7 C 128/2022 - 301

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Jandurou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČ [IČO žalobce], se sídlem [Adresa žalobce], proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], IČ [IČO žalovaného A], se sídlem [Adresa žalovaného A], zast. [Jméno žalovaného B], advokátem se sídlem [Anonymizováno] o zaplacení částky 6.380.918,- Kč s přísl., takto: takto:

Výrok

I. Řízení se o 30.000,- Kč zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení a) částky 1.015.550,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.259.469,- Kč od 15.8.2022 do 29.9.2022, se zákonným úrokem z prodlení z částky 1.015.550,- Kč od 30.9.2022 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.200,- Kč; b) částky 448.183,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1.875.056,- Kč od 7.9.2022 do 24.11.2022, se zákonným úrokem z prodlení z částky 448.183,- Kč od 25.11.2022 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.200,- Kč; c) částky 531.787,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2.292.992,- Kč od 2.10.2022 do 24.11.2022, se zákonným úrokem z prodlení z částky 531.787,- Kč od 25.11.2022 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.200,- Kč; d) částky 234.470,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1.032.320,- Kč od 8.10.2022 do 24.11.2022, se zákonným úrokem z prodlení z částky 234.470,- Kč od 25.11.2022 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.200,- Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 223.894,60 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se k soudu podanou žalobou na žalovaném domáhal zaplacení původně částky 6.380.918,- Kč s přísl. Žalobce provozoval autobusová nádraží v [adresa], [adresa], [Anonymizováno], [adresa], [adresa], [adresa]. Všechna tato autobusová nádraží vlastní nebo k nim má, resp. v příslušném fakturovaném období měl užívací právo a právo vybírat poplatky za užití nádraží. Všichni dopravci, kteří příslušná nádraží využívají, hradí poplatky za užití příjezdové nebo odjezdového stání. Cena za užití příjezdového, či odjezdového stání byla určena provozovatelem nádraží, či dohodou. Žalobce poté, co se dohodl se zástupci [jméno FO] kraje na cenách a dalších službách, zaslal žalovanému dne 15.7.2022 návrh smlouvy na užívání autobusových nádraží. Cena a garantované služby nebyly předmětem diskuse, neboť byla stanovena dohodou mezi žalobcem a [jméno FO] krajem. K dohodě a textu smlouvy o užívání nádraží mezi žalobcem a žalovaným nedošlo. Žalobce trval na určitých formulacích ve smlouvě, které žalovaný odmítal. Přestože nedošlo k uzavření smlouvy, docházelo k užívání nádraží žalobce ze strany žalovaného, který je ovšem povinen za poskytované služby hradit sjednanou cenu. S ohledem na výše uvedené žalobce vystavil žalovanému následující faktury, které nebyly ke dni podání žaloby v plné výši uhrazeny: 1) faktura č. [hodnota] znějící na částku 3.259.469,- Kč, vystavená dne 14.8.2022 za užívání autobusových nádraží za období od 12.6.2022 do 31.7.2022, po částečné úhradě zbývalo k doplacení 1.015.550,- Kč; 2) faktura č. [hodnota] znějící na částku 1.875.056,- Kč, vystavená dne 6.9.2022 za užívání nádraží ze měsíc srpen 2022; 3) faktura č. [hodnota] znějící na částku 2.292.992,- Kč, vystavená dne 1.10.2022 za užívání nádraží za září 2022; 4) faktura č. [hodnota] znějící na částku 1.032.320,- Kč, vystavená dne 7.10.2022 za užívání autobusového nádraží [adresa] za období od 12.6.2022 do 30.9.2022. Žalovaný uhradil pouze část faktury 1) s odůvodněním, že nebude hradit vjezdy, které nevyužil, ani daň z přidaného hodnoty, další faktury již neuhradil vůbec. Žalobce dále požadoval částku ve výši 165.000,- Kč za neoprávněná parkování na autobusovém nádraží v [adresa]. Předžalobní výzvou ze dne 10.10.2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné pohledávky.

