69 Co 92/2024-599

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce fakticky bytem Adresa žalobce zastoupený opatrovníkem Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v řízení zastoupený advokátkou Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovaným:

1. Anonymizováno . Anonymizováno . Jméno žalované , narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2. Jméno advokáta B , narozená Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B 3. Jméno advokáta C , narozený Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení neplatnosti kupní smlouvy, k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 20. 1. 2023, č. j. 16 C 332/2016-351, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 28. 8. 2024, č. j. 16 C 332/2016-492, I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV. mění takto:„Žaloba aby soud určil, že kupní smlouva ze dne 28. 6. 2010 uzavřená mezi žalobcem a žalovanými č. 1. a 2., kterou byl převáděn pozemek , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., Anonymizováno, St. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , a další kupní smlouva ze dne 9. 6. 2010 uzavřená mezi žalobcem a žalovanými č. 1. a 2., jíž byly převáděny nemovitosti, a to pozemek parc. č. St. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , když nemovitosti jsou zapsány u KN pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , když vklad vlastnického práva byl povolen jsou neplatné, se zamítá.“III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.IV. Žalovaní 1., 2. a 3. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Přerově náhradu nákladů řízení státu ve výši 14.211 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Stát nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení státu.VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud určil, že žalobce , Jméno žalobce, , narozený , Datum narození žalobce, , RČ , RČ, , je vlastníkem pozemku parcela č. St. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , o výměře , Anonymizováno, m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, stavba stojí na pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a dále že je vlastníkem pozemku parcela č. St. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , o výměře , Anonymizováno, m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, stavba stojí na pozemku p. č. St. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsaných v katastrálním území , Anonymizováno, , adresa, , obec , Anonymizováno, , adresa, , u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, (výrok I.). Žalovaným 1., 2. a 3. uložil povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně plnou náhradu nákladů řízení ve výši, jaká bude vyčíslena v samostatném usnesení, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení, na účet Okresního soudu v Přerově (výrok II.) a zaplatit společně a nerozdílně České republice, na účet Okresního soudu v Přerově náhradu nákladů ve výši 28.422 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Doplňujícím rozsudkem ze dne 28. 8. 2024, č. j. 16 C 332/2016-492 okresní soud výrokem IV. určil, že kupní smlouva ze dne 28. 6. 2010 uzavřená mezi žalobcem a žalovanými 1. a 2., kterou byl převáděn pozemek parc. č. St. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , a další kupní smlouva ze dne 9. 6. 2010 uzavřená mezi žalobcem a žalovanými 1. a 2., jíž byly předváděny nemovitosti, a to pozemek parc. č. St. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , když nemovitosti jsou zapsány u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , když vklad vlastnického práva byl povolen, jsou neplatné. Dále okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o doplňujícím rozsudku.

