7 C 150/2017-231

Rubrum

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vítězslavem Špalkem ve věci žalobce [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa], [obec] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa], [obec] 3. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa] 4. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa] všichni zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení, že žalobce je dědicem zůstavitele takto:

Výrok

I. Žaloba, podle které se určuje, že žalobce [celé jméno žalobce], [datum narození], je dědicem zůstavitele [celé jméno žalobce], narozeného [datum], který zemřel [datum], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na nákladech řízení částku 165 642,55 Kč k rukám právního zástupce žalovaných, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Opavě na nákladech řízení státu částku 2 284,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že je dědicem po svém otci [celé jméno žalobce], [datum narození], který zemřel [datum], s odůvodněním, že závěť a listina o vydědění sepsaná formou notářského zápisu notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [rok] dne [datum] je neplatná, jestliže touto listinou vydědil své dva syny, a to žalobce a [jméno] [příjmení]. Druhý jmenovaný listinu o vydědění nezpochybnil. Žalobce však nesouhlasí s důvody vydědění, že o otce jako syn neprojevoval opravdový zájem, jaký by projevovat měl. Žalobce neuznal závět a listinu o vydědění za pravou a platnou pro důvody vydědění v ní uvedené a své dědictví po zůstaviteli neodmítnul. Důvod vydědění není v listině o vydědění vůbec specifikován. Když bylo žalobci devět let, rozvedli se jeho rodiče, a otec přestal o žalobce a jeho rodinu jevit zájem. Zůstavitel přestal mít zájem o setkání se synem, protože byl pracovně vytížený, a proto se mu žalobce nechtěl vnucovat. Žalovaní se se zůstavitelem nestýkali, nebydleli s ním a neprojevovali o něj žádný zájem. Podle žalobce závěť a listina o vydědění byla sepsána pod nátlakem pro okolnost, že zůstavitel měl blízký vztah s jinou ženou, a to [jméno] [příjmení], a proto se nestaral s odbornou péčí o svoji tehdejší manželku [jméno], která byla matkou žalovaného 1) a babičkou ostatních žalovaných. Žalobce vypravil zůstaviteli pohřeb.

2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby, které odůvodnili tak, že žaloba je nepravdivá a manipulativní, podle názoru žalovaných závěť a listina o vydědění obsahuje všechny podmínky pro odkaz majetku a vydědění osoby. Žalovaní potvrdili, že rodina žalobce vypravila zůstaviteli pohřeb. Zůstavitel se s rodinou žalobce prakticky nestýkal, žalovaní, kteří se s ním stýkali, o existenci žalobce nevěděli, stejně jako [jméno] [příjmení], která pomáhala zůstaviteli vést hospodu a starat se o jeho manželku [jméno]. Obvinění zůstavitele, že se nestaral řádně o manželku [jméno] vyústilo v trestní oznámení, které však bylo odloženo. Zůstavitel se měl vyjádřit opakovaně, že s rodinou žalobce nechce mít nic společného.

3. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaných uvedl, že tvrzení žalovaných nejsou pravdivá, neboť je zůstavitel vždy považoval za cizí osoby a s výjimkou oslavy jeho [anonymizováno] narozenin se s žalovanými nestýkal. Mezi žalovaným 1. a zůstavitelem panovala nenávist. Žalobce dodal v rámci svých tvrzení, že otec nestál o vztah s ním, ač žalobce měl zájem se s otcem stýkat, zejména po návratu z vojny, kdy jej navštívil s rodinou, posléze však zájem otce o jakýkoliv vztah s ním ochladnul a přestal jevit zájem o setkání a omlouval to tím, že má hodně práce v restauraci. Žalobce se mu přestal vnucovat, mrzelo ho to.

4. Ve věci bylo podepsaným soudem rozhodnuto rozsudkem dne [datum], který však byl zrušen usnesením odvolacího soudu dne [datum], jímž byl nalézacímu soud dán právní názor odvolacího soudu v důsledku v řízení přijaté judikatury Nejvyššího soudu, od které se nelze odchýlit. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4392/2017, je-li na podání žaloby ve smyslu ustanovení § 170 z. ř. s. odkázán nepominutelný dědic, který napadá pouze důvody vydědění zůstavitelem, nemůže takové usnesení„ založit žádné právní účinky“, neboť výsledkem takového sporného řízení není vyřešení otázky dědického práva. I kdyby byla určena nedůvodnost vydědění žalobců, ničeho by to na okruhu dědiců zůstavitele, který byl určen závětí, nezměnilo. Jinak řečeno musí napadnout také platnost závěti, a neplatnost závěti stejně jako neplatnost důvodu vydědění prokázat. Podle ustanovení § 113 z. ř. s. se nepominutelný dědic stává účastníkem řízení (procesní postavení nepominutelných dědiců je tak zajištěno samotným ustanovením § 113 z. ř. s.).

5. Žalobce byl poučen soudem a vyzván dle § 188a odst. 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení ve vztahu k tvrzené neplatnosti a nepravosti závěti a označil dalších důkazy k tvrzením o neplatnosti a nepravosti závěti, když žalobce zatím jen stručně tvrdil důvody neplatnosti a nepravosti závěti, jinak řečeno, zda žalobce napadá také platnost závěti a z jakých důvodů. Žalobce reagoval na výzvu soudu podáním ze dne [datum] s tím, že závěť a listina o vydědění byly sepsány formou notářského zápisu, kdy u této formy je problematické prokázat neplatnost, když žalobce netrvá na námitce pravosti závěti a upřesňuje svá tvrzení, že závěť a listina o vydědění ze dne [datum] jsou vůči žalobci neúčinné z důvodu nepravdivosti důvodů vydědění. Podáním ze dne [datum] akcentuje žalobce svůj názor o neplatnosti závěti z důvodů vydědění, které pro vydědění neexistují.

6. Žalovaní se k doplnění skutkových tvrzení vyjádřili dne [datum] tak, že vyjádření žalobce neobsahuje žádnou novou skutečnost, mají za to, že zůstavitelova vůle je vůlí pravou a zcela svobodně projevenou ve formě, která jednoznačně prokazuje platnost závěti. Nejpodstatnější námitku směřující k nepravosti a neplatnosti závěti vylučuje její forma, což žalobce uznal svým vyjádřením a tuto námitku nepravosti vzal zpět. V podání ze dne [datum] žalovaní uzavřeli, že pokud žalobce netrvá na námitce pravosti závěti a prokazuje pouze opak toho, co je v závěti jakožto veřejné listině vyjádřeno, když namítá neexistenci důvodů vydědění, pak jeho obrana v tomto řízení nic nemění na okruhu dědiců zůstavitele s odkazem n a rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 4392/2017 a nemůže být v tomto sporu procesně úspěšný.