2. V dalším doplnění žaloby ze dne 5.5.2023 se žalobce vyjádřil tak, že v rámci neoprávněného parkování nesprávně vzal žalobu zpět o částku 135.000,- Kč, namísto částky 165.000,- Kč. Žalobu tak bere v rozsahu částky 165.000,- Kč zpět, tedy o dalších 30.000,- Kč. Dále uvedl, že žalovaný měl možnost svobodné volny, že nádraží žalobce využívat nebude, když nebyl schopen domluvit se na smluvních podmínkách tak, že svůj závazek vůči [jméno FO] kraji by změnil. Žalovaný se místo toho rozhodl, že bude využívat nádraží, i bez uzavřené smlouvy. Žalobce tak trval na tom, že předmětný nárok na žalovaném mu vznikl, a to z důvodu konkludentní akceptace smlouvy ze strany žalovaného, který autobusová nádraží začal využívat, nebo případně z titulu bezdůvodného obohacení, tedy z důvodu užívání nádraží bez platného právního titulu. Žalovaný následně v rozporu s uzavřenými smlouvami a vylepenými jízdními řády některé vjezdy nerealizoval, přesto stání měl rezervované ze strany žalobce. Žalovaný následně odmítal za tyto rezervace stání zaplatit. Žalobce tak jednoznačně trvá na svém nároku, i na vjezdy, které nakonec z důvodu na straně žalovaného nebyly realizovány. Ve věci autobusového nádraží [adresa] žalobce trvá na nároku za užívání nádraží v plné výši. Žalobce nezná důvody, které vedly žalovaného, či dokonce město [adresa] k uzavření smlouvy za užívání autobusového nádraží, která byla v rozporu se smlouvou o nájmu, kterou měl žalobce uzavřenou s městem a která skončila ke dni 29.9.2022. Do tohoto data obsluhoval všechna stanoviště na autobusovém nádraží s výjimkou č. [hodnota] žalobce. Žalovaný si dokonce objednával služby na výlep jízdních řádů k tomuto nádraží od žalobce. Pro žalobce tak bylo poměrně překvapivé zjištění, že město [adresa] uzavřelo přímo s žalovaným smlouvu týkající se autobusového nádraží, když obě strany měly vědět, že je stále v platnosti smlouva žalobce. V závěru se tak domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku II. rozsudku.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, nárok neuznal. Namítal, že s ohledem na tvrzení žalobce by řízení mělo být zastaveno i o částku 30.000,- Kč za požadované neoprávněné parkování. K věci samé uvedl, že ve snaze dosáhnout smírného řešení zaplatil i před splatností a před řádným vyúčtováním náhradu za využívání autobusových nádraží v rozsahu odpovídajícím skutečnému užití autobusových nádraží. Žalobce nárok opíral o smlouvu o užívání autobusových nádraží, ta však mezi účastníky v tomto znění a v písemné formě nebyla uzavřena. Poukázal na ustanovení § 1725 a 1740 odst. 2 o.z. K tomu uvedl, že žalovaný podstatně připomínkoval návrh smlouvy o užívání autobusových nádraží, což je zřejmé i z připojené emailové komunikace. Žalovaný s žalobcem se na obsahu písemné smlouvy nedohodli ještě ani v září 2022, jak dokládá email provozního ředitele žalovaného ze dne 7.9.2022. Žalobce nemá právo požadovat cenu za užívání – vjezd na autobusové nádraží v případech, ve kterých k užívání vůbec nedošlo, tedy nedošlo k vjezdu příslušného spoje. Za relevantní tak žalovaný považoval nárok jen na úhradu vjezdů uskutečněných na autobusová nádraží. Výši poskytnuté úhrady za jednotlivé vjezdy žalovaný akceptoval podle cen stanovených [jméno FO] krajem. Z důvodu ne eskalace dalšího sporu v tomto rozsahu v rámci vjezdů uskutečněných tak byla poskytnuta úhrada. K uplatněnému nároku ohledně autobusového nádraží ve [adresa] bylo na žalobci, aby nejprve tvrdil a prokázal, v jakém rozsahu užívání dotčeného prostoru náleží peněžité plnění žalobci a v jakém rozsahu městu [adresa]. Žalovaný uzavřel dne 28.6.2022 smlouvu o využívání autobusového nádraží s městem [adresa], úhrada v souladu se smlouvou byla městu žalovaným uhrazena. Dále se žalovaný vyjadřoval k nesprávně fakturované dani z přidané hodnoty.

