7 C 141/2012-548

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Maškovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený [anonymizováno] [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou délkou správního řízení o vydání cestovního pasu, o nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za zásah do práva na svobodu, pohybu a pobytu takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen do patnácti dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 59 375 zamítnout se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z této částky od 12.2.2010 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do patnácti dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 70 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z této částky od 12.2.2010 do zaplacení.

III. Zamítá se žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 70 000 Kč s příslušenstvím.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 166 672,50 Kč k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10.9.2009 se žalobce domáhal na původně žalovaných 1 a 2 (po sdělení závazného právního názoru je žalována pouze [název] [anonymizováno] [stát. instituce]) zaplacení celkové dlužné částky 200 000 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. částkou 59 375 Kč s příslušenstvím (ohledně částky 625 Kč již bylo pravomocně rozhodnuto) a dále za zásah do osobnostních práv žalobce částkou 140 000 Kč s příslušenstvím. Po rozhodnutí dovolacího soudu se tak jedná o dva nároky žalobce, a to na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu jednak podle § 31a zákona 82/1998 Sb., která byla způsobena nepřiměřenou délkou správního řízení o vydání nového cestovního pasu a odpíráním vydání cestovního pasu a dále z důvodu zásahu do osobnostních práv, zejména základního práva na svobodu pohybu a pobytu, tedy za nezákonné rozhodnutí podle § 7,8 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že újma byla žalobci způsobena nepřiměřenou délkou správního řízení vedeného [anonymizována tři slova] [obec a číslo] o žádosti o vydání cestovního pasu ze dne 10.4.2007 a dále zásahem do osobnostních práv žalobce, zejména do práva na svobodu pohybu a pobytu zaručeného čl. 14 Listiny základních práv a svobod. Žalobce již dne 10.4.2007 podal v [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] žádost o vydání nového cestovního pasu poté, co mu byl cestovní pas odejmut (správní řízení ohledně odnětí cestovního pasu je předmětem soudního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 24 C 361/2011). Žádost žalobce byla zamítnuta rozhodnutím [anonymizováno] [obec a číslo] [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] ze dne 30.5.2007 s odůvodněním, že„ na základě tímto úřadem vyžádaného sdělení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo jmenovaným sděleno, že důvody pro odnětí a odepření cestovních dokladů u žalobce stále trvají“. Žalobce dále uvedl, že toto rozhodnutí ze dne 30.5.2007 mu nebylo doručeno, jeho existenci a obsah zjistil zástupce žalobce až nahlížením do spisu v prosinci 2008 a poté mu bylo doručeno až po jeho urgenci. Zástupce žalobce proti tomuto rozhodnutí podal dne 22.12.2008 odvolání, v němž zároveň upozornil na existenci a právní moc rozsudku vydaného MS v Praze pod č.j. 6 Ca 300/2008-136 dne 19.12.2008. Na základě tohoto rozhodnutí [anonymizováno] [obec a číslo] odvolání sám vyhověl, zrušil své rozhodnutí č.j. [spisová značka] [číslo] ze dne 30.5.2007 a dále rozhodl, že bude pokračováno v řízení o žádosti o vydání nového cestovního pasu, podané žalobcem v [anonymizováno] na [anonymizována tři slova], přičemž se jednalo o cestovní pas se strojově čitelnými údaji a s nosičem dat s biometrickými údaji. Dne 11.3.2009 byl úřadem informován, že rozhodnutí č.j. [spisová značka] [číslo] ze dne 30.5.2007 nabylo právní moci dne 27.2.2009 a vyzván k dokončení řízení o žádosti, přičemž ve lhůtě 17.3.2009 do 1.4.2009 budou vydávány e-pasy s otisky prstů. Ukázalo se, že z technických důvodů žádost nelze vyřídit, dne 16.3.2009 požádal žalobce úřad, aby řízení bylo dokončeno a pas mu byl vydán. Musel vyplnit nový formulář žádosti a vyčkat na vydání cestovního pasu s otisky prstů na základě pozvánky ze dne 5.5.2009 a datem vydání 8.4.2009, přičemž k faktickému převzetí nového pasu došlo dne 18.5. 2009. Správní řízení o žádosti o vydání nového cestovního pasu trvalo od 10.4.2007 do 18.5.2009, tedy dva roky a jeden měsíc (dále jen rozhodné období). Žalobce poukázal rovněž na to, že tato délka řízení byla zcela nepřípustná, jestliže se jednalo o omezení jeho ryze osobnostního práva, jakým je svoboda pohybu i pobytu, prožíval reálné pocity bezmoci a ponížení, přičemž čekání se neustále prodlužovalo a nedocházelo ke zjednání nápravy. Žalobce tak má za to, že jeho celková nemajetková újma, vzniklá popsaným způsobem v důsledku nesprávného úředního postupu a vydáním chybného, resp. nezákonného úředního rozhodnutí, by měla být odškodněna částkou 200 000 Kč s příslušenstvím. Při stanovení újmy je třeba přihlédnout k jednání soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který vyvíjel na žalobce nepřípustný nátlak s cílem donutit ho k úhradě vymáhané pohledávky, z jeho popudu bylo bezdůvodně zahájeno správní řízení, které skončilo odnětím cestovních pasů a vydána všechna následná nezákonná správní a soudní rozhodnutí, která byla předurčující pro výsledek řízení, v němž bylo rozhodnuto o žádosti o vydání nového cestovního pasu ze dne 10.4.2007 Soudní exekutor dne 21.5.2007 na žádost [anonymizováno] [obec a číslo] zaslal oznámení, že důvody pro odnětí a pro odepření vydání cestovních dokladů stále trvají. Ze strany exekutora se jednalo o úmyslné protiprávní jednání vedené snahou žalobce poškodit a šikanovat, neboť nezákonnost rozhodnutí [anonymizována tři slova] [obec a číslo] ze dne 30.5.2007 zrušeného 2.2.2009 je zřejmá. Žalobce se žádostmi ze dne 10.8.2009 ve smyslu ust. § 14 zák. č. 82/1998 Sb. obrátil na žalovaného, do dnešního dne však žádné odškodnění neobdržel, přičemž lhůta k uspokojení nároku marně uplynula dne 11.2.2010.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu s odůvodněním, že dne 10.4.2007 požádal žalobce o vydání nového cestovního pasu v [anonymizována čtyři slova]. Na základě této žádosti [anonymizována dvě slova] vznesl dotaz na [anonymizováno] [obec a číslo] ohledně blokace v systému evidence cestovních dokladů (ECD), která znemožňuje pokračování v řízení o žádosti. [anonymizováno] [obec a číslo] vznesl dne 16.5.2007 dotaz na soudního exekutora [anonymizováno] [příjmení], zda trvají důvody blokace, ten dne 21.5.2007 odpověděl kladně a na základě této skutečnosti vydal dne 30.5.2007 [anonymizováno] [obec a číslo] rozhodnutí, kterým odepřel vydání cestovního dokladu. Toto rozhodnutí bylo zasláno žalobci do [příjmení] [jméno], ale písemnost byla poštovním úřadem ztracena. K opakovanému doručení žalobci došlo dne 17.12.2008 až po žádosti žalobce o opakované doručení. Proti rozhodnutí podal žalobce dne 22.12.2008 odvolání a s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 6 Ca 300/2008-136 ze dne 19.12.2008 a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v Brně č.j. 2 AS 22/2007-119 ze dne 31.7.2008 a žalobcem podané kasační stížnosti bylo zrušeno rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [číslo] 2004 ze dne 22.10.2004 a rozhodnutí [anonymizováno] [obec a číslo] č.j. [číslo] [spisová značka] ze dne 12.3.2004. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec a číslo] rozhodnutím pod č.j. [spisová značka] [číslo] ze dne 2.2.2009 odvolání žalobce vyhověl a v autoremeduře zrušil své rozhodnutí č.j. [spisová značka] [číslo] ze dne 30.5.2007 a konstatoval, že v řízení o žádosti o vydání cestovního pasu bude pokračováno a tento bude žalobci vydán, k čemuž došlo dne 18.5.2009. Žalovaný má zato, že správní orgán postupoval v souladu se správním řádem a zákonem o cestovních dokladech. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] reagoval vždy správně a včas na podněty žalobce a nezpůsoboval v řízení žádné zbytečné průtahy. Žalovaný má dále zato, že k vydání žádného nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. ze strany [anonymizováno] nedošlo, neboť ke zrušení rozhodnutí došlo v rámci využití řádných opravných prostředků. Žalobce v řízení netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývala jeho konkrétní újma spolu s důkazy k nim. Nebyly tak splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti prvého žalovaného za nemajetkovou újmu, neboť nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany úřadu ani k vydání nezákonného rozhodnutí.

3. Soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení a dospěl k závěru, že je nedůvodná. Dne 10.4.2007 bylo podáním žádosti o vydání cestovního pasu zahájeno správní řízení v této věci. Dne 30.5.2007 vydal [anonymizováno] zamítavé rozhodnutí, které bylo doručeno zástupci žalobce až dne 17.12.2008. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání. [anonymizována tři slova] vydal dne 22.2.2009 rozhodnutí, kterým odvolání žalobce vyhověl a zamítavé rozhodnutí zrušil, rozhodnutí nabylo právní moci dne 27.2.2009. Dne 2.3.2009 zaslal [anonymizována tři slova] žalobci sdělení o možnosti vydání nového cestovního pasu. Dne 5.5.2009 byl žalobce pozván na [anonymizována tři slova] [anonymizováno], kde mu byl dne 18.5.2009 předán nový cestovní pas s datem vydání 8.4.2009. Dne 12.5.2009 vydal [anonymizována tři slova] usnesení, který zastavil řízení. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal, o tomto odvolání rozhodl [stát. instituce] dne 5.8.2009. Dne 10.8.2009 uplatnil žalobce nárok na zadostiučinění v předběžném projednání podle § 14 zákona 82/1998 Sb. Dne 11.9.2009 byla podána žaloba v této věci. Podle § 32 odst. 3 zákona 82/1998 Sb. platí, že vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za šest měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Šestiměsíční doba je zde stanovena jako minimální, přičemž rozhodné jsou konkrétní okolnosti případu. Pojem skončení řízení zákona 82/1998 Sb. nikde nedefinuje, byl však vyložen ve stanovisku NS Cpjn 206/2010 tak, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno bez ohledu nato, zda opravný prostředek byl úspěšný, neúspěšný nebo byl odmítnut. Není přitom podmínkou, aby se jednalo o rozhodnutí ve věci samé. (srovnej dále rozhodnutí NS 30 Cdo 2742/2009, 30 Cdo 1508/2011 a 30 Cdo 2952/2014) Poslední rozhodnutí, které bylo v posuzovaném řízení vydáno, bylo rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 5.8.2009. Nárok žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu nebyl založen samotným zrušovacím rozhodnutím [anonymizována tři slova] ze dne 22.2.2009, které nabylo právní moci 27.2.2009, neboť bylo zapotřebí zahájené správní řízení nejprve pravomocně skončit, a to vydáním cestovního pasu žalobci a v takovém případě se kladné rozhodnutí nevydává. Dojde-li ke zrušení nezákonného rozhodnutí a řízení, v němž bylo takové rozhodnutí vydáno, dále pokračuje, nelze nárok na odškodnění uplatnit, dokud toto řízení není pravomocně skončeno. (srovnej rozhodnutí NS 25 Cdo 593/2003 a 30 Cdo 2259/2012) K vydání cestovního pasu došlo dne 8.4.2009 a k jeho převzetí žalobcem dne 18.5.2009. Dne 10.8.2009 žalobce uplatnil nárok v předběžném projednání, kdy po dobu předběžného projednání, nejdéle však šest měsíců, promlčecí doba neběžela tak, jak je uvedeno v § 35 zákona 82/1998 Sb. Dne 11.9.2009 žalobce uplatnil nárok žalobou u soudu. Nárok žalobce tak není promlčen a námitka promlčení není důvodná.

4. Dne 4.11.2015 rozhodl zdejší soud rozsudkem ve věci samé č.j. 7 C 141/2012-289 tak, že konstatoval, že v řízení o vydání nového cestovního pasu [anonymizována tři slova] [obec a číslo] zahájeném dne 10.4.2007 bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, dále že žalovaný 1 je povinen zaplatit žalobci částku 50.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z této částky od 12.2.2010 do zaplacení, dále že žalovaný 2 je povinen zaplatit žalobci částku 30.875 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z této [anonymizováno] od [datum] do zaplacení, dále že se zamítá žaloba s návrhem, aby žalovaní 1 a 2 byli povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 119.125 Kč s příslušenstvím spolu s povinností žalovaných 1 a 2 hradit náklady řízení.

5. Dne 3.2.2016 odvolací soud zrušil usnesením č.j. 19 Co 420/2015-333 rozsudek soudu prvého stupně a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Soudu prvého stupně uložil, aby na straně žalované jednal pouze s [stát. instituce] jako organizační složkou státu. Dále uložil soudu, aby konkrétně ujasnil, jaký nárok je předmětem sporu. Žalobce požadoval odškodnění nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem v důsledku nepřiměřené délky správního řízení a zásahem do osobnostních práv. Odškodnění žalobce se týká pouze řízení o vydání nového cestovního pasu, nikoli jeho odnětí, toto správní řízení je předmětem jiného soudního řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn. 24 C 361/2011. Dále upozornil na skutečnost, že je konstantně judikováno, že v případě přiznání finanční satisfakce konstatovat také porušení práva v samostatném výroku. Dále je třeba doplnit chybějící lhůtu k plnění. V případě finančního odškodnění je na soudu, aby důsledně posoudil všechna kritéria při stanovení výše náhrady v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR.

6. Dne 27.7.2016 zdejší soud rozhodl rozsudkem ve věci samé č.j. 7 C 141/2012-357 tak, že žalovaný je povinen do patnácti dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 59 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z této částky od 12.2.2010 do zaplacení, dále že žalovaný je povinen do patnácti dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 70 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z této částky od 12.2.2010 do zaplacení, dále zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 70 625 Kč s příslušenstvím a dále přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Ohledně prvého nároku soud vycházel ze Stanoviska NS ČR Cpjn 206/2010 ze dne 13.4.2011 (dále jen stanovisko) a přiznal žalobci základní částku odškodnění ve výši 31 250 Kč navýšenou o 50% z důvodu velkého významu pro žalobce, dále o 20% z důvodu, že žalobci nelze nic vytknout a dále o 20% z důvodu banální věci, tedy celkem 59 375 Kč. Ohledně druhého nároku dospěl k závěru, že došlo k porušení práva žalobce na svobodu pohybu a pobytu ve smyslu čl. 14 LZPS a přiznal žalobci částku 70 000 Kč.

