7 C 107/2020

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitostem, takto:

Výrok

I. Žaloba určuje se, že žalobkyně je spoluvlastnicí nemovitostí: pozemku p. č. St. 212, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [obec], [adresa], rodinný dům, pozemku, p.č. St. 230, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.. a pozemků p. [číslo] to vše v okrese [okres], katastrálním území Borek nad Labem, zapsané pro obec Borek na listu vlastnictví [číslo] přičemž její spoluvlastnický podíl činí , se zamítá.

II. Žaloba určuje se, že žalovaný je spoluvlastníkem nemovitostí: pozemku p. č. St. 212, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [obec], [adresa], rodinný dům, pozemku, p.č. St. 230, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.. a pozemků p. [číslo] to vše v okrese [okres], katastrálním území Borek nad Labem, zapsané pro obec Borek na listu vlastnictví [číslo] přičemž jeho spoluvlastnický podíl činí , se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala určení, že jsou společně se žalovaným, který je jejím bratrem, podílovými spoluvlastníky nemovitostí specifikovaných ve výroku I. a II. rozsudku (dále jen„ nemovitosti“ či„ předmětné nemovitosti“), přičemž spoluvlastnický podíl každého z nich činí . Pro odůvodnění svého návrhu uvedla, že její matka [jméno] [příjmení], [datum narození], naposledy trvale bytem [adresa žalovaného], která zemřela dne [datum] (dále také jen„ matka účastníků“ nebo„ paní [příjmení]“), byla ke dni úmrtí vlastníkem předmětných nemovitostí. Dne [datum] byly uzavřeny dvě smlouvy, a to nepojmenovaná smlouva dle § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), mezi žalobkyní, žalovaným, matkou účastníků (v době uzavření smlouvy již těžce nemocnou) a paní [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum] (dále jen„ nepojmenovaná smlouva“), ohledně povinností žalovaného spojených s nabytím nemovitostí darováním; a dále darovací smlouvy, uzavřené dle smlouvy, mezi matkou jako darující a žalovaným jako obdarovaným (dále jen„ darovací smlouva“), dle níž pak došlo k vkladu vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch žalovaného do katastru nemovitostí a dle které byl žalovaný zapsán jako výlučný vlastník nemovitostí. Dle darovací smlouvy„ darovala“ matka žalovanému nemovitosti v době, kdy byla nevyléčitelně nemocná a jistá svou smrtí. Žalobkyně byla zavolána, aby uzavřela smlouvu dle návrhu připraveného Mgr. [jméno] [příjmení], advokátkou. Do návrhu smlouvy tedy žalobkyně nezasahovala. Po uzavření smlouvy žalovaný s matkou uzavřeli již připravenou darovací smlouvu. Dle smlouvy se žalovaný ve prospěch matky, žalobkyně (svojí sestry) a dále ve prospěch paní [příjmení] zavázal, že si darované nemovitosti neponechá ve svém vlastnictví, ale že nemovitosti prodá. Se získanou kupní cenou naloží tak, že pokud bude matka stále naživu, celou kupní cenu za prodej nemovitostí matce neprodleně odevzdá a matka s ní naloží dle vlastního uvážení. Pokud by kupní cenu za prodej nemovitostí obdržel až po smrti matky, zavázal se z této kupní ceny darovat paní [jméno] [příjmení] finanční částku ve výši 300 000 Kč a dva psy – feny slyšící na jméno„ [jméno]“ a„ [příjmení]“, plemeno Výmarský ohař; a ze získané kupní ceny za prodej nemovitostí vyplatit žalobkyni 50 % získané kupní ceny, snížené o polovinu částky, kterou měl vyplatit paní [jméno] [příjmení], a to tak, aby žalovanému i žalobkyni zůstala po prodeji nemovitostí a po vyplacení částky paní [jméno] [příjmení] z kupní ceny stejná částka. Žalobkyně, matka i paní [příjmení], která se o matku před smrtí starala, čekaly, že žalovaný uskuteční prodej nemovitostí a s penězi naloží ve smyslu převzaté povinnosti. Mezi uzavřením smlouvy a darovací smlouvy a smrtí matky žalovaný tyto své povinnosti dle smlouvy nikterak nezpochybňoval a dokonce daroval paní [jméno] [příjmení] obě feny slyšící na jméno„ [jméno]“ a„ [příjmení]“. Vše se změnilo po smrti matky, která zemřela dne [datum] tedy půl roku po uzavření smlouvy a darovací smlouvy. Žalovaný nemovitosti nejenže neprodal za života matky, ale nemovitosti neprodal doposud a žalobkyni dokonce sdělil, že nemovitosti ani neprodá a že žalobkyni rozhodně ničeho plnit nehodlá. Žalobkyni proto nezbylo, než ve smyslu § 189 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) podat žalobu na určení podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem. Žalobkyně akcentovala, že darovací smlouvu považuje za neplatnou pro simulaci darování, když z kontextu obou smluv je zřejmé, že skutečným úmyslem uzavření darovací smlouvy nebylo a nemohlo být darování. Matka účastníků, která smlouvy uzavírala s úmyslem uspořádat své poslední záležitosti těsně před smrtí, i další účastníci darovací smlouvy, tj. žalobkyně a žalovaný, sledovali uzavřením darovací smlouvy zcela jiný právně významný účel, a to realizaci příkazu ve smyslu ust. § 724 obč. zák. Žalovaný se zavázal obstarat pro matku nějakou věc nebo vykonat nějakou činnost, tj. prodat nemovitosti a odevzdat kupní ceny kombinovaný se zprostředkováním prodeje se závazně stanoveným způsobem rozdělení výtěžku prodeje. [příjmení] bene za účinnosti obč. zák. nebylo možné, aby byl obdarovaný v darovací smlouvě zavázán k protislužbě dárci natož třetí osobě – o darování by pak vůbec nešlo a to se všemi důsledky. Z uvedeného pak žalobkyně, s odkazem na judikaturu dovozuje, že ani darovací smlouva s příkazem nemohla být platně uzavřena. Rozhodující tedy je, co strany smlouvy/smluv skutečně chtěly, nikoli to, co předstíraly. Z kombinace obou smluv je zřejmé, že vůlí matky účastníků nebylo převádět nemovitosti darováním, ale realizovat zastřený, disimulovaný právní úkon, tj. příkaz prodeje nemovitostí za účelem odevzdání kupní ceny zpět matce (za jejího života) či zprostředkování prodeje a rozdělení kupní ceny mezi žalovaného, žalobkyni a paní [příjmení] (v případě, že matka zemře). Po smrti matky účastníků proběhlo dědické řízení, které bylo ukončeno usnesením Okresního soudu v Mělníku č. j. 50 D 538/2014 – 32 tak, že žalobkyně a žalovaný jsou jedinými dědici po jejich matce a dědické podíly obou účastníků činí . S ohledem na závěry odvolacího soudu ve věci sp. zn. 16 C 118/2016 a skutečnost, že za současné právní úpravy již není možné žalovat při sporných aktivech dědictví na určení zůstavitele ke dni smrti, nýbrž na vypořádání dědictví, podala žalobkyně i vzhledem k postoji žalovaného tuto žalobu.

