem provedena správně.

9. Žalovaný dále v průběhu řízení poukazoval na nejasnosti ohledně použitého koeficientu v případě nebytové jednotky č. [číslo] a dále na (dle něj) nesprávný údaj použitý pro výpočet v části spotřební složky v rámci vyúčtování nákladů na ohřev teplé vody. Tyto námitky byly zapracovány ve znaleckém posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ve znění obou dodatků, zejména č.

2. Soud se přiklonil k výkladu, že lze použít koeficient pro stanovení započitatelné podlahové plochy v jednotné výši 1,4 pro celý nebytový prostor provozovaný jako restaurace včetně jejího příslušenství a zázemí dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 269/2015 Sb. Navíc po výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] posoudil námitku žalovaného v tomto směru jako neúčelnou. Pokud by totiž došlo k rozčlenění celého nebytového prostoru a použití oddělených koeficientů pro jednotlivé prostory zázemí restaurace, zvýšily by se částky hrazené jednotlivými vlastníky bytů, tedy i žalovaného.

10. Ohledně námitek týkajících se (dle žalovaného) nesprávných údajů použitých pro výpočet rozúčtování nákladů na ÚT, ohřev teplé vody, TV a SV v části spotřební složky, případné nejasnosti v tomto směru byly logicky objasněny ve znaleckém posudku znalecké kanceláře a při výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] při konfrontačním výslechu obou znalců. Po doplnění dokazování k této námitce znalecká kancelář provedla potřebné výpočty, správnost početních údajů překontrolovala. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] naopak tyto výpočty neprovedl. Výsledky znaleckého zkoumání znalecké kanceláře proto soud vyhodnotil jako přesvědčivější a uzavřel, že nemá pochybnosti o správnosti provedených vyúčtování.

11. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování, zhodnocení obou předložených znaleckých posudků ve znění jejich dodatků, provedení výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a provedení konfrontace znalců při jejich společném výslechu uzavřel, že přesvědčivější jsou ze všech výše uvedených důvodů závěry znaleckého posudku znalecké kanceláře a závěry tohoto znaleckého posudku ve znění dodatků č. 1 a 2 učinil podkladem pro svůj skutkový závěr o správnosti napadených vyúčtování za roky 2018 až 2021.

12. Co se týče neuhrazených příspěvků do fondu oprav, které byl žalovaný povinen hradit v měsíční výši 3 153 Kč, soud učinil závěr, že tyto příspěvky ročnímu vyúčtování nepodléhají, neboť se nejedná o platby zálohové, nýbrž příjem SVJ. Neuhradil-li žalovaný tyto příspěvky řádně, porušil své povinnosti dle čl. XIV odst. 2 písm. b), c) stanov SVJ. K námitce započtení soud uvedl, že za situace, kdy daná vyúčtování byla provedena řádně a správně, žalovaný žádným nárokem, k jehož započtení by mohl případně přistoupit, nedisponuje, a k zániku pohledávky žalobce na zaplacení dosud neuhrazených příspěvků do fondu oprav dojít nemohlo. Nad rámec uvedeného soud doplnil, že i pokud by byl učiněn soudem opačný závěr o řádnosti vyúčtování služeb, nárok žalobce na případnou úhradu zákonných pokut dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. je nemravný (ustanovení § 6, § 8 o. z).

13. Soud prvního stupně proto shledal žalobu důvodnou včetně požadovaného úroku z prodlení a vyhověl jí v celém rozsahu.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).

15. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. Procesně neúspěšný žalovaný je povinen nahradit náklady státu ve výši 1 000 Kč hrazené z rozpočtových prostředků na znalečné.

16. Proti tomuto rozsudku v celém rozsahu podal žalovaný včasné odvolání. V odvolání namítl, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil důkazy a tím i věc chybně právně posoudil. Žalovaný zejména zpochybňuje správnost závěrů znaleckého posudku ze dne 24. 5. 2023 vypracovaného znaleckou kanceláří ve znění dodatku č. 1 a 2. Zopakoval námitky proti nedostatečné aprobaci znalecké kanceláře k vypracování znaleckého posudku. Poukázal na rozpory mezi původním znaleckým posudkem ze dne 24. 5. 2023 a následujícími dodatky č. 1 a 2. Namítl, že v dodatku č. 2 znalecká kancelář doplnila své závěry o výpočet započitatelné plochy vycházející z pasportu celé budovy, správnost pasportu však znalecká kancelář neověřovala. Pasport budovy byl jako skutkové tvrzení a důkaz označen po koncentraci řízení, připuštěním pasportu po koncentraci dle něj soud „favorizoval“ žalobce. Soud prvního stupně se nijak věcně nevypořádal se závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že posudky [tituly před jménem] [jméno FO] neobstojí, neboť k jeho vypracování neměl podklady, dle žalovaného nedostatečně specifikoval, které podklady znalci chyběly. Žalovaný dále zdůraznil, že pokud proti sobě stojí dva posudky, které předloží strany sporu, a znalci setrvávají na svém závěru, soud musí zadat revizní znalecký posudek. Žalovaný dále zopakoval všechny námitky proti vyúčtování uváděné v řízení před soudem prvního stupně týkající se převládající výšky místností, koeficientu jednotky č. 902 podle druhu místnosti a ve vyúčtování uváděné dvojí ceny vody. Dle žalovaného z provedeného dokazování vyplynulo, že vyúčtování není řádné. Žalobce dále nesouhlasí s nákladovým výrokem. Žalobci byly přiznány náklady řízení za jednání, na kterém neměl pasport, který dokládal na jednání dalším. Žalobci byly chybně přiznány náklady za první (dle žalovaného chybný) znalecký posudek, protože znalecká kancelář neměla potřebné zadání. Náklady přiznané znalecké kanceláři neodpovídají účelnosti a soud jejich výši řádně neodůvodnil. Žalovaný závěrem navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že se žaloba zamítá.

