7 C 115/2021 - 109

Rubrum

Okresní soud Plzeň- sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Palkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o 28 513,04 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 005 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 6. 5. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zčásti zamítá co do zaplacení částky 15 508,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 508,04 Kč od 6. 5. 2021 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 8,8 %, tj. 2 445,52 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 5. 5. 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 38 371 Kč, které odpovídá obvyklému nájemnému za omezení vlastnického práva žalobkyně ke spoluvlastnickému podílu o velikosti [hodnota]- zastavěná plocha a nádvoří a příslušnému spoluvlastnickému podílu na společných částech budovy č[hodnota], vše zapsáno na [adresa], a to v období od [datum] po odečtení nákladů žalovaného v souvislosti s placením poplatků spojených se správou bytu. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla na základě usnesení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], [adresa] které nabylo právní moci dne [datum] shora uvedený spoluvlastnický podíl k nemovitým věcem, zatímco žalovaný je vlastníkem ideálních na uvedených nemovitých věcech, který žalobkyni jednostranně a svévolně vyloučil z užívání společné věci.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal. Uvedl, že jediným zájmem žalobkyně bylo, aby měla ze svého podílu zajištěn pravidelný příjem. Žalovaný dopisem žalobkyni upozornil na špatný stav bytu, odpojenou elektřinu a plyn a na provedení oprav bytu ze strany žalovaného, dále žalobkyni sdělil, že byt je od [datum] pronajímán a že nájemní smlouva (nájemné ve výši 7 000 Kč měsíčně, záloha na služby spojené s užíváním bytu 3 004 Kč měsíčně) je u žalovaného k nahlédnutí. Žalobkyni byla také zaslána e-mailem specifikace a výše nákladů spojených s nutnou údržbou bytu a nezbytnými opravami bytové jednotky od [datum] ve výši 28 513 Kč. Jednalo se o náklady spojené s vyklizením bytu, opravou omítek a jeho vymalováním, s opravou a revizí elektroinstalace a plynu včetně nákladů spojenými s vlastnictvím bytu (fond oprav a provozní náklady) za 26 dní (od [Anonymizováno].) ve výši 2 423 Kč. Tyto výdaje žalobkyně ignorovala a na uvedených nákladech se nikterak nepodílela. Následně žalobkyně navrhla žalovanému zrušení podílového spoluvlastnictví. Žalovaný informoval žalobkyni o tom, že nájemci neplatí řádně nájemné a že bude nájemní vztah ukončen, takže žalobkyni nic nebrání v tom, aby vyvinula aktivitu a zajistila jiného nájemce za jím požadované nájemné ve výši 10 714 Kč měsíčně. Žalovaný současně navrhl žalobkyni osobní schůzku, kde by se mohla vyjasnit otázka nákladů, příjmů, zisku či ztráty z podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce. Žalobkyně však žádného nájemce, který by byl ochoten takové nájemné platit, nezajistila a současně odmítla osobní schůzku s žalovaným k projednání všech nákladů a příjmů spojených se spoluvlastnictvím bytové jednotky s tím, že ji nepovažuje za nutnou. Žalovaný zajistil, že bytovou jednotku bylo třeba nejprve uvést do stavu, přičemž na nezbytné opravy vynaložil částku 26 090 Kč (vyklizení nemovitosti, vymalování bytu, zapojení el. energie, plynu včetně nezbytných revizí). I když prováděná rekonstrukce byla prováděna v době, kdy společnost [Jméno žalobkyně]. byla již spoluvlastníkem (tj. od [datum]), žalobkyně se na těchto nákladech vůbec nepodílela. Dále žalovaný uvedl, že vzhledem k tomu, že nájemné a služby spojené s užíváním bytu nebyly nájemci žalovanému hrazeny řádně a včas, po skončení nájemního vztahu pro neplacení nájemného a služeb spojených s užíváním bytu, žalovaný dne [datum] podal žalobu na vyklizení předmětného bytu. Řízení u [Anonymizováno] [adresa] a řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Nájemci předmětný byt vyklidili a předali dne [datum], a proto žalovaný vzal žalobu zpět a řízení bylo zastaveno. Od [datum] je předmětný byt prázdný, není nikým užíván. Nájemné bylo placeno nájemci nepravidelně, po součtu všech plateb na nájemném (včetně zaplacené kauce 7 000 Kč) bylo do vyklizení bytu k datu [datum] zaplaceno na nájemném 127 500 Kč. Správcovské firmě ([právnická osoba]) žalovaný dne [datum] zaplatil částku 27 187 Kč, dne [datum] částku 26 775 Kč a od měsíce [Anonymizováno] do současné doby každý měsíc platí částku 3 049 Kč, což jsou náklady spojené se správou bytové jednotky. Po vyklizení bytu nájemci žalovaný opětovně provedl nezbytné opravy (výměna kuchyňské linky s novým dřezem a vodovodní baterií, nové lino, vymalování bytu) v celkové částce 21 084 Kč. Lze tedy uzavřít, že celkové příjmy za dobu od [datum], resp. do současné doby (do [Anonymizováno]) z předmětné bytové jednotky činí 127 500 Kč, výdaje placené toliko žalovaným za uvedené období představují částku 127 951 Kč (včetně nákladů spojených se správou předmětného bytu ve výši 3 049 Kč měsíčně do [Anonymizováno], bez daně z nemovitosti, kterou také platil jen žalovaný). Uvedené částky se týkají žalobkyně v rozsahu , což odpovídá velikosti jejího spoluvlastnického podílu. Žalovaný tyto výdaje z započítává vůči žalobkyni na jeho příjem z bytové jednotky. Prostým výpočtem je tedy zřejmé, že žalobkyni nevznikl nárok na žádnou náhradu, resp. zisk ze spoluvlastnického podílu na bytové jednotce. Žalobkyně navíc bytovou jednotku nikdy nenavštívila, nezná její stav a její zájem se omezil pouze na zisk. Žalovaný proto navrhl, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