3. Rozhodnutí okresního soudu v zákonem stanovené lhůtě napadl odvoláním žalovaný 1., a to v celém jeho rozsahu, kdy okresnímu soudu vytýkal nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci (§ 205 odst. 1 písm. e/ a g/ o. s. ř.). Pochybení se okresní soud měl dopustit již na samém počátku, kdy žalobce podal žalobu o určení neplatnosti kupní smlouvy a současně žaloval na určení vlastnictví, což je v rozporu s judikaturou (30 Cdo 952/2017), konkrétně naléhavosti právního zájmu, kdy soud se vůbec neměl zabývat otázkou platnosti smluv, na jejichž základě došlo ke vkladu vlastnického práva. Právní otázka, zda je či není smlouva platná má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, zpravidla není naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2009), ze kterého odvolatel citoval a měl za to, že o žalobě na určení neplatnosti kupní smlouvy neměl soud vůbec rozhodovat z důvodu absence naléhavého právního zájmu a v této části měla být žaloba zamítnuta. Žalobce změnil žalobu tak, že návrh směřoval na určení vlastnictví, nikoliv určení neplatnosti kupních smluv, soud učinil nesprávnou úvahu, když podání dle obsahu považoval za upřesnění žaloby, nikoliv za její změnu, takový závěr je nesprávný a okresní soud zatížil řízení vadou. Ve vztahu k záloze na kupní cenu ve výši 150.000 Kč okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, kdy si nelogicky dokresloval výpovědi žalovaných 1. a 2. Záměrně vynechal část výpovědi žalovaného 1., že v otázce hrazení částky ve výši 150.000 Kč figurovala otázka započtení, pravděpodobně na nájemné. Především soud nevzal v potaz, že žalovaný 1. zdůraznil, že si již převod příliš nepamatuje, že mezi uzavřením kupních smluv a výpovědí žalovaného 1. uběhlo deset let, nelze tak nic stavět na jisto bez jakýchkoliv pochybností, zvláště když k potvrzení takové skutečnosti neexistuje důkaz. Stejně tak se stalo ve vztahu k výpovědi žalované 2., přestože i z její výpovědi vyplývá pochybnost, že si skutečnost ohledně zálohy nepamatuje. Soud vůbec nevzal v potaz, že mezi uzavřením kupních smluv a výpovědí žalovaného 1. uběhlo skutečně 10 let. Běžně se po deseti letech vzpomínky zkreslují nebo některé úplně vymizí, nelze tak nic stavět na jisto bez jakýchkoli pochybností, zvláště když k potvrzení této skutečnosti neexistuje jiný důkaz. Ohledně výpovědi žalované 2. soud postavil na jisto, že částka 150.000 Kč zaplacena nebyla, ale z výpovědi jasně vyplývá pochybnost i žalované 2., že si nepamatuje tuto skutečnost. Jak tedy soud může závěr stavět nadevší pochybnost není odvolateli zřejmé a domnívá se, že soud z provedených důkazů v této otázce vyvodil nesprávný závěr.Žalovanému 1. není zřejmé, proč v celém řízení byla učiněna řada znaleckých posudků a potažmo řada výslechů znalců a řízení bylo de facto zaměřeno jen na zkoumání svéprávnosti žalobce, kdy tímto dokazováním bylo řízení značně prodlužováno a v závěru soud využil úplně jinou právní kvalifikaci, která se na znaleckých posudcích a výpovědích znalců vůbec nezakládala. Žalovaný 1. se ztotožňuje se závěrem, že v žádném ze znaleckých posudků nevyšlo najevo, že by žalobce byl v rozhodném období jakkoli omezen či jeho schopnost volní a rozpoznávací byla snížena natolik, že by nebyl schopen pochopit význam kupních smluv a předmětné kupní smlouvy tak uzavřít. Odvolatel tak má za to, že žalobce v rozhodném období byl plně svéprávný k uzavření kupních smluv, i s ohledem na to, že v rozhodném období neexistovala žádná skutečnost, která by prokazovala opak. Žalobce svůj nárok uplatněný žalobou stavěl na skutečnosti, že nebyl v době uzavírání kupních smluv dostatečně svéprávný. I dokazování v celém řízení bylo vedeno směrem k prokázání nesvéprávnosti žalobce v době uzavírání kupních smluv. Ze znaleckého dokazování byla premisa žalobce, na níž stavěl svůj nárok, zcela vyvrácena. Tím, že soud věc právně posoudil jinak, aniž by strany sporu poučil o tom, že na věc má jiný právní názor než ten, který byl uplatněn žalobou (nedostatek svéprávnosti žalobce), zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.Soud ve svém rozhodnutí učinil některé závěry na základně trestního spisu OS Přerov sp. zn. 3 T 34/2019, což považuje odvolatel za rozporné se zásadami civilního řízení. Když žalovaní 1. a 2. nebyli účastníky trestního řízení, ale byli pouze v pozici svědků v dané věci, nemohli tak zasáhnout do trestního řízení či se vyjadřovat k učiněným výpovědím obžalovaných a dalších osob, ani se odvolat k učiněným závěrům. Závěr učiněný v tomto rozhodnutí nemá oporu v civilním řízení a není ani zřejmé z čeho soud vychází. Žalovaný se domnívá, že se soud opřel pouze o trestním soudem vyslovenou pochybnost o čistotě úmyslu žalovaného 1. ve vztahu k uzavření kupní smlouvy s žalobcem. Soud tak učinil nesprávný závěr, když shrnul, že manželé žalovaní 1. a 2. jsou nějakým způsobem zainteresovaní do složitého konglomerátu podvodných smluv, není pravda, že žalovaní 1. a 2. koupili nemovitost na dobu určitou a dále není pravda, že jim měla být vyplacena odměna ve výši 200.000 Kč za to, že si berou hypotéku, jak soud shrnul v bodě 58. Nelze ani žádným způsobem učinit závěr, že jejich úmysly nebyly čisté nebo že by snad měli s podvody cokoli společného. Žalovaní 1. a 2. se tak nedopustili žádného podvodného jednání ve vztahu k uzavření kupních smluv s žalobcem, a závěry soudu na nichž postavil své rozhodnutí o vyhovění žalobě jsou tak nesprávné a zmatečné.Ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobce soud provedeným dokazováním měl dojít k jednoznačnému závěru, že nebylo prokázáno, že žalobce v rozhodné době ve dnech 9. 6. 2010 a 28. 6. 2010 měl vymizelou způsobilost k uzavření sporných kupních smluv. Soud však považoval za prokázané, že žalobce měl psychické a fyzické postižení, které na něm bylo viditelné, a že jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly sníženy. Tento závěr je však nesprávný, neboť nebylo prokázáno, že tyto schopnosti žalobce skutečně byly sníženy v době uzavření smluv ani případně nakolik byly sníženy. Soud se zde opřel o závěry ošetřujícího lékaře, který vyslovil jistou zjevnou viditelnost daného onemocnění, ale klíčové v tomto řízení je, že žalovaní 1. a 2. se s žalobcem nikdy nesetkali. Případné onemocnění na žalobci ve vší opatrnosti odhalit nemohli, když žalobce před uzavřením smluv ani při něm neviděli a nijak s ním nejednali, pouze jim byly předloženy smlouvy k podpisu s ověřeným podpisem žalobce, a to prostřednictvím zprostředkovatele – realitní kanceláře. Žalovaní 1. a 2. neměli důvod pochybovat o tom, že zprostředkovatel jedná na základě zmocnění žalobce. Stěžejní v otázce znaleckých posudků je závěr revizního znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který se vyjádřil ke všem znaleckým posudkům a učinil zcela správný závěr, že znalecké nálezy nelze jakkoli relevantněji vztáhnout na období v roce 2010. Že jakékoli úvahy o případné snížené volní schopnosti žalobce v roce 2010 jsou pouze domněnky nikoli fakta. Bez psychologického či psychiatrického vyšetření z tohoto období nelze hodnotit míru snížení volních schopností v té době.V rámci odůvodnění soud argumentuje tím, že má za prokázané, že došlo ke snížení kupní ceny za nemovitosti o částku 426.000 Kč, než byla cena obvyklá, a že o tomto žalovaný 1. prokazatelně věděl. Nicméně v první řadě zde soudu úplně absentovala úvaha o smluvní volnosti stran, a to, že žalobce se minimálně při podpisu kupní smlouvy seznámil s výší kupní ceny a smlouvu v tomto znění podepsal. V tomto řízení nebylo prokázáno, že žalobce tuto výši nějakým způsobem rozporoval nebo že by s cenou nesouhlasil. A za druhé nebylo prokázáno, že žalovaní 1. a 2. věděli o tom, že žalobce o snížení kupní ceny nevěděl. Nelze na tomto postavit závěr, že se uzavření smlouvy vymykalo běžným postupům, když smluvní volnost ohledně výši kupní ceny je běžným právem obou stran dohod. Soud se nezabýval otázkou zadlužení žalobce a jeho syna, které mohlo mít na rozhodování ohledně prodeje, výše kupní ceny a rychlosti její úhrady, vliv. Také soud nevede případné úvahy o tom, že syn žalobce, který s ním v té době bydlel a mnohé jednání ohledně prodeji smluv pravděpodobně zprostředkovával, mu pravděpodobně kompletní informace ohledně převodu a jednotlivých podmínkách a postupu, zevrubně vysvětloval, vše s ním konzultoval a při rozhodování mu napomáhal. Tento fakt nemůže být k tíži žalovaných. Nade vše výše uvedené, jednání , adresa, , , jméno FO, či snad , jméno FO, nebo , jméno FO, , které soud obšírně rozebírá, nemají žádný vliv na vědomost žalovaných 1. a 2. o tom, že by snad kupní smlouvy byly neplatné z důvodu uvedení žalobce v omyl. Nelze vyvodit závěr, že žalovaní 1. a 2. žalobce uvedli v omyl ani závěr že o uvedení žalobce v omyl někým jiným měli nebo mohli v době uzavírání kupních smluv vědět. Bylo prokázáno podvodné jednání ze strany , jméno FO, a , jméno FO, před uzavřením kupních smluv v roce 2010. Nebyl však vyvozen závěr či jakákoli spojitost, že podvodné jednání odsouzených vedlo k uvedení žalobce v omyl k tomu, aby uzavřel kupní smlouvy s žalovanými 1. a 2. nebo o tom, že žalovaní 1. a 2. o omylu žalobce mohli vědět. Skutečnost, že žalovaný 1. a 2. osobně znali odsouzené a pana , jméno FO, nemůže vést k jakémukoli závěru a spojitosti s podvodem odsouzených, který byl učiněn proti žalobci. Žalovaný 1. zdůraznil, že žalobce ještě žádným způsobem neuplatnil náhradu škody mu vzniklou jednáním odsouzených ve výše uvedené trestní věci. Žalovanému 1. není zřejmé, na co žalobce vyčkává, když jsou tu prokazatelně odpovědné osoby, tyto mají nahradit škodu a nést následky svého protiprávního jednání i v občanskoprávním řízení. Těmito osobami nejsou žalovaní 1. a 2. a ani by nemohli být, přesto je tu proti nim vedeno řízení o nedůvodné žalobě.Žalovanému 1. není zřejmé, na základě čeho soud učinil úvahu o tom, že žalobce neměl v úmyslu nemovitosti prodat. Fakt, že žalobce nechtěl nemovitosti definitivně prodat nic nemění na tom, že platně uzavřel kupní smlouvy o prodeji nemovitostí. Nikde ani nebylo prokázáno, že by případně žalovaní 1. a 2. se zpětným prodejem nemovitostí žalobci nesouhlasili. I za situace existence předkupního práva, byť sjednaného jen ústně na dobu pěti let. Toto nebylo ze strany žalobce ani jeho syna využito, ani nebylo prokázáno, že se o využití tohoto předkupního práva snažil. Žalovaný 1. nemá pochybnosti o tom, že žalobce musel chápat, že kupní smlouva je závazné jednání, kterým prodává nemovitosti cizím osobám. Že žalobce vložil důvěru ve schopnosti svého syna, který tyto záležitosti spolu s otcem řešil a jehož pokyny se řídil, nemůže jít na úkor žalovaného 1. a 2., kteří do tohoto vstoupili pouze s čistým úmyslem koupě nemovitostí a jednali se zprostředkovatelem.Souhrnný závěr okresního soudu o tom, že obě sporné kupní smlouvy jsou absolutně neplatné, neboť žalobce obě uzavřel v omylu, jež vycházel ze skutečností, jež byly pro jeho uskutečnění rozhodující a žalovaný 1. o tomto musel sám vědět, a žalovaná 2. o něm věděla prostřednictvím použitých osob , jméno FO, a , adresa, , je nesprávným právním posouzením, v žádném smyslu se nemohlo jednat o omyl žalobce, nýbrž o skutečnost, že si žalobce následně převod nemovitostí rozmyslel a začal jej rozporovat. Nebylo prokázáno, že žalobce byl nesvéprávný a současně nemohlo být prokázáno, že byl žalobce uveden v omyl. Nelze vyvodit závěr, že kupní smlouvy uzavřené dne 9. 6. 2010 a 28. 6. 2010, jejímž předmětem byl převod nemovitostí od žalobce na žalované 1. a 2., jsou absolutně neplatné. Žalovaní 1. a 2. tak nebyli neoprávněnými nabyvateli. Ohledně převodu nemovitostí ze dne 25. 10. 2016, s ohledem na to, že neoprávněnost nabyvatelů/žalovaných 1. a 2. nebyla prokázána, soud se vůbec neměl zabývat otázkou dobré víry žalovaného 3. a měl jednoznačně dojít k závěru, že žaloba na určení je nedůvodná a jako taková má být zamítnuta. Dobrá víra žalovaného 3. nebyla a nemohla být vyvrácena a nelze tak žalobě vyhovět.Za zcela zásadní pochybení soudu prvého stupně žalovaný 1. spatřuje vedení soudního řízení a v právním posouzení dané věci. Soud celé řízení vedl v souladu s důvody uplatněnými žalobou na řešení otázky nesvéprávnosti žalobce, ale když v závěru zjistil, že nesvéprávnost prokázána být nemůže, učinil naprosto překvapující závěr, aniž by strany sporu o své odlišné právní kvalifikaci jakkoli poučil. Celou věc totiž uzavřel s nesprávným právním závěrem, a to že neplatnost kupních smluv je dána uvedením žalobce v omyl. Pro toto však neměl v tomto řízení dostatečný podklad. Musel se opřít o trestní řízení a zároveň vyvodil řadu nesprávných skutkových závěrů, tak aby jeho nová právní kvalifikace neplatnosti kupních smluv z důvodu uvedení v omyl na posouzení věci „pasovala“. Soud porušil zákonnou povinnost uvedenou v ustanovení § 118a o. s. ř., když nevyzval účastníky, aby svá tvrzení doplnili, a nepoučil je, o čem mají tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy a zároveň nepoučil účastníky o změně jeho právní úvahy. Dle názoru žalovaného 1., tak absence poučení účastníků naplnila odvolací důvod dle § 205 odst. 2. písm. c) o. s. ř., neboť řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Kdyby soud řádně poučil účastníky o změně jeho právního názoru, kdy jako stěžejní nepovažoval právní úvahu ohledně neplatnosti na základě nesvéprávnosti žalobce, nýbrž uvedení žalobce v omyl, žalovaní by svou procesní ochranu mířili jiným směrem. Soud by tak následně jednoznačně došel k jinému závěru. Z výše uvedeného žalovaný 1. má za to, že žaloba měla být posouzena jako nedůvodná a navrhuje proto, aby odvolací soud změnil rozhodnutí okresního soudu a žalobu zamítl a rozhodl ve prospěch žalovaného 1. o nákladech řízení.