7. Dne 2.11.2016 odvolací soud usnesením č.j. 19 Co 317/2016-393 zrušil rozsudek prvého stupně s výjimkou částky 625 Kč s příslušenstvím, která byla zamítnuta a vrátil věc zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud nesdílel závěr zdejšího soudu o odškodnění dvou samostatných nároků, měl zato, že se jedná o jeden nárok na nemajetkovou újmu vyplývající z dlouho trvajícího správního řízení o vydání pasu. Dále měl zato, že nelze aplikovat Stanovisko a na správní řízení nelze aplikovat § 13 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. (dále jen citovaný zákon) Postižitelné jsou tak jednotlivé průtahy v řízení, pokud správní orgán porušil svou povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, nikoli řízení jako celek. Vyvratitelná domněnka vzniku újmy se tak neuplatní.

8. Dne 27.2.2019 dovolací soud usnesením č.j. 30 Cdo 1098/2017-416 zamítl dovolání žalobce s odůvodněním, že na nesprávný úřední postup nedopadají závěry Stanoviska a neuplatní se vyvratitelná domněnka vzniku újmy. Na posuzované správní řízení ochrana čl. 6 odst. 1 Úmluvy nedopadá. Správní řízení o vydání cestovního pasu mělo přímý vliv na právo na svobodu pobytu a pohybu, ale nemá civilní povahu a nemá přímý dopad do majetkové sféry účastníka, tudíž převažuje veřejnoprávní povaha nad přítomností soukromoprávního prvku. Dovolací soud postavil najisto, že žalobce v řízení uplatnil dva nároky, a to nárok na odčinění nemajetkové újmy vzniklé mu v důsledku délky posuzovaného správního řízení a dále nárok na odčinění nemajetkové újmy vzniklé v důsledku omezení možnosti cestovat.

9. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Dne 10.9.2009 podal u Obvodního soudu pro Prahu 5 žalobce žalobu, obsahující 3 samostatné žalobní nároky, přičemž pravomocným usnesením OS pro Prahu 5 dne 20.2.2012 byla žaloba žalobce [celé jméno žalobce] podaná proti žalovaným 1) [anonymizováno] [stát. instituce], 2) [anonymizováno] [stát. instituce], o zaplacení celkem částky 200.000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb. za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci odepřením vydání nového cestovního dokladu, vydání nezákonného rozhodnutí a šikanozního postupu soudního exekutora vyloučena k samostatnému projednání. (prokázáno spisy OS pro Prahu 5 zn. 7C 497/2009 a 7C 141/2012) Dne 5.11.2003 byla [anonymizována tři slova] [obec a číslo] vyvěšena na úřední desce veřejná vyhláška o tom, že bylo vůči žalobci zahájeno správní řízení o návrhu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudního exekutora [exekutorský úřad] [anonymizováno], dle ust. § 23a) zák. č.329/1999 Sb., přičemž vyhláška byla odůvodněna tím, že žalobcovo místo pobytu není známé. (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků, jakož i spisem [anonymizováno] [obec a číslo] č.j. [číslo] [spisová značka]) Aniž by tedy žalobce byl seznámen s obsahem návrhu, kterým bylo předmětné správní řízení zahájeno, byla mu dne 17.12.2003 [anonymizována tři slova] [obec a číslo] zaslána výzva č.j. [číslo] [spisová značka] s příkazem, aby neprodleně odevzdal svůj [číslo pasu] platný do 1.8.2005 a rovněž [číslo pasu] platný do 10.5.2005 (prokázáno citovanou výzvou i shodnými tvrzeními účastníků) O návrhu exekutora bylo rozhodnuto bez zkoumání přiměřenosti takového zásahu do práv žalobce tak, že se mu oba uvedené cestovní pasy odnímají. (prokázáno rozhodnutím [anonymizováno] [obec a číslo] č.j. [číslo] [spisová značka] ze dne 12.3.2004 i tvrzeními účastníků) Stejnými důkazy bylo prokázáno, že v době, kdy se žalobce měl k návrhu vyjádřit, mu tento doručen nebyl. Rozhodnutí [anonymizováno] [obec a číslo] - č.j. [číslo] [spisová značka] ze dne 12.3.2004 je odůvodněno tím, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudní exekutor [exekutorský úřad] [anonymizováno], doručil dne 21.10.2003 [anonymizováno] [obec a číslo] svou žádost o odnětí veškerých cestovních dokladů žalobci, zdůvodněnou usnesením OS pro Prahu 5 Nc 199/2003-3 ze dne 17.2.2003, jímž byla nařízena exekuce podle pravomocného rozsudku vydaného rovněž OS pro Prahu 5 20.11.2002 č.j. 4 C 234/2002-32 k uspokojení pohledávky oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení] proti povinnému [celé jméno žalobce] ve výši 600.000 Kč s příslušenstvím. Této žádosti [anonymizováno] [obec a číslo] jako důvodné vyhověl. (prokázáno citovaným rozhodnutím) Proti posledně citovanému rozhodnutí podal žalobce dne 5.4.2004 odvolání. (prokázáno spisem [anonymizováno] [obec a číslo] č.j. [číslo] [spisová značka] a shodnými tvrzeními účastníků). Rozhodnutím [stát. instituce], [anonymizována tři slova] [číslo jednací] - [číslo] 2004 ze dne 22.10.2004 bylo toto odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí [anonymizováno] [obec a číslo] bylo potvrzeno. (prokázáno citovaným rozhodnutím i shodnými tvrzeními účastníků) Proti tomuto pravomocnému rozhodnutí [anonymizováno] podal žalobce k Městskému soudu v Praze dne 3.1.2005 žalobu ve znění doplnění ze dne 7.1.2005 (prokázáno spisem MS v Praze sp. zn. 6 Ca 1/2005, sběrným spisem č.j. 2 As 22/2007-133) Žalobce v tomto řízení, vedeném před MS v Praze pod sp. zn. 6 Ca 1/2005, upozornil v replice ze dne 13.5.2005 na právní názor NSS ČR, vyslovený ve vztahu k problematice ust. § 23 zák. č. 329/1999 Sb. a ve věci stejného žalobce, již v rozsudku č.j. 2 Aps 1/2005-65 ze dne 17.3.2005, z něhož jasně vyplývala nutnost přezkoumání podmínky nezbytnosti zásahu spočívajícího ve vydání rozhodnutí o odebrání cestovních dokladů. (prokázáno spisem MS v Praze sp. zn. 6 Ca 1/2005) Rozsudkem vydaným MS v Praze č.j. 6 Ca 1/205-57 ze dne 27.9.2006 však tento soud žalobu ze dne 3.1.2005 zamítl. (prokázáno citovaným rozsudkem) Proti posledně citovanému rozsudku podal žalobce dne 20.11.2006 kasační stížnost ve znění doplnění ze dne 11.2.2007 a ze dne 12.2.2007 (prokázáno spisem MS v Praze sp. zn. 6 Ca 1/2005, sběrným spisem č.j. 2 As 22/2007-133) Rozsudkem NSS ČR č.j. 2 As 22/2007-119 ze dne 31.7.2008 byl rozsudek vydaný MS v Praze pod č.j. 6 Ca 1/2005-57 ze dne 27.9.2006 zrušen v celém rozsahu a věc byla vrácena MS v [obec] k novému projednání. (prokázáno rozsudkem NSS ČR a obsahem spisu MS v Praze) V odůvodnění rozsudku č.j. 2 As 22/2007-119 NSS ČR odkázal na svůj rozsudek č.j. 2 Aps 1/2005-65 ze dne 17.3.2005, a to ve spojení s nálezem ÚS ČR č.j. 12/07, a vyslovil, že v dané věci nebyla splněna jedna ze tří zákonných podmínek zásahu spočívajícího v odnětí cestovního pasu, a to podmínka nezbytnosti, tj. že by tento zásah byl nezbytný, neboť civilní exekuce nesměřuje proti povinnému osobně a proti jeho osobním právům, nýbrž proti jeho majetkové sféře; zásah by byl přípustný např. v případě, že by povinný např. přesouval do zahraničí majetkové hodnoty, které by nejinak mohly stát předmětem exekuce, tedy mimo dosah českých exekučních orgánů. Důvodem pak v žádném případě nemůže být snaha znepříjemnit povinnému život omezením jeho svobody pohybu a donutit jej ke splnění vymáhané povinnosti. (prokázáno citovaným rozsudkem) Následně MS v Praze vydal a dne 23.1.2009 zástupci žalobce doručil rozsudek č.j. 6 Ca 300/2008-136 ze dne 19.12.2008, kterým bylo pravomocné rozhodnutí [anonymizováno] č.j. 53213/2004 ze dne 22.10.2004 zrušeno a věc vrácena [anonymizováno] k dalšímu řízení, posledně citovaný rozsudek MS v Praze nabyl právní moci dne 23.1. 2009 (prokázáno citovanými rozhodnutími MS a shodnými tvrzeními účastníků) Dále [anonymizováno] vydal dne 25.2.2009 rozhodnutí [číslo jednací], jež bylo doručeno zástupci žalobce dne 17.3.2009, tímto rozhodnutím bylo zcela zrušeno původní rozhodnutí [anonymizováno] [obec a číslo] č.j. [číslo] [spisová značka] ze dne 12.3.2004, o odnětí pasů žalobce (PM 17.3.2009). (prokázáno rozhodnutím [anonymizováno]). Rozhodnutím [anonymizováno] z [datum] bylo uvedené řízení rovněž zastaveno, přičemž z jeho odůvodnění vyplývá, že věc nebylo možno již vrátit k novému projednání [anonymizováno] [obec a číslo], neboť oba cestovní pasy žalobce v mezidobí v r. 2005 pozbyly platnosti a požadavek exekutora na jejich odnětí tak pozbyl opodstatnění. (prokázáno citovanými rozhodnutími) Žalobce čekal na zrušení nezákonného správního rozhodnutí o odnětí cestovních pasů 5 let a 4 dny, po celou tuto dobu byl omezen ve svých základních právech, tj. svobodě pohybu i pobytu, i v obvyklém způsobu života. Dále bylo prokázáno, že bez pravomocného rozhodnutí, jímž byla určena nezákonnost správního rozhodnutí o odnětí jeho cestovních pasů, se žalobce nemohl nijak domoci nápravy tohoto stavu. Žalobce totiž již 10.4.2007 podal v [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] žádost o vydání nového cestovního pasu, jež byla rozhodnutím [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] ze dne 30.5.2007 zamítnuta a zároveň bylo rozhodnuto, že vydání cestovního dokladu se dle ust. § 23 písm. b) zák č. 329/1999 Sb. o cestovních dokladech se žalobci odepírá. (prokázáno citovaným rozhodnutím) Odůvodnění rozhodnutí ze dne 30.5.2007 je odůvodněno tak, že soudní exekutor [titul] [příjmení] sdělil, že důvody pro odnětí a odepření cestovních dokladů u žalobce stále trvají. (prokázáno spisem [číslo] - [číslo] [anonymizováno] [obec a číslo], zejména dotazem adresovaným [anonymizováno] [příjmení] ze dne [datum] a odpovědí [anonymizováno] [příjmení] ze dne [datum]) Rozhodnutí [anonymizováno] [obec a číslo] ze dne [datum] žalobci nebylo doručeno, jeho existenci a obsah zjistil až nahlížením do příslušného spisu jeho právní zástupce v prosinci 2008, teprve poté bylo k jeho výslovné žádosti rozhodnutí doručeno. (prokázáno spisem [číslo] - [číslo] [anonymizováno] [obec a číslo], shodnými tvrzeními účastníků) Zástupce žalobce proti rozhodnutí [anonymizováno] [obec a číslo] ze dne [datum] podal dne [datum] odvolání, v němž zároveň upozornil na existenci a právní moc rozsudku vydaného MS v Praze pod č.j. 6 Ca 300/2008-136 dne 19.12.2008, na