9 C 187/2023 - 91

Rubrum

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobce: [Jméno žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika jednající organizační složkou státu Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím (nemajetková újma) takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka].

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zaplacení nemajetkové újmy způsobené nesprávným výkonem veřejné moci v celkové výši [částka] s příslušenstvím. Po doplnění žaloby je zřejmé, že žalobce uplatnil žalobou tři samostatné nároky, a to jednak ve výši [částka] za nesprávný úřední postup spočívajících v okolnostech zadržení žalobce Policií ČR dne [datum], jednak ve výši [částka] za nesprávný úřední postup spočívající v nasazení donucovacích prostředků, zde pout, při zadržení a jejich ponechání Policií ČR, a jednak ve výši [částka] za nezákonné rozhodnutí – zde nezákonné trestní stíhání žalobce. Žalobce tvrdil, že usnesením Policie ČR (dále též „policie“) ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce ze spáchání zločinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odstavec 1 a 3 trestního zákoníku. Usnesením Okresního státního zastupitelství v [adresa] ze dne [datum] bylo toto usnesení zrušeno. Nezákonnému zahájení trestního stíhání předcházely ještě další kroky policejního orgánu, které žalobci způsobily nemajetkovou újmu. Žalobce byl dne [datum] zadržen, byla mu nasazena pouta a v těch vyveden ze svého pracoviště, eskortován a zadržen jako podezřelý v policejní cele. Před vydáním předmětného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání prováděly orgány činné v trestním řízení úkony související se zadržením žalobce a rovněž k těmto úkonům musí být přihlédnuto. Z usnesení státního zástupce je přitom zřejmé, že zásadní důkaz, který vyvrací vinu žalobce, byl zjištěn již při ohledání místa činu. Z tohoto vyplývá, že jakékoli zavinění žalobce včetně jeho podílu na trestné činnosti bylo mimo vší pochybnost vyloučeno od počátku. Pokud se týká nezákonného postupu při zadržení žalobce, ten tvrdí, že při zadržení dne [datum] policisté nepoučili žalobce o jeho právech, nebyl mu umožněn telefonický kontakt s obhájcem při zadržení, nebyla u něho provedena bezpečnostní prohlídka při zadržení, byla mu bez dalšího nasazena pouta, nebyl mu umožněn hovor s obhájcem bez přítomnosti policisty, byl eskortován s pouty na obvodní oddělení Policie ČR v Hranicích a následně byl eskortován na lékařské vyšetření do nemocnice v Hranicích rovněž s pouty, ačkoliv pro to nebyly žádné důvody. Porada s obhájcem byla žalobci umožněna až na naléhání obhájce a rovněž výslech byl proveden téhož dne, kdy byl zadržen, až na naléhání obhájce. Žalobce byl propuštěn dne [datum] v 21:45 hodin. Podle žalobce k použití donucovacích prostředků, zde pout, chyběla naléhavost zadržení, chyběly vazební důvody, absentovaly důvody k podezření, že žalobce spáchal trestný čin, a tedy použití donucovacích prostředků bylo neoprávněné. Navíc se policejní eskorta uskutečnila v poutech na místě se zvýšeným pohybem lidí, tj. v nemocnici v Hranicích, což ho bezdůvodně veřejně dehonestovalo.

