7 C 111/2025 - 58

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení příslušenství takto:

Výrok

I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9 % a úrok 10,6 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení příslušenství ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba]. a žalovaným dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit žalobkyni úrok 10,6 % ročně a poplatky dle sazebníku. Žalovaný na svůj dluh nehradil řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru dne [datum].

2. K výzvě soudu doplnila žalobkyně podáním ze dne [datum] skutková tvrzení ohledně splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žadatele před poskytnutím úvěru. Žalobkyně uvedla, že k posouzení úvěruschopnosti posoudil její právní předchůdce informace získané od žadatele s využitím automatizovaných modelů. Dále byla provedena kontrola aktuálních dluhů interní i externí a lustrace externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík). Byl ověřen příjem žadatele na základě potvrzení o příjmu ze dne [datum], ze kterého bylo zjištěno že žalovaný byl od [datum] na dobu neurčitou zaměstnán jako obchodní zástupce ve společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], a že výše průměrného čistého přijmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila [částka], ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky, že žalovaný nebyl ve zkušení době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru a že žalovaný neměl vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Výdaje žalovaného byly odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb./výdaje na bydlení vydané Českým statistickým úřadem a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. V době podání žádosti měl žalovaný závazky s celkovou výší měsíčních splátek [částka].

3. Žalobkyně se domáhá zaplacení úroků z úvěru ve výši [částka] kapitalizovaných za období od [datum] do [datum], úroků z prodlení ve výši [částka] kapitalizovaných za období od [datum] do [datum], úroků z úvěru ve výši 10,6 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši [částka] od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužných poplatků ve výši [částka] od [datum] do zaplacení.

4. Žalovaný se ve věci samé, k výzvě soudu, nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

5. K jednání nařízenému ve věci dne [datum], ze kterého se žalovaný nedostavil.

6. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného a provedl dokazování listinnými důkazy:

7. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově č.j. 4 C 128/2022-129 ze dne 13. února 2023, který nabyl právní moci dne [datum], byl žalovaný [Jméno žalovaného], nar. [anonymizováno],[Anonymizováno] Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (rozsudek).

8. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba]. a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru – [právnická osoba]. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy o zápůjčce zavázala se poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit úvěr měsíčními splátkami po [částka]. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 10,6 % ročně. (Smlouva).

9. Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně upravují další podmínky smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným (obchodní podmínky).

10. Dne [datum] oznámil právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba]. žalovanému zesplatnění úvěru ze smlouvy číslo [č. účtu] pro porušení smluvních podmínek. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové dlužné částky [částka], skládající se z nesplacené jistiny [částka], smluvního úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši [částka] a nákladů upomínání [částka] (výzva).

11. Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba]. a žalobkyní byla na žalobkyni postoupena pohledávka ze smlouvy číslo [hodnota]. Žalovaný byl o postoupení informován přípisem ze dne [datum] (Smlouva o postoupení, dohoda, potvrzení, oznámení o postoupení a podací lístek).

12. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení kapitalizovaného příslušenství (úroku a úroku z prodlení) ve výši [částka] s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu. Výzva byla téhož dne zaslána žalovanému doporučenou poštou (výzva + poštovní podací lístek).

13. Žalovaný požádal dne [datum] o poskytnutí úvěru ve výši [částka]. V žádosti uvedl, že jeho průměrný měsíční příjem ze mzdy je [částka] od zaměstnavatele [právnická osoba] Dále uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti, ani předchozí finanční závazky a žije u rodičů. Ze žádosti vyplývá, že byla provedena lustrace žadatele v registrech dlužníků. Výstupy těchto lustrací nebyly žalobkyní předloženy (žádost o úvěr).

14. Z vyjádření právního předchůdce žalobkyně [právnická osoba]. ze dne [datum] vyplývá, že poskytovatel úvěru vycházel při posuzování úvěruschopnosti žadatele z informací sdělených žadatelem a ověřených v interních a externích databázích, insolvenčním rejstříku a databázi MVČR. Výdaje žadatele byly stanoveny částkou životního minima. Poskytovatel úvěru vycházel z příjmu žadatele [částka] ověřeného z doloženého dokladu, dále z informace, že žadatel je svobodný a žije u rodičů. Na nákladech na bydlení se podílí poměrem 99,82 %, náklady na bydlení nejsou vyčísleny konkrétní částkou. Dále vycházel poskytovatel úvěru z informace o dosavadních interních splátkách ve výši [částka] a dosavadních externích splátkách [částka] (vyjádření [právnická osoba]).

15. Společnost [právnická osoba] potvrdila dne [datum], že žalovaný je u ní zaměstnán od [datum] na dobu neurčitou, jako obchodní zástupce s příjmem [částka] měsíčně (potvrzení o výši příjmu).

16. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru seznamuje žadatele o úvěr s obecnými podmínkami sjednávaného úvěru a je opatřen podpisem žalovaného ze dne [datum] (Formulář).

17. Z výpisů úvěrového účtu soud zjistil, že úvěr ve výši [částka] byl čerpán dne [datum], následně byly uhrazeny splátky za srpen až prosinec 2017 a leden až únor 2018. V březnu 2018 a dubnu 2018 již žalovaný neuhradil sjednané splátky řádně.

18. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

23. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

24. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

25. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a jeli to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru.

27. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru jako o spotřebitelskou smlouvu. Žalobkyně byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žadatele sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.

28. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalovaného. Poskytovatel úvěru se v tomto případě spokojil toliko s ověřením informace o příjmu žadatele. Výdajovou stránku jeho finančních poměrů nijak nezkoumal, přestože mu bylo známo předchozí dluhové zatížení žadatele ve výši [částka]. Pokud poskytovatel vycházel z informace, že žadatel bydlí u rodičů a na nákladech bydlení se podílí poměrem 99,82 %, pak soudu není zřejmé, jak tuto informaci poskytovatel úvěru vyhodnotil, pokud výši těchto nákladů neznal a nezjišťoval. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl adresu trvalého pobytu ([adresa]) odlišnou od adresy korespondenční ([adresa]). Pokud žalovaný hradil náklady na bydlení v rozsahu 99,82 % a bydlel s rodiči, nelze dospět k jinému závěru, že hradil veškeré náklady bydlení i rodičům a podle takového závěru pak pozbývá na oprávněnosti určení jeho výdajů na základě životního minima a normativních nákladů na bydlení jedné osoby. Ze zprávy poskytovatele úvěru vyplývá, že měl žalovaný závazek z kreditní karty. Z toho soudu dovozuje, že měl zřízen bankovní účet. Posouzení majetkových poměrů žadatel z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců považuje soud za nejdostupnější možnost poskytovatele úvěru, jak ověřit stav financí žadatele, což poskytovatel úvěru nevyužil.

29. Postup poskytovatele úvěru, dle kterého jsou uváděny výdaje úvěrovaného paušální částkou a nejsou tak zohledňovány (zjišťovány či ověřovány) skutečné náklady žadatele, ale pouze jakési hypotetické náklady, které však neodpovídají realitě, považuje soud za zásadní porušení povinností poskytovatele úvěru. Žalobkyně nijak nezjišťovala skutečné výdaje žadatele a ke stanovení jejich výše použila zmechanizovaný systém vyjádření jakýchsi fiktivních nákladů oprávněnou zřejmě předpokládaných u průměrného žadatele o úvěr (více viz Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020, č. j. 12 Co 309/2020-140).

30. Uvedený postup právního předchůdce žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žadatele soud hodnotí jako účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele.

31. Žalobkyni nebyl přiznán zákonný úrok z prodlení, a to s odkazem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

32. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2025 sp. zn. 47 C 12/2025, také 47 C 11/2025, nedůvodný je i nárok žalobce na úrok z prodlení. To již při aplikaci § 13 o. z. a názorů uvedených mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021: „ Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první… představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). V nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“. K důsledně vzato implicitní interpretaci citovaného rozsudku Nejvyššího soudu v další rozhodovací praxi, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2023 sp. zn. 33 Cdo 87/2025.

33. Přitom analogicky (či minimálně přiměřeně) lze odkázat i na judikaturu týkající se obdobné právní terminologie v podobě splatnosti ponechané na vůli dlužníka - tj. kupříkladu co do sousloví „až bude moci“ apod. Ve vztahu k takovému typu splatnosti – obdobně formulovanému jako je v § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (viz „v době přiměřené jeho možnostem“) - soudy ustáleně (dle obč. zák. i o. z.) rozhodují, že je-li doba splatnosti ponechána na vůli dlužníka, pohledávka není splatná a věřitel může ovlivnit splatnost dluhu jen podáním návrhu u soudu na určení času plnění, nikoli např. výzvou k zaplacení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021 sp. zn. 28 Cdo 903/2021 a tam shrnutou judikaturu, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024 sp. zn. 20 Cdo 199/2024, bod 15.). Obdobně uvedl i Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 k (právě) § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., že „pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad).” 34. Za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dosud nezaplacené jistiny úvěru (taková dohoda nebyla ani tvrzena), splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru určí (až) soud svým rozhodnutím [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, mj. bod 17.: „…v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené)…“]. Už z logiky věci (až) soudem určená splatnost nemůže nastat před soudním rozhodnutím a dlužník tak nemůže být v prodlení dříve, než splatnost určil soud svým rozhodnutím. Ostatně i z povahy věci dlužník nemůže znát budoucnost - tj. jakou splatnost mu soud určí (teprve) v budoucnu; proto v sázce je i právní zásada v podobě právní jistoty. Přitom úroky z prodlení jsou (svým charakterem) sankcí za porušení povinnosti v podobě nedodržení doby splatnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014 sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2021 č. j. 9 Afs 52/2021-42 bod 25.); již proto spravedlivě nelze dlužníka sankcionovat (povinností platit úroky z prodlení) za něco, co neporušil - tedy za nevrácení jistiny úvěru v době splatnosti, kterou ani nezná před rozhodnutím soudu. Neplatí tedy kupříkladu, že pokud žalovaný v řízení netvrdí své možnosti (ne)vrátit jistinu úvěru (a neoznačí důkazy), nárok na vrácení jistiny úvěru se stane splatným ještě před soudním rozhodnutím a že se odvíjí např. od výzvy poskytovatele úvěru, na základě které se žalovaný ocitá v prodlení a žalobci vzniká nárok na úrok z prodlení už před vydáním rozsudku. Tomuto výkladu odpovídají i rozsudky různých krajských soudů.

35. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla (s ohledem na rozporuplné a také absentující informace o výdajích, případně ověření poskytnutých informací o výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout.

36. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] číslo [hodnota]. Důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalovanému omezeny na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.

37. I když žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soud v daném případě tento rozsudek nevydal, neboť je podrobně rozvedeno výše, shledal uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou.

38. Jelikož se žalobkyně žalobou domáhala toliko příslušenství dluhu (úroku a úroků z prodlení), soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

39. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi, zde byl úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady v řízení nevznikly.

Poučení