69 Co 8/2025-125

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: Jméno žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 jednající Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 500.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 11. 2024, č. j. 9 C 187/2023-91,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto:Žaloba, jíž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 500.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 500.000 Kč od 11. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 6.657 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2.460 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 500.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15.000 Kč od 11. 9. 2023 do zaplacení, zamítl (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 6.657 Kč (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku do všech výroků podal odvolání žalobce s tím, že jsou dány odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Nepřiznání zadostiučinění v penězích soud prakticky spojuje pouze s délkou trestního stíhání. Za délku trestního stíhání považuje jen 1,5 měsíce (od 3. 8. 2022 do 16. 9. 2022), přičemž vůbec nepřihlédl k událostem, které trestnímu stíhání předcházely, jak by odpovídalo také judikatuře Ústavního soudu, například v nálezu sp. zn. I. ÚS 1029/21. Přitom od samotné tragické události 21. 2. 2021 až do rozhodnutí státního zástupce o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání byl , Jméno žalobce, prověřován jako podezřelý. Zejména jeho zadržení na pracovišti mělo za následek poškození pověsti a dobrého jména žalobce jak mezi zaměstnanci, tak u občanů obce, kde bydlí a pracuje. Tyto následky pak vyplývaly z toho, že policejní orgán nekriticky přijal tvrzení nyní odsouzených pracovníků dezinsekční firmy , Anonymizováno, , kteří se od počátku snažili zbavit odpovědnosti za své chybné postupy a odpovědnost chtěli nepravdivými výpověďmi přenést na , jméno FO, a žalobce. Jednatel společnosti , Jméno žalobce, byl dokonce dne 23. 2. 2021 zadržen, k zadržení jmenovaného a k nasazení pout došlo veřejně, na pracovišti a před zraky jeho podřízených pracovníků. Jmenovaný byl voděn v poutech po pracovišti a před zraky podřízených pracovníků. Jmenovaný byl voděn v poutech po pracovišti, následně eskortován a poté v poutech předváděn k lékaři. V místě zadržení byl podroben ponižující osobní prohlídce a dalším úkonům, jako kdyby byl zločinec, a to za situace, kdy zasahující policisté dobře věděli, vůči komu zasahují. Jmenovaný nekladl odpor, nikterak se neprotivil a jeho jedinou „vinou“ bylo, že žádal o účast advokáta. Z celkového kontextu lze mít za to, že použití donucovacích prostředků mohlo být motivováno snahou jej ponížit a morálně deklasovat s cílem vynutit si jeho výpověď, neboť i zasahujícím policistům bylo dobře známo, že jejich interní instrukce použití pout v daném případě toliko umožňují, nikoliv nařizují. Jen obecně lze připomenout, že používání pout je dnes velmi nadužíváno a některými jedinci z řad policistů dokonce zneužíváno, a to zejména tam, kde zasahující policista má duševní problémy či komplexy. Tento jev se začal masově objevovat zejména v současnosti s výrazným poklesem nároků na psychickou způsobilost policistů. Pro srovnání lze poukázat na historické případy, kdy i v nedávné minulosti nebyly pouta nasazovány v daleko závažnějších a jejich použití odůvodňujících v případech. Zadržením žalobce orgány činné v trestním řízení veřejně daly najevo, že je podezřelý ze závažného trestného činu. Veřejné zadržení jednatele žalobce je v zásadě vážnějším zásahem do pověsti žalobce než administrativní zaslání usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému. Soud tak nedostatečně zohlednil jednání orgánů činných v trestním řízení před vlastním formálním obviněním žalobce. Přestože žalobce byl formálně obviněn pouze 1,5 měsíce, tak veřejně byl obviněn faktickým úkonem, tedy zadržením na pracovišti. Soud také nezohlednil pochybení orgánů činných v trestním řízení, které měly za následek jak jeho zadržení, tak i následné obvinění. Pokud by totiž policejní orgán řádně provedl ohledání místa činu a z něho učinil patřičné závěry, tak by již na počátku řízení muselo být zřejmé, že za tragickou událost nesou odpovědnost nyní již odsouzení pachatelé z řad dezinsekční firmy , Anonymizováno, , kteří aby se vyhnuli vlastní odpovědnosti, vypovídali proti žalobci. Jejich výpověď však byla ve zjevném rozporu se skutečností, kterou měl policejní orgán zjistit ohledáním. Jak i soud potvrdil, tak následky trestního stíhání, kterým čelil žalobce, byly závažné. Tyto následky