69 Co 62/2024 - 259

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0]: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zaplacení částky 380.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 29. 11. 2023, č. j. 3 C 51/2021-224, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I., II., IV. a V. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. mění takto: „Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 68.577 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokáta.“

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 17.605 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud částečně zamítl žalobu co do částky 300.000 Kč s úrokem ve výši 0,05 % denně z částky 300.000 Kč od 1. 3. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 300.000 Kč od 1. 3. 2018 do zaplacení (výrok I.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 80.000 Kč s úrokem ve výši 0,05 % denně z částky 80.000 Kč od 1. 3. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 80.000 Kč od 1. 3. 2018 do zaplacení ve lhůtě třídenní (výrok II.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 89.884 Kč ve lhůtě tří denní (výrok III.). Žalobci dále uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jeseníku na náhradu nákladů řízení částku ve výši 17.342 Kč ve lhůtě třídenní (výrok IV.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jeseníku na náhradu nákladů řízení částku ve výši 7.268 Kč ve lhůtě třídenní (výrok V.).

2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadl žalobce, a to výroky I., III. a IV., když okresnímu soudu vytýkal, že nepostupoval správně, pokud uzavřel, že nebyla prokázána pravost listiny – uznání dluhu na částku 300.000 Kč. Žalobce sice uznává, že pověřený znalec neshledal podpis na této listině pravým podpisem žalovaného, nutno však upozornit, že jej neshledal ani nepravým, respektive jej vůbec neposuzoval. Dále odvolatel uvedl, že zbylých 11 podpisů z celkových 12 znalec shledal pravými podpisy žalobce. Žalobce tak má za to, že soud prvého stupně měl v takovém případě postupovat tak, že měl důkazy hodnotit v jejich vzájemné souvislosti, tedy měl uzavřít, že tak jako v případě půjčky ve výši 80.000 Kč, kde je ucelený soubor pravých dokumentů (smlouva, příjmový doklad, směnka a uznání závazku), je i v případě půjčky na částku 300.000 Kč předložen, respektive uzavřen stejný soubor dokumentů (smlouva, příjmový doklad, směnka a uznání závazku). Kdyby soud posuzoval výše uvedené důkazy ve vzájemné souvislosti, musel by dospět k závěru, že je pravděpodobné, až postaveno najisto, že i předmětné uznání dluhu ve výši 300.000 Kč je pravou listinou, když v obou případech dotváří ucelený soubor smluvní dokumentace žalobcem předložená. K tomu měl soud vycházet i z fakticity, že žalovaný namítal, že nepravé jsou všechny podpisy na předložených listinách, přičemž jeho námitku zcela vyvrátil znalec, který označil 11 z 12 posuzovaných podpisů žalovaného za pravé a pouze o jednom podpisu prohlásil, že jej nelze posoudit. Pokud by žalovaný namítal nepravost pouze podpisu na předmětném uznání dluhu ve výši 300.000 Kč, pak by mohla mít jeho námitka váhu. V případě, že namítal nepravost všech 12 podpisů, z nichž se prokázalo 11, pak měl soud prvého stupně uzavřít, že námitka žalovaného nemá oporu, je účelová a lživá. Žalobce má dále za to, že k tomu, aby prokázal svůj tvrzený nárok předložil kompletní smluvní dokumentaci a žalovaný pouze účelově namítal její nepravost spočívající v tom, že na listinách není jeho podpis. Žalobce neměl jinou možnost než navrhnout zpracování znaleckého posudku, ze kterého vyplynulo, že 11 ze 12 posuzovaných podpisů jsou pravé. Pokud se jedná o zcela zásadní podpis na listině o uznání dluhu ve výši 300.000 Kč, ze kterého soud dovodil, že nárok žalobce na zaplacení částky není dán, respektive promlčen, pak měl soud prvého stupně primárně přistoupit k tomu, že měl žalobce poučit, že neunáší důkazní břemeno. Jinými slovy, pokud ani z důkazu znaleckého posudku soud prvého stupně nevyvodil důvodnost uplatněného nároku žalobce na částku 300.000 Kč, tížila soud prvého stupně poučovací povinnost vůči žalobci o tom, že neunáší důkazní břemeno a vyzvat jej dalším důkazním návrhům. V takovém případě by žalobce navrhl revizní znalecký posudek k prokázání předmětného 12. podpisu, o kterém znalec uzavřel, že jej nelze posoudit. S ohledem na absenci poučení soudem prvého stupně se žalobce důvodně domníval, že důkazní břemeno unáší, a že jeho nárok na zaplacení částky 300.000 Kč je za prokázaný. Rozsudek s ohledem na absenci poučení žalobce soudem prvého stupně vydaný je vadný dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. Žalobce dále uvedl, že výroky III. a IV. rozsudku jsou přímo závislé na výroku I., nicméně i v případě, že by odvolací soud dospěl k závěru, že tento je správný, výrok III. rozsudku nemůže obstát, neboť žalobce má za to, že uvedené úkony právního zástupce žalovaného, a to písemné vyjádření ze dne 9. 7. 2021, odvolání žalovaného ze dne 20. 8. 2021, vyjádření k odvolání ze dne 2. 9. 2021, porady s klientem dne 24. 3. 2022 a 16. 3. 2023 a závěrečný návrh ze dne 21. 9. 2023, nebyly účelné. S ohledem na výše uvedené žalobce považuje rozsudek okresního soudu za nesprávný a navrhoval, aby v rozsahu výroku I., III. a IV. byl odvolacím soudem zrušen a vrácen zpět soudu prvého stupně k novému projednání.