17. Žalobce navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že rozdíly ve velikosti započitatelné podlahové plochy ve vyúčtováních a znaleckém posudku znalecké kanceláře s dodatky byly několikrát jednoznačně vysvětleny. Jejich příčinou byly nevyhnutelné odchylky měření výšky stropů a použití jiné základní vstupní hodnoty pro určení koeficientu výšky bez vlivu na výsledek vyúčtování. K namítané vnitřní rozpornosti dodatků žalobce zopakoval, že v tabulkách jsou sice skutečně dvě hodnoty pro podlahové plochy. Ty jsou ale zapříčiněny zahrnutím podzemních prostor do jedné a vynecháním v druhé hodnotě. Podobně lze poukázat na zcela účelově namítanou rozdílnost o průměrné výšce. První hodnota je totiž průměrnou výškou podlaží, přičemž druhá hodnota je „výška stropu převládajících místností v zúčtovací jednotce“. Je zjevné, že tyto výšky nelze zaměňovat, natož mezi nimi porovnávat. K namítanému porušení koncentrace řízení zdůraznil, že „pasport po koncentraci“ je tentýž pasport, který žalobce soudu předložil zcela v souladu se zásadou koncentrace řízení. Předložená tištěná podoba byla pouze ochuzena o třetí desetinné místo, které samotný pasport jako soubor dat v informačním systému správce bytového domu obsahuje. Výpočet byl tedy proveden správně, stejně jako proběhla jeho verifikace znaleckým posudkem znalecké kanceláře s dodatky. Znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] nesplnil zadání znaleckého úkolu. [tituly před jménem] [jméno FO] se nijak komplexně nezabýval zhodnocením vyúčtování, nýbrž pouze identifikoval zpravidla domnělé chyby ve vyúčtování. Lze sice uzavřít, že strany předložily dva proti sobě stojící posudky, avšak rozdílné kvality a výpovědní hodnoty pro řízení. Námitky ohledně jednotky č. [číslo] zazněly až po koncentraci řízení, navíc nelze přehlédnout pozitivní dopady na žalovaného a vyúčtování týkající se jeho bytu vzešlé z použití vyššího koeficientu pro předmětnou jednotku č. [číslo]. Řádnost vyúčtování byla dovozena jak znaleckým posudkem znalecké kanceláře, tak následně i prvostupňovým soudem.

18. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

19. Dle § 1180 odst. 1 o. z, nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.

20. Dle § 1181 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.

21. Dle § 1194 odst. 1 o. z. společenství vlastníků je právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku; při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat práva a zavazovat se k povinnostem.

22. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.

23. Dle § 5 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. způsob rozúčtování poskytovatel služeb ujedná s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o něm rozhodne družstvo, anebo společenství. Změna způsobu rozúčtování je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nedojde-li k ujednání, nebo rozhodnutí družstva, anebo společenství, rozúčtují se náklady na služby takto: a) dodávka vody a odvádění odpadních vod v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech; není-li provedena instalace podružných vodoměrů ve všech bytech nebo nebytových prostorech v domě, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod podle směrných čísel roční potřeby vody; b) provoz a čištění komínů podle počtu využívaných vyústění do komínů; c) umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu podle počtu kabelových zásuvek; d) provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, odvoz komunálního odpadu, popřípadě další služby sjednané mezi poskytovatelem služeb a příjemcem služeb, podle počtu osob rozhodných pro rozúčtování.

24. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

25. Dle § 1 vyhlášky č. 269/2015 Sb. tato vyhláška upravuje a) rozsah výše základní a spotřební složky u rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům, jejich rozdělení mezi příjemce služeb, hodnoty určené jako spodní a horní hranice oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období, vymezení pojmů a další náležitosti k rozúčtování nákladů, b) některé další náležitosti, které musí poskytovatel služeb uvést ve vyúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům.