základě tohoto podnětu [anonymizováno] [obec a číslo] odvolání sám vyhověl, zrušil své rozhodnutí č.j. [spisová značka] [číslo] ze dne 30.5.2007 a též rozhodl, že bude pokračováno v řízení o žádosti o vydání nového cestovního pasu, podané žalobcem v [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] (prokázáno citovaným rozhodnutím, shodnými tvrzeními účastníků) Dne 30.8.2007 rozhodla [anonymizována dvě slova] pod č.j. [číslo] [spisová značka] [číslo] ve správním řízení o žádosti o vydání cestovního pasu žalobci tak, že ji zamítl a odepřel vydání cestovního dokladu se strojově čitelnými údaji a s nosičem dat s biometrickými údaji. (prokázáno citovaným rozhodnutím) Dne 2.2.2009 [anonymizována dvě slova] rozhodla o zrušení předchozího rozhodnutí a dále, že bude pokračováno v řízení o žádosti o vydání cestovního pasu s tím, že cestovní pas bude vydán. (prokázáno citovaným rozhodnutím) Dne [datum] sdělila [anonymizováno] žalobci, aby se dostavil na [anonymizována tři slova] [anonymizováno] k dokončení žádosti o vydání cestovního pasu. (prokázáno citovaným sdělením) Dne 8.12.2008 sdělil [anonymizována tři slova] [příjmení] pod č.j. [číslo] [spisová značka] - [číslo] číslo jednací řízení ohledně cestovního pasu žalobce a skutečnost, že si ve [název] [jméno] žalobce na sdělené adrese na velvyslanectví nepřebírá poštu. [anonymizována dvě slova] nebyla doručena žádná žádost o vrácení cestovního dokladu. (prokázáno citovaným sdělením) K faktickému převzetí nového pasu byl žalobce vyzván až pozvánkou zastupitelského úřadu ze dne 5.5.2009 (prokázáno kopií pozvánky s razítkem pošty v [anonymizováno]) Dne 12.5.2009 zastavila [anonymizována dvě slova] správní řízení žalobce ve věci žádosti o vydání cestovního pasu a sdělila, že žalobce si může požádat o vydání cestovního pasu se strojově čitelnými údaji a s nosičem dat s biometrickými údaji, který obsahuje údaje o otiscích prstů. (prokázáno citovaným usnesením) Nový cestovní pas žalobce obdržel 18.5.2009 (prokázáno cestovním pasem) Dne 8.8.2009 rozhodl [anonymizována dvě slova] [obec] pod [číslo jednací] o změně usnesení [anonymizováno] (prokázáno citovaným rozhodnutím) Dne 10.8.2009 uplatnil žalobce žádost o náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu u prvého a druhého žalovaného. (prokázáno citovanou žádostí) Žalobce na počátku ledna 2005 odjel i se svou životní partnerkou [jméno] [příjmení] do [příjmení] [jméno] zejména z důvodu získání důležitého kontraktu pro své tehdejší podnikání (doprava kamionem, který žalobce sám řídil) na tamním území, přičemž od uvedené doby až do doby současné žije ve [příjmení] [jméno], kde má trvalé bydliště. Žalobci se ve zmíněném oboru v podnikání v ČR příliš nedařilo, že měl v době odjezdu sice finanční problémy, avšak nikoli toho druhu, aby musel prchat do ciziny; žádný majetek žalobce do ciziny nepřesouval, neboť v uvedené době žádný ani neměl. Předmětné cestovní pasy k výzvě [anonymizováno] [obec a číslo] žalobce před svým odjezdem neodevzdal jednak proto, že předmětné rozhodnutí pokládal za bezdůvodné a nespravedlivé a očekával jeho nápravu, jednak proto, že na základě dosavadních úkonů exekutora [anonymizováno] [příjmení] měl i obavu, že by nový cestovní doklad nemusel získat. Platnost obou pasů vypršela v r. 2005 a od uvedené doby měl žalobce ve [příjmení] [jméno] četné komplikace v pracovním i osobním životě, neboť vzhledem k okolnosti, že tato země není součástí tzv. Schengenského prostoru (přičemž ČR se stala jeho součástí až v r. 2007), nemohl žalobce odtud nikam (ani domů do České republiky) vycestovat, aniž by se vystavil riziku, že nebude do země, kde má zajištěné zaměstnání, zdroj příjmů a trvalé bydliště, znovu vpuštěn. Žalobce má z prvního manželství syna [jméno] [celé jméno žalobce], nar [číslo], který vzhledem ke svému věku sice za žalobcem mohl sám jezdit na návštěvy a také toto činil, ale ani ve svém věku nebyl schopen pochopit, čím se žalobce provinil, když nemá cestovní doklady a nemůže tedy cestovat za hranice [příjmení] [jméno], žalobce mu toto rovněž nedokázal dlouho přijatelně vysvětlit. Z důvodu absence cestovních dokladů se žalobce nemohl stýkat několik let se svými mladšími dětmi z druhého manželství, a to s dcerou [jméno], nar.v r [číslo] a se synem [jméno], nar. v r. [rok], neboť matka těchto dětí jejich cestování do [země] odmítala a nedovolovala, čímž došlo ke značnému odcizení žalobce a těchto dětí, jestliže se z uvedeného důvodu od počátku r. 2006 do r. 2012 neviděli, toto dlouhodobé odcizení narušilo vztahy dětí v citlivém věku k otci natolik, že později už po několika letech tyto děti neměly potřebu otce ani vidět, jestliže za vzniklou situaci přisuzovaly vinu jemu. Rovněž pro další členy rodiny nebylo zcela bez problémů jezdit stále do [příjmení] [jméno], jestliže žalobce do ČR ani jinam cestovat nemohl, tj. nemohl ani jet např. na pohřeb příbuzného. Žalobce se cítil ponížen, jestliže neprovedl nic, zač by měl být takto postižen, v důsledku stresu a frustrace počal trpět depresemi a úzkostí, s nimiž se dodnes léčí. V rozhodné době [příjmení] [jméno] skutečně vyžadovala při vstupu do země předložení cestovního pasu a na občanský průkaz, vydaný v ČR, příslušné orgány pohlížely s nedůvěrou a obvykle se s ním nespokojily. Z důvodu absence cestovních dokladů byl žalobce diskriminován i v oblasti pracovního uplatnění, jestliže z důvodů vzrůstajících psychických problémů již nechtěl řídit kamion, v r. 2007 se vrátil ke své původní profesi specialisty v oblasti bezpečnostních výpočetních systémů a začal pracovat v nadnárodní firmě I, zde mu sice postačil k ověření totožnosti neplatný pas, ale poté až do vydání pasu nového žil neustále ve strachu a ve stresu, neboť uvedená firma má pracoviště po celém světě a žalobce se jednak obával, že by na takové pracoviště mohl být vyslán, čímž by při absenci cestovních dokladů o zaměstnání jako nedůvěryhodný a neprověřený člověk pravděpodobně přišel, jednak se nemohl přihlásit na žádnou výhodnou pracovní pozici v jiných zemích, přestože je firma svým zaměstnancům pravidelně nabízí. (prokázáno protokolem o výslechu žalobce ze dne 29.8.2013 a protokolem o výslechu svědka [jméno] [celé jméno žalobce] ze dne 10.12.2013 učiněném v řízení pod sp.zn. 24 C 361/2011) Matka žalobce potvrdila, že žalobce odjel počátkem roku 2005 do [příjmení] [jméno] podnikat, a to spolu s družkou [jméno] [příjmení]. Vzhledem k tomu, že on a jeho rodina nemohli jezdit domů, jezdila matka žalobce za nimi asi dvakrát třikrát do roka. Mladší děti žalobce za ním nemohly do [název] [jméno] jezdit, neboť to nedovolila jejich matka, což žalobce špatně snášel a objevily se u něj [anonymizována tři slova], kterými trpí dosud. (prokázáno protokolem o výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] ze dne 18.3.2014 učiněném v řízení pod sp.zn. 24 C 361/2011) Družka žalobce [jméno] [příjmení] odjela se žalobcem společně začátkem roku 2005 do [příjmení] [jméno], problémy s cestovním pasem se objevily až když byly ve [místo] [jméno]. Když si žalobce požádal v [anonymizováno] o nový cestovní pas spolu se svědkyní, ona jej obdržela a on nikoli. U žalobce se objevily psychické problémy v důsledku stresu způsobeného absencí cestovního pasu, začal brát antidepresiva, která užívá dodnes. Žalobce trpěl úzkostí a sklíčeností vyplývající z okolnosti, že jako osoba bez cestovního pasu ve [název] [jméno] v zásadě kriminálním živlem s pochybnou existencí, což se těžko vysvětluje. Při pobytu ve [název] [jméno] existovala reálná možnost vycestovat za účelem zvýšení kvalifikace do USA, Singapuru nebo Malajsie, když došlo na toto téma při rozhovoru se šéfy u večeře, udělalo se žalobci psychicky špatně a z místnosti odešel, aby nemusel vysvětlovat, proč nemůže cestovat. Návštěvy bratra svědkyně v [anonymizováno], kde žil od roku 2004 musel žalobce vždy odmítnout. Svědkyně potvrdila skutečnosti, které tvrdil žalobce ohledně získávání nového cestovního pasu, osobně byla přítomna na ambasádě při vyřizování žádosti o vydání nových pasů. (prokázáno protokolem o výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] ze dne 18.3.2014 učiněném v řízení pod sp.zn. 24 C 361/2011) Pokud soud v řízení provedl další listinné důkazy, pak z těchto neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci samé.