jsou popsány v bodě 38 odůvodnění napadeného rozsudku. Přesto soud následně v bodě 43 odůvodnění uvádí, že „nikterak nezpochybňuje skutečnost, že žalobce vnímá vyšetřování celé události jako jeden celek, který pro něho začíná samotnou tragickou událostí, pokračuje zadržením jeho osoby, nasazením pout a následně zahájení trestního stíhání, a že uvedené období prožívá velmi tíživě. Pokud se soud věnoval jednotlivým pojmenováním a projevům utrpěné újmy, je nutno uvést, že část z popsaných projevů se týká psychického stavu, zdraví a rodinného života žalobce. Proto žalobu na přiznání zadostiučinění ohledně tohoto nároku rovněž zamítl“. Závěr o zamítnutí žaloby o přiznání zadostiučinění žalobce považuje za nelogický. Postup orgánů činných v trestním řízení v souvislosti se zadržením žalobce, nasazením pout a jeho eskortou ze sídla žalobce považuje žalobce za zjevně excesivní a nedůvodný, přičemž se jedná o jedno z podstatných kritérií pro posouzení výše náhrady nemajetkové újmy, takže i tyto zásadní zásahy zohlednil žalobce ve výši požadovaného zadostiučinění. Žalobce pak poukazuje na závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1029/21 s tím, že rovněž v nálezu sp. zn. I. ÚS 3391/15 Ústavní soud uvedl, že je třeba přihlédnout komplexně k celému trestnímu řízení a všem negativním důsledkům, které s ním byly spojeny. Obdobný závěr je aplikovatelný i v nyní projednávané věci. S vyjádřením nalézacího soudu, že na tento případ rozhodnutí Ústavního soudu nedopadá, žalobce nesouhlasí. Zadržení žalobce na pracovišti jako podezřelého a následné trestní řízení, které vyvrcholilo obviněním, mělo větší dopady na život žalobce než případ, kdy by byl administrativně obviněn a následně přípravné řízení trvalo několik let, ale bez vědomí okolí žalobce. Je vhodné poznamenat, že psychická zátěž na obviněného nemá lineární závislost na čase. Nedá se tedy bez dalšího říci, že od zahájení trestního stíhání se postupně v průběhu času kumuluje, tedy že čím dále je obviněný trestně stíhán, tím je následek v podobě psychické zátěže vyšší. V případě nezákonného obvinění se projevuje nejvyšší psychická zátěž právě v prvních dnech po obvinění, kdy obviněný hledá mechanismy a způsoby, jak se s nově nastolenou situací vyrovnat. Proto by mělo být zohledněno, že přes formálně krátké období trestního stíhání tak i v jeho případě nastaly následky v podobě psychických potíží, stresu, obav z další budoucnosti své i řízené společnosti, rodinné potíže atd. Žalobce nebyl obviněn z bagatelního přečinu, ale ze závažného trestného činu a byla mu kladena za vinu smrt člověka. Žalobce tudíž nemůže přijmout pouhou formální omluvu, ale požaduje finanční odškodnění. Finanční odškodnění by mělo sloužit jako prevence před lehkomyslným chováním orgánů státu, v tomto případě policejního orgánu, který rozhodl o zahájení trestního stíhání přesto, že samotný žalobce poukazoval opakovaně na chybu dezinsekční firmy , Anonymizováno, . Policejnímu orgánu muselo být zřejmé již ze samotného ohledání, že pracovníci firmy , Anonymizováno, se snaží přenést vinu za vlastní profesní selhání na žalobce. V bodě 41 odůvodnění soud uvádí, že při zvažování možnosti a výše náhrady soud vycházel z povahy trestní věci, délky trestního stíhání, rozsahu zásahu, dopadů trestního stíhání do sféry žalobce. Soud v rozhodnutí uvádí několik rozhodnutí soudu, kdy byla za nezákonné trestní stíhání v obdobně trestních případech přiznána náhrada ve výši 2x 500.000 Kč, 20.000 Kč, 2x 100.000 Kč. Okresní soud na základě hlediska pro nepřiznání finančního zadostiučinění považuje délku trestního stíhání. Žalobce má za to, že se jedná o zjednodušený pohled na věc, neboť i krátké trestní stíhání má velký dopad na psychiku obviněného a žádná formální omluva nemůže být dostačující. Je třeba také doplnit, že trestní stíhání bylo zrušeno až na základě stížností obviněného, pokud by tuto nepodal, tak by stíhání zřejmě probíhalo další měsíce, možná roky. Byla to tedy pouze iniciativa žalobce, která vedla k tomu, že trestní stíhání bylo po jeden a půl měsíci zrušeno. V tomto případě byla policie proti žalobci od začátku zaujata, o čemž svědčí i úřední záznamy založené ve spise týkající se pověsti. V tom okamžiku chápal obvinění jako pomstu. Žalobce považuje též přiznání náhrady nákladů řízení za rozporné s dobrými mravy. Pokud se týká náhrady cestovních nákladů, tak stát disponuje dostatečnými kapacitami, aby zajistil zastupování před Okresním soudem v Přerově pracovníky, kteří sídlí blíže než v , adresa, . Úřad pro zastupování státu má jedno pracoviště dokonce přímo v , adresa, . Náklady na dopravu tedy nejsou účelně vynaložené.