7. Provedeným dokazováním soud zjistil ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] zůstavitele [celé jméno žalobce] zemřelého dne [datum], zejména z obsahu tam uvedených listin na [číslo listu]) [anonymizováno] notářského zápisu o závěti a listině o vydědění, na [číslo listu] protokolu o předběžném šetření, na [číslo listu] protokolu ze dne [datum], na [číslo listu] sdělení [celé jméno žalobce] ze dne [datum], na [číslo listu] protokolu ze dne [datum], na [číslo listu] protokolu ze dne [datum], na [číslo listu] usnesení ze dne [datum], že formou notářského zápisu byla vyhotovena listina notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum]„ Závěť a listina o vydědění“, v níž celou pozůstalost zůstavuje [celé jméno žalobce], [datum narození] rovným dílem [celé jméno žalovaného], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], [celé jméno žalovaného], [datum narození] a [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Zároveň [celé jméno žalobce] vyloučil vyděděním z práva na povinný díl pozůstalosti syna [jméno] [příjmení], [datum narození] s důvody vydědění, že o něj neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, že byl několikrát pravomocně odsouzen pro trestný čin svědčící o jeho zvrhlé povaze a že vede trvale nezřízený život požíváním drog a alkoholu. Zároveň [celé jméno žalobce] vyloučil vyděděním z práva na povinný díl pozůstalosti syna [celé jméno žalobce], [datum narození] s důvodem vydědění, že o něj neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl. Dále soud z dědického spisu zjistil, že účastníci dědického řízení neodmítli dědictví, ale zůstavitelův syn [celé jméno žalobce] neuznal závěť a listinu o vydědění za pravou a platnou, jestliže neuznal důvody vydědění, že by o zůstavitele neprojevoval opravdový zájem, jaký by měl, když se průběžně se zůstavitelem stýkal a navštěvoval jej s rodinou, a proto využil práva podat žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele z titulu zákonné dědické posloupnosti. Druhý ze synů zůstavitele [jméno] [příjmení] dne [datum] uznal závěť a listinu o vydědění za pravou a platnou. Usnesením ze dne [datum] pak bylo soudním komisařem uloženo [celé jméno žalobce] podat žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele [celé jméno žalobce]. Ze svědecké výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že měla celý život pěkný vztah se svým bratrem, tedy zůstavitelem. V posledních [anonymizováno] letech před jeho smrtí se pravidelně jako sourozenci jednou za rok se scházeli, když jich bylo pět sourozenců. Bratr svědkyně podnikal, měl restauraci v [část obce], tam se u něj setkávali. Když jezdil nakupovat, jezdil přes [anonymizováno] do [anonymizováno], protože tam svědkyně bydlí, zastavoval se u ní, byli v trvalém kontaktu, a to minimálně 2x za měsíc, proto měla dokonalý přehled o jeho životě, v jakém zdravotním stavu je jeho manželka [jméno]. I s ní měla rodina svědkyně blízký vztah, přijímala nás jako své sourozence. Onemocněla bércovými vředy, měla těžkou artrózu kolen, přestávala chodit, proto svědkyně dala bratrovi doporučení, aby využil možnosti léčby na soukromé klinice, za tím účelem věnovala bratrovi [částka]. Svědkyně očekávala komplikace, jestli se nezačne manželka bratra léčit, že dostane dekubity a může zemřít, což se nakonec stalo, protože zemřela právě na dekubity a otravu krve. Bratr svědkyně dostával dávky státní sociální podpory ohledně péče manželky [jméno], která měla dvě děti – syna [jméno] a dceru [jméno] [příjmení]. Se synem paní [jméno] se bratr nestýkal, byla mezi nimi nějaká komplikace z dřívějšího prodeje chaty, měli totiž společnou chatu a bratr svědkyni řekl, že ho okradli. Syn paní [jméno] [jméno], pokud přijel do [část obce], maximálně si umyl auto. Bratr jí vypravoval takovou příhodu, kdy opravoval střechu, zachytil se na poslední chvíli, pod ním stál [jméno], ušklíbnul se mu a odjel pryč. Svědkyně se snažila sehnat dceru [jméno], ale nesehnala ji, navíc si změnila příjmení. Snaha svědkyně tímto skončila. [příjmení] [jméno] zemřela skutečně zbytečně. V tomto rozpoložení bratrovi telefonovala, že v žádném případě nedovolí, aby si za její peníze vydržoval ženskou, jednalo se o paní [příjmení], jeho zaměstnankyni, že jí peníze vrátí. [příjmení] [jméno] o jeho známosti věděla, rezignovala na život, nazvala ji špinavou kurvou, která se pelešila ve vedlejší místnosti. Vzhledem k tomu, že špatně svědkyně vidí, bratrovi se s obtížemi mohla dovolat mobilem poté, co jí položil telefon, dokonce svůj kontakt zrušil. Poslala bratrovi korespondenční lístek nebo i dopis, chtěla vrátit [částka]. Svědkyni bylo známo, že bratr měl trezor, ve kterém měl ty peníze. Svědkyně znala zdravotní stav bratra, vysvětlovala mu, co mu vlastně je. Nikdo nevěděl, že trpěl kýlou, nemohl zvedat těžká břemena. Byl kuřákem a pracoval v zakouřeném prostředí, proto dostal od ní přístroj, aby si měřil tlak. Ignoroval veškerou prevenci, zejména rady svědkyně, protože se pořád cítil zdravý. Svědkyně mu řekla, že to oznámí příslušným orgánům, že investuje její peníze do svojí známosti s paní [příjmení]. Jezdil s ní na výlety, manželka [jméno] ležela doma bez pomoci, řekla mu, jestli se nestydí, on jen pokrčil rameny. Svědkyně napsala dopis k rukám starosty, aby situaci řešil, chtěla na bratra vyvinout nátlak. Od starosty se jí dostalo odpovědi, že má napsat do [obec] na úřad práce, který vyplácel bratrovi dávky. Svědkyni překvapilo, že nejbližší rodině nebyla oznámena smrt bratra. Dozvěděla se, že nějací cizí lidi hodlali nechat spálit jejího bratra a uložit ho do kolumbária, přestože jeho manželka [jméno] má rodinný hrob a rodina svědkyně rovněž. Svědkyně zasáhla do této situace a začala se synovcem, tedy žalobcem zařizovat pohřeb. Na pohřeb se dostavili [anonymizováno] tzv. vnuci, kteří ho měli oslovovat dědečkem. Tato rodina nikdy nenavštěvovala bratra s výjimkou jedné události, kdy bratr slavil životní jubileum, on [anonymizováno] a jeho žena [anonymizováno], na této akci bylo přítomno mnoho hostů i vzdálená rodina. Tito [anonymizováno] nepozvaní muži přišli na pohřeb, rozvalili se v první lavici určené pro nejbližší rodinu, dělali si posměšky z pohřební řeči nad jeho rakví, dělali úšklebky, šťouchali do sebe, cíleně rušili obřad. Rodina si stěžovala pohřební službě na průběh obřadu, že ceremoniářka nezasáhla. Bratr je uložen v rodinné hrobce. Je s podivem, že když šla svědkyně se synovcem pro smuteční oblečení do bydliště bratra, resp. jeho otce, museli tam jít s policejním doprovodem. Někdo dostal klíče od nemovitosti bratra a patrně tam něco vykrádal. Bratrovi byl ukraden zlatý řetěz, který dostal ode svědkyně darem, nikdy jej nesundával. Při jeho smrti byl nalezen toliko tenký zlatý řetízek, nikoliv silný zlatý řetěz. Svědkyně dodala, že bratr by nikdy nesepsal listinu o vydědění a závěť. Mají v rodině právníka, neměl důvod jezdit k cizímu notáři, někdo ho tam musel zavést. Bratr s ní nikdy nehovořil o možnosti napsat závěť. V závěti jsou uvedeni lidé, které její bratr nenáviděl anebo vůbec neznal, a to [celé jméno žalovaného], jeho syna [jméno] vůbec neznal a ti další [anonymizováno] jsou tzv. vnuci, kteří se přišli posmívat na jeho pohřeb. Svědkyně je přesvědčená, že bratr byl vydírán jejím dopisem, o kterém věděla celá řada dalších lidí, na základě toho kdokoliv jej mohl zažalovat za nedostatečnou péči o jeho ženu [jméno]. Svědkyně doplnila, že do 10 let věku žalobce se s ním bratr svědkyně jako jeho otec stýkal, po rozvodu bratr na rodinu kompletně zanevřel. Až žalobce přijel pozvat svého otce na svatbu, potom byla řeč o tom, že tu a tam za ním syn jezdí. Svědkyně neví o tom žádné podrobnosti, bratr se o tom nerad bavil. Bavili se spolu akorát o tom, že za bratrem přijela návštěva, že ho jeho syn navštívil. Podle svědkyně bratr neprojevoval dostatečný zájem o svoje děti. I jeho paní měla takový zvláštní vztah k dětem. Nikoho na návštěvu nezvali ani z dětí, když tam někdo přišel, tak tam byl. Těžko jí mohl vysvětlit důvod, svědkyně se domnívá, že se rodině mstil za to, že se rozpadla. Bratr dělal správce v mysliveckém sdružení, s členy mysliveckého sdružení neměl žádné přátelské vztahy, nesvěřoval se nikomu cizímu o svém soukromí, když měl sourozence. Dále svědkyně uvedla, že nechápe dotaz zástupce žalovaných, proč by měla s někým hovořit o tom, jak má vypovídat. S žalobcem se nestýkala často, je vážně nemocná, často byla v nemocnici. Vídávali se jednou za několik měsíců. Nemá lékařskou zprávu paní [jméno], ale od cizích lidí se dozvěděla, proč umřela. Dokonce prý lékař uvažoval podat trestní oznámení. Naposledy bratra viděla po smrti paní [jméno]. [jméno] zemřela v [anonymizováno] [rok]. Naposledy komunikovali s bratrem v [anonymizováno] [rok]. Během posledního rozhovoru jí řekl, že se nemusí starat o tu děvku [příjmení], že ji vyhodil, že se stydí, že se spikla s takovými grázly. Neviděli se několik měsíců před jeho smrtí, protože zrušil telefon. Svědkyně vztah k bratrovi hodnotí jako velice dobrý, neměli rozepři. Dopis a korespondenční lístek, který mu poslala, způsobil mezi nimi kontroverzi. Svědkyni není známo, že by proti jejímu bratrovi bylo vedeno trestní řízení. Jen mu řekla, že to oznámí. O jeho ostatcích se nebavili, svědkyni je známo, že jeho manželka [jméno] byla spálená a její urna uložena do kolumbária. [obec] v kolumbáriu opatřil patrně bratr. Neví to přesně, protože bratr nikoho nepozval na pohřeb. Svědkyně nebyla přítomna tomu, že by se bratr potkal se svým synem. Ke [anonymizováno] barevným fotografiím předloženým zástupcem žalovaných svědkyně uvedla, že vidí pouze siluetu postav, je schopna rozeznat počet osob, nikoliv je konkretizovat, a to ani po nasazení brýlí. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce je jejím bývalým manželem, žádného z žalovaných nezná. Bývalý manžel a paní [příjmení] ji požádali, jestli by se zúčastnila tohoto řízení. Byla přítomna toho, jak byla s žalobcem jeho otce pozvat na svatbu, bylo to v roce [rok]. Pozdější kontakty byly po narození dětí, psali mu dopisy, posílali fotky. Bývalý manžel otce navštěvoval sám. Jediná společná návštěva s tehdejším snoubencem byla u pana [celé jméno žalobce] tehdy, když mu nesli koláče. Svědkyně s panem [celé jméno žalobce] komunikovala toliko dopisy. Svědkyně se domnívá, že žalobce měl zájem o svého otce, aspoň se takhle projevoval, říkal jí, že se snažil jej kontaktovat. Svědkyně nemůže potvrdit ani vyvrátit, jestli žalobce byl za svým otcem anebo nebyl. Otec žalobce u nich nikdy nebyl na návštěvě. Svědkyně má z doslechu informaci, že pan [celé jméno žalobce] měl nějakou ženu, že byl podnikatelem, pracovitým člověkem, nic víc. Svědkyně dodala, že psala panu [celé jméno žalobce] dopisy proto, že chtěla mít pro syny dědečka, chtěla poznat celou rodinu manžela. Pan [celé jméno žalobce] jí nikdy neodpověděl, neví, kde skončily jemu adresované dopisy. Posílala mu fotografie jejich dětí. Jednalo se určitě minimálně o 2 dopisy, když se narodily děti. Určitě byly další, ale byly bez odezvy. Manžel věděl o tom, že píše jeho otci. O panu [celé jméno žalobce] se u nich doma nemluvilo, protože si to nepřála jeho bývalá manželka, která s nimi žila v domácnosti. Dále svědkyně uvedla, že manžely už nejsou s žalobcem asi 10 let. Dopisy posílala poštou. Se svým manželem se vůbec nebavili o obsahu dědictví. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce nezná, zná všechny žalované z rodinných akcí. Pan [celé jméno žalobce] byl jeho opatrovníkem od jeho 11 let. Je mu znám předmět sporu, ví všechno, protože bydlí [anonymizováno] baráky od žalovaných. Svědek vypověděl, že v posledních 2 letech před smrtí pana [celé jméno žalobce] na návštěvu k němu docházel [jméno], [jméno], [jméno] [jméno], všichni 4 žalovaní. Chodili k němu na kafe. Žalobce vidí dnes poprvé, proto jej neviděl ani docházet za panem [celé jméno žalobce]. Po předložení [anonymizováno] fotek svědkovi tento uvedl, že na fotkách je pan [celé jméno žalobce], paní [jméno] [příjmení], manželka od [jméno] s jeho dítětem. Svědek dodal, že s panem [celé jméno žalobce] nebydlel, bydlel o [anonymizováno] baráky vedle. Vídávali se každý den. Byl ve stálém kontaktu s panem [celé jméno žalobce], bral jej jako druhého otce. Nevzpomíná si, že by za trvání manželství pana [celé jméno žalobce] s paní [jméno] v domě bydlela ještě nějaká další osoba. Pan [celé jméno žalobce] nikoho neměl kromě paní [jméno]. Občas jej vzal, když jel do [anonymizováno], aby mu pomohl. Nevzpomíná si, že by se zastavovali u nějaké paní [příjmení]. Pokaždé s ním ale nejezdil. jeho matka [jméno] [příjmení] požádala pana [celé jméno žalobce], aby se stal opatrovníkem svědka. Jeho matka měla k panu [celé jméno žalobce] pracovní vztah. Nikdy spolu nehovořili o tom, že by měl pan [celé jméno žalobce] syna ani o žádném dědictví. Matka u pana [celé jméno žalobce] pracovala [anonymizováno] let nejdříve jako uklízečka, potom jako obsluha v restauraci. Až byla paní [jméno] nemocná, tak svědkova matka mu někdy pomáhala v domácnosti. Opatrovníkem se pan [celé jméno žalobce] stal před 21 lety, tj. v roce [rok]. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce nezná. Pracovala [anonymizováno] let u pana [celé jméno žalobce] v jeho restauraci v [obec] v pracovním poměru. Byla rodinnou přítelkyní rodiny [příjmení] Pan [celé jméno žalobce] byl kamarádem jejího manžela, který zahynul u dopravní nehody. Navštěvovali se při různých příležitostech, jezdili na společné výlety. [příjmení] [jméno] [příjmení] byl dům, měli strach z dcery [jméno] [příjmení], že kdyby zemřela, že by pan [celé jméno žalobce] přišel o dům. Domluvili se, že když by zůstal sám on, že vrátí dům rodině. Podmínkou bylo, aby to nedostala [jméno] [příjmení]. Když paní [jméno] umřela, pan [celé jméno žalobce] napsal závěť. Svědkyně byla s panem [celé jméno žalobce] u notáře přímo u sepisu závěti, byl jí znám obsah závěti. Svědkyně uvedla, že věděla o tom, že pan [celé jméno žalobce] má syna, tedy žalobce a potom nemanželského syna, neví jak ten se jmenuje. Pan [celé jméno žalobce] jí říkal, že se chtěl navštěvovat se synem, bránila mu v tom jeho bývalá manželka, matka žalobce. Pan [celé jméno žalobce] celou dobu nosil fotku pana žalobce v peněžence. Fotku měl z jeho dětství, kdy mu bylo pět let. Chvilkama o synovi mluvil, čekal jestli ho navštíví. Svědkyně neví o tom, že by říkal, že by měl záměr navštívit syna. Ani netelefonoval se žalobcem, ani mezi nimi nebyla písemná korespondence. Pan [celé jméno žalobce] věděl, kde bydlí syn. Říkal jí, že kdyby mu syn řekl, že se s ním chce setkat, tak že by se setkali, ale čekal na podnět od syna. Nebyl schopen udělat ten první krok vůči synovi. Důvodem pro to, že pan [celé jméno žalobce] dělal mému synovi [jméno] [příjmení] opatrovníka byl ten, že svědkyně neměla rodinu. Sám jí to nabídnul, to bylo po události, kdy zahynul její manžel. Opatrovníkem byl ustanoven soudem. V té době její syn nebyl drogově závislý, měl [anonymizováno] let, kdy mu byl ustanoven opatrovník. Drogově závislým se stal až v [anonymizováno] letech. Svědkyně dodala, že se nesblížili více s panem [celé jméno žalobce]. Nic jsem s ním neměla. Měl manželku. Dále svědkyně uvedla, že v práci dělala veškeré práce od úklidu po obsluhu, v domácnosti panu [celé jméno žalobce] pomáhala, až paní [příjmení] onemocněla. Pomáhala i s péčí o paní [příjmení]. Neví nic o tom, že by měl žalobce vyzvat pana [celé jméno žalobce] ke kontaktu. Svědkyně poznala peněženku, kterou jí předložil zástupce žalovaných, že jedná se o peněženku od pana [celé jméno žalobce]. Poznala i fotografie, na kterých je paní [příjmení] [jméno], to dítě je synem žalobce, to jí řekl pan [celé jméno žalobce], že se jedná o syna. Peněženku míval položenou v kuchyni na stole. Ty fotky tam měl odjakživa. Pohřeb pana [celé jméno žalobce] organizoval žalobce. Pan [celé jméno žalobce] měl zájem o pohřeb žehem, byli tak domluveni s manželkou, měli místo v kolumbáriu v [příjmení]. V kolumbáriu je nakonec pohřbena jen paní [příjmení]. Svědkyně doplnila, že pan [celé jméno žalobce] jí říkal, že mu syn s manželkou přivezli koláče, neví, jestli byl pozván na svatbu. Žalobce svědkyně viděla poprvé při sepisování pozůstalosti, předtím jej nikdy neviděla. Pan [celé jméno žalobce] by jí určitě řekl, že jej navštívil syn. Pan [celé jméno žalobce] možná věděl, že má vnuky, třeba od sester, které mu to mohly říct. [příjmení] [příjmení] svědkyně viděla jednou na oslavě narozenin paní [příjmení], kdy oslavovala [anonymizováno] let. Pan [celé jméno žalobce] nehovořil o svojí sestře paní [příjmení] dobře, protože se hádali. Svědkyně ví, že měl sestře dát satelit do jejího bytu, ale nebyla spokojená, potom se pohádali a nebavili se spolu. Párkrát za ní byl na návštěvě. Svědkyně si nevzpomíná, že by měl pan [celé jméno žalobce] s nějakými jinými osobami konflikty. Akorát paní [příjmení], dcera paní [jméno] [příjmení], podala trestní oznámení, že týrali paní [příjmení] [jméno]. Až po smrti paní [příjmení] a pana [celé jméno žalobce] bylo trestní oznámení podáno. Trestní řízení bylo zastaveno. Jinak paní [příjmení] za svojí matkou asi 10 let nepřijela. Ani na její sedmdesátku. Věděla, že je nemocná, protože jí volal pan [celé jméno žalobce]. Po nahlédnutí do peněženky pana [celé jméno žalobce] žalobce uvedl, že ta dětská fotografie je jeho fotografií. Mohlo mu na ní být kolem šesti let. Fotografie ženy mu nic neříká, byl vždy v kontaktu jen s otcem. [příjmení] [příjmení] [jméno] nikdy neviděl, jinak řečeno nebyl jí představen. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce vůbec nezná, zná akorát žalovaného 1. [celé jméno žalovaného], protože s jeho matkou vyrůstal. Jeho matka [jméno] [příjmení] byla o pár let starší než on. Svědek bydlel v [část obce], ona v [příjmení]. Od r. [rok] bydlí v [příjmení], potkávali se náhodně, když měl pracovní cestu do [část obce]. Potom, když se přestěhovala do [obec], viděli se častěji. S panem [celé jméno žalobce] se znal asi 30 let. Chodili k němu celá parta na pivo. Bavili se o běžných záležitostech, jak to v hospodě bývá. Když paní [příjmení] vážně onemocněla, tak se o ni pan [celé jméno žalobce] pečlivě staral. Několikrát se o tom s paní [příjmení] bavil a říkala mu, jak se o ní manžel stará. [příjmení] [příjmení] svědka požádala jako člena mysliveckého sdružení, jestli by mezi sebe nevzali jejího manžela pana [celé jméno žalobce]. Nakonec ho bez nějaké čekací lhůty přijali do sdružení v [anonymizováno] [rok], měl se starat o mysliveckou chatu a o občerstvení. Schůze výboru měli u něj v restauraci. Asi za rok po smrti paní [příjmení] přišel za ním pan [celé jméno žalobce] a říkal, že nechal sepsat závěť u [anonymizováno] O podrobnostech se nebavili. Co bylo obsahem závěti neřekl. Zmínil se svědkovi, že z prvního manželství má syna, že se s ním snažil navázat kontakt, ale že syn asi nemá zájem. U toho sdělení bylo přítomno více lidí. Potom mluvil ještě o jednom nemanželském synovi, který měl mít problém se zákonem. Svědek ví akorát o tom, co mu řekl pan [celé jméno žalobce] sám od sebe. Po smrti manželky se svědkovi pan [celé jméno žalobce] moc nelíbil, proč se rozhodl sepsat závěť, to neví. Chtěl mít všechno v pořádku, říkal, že nechá sepsat závěť. V r. [rok] požádal o uvolnění z mysliveckého sdružení ze zdravotních důvodů. Svědek věděl, že majetek na něj nechala napsat paní [jméno] [příjmení], pravděpodobně i on chtěl uspořádat svoje záležitosti. [příjmení] a co měl odkázat, o to se svědek nezajímal. Dlouho nevěděl, že pan [celé jméno žalobce] byl předtím ženatý. Dozvěděl se o tom od paní [jméno] [příjmení], že již byl ženatý a že má syna. Svědek se ptal pana [celé jméno žalobce], jestli tomu je tak, a on mu odpověděl, že to není podstatné, že stejně s ním syn nekomunikuje. Říkal mu, že ho nemohl nikdy v [příjmení] vidět, protože tam za ním nebyl. Svědek zná jenom syna paní [příjmení], a to žalovaného 1. a paní [jméno] [příjmení], protože znal dobře manžela paní [příjmení] pana [celé jméno žalovaného]. Svědek neví ani jej to nezajímalo, jestli a jak chtěl či nechtěl pan [celé jméno žalobce] navázat kontakt se svým synem. Peněženku pana [celé jméno žalobce] nikdy neviděl ani žádné fotky. Pan [celé jméno žalobce] se mu nezmínil, že by mu syn přivezl koláče a pozval jej na svatbu. Nezná ani [jméno] [příjmení]. Několikrát viděl paní [příjmení] v [příjmení], když byla na návštěvě za paní [příjmení], jestli jí nějak pomáhala, neví. Svědek doplnil, že vztah mezi panem [celé jméno žalobce] a dcerou paní [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] nebyl nijak dobrý. Nezajímaly jej jejich rodinné záležitosti. [příjmení] [jméno] zemřela asi v [anonymizováno] [rok], přibližně půl roku předtím viděl naposledy paní [příjmení] v [příjmení]. Stály obě na zahradě před domem. Ze svědecké výpovědi [jméno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že od r. [rok] byla v trvalém kontaktu se svou matkou [jméno] [příjmení] a s panem [celé jméno žalobce]. Byla nemocná, její bratr byl nezvladatelný. Maminka bydlela se synem v [obec] v bytě, ona bydlela v domě v [obec] s babičkou a s dědou, v části domu byl obchod [anonymizováno], vyrůstala v tom domě, když děda umřel, starala se o všechny účty. Potom po převratu mamince nemovitost vrátili, potom asi za dalších deset let tam vznikla restaurace. Původně měla vést restauraci ona, protože se jednalo o koncesovanou živnost a svědkyně měla patřičné vzdělání. Toto ale odmítla, otec žalobce nechtěl vést restauraci, zůstalo to na paní [příjmení], která ho zaměstnávala jako manželka asi po dobu [anonymizováno] let, než mohl sám si požádat o živnostenské oprávnění. Postupem času nemovitost rekonstruoval. Pan [celé jméno žalobce] nevěděl, kde co v domě je po technické stránce. Postupně rekonstruoval restauraci. Pan [celé jméno žalobce] nemovitost zhodnotil, byl dříč. Zdravotní stav svědkyně jí neumožnoval patřičně pečovat o její matku. Snažila se mamince pomáhat se svým partnerem po dobu 27 let, bylo to na základě domluvy a žádosti otce pana žalobce. Matka měla veškeré lékaře v [obec] vzhledem k jejímu bydlišti. Svědkyně si byla velmi blízká s otcem žalobce i s žalobcem, věděla o všech i o důvěrných věcech otce žalobce. Její mamka byla o deset let starší, chování manžela tolerovala. Pan [celé jméno žalobce] jí říkal, tvoji mamku miluju, ale měl potřebu chodit na zálety, jinak pan [celé jméno žalobce] měl deset záznamů v trestním rejstříku. Maminka to brala s nadhledem a byla mu oporou. Pokud se jedná o vydědění, tak uznával pouze za svého syna žalobce [celé jméno