26. Dle § 2 vyhlášky č. 269/2015 Sb. pro účely této vyhlášky se rozumí a) zúčtovací jednotkou dům nebo jeho část, popřípadě domy nebo jejich části, které mají jedno společné, technologicky propojené odběrné tepelné zařízení a společné měření nebo stanovení množství tepla, nákladů na teplo na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody, b) vytápěním ústřední vytápění pomocí otopné soustavy ovlivňující zúčtovací jednotku, kterou prochází, napojené na společný zdroj tepla; vytápěním není vytápění bytů a nebytových prostorů prostřednictvím samostatných etážových okruhů zásobovaných teplem z vlastních zdrojů tepla, používajících různé druhy paliv nebo elektřinu, ani vytápění prostřednictvím uzavřených okruhů, do nichž se dodává a měří teplo na základě smlouvy dodavatele přímo s příjemcem služeb, c) společnou přípravou teplé vody pro dům ohřev a poskytování centrálně připravované teplé vody příjemcům služeb, d) podlahovou plochou podlahová plocha místností bytu a nebytového prostoru kromě teras, balkónů a lodžií a vedlejších prostorů, které jsou umístěny mimo byt; do podlahové plochy se započítává i plocha zastavěná kuchyňskou linkou, vestavěným nábytkem, kamny nebo jiným topným tělesem; nezapočítává se plocha okenních a dveřních ústupků, e) započitatelnou podlahovou plochou podlahová plocha vynásobená koeficienty uvedenými v příloze č. 1 části A k této vyhlášce; mají-li některé místnosti v zúčtovací jednotce rozdílnou výšku stropů nebo stropy zkosené, započitatelná podlahová plocha těchto místností se vynásobí koeficientem podílu objemu vytápěného prostoru k objemu vypočtenému z podlahové plochy a výšky stropu převládajících místností v zúčtovací jednotce, f) podlahovou plochou nebytových prostorů pro účely poskytování teplé vody podlahová plocha vynásobená koeficienty stanovenými podle přílohy č. 1 části B k této vyhlášce, g) náměrem hodnota zjištěná jako rozdíl odečtu naměřených hodnot na instalovaných měřidlech podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění nebo vodoměrech na teplou vodu na konci a na začátku daného zúčtovacího období, h) nákladem na vytápění a na poskytování teplé vody pro dům náklady skutečně vynaložené v příslušném zúčtovacím období na pořízení služeb, tj. náklady na teplo na vytápění, náklady na teplo spotřebované na přípravu teplé vody, náklady na pitnou vodu spotřebovanou na přípravu teplé vody, a to v cenách podle cenových předpisů, i) referenčním příjemcem služeb příjemce služeb, jehož náklady na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy se rovnají průměrným nákladům na vytápění připadajícím na 1 m2 započitatelné podlahové plochy zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období a jehož spotřeba společně připravované teplé vody v m3 se rovná průměrné spotřebě teplé vody na jednoho příjemce služeb v zúčtovací jednotce v daném zúčtovacím období, j) srovnáním s referenčním příjemcem služeb uvedení nákladů na vytápění referenčního příjemce služeb na 1 m2 započitatelné podlahové plochy, uvedení součinu těchto nákladů a započitatelné podlahové plochy příjemce služeb a uvedení spotřeby společně připravované teplé vody referenčním příjemcem služeb.

27. Dle § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb. ve vyúčtování poskytovatel služeb, kromě náležitostí stanovených zákonem, uvede a) za zúčtovací jednotku odděleně spotřebu tepla na vytápění, spotřebu tepla na ohřev vody v GJ a množství vody v m3 spotřebované na poskytování teplé vody, b) za zúčtovací jednotku odděleně jednotkové ceny tepla na vytápění a tepla spotřebovaného na ohřev vody v Kč/GJ a vody spotřebované na poskytování teplé vody v Kč/m3, c) za zúčtovací jednotku celkové náklady v Kč odděleně na vytápění a na teplo spotřebované na ohřev vody a na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody, podíly základních a spotřebních složek nákladů na vytápění a nákladů na teplo spotřebované na ohřev vody v % a v Kč, d) podlahovou plochu a započitatelnou podlahovou plochu zúčtovací jednotky a bytu či nebytového prostoru příjemce služeb v m2, v případě poskytování teplé vody průměrný počet osob rozhodných pro rozúčtování služeb a za celou zúčtovací jednotku v zúčtovacím období, součet skutečných a přepočtených náměrů instalovaných měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění zúčtovací jednotky a bytu či nebytového prostoru příjemce služeb, součet náměrů instalovaných vodoměrů za zúčtovací jednotku a náměr instalovaných vodoměrů teplé vody v bytě či nebytovém prostoru příjemce služeb a ve společných prostorách zúčtovací jednotky rozúčtovávaných přímo mezi jednotlivé příjemce služeb podle evidence spotřeb v m3, hodnoty podílu nákladu příjemce služeb na vytápění, teplo na ohřev vody a na vodu v teplé vodě, e) měrnou spotřebu tepla na vytápění za zúčtovací jednotku v zúčtovacím období vyjádřenou v GJ na m2 započitatelné podlahové plochy, f) podíly nákladů připadající na příjemce služeb s uvedením základních složek, spotřebních složek a celkových nákladů v Kč, a to zvlášť na vytápění, na teplo na ohřev vody a na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody, g) koeficienty a součinitele použité pro přepočty podlahové plochy nebo započitatelné podlahové plochy konkrétního bytu či nebytového prostoru a pro přepočty odečtů měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění u příjemce služeb.

28. Dle § 127a o. s. ř., jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem.

29. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR, zejména rozsudku Nejvyššího soudu ČR (dále také jen „NS“) ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4637/2018, soud v řízení o zaplacení nedoplatku (přeplatku) zkoumá, zda vyúčtování služeb bylo provedeno řádně a stalo se splatným. Skutečností, zda je vyúčtování služeb řádné (a uplatněný nárok tudíž důvodný), se soud zabývá bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky (§ 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.), neboť ani absence námitek nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování. Náležitosti (řádného) vyúčtování služeb, jež jsou spojeny s užíváním bytu nebo s ním souvisejí, upravuje zákon č. 67/2013 Sb., který v § 2 písm. f) vyúčtováním rozumí vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh na jednotlivé služby (demonstrativně vyjmenované v § 3 odst. 1 zákona) v daném zúčtovacím období. V § 7 odst. 2 zákona jsou pak konkrétně uvedeny náležitosti vyúčtování, které musí obsahovat skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Vyúčtování, které musí být doručeno příjemci služeb (vlastníku jednotky), určí výši přeplatku či nedoplatku na poskytnutých službách, jehož finanční vyrovnání se provede ve lhůtě vyplývající z § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb.

30. Odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkový závěr. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i přiléhavě právně posoudil. Odvolací soud se s tímto právním posouzením zcela ztotožňuje.

31. Odvolací soud především souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že jako vlastník bytu je žalovaný povinen dle § 1180 odst. 1 o. z. přispívat na náklady do fondu oprav ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Dle § 1181 o. z. je žalovaný povinen hradit zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby). Dle § 1181 o. z. ve spojení s výše citovanými ustanoveními zákona č. 67/2013 Sb. má následně žalovaný právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.

32. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný své povinnosti vůči žalobci v žalovaném období řádně nesplnil. Žalovaný žalobci řádně a včas nehradil stanovené zálohy za služby včetně předepsaných příspěvků do fondu oprav a neuhradil ani nedoplatky z žalobcem provedených a žalovanému doručených vyúčtování záloh na služby za období 2018, 2019, 2020 a 2021. Výše příspěvků do fondu oprav a výše záloh, které byl žalovaný povinen žalobci měsíčně hradit, vyplývá z evidenčního listu pro byt. Tuto výši žalovaný ostatně v řízení nečinil spornou.

33. Pokud se týká dosud neuhrazených příspěvků do fondu oprav, které byl žalovaný povinen hradit v měsíční výši 3 153 Kč, odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně, že tyto příspěvky ročnímu vyúčtování nepodléhají, neboť se nejedná o platby zálohové, nýbrž příjem SVJ. Neuhradil-li žalovaný tyto příspěvky řádně, porušil své povinnosti dle čl. XIV odst. 2 písm. b), c) stanov SVJ.

34. Ohledně záloh na služby za kalendářní roky 2018, 2019, 2020 a 2021 bylo žalobcem přistoupeno k jejich zúčtování v souladu s § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Soud prvního stupně se následně zcela správně i s odkazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. již výše citovaný rozsudek NS ze dne 1. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4637/2018) zabýval tím, zda předmětná vyúčtování mají veškeré potřebné náležitosti a zda byla provedena řádně, tj. zda bylo vycházeno ze správných hodnot, koeficientů a zda v nich žalobce dospěl ke správným výsledkům, neboť pouze v takovém případě nastává splatnost nedoplatku.

35. K námitce žalovaného týkající se chybně použité započitatelné podlahové plochy a údajů použitých v jednotlivých vyúčtováních za roky 2018-2021 (co se týče výšky jednotlivých podlaží a vstupních údajů pro výpočet započitatelné plochy), soud prvního stupně provedl dokazování kromě jednotlivých vyúčtování rovněž výslechem svědka [jméno FO], zaměstnance společnosti [společnost], zajišťující správu předmětné nemovitosti. Tento svědek osvětlil, že při zadávání potřebných údajů včetně koeficientů při provádění jednotlivých vyúčtování bylo vycházeno z pasportizace daného bytového domu. Svědek vysvětlil, že tuto pasportizaci prováděla ještě před privatizací [samosprávný celek], následně došlo k orientační kontrole. Vzhledem k tomu, že nebyla prováděna poté žádná větší rekonstrukce či takové zásahy, které by vedly k nějaké podstatné změně dispozic, je i nadále vycházeno z takto provedené pasportizace. Svědek dostatečně vysvětlil rozdíl mezi pasportem předloženým dříve a pasportem se zaokrouhlením na tři desetinná místa.

36. Z výpovědi svědka [jméno FO] ve spojení s pasportem předmětné nemovitosti založeným dne 21. 5. 2024 soud prvního stupně zcela správně považoval za prokázané, že pro výpočet byl použit pasport domu s vizualizací potřebných údajů na tři desetinná místa, tj. s použitím koeficientu výšky v případě bytové jednotky č. [hodnota] v hodnotě 1,036. Rovněž znalecká kancelář následně došla k závěru, že při provádění vyúčtování bylo žalobcem vycházeno z této vizualizace na tři desetinná místa. Správnost údajů a výsledků v žalobcem provedených vyúčtováních při použití takových údajů byla následně přezkoumána se shodným výsledkem znaleckou kanceláří v rámci dodatku č. 2 ze dne 23. 7. 2024 ke znaleckému posudku č. [číslo].

37. V tomto smyslu lze rovněž souhlasit se soudem prvního stupně, že v případě samotného znaleckého posudku znalecké kanceláře č. [číslo], potažmo dodatku č. 1 k tomuto znaleckému posudku, vycházela uvedená znalecká kancelář nejprve z výsledků vlastního měření, poté z vizualizace na dvě desetinná místa, neboť správný pasport, tj. pasport s vizualizací na tři desetinná místa, v té době neměla k dispozici. Došla-li tedy znalecká kancelář k částečně odlišným výsledkům ve svém znaleckém posudku ze dne 24. 5. 2023, je to logicky vysvětleno právě těmito skutečnostmi, tj. použitím částečně odlišných vstupních údajů. S touto nepřesností se vypořádal dle odvolacího soudu jak soud prvního stupně, tak znalecká kancelář, která rozdíly při výpočtech mezi posudkem a dodatkem č. 1 a 2 dostatečně podrobně vysvětlila prostřednictvím dodatku č. 2 a výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO].