10. Podle § 7 zákona 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

11. Podle § 8 tohoto zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

12. Podle ust. § 13 odst. l tohoto zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, komu byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Podle ust. § 14 odst. 1 tohoto zákona nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle § 14 odst. 3 cit. zák. uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle ust. § 15 odst. 2 tohoto zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle ust. § 31a odst. 1 tohoto zákona bez ohledu na to, zda byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle ust. § 31a odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 téhož ustanovení v případě, že nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí tohoto zákona, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Článkem 14 odst. 1 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje listina základních práv a svobod (dále jen LZPS), je zaručena svoboda pohybu a pobytu. Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České republiky, má právo je svobodně opustit.

16. Dne 14.10.2020 vydal Ústavní soud nález sp.zn. II. ÚS 570/20 překonávající stávající judikaturu Ústavního soudu, který ve svém shrnutí uvádí, že každý má v řízení, v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva – nepřiměřenou délkou takového řízení – pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva, jinak se obecné soudy dopustí nepřípustného snížení procesní ochrany dotčeného jednotlivce. Na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na řízení jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem řízení bylo občanské právo nebo závazek ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Samotné posouzení existence podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem v konkrétním případě je pak v pravomoci obecných soudů.

17. Dne 6.4.2021 vydal Ústavní soud nález sp.zn IV.ÚS 3299/20, který potvrdil závěry předchozího nálezu citovaného shora, přičemž podle jeho právních vět platí, že právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny se vztahuje i na správní řízení, které soudnímu řízení předcházelo. Při porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny svědčí jednotlivcům právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, a to včetně správního řízení předcházejícího soudnímu řízení. Z ústavněprávního hlediska je třeba považovat za jeden celek řízení od okamžiku zahájení rozhodování ve věci základního práva až do okamžiku konečného rozhodnutí ve věci, teprve v takovém okamžiku je totiž věc projednána ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny.

18. Všemi shora uvedenými důkazy má soud za prokázané, že od listopadu 2003 do května 2009 trvalo omezení práva svobody pohybu a pobytu žalobce (v souzeném případě se však jedná pouze o odškodnění za období dvou let a jednoho měsíce), a to v rozporu s čl. 14 LZPS, způsobené nejen řadou chybných a nezákonných rozhodnutí správních i soudních orgánů ČR (viz znění rozsudku NSS ČR č.j. 2 Aps 1/2005-65 ze dne 17.3.2005), která se i z důvodu tohoto chybného postupu projevila nepřiměřenou délkou řízení před příslušnými orgány, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že bylo takto dlouho rozhodováno o porušení jeho ryze osobnostního práva, jakým je svoboda pohybu i pobytu. Uvedené omezení také způsobilo v životě žalobce dlouhodobé zdravotní, rodinné i pracovní závažné problémy, některé již neodstranitelné. Stejně tak má soud za prokázané, že žalobci shora popsaným způsobem v důsledku nesprávného úředního postupu a vydáním chybného, resp. nezákonného úředního rozhodnutí, které bylo následováno řadou dalších, vznikla nemajetková újma. Žalobce se ve smyslu ust. § 14 zák. č. 82/1998 Sb. obrátil na žalovaného, do dnešního dne žádné odškodnění neobdržel. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v obou svých nárocích. Žalobce specifikoval jednotlivé nároky tak, že požadoval poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé správní řízení částkou 59 375 Kč a dále za zásah do jeho osobnostních práv způsobený omezením možnosti cestovat částkou 140 000 Kč. Mezi účastníky v daném řízení nebylo sporné, že v posuzovaném řízení chronologicky rozhodovaly veškeré orgány shora uvedené, a to způsobem rovněž shora uvedeným. Proto nebylo mezi účastníky ani sporné, že rozsudkem NSS ČR č.j. 2 As 22/2007-119 ze dne 31.7.2008 bylo jednoznačně vysloveno, že v dané věci nebyla splněna jedna ze tří zákonných podmínek k zásahu spočívajícímu v odnětí cestovního pasu, a to podmínka nezbytnosti, tj. že by tento zásah byl v daném případě nezbytný, NSS ČR proto výslovně v citovaném rozsudku uvedl, že tento zásah, tedy rozhodnutí [anonymizováno] [obec a číslo] č.j. [číslo] [spisová značka] ze dne 12.3.2004, vydané na základě návrhu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], z důvodů tímto exekutorem tvrzených, je nepřiměřený a rozhodnutí odporuje čl. 14 LZPS. Mezi účastníky nebylo ani sporné, že od okamžiku vydání tohoto rozsudku NSS ČR došlo postupně k pravomocnému zrušení všech úředních rozhodnutí, vydaných v návaznosti na rozhodnutí [anonymizováno] [obec a číslo] č.j. [číslo] [spisová značka] ze dne 12.3.2004, a to včetně tohoto rozhodnutí a včetně rozhodnutí [anonymizováno] [obec a číslo] č.j. [spisová značka] [číslo] ze dne 30.5.2007, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o vydání nového cestovního pasu a zároveň jím bylo rozhodnuto, že vydání cestovního dokladu se dle ust. § 23 písm. b) zák [číslo] o cestovních dokladech žalobci odepírá. Všichni účastníci ode dne doručení rozsudku NSS ČR č.j. 2 As 22/2007-119 ze dne 31.7.2008 nesporně věděli, že došlo k nepřípustnému omezení ryze osobnostního práva žalobce na svobodu pohybu i pobytu. Přesto posuzované řízení trvalo i v době následující po vydání tohoto rozsudku, a to až do května 2009, kdy byl vydán žalobci příslušným správním orgánem nový cestovní doklad. Mezi účastníky bylo sporné, zda úkony všech správních orgánů a soudů byly prováděny bez prodlev v přiměřených časových intervalech a v souladu s platným právem, či zda vzniklá délka celého řízení nepřiměřená a zda její nepřiměřenost byla způsobena i vydáním chybných rozhodnutí, resp. nezákonného rozhodnutí. Dále bylo mezi účastníky v daném řízení sporné, zda žalobci vznikl shora popsaným jednáním správních orgánů a soudů nárok na náhradu za tvrzenou nemajetkovou újmu. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu více úředních orgánů, spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, která byla způsobena i vydáním nezákonného rozhodnutí, tímto bylo porušeno i právo žalobce na projednání celé věci ve stanovené lhůtě a bez průtahů a bylo proto naplněno § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Nemajetková újma se dle nálezu Ústavního soudu sp.zn. II ÚS 862/10 ze dne 19.5.2010 neprokazuje, resp. její tvrzená existence se dle Stanoviska NS ČR č.j. Cpjn 206/2010 ze dne 13.4.2011 předpokládá. Vzniklou nemajetkovou újmu v daném případě jednoznačně není možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva se v tomto případě nejeví jako dostačující. Soud má zato, že řízení o odnětí cestovního pasu žalobci a řízení o vydání nového cestovního pasu spolu úzce souvisí a s ohledem na tuto skutečnost tyto okolnosti rovněž zmiňuje. V souzeném řízení bylo prokázáno, že celková délka správního řízení o vydání cestovního pasu dosáhla 2 roky a 1 měsíc, ačkoli měl být podle § 5 odst. 2 zákona č. 329/1999 Sb. vydán do 30, resp. do 120 dnů a lhůta pro vydání rozhodnutí podle § 71 odst. 2 písm. a,b) správního řádu činila 30, resp. 60 dní. Tudíž zjištěnou délku posuzovaného řízení soud nemůže pokládat za přiměřenou bez ohledu na veškeré námitky žalovaného, žalobci je nutno dát za pravdu, že věc nebyla skutkově složitá a celková délka řízení byla způsobena i vadným postupem správních orgánů, jestliže rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 12.3.2004 bylo vydáno bez dostatečného přezkoumání zákonných podmínek. Právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení, neboť došlo k judikatornímu posunu ve světle shora uvedených nálezů. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného § 13 zákona č. 92/1998 Sb., lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolávány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavením. Kritérii pro posuzování přiměřenosti lhůty jsou na jedné straně zájem stěžovatele na rychlém vyřízení věci, na straně druhé obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Je třeba dále uvést, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou.