3. K odvolání žalobce se v rámci svého odvolání vyjádřil žalovaný, který považoval výrok rozsudku I. za věcně správný. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný skutečně podepsal sporné listiny, zejména o uznání závazku a dohodu o splácení dlužné částky ze dne [datum]. U této listiny byla znalcem navíc zjištěna neoprávněná manipulace s touto listinou, když u této listiny byl vyměněn prvý list, který nese uznání závazku a byl k němu přidán druhý list z odlišné listiny. Soud tak dospěl v rámci této listiny ke správnému závěru, že žalovaný úspěšně popřel pravost listiny, což má za následek při vznesené námitce promlčení, že pohledávka žalobce ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] promlčena je. Pokud žalobce argumentoval tím, že doložil ucelený souhrn různých dokumentů, žalovaný namítal, že všechny listiny, které žalobce soudu předložil nesou stín pochybnosti o jejich pravosti, když žalovaný pravost listin a svého podpisu sporuje a ani vypracovaný znalecký posudek vznesené pochybnosti nevyjasnil. Námitky žalovaného ohledně podvrhu jeho podpisů na všech dokumentech a protiprávní manipulace s dokumenty uznání závazku, nebyly v řízení vyřešeny, když i znalec ve svém posudku jasně vyjadřuje jen pochybnost o pravosti podpisů, když svůj závěr v 11 ze 12 případů činí v rovině nízké pravděpodobnosti, tj. v nejnižší možné míře pravděpodobnosti. S takovým závěrem se soud nemůže spokojit, zvláště bez dalších použitelných důkazů tak, aby byl závěr soudu o skutkovém stavu zjištěn nepochybně a aby byla dodržena míra důkazů. Pokud se tedy jedná o výrok I. rozsudku okresního soudu, ten žalovaný navrhoval jako věcně správný potvrdit.

4. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu napadl žalovaný, který odvolání směřoval proti výroku II. a navazujícím výrokům III., IV. a V. uvedeného rozsudku, který považuje za nesprávný, protože rozhodnutí soudu prvého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a postiženo je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce tvrdí, že dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce, na jejímž základě žalovanému půjčil peněžní částku ve výši 300.000 Kč, která měla být vrácena do 30. 9. 2011, včetně smluvního úroku. Žalobce tvrdí, že stejného dne ještě s žalovaným uzavřel uznání závazku a dohodu o splacení dlužné částky. Jedná se o nároky, které se měly stát splatnými již před více než 13 lety, žalobce nikdy po žalovaném neurgoval zaplacení jakéhokoliv dluhu a v řízení nevysvětlil, proč s uplatněním svého tvrzeného nároku vyčkával tak dlouhou dobu, popřípadě, proč nechal promlčet svůj nárok ze směnek, které, jak tvrdí mu žalovaný vystavil. Žalovaný v řízení popřel pravost listin předložených žalobcem, konkrétně pravost smlouvy o půjčce ze dne [datum], uznání závazku a dohoda o splacení dlužné částky ze stejného data a ze stejného data stvrzenka a výdajový pokladní doklad. Dále popřel pravost listin tak, že neobsahují jeho pravý podpis na stvrzence a výdajovém pokladním dokladu ze dne [datum] smlouvy o půjčce a uznání závazku a dohodě o splacení dlužné částky z téhož dne. Dále žalovaný namítal, že některé listiny byly navíc pozměněny, a to tak, že byly vyměněny některé stránky vícestránkových dokumentů, a to u uznání závazku a dohody o splacení dlužné částky ze dne [datum] a [datum]. Za této situace břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně pravosti popřené listiny je na tom, kdo z této listiny pro sebe dovozuje příznivé právní důsledky, takže na žalobci. Žalobce k prokázání svého nároku navrhl toliko jediný relevantní důkaz, a to znaleckým posudkem, z jehož závěru se podává, že 11 ze 12 podpisů je pravděpodobnější, že sporné podpisy jsou pravými podpisy žalovaného, než jsou tyto podpisy nepravé – napodobené. Tedy kladený závěr v rovině nízké pravděpodobnosti, konkrétně v nejnižší rovině kladné pravděpodobností. U jednoho podpisu byl závěr znalcem nerozhodný, a to u podpisu na listině o uznání závazku a dohoda o splacení dlužné částky ze dne [datum]. Ohledně této listiny znalec potvrdil procesní obranu žalovaného, tedy že u této listiny byl vyměněn první list, který nese uznání závazku a byl k němu přidán druhý list z odlišné listiny. Podle žalovaného skutkové tvrzení nelze považovat za prokázané v situaci, kdy z provedeného dokazování vyplývá závěr, že je v nízké rovině pravděpodobnější, že prokazovaná skutková okolnost nastala, než že nenastala. V dané věci je pravděpodobnost prokázání žalobcových tvrzení určena závěry znalce, neboť jde o případ, kdy rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. Žalovaný má za to, že takto důvodně vyjádřené pochybnosti osobou znalce by soud neměl při hodnocení důkazů přehlížet. Znalecký posudek tedy sám o sobě nepředstavuje dostatečný základ pro prokázání existence prokazované skutečnosti – pravost sporných listin. Z tohoto důvodu bylo na žalobci, aby soudu nabídnul další důkazy, například svědky, které by mu míru pravděpodobnosti jím tvrzeného skutkového stavu zvyšovaly. To se však v řízení nestalo a žalovaný má za to, že žalobce své břemeno důkazní neunesl. Soud prvého stupně však posoudil nízce pravděpodobný (pochybný) závěr znalce tak, že se jedná o pravý podpis žalovaného, u něhož nejsou pochybnosti a shledal, že pochybný závěr znalce v rovině nízké pravděpodobnosti je dostatečný pro závěr, že žalovaný sporné listiny podepsal. S tímto závěrem soudu prvého stupně žalovaný zásadně nesouhlasí, považuje jej za nespravedlivý a je přesvědčen, že nelze považovat spornou skutečnost za prokázanou s jediným podkladem, kterým by měl být znalecký závěr v rovině nízké pravděpodobnosti. Žalovaný před soudem prvého stupně namítal, že peněžní prostředky od žalobce nikdy nepřevzal, tj. žalobcem mu nikdy reálně zápůjčky, které jsou předmětem tohoto řízení, nepředal. K této procesní obraně žalovaného soud použil důkazy v řízení zpochybněné a dosud pochybné, a to shora uvedené listiny, včetně stvrzenek – výdajových pokladních dokladů i na těchto listinách byl s nejnižší kladnou mírou pravděpodobnosti znalcem shledán podpis žalovaného. Přesto soud prvního stupně bez dalších podpůrných důkazů uzavřel, že má reálné poskytnutí zápůjčky žalovanému za nepochybně prokázané. S tímto závěrem soudu žalovaný zásadně nesouhlasí a navrhoval, aby rozsudek okresního soudu byl změněn tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá.