4. V doplnění vyjádření ze dne 12.10.2023 žalovaný uvedl, že žalobce žalobu opírá o tvrzení, že má ve správě dotčená autobusová nádraží, dle žalovaného žalobce ovšem neprokázal, na jakém základě by měl být oprávněn vybírat na těchto nádražích jakékoli poplatky. Ohledně autobusového nádraží ve Vysokém Mýtě žalovaný v souladu se zákonem o dostupném přístupu informací si vyžádal informace o tom, zda nájemní smlouva mezi městem [adresa] jako vlastníkem a žalobcem byla vůbec uzavřena v souladu se zákonem o obcích. Bylo tak důležité, zda město publikovalo záměr pronájmu nemovitého majetku před uzavřením nájemní smlouvy, resp. jejich dodatků 15 dní předem na svoji úřední desce. Pokud by záměr nezveřejnila, právní jednání by tak bylo neplatné. Město na doplňující žádost poskytlo skartační protokoly, ty ovšem nedokládají, že byl záměr pronájmu skutečně zveřejněn. Dále žalovaný namítal, že nájemní smlouva mezi žalobcem a městem [adresa], jakož i dodatky, nebyla uzavřena v souladu s předpisy o zadávání koncesí. Pokud jde o jízdní řády, zpracování jízdního řádu je veřejnoprávní povinnosti dopravce vyplývající ze zákona, jízdní řád schvaluje krajský úřad jako příslušní dopravní úřad, přičemž zpracování jízdního řádku nepředstavuje „rezervaci“ užití autobusového nádraží, za kterou by bez ohledu na to, zda spoj jede dle jízdního řádu nebo nikoli, měl žalovaný platit. Žalovaný dále upozornil, že v rámci případného bezdůvodného obohacení se bezdůvodné obohacení v žádném případě nenavyšuje o daň z přidané hodnoty. Žalovaný závěrem shrnul, že žalobce neprokázal oprávnění vůbec účtovat jakékoli poplatky spojené s vjezdy na autobusová nádraží, to tím spíše u nádraží v [adresa], [adresa], které nejsou ve vlastnictví žalobce. U nádraží ve [adresa] žalovaný konstatuje, že nájemní smlouva, kterou ohledně tohoto autobusového nádraží uzavřel žalobce s jeho vlastníkem, je neplatná pro rozpor se zákonem o obcích, případně se zákonem, který upravuje zadávání koncesí. Navrhl tak zamítnutí žaloby.

5. Částečným zpětvzetím ze dne 28.11.2022 vzal žalobce ohledně částky 1.426.873,- Kč, kterou žalovaný uhradil dne 24.11.2022 na pohledávku ve výši 1.875.056,- Kč, ohledně částky 1.761.205,- Kč, kterou žalovaný uhradil dne 24.11.2022 na pohledávku ve výši 2.292.992,- Kč, ohledně částky 797.850,- Kč, kterou žalovaný hradil dne 24.11.2022 na pohledávku ve výši 1.032.320,-Kč a dále o částku 135.000,- Kč pro pohledávku neoprávněného parkování, žalobu částečně zpět.

6. Usnesením Okresního soudu v Semilech ze dne 3.3.2023 č.j. 7 C 128/2022-72 bylo výrokem I. řízení o 1.426.873,- Kč, o 1.761.205,- Kč, o 797.850,- Kč, o 135.000,- Kč částečně zastaveno. Výrokem III. byla žalobci vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši 206.046,- Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 23.3.2023.

7. V rámci jednání účastníci učinili za nesporné, že uskutečněné vjezdy na autobusová nádraží za rozhodné období byly zaplaceny, s výjimkou autobusového nádraží ve [adresa].

8. Z provedených důkazů soud zjistil:

9. Z návrhu smlouvy o užívání autobusového nádraží, provozovatel [Jméno žalobce]. – žalobce navrhoval s [Jméno žalovaného A] s.r.o. uzavřít smlouvu o užívání autobusových nádraží provozovatele v [adresa], [adresa]. Smlouva v písemné podobě tak, jak byla formulována mezi účastníky nebyla uzavřena. Dle datové zprávy žalovanému žalobcem návrh smlouvy byl doručen dne 18.7.2022.