2. Žalovaný nárok žalobkyně zcela odmítl. V prvé řadě namítal, že v dané věci je dána překážka věci rozsouzené, když skutkově totožnou věc mezi týmiž účastníky řešil Okresní soud v Mělníku již v řízení vedeném před ním pod sp. zn. 16 C 118/2016. Předmětem řízení vedeného pod sp. zn. 16 C 118/2016 bylo určení, že vlastníkem týchž nemovitostí jako nemovitostí dotčených v této věci byla ke dni svého úmrtí matka účastníků, paní [jméno] [příjmení] a její vlastnictví bylo žalobkyní odvozováno od neplatnosti darovací smlouvy uzavřené mezi žalovaným jako obdarovaným a matkou účastníků [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. V tomto časově předcházejícím řízení bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 1. 2019, č. j. 16 C 118/2016 - 185, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019, č. j. 22 Co 86/2018 - 262. Dále pak, s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019, č. j. 22 Co 86/2018-262, a znění ust. § 189 odst. 1 z. ř. s . zpochybňoval oprávnění žalobkyně podat žalobu na určení když v předmětném dědickém řízení ohledně pozůstalosti po matce účastníků nenastala situace předvídaná v ustanovení § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé, nebo § 173 věty druhé z. ř. s . Z průběhu dědického řízení vyplývá, že mezi jeho účastníky – žalobkyní a žalovaným - nebylo sporu o rozsah aktiv a pasiv patřícího do dědictví, tedy žádným účastníkem nebyl v rámci dědického řízení žádný majetek sporován. K věci samé pak konstatoval, že mezi účastníky byly dne [datum] sjednány celkem tři smlouvy, a to smlouva dle § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník; darovací smlouva a smlouva o osobním závazku doživotního bydlení a užívání. Předmětem smlouvy o osobním závazku doživotního bydlení a užívání byl závazek žalovaného poskytnout matce možnost doživotního bezplatného bydlení a užívání všech nemovitostí, které byly předmětem uvedené darovací smlouvy. Účinnost této smlouvy o osobním závazku nastala dnem zápisu vlastnického práva žalovaného dle darovací smlouvy do katastru nemovitostí. Porušení tohoto osobního závazku bylo sankcionováno sjednanou smluvní pokutou. Sjednaný osobní závazek v podobě možnosti doživotního bezplatného bydlení a užívání všech nemovitostí pro dárkyni, je v souladu s pojmovým znakem darovací smlouvy, tedy bezúplatností. Tato protislužba nemá sama o sobě majetkovou povahu, kdy obdobná ujednání byla i v době uzavření předmětných smluv běžnou součástí darovacích smluv. V každé ze tří smluv je zcela určitě a srozumitelně vyjádřena vůle [jméno] [příjmení], převést formou darování do výlučného vlastnictví žalovaného, předmětné nemovitosti. Jak vyplývá z obsahu nepojmenované smlouvy, předmětem ujednání obsaženého v jejím čl. II (ve vztahu k nemovitostem) bylo vyjádření přání matky, jak naložit s výtěžkem z prodeje nemovitostí, jestliže se obdarovaný někdy v budoucnu rozhodne ke zcizení nemovitostí tímto způsobem. O této skutečnosti svědčí nejenom existence obou dalších smluv, ale zejména absence jakéhokoliv časového údaje ohledně případného prodeje dotčených nemovitostí či podmínek takového prodeje. S ohledem na to, že záměrem nebyl prodej předmětných nemovitostí, zcela chybí jakékoliv sankce za neuskutečnění prodeje či porušení jiných ustanovení, a to na rozdíl od smlouvy o osobním závazku doživotního bydlení a užívání, kde sankce za porušení stanovena je, a to smluvní pokuta ve výši 500 000 Kč. V rozporu s tvrzením žalobkyně o vůli matky účastníků je v obou smlouvách uzavřených následně po uzavření nepojmenované smlouvy, tedy jak ve smlouvě darovací, tak ve smlouvě o osobním závazku doživotního bydlení a užívání, výslovné prohlášení matky, že na předmětných nemovitostech neváznou žádné dluhy, žádná věcná břemena a ani jiné vady či omezení vlastnického práva. Při posouzení obsahu všech smluv lze nepochybně vycházet z rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1005/07, ovšem v kontextu celého skutkového děje. V prvé řadě se jedná o exekuce, které byly vedeny v inkriminované době na majetek žalobkyně. V druhé řadě se jedná o jednání žalobkyně vůči matce účastníků, kdy žalobkyně v reálném slova smyslu bez právního důvodu odňala naší matce částku 100 000 Kč a současně jménem matky vytvářela závazky, k jejichž splacení neměla dle všeho prostředky. Vůlí matky bylo, aby se předmětné nemovitosti nestaly předmětem spekulace. Toto přání bylo vyjádřeno tak, že stane-li se žalovaný výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí a tyto nemovitosti následně prodá, rozdělí získaný výtěžek způsobem určeným přáním matky. Zda vůbec dojde k prodeji předmětných nemovitostí, případně, kdy dojde k tomuto prodeji, však již přání matky neurčovalo. Jako zcela nedůvodné považuje žalovaný okrajové tvrzení žalobkyně, že by darovací smlouva měla být neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Jak darovací smlouva, tak i smlouva o osobním závazku doživotního bydlení a užívání, byly uzavřeny za situace, kdy má matka byla výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, přičemž bylo výlučně na její vůli, jakým způsobem naloží se svým majetkem. Jestliže převedla předmětný nemovitý majetek do mého výlučného vlastnictví, je to vyjádření podstaty vlastnického práva svobodně disponovat s předmětem svého vlastnictví. Za života mé matky bylo jejím výsostným právem převést svůj majetek na kohokoliv. K vyrovnání důsledků darování zůstavitele za jeho života využívá právo jiné instituty než neplatnost právního jednání, např. kolaci (započtení na povinný podíl). V tomto směru lze opakovaně poukázat na jednání žalobkyně vůči matce za jejího života. Je-li některá smlouva z výše uvedených smlouvou neplatnou, pak se jedná o smlouvu dle ust. § 51 obč. zák. Vzhledem k neurčitosti a nesrozumitelnosti této smlouvy lze konstatovat její neplatnost. Neplatnost této smlouvy však nemůže způsobovat neplatnost darovací smlouvy ani neplatnost smlouvy o osobním závazku doživotního bydlení a užívání. Darovací smlouva je perfektní právní úkon, který obsahuje veškeré podstatné náležitosti darovací smlouvy. Smlouva byla uzavřena jako bezpodmínečná, je jednoznačně označena a matka v ní výslovně prohlásila, že vyjadřuje její pravou a svobodnou vůli. Byla-li by vůle matky taková, jak tvrdí žalobkyně, jistě by si formulaci své vůle ve smlouvách ohlídala, a to obzvlášť v situaci, kdy k soupisu darovací smlouvy a smlouvy o osobním závazku doživotního bydlení a užívání využila pomoci právního zástupce.