4. Obsahem odvolání žalovaného 1. do doplňujícího rozsudku okresního soudu byly námitky k nesprávně vyhodnoceným závěrům znaleckých posudků a revizního znaleckého posudku. Ani jeden z nich nebyl schopen vyloučit, že by při uzavírání kupních smluv byl žalobce nesvéprávný. Žalobce tak byl v době uzavírání kupních smluv svéprávný a tyto byl schopen uzavřít a opačné závěry okresního soudu nemají oporu v provedeném dokazování. Nelze učinit právní závěr o neplatnosti právního úkonu jen na základě pravděpodobnosti. Obsahem odvolání je rekapitulace závěrů jednotlivých znaleckých posudků, z nichž odvolatel usuzuje, že nevyšly najevo žádné informace, které by s nějakou alespoň minimální pravděpodobností objasnily zdravotní stav žalobce v roce 2010, přičemž revizní znalec se přiklonil k závěru, že v předmětné době žalobce žádnou duševní poruchou, kterou by nebyl schopen plnohodnotně jednat, netrpěl. Navrhoval, aby žaloba o určení neplatnosti kupních smluv byla zamítnuta.

5. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadla žalovaná 2., která vyslovila přesvědčení, že rozhodnutí soudu prvého stupně se zakládá na nesprávném právním posouzení věci, neboť po celou dobu soudního řízení byla řešena svéprávnost žalobce, kdy dle provedeného dokazování bylo dle názoru odvolatelky prokázáno, že žalobce byl v době, kdy s bývalým manželem od něj prostřednictvím realitní kanceláře nemovitosti kupovali, dostatečně svéprávný k uzavření kupních smluv. Za nemovitosti zaplatili kupní cenu, kdy hypotéka na jejich pořízení byla řádně splácena a ona ani manžel neměli pochybnosti o převodu vlastnického práva k nemovitostem z žalobce na ně. Pokud soud prvého stupně dospěl k závěru, že na žalobce byl spáchán z jejich strany podvod, pak s tímto závěrem odvolatelka nesouhlasí a zásadně se proti němu vyhrazuje. Ona ani bývalý manžel (žalovaný 1.) nikdy nebyli obviněni z jakéhokoliv trestného činu ve vztahu k žalobci nebo ve vztahu k nemovitostem, které jsou předmětem řízení. Pokud ve vztahu k žalobci spáchali podvod jiné osoby, pak mu v tomto směru odpovídají za škodu, bylo prokázáno, že po osobách odsouzených v trestním řízení, v němž byl žalobce poškozený, žalobce svůj nárok neuplatňuje v civilním řízení ani jinak nevymáhá. Závěry o tom, že by žalovaná 2. nebo bývalý manžel spáchala ve vztahu k žalobci podvod nemají oporu v provedeném dokazování a jsou nesmyslné. Žalobce po dobu několika let po prodeji nemovitostí jejich vlastnické právo ani převod nikterak nezpochybňoval a odvolatelka netuší, proč tak učinil až v průběhu vkladového řízení vlastnického práva ve prospěch pana , Anonymizováno, . Odvolatelka se domnívá, že závěry o tom, že by pan , jméno FO, , který od bývalého manžela nemovitosti koupil, nebyl při převodu na jeho osobu v dobré víře, neodpovídají provedenému dokazování a ze strany žalobce nebylo prokázáno, že by snad pan , jméno FO, v dobré víře nebyl. Ze všech těchto důvodů žalovaná 2. navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že žaloba bude zamítnuta.

6. Žalovaná 2. v zákonem stanovené lhůtě napadla odvoláním i doplňující rozhodnutí okresního soudu, když má za to, že soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a to konkrétně tak, že nesprávně vyhodnocuje znalecké posudky vypracované , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , tituly před jménem, , jméno FO, a revizní posudek vypracovaný , tituly před jménem, , jméno FO, . Zdůraznila, že ani v jednom ze znaleckých posudků znalci nepotvrzují závěry, k nimž dospěl soud prvého stupně ve svém odůvodnění, právě naopak znalecké posudky uzavírají, že žalobce byl při uzavírání předmětných smluv z roku 2010 dostatečně svéprávný a mohl je platně uzavřít. Nelze tedy říci, že žalobce v danou dobu trpěl jednoznačně takovou duševní poruchou, pro kterou by nebyl schopen plnohodnotně právně jednat, což konkretizuje hlavně posudek pana , tituly za jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Schopnost právně jednat i z hlediska dispozice s majetkem měl žalobce sníženou, a nikoliv vymizelou. Navrhovala proto, aby odvolací soud žalobu v části, kterou se žalobce domáhá určení neplatnosti kupní smlouvy odvolací soud zamítl.