3. Žalobkyně podáním ze dne 21. 11. 2023 ve znění doplnění ze dne 23. 1. 2024 navrhla změnu žaloby tak, že nově nárokovala zaplacení částky ve výši 28 513,04 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení vzniklého užíváním shora uvedených nemovitostí žalovaným bez právního důvodu za období od 6. 3. 2018 do 15. 12. 2020 spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 513,04 Kč od 6. 5. 2021 do zaplacení a částky 6 489,18 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení za období od 16. 12. 2020 do 3. 8. 2021 se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 489,18 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení. S ohledem na to, že změna žaloby byla de facto i částečným zpětvzetím, když výsledná částka, které se žalobkyně změněným návrhem domáhala, byla nižší, než částka, které se domáhala původně, navrhla žalobkyně zároveň částečné zastavení řízení co do částky 3 368,79 Kč. 4. [adresa], které nabylo právní moci dne [datum], bylo řízení částečně zastaveno co do částky 3 368,78 Kč s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, dále byla připuštěna změna žaloby tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku částku 28 513,04 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 513,04 Kč od 6. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí z [adresa], bylo zjištěno, že žalobkyně je vlastníkem podílu o velikosti a žalovaný je vlastníkem podílu o velikosti [hodnota] postavené na pozemku parc. č. [hodnota] – [Anonymizováno][Anonymizováno]

6. Z usnesení soudního exekutora [jméno FO] soud zjistil, že soudní exekutor udělil žalobkyni jako vydražiteli příklep vydražených nemovitých věcí za nejvyšší podání 156 000 Kč, konkrétně podílu o velikosti [Anonymizováno], která je uvedena shora, a to včetně příslušenství ([Anonymizováno])[Anonymizováno]

7. Dne [datum] byl žalobkyní sepsán návrh dohody o užívání nemovitosti, když žalobkyně nesouhlasila s výší nájemného, za které žalovaný byt pronajímal, obvyklé nájemné dle žalobkyně by mělo činit 10 000 Kč měsíčně, a proto žádala, aby jí žalovaný platil náhradu za užívání nemovitosti ve výši 2 500 Kč měsíčně, a to od 6. 3. 2018 až do doby zrušení spoluvlastnictví.

8. Na návrh dohody reagoval žalovaný e-mailem ze dne [datum], v němž uvedl, že svůj podíl bytu žalovaný vydražil ve velmi špatném stavu, byla také odpojena elektřina i plyn. Připravenou kompletní rekonstrukci narušila dražba, a proto žalovaný provedl pouze nejnutnější opravy s tím, že od [datum] byl byt pronajat. Žalovaný dále uvedl, že nájemní smlouva je u něj k nahlédnutí a po dohodě je připraven umožnit prohlídku bytu znalcem.

9. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 37 034,50 Kč, která měla představovat kompenzaci za užívání bytu pouze žalovaným jakožto většinovým vlastníkem po odečtení nutných nákladů vynaložených žalovaným v souvislosti s nemovitostí a dále žádal úhradu nákladů na právní služby a pravidelnou úhradu za užívání společné věci žalovaným ve výši 2 178,50 Kč vždy ke každému 6. dni v měsíci.

10. Žalovaný dopisem ze dne [datum] neuznal žalobkyní požadované částky a odmítl je uhradit.

11. A konečně v dopise ze dne [datum] žalobkyně uvedla mj., že její zapojení do správy společné věci v danou chvíli nepovažuje za rozumné ani možné s ohledem na probíhající soudní řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Osobní schůzku žalobkyně nepovažovala za daných okolností za nutnou.

12. Z [adresa] bylo zjištěno, že podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětnému bytu bylo zrušeno a byl nařízen prodej nemovitosti ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi účastníky dle výše jejich spoluvlastnických podílů.

13. Ve věci vedené [adresa] byla řešena žaloba o vyklizení předmětného [Anonymizováno], kterou podal [Jméno žalovaného] (žalovaný v této věci) proti manželům [jméno FO], kteří předmětný byt užívali na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s [Jméno žalovaného] jako pronajímatelem. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou s účinností od [datum] s možností prolongace. Nájemci však od [Anonymizováno] nájemné přestali hradit, nájemní vztah tak skončil ke dni [datum], nájemci však byt dobrovolně nevyklidili, a proto byla podána žaloba o vyklizení. [spisová značka] bylo řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí, které bylo odůvodněno tím, že nájemci (žalovaní) předmětný byt vyklidili a předali žalobci dne [datum].

14. Ze znaleckého posudku č. [datum], který vypracoval [tituly před jménem] [jméno FO], soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti s ohledem na to, že tento znalecký posudek se nevztahoval na období, za které byla požadována žalobkyní náhrada za užívání předmětného bytu. Rovněž tak ze zprávy [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti.

15. Z tržního posouzení nemovitosti [adresa] ve špatném stavu v porovnání s byty v lokalitě v okruhu do 10 000 m vyšla konečná hodnota nájemného za období od [Anonymizováno] minimálně 9 025 Kč a maximálně 10 618 Kč, optimum pak 9 556 Kč. Z inzerce na Sreality.cz pak byly v [Anonymizováno] nalezeny nabídky nájemních bytů v rozmezí od 5 000 Kč do 15 000 Kč měsíčně.

16. Ze znaleckého posudku [jméno FO], dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně si nechala vypracovat znalecký posudek za účelem stanovení obvyklého nájemného v období od [adresa]. V posudku je uvedeno, že nebylo prováděno místní šetření. Průměrná cena za pronájem bytové jednotky byla znalcem zjištěna za rok [Anonymizováno] v částce po zaokrouhlení na celé koruny 9 245 Kč měsíčně, za [Anonymizováno] pak 7 620 Kč, za rok [Anonymizováno] v částce 8 600 Kč. Průměrná zjištěná cena nájemného za zbývající období roku [Anonymizováno] není relevantní s ohledem na nepřipuštění změny žaloby.

17. Z výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] provedeného prostřednictvím dožádaného soudu dne [datum] bylo zjištěno, že podle znalce lze vypracovat znalecký posudek bez nutnosti místního šetření, znalec v tomto konkrétním případě vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který místní šetření v předmětném bytě provedl. Lokalitu, v níž se předmětný byt nachází dle znalce nelze označit za vyloučenou, bytový dům je opravený, zateplený, v místě se nachází škola a školka.