10. Daňovým dokladem ze dne 14.8.2022 se splatností dne 31.8.2022 žalobce vyfakturoval žalovanému částku 3.259.469,- Kč za užívání autobusových stání shora, kromě autobusového stání ve [adresa], za období od 12.6.2022 do 31.7.2022.

11. Daňovým dokladem ze dne 6.9.2022 se splatností dne 20.9.2022 žalobce vyfakturoval žalovanému částku 1.875.056,- Kč za užívání autobusových stání shora, mimo [adresa], za období srpen 2022.

12. Daňovým dokladem ze dne 1.10.2022 se splatností dne 15.10.2022 žalobce vyfakturoval žalovanému částku 2.292.992,- Kč za užívání autobusových stání shora, mimo [adresa], za období září 2022.

13. Daňovým dokladem ze dne 7.10.2022 se splatností dne 21.10.2022 žalobce vyfakturoval žalovanému částku 1.032.320,- Kč za užívání autobusového nádraží [adresa], za období od 12.6.2022 do 30.9.2022.

14. Výzvou ze dne 10.10.2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované pohledávky, shodnou výzvou byl vyzván k úhradě neoprávněného parkování. Dle datové zprávy výzva byla žalovanému doručena dne 10.10.2022.

15. Předžalobní výzvou ze dne 24.10.2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné pohledávky, která dle datové zprávy mu byla doručena shodného dne.

16. Z emailové komunikace ze dne 24.5.2022, dne 2.6.2022, dne 21.7.2022 mezi účastníky bylo zřejmé, že žalovaný nesouhlasil s návrhem smlouvy o užívání autobusových nádraží. Shodná zjištění byla učiněna z emailu ze dne 7.9.2022, jakož i souhrnného souboru s připomínkami ke smlouvě o užívání autobusových nádraží na č.l. 92 spisu.

17. Sdělením ze dne 25.8.2022 žalovaný odmítl daňový doklad žalobce č. [hodnota], požádal o jeho opravu tak, aby počty vjezdů v období 12.6.2022 až 31.7.2022 odpovídaly skutečně realizovanému počtu vjezdů.

18. Ze smlouvy uzavřené dne 28.6.2022 na období od 12.6.2022 do 29.9.2022 mezi městem [adresa] jako poskytovatelem a [Jméno žalovaného A] s.r.o. byla uzavřena smlouva k užívání autobusového stání č. [hodnota] ve [adresa]. Dále ze smlouvy bylo zřejmé, že výstupní stání kromě nástupního místa č. [hodnota] a čekací stání je dosud v nájmu společnosti [právnická osoba], tento nájemní vztah na základě podané a doručené výpovědi skončí dnem 29.9.2022. Smlouva byla vložena do registru smluv, součástí smlouvy byly přílohy č. [hodnota], č. [hodnota] – plány autobusového nádraží, včetně autobusových stání.

19. Daňovým dokladem č. [hodnota] město [adresa] vyfakturovalo odběrateli – žalovanému nájemné za období od 12.6.2022 do 30.6.2022 dle smlouvy o užívání autobusového nádraží ze dne 28.6.2022 částku 218.163,- Kč.

20. Daňovým dokladem č. [hodnota] město [adresa] vyfakturovalo odběrateli – žalovanému nájemné za období od 1.7.2022 do 31.7.2022 dle smlouvy o užívání autobusového nádraží ze dne 28.6.2022 částku 248.800,20 Kč.

21. Daňovým dokladem č. [hodnota] město [adresa] vyfakturovalo odběrateli – žalovanému nájemné za období od 1.8.2022 do 31.8.2022 dle smlouvy o užívání autobusového nádraží ze dne 28.6.2022 částku 297.079,20 Kč.

22. Daňovým dokladem č. [hodnota] město [adresa] vyfakturovalo odběrateli – žalovanému nájemné za období od 1.9.2022 do 30.9.2022 dle smlouvy o užívání autobusového nádraží ze dne 28.6.2022 částku 323.868,60 Kč.