2. Žalobci tak byla způsobena újma na dobrém jménu, profesním životě a rovněž na psychickém stavu. Od samotné tragické události dne [datum] až do rozhodnutí státního zástupce o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání byl žalobce prověřován jako možný pachatel trestného činu. V důsledku toho bylo poškozeno dobré jméno a pověst žalobce jak mezi zaměstnanci, tak občanů obce a jeho obchodních dodavatelů a odběratelů. Zadržení žalobce představovalo veřejné „odsouzení“ osoby žalobce jako osoby odpovědné za smrt člověka. Od zadržení žalobce dne [datum] do zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání uplynula doba více než 1 a půl roku. Jde o dobu nezanedbatelnou. Nezákonným jednáním státních orgánů došlo k újmě na podnikání a chodu žalobce s ohledem na to, že se žalobce nemohl plně věnovat podnikání, neboť trávil mnoho času obhajobou, poradami se svým zástupcem z řad advokátů. Žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované, potažmo u Ministerstva spravedlnosti, výzvou ze dne [datum], která byla stejný den doručena. Žalovaná na výzvu nereagovala. Lhůta k vyřízení výzvy uplynula [datum] a od tohoto data požaduje žalobce úrok z prodlení.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Stvrdila, že žalobce dne [datum] uplatnil u Ministerstva spravedlnosti nárok na poskytnutí náhrady újmy. Ministerstvo vyslovilo žalobci omluvu za nezákonné trestní stíhání a nárok na finanční odškodnění odmítlo, což sdělilo svým stanoviskem ze dne [datum]. Vyslovení omluvy považuje žalovaná i nadále za dostačující zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy. Přitom žalovaná poukázala na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, zejména na to, že na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Peněžitá satisfakce připadá v úvahu pouze tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. Uvedla, že k odčinění nejistoty, frustrace a jiných negativ vnesených do života žalobce prostřednictvím trestního stíhání, které probíhalo po přiměřenou dobu v souladu s právními předpisy, zásadně postačují jiné, než peněžní formy odškodnění. Spravedlivé postihování činů nebezpečných pro společnost je jedním z klíčových úkolů právního státu. Přístup, kdy zahájené trestní stíhání, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem, je pokládáno na roveň nezákonného rozhodnutí, je přístupem velkorysým, k němuž dospěl dovolací soud rozšiřujícím výkladem zákona. Úmluva přitom na nic takového nepamatuje. Intenzitu nemajetkové újmy, která by vedla ke stanovení peněžní formy zadostiučinění, je třeba tvrdit a prokázat. Žalobce však neuvádí takové skutečnosti, pro které by mělo být přistoupeno k peněžité satisfakci. Vyslovenou omluvu proto žalovaná považuje za dostačující. Pokud se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, pak za takové lze považovat pouze usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Žalobce však zároveň tvrdí, že mu vznikla nemajetková újma již o rok a půl dříve před zahájením trestního stíhání, a to v příčinné souvislosti se zadržením žalobce dne [datum]. Jestliže žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1029/21, pak se tedy jedná o újmu, kterou je třeba spojovat s nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a nárok na náhradu této újmy tedy nepředstavuje samostatný nárok. Žalovaná namítala, že citovaný nález na posuzovanou věc nedopadá, neboť striktně má být nahrazena újma vzniklá až po zahájení trestního stíhání. K možnostem tvrzení a prokázání škody vzniklé před zahájením trestního stíhání je nezbytné přistupovat restriktivním způsobem, pouze při existenci konkrétních a výjimečných okolností. V citovaném ústavním nálezu tyto mimořádné okolnosti spočívaly v sebevraždě manželky stěžovatele v řádu pouhých několika dnů před zahájením trestního stíhání. Projednávaná věc se žádnými takovými výjimečnými okolnostmi nevyznačuje. Nelze na tvrzenou újmu vzniklou před zahájením trestního stíhání žalobce pohlížet jako na újmu způsobenou následkem usnesení o zahájení trestního stíhání. Současně žalovaná namítala, že postup orgánů činných v trestním řízení při zadržení žalobce a nasazení donucovacích prostředků nebyl nezákonný. Současně vůči všem nárokům, které vyplývají z příčinné souvislosti se zadržením žalobce dne [datum] vznesla námitku promlčení.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil z výpovědi žalobce, že jelikož jako jednatel prostřednictvím obchodní společnosti podniká v oboru zemědělství na malé vesnici, a to dlouhodobě, celá událost je v tomto prostoru jak mezi zaměstnanci jeho společnosti, tak ve vesnici a okolí poměrně známa. Následně během roku dostal několik výpovědí z pronajatých pozemků bez udání důvodů. V průběhu dvou let odešli klíčoví zaměstnanci společnosti bez udání důvodu. Cítil se velmi vytížen v průběhu celého týdne i všech ročních obdobích, neboť musel zajišťovat provoz společně se zbylými zaměstnanci. Zbyla mu je část zaměstnanců a nadále nemůže zaměstnance sehnat. Pouta mu byla nasezena v kanceláři, nekladl odpor. Ta mu byla sundána až ve vyšetřovací místnosti a následně zase nasazena při převozu do nemocnice v Hraních, kde ho zná taky poměrně dost lidí. Celá událost ho poškodila i v jeho podnikání, neboť jím řízená obchodní společnost ztratila část pozice na zemědělském trhu. Musela např. „odstoupit“ za zajištění prací na žních, protože tím, že lidi v podstatě „zmizeli“, neměla společnost dost lidí na zajištění obsluhy kombajnů. Žalobce vše vnímal úporně, je na tom špatně psychicky, začal užívat léky na uklidnění, na spaní. V osobní sféře se to projevilo ta, že společensky se žalobce spíše izoloval, nechce nikam chodit, např. na plesy, jak bývalo zvykem, do hospody, neb i tam byl asi třikrát bezdůvodně napaden.

5. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], která je družkou žalobce, má soud za prokázané, že spolu se žalobcem žijí od roku 2016. Ihned, když došlo k tragické události na farmě, tam byla přítomna policie, lidi byli všude kolem a všechno sledovali. Poté, kdy žalobce zadržela policie, měla obavy, jak zajistí chod farmy, jak to bude se zaměstnanci apod. Žalobce se z celé události jak psychicky, tak zdravotně zhroutil, trpěl nespavostí, nervozitou, měl problémy s trávením. Utrpěl na dobré pověsti, ve vesnici mu dělali naschvály. Také na ni křičeli, jestli pracuje na farmě, kde se stalo neštěstí. Stejným způsobem lidé pokřikovali na její děti, že jsou z této farmy. Farma přišla o některé obchodní partnery, někteří s ní nechtěli spolupracovat. Stávalo se jí, že jí někdo řekl, že žije s vrahem. Vyčítali jí, s kým žije. Z tohoto důvodu se odstěhovala na farmu v Rakově, částečně bydlí v [adresa]. Žalobce podle ní pro vesnici a okolí představuje někoho, kdo je podnikatel, farmář, má firmy, je zde obrovská závist. Lidé je hned napadali, když viděli, že na farmu několikrát přijela policie. Každý se o tragické události dozvěděl a každý vidí jen to špatné. V obci se to rozkřiklo, nikdo nechtěl jít na farmu pracovat, protože se tam stalo neštěstí. K tomu přispělo i zatčení a skutečnost je farma byla oblepená a všichni to viděli. Firma přichází teď o půdu, kterou měla na základě pachtovních smluv.

6. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil že se žalobcem spolupracoval jako jednatelem obchodní společnosti. Ta byla dlouhodobým obchodní partnerem. V průběhu let se z nich stali přátelé, mají stejný přístup, stejné názory, pokud se týká zemědělství. Zprávy o tragické události na farmě se šířily velkou rychlostí i v obchodních kruzích. Následně se začaly objevovat nezaplacené faktury od firmy, tato se stala méně bonitním partnerem, a to bylo zemědělské veřejnosti známo. Vzhledem ke zpoždění s platbami pak nedosáhla firma na zvýhodnění. Dále zaznamenal, že krmiva, která od nich farma dříve nakupovala, používá jen pro svou potřebu, i když dříve dodávky zpracovávala a vyráběla krmné směsi pro další zákazníky. Například na obchodních seminářích se proslýchalo, že farma má problémy. Farma měla nedostatek zaměstnanců, případně ti, kteří tam byli, podle názoru svědka, neplnili všechny své povinnosti a nepracovali řádně.

7. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], která byla zaměstnankyní žalobce, má soud za prokázané, že onoho dne v únoru 2021 do budovy kanceláří na farmě vstoupili dva policisté z kriminální policie, předložili odznaky a sdělili žalobci, že je zadržen z důvodu spáchání trestného činu. Žalobci nebylo sděleno ani žádné poučení o jeho právech a povinnostech, pouze že je zadržen a že má odejít s policisty. Chtěl kontaktovat svého zástupce, ani toto mu nebylo umožněno při tom zadržení. Policisté mu poté nasadili pouta a odvezli ho zřejmě k výslechu. Svědkyně si není vědoma, že žalobce komentoval nasazení a použití pout.

8. Z usnesení policie ze dne [datum], čj. KRPM– 22496– 278 /TČ– 2021, soud zjistil, že tímto usnesením bylo zahájeno trestní stíhání – krom jiného – žalobce, který byl obviněn ze spáchání zločinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odstavec 1 a 3 trestního zákoníku, kterého se měly dopustit tím, že [Jméno žalobce] objednal u [jméno FO] likvidaci skladištního škůdce ve skladované obilnině. Pověřil zaměstnance [adresa], aby deratizérům ukázal halu, kde má být ošetření obilí provedeno. [Jméno žalobce] nechal z prostor dílen vyvést traktor, který měl jít na opravu. Dne 19. 2 .2021 dojeli deratizéři, kteří provedli samotnou fumigaci obilí. [Jméno žalobce] po tuto dobu nebyl v areálu firmy přítomen. Až na základě telefonické výzvy deratizéra se dostavil dne [datum] v odpoledních hodinách a převzal provedenou práci. Byl poučen o tom, že do celého objektu nesmí po dobu 14 dnů nikdo vstoupit a vystavili protokol o převzetí prací. [Jméno žalobce] nesdělil, že v objektu, ve kterém byla provedena deratizace, někdo přespává a o provedené deratizaci nijak neinformoval své ukrajinské zaměstnance, kteří v části haly běžně přespávali a [Jméno žalobce] o tom věděl. Tímto jako zaměstnavatel nedostatečně reagoval na změnu situace a nevyhodnotil možná rizika. Nezajistil objekt proti vstupu jeho zaměstnanců a jiných osob, ačkoliv si nebezpečnosti byl vědom, když dal pokyn k vyvezení traktoru z garáže, aby se pro něho nemuselo vstupovat. Deratizéři ho upozorňovali na zákaz vstupu do objektu a [Jméno žalobce] se nedotazoval [adresa] na průběh deratizace, jinak by se dozvěděl, že byl zaměstnanec deratizéry z objektu vykázán a že se zde nikdo nesmí zdržovat. Zaměstnavatel [adresa] nedostatečně informoval, jaké informace má poskytnout, popřípadě jaké informace má požadovat, aby mohla být přijata odpovídající opatření. Budova tedy nebyla uzamčena a bylo umožněno, aby se ukrajinští zaměstnanci dostali do prostoru šaten z garáže a dále do ubytovacích prostor, které jsou součástí haly, kde deratizace probíhala. Pokud se týká přímo žalobce, uvádí se v usnesení, že popsaným jednáním u jednotlivých obvinění mimo jiné i žalobce umožnil, aby v hale, kde probíhala deratizace obilí, se v nevhodných prostorách pohybovali a přespávali jeho zaměstnanci [jméno FO] a [právnická osoba]. V důsledku těchto pochybení došlo v prostorách šatny nad dílnou v areálu obchodní společnosti žalobce k usmrcení [jméno FO] s tím, že bezprostřední příčinou jeho smrti bylo dechové selhání, ke kterému došlo v důsledku výrazného negativního účinku vdechovaného fosfanu na plicní tkáň, tedy šlo o smrt násilnou v příčinné souvislosti s účinky vdechovaného fosfanu a dále v důsledku takových jednání došlo u poškozeného [právnická osoba] k hospitalizaci dne [datum], kdy byl přijat pro podezření otravy CO.

9. Z usnesení Okresního státního zastupitelství v [adresa] ze dne [datum] čj. 3 ZT 77/ 2022-40, soud zjistil, že výše uvedené usnesení policie o zahájení trestního stíhání bylo v části, která se vztahuje k žalobci zrušeno. Z odůvodnění vyplývá že ve vztahu k žalobci nebyl dán náležitý stupeň podezření nasvědčující, že by se žalobce jednání skutečně dopustil, neboť jednání nebylo kryto jakoukoliv formou nedbalostního zavinění. Trestní stíhání bylo zahájeno z toho důvodu, že policejní orgán vyšel z tvrzení [jméno FO] a [jméno FO] (následně osob rovněž ve věci obviněných). Tato tvrzení však byla zpochybněna protokolem o ohledání místa činu, tvrzeními [adresa] a dalšími skutečnostmi.

10. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce odeslal žalované výzvu k zaplacení částky [částka] jako nárok na vyplacení přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z nesprávného výkonu veřejné moci a nezákonného rozhodnutí, spočívajících v nezákonném rozhodnutí (zahájení trestního stíhání) a dále v nezákonném postupu při zadržení jednatele společnosti. Bylo mezi účastníky nesporné, že dopisem ze dne [datum] žalovaná vyslovila žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Vzhledem k okolnostem případu pak žalovaná pokládá omluvu za dostatečné zadostiučinění za porušení práva. V uvedeném případě nešlo o nepřiměřenou délku řízení, neboť trestní stíhání trvalo pouze 1 a půl měsíce a jednatel byl zadržen na 9 hodin.

11. Ze záznamu o ověření elektronického podání (viz čl. 1 spisu) má soud za prokázané, že žaloba, jíž žalobce uplatnil všechny shora konkretizované nároky na nemajetkovou újmu, byla podána u podepsaného soudu dne [datum].

12. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž byla přiznána žalobkyni částka zadostiučinění ve výši [částka], a to v situaci, kdy vůči žalobkyni bylo vedeno trestní řízení pro trestní čin usmrcení z nedbalosti, jímž byla podle obžaloby zproštěna. Trestní řízení trvalo pět let a dva měsíce. Žalobkyni hrozila vysoká sazba trestu odnětí svobody a trestní řízení podstatně zasáhlo do jeho života a způsobilo mu psychickou nepohodu a obavu o budoucnost. Za této situace s odkazem na citovanou judikaturu nejvyššího soudu obvodní soud přiznal žalobci peněžní náhradu, když vycházel z obdobných případů, kdy bylo přiznáváno odškodnění nemajetkové újmy za trestní řízení.

13. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž byla přiznána žalobkyni částka zadostiučinění ve výši [částka] za situaci, kdy žalobce byl trestně stíhán pro trestný čin usmrcení z nedbalosti, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody v rozsahu od jednoho roku do šesti let. Trestní řízení trvalo 5,5 měsíce. Za této situace s odkazem na citovanou judikaturu nejvyššího soudu obvodní soud přiznal žalobci peněžní náhradu, když vycházel z obdobných případů, kdy bylo přiznáváno odškodnění nemajetkové újmy za trestní řízení. S ohledem na prokázaný špatný psychický stav žalobce, který byl bezúhonný, nebylo tvrzeno, že by postup orgánů činných v trestním řízení byl zjevně bezdůvodný či s úmyslem žalobce poškodit.

14. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž byla přiznána žalobci částka zadostiučinění ve výši [částka] za situaci, kdy žalobce byl trestně stíhán pro trestný čin usmrcení z nedbalosti, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody v rozsahu od jednoho roku do šesti let. Trestní řízení trvalo 40 měsíců. Žalobce po celou dobu trestního stíhání pociťoval psychické problémy, navíc případ byl medializován, a to včetně jména a příjmení žalobce.

15. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] – pobočky v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž byla přiznána v němž byla přiznána žalobci částka zadostiučinění ve výši [částka] (potažmo [částka] po částečné úhradě žalovanou) za situaci, kdy žalobce byl trestně stíhán pro trestný čin usmrcení z nedbalosti, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody v rozsahu od jednoho roku do šesti let. Trestní řízení trvalo 4 roky a měl zásadní dopad do sféry žalobce zejména do politické oblasti a oblastní dalšího vzdělání žalobce.

16. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že byla žalobci přiznána částka zadostiučinění ve výši [částka] v situaci, kdy žalobce byl trestně stíhán pro trestný čin usmrcení z nedbalosti, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody v rozsahu od jednoho roku do šesti let. Trestní řízení trvalo 4 roky a měl zásadní dopad do sféry žalobce zejména do jeho politické kariéry, značné medializaci případu.

17. Soud neprovedl další důkazy s ohledem na níže rozvedené právní posouzení věci. Soud zamítl návrhy na provedení důkazů dalšími listinami z policejního a trestního spisu, dalšími srovnávacími rozhodnutími soudu, trestním oznámením na svědkyni [jméno FO] a výslechem svědků policistů [právnická osoba] Balódiho, neboť se týkaly prokazování okolností zadržení žalobce, neboť ty se již jevily s ohledem na zjištěný skutkový stav a níže uvedené právní posouzení věci jako nadbytečné.

18. Soud zjistil následující skutkový stav věci rozhodný pro právní posouzení věci. Žalobce byl dne [datum] zadržen Policií ČR, přičemž mu byla nasazena pouta a ta ponechána i během převozu do budovy policie. Následně mu byla opětovně přiložena při převozu do nemocnice v Hranicích a při převozu zpět. Proti tomuto způsobu nasazení pout a držení žalobce v poutech se vůči příslušníkům policie ohradil. Usnesením policie ze dne [datum], čj. KRPM– 22496– 278 /TČ– 2021, bylo zahájeno trestní stíhání – krom jiného – žalobce, který byl obviněn ze spáchání zločinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odstavec 1 a 3 trestního zákoníku, kterého se měly dopustit tím, že [Jméno žalobce] objednal u [jméno FO] likvidaci skladištního škůdce ve skladované obilnině. Žalobce byl zastoupen již v této fázi advokátem (viz plná moc ze dne [datum], doručená orgánům činným v trestním řízení dne [datum]). Usnesením Okresního státního zastupitelství v [adresa] ze dne [datum] čj. 3 ZT 77/ 2022-40, bylo výše zmiňované usnesení policie o zahájení trestního stíhání v části, která se vztahuje k žalobci, zrušeno. Ve vztahu k žalobci nebyl dán náležitý stupeň podezření nasvědčující, že by se žalobce jednání skutečně dopustil, neboť jednání nebylo kryto jakoukoliv formou nedbalostního zavinění. Dopisem ze dne [datum] žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky [částka] jako nároku na vyplacení přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z nesprávného výkonu veřejné moci a nezákonného rozhodnutí, spočívajících v nezákonném rozhodnutí (zahájení trestního stíhání) a dále v nezákonném postupu při zadržení jednatele společnosti. Žalovaná potvrdila příjem tohoto podání, přičemž dopisem ze dne [datum] se žalobci omluvila za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Vzhledem k okolnostem případu žalovaná pokládá omluvu za dostatečné zadostiučinění za porušení práva. V uvedeném případě nešlo o nepřiměřenou délku řízení, neboť trestní stíhání trvalo pouze 1 a půl měsíce a jednatel byl zadržen na 9 hodin. Žaloba, jíž žalobce uplatnil všechny shora konkretizované nároky na nemajetkovou újmu byla podána dne [datum].