18. V dopise ze dne [datum], který zaslal žalovaný žalobkyni dle podacího lístku dne [datum], a který si žalobkyně dle kopie vrácené poštovní zásilky nepřevzala, žalovaný vyzval žalobkyni k úhradě částky 31 987,75 Kč do tří dnů od doručení výzvy, kdy tato částka měla představovat nákladů vynaložených na nutnou údržbu a nezbytné opravy v předmětném bytě ze strany žalovaného. Konkrétně žalovaný v dopise uvedl, že vynaložil částku 28 513 Kč v souvislosti s vyklizením bytu, opravou omítek, výmalbou bytu, opravami a revizí elektroinstalace a plynu včetně úhrad do fondu oprav ([datum] v částce 2 423 Kč měsíčně) a provozních nákladů, to vše v rámci období od [datum]. Dále žalovaný žalobkyni sdělil, že uhradil správcovské společnosti [právnická osoba] dne [datum] částku 27 187 Kč, dne [datum] částku 26 775 Kč a od [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalovaný platil částku 3 049 Kč měsíčně jakožto náklady spojené se správou bytu. Po vyklizení bytu nájemci pak žalovaný ještě provedl nutné opravy v bytě, a to výměnu kuchyňské linky s novým dřezem a vodovodní baterií, pořídil nové lino a vymaloval byt, to vše za celkové náklady 21 084 Kč. Celkem tak žalovaný vynaložil v předmětném období od [Anonymizováno] částku 127 951 Kč.

19. Ze zprávy společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil této společnosti v souvislosti s bytem č. [hodnota] v [adresa] celkem za období od 12. 3. 2018 do 28. 12. 2020 částku 157 939 Kč, z toho za období od 1. 4. 2018 do 30. 9. 2020 částku 116 009 Kč.

20. Z výslechu svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že žalovaný je její manžel. Předmětný byt vydražili s manželem v roce [Anonymizováno], v té době byl byt v dezolátním stavu, byl zanesený odpadky a zdevastovaný. Proto bylo nutné byt vyklidit, odvézt starý koberec a rozmlácenou stěnu. Žalovaný a jeho rodina s vyklízením měli spoustu práce. V bytě byla nefunkční elektřina, odpady, koupelna byla v dezolátním stavu, nebylo tam ani umyvadlo, dále byla rozbitá skleněná výplň dveří. Vzhledem k tomu, že manžel svědkyně je šikovný, snažili se byt uvést do obyvatelného stavu svépomocí. Bylo nutné zakoupit baterie, umyvadlo, věci na vymalování. Dále se čistily podlahy, na čištění podlahy zakupovali s manželem různé chemikálie a leštidla. Konkrétní částky, které byly vynakládány v rámci oprav bytu a nákupu vybavení, svědkyně nebyla schopna uvést. Pokud se jedná o platby do fondu SVJ, tak ty hradili svědkyně s manželem, a to i v době, kdy byt užívali nájemci, neboť ti příliš neplatili. Když chtěli s manželem byt pronajmout, inzerovali jej na www.bazos.cz, měli celkem asi 15 zájemců, někteří se byli v bytě podívat osobně, ale poté, co viděli stav, ve kterém se byt nacházel, a s ohledem na cenu nájemného zájem ztratili. Mezi zájemci o nájem bytu byly ve většině případů matky samoživitelky, které svědkyně znala, a měli s manželem obavy, že by nemusely hradit nájemné řádně, že by na to nemuseli mít, a proto vybírali pečlivě, chtěli primárně manžele. [jméno FO], které nakonec vybrali, nejsou se svědkyní ani s žalovaným nijak příbuzní, jedná se pouze o shodu jmen.

21. Žalovaný v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že pokud v minulosti jednal s jednatelem společnosti [právnická osoba]., [Anonymizováno], tak tento neměl žádný zájem spolupracovat s žalovaným. Žalovaný chtěl byt uvést do stavu, který by odpovídal tomu, aby se do něj mohl někdo nastěhovat. Pokud jde o opravy a úpravy, žalovaný si většinu věcí dělal sám svépomocí, aby ušetřil. Pokud jde o elektroinstalace, vymalování, opravu kuchyňské linky, která byla v dezolátním stavu, dále odpady, které tekly, a kohoutky, které kapaly, to vše dělal žalovaný, dále také měnil skla ve dveřích. Předchozí uživatel bytu byl starý člověk, který se o byt nestaral, měl odpojenou elektřinu a plyn a podle toho to v bytě také vypadalo. V rámci oprav kuchyňské linky žalovaný pořizoval drobnosti jako nové úchytky, panty, barvu a těsnění kohoutku. Pokud se jedná o elektroinstalace, žalovaný vyměňoval vypínače, zásuvky, předělával část vedení, vzhledem k tomu, že měl s těmito pracemi zkušenosti a tento materiál měl také k dispozici, tak to všechno opravil sám. Dále žalovaný musel v bytě vyměnit lustry, tyto ale nekupoval nové, ale použil ty, které mu zbyly z rekonstrukce jeho domu. Pokud jde o vymalování předmětného bytu, toto žalovaný taktéž prováděl svépomocí, pouze bylo potřeba koupit barvu. Všechny tyto opravy žalovaný prováděl během [Anonymizováno] a některé i v následujících měsících poté, co se do bytu nastěhovali nájemci, kteří měli různé výhrady, že některé věci nefungují. Žalovaný rovněž nebyl schopen uvést konkrétní částky, které v souvislosti s opravami bytu vynaložil.