7. Žalovaný 3. včasným odvoláním napadl rozhodnutí okresního soudu s argumenty, že do pozice žalovaného v tomto sporu vstoupil, aniž by kdy uzavíral jakoukoliv smlouvu se žalobcem. Případná svéprávnost či jeho nesvéprávnost při uzavírání smlouvy s žalovanými 1. a 2. nemůže mít na jeho postavení jako vlastníka nemovitosti žádný vliv, protože u uzavírání dokumentace mezi žalovanými 1. a 2. a žalobcem nebyl přítomen a nemovitost nabyl v dobré víře od žalovaného 1. v době, kdy prokazatelně z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že mohl vědět o tom, že o vlastnickém právu žalovaného 1. probíhá nějaký spor. Žalovaný 3. nabyl nemovitost na základě toho, že reagoval na veřejně přístupný inzerát o prodeji nemovitostí u realitního makléře pana , jméno FO, , v průběhu jednání o kupní a úvěrové smlouvě, kdy žalovaný financoval kupní cenu z úvěru, nebyl nikým, a to ani žalobcem ani žalovanými ani realitním makléřem ani znalcem oceňující nemovitost informován on ani úvěrující banka o tom, že by někdo zpochybňoval vlastnické právo žalovaných. Naopak žalovaný 1. v článku 4. odst. 1 předmětné kupní smlouvy ze dne 25. 10. 2016 výslovně uvedl, že je vlastníkem předmětných nemovitostí a že tyto nemovitosti nevykazují žádné vady. Poznámka spornosti se na katastru nemovitostí objevila až ke dni 14. 11. 2016, tedy v době, kdy již běželo řízení o zápisu vlastnického práva žalovaného 3. do katastru nemovitostí, když toto řízení bylo zahájeno dne 25. 10. 2016, a to vše přesto, že kupní smlouvy mezi žalobcem a žalovanými 1. a 2. byly uzavřeny již v roce 2010. Žalovaný 3. ve svém výslechu uvedl, že jediný spor, o kterém ho žalovaný 1. jako prodávající informoval, byl spor o vystěhování pana , jméno FO, z nemovitosti, o kterém mluvil žalovaný 1. vždy jako o nájemci. S ohledem na to, že žalovaný 1. byl dle informací, které měl žalovaný 3. k dispozici, ředitel pobočky významné banky, neměl důvod o jeho slovech pochybovat. Žalovaný 3. se přitom pohybuje na trhu s realitami dlouhodobě, proto pro něj řízení o vystěhování nájemce není ničím novým, a proto takové řízení nebylo pro něj nic, co by ho od koupi nemovitosti odrazovalo. Veškeré informace o probíhajícím trestním řízením a v předmětném řízení si žalovaný 3. zjišťoval až po vkladu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí, kdy i v předmětném soudním řízení vystupoval žalovaný 3. nejprve jako svědek a teprve poté byl přibrán do řízení jako žalovaný. Poté, co byl vyrozuměn o zápisu poznámky spornosti se přirozeně o věc zajímal, toto však nemá žádný vliv na jeho dobrou víru při uzavírání kupní smlouvy dne 25. 10. 2016 a v okamžiku podání návrhu na vklad vlastnického práva strany kupující do katastru nemovitostí. Žalovaný 3. tak uzavírá, že sporné nemovitosti nabyl v dobré víře, a proto mu svědčí ochrana dle § 984 odst. 1 o. z., podle § 7 o. z. se přitom dobrá víra nabyvatele presumuje a vyvrátit ji musí žalobce. Závěry soudu, že žalovaný 3. v době uzavírání kupní smlouvy s žalovaným 1., respektive ke dni zahájení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí v dobré víře nebyl, nemají oporu v provedeném dokazování a ze strany soudu se jedná jen o spekulace. Za jádro sporu žalovaný 3. považuje především skutečnost, zda byl žalobce v době uzavírání kupní smlouvy, kterou převedl vlastnické právo ke sporným nemovitostem na žalované 1. a 2. způsobilý právně jednat a zda žalobce rozuměl obsahu uzavírané kupní smlouvy. I když žalovaný 3. uzavírání těchto smluv nebyl osobně přítomen, přesto lze na základě provedeného dokazování uzavřít, na základě znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , že žalobce byl v době uzavírání kupních smluv o prodeji nemovitostí způsobilý právně jednat a předmětnou smlouvu uzavřít. Navrhoval proto, aby žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že je vlastníkem označených nemovitostí byla zamítnuta. V doplněném odvolání podáním ze dne 27. 1. 2025 pouze zopakoval, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by žalovaný 3. mohl vědět o nesouhlasu žalobce s prodejem nemovitostí z vlastnictví žalovaného 1., vyjma žaloby na vyklizení. Poukázal na časový rozestup mezi kupními smlouvami uzavřenými žalovanými 1. a 2. a žalovaným 3., v rozestupu více jak 6 let, v průběhu kterých mohl žalobce své námitky řešit. Soud vyšel z jeho výpovědi jako svědka, v pozici žalovaného mu neumožnil doplnit výpověď a navrhnout svědky. Konečně namítal, že řízení nebylo původně zahájeno jako řízení o určení neplatnosti smluv, až v průběhu řízení došlo ze strany žalobce k úpravě petitu, který však ani poté neobsahuje návrh na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným 1. a žalovaným 3. dne 25. 10. 2016.

8. Žalovaný 3. napadl odvoláním i doplňující rozsudek okresního soudu v zákonem stanovené lhůtě, kterým jednak odkázal na podané a odůvodněné odvolání proti rozhodnutí ve věci samé a nad rámec uvedl, že doplňujícím rozsudkem okresní soud rozhodl o neplatnosti kupních smluv ze dne 28. 6. 2010 a ze dne 9. 6. 2010 a nerozhodl o neplatnosti kupní smlouvy ze dne 25. 10. 2016 uzavřené mezi žalovaným 1. a žalovaným , právnická osoba, ohledem na to, že vlastníkem nemovitostí je dle této kupní smlouvy žalovaný 3., nemůže soud rozhodnout o určení vlastnického práva ve prospěch žalobce proto, že kupní smlouva, na základě které nabyl vlastnické právo žalovaný 3. nebyla soudem prohlášena za neplatnou a žalobce prohlášení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 25. 10. 2016 ani nepožadoval. Žalovaný dále zdůraznil, že při nabytí vlastnického práva byl jednoznačně v dobré víře, soud opřel svá skutková zjištění o spekulace v tom, co podle soudu mohl a nemohl žalovaný 3. vědět. Žalovaný 3. rekapituloval období uzavření kupní smlouvy a informace, jakými disponoval, má za to, že měl v této věci okresní soud připustit důkaz výslechem jím navržených svědků, neboť ze strany soudu vedlo zamítnutí tohoto důkazního návrhu k tomu, že soud omezil možnost žalovaného 3. prokázat dobrou víru v tomto řízení a zatížil tak řízení vadou. V otázce svéprávnosti žalobce žalovaný uvedl, že citace soudem uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR nemění nic na tom, že v tomto řízení bylo znaleckým posudkem prokázáno, že žalobce byl v roce 2010 v době uzavření napadených kupních smluv svéprávný. Revizní znalecký posudek vypracovaný , tituly před jménem, , jméno FO, toto jednoznačně prokazuje a není zřejmé, jak a na základě čeho může soud dojít k jinému skutkovému závěru, v tomto považuje žalovaný 3. rozhodnutí okresního soudu za nepřezkoumatelné a navrhoval, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

9. Žalobce se k odvolání žalovaných písemně nevyjádřil, u odvolacího jednání s odvoláním na zde tvrzené skutečnosti o tom, že neexistují žádné důkazy, že by žalovaný 3. nebyl v dobré víře uvedl, že z provedeného dokazování tak, jak proběhlo před soudem prvního stupně vyplývá, že zásadní kontaktní osobou, která předávala informace mezi žalovaným 1. a žalovaným 3. byl pan , jméno FO, , který byl zprostředkovatelem prodeje nemovitostí a který věděl o tom, od žalovaného 1., že s nemovitostmi jsou problémy, že žalovaný 1. podal žalobu na vyklizení nemovitosti a také o tom, že probíhá trestní řízení. , jméno FO, , coby zprostředkovatel několikrát požádal obvodního lékaře žalobce o to, aby obvodní lékař potvrdil umístění žalobce do domova důchodců, bez jakéhokoliv důvodu, bez jakéhokoliv oprávnění byla zde evidentní snaha o to, aby žalobce byl z nemovitosti vyklizen. V té souvislosti jak žalovaný 3., tak i svědek , jméno FO, prokazatelně vypovídali v podstatě ve svých výpovědích, že se znají, že dokonce spolu měli společnost a spolu spolupracovali. Má za to, že je nemyslitelné, aby dne 8. 6. žalovaný 3. oslovil svědka , jméno FO, ohledně sporných nemovitostí s předpokladem, že se znají, že spolu spolupracovali, že by mu nesdělil zásadní informace ohledně nemovitostí od 8. 6. 2016 do 25. 10. 2016, kdy došlo k převodu sporných nemovitostí na žalovaného 3. V této době probíhalo trestní řízení, a žalobce má za to, že z celého toho průběhu, pokud by došlo kolem data 8. 6. k prodeji, lze chápat, že žalovaný 3. nevěděl podrobnosti o prodeji, jaké jsou problémy s nemovitostmi a jak se celá situace bude vyvíjet, ale lze mít za to, a nepochybuje o tom, že od 8. 6. 2016 do 25. 10. 2016, by se žalovaný 3. o těchto problémech nedozvěděl. Domnívá se, že toto všechno vyplývá z celého průběhu řízení jak trestního, tak občanskoprávního. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil.