19. Podle § 1 odst.1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)ve znění pozdějších předpisů, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

20. Podle § 5 cit. zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

21. Podle § 7 odst.1 cit. zákona 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

22. Podle § 8 odst. 1 cit. zákona 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

23. Podle § 31a odst. 1 cit. zákona 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

24. Podle § 31a odst. 2 cit. zákona 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

25. Podle § 32 odst. 3 cit. zákona 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

26. Jak bylo uvedeno např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod číslem 35/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (dále též jako „rozsudek R 35/2015“), projev toho, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být obsahově úplný, určitý a srozumitelný. Soud totiž musí za řízení vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí - s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. - účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Kdyby žalobce vymezil v žalobě své žalobní žádání (žalobní petit) neúplně, neurčitě nebo nesrozumitelně, převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo (z materiálního hlediska) vykonatelné a nenastaly by tak právní účinky, které žalobce zahájením řízení sledoval. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku.

27. Žalobce jako fyzická osoba uplatnil u soudu tři samostatné nároky s tím, že částka [částka] je požadována jako odškodnění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup - nezákonné zadržení žalobce, částka [částka] jako odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nasazení donucovacích prostředků u žalobce a jeho držení v poutech a částka [částka] jako odškodnění za nezákonné rozhodnutí, tedy zahájení trestního stíhání žalobce. Upřesnění skutkových tvrzení, tak jak bylo učiněno u jednání dne [datum], soud považuje za rozhodné pro vyjasnění předmětu řízení. Pokud nedošlo procesním způsobem ke změně skutkových tvrzení a tím ke změně žaloby ve skutkových tvrzeních, soud projednával i nadále žalobu tak, jak byla ve skutkových tvrzeních upřesněna u shora uvedené jednání ve spojení se zněním žaloby doručené soudu dne [datum]. Tedy jinak řečeno, předmětem žaloby jsou nadále tři samostatné – skutkové odlišitelné - nároky na nemajetkovou újmu, kterou utrpěl žalobce nesprávným úředním postupem policejních orgánů v souvislosti se zadržením žalobce, a to ve výši [částka], nárok na nemajetkovou újmu, kterou žalobce utrpěl v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, tj. usnesení o zahájení trestního stíhání ve výši [částka], a nárok na nemajetkovou újmu, kterou žalobce utrpěl v souvislosti s nasazením a držením v poutech při zadržení ve výši [částka],. K možné variantě posouzení uvedených skutkových tvrzení, takzvaného pouhého vysvětlení žalobce (u jednání [datum]), se soud vyjádří níže. Nemajetková újma utrpěná žalobcem při zadržení žalobce Policií ČR dne [datum]

28. K tvrzené újmě způsobené nesprávným úředním postupem policie v souvislosti se zadržením žalobce dne [datum], má soud za prokázané, že žalobce byl policií zadržen uvedeného dne, a tehdy se žalobce zcela spolehlivě při plném vědomí o rozhodných skutečnostech dozvěděl o nesprávném úředním postupu policie. Z provedeného dokazování neplyne snaha orgánů činných v trestním řízení se žalobci „mstít“, jak bylo naznačováno. Počáteční vyšetřování žalobce pro podezření ze shora uvedeného trestného činu orgány činnými v trestním řízení nebylo zjevně chybné, nýbrž naopak pro danou fázi trestního řízení dostatečně důkazně podpořené. S ohledem na stav vyšetřování a charakter trestné činnosti nelze za svévolnou považovat ani úvahu orgánů činných v trestním řízení, že byly naplněny důvod pro zadržení žalobce a jeho předvedení k výslechu.

29. Osobní svobodu jednotlivce zaručuje čl. 8 Listiny stanovující mimo jiné podmínky, za nichž může být jednotlivec zadržen. Podle čl. 8 odst. 3 Listiny obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu.

30. Soud na projednávanou věci aplikoval zejména závěr plynoucí z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2062/18, podle něhož při existenci čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a absenci speciální úpravy odškodnění za omezení osobní svobody nelze přijmout jiný výklad Listiny, než že za zákonné omezení osobní svobody (zadržení podle čl. 8 odst. 3 Listiny) odškodnění nenáleží. Takové právo neplyne ani z čl. 5 Úmluvy. Ústavní soud uzavřel, že z ústavního pořádku právo na odškodnění za zákonné zadržení neplyne. Tento závěr nelze obcházet ani konstrukcí, podle níž se zadržení stává nezákonným či nesprávným zpětně podle výsledku trestního řízení (viz nález sp. zn. II. ÚS 596/02; viz i Langášek, T. in Wagnerová, E., Šimíček, V., Langášek, T., Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]., 2012, s. 233–234; viz dále Pospíšil, I., tamtéž, s. 753–754). Budoucí odsouzení zadržené či vazebně stíhané osoby totiž není ústavním ani zákonným požadavkem pro zadržení, resp. pro omezení osobní svobody. Osoba, u níž jsou v momentu zadržení podmínky pro toto zadržení splněny, je zadržena řádně. Za této situace by proto nárok na zaplacení této újmy ve výši [částka] soud považoval za bezdůvodný.