5. K odvolání žalovaného se písemně vyjádřil žalobce a znovu zopakoval, že má za to, že soudu prvého stupně předložil jednoznačný soubor dokumentů, tj. soubor důkazů, které svědčí o tom, že pohledávky žalobce vznikly a trvaly. K tomu je nutné uvést, že znalec vyhodnotil posuzované podpisy jako pravé, vyjma jednoho podpisu, který nehodnotil vůbec a je pak otázkou, jaký jiný důkaz k prokázání pravosti podpisu může žalobce v řízení vůbec předložit. K tomu žalobce uvedl, že vycházel z dobré víry v uznání dluhu, kterým došlo k restartu promlčecí doby a žalobce pak není omezen v tom, kdy svůj nárok musí uplatnit u soudu, tj. může tak učinit až na konci promlčecí doby. Bylo by tak zjevně nepřiměřeně zvýhodňující, pokud by žalovaný těžil z toho, že mu žalobce poskytl novou lhůtu k plnění, tj. lhůtu po dobu nové promlčecí doby, což by žalovaný zneužil k tomu, aby ex post namítal nepravost listin s tím, že je nepodepsal spolu s odkazem na fakt, že s velkým časovým odstupem nelze důvěryhodně posoudit pravost podpisu znaleckým zkoumáním. Jinými slovy z námitky žalovaného je zjevné, že žalovaný se snaží těžit z toho, že žalobce dluh uplatnil až po uplynutí významné části nové promlčecí doby s tím, že jeho podpis je s postupem času obtížněji zkoumatelný. Nad rámec výše uvedeného žalobce uvedl, že argumenty vyjádřené v odvolání nemají žádný dopad na skutečnost, že soud prvého stupně měl žalobce poučit o jeho právech a povinnostech v předmětném řízení v souvislosti s tím, že znalec neposoudil poslední 12 podpis žalovaného.

6. Odvolání žalobce a žalovaného je přípustné, bylo podáno osobami k tomuto úkonu oprávněnými a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, přezkoumal i řízení vydání tomuto rozsudku předcházející s důrazem na uplatněné odvolací důvody podle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobce do výroků ve věci samé důvodné není, důvodným je ve vztahu k výrokům závislým, tj. o nákladech řízení. Odvolání žalovaného důvodným shledat nelze.

7. Předně krajský soud konstatuje, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci pod bodem 18 odůvodnění napadeného rozsudku. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tato zcela odkazuje.

8. S ohledem na odvolací námitky žalobce ve vztahu k absenci poučení okresním soudem dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a tedy vydání vadného rozhodnutí dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř., splnil tuto poučovací povinnost soud odvolací při odvolacím jednání a žalobce vyzval dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. k navržení důkazů k tomu, že uznání dluhu s datem [datum] je pravou listinou, konkrétně že podpisy na této listině jsou podpisy žalovaného a že oba listy této smlouvy k sobě patří a byly podepsány v takovém stavu a pořadí, jak byly soudu předloženy, spolu s poučením o následcích nesplnění této výzvy. Na tuto žalobci danou výzvu reagoval žalobce návrhem předložení originálu uznání dluhu, který neměl u odvolacího jednání k dispozici, nicméně byl předložen soudu okresnímu, následně znalci. Žalobce nechtěl předjímat, co by soud z originálu této listiny zjistil, ale navrhoval ji, stejně tak jako navrhoval zpracování revizního znaleckého posudku, který by přezkoumal jak pravost podpisu, tak stav listiny, v jakém byla podepsána.