10. Odvolání všech žalovaných je přípustné, bylo podáno osobami k tomuto úkonu oprávněnými a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, přezkoumal i řízení vydání tohoto rozsudku předcházející s důrazem na uplatněné odvolací důvody podle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalovaných důvodné není.

11. Z obsahu spisu se podává, že žalobce podal žalobu na určení neplatnosti kupních smluv, na základě kterých se stali vlastníky výše uvedených nemovitostí žalovaní 1. a 2. a posléze žalovaný 3. a současně se domáhal vyslovení neplatnosti obou kupních smluv (9. 6. 2010 a 28. 6. 2010). Tvrdil, že byl uveden v omyl, smlouvám nerozuměl, byl na něm spáchán podvod, to vše při zneužití jeho zdravotního stavu.

12. Krajský soud předně uvádí, že považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů, uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tento zcela odkazuje. Krajský soud provedl znovu důkaz spisem Okresního soudu v Přerově sp. zn. 11 C 386/2015 (žaloba na vyklizení), konkrétně listinami – protokolem o jednání ze dne 16. 9. 2016, z něhož zjistil námitky žalovaného , Jméno žalobce, , že v době uzavření kupních smluv nebyl možná svéprávný, aby mohl učinit takový úkon, informoval soud o tom, že bylo zahájeno řízení o svéprávnosti a opatrovnictví (dne 4. 4. 2016) a zdůraznil, že konkrétně u , Anonymizováno, , adresa, probíhá řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, prověřující okolnosti, za kterých byla uzavřena kupní smlouva v roce 2010, zejména z pohledu možného trestného činu podvodu. Dále listinou ze dne 13. 10. 2016 označenou jako vyjádření, z jejíhož obsahu zjistil, že zástupkyně žalovaného , Jméno žalobce, s odvoláním na proběhlé jednání, zopakovala tvrzení , Jméno žalobce, , že se , jméno FO, nemohl stát a nestal oprávněným a řádným vlastníkem, jelikož uvedené nemovitosti měly být toliko pronajaty, nikoliv prodány. Tvrdí, že byl uveden v omyl při prodeji nemovitosti a že tyto nechtěl a ani neměl vůbec žádný důvod prodávat. Za uvedené nemovitosti , jméno FO, nezaplatil řádně, tak jak měl, nikdy finanční prostředky neobdržel. Jakož i před podpisem smlouvy, má za to, že byl na jeho osobu spáchán podvod. Vyjádření bylo doručeno zástupci obou žalobců v řízení o vyklizení , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, dne 24. 10. 2016.

13. Z obsahu rozhodnutí okresního soudu je zřejmé, že respektoval svou povinnost a zároveň oprávnění zvažovat v každé fázi řízení, které důkazy je třeba vzhledem k navrhovanému žádání provést. S otázkou návrhů žalobce na dokazování se vypořádal v bodě 48. odůvodnění, kdy návrhy žalobce (výslech svědka , jméno FO, , , jméno FO, ) pro nadbytečnost zamítl, neboť pro výsledek sporu neměly relevantní význam. Při jednání dne 28. 8. 2024 zamítl okresní soud důkazní návrhy žalovaného 3. na doplnění dokazování doplňujícím výslechem žalovaného 3., svědecké výpovědi , jméno FO, , , jméno FO, , adresa, , jméno FO, s odůvodněním, které je obsahem bodu 7. doplňujícího rozsudku, souhrnně z důvodů nadbytečnosti a zároveň nepřípustnosti. Na provedení stejných důkazů setrval žalovaný 3. i v průběhu odvolacího řízení, ještě před vyhlášením rozhodnutí podal žalovaný 3. obsáhlá podání s obhajobou své dobré víry při nabývaní nemovitostí a s námitkami k protokolaci ve vztahu k jím navrhovaných svědků, které považuje za klíčové. Navzdory těmto námitkám je z odůvodnění doplňujícího rozhodnutí okresního soudu zcela zřejmé, jaké důkazy okresní soud neprovedl a z jakých důvodů (bod 7. doplňujícího rozsudku). Ani krajský soud žalovaným 3. navržené důkazy neprovedl, a to se stejným odůvodněním jako soud okresní, jde tedy o důkazy nadbytečné, a především nepřípustné s ohledem na zásady neúplné apelace, která nastala usnesením vyhlášeným u jednání před okresním soudem dne 11. 1. 2023, kterého se žalovaný 3. nezúčastnil ani se z tohoto jednání neomluvil a nic nemění na tom, že byl vydán doplňující rozsudek. Žalovaný 3. důkazy uplatnil až ve fázi řízení, které bylo nařízeno za účelem doplnění rozsudku okresního soudu, který byl v mezidobí vydán, tedy pozdě. Pokud měly všechny žalovaným 3. navržené důkazy směřovat k prokázání jeho dobré víry, byly navrženy opožděně a jedná se tak o důkazy nepřípustné. Pokud okresní soud neprovedl další žalovaným navržené důkazy, nelze tomuto procesnímu postupu v projednávané věci ničeho vytknout a nebyl důvod ani tyto důkazy provádět v odvolacím řízení.

14. Okresní soud zjistil, že žalovaní 1. a 2. byli na základě kupních smluv uzavřených s žalobcem ve dnech 9. 6. 2010 a 28. 6. 2010 zapsáni jako vlastníci nemovitostí - pozemku parcela č. St. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , o výměře 285 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, stavba stojí na pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a dále pozemku parcela č. St. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , o výměře 189 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, stavba stojí na pozemku p. č. St. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsaných v katastrálním území , Anonymizováno, , adresa, , obec , Anonymizováno, , adresa, , u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, .

15. V prvé řadě se správně okresní soud zabýval otázkou naléhavého právního zájmu a pro stručnost lze zcela odkázat na odůvodnění okresního soudu v bodu 7., se závěrem, že žaloba splňuje podmínky ustanovení § 80 o. s. ř. a na požadovaném určení vlastnictví má žalobce naléhavý právní zájem. Ve vztahu k určení neplatnosti kupních smluv ze dne ze dne 9. 6. 2010 a 28. 6. 2010 takový naléhavý právní zájem nemá, jak bude uvedeno níže.

16. Podle hlavy II., § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

17. Protože podle zjištění k uzavření kupních smluv mezi žalobcem a žalovanými 1. a 2. došlo před 1. lednem 2014, postupoval odvolací soud stejně jako soud prvního stupně při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).

18. V rámci rekapitulace celkového běhu událostí lze vycházet ze skutkových zjištění okresního soudu o okolnostech, které byly následně důvodem podané žaloby na určení vlastnického práva. Zadlužený žalobce přistoupil na možnost umoření svých dluhů a získání finančních prostředků na opravu nemovitosti, kterou chtěl pronajímat tak, že žalovaní 1. a 2. zakoupí oba domy (v jednom žalobce bydlel se synem a druhý, zchátralý měl sloužit k pronájmu) v jeho vlastnictví na dobu 5 let, po které bude žalobce nadále v jednom ze svých domů bydlet, druhý bude pronajímán a po 5 letech se stane zpět vlastníkem obou nemovitostí. Uzavření kupních smluv předcházel soubor uzavření složitých smluv (dohoda o uznání dluhu a splátkách, uznání neexistujícího závazku plynoucího ze směnky, smlouva o úschově a svěřenectví listin, dohoda o narovnání), s osobami, které byly uznány vinnými z podvodu na žalobci s cílem, aby na žalované převedl nemovitosti bez jakéhokoliv protiplnění. Žalobce (v okamžiku, kdy byl vyzván žalovanými 1. a 2. k vyklizení nemovitostí) podal koncem roku 2015 trestní oznámení pro podezření ze spáchání podvodu při uzavírání kupních smluv. Osoby, které se na tomto jednání podílely (, adresa, a , jméno FO, ) byly uznány vinnými z trestné činnosti vůči žalobci a odsouzeni v trestním řízení rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 20. 2. 2020, č. j. 3 T 34/2019-925 (viz odůvodnění bodu 20, 21 a 59 okresního soudu, na které je odvolacím soudem odkazováno) za to, že sebe nebo jiného obohatili tím, že uvedli někoho v omyl, a způsobili takovým činem značnou škodu na , Jméno žalobce, , čímž spáchali zločin podvodu.