31. Přesto, kdyby soud dospěl k opačnému závěru, byla zde vznesena žalovanou námitka promlčení tohoto nároku. Pokud byla žaloba podána [datum] (resp. nárok u žalované byl uplatněn dne [datum]) je zřejmé, že promlčecí lhůta marně uplynula, a to ke dni [datum]. Pokud se týká ústavnosti ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., k otázce délky promlčení a vzniku promlčení se opakovaně vyjádřil Ústavní soud již ve svých nálezech např. sp. zn. IV ÚS 1615/12 ze dne [datum] či sp. zn. IV.ÚS 3252/12 ze dne [datum]. Námitka promlčení ze strany žalované není podle názoru soudu ani v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce neuvedl žádné výjimečné okolnosti, pro které by se námitka promlčení příčila dobrým mravům. Nelze bez dalšího přihlédnout k jeho tvrzení, že vyčkával na ukončení trestního stíhání, neboť nic nebránilo žalobci uplatnit svůj nárok u soudu dříve, nadto za situace, kdy byl od počátku zastoupen obhájcem z řad advokátů (viz plná moc ze dne [datum], doručená orgánům činným v trestním řízení dne [datum]).

32. Pokud se týká argumentace žalobce, že by k okolnostem zadržení jednatele měl soud přihlížet komplexně a dát je do souvislosti s újmou způsobenou nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání (viz argumentace podání čl. 78 spisu), soud dospěl k závěru, že úvahy Ústavního soudu v nálezu ze dne [datum] sp. zn. I ÚS 1029/21, ně něž odkazuje žalobce, na tuto konkrétní věc nedopadají. V této konkrétní projednávané věci nejsou důvody pro to, aby soud při posuzování utrpěné újmy vystoupil z rámce ohraničeného vydáním nezákonného rozhodnutí. Ústavní soud v citovaném nálezu přihlédl k mimořádným a výjimečným okolnostem, které se navíc udály bezprostředně (v řádu dnů) před vydáním nezákonného rozhodnutí, šlo zde o rozsáhlou medializaci. V tomto případě nelze události, které nastaly rok a půl před vydáním nezákonného (tj. později zrušeného) rozhodnutí, zohlednit. Přitom je třeba vzít úvahu, že okolnosti zadržení žalobce nelze srovnávat s účinky a mimořádnými a výjimečnými okolnostmi zmíněnými v citovaném nálezu Ústavního soudu. Proto soud tento nárok zamítl. Nemajetková újma utrpěná žalobcem při nasazení pout jako donucovacího prostředku a držení žalobce v poutech dne [datum]

33. Je nutno souhlasit se žalobcem, že přiložení pout představuje velmi závažný zásah do osobní integrity, svobody a důstojnosti osoby a neodůvodněné použití tohoto donucovacího prostředku může vést k porušení jejích základních práv dle čl. 7, 8 a 10 Listiny základních práv a svobod. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva navíc vyplývá, že nadbytečné použití fyzické síly vůči osobě, jež je zbavena svobody, může za určitých okolností představovat nelidské a ponižující zacházení, před nímž poskytuje ochranu čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Soud, aniž by se zabýval otázkou nadbytečností použití donucovacího prostředku u žalobce, jak byla v řízení tvrzena, se přednostně zabýval otázkou promlčení tohoto nároku, neboť tato námitka byla žalovanou v řízení vznesena.

34. Soud má za prokázané, že žalobci při zadržení uvedeného byla nasazena pouta a byl v nich po určitou dobu držen. Žalobce se tudíž onoho dne spolehlivě při plném vědomí o rozhodných skutečnostech dozvěděl o nesprávném úředním postupu policie. Pokud byla žaloba podána až dne [datum] (resp. nárok u žalované byl uplatněn dne [datum]) je zřejmé, že promlčecí lhůta uplynula, a to ke dni [datum]. Pokud se týká ústavnosti ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., k otázce délky promlčení a vzniku promlčení se opakovaně vyjádřil Ústavní soud již ve shora cit. nálezech (viz odst. 31 odůvodnění).

35. Pro úplnost soud dodává, že soud má za prokázané, že žalobce po svém zadržení nekladl odpor, byl pod dohledem policistů a po příjezdu k policejnímu komisaři byla pouta žalobci sejmuta. Je zde pak na uvážení, zda takový způsob užití donucovacího prostředku již překračuje či nepřekračuje úroveň řešení zvláštních okolností předmětného trestního stíhání ve smyslu ostatních zjištění jej doprovázející a zda mohlo překročit hranice žalobcovy důstojnosti. Nemajetková újma utrpěná žalobcem v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí Policií ČR ze dne [datum]

36. Předně je třeba zdůraznit, že ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012, zhodnotil soud žalobní tvrzení tak, že žalobce žádá odčinit náhradu nemajetkové újmy zejména s odkazem na zásah do integrity žalobce - udržování osoby obviněné z trestné činnosti ve stavu nejistoty, morální poškození osobnosti (integrity) způsobené v době trestního stíhání a narušení soukromého, rodinného, popřípadě i jiného života žalobce (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

37. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením [právnická osoba] ze dne [datum], přičemž usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [adresa] ze dne [datum] bylo zrušeno. Žalobce byl stíhán pro zločin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst.1 a 3 trestního zákoníku. Důvodem zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání byla skutečnost, že není dán náležitý stupeň podezření nasvědčující tomu, že by se žalobce uvedeného přečinu dopustil, protože jeho jednání není kryto jakoukoli formou nedbalostního zavinění. Trestní stíhání bylo zahájeno na základě tvrzení [jméno FO] a [jméno FO] (následně osob rovněž ve věci obviněných). Tato tvrzení však byla zpochybněna protokolem o ohledání místa činu, tvrzeními [adresa] a dalšími skutečnostmi. Žalobce vyzval žalovanou k náhradě nemajetkové újmy, kterou v souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím utrpěl. Žalovaná vyslovila žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Vzhledem k okolnostem případu pak žalovaná pokládá omluvu za dostatečné zadostiučinění za porušení práva.