žalobce], k druhému synovi se nehlásil, že by byl jeho. Pan [celé jméno žalobce] se při mamince svědkyně vypracoval, chtěl se vyšvihnout. O svém synovi [jméno] hodně mluvil, jen se styděl za svou minulost. Chtěl si vytvořit určité zázemí a postavení. Měl [anonymizováno] sourozenců a chtěl, aby ho brali s úctou. Pan [celé jméno žalobce] spoustu let vyprávěl o tom, jak [příjmení] přebaloval, protože jeho matka studovala. Pracoval na domě, vždycky pěkně mluvil o svém synovi. [příjmení] [jméno] za ním přijel jako za otcem, byla jsem přítomná pouze jedné jeho návštěvě, přivezl mu koláče a přišel ho pozvat na svatbu. Byla v tom nějaká ješitnost, která mu zabránila jít na svatbu, chtěl jít s matkou svědkyně. Panovala neshoda mezi otcem [jméno] a matkou svědkyně, že se svatby nezúčastní. Pan [celé jméno žalobce] svědkyni prosil, ať domluví matce, ať na tu svatbu jdou. Pan [celé jméno žalobce] nešel proto na svatbu, že by on nechtěl, ale byli rozhádaní s matkou svědkyně, protože otec žalobce pan [celé jméno žalobce] měl ještě vztah s jeho matkou, protože se začali znovu scházet. Matka svědkyně vždy říkala, že barák dostane [celé jméno žalobce], to je známo i bratru [jméno]. Svědkyně ví, že mezi panem [celé jméno žalobce] a žalobcem byly kontakty, on za ním jezdil do [obec] Pan žalobce jel navštívit svého otce, měl tam být soukromě a ukázat se s nějakým autobusem, když jednu dobu jezdil s autobusem. Svědkyně pokračovala s tím, že její matka se k smrti trápila, že ji její syn nepomohl, chtěla, aby se pan [celé jméno žalobce] nedostal ke všem penězům. Svědkyně všechno vyřídila, postarala se o zdravotní potřeby a o návštěvy matky u lékaře. Dávala mamce peníze, protože neměla peníze. Matka žádala bratra svědkyně, aby jí pomohl řešit situaci. Slíbil ji, že přijede v lednu, ale nepřijel ani v červnu. Matka musela jezdit s bércovými vředy na rehabilitace, do FN na kožní. Bratr svědkyně neměl zájem o matku, byl nespolehlivý. Pan [celé jméno žalobce], když už se vypracoval, tak se rád ukázal. Pravidelně do [obec] do restaurace zval svou rodinu, paní [příjmení], sestru [jméno], [jméno], bratra [jméno], svědkyně chodila tam pomáhat, vařit, hlídat. Byl tam i její bratr. Pan [celé jméno žalobce] dělal setkání pro své sourozence, zval je i jednotlivě, třeba svědkyni, bratra nebo kluky, velice to rozlišoval. Svědkyně uvedla, že její matka necítila žádnou zášť vůči [jméno], ona říkala, že on by měl dědit. Bratr svědkyně získal chatu na [obec], kterou stavěl pan [celé jméno žalobce]. Vlastně veškeré dědictví je v zakázkovém zlatě, dědictví chtěla takto rozdělit. Chtěla se synem [jméno] řešit spoustu věcí, řešila darovací smlouvu ohledně domu, který darovala panu [celé jméno žalobce]. Svědkyni je známo, že žalobce psal svému otci dopisy, že ho zval na návštěvu, že mu chtěl ukázat vnuky. Tyto dopisy psala i jeho tehdejší manželka [jméno]. Odpovědí na tyto dopisy byly takové, že si pan [celé jméno žalobce] zapálil a bouchl dveřmi, bylo to pro něj citlivé téma. [příjmení] [jméno] mu nebyl cizí. O svém synovi [jméno] se nikdy nevyjádřil špatně, ani odmítavě. Říkal, že je jeho věcí, za kým pojede, že do toho nikomu nic není. Pan [celé jméno žalobce] se styděl před svým synem za svoji minulost. Pan [celé jméno žalobce] měl fotografie své rodiny, viděla je, měl je uloženy v tresoru. Pan [celé jméno žalobce] byl podivín a vadilo mu, když za ním někdo přišel na návštěvu do hospody a nikoliv přes domovní dveře. Rekonstrukce nemovitosti v [příjmení] byla dlouhodobá, proto matka svědkyně musela po určitou dobu bydlet ve svém bytě v [obec] asi po dobu 3 let. Byla provedena celková oprava nemovitosti. Jednalo se o statisícové investice, protože se opravila střecha, okna. Matka svědkyně dům neměla ráda, chtěla mít restauraci, ona nechtěla dům. Pan [celé jméno žalobce] na ni naléhal, aby na něj přepsala dům. Svědkyně zná pana [jméno] [příjmení] Pan [celé jméno žalobce] si kompenzoval vztah, který ztratil s [jméno], proto chtěl pomáhat [jméno] [příjmení] a dělal mu opatrovníka. První léta měl k paní [příjmení] vztah negativní, v pozdější době velice blízký, byla u něj zaměstnaná jako pomocná síla. Matka svědkyně přistihla pana [celé jméno žalobce] s paní [příjmení]. Do r. [rok] veškerou péči o matku zajišťovala svědkyně, matka zemřela v r. [rok]. V mezidobí tam byla placená paní [příjmení], aby se starala o její matku, ale chtěla, aby se o ní staral její syn. Nabízeli jí umístění ve [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] věděl, že pan [celé jméno žalobce] měl dvě ženy. Vedle své manželky i paní [příjmení]. Matka svědkyně si nepřála, aby o ní pečovala paní [příjmení] Pan [celé jméno žalobce] se v uvedené nemovitosti zdržoval od r. [rok] Pan [celé jméno žalobce] měl blízký vztah k svědkyni jako k dceři, volal jí, že jí zemřela matka ale za přítomnosti paní [příjmení], proto tam nejela. Pan [celé jméno žalobce] nikoho k matce svědkyně nepustil, když se tam vyskytovala paní [příjmení] Pan [celé jméno žalobce] bratra svědkyně žalovaného 1. [jméno] nesnášel, neřešil ho a ani svoji matku bratr nebral, nepomáhal matce ani jeho synové. Svědkyně uvedla, že nemá žádný důvod, proč by měla stranit někomu v tomto sporu. Zná [anonymizováno] [příjmení], která byla vždy vedoucí osobností v té rodině. [příjmení] [příjmení] měla svědkyni za zlé, že měla nechat zavřít [celé jméno žalobce] za to, že nedával peníze její matce. [příjmení] [příjmení] dala peníze [částka] na její matku, svědkyně se snažila pečovat o svoji matku, než sama lehla. Sto tisíc dala panu [celé jméno žalobce], který ale peníze na léčbu manželky nepoužil. Od paní [příjmení] se dozvěděla, že pan [celé jméno žalobce] sepsal závěť. Na předložené fotografie z r. [rok] svědkyně reagovala s poukazem, že fotky jí připadají jako nějaké sehrané divadlo, asi tam šlo o majetek. Na závěr svědkyně uvedla, že viděla, jak pan [celé jméno žalobce] nosil ve své peněžence fotku svého syna [jméno]. Chlapi se nefotí, proto asi není společná fotografie pana [celé jméno žalobce] se synem. Na společných oslavách víceméně fungovala jako pomocnice v kuchyni. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že s účastníky řízení není v žádném vztahu, žalobce zná od té doby, kdy mu byli oznámit, že mu zemřel otec. Žalovaného znám, je to bratr jeho partnerky, která byla slyšena jako svědkyně i všechny ostatní znám. Byl přítomen tomu, kdy se jeho přítelkyně dozvěděla o úmrtí matky, jeli do nemocnice v [obec], kde zjistili, že stav její matky byl žalostný. Jeho přítelkyně zorganizovala smuteční hostinu za svoji matku, nechali na hrob vygravírovat její jméno. Po 14 dnech, když byli na hřbitově, tak už to tam nebylo. O smrti pana [celé jméno žalobce] se svědek dozvěděl od přítelkyně, požádala ho, aby zajistil nějaké prostředky k zabezpečení hrobu. Potom jeli oznámit panu žalobci úmrtí jeho otce. Svědek upřesnil, že ve chvíli, kdy začal žít s paní [příjmení], jezdili spolu do [obec], byli tam na několika návštěvách, pan [celé jméno žalobce] byl na oslavě svědkových [anonymizováno] narozenin. Kontakt byl hlavně přes jeho manželku, která k nim jezdila, vozili ji do nemocnice, byli za ní v lázních. Vozili ji zhruba do r. [rok], než šla přítelkyně svědka na operaci páteře. Určitě jsme do té doby za ní 2x až 3x do měsíce jezdili. Nebo ona přijela za nimi. S paní [příjmení] se zná od r. [rok]. Svědek hovořil s panem [celé jméno žalobce], přišla řeč i na jeho syna z prvního manželství. Vedly se obecné řeči, jak bývá zvykem na návštěvách, nevyjadřoval se o něm špatně. Nesvěřil se mu, že by jezdil za synem na návštěvu. Neřekl mu, že by se s ním nechtěl stýkat, že by neměl zájem. S paní [příjmení] se bavili o synovi, že čeká, že se za ním zastaví. Nikdy jsme ho na návštěvě u nich neviděli. Svědek uvedl, že si nevzpomíná, že by někdo chodil pomáhat panu [celé jméno žalobce]. Pan [celé jméno žalobce] se mu nesvěřil, že by měl nějaké zdravotní problémy. Za tu dobu, co ho svědek vídával, mu připadal zdravý. Nesvěřil se, že by chtěl pořídit závěť a nebo vydědit syna. Nakonec dokazování soud vyslechl v rámci účastnického výslechu žalovaného 3. [celé jméno žalovaného], ze kterého zjistil, že se chce vyjádřit k historii vztahů v jejich rodině poté, co vyslechl dnes svoji matku slyšenou jako svědkyni. Za dědečkem a babičkou jezdili od dětství s jeho bratrem [jméno]. Nemohli za nimi jezdit každý víkend, protože to neumožňovala jejich matka. Vztahy matky žalovaného 3. s babičkou a dědou nebyly v pořádku. Matka žalovaného 3. inklinovala spíš k prababičce, protože žárlila na jeho strýce [jméno]. [příjmení] [jméno] bydlel s babičkou žalovaného 3. [jméno] na [obec] a dědečkem [jméno], jeho matka žila se svou prababičkou v domě prababičky v [obec]. Od 5, 6 let věku žalovaného 3) vídávali babičku a dědu. Žalovaný 3. si pamatuje na nepříjemný kontakt mezi ním, matkou a dědou. V době, kdy bydleli v [obec], tak strýc [jméno] se snažil navázat kontakt s matkou, když zemřel děda v [obec]. Až do dnešního dne nepozoroval žalovaný 3., že by se jeho matka chtěla se strýcem bavit. Když jezdil děda z nákupu v [anonymizováno], zastavil se za nimi v [obec], docházelo k hádkám mezi jeho matkou a dědou. Chtěl pomoci jeho matce, aby se postavila na vlastní nohy. Nabízel jí bydlení v [příjmení]. Žalovaný 3. od [anonymizováno] let bydlí sám, od doby, kdy získal řidičský průkaz, dostal od dědy žigulíka. Matka mu přispěla [anonymizováno]. Kč. Učil ho ovládat auto. Jeho matka, když jela do [obec], hádala se s dědou, odmítala respektovat hlásit se předem před návštěvou. Děda s babičkou pracovali od rána do večera v hospodě. Matka žalovaného 3. je impulsivní člověk, má své představy, jak by vše mělo fungovat, děda byl jejím oponentem. Měl svůj názor, který matka odmítala. Jednou byli účastni nějaké oslavy u nich v hospodě, kde matka jednou pracovala u nich. Matka se tam vždy při návštěvě pohádala. Když žalovaný 3. začal pracovat ve [právnická osoba], zastavil se u dědy na pivo. Pravidelně odebíral pivo na jejich firemní akce. Děda byl samostatný, nevyhledával pomoc. Babička oplakávala dceru [jméno], matku žalovaného 3., že vztahy nefungují. Děda už to nechtěl poslouchat. Žalovaný 3. byl párkrát přítomný u diskuse, kdy děda říkal, že má zájem se stýkat se svým synem [jméno], ale syn neměl zájem, slyšel o tom, když se na to téma bavil děda s babičkou. Babička měla říct, že ho údajně vydědil. O dalším jeho synovi žalovaný 3. nevěděl, ten měl mít problém se zákonem. Asi před [anonymizováno] až [anonymizováno] lety babička říkala, že děda vydědil syny. Bratr žalovaného 3. převzal starost o babičku, protože žalovaný 3. v té době byl pracovně mimo. Navštívil ji v nemocnici. Žalovaný 3. uvedl, že teta [jméno], což je paní [příjmení], když se bavili po smrti babičky co bude, že měli strach z jeho matky. Babička měla napsat závěť, že v případě její smrti připadne dům panu [celé jméno žalobce], aby dům nepřipadl matce žalovaného 3. a v případě, že umře děda, aby to vrátil zpět do rodiny, protože dům patřil prababičce žalovaného 3. [příjmení] [jméno] byla blízký rodinný přítel. [příjmení] [příjmení] žalovaný 3. u jednání soudu viděl poprvé. Věděl, že děda s ní měl velké problémy, neměl ji rád, byl k ní sprostý. Babička nechtěla, aby v případě smrti dědy připadly nemovitosti do jeho rodiny.