38. Z výpovědi svědka [jméno FO] a ze znaleckého posudku znalecké kanceláře ve spojení s výpovědí znalce [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že bytový dům byl vystaven bez převládající výšky jednotlivých podlaží a je proto třeba vždy vycházet z údajů v rámci jednoho podlaží a poté provést potřebné výpočty. Z výpovědi znalce [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že i když se použije převládající výška odlišná, tj. naměřená dle pasportizace v jiném podlaží (či naměřená externě právě danou znaleckou kanceláří), stále zůstává zachován stejný poměr a při vyúčtování zůstává neměnný výsledek, případně pouze s nepatrným rozdílem. V tomto smyslu odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uvádí, že neobstojí poukaz znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ve spojení s jím vyhotoveným znaleckým posudkem č. [číslo] ze dne 13. 5. 2024 ve znění dodatků č. 1 ze dne 16. 9. 2024 a č. 2 ze dne 22. 10. 2024 na nesprávně provedená vyúčtování s ohledem na odlišně naměřené výšky. Soud prvního stupně učinil závěr, že s touto námitkou se vypořádal jak znalecký posudek znalecké kanceláře ve znění dodatku č. 2, tak ji vysvětlil znalec [tituly před jménem] [jméno FO] při svém výslechu. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožňuje.

39. K námitce žalovaného ohledně účtování dvojí ceny vody soud prvního stupně rovněž vyšel ze znaleckého posudku znalecké kanceláře včetně výslechu zpracovatele posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž uzavřel, že závěr posudku znalecké kanceláře byl logicky objasněn. Odvolací soud se ztotožňuje s tím, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém znaleckém posudku č. [číslo] ze dne 13. 5. 2024 i ve své výpovědi v rámci konfrontačního výslechu uvedl, že jednotková cena vody musí být vždy stejná, avšak z jeho výpovědi vyplynulo, že faktury, kterými bylo vodné a stočné pro danou nemovitost fakturováno, k dispozici neměl, a kontrolu (přepočet) jednotlivých částek tudíž neprováděl. Oproti tomu z výpovědi znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ve spojení s fakturami společnosti [právnická osoba] č. [číslo] ze dne 18. 1. 2021 a č. [číslo] ze dne 18. 1. 2021 vyplynulo, že pro fakturované období 28. 12. 2019 – 28. 12. 2020 byl odečet proveden jednak pomocí dvou měřidel (proto jsou zde dvě faktury), dále došlo ke změně fakturované jednotkové ceny, kdy tato se lišila jednak pro období od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020 a poté pro období od 1. 5. 2020 do 31. 12. 2020. Z označených faktur následně vyplývá, jaké jednotkové ceny byly ze strany poskytovatele dané komodity účtovány. V rámci vyúčtování služeb je třeba kalkulovat se skutečně vynaloženými částkami ze strany poskytovatele těchto služeb. Žalobce neměl jinou možnost, než rozúčtovávat částky, které fakticky uhradil, nikoli částky v odlišné hodnotě, byť jsou uváděny jako částky regulované. Ze znaleckého posudku znalecké kanceláře ve spojení s jeho dodatky a dále i z výpovědi znalce [tituly před jménem] [jméno FO] je zřejmé, že znalecká kancelář měla k dispozici pro své závěry veškerou potřebnou dokumentaci, zejména pak fakturaci, provedla kontrolu vyúčtování i v tomto směru a žádné pochybení v provedených přepočtech neshledala. Soud prvního stupně se při svém závěru po výslechu obou znalců (při jejich současné konfrontaci) přiklonil ke znaleckému závěru vyslovenému znaleckou kanceláří a svou úvahu, proč tak učinil, řádně odůvodnil. V řízení bylo i dle odvolacího soudu řádně osvětleno, jakým způsobem bylo žalobcem při provádění vyúčtování postupováno, když bylo nutné zohlednit jednak existenci dvou měřidel a změnu jednotkové ceny v průběhu jednotlivých roků. Odvolací soud shledává správný závěr soudu prvního stupně, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] poukazující na regulované ceny vodného a stočného a jejich odlišnou výši, vyplývající z webu dodavatele, neměl potřebné faktury k dispozici a již z tohoto důvodu nemohl nijak ověřovat správnost jakýchkoliv výpočtů. Soud prvního stupně se pečlivě zaobíral tím, proč i v této námitce přisvědčil závěrům znaleckého posudku znalecké kanceláře ve spojení s výslechem (i konfrontačním) znalce [tituly před jménem] [jméno FO], nikoliv k závěrům posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] doplněného jeho výslechem (konfrontačním).