22. Návrh žalovaného na doplnění dokazování znaleckým posudkem event. odborným vyjádřením, k určení výše vynaložených nákladů žalovaným byl zamítnut, neboť soud má za to, že takovýto důkazní prostředek je způsobilý k tomu, aby vyčíslil obvyklé náklady vynaložené v souvislosti s opravami a údržbou bytu, to ovšem za předpokladu, že by bylo v řízení prokázáno, že příslušné práce skutečně byly provedeny a v jakém rozsahu, což za situace, kdy není prokázán stav, jaký byl v době před žalovaným tvrzenými opravami a údržbou, není možné.

23. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle článku 11 odst. 1, věta 1. a 2. ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“) každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.

25. Podle článku 11 odst. 4 Listiny vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

26. Po částečném zastavení řízení a nepřipuštění změny žaloby zůstala předmětem řízení částka 28 513,04 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Soud žalobě vyhověl pouze částečně, neboť dospěl k závěru, že žalobkyni jakožto čtvrtinovému spoluvlastníku předmětného bytu vznikl nárok na náhradu za omezení v jejím vlastnickém právu, a nikoli na bezdůvodné obohacení, jehož se žalobou domáhala, když nebyla naplněna žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení v § 2991 o.z. Bylo přitom nutné také zohlednit náklady žalovaného v souvislosti s předmětným bytem, které vynaložil v rozhodném období od 1. 4. 2018 do 30. 9. 2020 (viz níže).