38. K jednotlivým projevům a vysvětlením utrpěné újmy (viz i doplnění tvrzení žalobce v podání na čl. 41 a 42 spisu) soud uvádí následující: a) o tragické události se dozvěděl prakticky každý, informace se rozšířila v podnikatelských kruzích. Je zcela zřejmé a pochopitelné, že informace o úmrtí na pracovišti se rozšířily a rozhodně to není důsledkem zahájení trestního stíhání. Událost vyšetřovala policie, informace o tak závažné věci se šířily, jak je obvyklé, a to bez přispění policie. Že došlo k úmrtí a vážnému zdravotnímu postižení další osoby je skutečnost poměrně závažná a výjimečná a za to, že k takové události došlo, nelze klást vinu policejnímu orgánu ani jinému orgánu státu, b) k zasažení dobrého jména žalobce došlo jak u zaměstnanců, tak v sídle i v místě podnikání, protože všichni o stíhání žaloce hovořili. V řízení bylo prokázáno, že obyvatelé menší obce o tragické události věděli, mluvili o ní, firmu označovali jako tu, kde někdo umřel, zaujali k firmě nedůvěřivý a obviňující postoj. Jak opakovaně uvedl žalobce a svědkyně [jméno FO], k tomu došlo v podstatě hned po tom, kdy se lidé o neštěstí dozvěděli (tentýž den), sledovali příjezd policie a dalších složek. Negativní ohlasy okolí, nedůvěra, obviňování, případná neochota ke spolupráci, neochota pronajímat pozemky, souvisí se samotným úmrtím, samotnou událostí, místem, kde k tomu došlo a ochotou lidí uvažovat tak, jak uvažují. Odsuzování žalobce, jeho obavy, nedůvěra okolí vůči němu nejsou proto v příčinné souvislosti se zahájením trestního stíhání žalobce, ale s tragickou událostí samotnou, c) v důsledku zadržení jednatele a následnému trestnímu stíhání bylo poškozeno podnikání žalobce a jím řízené obchodní společnosti, která je do značné míry závislá na osobní účasti žalobce jako jednatele na běžných pracích. Vzhledem k délce trvání trestního stíhání je nutno považovat konstatování nezákonnosti rozhodnutí a omluvu za zcela postačující. Konkrétní ochromení činnosti obchodní společnosti a jeho rozsah nebyly předmětem prokazování, neboť by se jednalo o újmu majetkovou způsobenou jinému subjektu než žalobci. Soud tak hodnotil pouze nejistotu v plánování, potíže způsobené žalobci jako úzkost a nejistota, které se mohly projevit při řízení společnosti. V tomto směru mohlo dojít k nepříjemným důsledkům při způsobu vedení společnosti, d) docházelo k fluktuaci zaměstnanců, dávali výpověď bez udání důvodu, nepodařilo se sehnat nové zaměstnance. Pro ukončení spolupráce či rozvázání pracovních poměrů mluví samotný fakt úmrtí, nikoli trestní stíhání žalobce, e) od zadržení žalobce se začaly šířit informace v obchodních kruzích a některé podniky (konkurenti) mohly situaci využít k přesvědčování majitelů zemědělských pozemků o propachtování ve svůj prospěch. Že skutečně k takovému jednání a ztrátě pozemků nebo příležitosti k propachtování došlo, nebylo v řízení prokázáno. Pokud o takové skutečnosti vypovídal svědek [jméno FO], jednalo se pouze o jeho domněnku, že by k takovému jednání mohlo dojít, tedy čistě o spekulaci. V případě, že by takové skutečnosti byly prokázány, šlo by o újmu majetkovou, f) trestní stíhání žalobce mělo zásadní vliv na psychickou pohodu a stav žalobce, trpěl poruchami spánku, nervozitou, přidružily se k tomu další zdravotní potíže, v místě bydliště a v místě podnikání byl označován za odpovědného za úmrtí na farmě a šířily se fámy, že bude zavřený. Bylo narušeno harmonické rodinné soužití s družkou žalobce [právnická osoba]. V důsledku trestního stíhání se prohloubilo narušení vztahu s partnerkou, zvýšily se obavy jednatele žalobce jeho úzkost, nejistota o další osud podnikání. Trestní řízení na žalobce působilo psychicky nepříjemně a tíživě a nemohl vést normální vyrovnaný a spokojený život. Jedná se o stav, který nastal již v souvislosti se smrtí na farmě a fází prošetřování policií, g) v důsledku poklesu počtu zaměstnanců po tragické události nejsou skutečně dostatečně efektivně využívány kombajny, čímž došlo také k finančním ztrátám v řádu milionů. V době zásahu policie byli odvedeni všichni zaměstnanci, byly jim odebrány telefony a počítače, čímž byl bezprostředně ohrožen celý chod firmy. Jedná se o nároky, které by v případě jejich prokázání představovaly majetkovou újmu. Navíc část nároků se vztahuje k době před zahájením trestního stíhání žalobce.