23. Transakční historií účtu žalovaného bylo prokázáno, že dne 15.7.2022 byla zaplacena městu [adresa] faktura shora na částku 218.163,- Kč, dne 16.8.2022 faktura na částku 248.800,20 Kč, dne 9.12.2022 na částku 297.079,20 Kč, dne 9.12.2022 na částku 323.868,60 Kč, byly tak zaplaceny všechny stání na autobusovém nádraží bez rozdílu stání, tedy i jiných stání než stání č. [hodnota].

24. Z emailové komunikace ze dne 12.6.2022 mezi účastníky bylo patrno, že žalovaný upozornil žalobce, že si přeje být zavázán až na základě písemně uzavřené smlouvy, nebo alespoň písemné nabídky. Vyhradil si každou nabídku posoudit. Shodě mlčení nebo nečinnost nelze považovat za přijetí nabídky.

25. Smlouvou č. [hodnota] o nájmu pozemku uzavřenou dne 19.12.2001 mezi městem [adresa] jako pronajímatelem a [právnická osoba]. jako nájemcem, pronajímatel prohlásil, že je vlastníkem stavby autobusového nádraží ve [adresa] Městská rada dne 19.12.2001 schválila pronájem pozemku autobusového nádraží se stavbou na něm umístěném žalobci, stanovištěm č. [hodnota] bude nadále disponovat pronajímatel. Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě č. [hodnota] ze dne 1.1.2009 byla sjednána nová výše nájemného, dodatkem č. [hodnota] ze dne 1.6.2009 bylo sjednáno, že součástí předmětu nájmu není část pozemku – stanoviště č. [hodnota], dále byla zmíněna výše nájemného.

26. Informativním výpisem z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] bylo zřejmé, že vlastníkem pozemkové parcely č. [hodnota] v k.ú. [adresa] je město [adresa].

27. Žalovaný v rámci podané žádosti ze dne 17.8.2023 podle zákona č. 106/1999 Sb. požádal město [adresa] o sdělení, zda shora uvedené smlouvy uzavřené mezi [adresa] jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem, o nájmu autobusového nádraží včetně obou dodatků byly vyvěšeny na úřední desce obecního úřadu, resp. zda byl vyvěšen záměr pronajmout žalobci autobusové nádraží, na základě citované smlouvy a dodatků.

28. Ze sdělení [právnická osoba] ve [adresa] bylo patrno, že dokumenty a spisy, resp. záměr obce pronajmout nemovitý majetek předcházející usnesení z roku 2001, z roku 2008 a z roku 2009 byly již skartovány, neboť jsou ukládány po dobu stanovené 5 leté skartační lhůty, se skartačním znakem S. Stejné informace vyplývaly z protokolu o skartačním řízení ze dne 20.5.2011, jakož i přílohy a dále o protokolu o skartačním řízení ze dne 26.6.2018 s přílohou.

29. Ze zprávy [právnická osoba] ve [adresa] ze dne 17.12.2023 na č.l. 243 spisu bylo zřejmé, že při uzavírání nájemní smlouvy č. [hodnota] z 19.12.2001 o nájmu pozemku mezi městem [adresa] a žalobcem, ve znění dodatku č. [hodnota] a č. [hodnota] nebylo postupováno podle zákona o koncesních smlouvách.

30. Z provedených důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav:

31. Žalobce v rozhodné době od 12.6.2022 do 30.9.2022 provozoval autobusová nádraží v [adresa], [adresa]. Na žalovaném požadoval zaplacení v příslušné sazbě za vjezdy, které byly stanoveny jízdním řádem. Žalovaný žalobci zaplatil požadované částky pouze za faktické vjezdy na autobusová nádraží, což ostatně tato skutečnost mezi účastníky byla za nespornou, v tomto rozsahu byla žaloba vzata zpět. Žalobce svůj nárok odůvodňoval konkludentní akceptací smlouvy ze strany žalovaného, případně z titulu bezdůvodného obohacení. To vyjma autobusového nádraží ve [adresa], kde za faktické vjezdy za všechna stání nikoli pouze za stání 7, bylo zaplaceno přímo městu. Pro požadovanou částku neoprávněného parkování v celkové výši 165.000,- Kč byla žaloba též vzata zpět.

32. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

33. Podle § 1725 o.z. smlouva je ujednána, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

34. Podle § 1740 odst. 1 o.z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

35. Podle § 1740 odst. 2 o.z., věta první, projev vůle, který obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím nabídky a považuje se za novou nabídku.

36. Podle § 39 odst. 1 z.č. 128/2000 Sb., o obcích dle stavu k 31.12.2002, resp. 31.12.2013, záměr obce prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako výpůjčku obec zveřejní po dobu nejméně 15 dnů před projednáním v orgánech obce vyvěšením na úřední desce obecního úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Záměr může obec též zveřejnit způsobem v místě obvyklým. Pokud obec záměr nezveřejní, je právní úkon od počátku neplatný.

37. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

38. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

39. Výrokem I. rozsudku bylo řízení o 30.000,- Kč zastaveno, neboť v tomto rozsahu, do částky 165.000,- Kč za neoprávněné parkování na autobusových nádražích [adresa], vzal žalobce žalobu zpět. O částce 135.000,- Kč bylo již rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Semilech ze dne 3.3.2023 č.j. 7 C 128/2022-72, kterým kromě této částky bylo řízení zastaveno i o 1.426.873,- Kč, o 1.761.205,- Kč, o 797.850,- Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 23.3.2023.

40. Jak již soud uváděl výše, mezi účastníky bylo nesporným, že žalovaný zaplatil za faktické vjezdy na shora citovaná autobusová nádraží, kromě nádraží ve [adresa]. V tomto rozsahu tak byla žaloba vzata zpět, řízení bylo shora citovaným usnesením okresního soudu, jakož i výrokem I. rozsudku, zastaveno.

41. Žalobce v řízení tvrdil, že s žalovaným konkludentně uzavřel smlouvu o užívání autobusových nádražích, jak byla žalovanému původně předložena žalobcem, když žalovaný předmětná autobusová nádraží v rozhodném období užíval. Toto tvrzení ohledně konkludentně uzavřené smlouvy soud považuje za neprokázané, vyvrácené důkazy žalovaného níže. Smlouva je ujednána, pokud si smluvní strany, byť konkludentně sjednali obsah smlouvy, bez jakýchkoliv výhrad. Z důkazů emailové komunikace mezi účastníky, která probíhala ve dnech 2.6.2022, 21.7.2022, a zejména dne 7.9.2022 bylo patrno, že mezi účastníky nedošlo na shodě sjednání obsahu žalobcem tvrzené smlouvy. Naopak žalovaný neustále trval na své námitce v tom směru, že bude plnit pouze na faktické vjezdy za autobusová nádraží, což žalobce ve svém výsledku neakceptoval. Soud uzavírá, že žádná, byť konkludentním způsobem smlouva mezi účastníky nebyla sjednána. Ostatně i v rámci právní kvalifikace sám žalobce musel mít též pochybnosti, když požadované plnění následně opřel o další právní důvod, tedy požadované plnění z bezdůvodného obohacení.

42. Soud následně zkoumal, zda žalobci vniklo na žalovaném právo z bezdůvodného obohacení pro plnění bez právního důvodu. Tedy pro plnění představující všechny předepsané vjezdy v rámci jízdního řádu. Soud je toho názoru, že vytvoření jízdního řádu je veřejnoprávní povinností dopravce, sama o sobě tato povinnost nepředstavuje jakousi rezervaci použití autobusového nádraží, za kterou by žalovaný měl automaticky plnit žalobci. Dle soudu bezdůvodné obohacení by zakládalo pouze faktické užití – vjezd na autobusové nádraží. Takovéto faktické užití bylo ovšem žalovaným dle nesporných tvrzení účastníků řádně zaplaceno. V tomto rozsahu byla žaloba částečně vzata zpět a řízení zastaveno. Na další požadované plnění představující zaplacení všech předepsaných vjezdů na předmětná autobusová nádraží žalobci z důvodu shora nevznikl právní nárok, neboť mu nevzniklo žádné právo z titulu bezdůvodného obohacení.