27. Při posuzování nároku žalobkyně soud musel především vzít u úvahu judikaturu Nejvyššího soudu, který v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10. října 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011 (uveřejněném pod číslem 17/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 17/2013“) vyložil, že „právo každého ze spoluvlastníků věc užívat je omezeno stejným právem ostatních užívat věc podle velikosti podílu. Podle konstantní judikatury mohou spoluvlastníci (dohodou nebo většinovým rozhodnutím) nebo soud o hospodaření se společnou věcí rozhodnout tak, že některého ze spoluvlastníků z fyzického užívání věci zcela nebo zčásti vyloučí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. listopadu 1999, sp. zn. 2 Cdon 1313/97), v takovém případě logicky užívá některý ze spoluvlastníků věc nad rámec jeho podílu. Jde však o omezení práva dovolené zákonem, za které z užívání vyloučenému spoluvlastníkovi náleží (nedohodl-li se s ostatními spoluvlastníky jinak) náhrada ve výši odpovídající rozsahu jeho újmy. Spoluvlastník užívající věc nad rámec svého podílu v tomto případě neužívá věc bez právního důvodu, a proto jejím užíváním nemůže získat bezdůvodné obohacení; žádná skutková podstata uvedená v § 2991 a násl. o. z. na tento případ nedopadá. Právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, je dáno zákonem a vyplývá z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho podílu. Neumožňují-li existující poměry nebo rozhodnutí, popřípadě dohoda spoluvlastníků některému spoluvlastníku plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to (jestliže se ovšem strany nedohodly jinak) odpovídající náhrada (srov. R 19/2001). Jde o náhradu za omezení spoluvlastnického práva. Potud lze odkázat na konstantní judikaturu, podle které i v případě, že zákon výslovně nezakládá právo na náhradu za omezení vlastnického práva, vyplývá toto právo přímo z článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (srov. např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 11. března 1998, sp. zn. Pl. ÚS 41/97, uveřejněný pod číslem 27/1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a pod č. 88/1998 Sb.). Z R 17/2013 vyplývá základní východisko, že pokud dojde k omezení či k vyloučení z užívání společné věci některého ze spoluvlastníků, vzniká tomuto spoluvlastníkovi nárok za omezení jeho spoluvlastnického práva vůči tomu spoluvlastníkovi, který společnou věc užívá nad rámec svého vlastního spoluvlastnického podílu. V případě, že došlo k omezení spoluvlastnického práva právem aprobovaným způsobem (dohodou, rozhodnutím většiny či rozhodnutím soudu), vzniká spoluvlastníku vyloučenému z užívání nárok za omezení v užívání v rozsahu svého spoluvlastnického podílu. Naopak v případě, že došlo k omezení spoluvlastnického práva svévolným jednáním některého ze spoluvlastníků, vzniká spoluvlastníku vyloučenému z užívání nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Z uvedeného rozhodnutí plyne ovšem i opačný závěr, že pokud spoluvlastník neužívá společnou věc v rozsahu svého spoluvlastnického podílu, aniž by mu v tom kterýkoli ze spoluvlastníků bránil, nebo pokud spoluvlastník se svým omezením vysloví souhlas a zároveň souhlasí s užíváním společné věci jiným spoluvlastníkem bez náhrady, nárok na náhradu za neužívání mu nevzniká (srovnej také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2009, sp. zn. 28 Cdo 725/2008). K užívání nad rámec spoluvlastnického podílu typicky dochází za situace, kdy některý ze spoluvlastníků fakticky užívá společnou věc více, než by odpovídalo jeho spoluvlastnickému podílu, čímž omezuje v užívání jiného spoluvlastníka. Již v minulosti ovšem judikatura dospěla k závěru, že náhrada za neužívání společné věci náleží i v situaci, kdy sice některý spoluvlastník společnou věc fakticky neužívá, ale jinému spoluvlastníkovi brání v užívání společné věci, například výměnou zámků u dveří na společné věci (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2008, sp. zn. 33 Odo 1583/2006). Užívání nad rámec spoluvlastnického podílu nastává v situaci, kdy spoluvlastník umožní třetí osobě, aby užívala společnou věc nad rámec jeho podílu, například na základě výpůjčky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. 33 Odo 103/2006) případně i na základě nájmu. I v těchto případech spoluvlastníku, který byl omezen v užívání společné věci, náleží náhrada za neužívání. Z rozhodnutí R 17/2013 přitom vyplývá, že právo na náhradu je dáno zákonem a proti vůli spoluvlastníka nemůže být vyloučeno. Náhrada za neužívání věci v rozsahu spoluvlastnického podílu se může dostat do „střetu“ s právem na rozdělení výtěžku, který společná věc produkuje.

28. Tak tomu je například u nájmu, což je i tento případ. S ohledem na rozhodnutí R 17/2013 lze spatřovat odlišující kritérium v tom, zda spoluvlastník vyslovil s pronájmem společné věci souhlas. Pokud se tedy spoluvlastníci dohodnou na tom, že společná věc bude pronajata třetí osobě, je třeba s ohledem na respektování autonomie vůle spoluvlastníků dospět k závěru, že spoluvlastníkům náleží právo na rozdělení výtěžku podle velikosti spoluvlastnických podílu, nedohodnou-li se jinak. Nárok na náhradu za neužívání společné věci v takovém případě nebude přicházet do úvahy. Nesouhlas přehlasovaného spoluvlastníka sice nemá vliv na platnost nájemní smlouvy (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2008, sp. zn. 28 Cdo 5379/2007), ale hraje roli z hlediska jeho případného nároku. V takovém případě je totiž třeba upřednostnit nárok z omezení či vyloučení z užívání v rozsahu spoluvlastnického podílu před rozdělením z výtěžku z pronájmu věci. Stran náhrady za neužívání Nejvyšší soud v R 17/2013 vyložil, že „pro posouzení výše náhrady pro vyloučeného spoluvlastníka není – podobně jako v jiných případech stanovení náhrady za omezení práva – rozhodující to, co spoluvlastník užívající věc nad rámec podílu získává (oč se obohatí); podstatná je újma vznikající vyloučenému spoluvlastníku. Tu musí soud stanovit na základě úvahy vycházející ze skutkových zjištění ohledně toho, co by spoluvlastník při obvyklém užívání věci v rámci svého podílu získal.“ V dané věci je proto nutno vycházet z užitku, kterého by bylo v rozhodném období dosaženo s přihlédnutím k tomu, že jde o byt, který byl v podílovém spoluvlastnictví, přičemž výše náhrady žalobce se odvíjí od velikosti jeho spoluvlastnického podílu. Takový způsob určení výše náhrady totiž vyjadřuje to, co by spoluvlastník při obvyklém užívání věci v rámci svého podílu získal.