9. Odvolací soud v reakci na důkazní návrhy žalobce po řádném poučení, které mu poskytnul, rozhodl, že další, takto žalobcem označené důkazy provádět nebude, neboť znalecký posudek proveden již byl a závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] žalobce respektoval, osobní výslech znalce nenavrhoval a v rámci jednání před okresním soudem dne 28. 8. 2023 žalobce výslovně do protokolu prostřednictvím svého zástupce uvedl, že námitky ke znaleckému posudku nemá. V rozsudku ze dne 27. května 2015 ve věci sp. zn. 25 Cdo 259/2012 Nejvyšší soud formuloval závěr, že nejsou dány důvody pro zpracování tzv. revizního znaleckého posudku podle ust. § 127 odst. 2 o. s. ř., jestliže písemné vyhotovení prvního posudku nevykazuje žádné vady, které by svědčily o nedostatcích formálních či věcných a ani zde se neobjevily nesrovnalosti, které by odůvodňovaly přezkum posudku jiným znalcem či ústavem.

10. Pokud se jednalo o důkaz originálem listiny uznání dluhu s datem [datum], ta byla v originálu předložena okresnímu soudu, který z ní zjištění prováděl, předložena byla i znalci a nebyl důvod tento důkaz opětovně provádět v odvolacím řízení.

11. Existenci nároku na zaplacení částky 300.000 Kč a 80.000 Kč uplatněnou žalobcem v předmětném řízení z titulu smlouvy o půjčce žalobce prokazoval listinami – smlouva o půjčce ze dne [datum] a ze dne [datum], listinou označenou jako uznání závazku a dohoda o splacení dlužné částky ze dne [datum] a ze dne [datum] a stvrzenkami – výdajovými pokladními doklady ze dne [datum] a [datum], obrana žalovaného byla založena na tvrzení, že listiny nepoznává a uplatněný nárok důrazně popírá, tvrzený nárok žalobce označil za promlčený.

12. Pokud žalovaný zpochybnil pravost listin předložených žalobcem, které měly potvrdit jeho tvrzení o tom, že žalobce žalovanému půjčil částku 300.000 Kč a 80.000 Kč a že mu ve sjednané době nebyla vrácena, došlo k přesunu důkazního břemene na žalobce, což potvrzují i závěry judikatury Nejvyššího soudu, podle kterých platí, že jestliže v řízení zpochybnil žalovaný pravost podpisu smlouvy, je na žalobci, který vyvozuje ze smlouvy pro sebe příznivé právní důsledky, aby prokázal uzavření smlouvy, srov. například rozhodnutí NS ČR sp. zn. 24 Cdo 1110/2019.

13. K návrhu žalobce okresní soud přibral do řízení znalce, neboť bylo třeba posoudit pravost podpisů na žalobcem předložených listinách. Znalec z oboru písmoznalectví [tituly před jménem] [jméno FO] podrobil zkoumání podpisy na sporných materiálech s materiály, které měl ke srovnání (předloženy soudem a žalobcem) a dospěl k závěru, že provedenou expertizou velice krátkých a jednoduchých podpisů u 11 z 12 sporných podpisů dospěl k závěrům, že pravděpodobně se jedná o pravý podpis žalovaného, tj. které v nevelké úrovni pravděpodobnosti nasvědčují tomu, že byly vyhotoveny jedním pisatelem, tj. žalovaným [Jméno zainteresované osoby 1/0]. Pokud znalec pro větší názornost popsal stupnici Závěrů dle Československé společnosti pro písmoznalectví, pak závěry znalce v podaném posudku na stupnici o pravděpodobnosti sporných podpisů svědčí u zkoumaných podpisů pro kladný závěr v rovině nízké pravděpodobnosti, a to u 11 podpisů z 12 předložených. Tím 12. sporným podpisem byl podpis ve znaleckém posudku označený [Anonymizováno] na listině Uznání závazku a dohoda o splacení dlužné částky ze dne [datum], u kterého znalec nemohl objektivně rozhodnout o jeho pravosti. Technickou expertizou byla zjištěna skutečnost, že na 1. listu Uznání se kromě stávající sponky navíc nachází jedna dvojice perforačních otvorů a na 2. listu Uznání se kromě stávající sponky nacházejí dvě dvojice perforačních otvorů a ze zjištění, že u pravého spodního okraje na 2. listu Uznání se nacházejí částečné protlaky podpisu, které ale nevznikly při psaní podpisu [jméno FO] na spodní okraj 1. listu lze důvodně usuzovat, že v dřívější době došlo k výměně 1. listu Uznání závazku a dohoda o splacení dlužné částky ze dne [datum] ozn. č. [hodnota]