19. V případě projednávané žaloby žalobce soud s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu ohledně prvého nároku žalobce uzavřel, že celková délka správního řízení byla nepřiměřeně dlouhá, pokud řízení trvalo od podání žádosti dne [datum] do předání nového cestovního pasu dne [datum], tedy dva roky a jeden měsíc. Dále vzal soud v úvahu složitost případu a dospěl k závěru, že se nejednalo o skutkově ani právně složitou věc. Dále zohlednil skutečnost, že postup správního orgánu se změnil až na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, přičemž důvodnost podaných opravných prostředků žalobcem naznačuje nesprávný úřední postup na straně správního orgánu, což mělo jednoznačně vliv na délku správního řízení. Soud dále hodnotil význam řízení pro žalobce, přičemž toto kritérium považuje za klíčové. Obecně lze shrnout, že u určitých typů řízení, např. trestního, dále v řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či v řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.) jsou vedena řízení o konkrétních právech a povinnostech, které mají zpravidla důležitou roli coby součást života jednotlivce. Jinými slovy výsledek či nejistota takového výsledku řízení má bezprostřední dopad na duševní i materiální kvalitu života jednotlivce. Podstatné je, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2010, sp.zn. 30 Cdo 2800/2009) V souzeném případě žalobce tento zvýšený význam prokázal. Pokud soud dospěl k závěru, že žalobci přizná finanční satisfakci, nelze vedle ní přiznat také zadostiučinění formou konstatování porušení práva v samostatném výroku, s ohledem na tuto skutečnost takto soud nerozhodl. (srovnej rozhodnutí NS ČR 30 Cdo 1684/2010, 30 Cdo 3850/2014) Dle již ustálené judikatury se nemajetková újma v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, jde o vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (srovnej nález Ústavního soudu II ÚS 862/10). Soud se ve světle shora uvedených nálezů odchýlil od právního posouzení dovolacího soudu v otázce nutnosti zkoumání jednotlivých průtahů v řízení, neboť má zato, že se uplatní domněnka vzniku nemajetkové újmy a lze tak použít Stanovisko. Byl-li takto zjištěn nesprávný úřední postup v uvedeném správním řízení, zabýval se soud již samotným nárokem žalobce na přiměřené zadostiučinění. Protože kromě shora uvedených kritérií pro přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích nejsou stanovena jiná závazná interpretační pravidla pro určení výše této formy odškodnění, zabýval se soud posouzením analogických způsobů tvorby výše odškodnění v jiných případech. Jak žalobce uvedl, popsaným postupem správních orgánů, bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Výše odškodnění resp. zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je přitom předmětem studie označené jako„ Manuál pro aplikaci zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění zákona č. 160/2006 Sb., na případy odškodňování průtahů v řízení", která byla vydána Kanceláří vládního zmocněnce pro zastupování České republiky u Evropského soudu pro lidská práva v roce 2006. Tento manuál není právní normou ani závazným interním pravidlem pro postup příslušných odškodňovacích orgánů státu, nicméně z aktuální judikatury je zřejmé, že se touto studií, která ostatně vychází nejen z pečlivé analýzy rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, ale rovněž rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a také Ústavního soudu ČR, řídí rozhodování o výši odškodnění i v běžných sporech (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19.1.2011, sp. zn. 13 Co 388/2010 či rozhodnutí Ústavního soud ČR II. ÚS 862/10). Z uvedeného manuálu plyne, že ESLP považuje v civilním řízení za počátek řízení zpravidla den, kdy byl u soudu podán příslušný návrh na zahájení řízení a lhůta podle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zahrnuje celé řízení, včetně řízení před odvolacími instancemi. Přiměřenost lhůty k rozhodnutí je potom posuzována nejen z hlediska zájmu poškozeného na rychlém vyřízení věci, ale je dána také obecným zájmem na řádném výkonu spravedlnosti. Je třeba totiž i hodnotit, zda příslušné orgány přistupovaly k věci s péčí, kterou si vyžadoval význam věci pro žadatele. V daném případě soud tato kritéria v posuzovaném případě, a to analogicky podle zásad, na nichž spočívá rozhodovací praxe, o kterou se manuál opírá, použil s tím, že výše odškodnění zcela závisí na úvaze soudu ve smyslu § 136 o.s.ř. Vyšel tak ze zjištění, že délka řízení před všemi státními orgány v době od podání žádosti dne 10.4.2007 do předání nového cestovního pasu dne 18.5.2009 činila dva roky a jeden měsíc. Základní částka k odškodnění za toto období tak činí 31 250 Kč (15 000 Kč za každý rok a 1 250 Kč za jeden měsíc – soud nárok nekrátil na polovinu za první dva roky s ohledem na skutečnost, že se jedná o správní nikoli soudní řízení). Z hlediska všech interpretačních kritérií lze základní částku zvýšit z důvodu, že v řízení bylo prokázáno, že věc měla pro stěžovatele (žalobce) velký význam vzhledem k předmětu řízení, kdy podle názoru soudu je odpovídající navýšení základního nároku o 50%, kdy soud vzal v úvahu hlavně důsledky omezení práv žalobce, kterými byly zejména zdravotní problémy spočívající v [anonymizována dvě slova], odcizení jeho dětí, problémy v rodině, nemožnost zvyšování pracovní kvalifikace vycestováním do zahraničí atd. Dále bylo prokázáno, že žalobci nelze nic vytknout, což odpovídá navýšení základního nároku o 20 %, kdy soud při navýšení vzal v úvahu i skutečnost, že se žalobce dozvěděl o zamítnutí žádosti o vydání cestovního pasu až [datum] a dále navýšení o 20% za skutečnost, že se jednalo o banální věc jako vydání cestovního dokladu. Tento výpočet dává tedy celkem navýšení o 90% nároku, jedná se tedy o celkovou částku týkající se prvého nároku ve výši 59 375 Kč. Tato částka odpovídá jak uvedené interpretační praxi, tak i specifikům daného případu a soud ji žalobci přiznal tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalobce podal odvolání proti rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ze dne 30.5.2007, byla tak splněna podmínka §8 odst. 3 zákona 82/1998 Sb. Jiná forma zadostiučinění než finanční není po uplynutí tak dlouhého časového odstupu způsobilá splnit satisfakční funkci. (srovnej nález ÚS IV. ÚS 581/99 ze dne 31.5.2001 a III. ÚS 281/03 ze dne 18.2.2004) Protiprávní a šikanózní postup orgánů veřejné moci vůči žalobci je v posuzovaném řízení, které bylo zároveň nepřiměřeně dlouhé, který vedl k poškození jeho základních práv, je tím faktorem, k němuž by mělo být přihlédnuto při stanovení způsobu a výše náhrady nemajetkové újmy v penězích. Přiznání nedostatečné výše náhrady nemajetkové újmy v penězích podle tohoto nálezu představuje porušení práva na ochranu lidské důstojnosti a na respekt k soukromému životu. (srovnej nález Ústavního soudu I. ÚS 1586/09 ze dne [datum])