3. Mezi účastníky řízení předně nebylo sporu o tom /viz protokol z jednání dne [datum] na č. l. 69 spisu/, že paní [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelá [datum], byla matkou účastníků; že dne [datum] byla nejprve uzavřena nepojmenovaná smlouva dle § 51 obč. zák. a poté darovací smlouva na nemovitosti mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným a že předmětem dědického řízení po paní [příjmení] byly jen zůstatky na bankovních účtech, nikoli nemovitosti /shodně i usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 11. 2014, č. j. 50 D 538/2014 – 32, jež nabylo právní moci dne [datum]

4. S respektem k hospodárnosti řízení, při znalosti obsahu rozsudku NS ČR ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 731/2006, k výslovnému návrhu žalobkyně, za souhlasu žalovaného, podepsaný soud uzavřel, že v konkrétní věci může učinit dostatečná skutková zjištění o tvrzeních účastníků z protokolu o výslechu (výpovědi) svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v řízením vedeném u zdejšího soudu ve věci sp. zn. 16 C 118/2016 – a důkazy není třeba znovu opakovat. Výslech obou svědkyň byl podrobný, oba účastníci měli možnost a také kladli svědkyním dotazy /viz č. l. 111 - 115 spisu OS [obec] sp. zn. 16 C 118/2016 S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že nelze očekávat po několika letech jakoukoli změnu výpovědí co do jejich podrobnosti ani významu. Zásadu hospodárnosti (další odročení ústního jednání, náklady svědkyň (v řízení pod sp. zn. 16 C 118/2016 bylo požadováno svědečné) a volného hodnocení důkazů proto v tomto případě výjimečně nadřadil zásadě bezprostřednosti.