14. Pokud žalovaný ze závěrů znaleckého posudku vyvodil, že v řízení popřel pravost listin předložených žalobcem, neboť závěry znalce v rovině nízké pravděpodobnosti o pravosti jeho podpisu jsou důkazem toho, že žalobcem prokazovaná skutková okolnost nenastala, krajský soud ve shodě se soudem okresním k takovým závěrům nedospěl. V rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 5362/2014 Nejvyšší soud vyložil, že i nejednoznačný závěr znalce týkající se pravosti podpisu uvedenou osobou na posuzované listině ještě neznamená, že soud na podkladě dalších provedených důkazů a s přihlédnutím ke všemu co v řízení vyšlo najevo nemůže nakonec dospět k jednoznačnému závěru, že podpis na předmětné listině je pravým podpisem dotčené osoby. A to ve světle toho, že předmětný znalecký posudek je soud povinen hodnotit v souladu s dalšími v řízení provedenými důkazy a s přihlédnutím ke všemu co v řízení vyšlo najevo.

15. Je pravdou, že závěr znaleckého posudku, jehož předmětem bylo posouzení pravosti podpisu žalovaného na sporných listinách není kategorický v tom smyslu, že by jednoznačně určil, že se jedná o pravý podpis žalovaného. Pokud znalec uzavřel, že je pravděpodobnější, že sporný podpis na 11 listinách je pravým podpisem žalovaného, než, že by se jednalo o podpis nepravý, jedná se o vyjádření závěru v rovině nízké pravděpodobnosti. Odvolací soud přihlédl k dalším okolnostem, které v řízení vyšly najevo a které pomohly formulovat závěr o skutkovém stavu, který byl posléze podroben právnímu posouzení věci. Za zásadní odvolací soud považuje to, že byť byl znalcem ohledně podpisu žalovaného přijat kladný závěr v rovině nízké pravděpodobnosti, nejednalo se o závěr ve vztahu k jedinému spornému podpisu, ale k souboru celkem 11 podpisů ze 12 znalci předložených sporných listin a lze tak těžko uvěřit, že by se žalobce pokoušel napodobovat podpis žalovaného tolikrát a s takovou znalcem vyjádřenou mírou pravděpodobnosti shod. Dále soud přihlédl k tomu, že žalovaný připustil, že mu v minulosti žalobce peníze půjčoval, byť tvrdil, že peníze včas a řádně vrátil. Mimo dokumenty se sporným podpisem žalovaného k existenci dvou půjček žalobce předložil další důkazy svědčící o tom, že stejným způsobem měla být uzavřena další smlouva o půjčce s žalovaným dne [datum] na částku 205.000 Kč (není předmětem tohoto řízení), k existenci takové půjčky doložil žalobce obsahově zcela stejné listiny – smlouvu o půjčce, uznání závazku a dohodu o splacení dlužné částky a směnku. Další okolností, která přispěla k závěru o tom, že půjčky mezi účastníky existovaly, byla ta, že žalovaný měl být výstavcem směnek bez protestu, i když podpis na směnkách nebyl předmětem znaleckého zkoumání, byla použita znalcem jako srovnávací materiál směnka na 205.000 Kč ze dne [datum].