40. Ohledně žalovaným zpochybňovaného použitého koeficientu druhu místnosti v případě nebytové jednotky č. [číslo] a tím tvrzeného nesprávného údaje použitého pro výpočet v části spotřební složky v rámci vyúčtování nákladů na ohřev teplé vody se ztotožňuje odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že námitka je účelová. Použití koeficientu pro stanovení započitatelné podlahové plochy v jednotné výši 1,4 pro celý nebytový prostor provozovaný jako restaurace včetně jejího příslušenství a zázemí dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 269/2015 Sb. (tedy nerozklíčování jednotlivých prostor dané nebytové jednotky a použití odlišných koeficientů pro tyto jednotlivé prostory) nelze hodnotit jako chybný postup žalobce. Navíc pokud by došlo ke složitému rozčleňování celého nebytového prostoru a použití oddělených koeficientů pro jednotlivé prostory zázemí restaurace, zvýšily by se částky hrazené jednotlivými vlastníky bytů včetně žalovaného, jak vyplynulo z výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO].

41. K námitkám žalovaného, týkajících se (dle něj) nesprávných údajů použitých pro výpočet rozúčtování nákladů na ÚT, ohřev teplé vody, TV a SV v části spotřební složky, se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že tyto byly objasněny znaleckou kanceláří a výslechem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci jeho výpovědi při provedeném konfrontačním výslechu. Soud prvního stupně se v odstavci 13 rozsudku pečlivě vypořádal s námitkou žalovaného, proč se i v této části vyúčtování přiklonil k závěrům znalecké kanceláře. Znalecká kancelář provedla potřebné přepočty, překontrolovala správnost početních údajů na vyúčtování i po zohlednění rozúčtování nákladů na ÚT, ohřev TV, TV a SV pro roky 2018 a 2019 pro bytové jednotky některých vlastníků bytů. V této souvislosti odvolací soud poznamenává, že znalecká kancelář poukázala v rámci dodatku č. 2 na to, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] na některé kontrolní přepočty rezignoval se závěrem, že je to složité, kdežto znalecká kancelář kontrolní přepočet po dosazení údajů z vyúčtování provedla. Soud prvního stupně především s ohledem na tyto kontrolní přepočty zdůraznil, že z tohoto důvodu se přiklonil k závěru znaleckého posudku znalecké kanceláře oproti závěrům znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] včetně jeho dodatku č. 1 a 2. Soud prvního stupně vzhledem k použití všech podkladů pro vyúčtování a provedení potřebných přepočtů považoval znalecký posudek znalecké kanceláře ve znění dodatků za přesvědčivější. S tímto závěrem soudu prvního stupně se odvolací soud zcela ztotožňuje. V tomto smyslu považuje odvolací soud nedůvodnou námitku žalovaného, že soud prvního stupně dostatečně přesvědčivě neodůvodnil, proč se (implicitně) přiklonil k závěrům znalecké kanceláře a neodůvodnil řádně, proč znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] neobstojí.

42. K dalším jednotlivým odvolacím námitkám strany žalované odvolací soud dále uvádí následující.

43. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně vyhodnotil jako nerelevantní žalovaným zpochybňovanou aprobaci znalecké kanceláře k posouzení správnosti provedených vyúčtování a v nich použitých vstupních údajů. Znalecká kancelář má oprávnění v oboru znalecké činnosti ekonomika bez odvětví (specialiazace). Tento všeobecný obor pokrývá i oceňování služeb (popřípadě jeho rozúčtování). Znalecká kancelář tak disponuje potřebnou odborností pro posouzení zadaného znaleckého úkolu.

44. Soudu prvního stupně nelze vytknout ani jeho závěr, že připustil důkaz pasportem založeným dne 21. 5. 2024 s vizualizací na tři desetinná místa, ze kterých vycházel při zpracování vyúčtování jak žalobce, tak následně v dodatku č. 2 znalecká kancelář. Jedná se totiž o totožný pasport, který v řízení již byl předložen, pouze s rozličným zaokrouhlením (přesností). Soud se nedopustil v tomto smyslu procesního pochybení spočívajícím ve zvýhodnění žalobce, jak namítá žalovaný. Ostatně, rovněž dodatek č. 2 znalce [tituly před jménem] [jméno FO] byl předložen po koncentraci řízení a soud se jím rovněž zabýval. Soud prvního stupně se tedy nedopustil žádného procesního zvýhodnění jedné či druhé strany sporu a z toho případně rezultujícího porušení zásady rovnosti stran.

45. K další námitce žalovaného v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení, že správnost pasportu znalecký ústav neověřoval, uvádí odvolací soud, že správnost pasportu s vizualizací na tři desetinná místa byla potvrzena výslechem svědka [jméno FO], který osvětlil okolnosti vzniku pasportizace a neměnnost údajů v něm uváděných. Svědek uvedl, že byla prováděna orientační kontrola pasportizace a vzhledem k tomu, že nebyly v bytovém domě prováděny žádné podstatné změny dispozic či rekonstrukce, je z této pasportizace nadále vycházeno. I tento výslech svědka soud prvního stupně hodnotil a přesvědčivě se s ním vypořádal.

46. Odvolací soud nepovažuje za důvodnou ani odvolací námitku žalovaného spočívající v tom, že soud prvního stupně měl zadat revizní znalecký posudek za situace, kdy proti sobě stojí dva posudky, které předložily strany sporu, a znalci setrvali na svých závěrech.

47. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR totiž vyplývá, že „znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru. Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí. Jinými slovy, o přezkoumání dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, lze rozhodnout jen tehdy, neodstraní-li tento rozpor soud sám po slyšení obou znalců.“ (rozsudek NS ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019).

48. Z judikatury rovněž plyne, že soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy (srovnej např. rozsudek NS ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, rozsudek NS ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010, rozsudek NS ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2009/2011, usnesení NS ze dne 8. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1969/2020).

49. Soud není oprávněn při hodnocení důkazu znaleckým posudkem hodnotit přímo věcnou správnost závěrů znalce, je však povinen v rámci zásady volného hodnocení důkazů posoudit způsob vypracování znaleckého posudku v tom smyslu, zda zvolený postup, rozsah podkladů, popř. metoda mohly k prezentovanému odbornému závěru vést (pravdivost), a zda tento postup znalce je logický, srozumitelný a přezkoumatelný (relevanci).

50. Soudu prvního stupně v tomto smyslu nelze vytknout, že by se právě uvedenými kritérii při hodnocení znaleckých posudků předložených účastníky v projednávané věci neřídil. V odůvodnění svého rozhodnutí se podrobně zabýval hodnocením těchto znaleckých posudků a přesvědčivě odůvodnil, proč vycházel z odvolatelem napadaného znaleckého posudku a nikoli z odvolatelem předloženého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Z odůvodnění napadeného rozsudku přitom plyne, proč soud prvního stupně (byť implicitně) považoval znalecký posudek vypracovaný znaleckou kanceláří za úplný, logický a souladný s ostatními důkazy. Soud prvního stupně přesvědčivě zdůvodnil, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] neprovedl potřebné přepočty a k závěrům (zejména stran námitky dvojí účtované ceny) neměl ani potřebné faktury, aby mohl vyúčtování pečlivě přezkoumat. Soud prvního stupně dále zdůraznil, že znalecká kancelář si pro své závěry opatřila veškeré podklady včetně dodavatelských faktur, vyúčtování sporných jednotek, pasport bytového domu se zaměřením na tři desetinná místa a provedla (opakovaně) kontrolní výpočty. Z těchto důvodů považoval soud prvního stupně tento znalecký posudek za přesvědčivější.

51. Namítá-li odvolatel, že nebyl proveden důkaz dalším (revizním) znaleckým posudkem, uvádí odvolací soud, že soud není vázán důkazním návrhem účastníků potud, že by byl povinen provést všechny navržené důkazy. Je oprávněn posoudit všechny důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede, v závislosti na jeho hodnocení, které důkazy je nezbytné provést, zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit. Dovolací soud již ve své judikatuře dovodil, že zákon (§ 127 odst. 2 o. s. ř.) nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu. Vypracování revizního znaleckého posudku pak bude přicházet v úvahu zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (srovnej usnesení NS ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010 a ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1141/2015).

52. V projednávané věci soud prvního stupně výše uvedené judikatorní závěry respektoval, neboť po slyšení zpracovatelů obou znaleckých posudků při vzájemné konfrontaci obou znalců při jejich společném výslechu řádně zdůvodnil, z jakých důvodů nemá pochybnosti o správnosti odborných závěrů obsažených v posudku znalecké kanceláře. Jeho postup, kdy již nepřistoupil na provedení důkazu v pořadí třetím (byť revizním) znaleckým posudkem, lze považovat za dostatečný a adekvátní okolnostem projednávané věci.

53. Na základě všech shora uvedených skutečností je proto správný závěr soudu prvního stupně, že provedená vyúčtování mají všechny potřebné náležitosti předepsané zákonem č. 67/2013 Sb. i vyhláškou č. 269/2015 Sb. a netrpí žádnými vadami. Všechna předmětná vyúčtování za období kalendářních roků 2018, 2019, 2020 a 2021 pro byt žalovaného byla provedena řádně, v souladu se zákonem i všemi přijatými rozhodnutími shromáždění, byla provedena přehledně a obsahují všechny potřebné údaje pro vlastní vyúčtování všech plateb, přičemž žalovaný byl s těmito vyúčtováními řádně seznámen. Nastala tak splatnost předmětných vyúčtování a žalovaný je povinen nedoplatky vycházející z těchto vyúčtování žalobci uhradit.

54. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že k zániku pohledávky žalobce na zaplacení neuhrazených příspěvků do fondu oprav započtením tvrzené pohledávky ze strany žalované nedošlo. Pohledávkou z pokut za řádně neprovedená vyúčtování dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. za situace, kdy vyúčtování byla shledána řádnými, žalovaný nedisponuje. I s tímto závěrem soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožňuje.

55. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku ve věci samé dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně příslušenství ve formě úroku z prodlení z důvodně uplatněných nároků dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení přísluší žalobci za dobu prodlení žalovaného s úhradou příspěvků do fondu oprav od doby jejich splatnosti, dále žalobci náleží i kapitalizovaný úrok z prodlení v celkové výši 21 105,02 Kč za prodlení žalovaného s úhradou předepsaných a řádně neuhrazených záloh na služby za období měsíců červen 2018 až prosinec 2021 (v případě jednotlivých záloh od okamžiku jejich splatnosti do splatnosti vyúčtování za jednotlivé kalendářní roky). Dále soud správně přiznal žalobci úrok z prodlení za prodlení žalovaného s úhradou nedoplatků z vyúčtování za roky 2018, 2019, 2020 a 2021 od uplynutí lhůty k zaplacení běžící žalovanému od doručení těchto vyúčtování.