3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že žalobce vytýká okresnímu soudu, že nezohlednil okolnosti, které zahájení trestního stíhání předcházely a spočívaly v zadržení dne 23. 2. 2021, a to aniž by vyvracel správnost té části odůvodnění, v níž soud podrobně rozvedl důvody, pro které k takovým okolnostem nebylo lze přihlížet – body 31 a 34, kde soud přisvědčil žalovanou vznesené námitce promlčení uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu policie při zadržení žalobce a z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu při nasazení pout žalobci a vypořádal se též s otázkou (ne)mravnosti uplatněné námitky, jakož i bod 32 odůvodnění, kde se soud vypořádal s argumentací vážící se opět k zadržení policií, kterou žalobce posléze založil na odkazu na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1029/21 a podle níž by okolnosti zadržení policií měly být dány do souvislosti s újmou způsobenou nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání. Nepřípadnost odkazu soud dle žalované správně shledal v tom, že okolnosti zadržení žalobce, k němuž došlo rok a půl před zahájením trestního stíhání, nelze srovnávat s mimořádnými a výjimečnými okolnostmi zmíněnými v nálezu Ústavního soudu – viz bod 41 a odůvodnění nálezu, kde Ústavní soud zdůraznil, že výjimka z obecného pravidla, podle kterého se nahrazuje újma vzniklá striktně až po zahájení trestního stíhání je možná pouze při existenci konkrétních výjimečných okolností, které ve věci řešené uvedeným nálezem byly zjištěny (sebevražda manželky pouhé 4 dny před zahájením trestního stíhání).

4. Namítá-li žalobce v odvolání, že soud za základní hledisko pro nepřiznání finančního zadostiučinění považuje délku trestního stíhání, pak zcela přehlíží (a tedy ani nenapadá) odůvodněné závěry soudu ve vztahu k žalobcem tvrzeným jednotlivým projevům a vysvětlením utrpěné újmy, které jsou založeny zejména na absenci prokázání existence příčinné souvislosti mezi utrpěnou újmou a zahájením a vedením trestního stíhání. Okresní soud na základě provedených důkazů dospěl ke správným skutkovým zjištěním a jeho právní posouzení je zcela správné. K námitce, že finanční odškodnění by mělo sloužit i jako prevence před (dle jeho názoru) lehkomyslným chováním orgánů státu, žalovaná poznamenává, že z judikatury dovolacího soudu vyplývá, že smyslem poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu je dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. výhradně kompenzace nemajetkové újmy, když z ustanovení nevyplývá účel zadostiučinění, který má mít ve vztahu ke státu sankční charakter, jež by stát motivoval k prevenci vzniku nesprávného úředního postupu (rozsudek NS ČR ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3936/2010). Pokud jde o námitky ve vztahu k nákladovému výroku, pak přiznání náhrady nákladů není v rozporu s dobrými mravy. Týkají-li se námitky cestovních výdajů, pak po uzavření dohody o tom, že v souzené věci bude namísto ministerstva spravedlnosti jednat , právnická osoba, , rozhodla generální ředitelka z důvodu hospodárnosti o tom, že namísto příslušného územního pracoviště v hlavním městě , adresa, bude jednat územní pracoviště , adresa, . Všichni zaměstnanci tohoto pracoviště, kteří splňují zákonné předpoklady pro jednání před soudem dle § 21a odst. 2 o. s. ř. a § 16 odst. 2 zákona č. 201/2002 Sb. mají místo výkonu práce v , adresa, . Zaměstnanci úřadu, kteří mají místo výkonu práce v , adresa, zajišťují jiné činnosti a nejsou pověřeni generální ředitelkou k jednání před soudem jménem státu. Žalovaná tak navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvého stupně.

5. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

6. Skutková zjištění, která okresní soud učinil na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

7. Za správné považuje krajský soud i právní závěry okresního soudu, který uplatněné nároky proti státu posuzoval v režimu zákona č. 82/1998 Sb. Okresní soud správně konstatoval, že žalobce se domáhá peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, přičemž se jedná o částku 200.000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou tvrzeným nesprávným úředním postupem dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., který má spočívat v zadržení žalobce, částku 200.000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou tvrzeným nesprávným úředním postupem dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., který má spočívat v nasazení donucovacích prostředků žalobci a jeho držení v poutech, a dále částku 100.000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným rozhodnutím dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kterým je zde usnesení o zahájení trestního stíhání.

8. Okresní soud se nejprve zabýval požadavkem žalobce na odškodnění nemajetkové újmy způsobené jeho zadržením. Zde je třeba primárně se zabývat vznesenou námitkou promlčení ze strany žalované. Okresní soud správně uzavřel, že právo na náhradu nemajetkové újmy je promlčeno, když k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu došlo dne 23. 2. 2021, kdy se žalobce nejpozději o tomto postupu dozvěděl, a žaloba podaná dne 13. 9. 2023 je tak uplatněna zjevně po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty ve smyslu § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. V tomto rozsahu tedy nemůže být právo žalobci přiznáno.

9. S okresním soudem se přitom krajský soud ztotožňuje též v tom, že závěry rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. I. ÚS 1029/21 nelze aplikovat v dané věci, neboť se zde nejedná o takové mimořádné a výjimečné okolnosti, aby bylo možno zadržení zohledňovat v rámci požadavku na náhradu újmy za nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. K zadržení došlo značnou dobu před zahájením trestního stíhání a není zde žádný důvod, proč by měl být posuzován tento nesprávný úřední postup jako jeden celek s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy způsobené až následně vydaným nezákonným rozhodnutím. Okresní soud zde tak správně uplatňuje princip, že újma vzniklá nezákonným rozhodnutím je ohraničena právě vydáním takového nezákonného rozhodnutí.

10. S okresním soudem lze souhlasit též v závěru, že byly naplněny důvody pro zadržení žalobce, jeho předvedení k výslechu, přičemž za zákonné omezení osobní svobody odškodnění nenáleží, kdy okresní soud správně poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2062/18.

11. Okresní soud též správně konstatuje, že peněžité zadostiučinění nelze žalobci přiznat ani v případě tvrzené újmy při nasazení pout jako donucovacího prostředku a držení v poutech, když zde je primárním důvodem pro zamítnutí žaloby skutečnost, že právo na náhradu újmy, respektive na peněžité zadostiučinění je promlčeno dle § 32 odst. 3 z. č. 82/1998 Sb., když k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu došlo dne 23. 2. 2021, kdy se žalobce nejpozději o tomto dozvěděl, a žaloba podaná dne 13. 9. 2023 je tak uplatněna zjevně po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty12. Krajský soud se pak ztotožňuje s posouzením věci okresním soudem i ve vztahu k požadované náhradě nemajetkové újmy ve výši 100.000 Kč, která měla být způsobena nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., když nezákonným rozhodnutím je zde usnesení o zahájení trestního stíhání vzhledem k následnému zrušení trestního stíhání. Okresní soud se zabýval tím, zda nezákonným rozhodnutím byla způsobena nemajetková újma, za kterou je třeba přiznat peněžité zadostiučinění. Zde se krajský soud ztotožňuje s úvahami okresního soudu, který dospěl k závěru, že s ohledem na délku trestního stíhání, hrozící trest, skutečnost, že samo trestní stíhání nevedlo k medializaci případu, není z hlediska kritérií § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na místě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, přičemž k omluvě ze strany žalované již došlo. Okresní soud se důsledně zabýval jednotlivými tvrzeními, z nichž žalobce dovozoval vznik a závažnost nemajetkové újmy. S okresním soudem se lze ztotožnit v jeho závěrech, že samo trestní stíhání nevedlo k rozšíření, respektive medializaci dané události, negativní ohlasy nebyly primárně v souvislosti s trestním stíháním, vzniklé obtíže při podnikání je třeba považovat za újmu, která je odškodnitelná toliko omluvou, jiné tvrzené obtíže nejsou v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím (fluktuace zaměstnanců), případně, že se může jednat o nároky, které jsou svou povahou újmou majetkovou (ztráta propachtovaných pozemků), kdy v případě jejich prokázání lze požadovat náhradu škody. Pokud jde o psychickou nepohodu a narušení soužití s partnerkou, tak k tomu v důsledku trestního stíhání může dojít, zde však je akceptovatelný závěr, že s ohledem na všechny okolnosti nevznikla taková nemajetková újma, kterou by bylo třeba odškodnit peněžitým zadostiučiněním. Ze všech těchto důvodů krajský soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že nemajetková újma, která žalobci vznikla z nezákonného rozhodnutí, nezakládá právo na poskytnutí zadostiučinění v penězích. Tento závěr není v rozporu ani s rozhodnutími v obdobných věcech, na která okresní soud odkazuje, když zde není žádné rozhodnutí, které by na základě obdobných skutečností přiznávalo právo na poskytnutí zadostiučinění v požadované výši. Zde lze odkázat na správné závěry okresního soudu v bodě 41 odůvodnění.