16. Za správný tedy považuje krajský soud závěr okresního soudu o tom, že žalobce jako předkladatel sporných listin (smlouva o půjčce ze dne [datum], o uznání závazku a dohoda o splacení dlužné částky ze dne [datum] a stvrzenka a výdajový doklad ze dne [datum]), ohledně jejich pravosti unesl důkazní břemeno, a to jak na základě závěrů znaleckého posudku, tak i na podkladě dalších v řízení před okresním soudem provedených důkazů o tom, že žalovanému na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] půjčil 80.000 Kč, splatných 9. 8. 2011 a že dlužník podpisem stvrzenky – výdajového pokladního bloku potvrdil převzetí této částky. Strany se dohodly na odměně ve výši 0,05 % z výše uvedené půjčky za den. Žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne [datum] dohodu o uznání závazku a dohodu o splacení dlužné částky ve výši 80.000 Kč do 9. 8. 2011. Žalovaný uznal, že jako dlužník dluží žalobci jako věřiteli na úhradu finanční zápůjčky částku 80.000 Kč a svůj dluh vůči němu co do výše a právního důvodu podpisem této dohody zcela uznává. Uznávací prohlášení má za následek, že počala běžet nová desetiletá promlčecí doba, která by skončila uplynutím dne 30. 9. 2021 a za situace, kdy žaloba byla podána již dne 1. 3. 2021, k promlčení nároku nedošlo. Námitky žalovaného, proč žalobce svůj nárok uplatnil před koncem promlčecí doby a proč nežaloval ze směnek, jsou pro věc bezvýznamné.

17. Okresní soud tak zcela správně vyhověl žalobě ve vztahu k zapůjčené částce 80.000 Kč, a to včetně smluveného úroku dle ujednání ze smlouvy a úroku z prodlení, když odvolací soud v této části pro stručnost odkazuje na odůvodnění pod bodem 27 rozhodnutí okresního soudu.

18. V kontextu všech okolností, které byly popsány shora lze stejné závěry o existenci půjčky dovodit i z písemné smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum], na základě které žalobce předal žalovanému částku 300.000 Kč, splatnou do 30. 9. 2011, převzetí půjčky dlužník podpisem této smlouvy potvrdil. Existenci půjčky a nárok na zaplacení částky 300.000 Kč žalobce dále prokazoval listinou označenou Uznání závazku a dohoda o splacení dlužné částky ze dne [datum], při zkoumání pravosti velice jednoduchého sporného podpisu ozn. č. [Anonymizováno] na listině označené Uznání závazku a dohoda o splacení dlužné částky ze dne [datum], nemohl znalec objektivně rozhodnout o jeho pravosti, a navíc znalec dospěl k závěru, že v dřívější době došlo k výměně 1. listu Uznání závazku a dohody o splacení dlužné částky ze dne [datum]. Tyto závěry odůvodnil znalec skutečností, že na 1. listu Uznání se kromě stávající sponky navíc nachází jedna dvojice perforačních otvorů a na 2. listu Uznání se kromě stávající sponky nacházejí dvě dvojice perforačních otvorů a ze zjištění, že u pravého spodního okraje na 2. listu Uznání se nacházejí částečné protlaky podpisu, které ale nevznikly při psaní podpisu [jméno FO] na spodní okraj 1. listu.

19. Při existenci takových pochybností daných nejenom pravostí podpisu (znalec nemohl objektivně rozhodnout o jeho pravosti), ale manipulací se stranou 1. Uznání závazku, která obsahuje ty nejpodstatnější údaje o výši půjčky (300.000 Kč), potvrzení data vystavení výdajového dokladu a dobu závazku dluh vrátit (30. 9. 2011), a kterou nelze obsahově od strany 2. oddělit, neboť na druhé straně listiny není žádná vazba ke straně první, tedy není zřejmé, k jaké půjčce, resp. k jaké výši by se měla vztahovat, tak v tomto případě dospěl odvolací soud ve shodě se soudem okresním, že žalovaný pravost této listiny úspěšně popřel a při jím vznesené námitce promlčení pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] splatné do 30. 9. 2011, je žalobcem uplatněný nárok na zaplacení částky 300.000 Kč promlčen s odkazem na odůvodnění v bodu 26. okresního soudu.