20. Ohledně druhého požadovaného nároku žalobce v částce 140 000 Kč dospěl soud k závěru, že základní právo žalobce na svobodu pobytu a pohybu garantované čl. 14 Listiny základních práv a svobod bylo porušeno. Tyto svobody mohou být omezeny pouze zákonem, je-li to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody. Soud dospěl k závěru, že osobní svoboda, v níž je integrována také svoboda pobytu, je neoddělitelnou součástí práva fyzické osoby na ochranu její osobnosti. Je-li narušena, má tato osoba právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, které za určitých podmínek může být vyjádřeno i odpovídající finanční částkou. Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu, způsobenou neoprávněným zásahem do osobnosti fyzické osoby musí být splněny hmotněprávní předpoklady, a to existence zásahu, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu, spočívající buď v porušení či ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě, dále protiprávnost či neoprávněnost tohoto zásahu a existence příčinné souvislosti mezi zásahem a neoprávněností tohoto zásahu. Osobnost člověka právní teorie vnímá v její ucelenosti a nedělitelnosti, přičemž mnoha projevům lidských stránek osobnosti odpovídá i široké spektrum možných neoprávněných zásahů do některé z těchto složek. Je-li zasažena pouze některá z dílčích osobnostních složek, jde vždy o působení přímo proti samotné osobnosti fyzické osoby. Jedná se o nejvlastnější, nejniternější a nejintimnější sféru lidské osoby, jejíž dotčení zvenčí je zásahem dotčenou fyzickou osobou pociťováno s nepříznivou intenzitou a je věcí zákona této osobnostní sféře poskytovat příslušnou právní ochranu. Proto občanský zákoník upravuje právo na ochranu osobnosti fyzické osoby jako právo jednotné, zabezpečující respektování osobnosti fyzické osoby a její všestranný svobodný rozvoj. Jedná se tak o bližší konkretizaci čl. 14 Listiny. Žalobce tak nemohl po dobu, kdy mu nebyl vydán nový cestovní pas, cestovat, čímž byla jednoznačně zasažena jedna z dílčích složek osobnosti, a to svoboda osobní, zahrnující svobodu pohybu a cestování. Nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, může být porušeno nejen právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, ale i jiné základní právo. (srovnej rozhodnutí NS v Brně sp.zn. 30 Cdo 4091/2011) Uvedené omezení také způsobilo v životě žalobce dlouhodobé zdravotní, rodinné i pracovní závažné problémy, některé již neodstranitelné. Zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena. (srovnej rozhodnutí 30 Cdo 2555/2010) V souzeném případě má soud zato, že je zjevnou skutečností, že by stejnou újmu jako žalobce utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena. Při stanovení výše náhrady vzal soud v úvahu nejen zásadní povahu zásahu, ale i délku jeho trvání a dospěl k závěru, že těmto kritériím odpovídá částka 70 000 Kč, která se soudu jeví jako přiměřená s ohledem na omezení práv žalobce vycestovat z [příjmení] [jméno] za rodinou, za prací nebo za poznáním po dobu dvou let a jednoho měsíce, přičemž vzal v úvahu, že se nejedná o absolutní omezení možnosti cestovat, ale pouze do zahraničí, kam se lze dostat i s platným občanským průkazem. Soud vzal v úvahu hlavně důsledky omezení práv žalobce, kterými byly zejména zdravotní problémy spočívající v [anonymizována dvě slova], odcizení jeho dětí, problémy v rodině, nemožnost zvyšování pracovní kvalifikace vycestováním do zahraničí a jiné, tak jak byly v řízení prokázány. Soud má zato, že tato výše odškodnění umožní poškozenému napravit důsledky nesprávného úředního postupu a procesní subjekt se tak přestane považovat za poškozeného. (srovnej rozhodnutí NS v Brně sp.zn. 30 Cdo 3269/2009) Soud tak shledal druhý nárok žalobce důvodný pouze co do částky 70 000 Kč, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, ve zbytku žalobu co do částky 70 000 Kč zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. V souladu s judikaturou NS ČR sp. zn. Cpjn 202/2005 a Cpjn 206/2010 soud přiznal též zákonný úrok z prodlení v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák. a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. (za splnění podmínek ust. § 142a odst. 1 o.s.ř.), kdy procesně úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem za oba nároky kumulativně podle § 12 odst. 3 vyhlášky vypočteno ze dvou tarifních hodnot 50 000 Kč, tedy 100 000 Kč (rozhodnutí NS ČR 30 Cdo 3378/2013), které jsou tvořeny 27 úkonů právní pomoci po 5 100 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření žalobce a rozšíření žaloby ze dne 25.3.2013, vyjádření ze dne 3.6.2013, odvolání ze dne 9.8.2013 (1/2), dovolání ze dne 12.12.2013, vyjádření ze dne 27.8.2015, replika ze dne 23.9.2015, návrh na provedení důkazů ze dne 20.10.2015, účast na jednání soudu dne [datum], sepis závěrečného návrhu ze dne 2.11.2015, účast při jednání soudu dne [datum] (1/2), odvolání ze dne 3.12.2015, vyjádření k odvolání ze dne 10.12.2015 a 14.12.2015, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], sepis vyjádření žalobce ze dne 25.7.2016, účast na jednání soudu dne [datum], odvolání žalobce ze dne 24.8.2016, vyjádření k odvolání ze dne 18.10.2016, účast při jednání odvolacího soudu dne [datum], sepis dovolání žalobce ze dne 9.2.2017, návrh na přerušení řízení ze dne 22.5.2019 (1/2), účast na jednání soudu dne [datum], vyjádření žalobce a doplnění důkazů ze dne 30.10.2020, replika ze dne 19.1.2021, vyjádření ze dne 4.5.2021, účast při jednání soudu dne [datum], když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř.) dále paušální náhrada nákladů účastníka nezastoupeného advokátem po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a §1,2 vyhl. 254/2015 Sb. za sepis žaloby dne 10.9.2009 a sepis odvolání ze dne 16.2.2010 a doplnění 23.2.2010 a 15.3.2010, tedy 600 Kč, dále 27 náhradami hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky. Konkrétní výši nákladů řízení tak činí částky (24 x 5 100 + 3 x 2 550 + 27 x 300 + 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř.) + 600, tedy celkem 166 672,50 Kč, a to v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. na zákonné platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.. Soud přiznal žalobci ohledně obou nároků plnou výši nákladů řízení, ačkoli nebyl úspěšný v celkové požadované výši, neboť se jedná o úspěch žalobce v základu věci. Výsledek řízení, který je závislý na úvaze soudu, musí mít i spravedlivý odraz v nákladech řízení. (srovnej III. ÚS 170/99, I. ÚS 660/11, 30 Cdo 1005/2014, 30 Cdo 3223/2013, 30 Cdo 2707/2013, 30 Cdo 5210/2009)

Poučení