8. Shora uvedené skutečnosti soud zjistil z důkazů v řízení provedených, a to ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] sdělen podstatný obsah následujících listin: z [číslo listu]) [anonymizováno] notářský zápis o závěti a listině o vydědění, z [číslo listu] protokol o předběžném šetření, z [číslo listu] protokol ze dne [datum], z [číslo listu] sdělení [celé jméno žalobce] ze dne [datum], z [číslo listu] protokol ze dne [datum], z [číslo listu] protokol ze dne [datum], z [číslo listu] usnesení ze dne [datum], trestního oznámení ze dne [datum] a pokladního dokladu vypravitele pohřbu ze dne [datum], svědeckých výpovědí [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], účastnického výslechu žalovaného 3.

9. Rozhodujícím momentem právního hodnocení dané věci je posouzení naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť se jedná o žalobu na určení, že žalobce je dědicem, jak má v jiných určovacích žalobách na mysli preventivní funkce určovací žaloby dle § 80 o. s. ř., kdy je potřeba její naléhavost a právní zájem na této žalobě tvrdit a prokazovat. Vzhledem k tomu, že procesní postavení nepominutelných dědiců je zajištěno samotným ustanovením § 113 z. ř. s ., dospěl soud k závěru, že žalobce nemá na požadovaném určení účastenství (postavení) v pozůstalostním řízení po zůstaviteli naléhavý právní zájem, a proto soud žalobu pro tento nedostatek zamítl. Na uvedeném závěru přitom nemůže ničeho změnit ani okolnost, že žalobce podal žalobu na určení na základě odkazu pozůstalostního soudu (soudního komisaře). Uplatní-li žalobce své právo na povinný díl v pozůstalostním řízení po zůstaviteli, stane se ve smyslu § 113 z. ř. s . účastníkem pozůstalostního řízení bez dalšího.