39. Lze tedy shrnout, že pokud se týká uplatněné nemajetkové újmy, kterou žalobce utrpěl v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí (rozhodnutím, které bylo zrušeno), je nutno vzít v úvahu především újmu, která vznikla vnesením nejistoty na straně žalobce. Trestní řízení proti žalobci trvalo necelého 1,5 měsíce (ode dne [datum] do [datum]), nedospělo do stadia podání obžaloby. Žalobci hrozil trest odnětí svobody na dvě léta až osm let. Kauza nebyla medializována ve veřejně dostupných médiích, ale vzhledem k tomu, že žalobce bydlí a sídlo obchodní společnosti, jejímž je jednatelem, je v menší obci, je zřejmé, že o události (tj. úmrtí a zdravotním poškození pracovníků firmy) se téměř každý dozvěděl. K tomu však došlo vlivem události samotné a jejího vyšetřování a nikoli vydáním nezákonného rozhodnutí.

40. Při posouzení nároku vyšel soud se zřetelem k zásadě iura novit curia a se zohledněním závěrů Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012, dle nějž by si soudy přiznávané výše zadostiučinění sobě měly odpovídat v případech, které se v podstatných znacích shodují) při srovnání výše náhrad z databáze uveřejněné Ministerstvem spravedlnosti na internetových stránkách https://justice.cz/web/msp/odskodnovani2?clanek=penezni-zadostiucineni-za-ujmu-zpusobenou-trestnim-stihanim či předložené účastníky.

41. Při zvažování možnosti a výše náhrady nemajetkové újmy soud v tomto případě vycházel z povahy trestní věci, délky trestního stíhání, rozsah zásahu, dopadů trestního stíhání do sféry žalobce. Srovnávací případy se týkají trestního řízení vedeného ohledně obdobné trestné činnosti. V předmětné trestní věci byl žalobce ohrožen trestní sazbou odnětí svobody až na osm let. Trestní věc žalobce však nebyla nijak celoplošně medializována, na rozdíl od zmiňovaných některých věcí (viz odst. 12 až 16 odůvodnění rozsudku). Trestní řízení sice mělo určitý dopad do profesního a intimního života žalobce, nelze ale přehlédnout, že trestní řízení jako takové trvalo poměrnou krátkou dobu, cca 1,5 měsíce, což se zcela vymyká z níže uvedených rozhodnutí a přiznané výše odškodnění, která navíc reflektovala i další specifika těchto případů (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] – výše zadostiučinění [částka] – trestní řízení trvalo pět let a dva měsíce, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] – výše zadostiučinění [částka] - trestní řízení trvalo 5,5 měsíce, rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] – výše zadostiučinění [částka] - trestní řízení trvalo 40 měsíců, rozsudek Krajského soudu v [adresa] – pobočky v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] – výše zadostiučinění [částka] - trestní řízení trvalo 4 roky, rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] - výše zadostiučinění [částka] – trestní řízení trvalo 4 roky). Další hledisko soud spatřuje v tom, že v průběhu řízení nebyl žalobce nikdy nepravomocně odsouzen, nýbrž řízení bylo do dvou měsíců od zahájení zastaveno. Soud dále zohlednil osobu žalobce jako podnikatele, který dlouhodobě vykonává podnikatelskou činnost, a že právě pověst či dobré jméno žalobce jako podnikatele je vytvářena především na základě zkušeností, které se subjektem mají obchodní partneři, zákazníci či jiné subjekty, které s ním přicházejí do kontaktu.

42. Vzhledem k trvání trestního stíhání soud shledal, že je zde důvod pro poskytnutí pouze morálního zadostiučinění (jak připouští Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III ÚS 1976/09), která je v tomto projednávaném případě adekvátní formou morální satisfakce. Nelze popřít, že zadržení žalobce mohlo hrát určitou roli v utváření mínění okolí, avšak je zřejmé, že naprosto rozhodujícím faktorem je utváření mínění na základě události samotné. Okolí vnímalo žalobce jako viníka, neboť proti nim panuje závist, konkurence, lidé snadno přijímají jednoduchá řešení a zjednodušující soudy. K takovým odsudkům zjevně dochází i bez toho, že by okolí vědělo (nebo vzalo v potaz) zadržení žalobce a jeho eskortu v poutech.

43. Tím soud nikterak nezpochybňuje skutečnost, že žalobce vnímá vyšetřování celé události jako jeden celek, který pro něho začíná samotnou tragickou událostí, pokračuje zadržením jeho osoba, nasazením pout a následně zahájením trestního stíhání, a že uvedené období prožívá velmi tíživě. Pokud se soud věnoval jednotlivým pojmenováním a projevům utrpěné újmy, je nutno uvést, že část z popsaných projevů se týká psychického stavu, zdraví a rodinného života žalobce. Proto soud žalobu na přiznání zadostiučinění ohledně tohoto nároku rovněž zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná byla v řízení plně procesně úspěšná a soudu jí proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

45. Tyto náklady vynaložené žalovanou sestávají z náhrady nákladů nezastoupeného účastníka za 9 úkonů po [částka] podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření k žalobě, vyjádření k doplnění žaloby, 3 x příprava k jednání, účast u jednání dne [datum] – 1 úkon, účast u jednání dne [datum] – 2 úkony (2,5 hodiny), účast u jednání dne [datum] – 1úkon, a cestovní náhrada v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestami ke třem jednáním podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve dnech [datum], [datum] a [datum] vždy po [částka] za jednu cestu - 176 ujetých km tam a zpět ([částka] za litr paliva podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Celkem tedy náhrada nákladů činí [částka] a je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalované, potažmo Ministerstva spravedlnosti.