5. Po dokazování listinnými důkazy, zejména tedy obsahem spisu podepsaného soudu sp. zn. 16 C 118/2016, dospěl soud k následujícím zjištěním: 6. dne [datum] byla mezi [jméno] [příjmení], žalovaným, žalobkyní a [jméno] [příjmení] uzavřena smlouva dle § 51 zákona č. 40/1964 Sb. V článku I. smlouvy se konstatuje, že [celé jméno žalovaného] (žalovaný) se stane výlučným vlastníkem nemovitostí - pozemku p. č. st. 212, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [obec], [adresa], rodinný dům, pozemku, p.č.st. 230, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. a pozemků p. [číslo] to vše v okrese [okres], katastrálním území Borek nad Labem, zapsané pro obec Borek na listu vlastnictví [číslo] (dále opět jen„ předmětné nemovitosti“ či„ nemovitosti“), a to na základě darovací smlouvy, kterou mu jeho matka – [jméno] [příjmení] všechny nemovitosti daruje a žalovaný tyto nemovitosti do svého vlastnictví přijme. V článku II. se žalovaný zavázal, že si předmětné nemovitosti neponechá ve svém vlastnictví, ale že je prodá a se získanou kupní cenou naloží tak, že pokud bude paní [jméno] [příjmení] naživu, celou kupní cenu za prodej předmětných nemovitostí jí neprodleně odevzdá a [jméno] [příjmení] s ní naloží dle vlastního uvážení. Pokud by žalovaný kupní cenu za prodej předmětných nemovitostí obdržel až po smrti paní [jméno] [příjmení], zavazuje se, že z této kupní ceny paní [jméno] [příjmení] daruje částku 300 000 Kč, a dále vyplatí své sestře – žalobkyni – 50% kupní ceny snížené o polovinu částky, kterou vyplatí paní [jméno] [příjmení] tak, aby žalovanému a žalobkyni po vyplacení částky paní [jméno] [příjmení] zůstala z kupní ceny stejná částka. Smlouvu všichni účastníci podepsali /zjištěno ze smlouvy na č. l. 11-13 spisu sp. zn. 16 C 118/2016 7. Dále byla téhož dne [datum] uzavřena mezi [jméno] [příjmení] jako darující a žalovaným jako obdarovaným darovací smlouva, jejímž předmětem bylo darování předmětných nemovitostí. Darující prohlásila, že je výlučným vlastníkem nemovitostí, které daruje obdarovanému svému synovi [celé jméno žalovaného] do jeho výlučného vlastnictví, obdarovaný tento dar do svého výlučného vlastnictví přijímá. Obdarovaný uvedl, že si je vědom, že dle § 630 OZ se dárce může domáhat vrácení daru. Darující prohlásila, že na nemovitostech neváznou žádné dluhy, věcná břemena ani jiné právní vady. Účastníci prohlásili, že si smlouvu přečetli, porozuměli jejímu obsahu a s jejím obsahem souhlasí, že byla sepsána dle jejich pravé a svobodné vůle, nebyla ujednána v tísni, za nápadně nevýhodných podmínek. Účastníci smlouvu podepsali s ověřením jejich podpisů Mgr. [jméno] [příjmení], advokátkou, která tuto smlouvu na základě plné moci udělené [jméno] [příjmení], sepsala /viz darovací smlouva na č. l. 18 – 22 spisu 16 C 118/2016 8. Návrh na vklad práva do katastru nemovitostí byl podán dne [datum] /návrh na vklad do KN na č. l. 15 - 16, plná moc na č. l. 17 spisu sp. zn. 16 C 118/2016 a vlastnictví žalovaného k předmětným nemovitostem je zapsáno na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha – východ /výpis z KN na č. l. 25 - 26 spisu sp. zn. 16 C 118/2016 9. Dne [datum] byla sepsána ještě Smlouva o osobním závazku doživotního bydlení a užívání (dále jen„ smlouva o osobním závazku“). V ní se žalovaný jako povinný zavázal své matce jako oprávněné umožnit do konce života, případně do doby prodeje nemovitostí (rozhodný je okamžik, který nastane dříve), spolu s vlastníky nemovitostí tyto užívat, brát z nich plody a užitky, vlastníci nemovitostí jsou povinni toto strpět. Právo se zřizuje bezplatně a v případě, že by povinný porušil závazek vyplývající ze smlouvy, je povinen zaplatit oprávněné majetkovou sankci ve výši 500 000 Kč, a to do jednoho měsíce od doby, kdy bude oprávněnou o to požádán. Oprávněná prohlásila, že je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí, které darovací smlouvu ze dne [datum] darovala povinnému – svému synovi, který tento dar přijal a stane se výlučným vlastníkem těchto nemovitostí. Účastníci smlouvu podepsali s ověřením jejich podpisů Mgr. [jméno] [příjmení], advokátkou, která tuto smlouvu na základě plné moci udělené [jméno] [příjmení] sepsala /viz smlouva o osobním závazku na č. l. 87 – 90 spisu sp. zn. 16 C 118/2016 10. Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 11. 2014, č. j. 50 D 538/2014-32, byla schválena dědická dohoda žalobkyně a žalovaného, kterou bylo vypořádáno dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum]. [příjmení] hodnotu dědictví ve výši 50 121,86 Kč činily zůstatky na účtech zůstavitelky. Usnesení nabylo právní moci dne [datum] /zjištěno z usnesení na č. l. 31 - 33 spisu sp. zn. 16 C 118/2016 11. K e-mailovému dotazu žalobkyně ze dne [datum] advokátka Mgr. [jméno] [příjmení] dne [datum] uvedla že:„ .. co se týká domu, ten by se měl dle uzavřené smlouvy prodat a peníze pak rozdělit….“. Z e-mailové komunikace vyplývá, že žalobkyně a Mgr. [příjmení] se dobře znají, tykají si /e-mailová komunikace na č. l. 28 - 29 spisu sp. zn. 16 C 118/2016 12. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění povinnosti, resp. konstatovala, že žalovaný svou povinnost nesplnil a dům neprodal, a že ji splnit odmítá, a aby ji proto kontaktoval a dohodl se na úhradě částky, která se má žalobkyni dle uzavřených smluv dostat /zjištěno z výzvy na č. l. 36 – 37, včetně doručenky na č. l. 40 - 43 spisu sp. zn. 16 C 118/2016 13. [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalobkyně jsou kamarádky. Seznámily se v roce 2011, kdy [jméno] [příjmení] občas hlídala žalobkyni dceru. Od prosince 2011 zná [jméno] [příjmení] i žalovaného, neboť navštívila v [obec] (obec, kde se nacházejí předmětné nemovitosti) jeho matku [jméno] [příjmení], k níž byla pozvaná na [jméno]. Od září 2012 do července 2014 paní [příjmení] bydlela u matky účastníků v [obec] a starala se o ni. Žalovaný matku navštěvoval a v péči o ni se střídal s paní [příjmení]. Žalobkyně jezdila matku navštěvovat v době, kdy byla nemocná, nepravidelně, někdy byla prodleva i měsíc. Navštěvovala ji a starala se méně než žalovaný. Matka účastníků darovala žalovanému auto a dále mu darovala i dům, a to z důvodu, že na žalobkyni byly vedeny exekuce. Rozsah exekucí nebyl [jméno] [příjmení] znám. Dozvěděla se o nich, když přišla exekuce přímo na adresu do [obec], protože žalobkyně odebrala nějaké zboží na paní [příjmení]. Matka nechtěla, aby tyto exekuce padly na dům. Žalobkyně si dne [datum] bez vědomí své matky převedla na svůj účet asi 100 000 Kč. Asi po třech dnech to paní [příjmení] a žalovaný řekli paní [příjmení]. [příjmení] [příjmení] to nebylo jedno, byla však již nemocná, chtěla vídat svou vnučku, dceru žalobkyně. Věděla, že kdyby záležitost otevřela, tak by se žalobkyně naštvala a přestala by k ní jezdit. A takto nechtěla víc řešit. Proto dala žalovanému auto a tím považovala tuto záležitost za vyřešenou. Přáním matky bylo, aby děti po její smrti dostaly rovný díl, a to přesto, že jí byl bližší žalovaný. Se žalobkyní měla horší vztahy. O majetku po smrti paní [příjmení] se s ní paní [příjmení] několikrát bavila. Pro matku to bylo těžké - na dům v [obec] měla hypotéku. Dům zkoušela prodat ještě za života, ale nebyl o něj zájem. Hypotéku nakonec umořila z peněz za prodej bytu