56. Odvolací soud jako správný potvrdil i závislý výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II. rozsudku). Soud prvního stupně dospěl ke správné výši náhrady nákladů řízení, na odůvodnění v této části odvolací soud zcela odkazuje.

57. K námitkám žalovaného dále odvolací soud uvádí následující. V rámci výroku o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně přiznal žalobci rovněž náhradu za jím vynaložené náklady za zpracovaný znalecký posudek znaleckou kanceláří ve znění dodatků v celkové výši 120 516 Kč. Tyto náklady byly znaleckou kanceláří žalobci řádně vyúčtovány. Za vyhotovení znaleckého posudku č. [číslo] ze dne 24. 5. 2023 vyúčtovala znalecká kancelář částku 72 600 Kč fakturou č. [číslo] (tedy celkem cca 60 hodin práce po 1 000 Kč plus DPH). Za vypracování dodatku č. 1 vyúčtovala znalecká kancelář znalečné na částku 17 182 Kč (za celkem 13 hodin po 1 000 Kč, 1 hodinu po 800 Kč a jednu půlhodinu po 400 Kč). Znaleckou práci na tomto dodatku vyúčtovala znalecká kancelář za přepis dat dle původního pasportu do oceňovacího modelu, propočty variant zaokrouhlení a finální výpočty a samotnou textaci znaleckého posudku. Za vypracování dodatku č. 2 vyúčtovala znalecká kancelář částku[Anonymizováno]30 734 Kč za 23 hodin práce po 1 000 Kč (za přepis a kontrolu dat nového pasportu do oceňovacího modelu, analýzu dat nového pasportu a finální výpočty a textaci znaleckého posudku, za studium znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho vyjádření) a dále za 3 hodiny práce po 800 Kč. Vyúčtování i výše hodinové sazby odpovídá § 2 odst. 1 a následující vyhlášky č. 504/2020 Sb., o znalečném, v platném znění (dále jen „vyhláška č. 504/2020 Sb.“). Znalečné bylo ze strany žalobce uhrazeno, jak již konstatoval soud prvního stupně (viz výpisy z účtu na č. l. 404, 405). Žalobcem takto vynaložené náklady na znalečné shledal rovněž odvolací soud jako účelně vynaložené. Žalovaný i v rámci pokusu o smírné odklizení sporu setrval na svém stanovisku, že vyúčtování jsou vadná a ničeho nadále žalobci nezaplatil. Žalobce tak byl nucen v průběhu řízení vynaložit náklady na znalecký posudek k přezkoumání výpočtů ve vyúčtování. Vyhotovení dodatku č. 1 a 2 nadále reagovalo na další námitky žalovaného proti vyúčtování v průběhu řízení, byly zde provedeny kontrolní výpočty v reakci na pasport s vizualizací na tři desetinná místa a v dodatku č. 2 se znalecká kancelář zaobírala i oponentním posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Z tohoto pohledu jsou takto vynaložené náklady v průběhu řízení účelné vzhledem k tomu, že závěry tohoto posudku vzal soud prvního stupně za podklad svých skutkových zjištění. Výše znalečného odpovídá vyhlášce č. 504/2020 Sb., počet hodin strávených na vypracování posudků včetně dodatků pak odpovídá složitosti problematiky a nutnosti provádět kontrolní výpočty s různými vstupními údaji (měření výšek, pasport, vyjádření se k oponentním závěrům znalce [tituly před jménem] [jméno FO], studování podkladů pro vyúčtování). Výše přiznané náhrady nákladů řízení je proto rovněž v této části správná.

58. Pokud žalovaný napadá nákladový výrok co do účelnosti přiznaných nákladů v části, kdy žalobci byla přiznána náhrada za odměnu advokáta za účast na jednání, na kterém nebyl předložen pasport, uvádí odvolací soud, že i tento náklad žalobce byl vynaložen účelně. Jak plyne z protokolu z jednání ze dne 26. 3. 2024, při jednání bylo prováděno dokazování dodatkem č. 1 ke znaleckému posudku znalecké kanceláře. Při jednání byly poté vyjasňovány námitky žalovaného proti tomuto dodatku.

59. Správný je i výrok o povinnosti žalovaného zaplatit České republice náklady státu (výrok III. rozsudku) dle § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovanému jako procesně neúspěšnému účastníkovi vznikla povinnost nahradit státu částku 1 000 Kč uhrazenou z rozpočtových prostředků státu znalci [tituly před jménem] [jméno FO] na základě usnesení soudu ze dne 11. 9. 2024, č. j. 16 C 134/2021-379 (když zbývající částka znalečného byla uhrazena ze složené zálohy).

60. Odvolací soud přiznal žalobci jako procesně úspěšnému účastníkovi náhradu nákladů odvolacího řízení proti neúspěšnému žalovanému dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady odvolacího řízení představuje odměna za právní zastoupení dle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za dva úkony právní služby po 9 700 Kč dle § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t. (vyjádření k odvolání žalobce, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), k tomu náleží náhrada hotových výdajů po 450 Kč za každý z těchto úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za 21 % DPH. Celkem činí náhrada nákladů odvolacího řízení částku 24 563 Kč.

Poučení