29. Shora uvedené závěry lze shrnout tak, že vzhledem k tomu, že žalovaný jako vlastník nemovitosti rozhodl bez souhlasu žalobkyně o pronájmu nemovitosti a uzavřel nájemní smlouvu s třetími osobami, k čemuž byl s ohledem na svůj většinový podíl oprávněn, nemohl tak v období, kdy trval nájemní vztah užívat věc bez právního důvodu, a proto žalobkyni nevznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Skutečnost, že žalobkyně nesouhlasila s uzavřením té konkrétní nájemní smlouvy, nemá za následek ani její neplatnost, pouze za období nájemního vztahu žalobkyně byla omezena ve svém vlastnickém právu, za což jí náleží náhrada. Pokud se jedná o zbývající období, za které se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení, tj. od 6. 3. 2018 do 31. 3. 2018 a dále pak od 1. 10. 2020 dále, zde by žalobkyně musela tvrdit a prokázat, že jí v užívání nemovitostí bránila nějaká překážka ze strany žalovaného, toto však žalobkyně ani přes poučení soudu dle § 118a o.s.ř. neučinila, a tedy neunesla břemeno tvrzení a důkazní o tom, že by jí žalovaný bránil v užívání nemovitostí v tomto období.

30. Soud tak po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze částečně, a to za období od [datum], tj. za období, kdy trval nájemní vztah mezi žalovaným a manžely [jméno FO]. Soud dospěl k závěru, že žalovaný jako většinový vlastník předmětného bytu byl oprávněn s ním disponovat a pronajmout ho třetí osobě i bez souhlasu žalobkyně jakožto menšinového spoluvlastníka. I pokud jde o neběžnou správu společné věci dle § 1129 o.z., tam stačí 2/3 hlasů, žalobkyně ani netvrdila, že by se u soudu domáhala rozhodnutí o tom, že má být se společnou věcí naloženo jinak ve smyslu ustanovení § 1126, § 1128 odst. 2, odst. 3 o.z.

31. Žalovanému se podařilo prokázat, že v souvislosti s předmětným bytem vynaložil v rozhodném období od [Anonymizováno] celkem 116 009 Kč, toto bylo prokázáno sdělením společnosti [právnická osoba] Co žalovaný vynaložil v souvislosti s opravami bytu a jeho údržbou mělo být prokázáno výslechem žalovaného a svědkyně [jméno FO], avšak ani žalovaný ani svědkyně nebyly schopni uvést, jaké konkrétní částky byly vynaloženy, jelikož byt opravovali svépomocí a pořizovací ceny materiálů si nepamatovali. Nicméně soud z výpovědí obou dospěl k závěru, že ačkoli nebyly zjištěny konkrétní vynaložené částky, je zřejmé, že žalovaný a jeho rodina se přičinili o zlepšení bytu, který, jak vyplynulo z výpovědí, se v době nabytí podílu žalovaným v dražbě v roce 2018 nacházel v dezolátním stavu, zatímco žalobkyně se na opravách a nákupu potřebného materiálu nijak nepodílela, což nepopírala.