a také z nich vyplatila i bývalého přítele, aby dům byl jen její. I v těchto věcech jí paní [jméno] [příjmení] pomáhala, dá se říci, že se jí starala o finance. Když paní [příjmení] prodávala byt, jezdila paní [příjmení] na jednání s realitkou apod. [příjmení] [příjmení] podepisovala smlouvu, kterou připravila advokátka Mgr. [příjmení]. Podle smlouvy měl žalovaný dům prodat a po smrti paní [příjmení] vyplatit žalobkyni 50 % z ceny. Rovněž paní [příjmení] měl žalovaný vyplatit určitou částku, protože po smrti paní [příjmení] převezme její 2 psy, o které se postará, jak se také stalo. Výše částky ve smlouvě nebyla vyplněna, dopsala ji tam advokátka po konzultaci s paní [příjmení]. Obě smlouvy se podepisovaly stejný den v bydlišti matky účastníků. U podpisu smluv byla přítomna paní [jméno] [příjmení], žalobkyně, žalovaný, paní [příjmení] a advokátka Mgr. [příjmení]. Seděli u konferenčního stolku. V domě byla přítomna i přítelkyně žalovaného [jméno] [příjmení], ta však s nimi neseděla. Smlouvy se podepisovaly najednou - nejprve to byla darovací smlouva, týkající se auta a domu, a poté smlouva, kterou j podepisovala i paní [příjmení], týkající se prodeje domu. Matka se bála, že by dům po přechodu do dědictví postihly exekuce, které měla žalobkyně, a proto dům přepsala na žalovaného s tím, že se o vše, tedy i o dům a psy, postará. V době, kdy se smlouvy podepisovaly, matka účastníků věděla, jak moc je nemocná a že už nebude dlouho žít. Nejprve se podepisovala darovací smlouva, kterou paní [příjmení] darovala žalovanému auto, pak smlouva, kterou podepisovala i paní [příjmení], obsahující závazek žalovaného, že dům prodá. V nějaké smlouvě byla i zmínka o zajištění práva užívání domu pro paní [příjmení]. Chtěla, aby mohla dům dále užívat. V té době již bylo jasné, že spěje ke konci a jakou konkrétní dobu to bude trvat. Žalovaný slíbil matce na smrtelné posteli, že se o vše postará. Po smrti paní [příjmení] paní [příjmení] žalovaného kontaktovala, ale on se neozýval. Do července 2014 [jméno] [příjmení] v domě v [obec] bydlela. Když se stěhovala, vzala si s sebou psy, pak se do domu nastěhoval žalovaný. Žalovaný [jméno] [příjmení] přímo řekl, že dům neprodá. Na žalobkyni byl naštvaný za to, že sebrala peníze a o matku se nestarala. Řekl, že jí nic nedá /výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] na č. l. 111 – 114 spisu sp. zn. 16 C 118/2016 14. [příjmení] [jméno] [příjmení] zná oba účastníky řízení od narození, je sestra jejich matky. Od sestry věděla, že chce vypořádat svůj majetek, mluvily o tom spolu. Sestra měla v plánu s ohledem na svoji nemoc prodat své 2 nemovitosti. Nakonec prodala jen byt v [obec] a z peněz za něj vypořádala své závazky. Dům nešel tak rychle prodat a už se to nestihlo. Majetek chtěla paní [příjmení] vypořádat nějakou smlouvou nebo dědictvím. [příjmení] [příjmení] sestře radila, aby si vzala právníka. [příjmení] [příjmení] to udělala tak, že dům převedla na žalovaného. Předpokládala, že se o vše postará a dům prodá, neboť žalobkyně měla v té době malé dítě a byla samoživitelka. Převodem domu určitě nechtěla matka žalobkyni trestat – žalovaný i žalobkyně byli oba její děti a chtěla je rozdělit. Žalobkyni nechtěla vydědit, ani nikdy neřekla, že by žalobkyně neměla nic dostat. Majetek chtěla rozdělit oběma dětem jednou polovinou. O sestru se v její nemoci starala, ale velkou pomoc poskytovala paní [příjmení], to bylo stěžejní, bez ní by to nezvládli. Nějakou dobu u své matky bydlela žalobkyně, ale odstěhovala se, když jí povyrostla dcera a žalobkyně pracovala v [obec]. Pomáhal i žalovaný. Přistěhoval se do [obec] asi rok před smrtí matky. V době mezi převodem domu na žalovaného a úmrtím sestry se k tomu převodu již nikdo nevracel. V rodině neřešili, co bude dál. Nebyl pro to prostor ani čas, a nebyl ani důvod, protože sestra to považovala za vyřešené. Kdy se měl žalovaný postarat o prodej nemovitosti, se rovněž neřešilo. Všichni předpokládali, že to bude za života paní [příjmení], respektive poté, kdy zemře /svědecká výpověď na č. l. 114 – 115 spisu sp. zn. 16 C 118/2016 15. Dne [datum] podala žalobkyně k Okresnímu soudu v Mělníku žalobu na určení, že paní [jméno] [příjmení], matka účastníků, byla ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitostí uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Soud I. stupně o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 22. 1. 2018 č. j. 16 C 118/2016 - 185 tak, že žalobu na určení výrokem I. zamítl, výrokem II. vyslovil, že Českému státu se náhrada nákladů řízení (spočívajících v nákladech svědečného) nepřiznává a výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Rozsudkem ze dne 17. 9. 2019, č. j. 22 Co 84/2018 – 242, Krajský soud v Praze rozhodl o odvolání žalobkyně tak, že rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. i II. potvrdil z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení, pro znění žalobkyní uplatněného petitu. Z odůvodnění rozsudku se podává, že vzhledem k tomu, že žalobkyně na základě dohody uzavřené s žalovaným v pozůstalostním řízení po matce účastníků nabyla jednu polovinu čisté hodnoty pozůstalosti, nemůže mít naléhavý právní zájem na určení, že předmětné nemovitosti byly ke dni smrti ve výlučném vlastnictví zůstavitelky, jde totiž o aktivum sporné /viz oba citované rozsudky ve spisu sp. zn. 16 C 118/2016 16. Na základě takto provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Matka účastníků [jméno] [příjmení] byla v roce 2013 těžce nemocná. Předmětné nemovitosti měla ve svém výlučném vlastnictví. Dne [datum] uzavřela celkem tři smlouvy v tomto pořadí: 1. nepojmenovanou smlouvu dle § 51 obč. zák., kde účastníky byli kromě ní také žalobkyně, žalovaný a paní [jméno] [příjmení]; 2. darovací smlouvu, kde byla dárkyní a obdarovaným byl žalovaný; a nakonec smlouvu o osobním závazku, kde byla osobou oprávněnou a žalovaný osobou povinnou. Dvě posledně uvedené smlouvy byly připraveny advokátkou, které [jméno] [příjmení] udělila plnou moc a která se dobře zná i se žalobkyní. Nepojmenovaná smlouva konstatovala výlučné vlastnictví paní [příjmení] k předmětným nemovitostem a její úmysl tyto nemovitosti darovat žalovanému. Dále je zde obsažen závazek žalovaného, že si předmětné nemovitosti neponechá ve svém vlastnictví, ale že je prodá a se získanou kupní cenou naloží dle smlouvy v závislosti na tom, zda matka účastníků bude na živu, či zda k prodeji dojde až po její smrti. Darovací smlouvou darovala matka účastníků žalovanému předmětné nemovitosti a žalovaný je do svého vlastnictví přijal. Na základě této smlouvy pak bylo jeho vlastnické právo zapsáno do katastru nemovitostí. Smlouvou o osobním závazku se žalovaný jako budoucí vlastník nemovitostí, které mu [jméno] [příjmení] darovala, zavázal, že ji nechá do doby, než bude nemovitost prodána, případně do její smrti, nemovitost užívat a brát z ní užitky, a to pod sankcí 500 000 Kč pro případ porušení této povinnosti. [jméno] [příjmení], matka účastníků, zemřela dne [datum]. Pozůstalostní řízení po matce účastníků skončilo schválením dědické dohody, kdy předmětem dědictví byly zůstatky na účtech v hodnotě cca 50 000 Kč. Předmětné nemovitosti má žalovaný ve svém vlastnictví do současné doby a z jeho postoje je zřejmé, že je prodat nehodlá.