20. Lze proto uzavřít, že právní posouzení otázky pravosti podpisu na listinách, z níž žalobce dovozoval zápůjčku finančních prostředků ve výši 300.000 Kč a 80.000 Kč bylo okresním soudem správné, a proto byl rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to ve výrocích ve věci samé, tj. ve výrocích I. a II., rozhodnutí okresního soudu potvrdil i ve výrocích IV. a V., kterými okresní soud rozhodoval o nákladech vůči státu a při jejichž výpočtu a určení okresní soud nepochybil.

21. Změněn byl výrok III. rozsudku okresního soudu, neboť postup při rozhodování o nákladech řízení před okresním soudem (výrok III.) ve spojitosti s posuzováním účelnosti vynaložených nákladů zástupcem žalovaného správný nebyl a lze přisvědčit výhradám žalobce. Za účelně vynaložené na rozdíl od okresního soudu nepovažuje odvolací soud úkony zástupce žalovaného, které směřovaly do námitek k pravomoci soudů projednávat daný spor úkony ze dne 9. 7. 2021, kdy se jednalo o vyjádření k námitce nedostatku pravomoci soudu, ze dne 20. 8. 2021, kdy se jednalo o odvolání ve věci o pravomoci rozhodování soudu a vyjádření k odvolání ze dne 2. 9. 2021, s těmito úkony ve vztahu k pravomoci soudu věc projednat žalovaný úspěšný nebyl a tudíž mu za tyto úkony náhrada přiznána nebyla. Při výpočtu základu odměny, tarifní hodnoty a procentního vyjádření úspěchu a neúspěchu ve věci okresní soud nepochybil, proto po odečtení tří úkonů, které odvolací soud nepovažuje za účelně vynaložené se jedná o odměnu za celkem 9 úkonů, za které náleží odměna v celkové výši 88.380 Kč (á úkon 9.820 Kč), dále se jedná o 9x režijní paušál po 300 Kč, tj. 2.700 Kč, zmeškaný čas 1.600 Kč a jízdné ve výši 2.428 Kč a 2.608 Kč tak, jak určil okresní soud jsou správné. Celková částka 97.716 Kč po navýšení o 21 % DPH, tj. o částku 20.520 Kč představuje částku 118.236 Kč a z toho úspěšnému žalovanému v poměru 58 % pak náleží částka 68.577 Kč. Úkony porada s klientem ve dnech 24. 3. 2022 a 16. 3. 2023, jakož i písemný závěrečný návrh považuje odvolací soud za úkony účelně vynaložené, za které náhrada přísluší.

22. Výrok o náhradě nákladů odvolací řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., když žádný z účastníků řízení nebyl se svým odvoláním úspěšný, žalobce tedy byl i v odvolacím řízení úspěšný co do 21 % předmětu řízení a žalovaní co do 79 % předmětu řízení. Žalobce tak má povinnost nahradit žalovanému 58 %, tj. 79 % - 21 % (účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 odst. 5 a § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu ve výši 19.640 Kč (á úkon 9.820 Kč za podané odvolání, jehož součástí bylo i vyjádření a účast u odvolacího jednání) a dále z paušální náhrady hotových výdajů zástupce žalovaného z řad advokátů ve výši 2x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a § 3 advokátního tarifu, dále náhradu zmeškaného času 4 půlhodiny po 100 Kč a jízdné k jednání u odvolacího soudu dne 18. 4. 2024 v celkové částce 1.140 Kč. Celkem tak účelně vynaložené náklady odvolacího řízení činí 21.780 Kč po zvýšení o 21 % DPH, tj. částku 4.574 Kč a soudní poplatek ve výši 4.000 Kč se jedná o částku 30.354 Kč a žalovanému tak na nákladech odvolacího řízení náleží 58 %, tedy částka 17.605 Kč, kterou soud uložil zaplatit žalobci ve lhůtě třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty k plnění či povolení plnění ve splátkách.

Poučení