32. Soud dále poučil žalobkyni dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o tom, aby doplnila tvrzení a označila důkazy k tomu, v jakém stavu se předmětný byt nacházel v období, za které žalobkyně požadovala vydání bezdůvodného obohacení, žalobkyně však nedoplnila tvrzení ani neoznačila důkazy dle tohoto poučení. Pouze soudu předložila nový znalecký posudek, který se vztahuje k období od [datum]. Tento znalecký posudek porovnává v předmětném období ceny nájmu u srovnatelných bytových jednotek. Soud však musel dát za pravdu žalovanému, že tento znalecký posudek nikterak nezohledňuje, v jakém stavu se nacházel předmětný byt v té době, když nebylo provedeno šetření na místě, pouze bylo odkazováno na posudek jiného znalce, který údajně místní šetření provedl. Pokud jde o stav předmětného bytu v rozhodném období, soud vycházel z dalších provedených důkazů, a to z výslechu žalovaného a svědkyně [jméno FO], z nichž vyplynulo, že byt byl v [Anonymizováno] po vystěhování předchozího uživatele značně „vybydlený“ a bylo nutné jej uvést do obyvatelného stavu. Žalovaný i svědkyně vypovídali shodně a konzistentně, přičemž v jejich výpovědích soud neshledal žádné významné rozpory, a považoval je za věrohodné. Zjištěnou skutečnost, že byt byl v [Anonymizováno] v dezolátním stavu, soud vyhodnotil jako důležitou, pročež dospěl k závěru, že je namístě obvyklé nájemné zjištěné dle znaleckého posudku (které vzal za výchozí hodnotu pro stanovení náhrady za omezení vlastnického práva žalobkyně) za období [Anonymizováno], [Anonymizováno] v celkové výši 63 011,25Kč ponížit, a to úvahou podle § 136 o.s.ř. o 1/3, čímž žalobkyni vznikl nárok celkem na 42 007,50 Kč. Od této částky bylo třeba odečíst ještě náklady, které prokazatelně vynaložil žalovaný v souvislosti s předmětným bytem, resp. těchto nákladů, která připadá na žalobkyni jakožto čtvrtinového spoluvlastníka. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný vynaložil celkem 116 009 Kč za období od dubna 2018 do září 2020 včetně, z této částky přitom činí 29 002,25 Kč. Rozdíl mezi 42 007,25 Kč a 29 002,25 Kč pak činí 13 005,25 Kč. Na tuto částku tedy vznikl žalobkyni nárok a dále také na zákonný úrok z prodlení z této částky, který žalobkyně požadovala ode dne následujícího po podání žaloby až do zaplacení. Pokud jde o zbývající žalobou uplatněnou částku (po částečném zpětvzetí a nepřipuštění změny žaloby), v této části musela být žaloba s ohledem na shora uvedené zamítnuta.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení úspěšný z 8,8 %, nárok na náhradu nákladů řízení v tomto poměru vůči žalobkyni, která byla převážně neúspěšná. Náklady řízení žalovaného činí celkem 27 790 Kč a jsou tvořeny odměnou advokáta, který žalovaného v řízení zastupoval, a to v celkové výši 24 790 Kč dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „a.t.“) za 8 úkonů právní služby po 2 660 Kč z tarifní hodnoty 38 371 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., vyjádření k žalobě ze dne 28. 6. 2021, vyjádření ze dne 31. 1. 2022, vyjádření ze dne 22. 2. 2022 a vyjádření ze dne 2. 1. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., účast na jednání soudu ve dnech 15. 12. 2021, 13. 5. 2022 a 23. 8. 2023 podle § 11 odst. 1 písm. g) a.t., dále za 1úkon právní služby ve výši 2 380 Kč z tarifní hodnoty 31 881,82 Kč za účast na jednání dne 9. 2. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. a za 1 úkon právní služby ve výši podle § 11 odst. 2 písm. f) a.t. z tarifní hodnoty 28 513,04 Kč, a to za účast na vyhlášení rozsudku dne 19. 2. 2024 v částce 1 130 Kč; dále jsou náklady řízení žalovaného tvořeny náhradou hotových výdajů ve výši 3 000 Kč za 10 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 a.t. po 300 Kč. Pro úplnost je třeba uvést, že za vyjádření žalovaného ze dne 10. 10. 2023 odměna a náhrada hotových výdajů přiznána nebyla, neboť k tomuto vyjádření žalovaný nebyl soudem vyzván, zástupce žalovaného byl pouze při jednání dne 23. 8. 2023 poučen podle § 118a odst. 3 o.s.ř. k předložení důkazů, nikoli k doplnění tvrzení a vyjádření. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného soudu nepředložil vyúčtování nákladů řízení a ani nedoložil potvrzení o registraci k dani z přidané hodnoty, soud vycházel při výpočtu nákladů řízení z toho, že zástupce žalovaného není plátcem DPH. Žalovanému tak byla přiznána náhrada nákladů ve výši 8,8 % z částky 27 790 Kč, tj. 2 445,52 Kč. Třídenní lhůta k plnění ve výroku III. byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalovaného v řízení zastupoval.

Poučení