17. Po právní stránce soud věc posuzoval, s odkazem na ustanovení § 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění platném od [datum] (dále jen„ o. z.“) s ohledem na uzavření smlouvy a darovací smlouvy, jak dle právní úpravy platné v roce 2013, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), tak dle o. z. a rovněž dle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z. ř. s.“).

18. Podle § 51 obč. zák. účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.

19. Dle ustanovení § 628 odst. 1 obč. zák. darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. Podle odstavce 2 téhož ustanovení darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování.

20. Dle ustanovení § 724 obč. zák. příkazní smlouvou se zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost.

21. Dle ustanovení § 35 odst. 1 obč. zák. projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. Podle odstavce 2 právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Podle odstavce 3 právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen.

22. Dle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

23. Dle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

24. Dle ustanovení § 41a odst. 1 obč. zák. má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby. Dle odstavce 2 téhož ustanovení má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený.

25. Dle ustanovení § 1479 o. z. dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí.

26. Dle ustanovení § 1475 odst. 1 o. z. dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Dle odstavce 2 téhož ustanovení pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Dle odstavce 3 komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.

27. Dle ustanovení § 172 odst. 1 z. ř. s. aktiva pozůstalosti soud zjistí především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku. Dle odstavce 2 téhož ustanovení nebyla-li zjištěna podle odstavce 1, soud aktiva pozůstalosti objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.

28. Dle ustanovení § 189 odst. 1 z. ř. s. nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.

29. V souladu s ustanovení § 189 odst. 1 z. ř. s. ti, kdo tvrdí, že do aktiv pozůstalosti patří i další majetek, mohou své nároky uplatnit samostatnou žalobou a to žalobou podanou i po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti. Byla-li by tak žalobkyně úspěšná se svým tvrzením o neplatnosti darovací smlouvy, byla by matka účastníků ke dni své smrti stále vlastnicí předmětných nemovitostí a ty by pak tvořily další aktiva pozůstalosti. Vzhledem k výsledkům pozůstalostního řízení, kdy oba účastníci dědili po své matce rovným dílem, odpovídá v souzené věci formulace určovací žaloby i konkrétnímu spoluvlastnickému právu účastníků jako dědiců.

30. Pokud tedy jde o námitku žalovaného, že projednání věci brání překážka věci rozsouzené, pak podepsaný soud jeho názor nesdílí. Řízení probíhá mezi týmiž účastníky jako předchozí, projednávané pod sp. zn. 16 C 118/2016 a skutková tvrzení, důkazy i cíl žalobkyně jsou obdobné, nicméně ve věci sp. zn. 16 C 118/2016 nedošlo k pravomocnému rozhodnutí soudu o otázce platnosti smluv uzavřených dne [datum] Okresní soud v Mělníku se sice již jednou otázkou platnosti, mimo jiné, darovací smlouvy mezi matkou účastníků a žalovaným zabýval a ve věci rozhodl dne 22. 1. 2018 rozsudkem č. j. 16 C 118/2016-185 tak, že žalobu zamítl. Protože se však odvolací soud platností smlouvy materiálně nezabýval (v rozsudku ze dne 17. 9. 2019, č. j. 22 Co 84/2018 - 242, Krajský soud v Praze konstatoval, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení, tj. rozsudek byl potvrzen z procesního důvodu), nebyla otázka platnosti darovací smlouvy přezkoumána a pravomocné rozhodnutí ve věci 16 C 118/2016 netvoří překážku res iudicata.

31. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba na určení spoluvlastnictví předmětných nemovitostí účastníky pro neplatnost darovací smlouvy není důvodná, a proto ji zamítl.

32. Dne [datum] uzavřela matka účastníků, za přítomnosti své právní zástupkyně, hned tři na sebe navazující a vzájemně provázané smlouvy, jejichž cílem bylo uspořádat své majetkové poměry před smrtí. Ve všech smlouvách se objevuje prohlášení paní [příjmení], že předmětné nemovitosti budou darovány (nepojmenovaná smlouva na č. l. 11-13 spisu sp. zn. 16 C 118/2016), že je daruje (darovací smlouva na č. l. 18 – 22 spisu 16 C 118/2016) či, že je darovala (smlouva o osobním závazku na č. l. 87 – 90 spisu sp. zn. 16 C 118/2016) žalovanému. O tom nebylo mezi účastníky sporu, stejně jako o pořadí, v němž byly smlouvy uzavírány - nepojmenovaná smlouva, darovací smlouva a smlouva o osobním závazku žalovaného. Úmysl paní [příjmení] je pak zřejmý zejména z inominátní smlouvy, dle které měly být nemovitosti nejprve žalovanému darovány, a poté žalovaným prodány. S ohledem na svůj špatný zdravotní stav a fakt, že se nemovitosti nedařilo dlouhodobě prodat, se rozhodla nemovitosti převést do vlastnictví žalovaného (svého syna) s tím, že ten si je neponechá, ale v budoucnu je prodá a s finančními prostředky takto získanými naloží podle jejího přání, tj. za jejího života jí tuto částku vydá, a po její smrti ji rozdělí mezi stanovené osoby. O realizaci svého záměru se radila s advokátkou Mgr. [příjmení]. Ta pro naplnění cíle klientky připravila hned dvě smlouvy. Pro převod vlastnického práva na žalovaného byla zvolena smlouva darovací.