13. Okresní soud též správně neprovedl další navržené dokazování, když s ohledem na právní posouzení bylo toto nadbytečné.

14. K odvolací argumentaci žalobce je možno dále uvést, že nelze akceptovat námitku, že trestní stíhání trvalo fakticky od zadržení žalobce a že by snad celé období od zadržení až do zrušení trestního stíhání bylo možno považovat za období, ve kterém vznikala žalobci nemajetková újma, neboť trestní stíhání je vymezeno právě zahájením trestního stíhání (nezákonným rozhodnutím). Jestliže se žalobce domáhá přiznání zadostiučinění s ohledem na své zadržení, pak okresní soud vysvětlil, že v takovém případě může jít o nesprávný úřední postup, který je nutno posuzovat samostatně, přičemž tento nárok je promlčen. Pokud žalobce argumentuje tím, že by mělo být přiznáno zadostiučinění z důvodu, že policejní orgán nekriticky přijal tvrzení odsouzených pracovníků desinsekční firmy , Anonymizováno, , pak je třeba uvést, že nesprávný úřední postup policejního orgánu před či při vydání rozhodnutí se promítá do nezákonného rozhodnutí, které je odpovědnostním titulem dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nesprávný postup se v takovém případě zásadně samostatně neodškodňuje. Namítaný nesprávný postup policejního orgánu, který se promítl do nezákonného rozhodnutí, není sám o sobě důvodem pro závěr, proč by mělo být poskytnuto peněžité zadostiučinění. Nesprávné hodnocení důkazů policejním orgánem (že uvěřil dvěma pracovníkům firmy , Anonymizováno, , aniž to řádně konfrontoval s jinými důkazy) nelze ostatně považovat ani za nějaký mimořádný exces, který by byl snad způsobilý promluvit do formy zadostiučinění. Nelze pak akceptovat ani argumentaci žalobce, že peněžité zadostiučinění je nutno přiznat proto, že nejintenzivněji pociťoval dopady trestního stíhaného na jeho počátku, když závěr okresního soudu, který zhodnotil veškeré okolnosti trestního stíhání, včetně jeho délky, krajský soud zcela akceptuje, tedy že s ohledem na veškeré okolnosti případu není na místě přiznání peněžitého zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.

15. Okresní soud tak rozhodl správně, pokud žalobu zamítl, okresní soud toliko nesprávně vyjádřil, jaký požadovaný nárok zamítá, krajský soud proto jinak věcně správný rozsudek změnil tak, že zamítl žalobu dle správného znění žalobního petitu (§ 220 o. s. ř.).

16. Vzhledem ke změně rozhodnutí okresního soudu bylo třeba nově rozhodnout o nákladech řízení před soudem prvého stupně dle § 224 odst. 1 o. s. ř.

17. O nákladech řízení před soudem prvého stupně bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 6.657 Kč, jak je tato částka specifikována v bodě 45 odůvodnění rozsudku okresního soudu. Žalobce namítá, že náklady řízení nejsou účelné, a to ve vztahu k jízdnému, kdy do sídla procesního soudu by se dle něj žalovaná měla dopravovat z pracoviště bližšího, které se nachází v , adresa, . Soud však nesdílí argumentaci žalobce, že by se jednalo o náklady neúčelné, neboť žalovaná pověřila namísto pracoviště v , Anonymizováno, pracoviště v , adresa, , kde působí pověření pracovníci v této věci a náklady tak nelze považovat za neúčelné. Ostatně žalované nevznikly náklady na zastoupení a požaduje toliko náhradu hotových výdajů, a to v nijak vysoké částce.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z cestovného na cestě , adresa, a zpět, celkem 208 km při průměrné spotřebě nafty 4,9 l nafty/100 km a ceně nafty 34,70 Kč/litr, náhrada za použití vozidla 5,80 Kč/km, celkem cestovní výdaje 1.560 Kč, k tomu 3x paušální náhrada po 300 Kč (vyjádření, příprava na jednání a účast u odvolacího jednání), celkem tedy náklady činí 2.460 Kč.