43. Ohledně autobusového nádraží ve [adresa] soud argumentoval zcela shodně jako výše - v tom směru, že pro nárok z bezdůvodného obohacení jsou rozhodující faktické vjezdy na autobusová nádraží. Ohledně tohoto nádraží žalovaný ovšem ještě argumentoval skutečností, že původní smlouva č. [hodnota] o nájmu pozemku uzavřená dne 19.12.2001 mezi městem [adresa] jako pronajímatelem a [právnická osoba] jako nájemcem, ve znění dodatku č. [hodnota], č. [hodnota] je neplatná, neboť nebyla uzavřena v souladu se zákonem o obcích, když město nepublikovalo záměr pronájmu před uzavřením smlouvy 15 dnů předem na úřední desce. Dále namítal, že smlouva nebyla uzavřena v souladu s předpisy o zadávání koncesí. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že vlastníkem pozemku autobusového nádraží je město [adresa]. Dále ze zprávy města na výzvu žalovaného ze dne 17.8.2023 bylo prokázáno, že veškeré dokumenty k nájemní smlouvě včetně dodatků jsou skartovány. Shodně zde nebyl žádný další důkaz, kterým by bylo prokázáno, že záměr města uzavřít citovanou smlouvu byl 15 dnů předem zveřejněn na úřední desce města. Shodné nejasnosti vyplynuly i z protokolu o skartačním řízení. V řízení tak nebylo prokázáno, že by předmětný záměr byl v souladu se zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, řádně publikován. S odkazem na § 39 odst. 1 citovaného zákona lze uzavřít, že předmětnou smlouvu lze považovat za neplatnou. Shodně ze zprávy [právnická osoba] ve [adresa] ze dne 17.12.2023 ve vztahu k druhé námitce bylo prokázáno, že při uzavírání citované nájemní smlouvy nebylo postupováno podle zákona o koncesních smlouvách. V řízení bylo dále prokázáno, k důkazu provedenými daňovými doklady, které byly ve shodě s důkazem o transakční historií žalovaného, že za rozhodné období žalovaný všechny vjezdy na autobusová stání ve [adresa], bez rozdílu stání, tedy včetně i jiných stání, než stání č. [hodnota], plnil přímo na účet města [adresa]. Jinými slovy, pokud žalobce za užívání celého nádraží v rozsahu uskutečněných jízd plnil přímo městu [adresa], plnil ze všech důvodů shora po právu, nárok nemohl vzniknout žalobci.

44. Výrokem II. rozsudku s odkazem na uváděné důvody tak byla žaloba zamítnuta.

45. V řízení soud provedl i další důkazy, kromě důkazů uvedených shora, tyto důkazy ovšem nehodnotil, neboť pro rozhodnutí ve věci samé by to bylo nadbytečné.

46. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaný měl ve věci plný úspěch, proto soud ve prospěch žalovaného k tíži žalobce uložil zaplatit náklady řízení v celkové výši 223.894,60 Kč. Náklady řízení se skládaly z odměny advokáta za 10 úkonů právní služby po 17.340,- Kč dle §§ 7, 8 odst. 1, 11 odst. 1 písm. a), d) g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava, nahlížení do spisu 17.4.2023, vyjádření k žalobě 21.4.2023, doplnění vyjádření k žalobě 21.6.2023, doplnění tvrzení a důkazních návrhů s vyjádřením 12.10.2023, účast na jednání 27.11.2023, nahlížení do spisu 6.12.2023, doplnění tvrzení a důkazních návrhů s vyjádřením 27.12.2023, předložení důkazů 4.1.2024, účast na jednání 22.1.2024; tarifní hodnota 2.259.990,- Kč); náhrady hotových výdajů za 10 úkonů právní služby po 300,- Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky; náhrady za promeškaný čas 4 jízdy, za každou jízdu 6 půlhodin po 100,- Kč, tj. 2.400,- Kč dle § 14 odst. 3 vyhlášky; cestovného dne 17.4.2023, 27.11.2023 a 6.12.2023, celkem 4.860,- Kč, tj. 3x [adresa] a zpět, tj. vždy 210,8 km dle vyhl. č. 191/2003 Sb., při průměrné spotřebě 7,3 l benzínu/100 km, vozem [Anonymizováno], RZ [SPZ]; cestovného dne 22.1.2024, celkem 1.666,- Kč na trase [adresa] a zpět, tj. 210,8 km dle vyhl. č. 398/2023 Sb., shodným vozem; 21% DPH 38.568,60 Kč.

Poučení