33. Již pro uvedené nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že„ darování bylo pouze simulované“. Matka účastníků byla v době uzavírání smluv zcela svéprávná (nic jiného v řízení nebylo tvrzeno ani nevyšlo najevo), její jednání bylo motivované snahou„ aby exekuce proti žalované nepadly na dům (viz výpověď svědkyně [příjmení]) a svůj cíl konzultovala s odborníkem, advokátem. Matka účastníků svou vůli, tj. převést nemovitosti na žalovaného projevila svobodně a vážně, určitě a srozumitelně (ust. § 37 odst. 1 obč. zák.) a v předepsané formě (ust. § 40 odst. 1 a § 46 odst. 1 obč. zák.). Z uvedeného je zřejmá jednoznačná a nezpochybnitelná vůle paní [příjmení] převést své vlastnické právo k předmětným nemovitostem na syna, byť jen na omezenou dobu, tedy do doby, než tyto nemovitosti jako jejich vlastník prodá a kupní cenu rozdělí. Na uvedeném závěru nemůže dle názoru podepsaného soudu nic změnit ani skutečnost, že žalovaný se zavázal si nemovitosti neponechat a dále s nimi naložit dle přání své matky.

34. V rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1005/07, je uvedeno, že:„ Při výkladu právního úkonu za použití interpretačních pravidel ve smyslu ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. nelze již učiněný právní úkon doplňovat, měnit či nahrazovat jiným, neboť základním účelem výkladu je zjištění skutečné vůle jednajícího účastníka, která nachází svůj výraz v obsahu právního úkonu. Přitom se (obvykle) obsah právního úkonu zjišťuje ze slovního vyjádření. V obecné rovině se může stát, že slovní znění není vždy jednoznačným vodítkem ke zjištění skutečného obsahu projevu vůle, a proto je třeba brát zřetel i na ostatní okolnosti, za kterých byl projev vůle učiněn, což znamená potřebu vzít v úvahu i textový rámec - kontext celkového ujednání stran.“ Soud proto, maje k dispozici tři právní úkony v písemné formě, formulované advokátkou, nenašel prostor pro jiný výklad vůle matky účastníků, resp. pro závěr způsobující neplatnost darovací smlouvy v kontextu se smlouvou nepojmenovanou a zejména pak smlouvou o osobním závazku.

35. Přestože byl žalovaný v pořadí první uzavřenou, nepojmenovanou smlouvou zavázán, jak má s poskytnutým darem dále naložit, nelze z toho dovodit neplatnost kterékoliv ze tří smluv. Občanské právo (a toto platí jak pro úpravu obsaženou v obč. zák., tak o to silněji v o. z.) je ovládáno zásadou autonomie vůle. Ta umožňuje subjektům uzavírat jakékoliv smlouvy, pokud svým obsahem nebo účelem neodporují zákonu, nebo jej neobchází anebo se nepříčí dobrým mravům. Žádný z uvedených důvodů soud v konkrétní věci neshledal. [příjmení] [jméno] [příjmení] byla při uzavírání jednotlivých smluv vedena záměrem uspořádat své majetkové poměry před tím, než zemře, když byla s touto skutečností srozuměna. Motivována tím, aby nemovitosti nebyly zatíženy exekucemi žalobkyně, rozhodla se pro jejich převod na žalovaného. Ten v pozici vlastníka nemovitostí se pak měl dle jejího přání (představy) následně postarat o jejich prodej a rozdělení výtěžku z prodeje smluveným způsobem, tj. rozdělit konečnou kupní cenu (po odečtení částky pro svědkyni [příjmení]) rovným dílem mezi sebe a žalobkyni. V uvedeném obsahu a účelu smlouvy soud nespatřuje ničeho, co by odporovalo zákonu (exekuce žalobkyně nebyly závazky matky účastníků) nebo jej obcházelo anebo se příčilo dobrým mravům (ust. § 39 obč. zák.), tedy nic, pro co by mohl uzavřít na neplatnost darovací smlouvy.

36. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 2119/2003 ze dne 11. 2. 2004, jehož právní věta zní:„ Právně významným účelem smlouvy je takový účel, který sledují všichni účastníci smlouvy anebo jej sleduje pouze některý z účastníků, ostatní však o tomto cíli vědí nebo jej z okolností, za kterých ke smluvnímu jednání dochází, musejí předpokládat. Sleduje-li jedna ze stran právního úkonu (smlouvy) dosažení účelu, který není vyjádřen v obsahu právního úkonu a o kterém druhá strana neví a vědět nemůže, jde jen o pohnutku, která je právně bezvýznamná a nemá na platnost právního úkonu vliv.“ a který vychází z rozsudku dovolacího soudu ze dne 26. srpna 1998, sp. zn. 2 Cdon 736/97, uveřejněném v časopise Právní rozhledy [číslo] který se rovněž týká otázky neplatnosti právního úkonu pro obcházení zákona, podepsaný setrvává na svém závěru o platnosti darovací smlouvy ze dne [datum]. Snahou nezatížit nemovitosti případnými exekucemi žalobkyně a„ zjednodušit“ vypořádání majetku činností žalovaného matka účastníků neobešla žádný zákon (dluhy žalobkyně nebyly jejími dluhy a nešlo tak o žádné krácení věřitelů) a neobešla ani dědické řízení, neboť nakládání s majetkem za svého života se rovněž nedopustila ničeho v rozporu se zákonem ani s dobrými mravy.