19. Z odůvodnění trestního rozhodnutí je zřejmý závěr, že podvodným jednáním bylo zneužito zmenšených rozpoznávacích a ovládacích schopností , Jméno žalobce, včetně jeho nadměrné důvěřivosti a ovlivnitelnosti, kdy nebyl schopen kriticky posoudit návrhy a doporučení ze strany jiných ani posoudit jejich prospěšnost pro sebe, v rámci tohoto řízení se okresní soud zabýval otázkou zdravotního stavu žalobce, když mimo jiné byla žaloba podána z toho důvodu, že žalobce byl v době uzavření kupních smluv v roce 2010 omezen ve způsobilosti k právním úkonům. Byla vypracována řada znaleckých posudků (podrobně rozvádí okresní soud v bodě 19. odůvodnění rozsudku), jak v rámci řízení o svéprávnosti, vyklizení, tak revizní znalecký posudek vypracovaný znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, v předmětném řízení se závěrem, že schopnost žalobce jednat při uzavírání kupních smluv v roce 2010 byla snížena lehce, nikoliv podstatně snížená. V podstatě se nejednalo o úplně zdravého člověka, ale nelze říct, že v tu dobu vlastně trpěl jednoznačně takovou duševní poruchou, pro kterou by nebyl schopen plnohodnotně právně jednat, což koreluje s posudky vypracovanými pro jiná řízení. Schopnost právně jednat i z hlediska dispozice s majetkem měl žalobce sníženou a nikoliv vymizelou. Pokud by na žalobce byl vyvinutý třeba nátlak nebo nějaká systematická manipulace, tak samozřejmě by mohl teoreticky podlehnout nějakému takovému jednání. Pro chybějící lékařské vyšetření z rozhodné doby nešlo uzavřít, jestli se jednalo o duševní poruchu takového rázu a takové hloubky, která by měla podstatný vliv na právní jednání žalobce.

20. Při posuzování osoby žalobce a jeho vystupování ve vztazích je potřeba ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobce vedle závěrů revizního znaleckého posudku přihlédnout k výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , od roku 2001 dosud ošetřujícího lékaře žalobce, který uvedl, že žalobce byl v důsledku dětské mozkové obrny a zánětu mozkových blan fyzicky i psychicky opožděn a omezen ve vývoji. Je na něm vidět, že kulhá, že je omezený, opožděný a že neví, jak se chovat, po odchodu jeho manželky v roce 2009 byl žalobce zanedbaný, špinavý a hodně zapáchal. Žalobce měl také omezené vyjadřovací schopnosti a na první poslech bylo zřejmé, že má nízké IQ a také jeho postižení. Žalobce svědka navštěvoval i v roce 2010, nebyl schopen pochopit výzvy úřadů ani exekutorů ani rady, co má dělat, nebyl schopen nakládat s penězi ani chápat smysl smlouvy o prodeji svých nemovitostí. V té době mohl žalobce chápat, že by měl peníze za nemovitosti dostat, ale nebyl schopen pochopit od koho ani jak s těmito penězi naložit. Na , Jméno žalobce, bylo na první pohled vidět, že je psychicky i fyzicky omezený, že má snížené IQ a pokud jiní svědci uváděli, že na jeho chování neviděli nic zvláštního, tak je jejich tvrzení na 100% nepravdivé. Žalobce je postižen od dětského věku, jeho stav je setrvalý a neměnný, pouze s vývojem jeho onemocnění i s věkem se jeho stav postupně zhoršuje, proto podal v roce 2016 podnět k omezení svéprávnosti žalobce k soudu. Z podnětu , právnická osoba, , praktického lékaře v Hranicích (ošetřujícího lékaře žalobce) bylo zahájeno řízení o omezení svéprávnosti žalobce , Jméno žalobce, . Rozsudkem ze dne 22. 6. 2017, č. j. 0 Nc 23018/2016-42, soud omezil žalobce ve svéprávnosti na dobu 5 let tak, že je schopen samostatně činit veškerá právní jednání s výjimkou nakládání s finančními prostředky přesahujícími částku 1.000 Kč týdně, dále není schopen samostatně uzavírat, měnit a vypovídat smlouvy s předmětem plnění přesahujícím částku 1.000 Kč a nakládat s majetkem v hodnotě nad 1.000 Kč. Důvodem omezení svéprávnosti byla neovlivnitelná duševní porucha žalobce výrazně ovlivňující jeho schopnosti právně jednat.

21. Okresní soud jako otázku předběžnou pro určení vlastnického práva posuzoval platnost kupních smluv uzavřených mezi žalobcem a žalovanými 1. a 2. ve dnech 9. 6. 2010 a 28. 6. 2010. Vzhledem k závěrům revizního znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, o tom, že nelze uzavřít, že u žalobce se v době uzavírání kupních smluv jednalo o duševní poruchu takového rázu a takové hloubky, která by měla podstatný vliv na právní úkon žalobce, a nelze tedy konstatovat absolutní neplatnost právního úkonu učiněného osobou, která nemá způsobilost k právním úkonům (§ 38 obč. zák.), zabýval se okresní soud otázkou platnosti smluv z hlediska žalobcem tvrzeného podvodu a omylu ve smyslu ust. § 49a obč. zák. Dle odůvodnění rozhodnutí v bodě 90. přijal závěr, že obě kupní smlouvy jsou absolutně neplatné dle § 49a obč. zák., neboť žalobce uzavřel obě kupní smlouvy v omylu, jež vycházel ze skutečností, jež byly pro jeho uskutečnění rozhodující a žalovaný 1. o tomto musel sám vědět, a žalovaná 2. o něm věděla prostřednictvím použitých osob , jméno FO, a , adresa, .

22. Závěry okresního soudu o absolutní neplatnosti kupních smluv krajský soud nesdílí a odkazuje na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 384/05 a závěr o tom, že naplnění trestněprávní skutkové podstaty má v soukromoprávní rovině vliv právě jen na možnou existenci omylu ve smyslu § 49a obč. zák. Právní jednání učiněná v omylu jsou relativně neplatná. V případě omylu je neplatnost stanovena v zájmu mýlícího se účastníka, je na něm, aby se poté, co zjistí skutečný stav věci, rozhodl, zda chce být právním jednáním vázán. Relativně neplatné právní jednání je takové, které vzniká a vyvolává veškeré zamýšlené právní následky, pokud oprávněná osoba neplatnost nenamítne. V případě, že oprávněná osoba neplatnost namítne, působí neplatnost od počátku (ex tunc) a na právní jednání se hledí, jako by právní následky nikdy nevyvolalo. Projev vůle, kterým se účastník relativní neplatnosti dovolává, musí vyjadřovat jak skutečnost, že jde o uplatnění relativní neplatnosti, tak i vadu právního úkonu, která v dané věci jeho relativní neplatnost způsobila. Přitom skutečnost, že účastník uplatňuje relativní neplatnost, vyplývá již z toho, že z jeho žalobního tvrzení se podává, že pro vadu právního úkonu, která má podle zákona za následek relativní neplatnost, nechce být účinky tohoto úkonu vázán; vzhledem k tomu, že soud není vázán tím, jak žalobce uplatněné skutečnosti právně posuzuje, je nerozhodné, zda žalobce kvalifikuje uplatněnou neplatnost právního úkonu jako absolutní nebo jako relativní (srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 192/98, sp. zn. 29 Odo 102/2003, sp. zn. 32 Odo 722/2003).

23. Na nesprávné právní posouzení okresního soudu o absolutní neplatnosti kupních smluv reagoval odvolací soud, který účastníky informoval o posouzení platnosti kupních smluv z pohledu jejich neplatnosti relativní a při posuzování právně významných okolností vyzval žalobce k tvrzení, kdy došlo k dovolání se relativní neplatnosti kupních smluv uzavřených mezi žalobcem a žalovanými 1. a 2. Na výzvu reagovala zástupkyně žalobce tak, že relativní neplatnost byla namítána již v trestním řízení a od počátku řízení o vyklizení, kdy bylo výslovně namítáno, že byl spáchán podvod.