10. Soud při hodnocení shora uvedených skutečností zjištěných obsáhlým dokazováním dospěl k závěru, že žaloba na určení ve světle změněných tvrzení žalobce ze dne [datum] není důvodná. Žalobce se totiž zcela jednoznačně vyjádřil, že netrvá na námitce pravosti závěti. Žalobce sice setrvává na svém názoru, že závěť je neplatná a tuto neplatnost závěti dovozuje z obsahu závěti, že závěť je v rozporu s dobrými mravy a odporuje zákonu. Žalobce ale nečiní nic jiného, než že zpochybňuje důvody svého vydědění, že důvody pro vydědění neexistují a na tomto tvrzení staví svůj závěr o tom, že závěť obsahující listinu o vydědění je neplatná. Skutečnost, že zůstavitel pořídil závěť, jejíž obsah se žalobci nelíbí, nezpůsobuje neplatnost závěti a nezpůsobuje ani rozpor závěti s dobrými mravy. Soudem zjištěné důvody pro vydědění viz níže sice svědčí o tom, že nebyly dány, ale to samo o sobě nezpůsobuje neplatnost závěti ani rozpor závěti s dobrými mravy. I kdyby žalobce uplatňoval námitku pravosti závěti, pak dle § 1537 o. z. platí, že„ Zůstavitel může projevit poslední vůli ve veřejné listině.“ Veřejnou listinou je nepochybně závěť sepsaná formou notářského zápisu. Dle § 1538 o. z. platí, že„ Kdo sepisuje veřejnou listinu o závěti, přesvědčí se, zda se projev poslední vůle děje s rozvahou, vážně a bez donucení“. Dle § 568/1 o. z. platí, že:„ Je-li nějaká skutečnost potvrzena ve veřejné listině, zakládá to vůči každému plný důkaz o původu listiny od orgánu nebo osoby, které ji zřídily, o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o níž původce veřejné listiny potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud není prokázán opak“. Dle § 568 odst. 2 o. z. platí, že:„ Zachycuje-li veřejná listina projev vůle osoby při právním jednání a je-li jednajícím podepsána, zakládá to vůči každému plný důkaz o takovém projevu vůle. To platí i v případě, že byl podpis jednajícího nahrazen způsobem, který stanoví zákon“. Veřejnou listinou je tak dokázáno, že jednající, jenž listinu podepsal nebo jehož podpis byl zákonem stanoveným způsobem nahrazen, skutečně projevil vůli, která je v listině obsažena a že projevil vůli zcela svobodně. Byla - li soudu předložena veřejná listina, soud se zabýval její pravostí, zda skutečně pochází od toho, kdo je v ní uveden jako její vystavitel, a v případě, že je veřejná listina pravá, presumoval v souladu s § 134 o. s. ř. její správnost. Nebyla-li pravdivost a správnost veřejné listiny vyvrácena prokázáním opaku, považuje soud pro účely hodnocení důkazu obsah listiny za pravdivý.“ Žalobce v tomto řízení netrvá na námitce pravosti závěti a prokazuje pouze opak toho, co je v závěti jakožto veřejné listině vyjádřeno, když namítá neexistenci důvodů vydědění a kvůli tomu dovozuje neplatnost závěti, což je chybné, protože jeho obrana v tomto řízení nemění nic na okruhu dědiců zůstavitelů a ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 4392/2017. Soud má za to, že závět pořízená zůstavitelem je po stránce právní v pořádku, když musí k ní přihlížet jako k veřejné listině, u které v podstatě nelze konstatovat její neplatnost. Takže pokud žalobce opakovaně označuje závěť za neplatnou, naposledy ve svém podání ze dne [datum], jsou jeho námitky neplatnosti zcela nedůvodné. Námitky neplatnosti, které žalobce vznáší, představuje pouze zpochybnění důvodů pro jeho vydědění, které však neplatnost způsobit nemohou. Jestliže žalobce původně před notářem namítal pravost závěti a byl notářem správně odkázán na podání žaloby, tak pokud žalobce změnil své stanovisko, lze to chápat jako změnu jeho procesního postoje. Co se týká důvodů vydědění žalobce, zde lze odkázat na zjištění byť obsáhlá vzniklá původním dokazováním. Žalobce byl ještě malý, když zůstavitel odešel od něj a jeho matky. Neměl se tedy jak v té době se zůstavitelem stýkat, ten bývalou rodinu navštěvoval sporadicky. Teprve poté, co žalobce dospěl, zůstavitel žalobce jej vyhledal, kdy se chtěl s žalobcem stýkat. Ovšem zůstavitel se při návštěvách choval tak, že bylo zjevné, že se žalobcem a jeho rodinou nestojí setkávat. Dával najevo, že je časově zaneprázdněný, že má hodně práce v hospodě, odmítal pozvání k návštěvě žalobce, neměl zájem vidět žalobcovy děti, své vnoučky, sám žalobce nekontaktoval, nepřijel za ním, nepřijal ani pozvání na žalobcovu svatbu. Žalobce tvrdil a prokázal, že měl zájem se se zůstavitelem stýkat, kontaktoval zůstavitele, zůstavitele navštívil sám i s rodinou spolu s bývalou manželkou a dětmi, zůstavitele pozval na svatbu, přivezl mu koláče, zůstavitele opakovaně zval k sobě domů na návštěvu, zůstaviteli psali s manželkou [jméno] [příjmení] dopisy, posílali fotky vnuků, žalobce se svou manželkou si přáli, aby jejich děti měli dědečka. Bylo rovněž prokázáno, že to byl zůstavitel, který neprojevoval zájem o žalobce, neodpovídal na dopisy, nepřijal žádné pozvání, nepřijel na svatbu, neměl čas na žalobce, když jej navštívil v [obec] a pohovořit s ním, když se vymlouval na práci, na pozvání žalobce nereagoval. Je zřejmé, že za této situace lze hovořit o tom, že žalobce neměl reálnou možnost o zůstavitele projevovat opravdový zájem, když zůstavitel mu neposkytl žádnou součinnost, když sám neměl zájem se s žalobcem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské stavy. Tyto skutečnosti byly prokázány svědeckými výpověďmi, svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], sestry zůstavitele, [jméno] [příjmení], bývalé manželky žalobce a rovněž vyplynuly částečně i z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení], svědkyně [jméno] [příjmení], která měla s zůstavitelem otcovský vztah jako dcera z druhého manželství a svědka [jméno] [příjmení]. Svědkyně [jméno] [příjmení], nevlastní dcera zůstavitele, výslovně soudu uvedla, že byla od r. [rok] v trvalém kontaktu jak se zůstavitelem [celé jméno žalobce], tak se svou matkou [jméno], a to až do roku [rok]. Svědkyně popsala zůstavitele jako podivína, kterému např. vadilo, když někdo za ním přijel na návštěvu do hospody a nikoliv přes domovní dveře. Svědkyně vypověděla o zůstaviteli, že uvedl, že je jeho věcí, za kým pojede a že jim do toho nic není. Dle svědkyně se zůstavitel styděl za svou minulost, kdy měl [anonymizováno] záznamů v rejstříku trestu a vyhledával přítomnost jiných žen. Naproti tomu svědkyně uvedla, že žalovaného [celé jméno žalovaného] zůstavitel nesnášel, nebral jej, žalovaný [celé jméno žalovaného] nepomáhal ani zůstaviteli ani svojí matce, byl velmi problémový, byl nespolehlivý. Dále svědkyně sdělila, jak její matka [jméno] vždy tvrdila, že nemovitost, která je předmětem dědictví, dostane žalobce [celé jméno žalobce] a toto věděl i žalovaný [celé jméno žalovaného]. Rovněž uvedla, že se zůstavitel setkával zvlášť se svými sourozenci, zvlášť s ní, nebo jejími kluky, a že to, s kým se a kdy setkával, velmi rozlišoval, nejednalo se tedy o společná setkání. Svědkyně uvedla zcela odlišné skutečnosti, než uváděla ve své výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] a nadto svědkyně potvrdila, že mezi zůstavitelem a svědkyní [jméno] [příjmení] byl velmi blízký vztah, že tato byla jeho druhou ženou a zůstavitel měl tedy dvě ženy, její matku [jméno] a [jméno] [příjmení]. Zcela nekoncepčně bylo na konec dokazování po výsleších všech svědků přistoupeno na žádost žalovaného 3. jeho k účastnickému výslechu. Výpověď žalovaného 3. [celé jméno žalovaného] je prakticky pouze hodnocením výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], jeho matky, jmenovaný vypovídal na konci řízení poté, co ve věci vypověděli všichni svědkové, podle jejichž výpovědi moderoval svou verzi tvrzení. Provedeným dokazováním bylo prokázáno v otázce zájmu zůstavitele jako otce o žalobce, že tento neměl zájem už od útlého dětství vztahy s žalobcem jakkoliv rozvíjet. Vzhledem k těmto skutečnostem si žalobce tak nemohl vybudovat patřičný vztah k zůstaviteli. Závěť a listina o vydědění ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [rok], sepsané v notářské kanceláři v [obec] notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jsou ale platné a vůči žalobci účinné, byť lze dovodit, že důvody pro vydědění žalobce neexistují. Je nutné připomenout to, že zůstavitel se měl projevit aktivně, ne čekat, ale poskytnout součinnost ke kontaktům, že má zájem udržovat vazby se svojí předchozí rodinou, že má zájem o syna, jeho děti, což z jeho chování soud nedovodil. je třeba si klást otázku, zda potomek měl vůbec reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevovat, tj. zda zůstavitel měl vůbec zájem se s dětmi stýkat a udržovat s nimi běžné příbuzenské vztahy. Vydědění totiž přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv, jde-li o situaci, kdy je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu i podstatně přispěl. Je zřejmé, že zůstavitel po synovi nikdy nic nechtěl, zájem o jeho život neprojevoval a rovněž nevyhledával ani svá vnoučata. Veškerá zjištění k důvodům vydědění jsou pak předběžnou otázkou, kdy se žalobce jako nepominutelný dědic zůstavitele může (není-li jeho právo na povinný díl uspokojeno v rámci pozůstalostního řízení, např. rozhodnutím nebo dohodou o vypořádání povinného dílu) ve smyslu ustanovení § 1654 odst. 1 o. z. domáhat žalobou vůči dědicům zůstavitele (žalovaným) plnění spočívajícího ve vyplacení povinného dílu v penězích (případně jiným dohodnutým způsobem). Soud se ve sporném řízení zahájeném takovou žalobou pak bude jako předběžnou otázkou zabývat tím, zda byli potomci zůstavitele (žalobci) vyděděni po právu či nikoli.