37. Pokud žalobkyně namítá, že se mělo v případě darovací smlouvy jednat o simulovaný právní úkon, kdy v kombinaci s dříve uzavřenou nepojmenovanou smlouvou měla darovací smlouva realizovat zastřený právní úkon, tj. příkaz prodeje nemovitostí za účelem odevzdání kupní ceny zpět matce, či zprostředkování prodeje a rozdělení kupní ceny mezi žalovaného, žalobkyni a paní [příjmení], pak s tímto názorem soud rovněž nemůže souhlasit. Matka účastníků věděla, že zemře. Jelikož se jí nemovitosti nedařilo prodat již v předcházející době, a nebylo tedy vůbec jisté, zda se to podaří žalovanému, bylo by zde riziko, že její smrtí zmocnění pro žalovaného k prodeji nemovitostí zanikne a nemovitosti se stanou předmětem dědictví. Tomu zjevně chtěla paní [příjmení] zabránit, proto zvolila postup darování. O cílenosti tohoto postupu ostatně svědčí i smlouva o osobním závazku, podepsaná bezprostředně po smlouvě darovací. Ani její obsah nedává prostor pro jiný výklad než ten, že matka účastníků dne [datum] chtěla nemovitosti převést na žalovaného a byla si vědoma důsledků uzavření darovací smlouvy. Nemohlo tedy jít o neplatný právní úkon dle ust. § 41a obč. zák. Současně však nebyl zastřen ani jiný právní úkon ve smyslu ust. § 41a odst. 2 obč. zák. Stručně řečeno – matka účastníků v úmyslu uchránit nemovitosti před dluhy žalobkyně postupovala poměrně složitě a nestandardně. K naplnění všech jejích očekávání a přání nemohlo jednoduše dojít prostřednictvím platných smluv. Ostatně z dokazování vyplynulo, že žalobkyně byla s obsahem smluv a matkou zvoleným způsobem vypořádání srozuměna. Smlouvy byly připraveny právní zástupkyní matky, kterou žalobkyně znala, tykala si s ní. Vůle zemřelé matky účastníků byla projevena a není zpochybňována. O povědomí matky účastníků, že žalovaný se stane vlastníkem předmětných nemovitostí a jaké to bude mít pro ni důsledky, jasně vypovídá třetí z uzavřených smluv, smlouva o osobním závazku (č. l. 87 – 90 spisu sp. zn. 16 C 118/2016). Vzhledem k uvedenému soud ani přes odkazy žalobkyně na judikaturu týkající se poskytnutí daru s příkazem majetkové povahy a závazkem obdarovaného k protislužbě bez majetkové hodnoty (usnesení NS ČR ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2293/2011) a bezúplatnosti darovací smlouvy (rozsudek NS ČR ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4023/2007) neposoudil konkrétní darovací smlouvu jako neplatnou.

38. Jelikož soud uzavřel, že vlastnické právo k nemovitostem na žalovaného přešlo zcela v souladu s vůlí matky účastníků a na základě platné darovací smlouvy, nemohly být tyto ke dni její smrti v jejím vlastnictví a nemohly se stát aktivem dědictví. Soudu tak nezbylo, než žalobu zamítnout.

39. Shodně se závěrem soudu I. stupně ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 16 C 118/2016, vyjádřeným v bodě 7. odůvodnění rozsudku ze dne 22. 1. 2018, č. j. 16 C 118/2016 – 185, soud znovu konstatuje, že přes platnost darovací smlouvy se žalovaný, a to rovněž platně, zavázal předmětné nemovitosti prodat a rozdělit získanou kupní cenu. Pro žalobkyni však nutno dodat, že z chování žalovaného nerespektujícího vůli jejich matky nelze, s úmyslem„ spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky“, činit závěr o neplatnosti darovací smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Byť exekuce žalobkyně – usuzováno dle pohledávek za žalobkyní přihlášených v insolvenčním řízení (soudem zkoumáno i v souvislosti s žádostmi žalobkyně o osvobození od soudních poplatků) – svojí výší ani částečně neodpovídají odhadované ceny předmětných nemovitostí, nelze nezmínit, že právě dluhy žalobkyně byly hlavním motivem pro nestandardní postup matky účastníků při vypořádání svého majetku pro případ smrti. Pokud tedy žalobkyně v této souvislosti zmiňuje rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2003 sp. zn. 25 Co 451/2002, potvrzené rozhodnutím NS ČR ze dne 31. 3. 2004 sp. zn. 22 Cdo 1869/2003, týkající se simulace a disimulace právního úkonu, kdy„ rozhodující je to, co strany skutečně chtěly, nikoli to, co předstíraly“, pak ani to nevedlo ke změně posouzení platnosti darovací smlouvy v souzené věci.

40. O nákladech řízení soud rozhodl při respektování ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. dle ustanovení § 150 o. s. ř. a procesně zcela úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal. Pro aplikaci tohoto výjimečného institutu jsou v souzené věci dány nejen důvody zvláštního zřetele hodné, spočívající v majetkových poměrech žalobkyně, jež je stále (resp. byla ke dni vyhlášení rozsudku) v insolvenci, ale zejména konkrétní okolnosti případu. Podepsaný soud k popisu okolností případu odkazuje na odůvodnění tohoto rozsudku a současně i na odůvodnění, a to včetně nákladové části, ve věci sp. zn. 16 C 118/2016 a souvisejícím rozhodnutí odvolacího soudu, tedy rozsudku ze dne 17. 9. 2019, č. j. 22 Co 84/2018 – 242. Jde o spor mezi sourozenci vyvolaný jednoznačně chováním a postojem žalovaného. Ten, byť jeho jednání soud nevyhodnotil jako protiprávní či v rozporu s dobrými mravy, úmyslně nerespektuje přání společné matky zachycené v nepojmenované smlouvě ze dne [datum]. Přes opakovaná soudní řízení absolutně neprojevil žádný zájem s žalobkyní komunikovat, ani ochotu jakkoli urovnat rodinné vztahy. Přestože soud žalobě ani v novém znění žalobního návrhu znovu nevyhověl, nepovažuje podání této žaloby za obstrukční. Žalobkyně zahájila další soudní spor vedena snahou řešit svou majetkovou křivdu, kdy z dědictví po své matce nezískala téměř nic, žalobou formulovanou zcela v souladu s právním názorem Krajského soudu v Praze prezentovaném v rozsudku ze dne 17. 9. 2019, č. j. 22 Co 84/2018 – 242, tak, aby mohlo dojít i k věcnému přezkumu skutkového závěru a právního posouzení odvolacím soudem.