24. Odvolací soud po zopakování dokazování a zjištění učiněných ze spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. 11 C 386/2015 dospěl k závěru, že obsah listiny označené jako vyjádření , Jméno žalobce, ze dne 13. 10. 2016, doručené zástupci obou žalobců v řízení o vyklizení , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, dne 24. 10. 2016, lze považovat za dovolání se relativní neplatnosti kupních smluv, na základě, kterých došlo k prodeji nemovitostí žalobce. Obsahem vyjádření je jednoznačné vyjádření vůle , Jméno žalobce, nebýt vázán uzavřením smlouvy s žalovanými …. „žalobce (, jméno FO, ) se nemohl stát a nestal řádným vlastníkem nemovitosti, jelikož uvedené nemovitosti nebyly prodány, ale pronajaty….byl uveden v omyl, neměl žádný důvod je prodávat…, žádné finanční prostředky za nemovitosti nedostal…má za to, že na jeho osobu byl spáchán podvod…“ Lze souhlasit se závěrem okresního soudu o tom, že žalobce jednal v omylu.

25. Zjištěné okolnosti, jež uzavření kupních smluv předcházely a za nichž byly kupní smlouvy uzavřeny, jednoznačně nasvědčují tomu, že řetězec podvodných jednání, který předcházel uzavření obou kupních smluv, za která byly osoby s žalobcem jednající odsouzeni, je důkazem toho, že na žalobci byl spáchán podvod již ve fázi uzavírání smluv. Uzavření kupních smluv, které jsou předmětem tohoto řízení, předcházela řada složitých smluv (dohoda o uznání dluhu a splátkách, uznání neexistujícího závazku plynoucího ze směnky, smlouva o úschově a svěřenectví listin, dohoda o narovnání), na jejichž uzavření se podílely osoby (, adresa, a , jméno FO, ), které byly uznány vinnými z trestné činnosti vůči žalobci a odsouzeni v trestním řízení rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 20. 2. 2020, č. j. 3 T 34/2019-925 pro podvod. Žalobce byl podvedený trestným činem. Při uzavírání kupních smluv samotných byl uveden žalobce v omyl v tom, že měl nedostatečnou a nesprávnou představu o právních účincích a následcích právního úkonu. Podvod spočíval v tom, že žalobce byl uveden v omyl v otázce kupní ceny a způsobu její úhrady, nikdy nebyla žalobci uhrazena, kupujícími byla hrazena na účet společnosti , právnická osoba, Asistance s.r.o. a žalobce s nimi nikdy nemohl disponovat. Z průběhu celého řízení je jasná představa žalobce, že po uplynutí 3 – 5 let se mu „nemovitost do vlastnictví vrátí“, byl ujištěn o možnosti zpětné koupě, ke které nikdy nedošlo a pro neplacení nájmu byl nakonec žalobce z nemovitostí žalovanými vyklizován. Jak bylo uvedeno výše neplatnosti obou smluv se žalobce dovolal, jak je zřejmé z obsahu listiny označené jako vyjádření ze dne 13. 10. 2016 (viz odůvodnění bod 24). Omyl žalobce o rozhodujících skutečnostech pro učinění právního úkonu jako je kupní cena, způsob její úhrady a možnost zpětné koupě byl omyl podstatný.

26. Není pochyb o tom, že o podvodném jednání uvádějící žalobce v omyl musel žalovaný 1., potažmo tehdy jeho manželka, žalovaná 2. vědět. Věděli o tom, že kontaktní osobou pro celý postup byl z pověření zprostředkovatele , jméno FO, právě , adresa, , který před samotnou koupí měl nemovitosti žalobce „čistit“ od dluhů. Na obsahu kupní smlouvy se žalovaný 1. podílel s osobami, které se podíleli na trestné činnosti, v souvislosti s úhradou kupní ceny žalovaný 1. podepsal doklad o tom, že žalobci předává při podpisu kupní smlouvy 150.000 Kč, částku, kterou žalobci nikdy nepředal. Pokud mělo hrát v otázce částky 150.000 Kč roli započtení, „pravděpodobně na nájemné“, jednalo se o zcela neurčité tvrzení. Žalovaný 1. musel o okolnostech zakládající podvod vědět a konečně v trestním řízení byla vyslovena zjevná pochybnost o čistotě úmyslu mimo jiné i žalovaného 1.

27. Přestože okresní soud posuzoval platnost smluv jako absolutně neplatných, jeho závěr konstatující důvodnost žalobcem podané žaloby na určení vlastnického práva proto, že obě kupní smlouvy, na základě kterých byli žalovaní 1. a 2. zapsáni v katastru nemovitostí a po jejich prodeji byl jako vlastník zapsán žalovaný 3., jsou neplatné, je správný. Nesprávné právní posouzení okresním soudem nemění nic na tom, že žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí.

28. Na tomto místě je nutno vyjádřit se k odvolací námitce žalovaného 1. o zásadním pochybení okresního soudu v tom, že celé řízení vedl v souladu s důvody uplatněnými žalobou na řešení otázky o způsobilosti či nezpůsobilosti žalobce a poté co zjistil, že nesvéprávnost nebyla prokázána, učinil naprosto překvapující závěr a bez poučení o odlišné právní kvalifikaci posuzoval neplatnost kupních smluv z hlediska omylu, přitom vycházel ze závěrů trestního řízení. Krajský soud uvádí, že s ohledem na závěry revizního znaleckého posudku byla nastolena otázka zcela jiné právní kvalifikace, než byla ta, kterou soud – prozatím orientován jen tvrzeními a návrhy účastníků – dosud uvažoval (omezení svéprávnosti žalobce). Dosavadní skutková tvrzení a důkazní návrhy účastníků jiné právní kvalifikaci odpovídaly, navíc se o žádnou podstatnou změnu skutkových okolností nejednalo, neboť to, že byl žalobce jednáním žalovaných 1. a 2. uveden v omyl a podveden tvrdil žalobce už v samotné žalobě v rámci svých skutkových tvrzení, kterými vymezoval svůj nárok na určení vlastnického práva. Okresní soud měl za prokázané skutečnosti, z nichž vyplývalo jednání žalobce v omylu, proto nebylo třeba poučovat žádného z účastníků podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. O procesní vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, se tak nejedná a odvolací námitka důvodná není.

29. Okresní soud zcela správně vycházel z obsahu trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Přerově, pod sp. zn. 3 T 34/, adresa, (společně s , jméno FO, ) uznán vinným, že zneužil zmenšených rozpoznávacích a ovládacích schopností , Jméno žalobce, (žalobce) včetně jeho nadměrné důvěřivosti a ovlivnitelnosti, kdy nebyl schopen kriticky posoudit návrhy a doporučení ze strany jiných ani posoudit jejich prospěšnost pro sebe, tedy sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil takovým činem značnou škodu, čímž spáchal zločin podvodu.

30. Vzhledem k tomu, že osoba spolupracující s tehdy manželi , jméno FO, (žalovaní 1. a 2.), , adresa, , byla v trestním řízení pravomocně uznána vinným trestným činem a odsouzena pro skutek, který je popsán ve výroku rozhodnutí ohledně konkrétního jednání pachatele, postupoval soud prvního stupně zcela správně, když vycházel z výroku o vině, tedy nejen z jeho právní, ale i ze skutkové části s tím, že v rozsahu tohoto výroku, v jakém jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném nároku, je soud v občanskoprávním řízení ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. pravomocným trestním rozhodnutím vázán.

31. Po vyřešení otázky platnosti kupních smluv uzavřených mezi žalobcem a žalovanými 1. a 2. se okresní soud zabýval postavením žalovaného 3. v tomto sporu, který je zapsán jako vlastník sporných nemovitostí. V posuzovaném případě bylo součástí zjištěného skutkového stavu rovněž zjištění, že žalovaný 1. společně s bývalou manželkou, žalovanou 2., po marných výzvách k vyklizení žalobce z předmětných nemovitostí, podal žalobu na vyklizení (OS Přerov, sp. zn. 11 C 386/2015). Jak bylo uvedeno výše, obratem po zahájení tohoto řízení žalovaný (, Jméno žalobce, ) soud upozornil na to, že na základě jeho oznámení u , Anonymizováno, , adresa, probíhá řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, prověřující okolnosti, za kterých byla uzavřena kupní smlouva v roce 2010, zejména z pohledu možného trestného činu podvodu. Dne 13. 10. 2016 se dovolal žalobce relativní neplatnosti obou kupních smluv, což bylo doručeno zástupci žalobců dne 24. 10. 2016, o den později uzavírá již pouze žalovaný 1. (který se v rámci vypořádání SJM s žalovanou 2. stal výlučným vlastníkem nemovitostí) s žalovaným 3. kupní smlouvu, na základě, které se stává žalovaný 3. vlastníkem předmětných nemovitostí.