11. Rozhodujícím momentem právního hodnocení dané věci je posouzení naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť se jedná o žalobu na určení, že žalobce je dědicem, jak má v jiných určovacích žalobách na mysli preventivní funkce určovací žaloby dle § 80 o.s.ř., kdy je potřeba její naléhavost a právní zájem na této žalobě tvrdit a prokazovat. Vzhledem k tomu, že procesní postavení nepominutelných dědiců je zajištěno samotným ustanovením § 113 z. ř. s ., dospěl soud k závěru, že žalobce nemá na požadovaném určení účastenství (postavení) v pozůstalostním řízení po zůstaviteli naléhavý právní zájem, a proto soud žalobu pro tento nedostatek zamítl. Na uvedeném závěru přitom nemůže ničeho změnit ani okolnost, že žalobce podal žalobu na určení na základě odkazu pozůstalostního soudu (soudního komisaře). Uplatní-li žalobce své právo na povinný díl v pozůstalostním řízení po zůstaviteli, stane se ve smyslu § 113 z. ř. s . účastníkem pozůstalostního řízení bez dalšího.

12. Podle ustanovení § 1650 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl; byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění.

13. Podle ustanovení § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále je„ z. ř. s.“), v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

14. Podle ustanovení § 113 z. ř. s., nepominutelný dědic je účastníkem, jde-li v něm o soupis pozůstalosti, určení obvyklé ceny pozůstalosti a o vypořádání jeho povinného dílu.