32. Vzhledem k tomu, že k uzavření kupní smlouvy mezi žalovanými došlo po 1. lednu 2014 (25. 10. 2016), postupoval odvolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

33. Podle § 984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje v době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

34. Okresní soud se správně zabýval otázkou dobré víry žalovaného 3. v zápis vlastnického práva ke sporným nemovitostem a uzavřel, že okolnosti nabytí vlastnického práva žalovaným 1. byly v době uzavření kupní smlouvy s žalovaným 3. tak zásadním způsobem zpochybněny a pokud přesto kupní smlouvu uzavřel, nemohl být v dobré víře v zápis vlastnického práva žalovaného 1.

35. Posouzení dobré víry žalovaného 3., a to s ohledem na všechny okolnosti nabytí předmětných nemovitostí žalovaným 3., bylo zcela zásadní a nezbytné. Dobrá víra nabyvatele se opírá o zápis v katastru nemovitostí a je presumována (§ 7 o. z.). Vychází z důvěry jednotlivců v akty veřejné moci; poskytuje ochranu tomu, kdo jednal v důvěře v zápis v katastru nemovitostí, na jehož obsah neměl a nemohl mít vliv, na rozdíl od skutečného („naturálního“) vlastníka. Jde o speciální případ omylu (o skutečném právním stavu) vyvolaného státním orgánem, jednání nabyvatele je projevem důvěry jednotlivců v akty veřejné moci (zde katastrálního úřadu). Nabyvatel není v zásadě povinen činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistil, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčil nahlédnutím do něj, je v souladu se skutečným právním stavem; jsou-li mu ovšem známy skutečnosti, které knihovní stav objektivně znejišťují, pak lze po něm přiměřenou „investigativní“ aktivitu požadovat (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2087/2020). Nedostatek tzv. investigativní aktivity, spočívající v tom, že držitel musel mít o svém právu pochyby a nepokusil se o zjištění skutečného stavu věci, tedy nepostupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem ke všem okolnostem konkrétního případu po každém požadovat, zpochybňuje jeho dobrou víru.

36. Je nutno zdůraznit, že byly dostatečně vyjasněny a popsány okolnosti, za kterých byly uzavřeny kupní smlouvy ke sporným nemovitostem, na základě kterých dospěl krajský soud k závěru, že došlo k podvodnému převodu vlastnického práva k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí z původního vlastníka (žalobce) na jinou osobu (žalované 1. a 2.). K primární obraně žalovaného 3., že ke dni podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí dne 25. 10. 2016 nebyla žádná poznámka spornosti vlastnického práva žalovaného 1. ke sporným nemovitostem uvedena a stalo se tak později až dne 14. 11. 2016, krajský soud uvádí, že učinit závěr o dobré víře jen proto, že vycházel ze stavu zápisu v katastru nemovitostí, v projednávané věci učinit nelze. Proto krajský soud posuzoval všechny okolnosti provázející nabytí jeho vlastnictví, na základě kterých dospěl k závěru, že žalovaný 3. nebyl dostatečně obezřetný a nevynaložil veškeré úsilí k odstranění jakýchkoliv pochybností při nabývání nemovitého majetku. I když věděl, že převáděná nemovitost byla v době převodu fakticky obsazená, před koupí si nemovitost fyzicky neprohlédl, nesnažil se zjistit informace z nájemní smlouvy, nepokusil se nijak navázat kontakt s nájemníkem (dle ošetřujícího lékaře duševní porucha žalobce byla laikovi při běžné míře opatrnosti seznatelná), když lze předpokládat, že by mu poskytl informace o tom, že na základě jeho oznámení na Policii ČR probíhá řízení prověřující okolnosti, za kterých byly kupní smlouvy v roce 2010 uzavřeny. Ač věděl, že je veden spor o vyklizení žalobce z předmětných nemovitostí, neprojevil konkrétní zájem o stav řízení, do kterého po uzavření kupní smlouvy dokonce žalovaný 3. vstoupil namísto původního žalobce, přestože součástí spisu byla řada listin obsahující informace, které by mohly do jisté míry vyjasnit náhled na v té věci panující složité vztahy a postoje. Při verifikace právně rozhodných skutečností nelze odhlédnout od toho, že žalovaný 3. je obchodníkem s nemovitostmi a nepochybně tak lze u něj presumovat vyšší míru právního vědomí, obezřetnosti, jaká je běžná v realitní sféře. Lze tak dospět k závěru, že při hodnocení všech okolností (po podvodném převodu nemovitosti od původního nabyvatele), dobrá víra žalovaného 3. při nabývání majetku byla vyvrácena, a to bez nutnosti provádět další dokazování, popřípadě poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

37. V době, kdy žalovaný 3. kupoval sporné nemovitosti se žalobce účinně dovolal relativní neplatnosti dne 24. 10. 2016 (doručení listiny ze dne 13. 10. 2016 zástupci , jméno FO, ) a žalovaný 3. tak uzavíral smlouvu s nevlastníkem (žalovaným 1.). I kdyby se žalobce neplatnosti právního úkonu dovolal až podanou žalobou, tak ani za těchto okolností by nebyl žalovaný 3. v dobré víře, neboť si měl ověřit lépe skutečnosti o možnosti dovolání se relativní neplatnosti. Za těchto okolností by dovolání se relativní neplatnosti znamenalo zánik vlastnického práva žalovaného 3. a obnovení vlastnického práva žalobce.

38. Doplňujícím rozsudkem byl doplněn původní rozsudek okresního soudu o výrok IV., kterým okresního soudu určil, že kupní smlouva ze dne 28. 6. 2010 uzavřená mezi žalobcem a žalovanými 1. a 2., a další kupní smlouva ze dne 9. 6. 2010 uzavřená mezi žalobcem a žalovanými 1. a 2., jsou neplatné.

39. Pokud jde o judikaturu vztahující se k předmětné materii, rozhodnutí NS ČR opakovaně dospěla k závěru, že lze-li žalovat na určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (srov. např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2009, sp. zn. 22 Cdo 2147/1999 nebo sp. zn. 30 Cdo 952/2017). Otázka (ne)platnosti obou kupních smluv byla posuzována jako otázka předběžná, a lze-li žalovat na určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smluv.

40. Z výše uvedených důvodů krajský soud napadený rozsudek okresního soudu ve výroku I., ve vztahu k určení vlastnictví sporných nemovitostí, potvrdil dle ustanovení § 219 o. s. ř. Ve výroku IV. ve vztahu k určení neplatnosti smluv s ohledem na vyslovený názor změnil dle § 220 o. s. ř. a žalobu zamítl.

41. Vzhledem ke změně rozsudku okresního soudu rozhodoval krajský soud opětovně o nákladech řízení před soudem prvého stupně dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobce byl úspěšný tou částí žaloby, kterou se domáhal určení vlastnictví a neúspěšný tou částí, kterou se domáhal vyslovení neplatnosti kupních smluv, náhradu nákladů krajský soud rozdělil tak, že poměr úspěchu obou stran byl poloviční, což ve výsledku vyjádřil negativní výrok o nákladech řízení, a to před oběma soudy (výrok III. a VI.).

42. Ve vztahu k nákladům vzniklým vůči státu dle § 148 o. s. ř. rozdělil celkovou částku nákladů vzniklých před okresním soudem na polovinu, tj. 14.211 Kč z celkových 28.422 Kč, kterou uložil zaplatit společně a nerozdílně všem žalovaným (výrok IV.) a na straně žalobce osvobozeného od soudních poplatků a ustanoveného zástupce státem rozhodl, že vůči žalobci nemá stát právo na jejich náhradu (výrok V.).