15. Pokud zůstavitel kromě prohlášení o vydědění pořídil ještě závěť ve prospěch jiných osob, pak na takovouto situaci dopadá § 1673 odst. 1. o. z. a platí, že chce-li vyděděný dědit, bude odkázán k podání žaloby o dědické právo vyděděný a musí jako potencionální dědic ze zákona v žalobě.

16. Podle § 1646 odst. 1 o. z. ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo d) vede trvale nezřízený život.

17. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2018, č. j. 21 Cdo 4392/2017-230 mimo jiné vyplývá: Vzhledem k tomu, že nepominutelný dědic (oproti dřívější právní úpravě v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, účinném do 31. 12. 2013) již nemá právo na dědický podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu (srov. ustanovení § 1654 odst. 1 věta první o. z.), stává se, není-li mu dědický podíl zanechán zůstavitelem, pouhým věřitelem dědiců, tudíž mu nesvědčí dědické právo po zůstaviteli. Domáhají-li se žalobci jako nepominutelní dědici zůstavitele toliko svého povinného dílu tím, že zpochybňují důvodnost jejich vydědění listinou ze dne 6. 8. 2014, avšak současně uznávají platnost zůstavitelem téhož dne sepsané závěti, ve které ustanovil jediným dědicem žalovaného 1), je nutné dovodit, že zde nevzniká spor o dědické právo, nýbrž pouze spor o nárok nepominutelných dědiců (žalobců) na povinný díl. Z uvedeného důvodu se dovolací soud ztotožňuje s názorem soudu odvolacího, že je-li na podání žaloby ve smyslu ustanovení § 170 z. ř. s. odkázán nepominutelný dědic, který napadá pouze důvody vydědění zůstavitelem, nemůže takové usnesení založit žádné právní účinky, neboť výsledkem takového sporného řízení není vyřešení otázky dědického práva. I kdyby byla určena nedůvodnost vydědění žalobců listinou ze dne 6. 8. 2014, ničeho by to na okruhu dědiců zůstavitele, který byl určen závětí, nezměnilo. V projednávané věci proto na žalobu na určení, že žalobci jsou jako dědici ze zákona účastníky pozůstalostního řízení po zůstaviteli, nemůže být pohlíženo jako na žalobu podanou ve smyslu ustanovení § 170 z. ř. s., ale jako na žalobu, jíž se žalobci domáhají určení jejich postavení jako nepominutelných dědiců, a je tudíž nezbytné, aby na požadovaném určení prokázali ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř. svůj naléhavý právní zájem. Podle ustanovení § 113 z. ř. s . se nepominutelný dědic stává účastníkem řízení o pozůstalosti, jde-li v něm mimo jiné o vypořádání jeho povinného dílu. V části pozůstalostního řízení, v níž se poté vypořádání povinného dílu řeší, se soud (soudní komisař) zabývá také případnou otázkou postavení nepominutelných dědiců v rámci pozůstalostního řízení. Vzhledem k tomu, že procesní postavení nepominutelných dědiců je tak zajištěno samotným ustanovením § 113 z. ř. s ., dospěl dovolací soud k závěru, že žalobci nemohou mít na jimi požadovaném určení účastenství (postavení) v pozůstalostním řízení po zůstaviteli naléhavý právní zájem a odvolací soud správně žalobu pro tento nedostatek zamítl. Na uvedeném závěru přitom nemůže ničeho změnit ani okolnost, že žalobci podali žalobu na určení na základě nesprávného a (s ohledem na výše uvedené) právně neúčinného odkazu pozůstalostního soudu (soudního komisaře). Uplatnili-li žalobci své právo na povinný díl v pozůstalostním řízení po zůstaviteli, stali se ve smyslu § 113 z. ř. s . účastníky (zákonem stanovených částí) pozůstalostního řízení bez dalšího. Pro úplnost dovolací soud dodává, že žalobci se jako nepominutelní dědicové zůstavitele mohou (nejsou-li jejich práva na povinný díl (jako v projednávané věci) uspokojena v rámci pozůstalostního řízení např. rozhodnutím nebo dohodou o vypořádání povinného dílu) ve smyslu ustanovení § 1654 odst. 1 o. z. domáhat žalobou vůči dědicům zůstavitele (žalovaným) plnění spočívajícího ve vyplacení povinného dílu v penězích (případně jiným dohodnutým způsobem). Soud se ve sporném řízení zahájeném takovou žalobou pak bude jako předběžnou otázkou zabývat tím, zda byli potomci zůstavitele (žalobci) vyděděni po právu či nikoli. K výpočtu povinného dílu, jehož výše je určována na základě ceny pozůstalosti zjištěné v pozůstalostním řízení podle ustanovení § 180 odst. 1 z. ř. s ., je přitom nutno zdůraznit, že nepominutelní dědicové ve smyslu výše zmíněného ustanovení § 113 z. ř. s . musí být účastníky pozůstalostního řízení a usnesení o obvyklé ceně majetku zůstavitele jim musí být doručeno, již z toho důvodu, aby pro ně byla určená cena pozůstalosti závazná.

18. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1211/2013 (související legistativa § 469a odst. 1 písm. b) zák. č. 40/1964 Sb. a § 1646, §1647 zák. č. 89/2012 Sb.)„ Je-li skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák.“ Zůstavitel může vydědit potomka (mimo jiné) z důvodu, že o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl (§ 469a odst. 1 písm. b) obč. zák.). Zájem, který by potomek měl o zůstavitele projevovat, je třeba posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu a ve spektru dobrých mravů, které se ve společnosti ustálily. Je-li skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění. Pro posouzení důvodů vydědění podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. je třeba rovněž zjišťovat, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s dítětem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy. Vydědění totiž přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomků osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv, jde-li o situaci, kdy je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu i podstatně přispěl.

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy neúspěšný žalobce je povinen zaplatit žalovaným na nákladech řízení částku 165 642,55 Kč k rukám jejich právního zástupce. Uvedená částka představuje odměnu advokátka žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení] a následně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve výši 165 642,55 Kč za 15 úkonů právní služby, z toho 12 úkonů provedených [anonymizováno] [příjmení] a 3 úkony provedené [anonymizováno] [příjmení] (převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě, další porada s klienty [datum], účast u jednání soudu přesahující hodinu [datum] – dva úkony, účast u jednání soudu dne [datum], sepis vyjádření žalovaných k podání žalovaných [datum] sepsané [datum], účast u jednání soudu dne [datum] delším jak dvě hodiny, sepis závěrečné řeči [datum], účast u jednání soudu dne [datum], odvolání ze dne [datum], další porada s klienty [datum], sepis vyjádření ke stanovisku žalobce [datum], účast u jednání soudu [datum]) po 8 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) ve vztahu k § 7 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., 15 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 cit. vyhl., 4 x ztráta času 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 cit vyhl. za cestu k procesnímu soudu dne [datum], [datum], [datum] a [datum], cestovné [značka automobilu], r.z. [anonymizováno] [číslo] k jednáním soudu dne [datum], [datum], [datum] a [datum] v relaci [obec] – [obec] a zpět pokaždé 340 km. Za jízdu dne [datum] a [datum] náleží podle průměrné spotřeby MN 5,47 l na 100 km a vyhláškové ceně MN 29,80 Kč na PHM pokaždé 554,28 Kč a amortizaci vozidla 4 Kč km přiznat pokaždé 1 360 Kč. Za jízdu týmž vozidlem v téže relaci dne [datum] a [datum] náleží podle průměrné spotřeby MN 5,47 l na 100 km a vyhláškové ceně MN 33,60 Kč na PHM pokaždé 624,96 Kč a amortizaci vozidla 4,10 Kč km přiznat pokaždé 1 394 Kč. Po změně právního zastoupení u dalšího advokáta náleží přiznat 1 x ztráta času 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 cit vyhl. za cestu k procesnímu soudu dne [datum], cestovné [značka automobilu], r.z. [anonymizováno] [číslo] k jednání soudu dne [datum] v relaci [obec] – [obec] a zpět 90 km. Za jízdu dne [datum] náleží podle průměrné spotřeby MN 5,4 l na 100 km a vyhláškové ceně MN 27,20 Kč na PHM 132,19 Kč a amortizaci vozidla 4,40 Kč km přiznat 396 Kč Náklady právního zastoupení představují částku 136 894,67 Kč, která byla podle § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšena o 21 % DPH o 28 747,88 Kč a činí 165 642,55 Kč.

20. Podle neúspěchu v řízení je žalobce povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Opavě na nákladech řízení státu částku 2 284,70 Kč, kterou stát uhradil na svědečném svědků ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Tento výrok soudu vychází z ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.

Poučení