7 C 172/2020 - 307

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení částky 697 348 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 218 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 159 666,70 Kč od 2. 9. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 59 083,30 Kč od 19. 8. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce na žalované domáhal zaplacení dalších 427 848 Kč a dalšího příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení nad rámec výroku I. tohoto rozsudku, výroku I. rozsudku zdejšího soudu ze dne 17. 5. 2024, č.j. 7 C 172/2020–175 a výroku usnesení zdejšího soudu ze dne 19. 5. 2025, č.j. 7 C 172/2020–245, se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů soudního řízení ve výši 52 489, 40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 6. 10. 2020 se žalobce domáhal zaplacení částky 578 265 korun s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že je podílovým spoluvlastníkem jednotky č. [hodnota] a jednotky č. [hodnota], garáž, v budově č. p. [hodnota], to vše v obci a katastrálním území [adresa] (dále též jen Byt v [adresa]), když spoluvlastnický podíl žalobce na těchto nemovitostech je id. 1/6 vzhledem k celku. Dále žalobce tvrdil, že je podílovým spoluvlastníkem jednotky č. [hodnota] a jednotky č. [hodnota] v obci [adresa], katastrální území [adresa] (dále též jen [právnická osoba]), když spoluvlastnický podíl žalobce na těchto nemovitostech je id. 1/6 a konečně pak žalobce tvrdil, že je spoluvlastníkem pozemku parcelní č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [hodnota] v obci a katastrálním území [adresa] (dále též jen Dům [adresa]), když spoluvlastnický podíl žalobce na těchto nemovitostech činí id. 1/3. Dále žalobce tvrdil, že uvedené nemovitosti byly v období let 2015 až 2019 pronajaty a příjem z pronájmu byl hrazen na účet žalované, s čímž žalobce nikdy nesouhlasil, žádnou nájemní smlouvu neuzavřel a neobdržel poměrnou část z inkasovaného nájmu. Za dobu pronajímání uvedených nemovitostí bylo na účty žalované z pronájmu zaplaceno za Byt v [adresa] v roce 2015 částka 78 000 Kč, roce 2016 částka 78 500 Kč, v roce 2017 částka 90 000 Kč, v roce 2018 částka 93 500 Kč a v roce 2019 částka 114 000 Kč, dále pokud jde o Byt [adresa], byla na účty žalované z pronájmu zaplacena v roce 2015 částka 96 000 Kč, v roce 2016 částka 144 000 Kč, v roce 2017 částka 144 000 Kč, v roce 2018 částka 155 000 Kč a v roce 2019 částka 204 000 Kč, a konečně pokud jde o Dům [adresa] bylo z jeho pronájmu na účet žalované zaplaceno v roce 2015 částka 240 000 Kč, v roce 2016 částka 240 000 korun, v roce 2017 částka 269 400 Kč, v roce 2018 částka 146 900 Kč a v roce 2019 částka 240 000 Kč. Žalovaná částka je pak tvořena součtem součinu nájemného a podílu žalobce na uvedených nemovitostech v žalovaném období. Žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne 28. 8. 2020 k zaplacení žalované částky, tato však na výzvu nijak nereagovala. Podáním ze dne 22. 12. 2022 žalobce rozšířil svou žalobu o částku 119 083 Kč příslušenstvím, když tvrdil, že tato částka byla na účet žalované z titulu pronájmu nemovitostí uhrazena v roce 2020.

2. Ve věci byl vydán dne 5. 11. 2020 platební rozkaz č.j. 7 C 172/2020-23, který byl k podanému odporu žalované zrušen.

3. V rámci odporu se ve věci vyjádřila žalovaná podáním ze dne 24. 11. 2020, v němž uvedla, že uplatněný nárok neuznává v celém rozsahu. Tvrdila, že podle ústní dohody měla žalovaná uvedené nemovitosti spravovat a zajišťovat nové nájemce a nájemné bylo placeno na její účet, a z něj pak hradila podle dohody svou odměnu a náklady spojené s činností žalované. Poukázala na to, že do 26. 2. 2018 byl žalobce jednatelem žalované, a je tedy s podivem, že se domáhá bezdůvodného obohacení za rok 2015 až 2018, když si jej mohl jako jednatel sám vyplatit. Poukázala na to, že to byl žalobce, který bránil formalizování ústní dohody o správě nemovitostí uzavřené spoluvlastníky před rokem 2008, na základě které by mohlo dojít k výplatě inkasovaného nájemného spoluvlastníkům nemovitosti, čímž žalobce konzervoval stav ústní dohody, na základě které bylo potřeba souhlasu všech spoluvlastníků k výplatě částek zaplacených na nájemném na účet žalované. Žalobu proto označil za předčasnou. V závěru svého podání pak žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobce. V obnoveném řízení před soudem prvního stupně pak k započtení navrhovala svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalobce spočívající v tom, že žalovaná za žalované období vynakládala prostředky na správu nemovitých věcí, což doložila svazkem faktur údajně hrazených nákladů.

4. Na procesní obranu žalované reagoval žalobce podáním ze dne 3. 12. 2020, v němž uvedl, že zásadně odmítá, že by měla existovat ústní dohoda žalobce, žalované a dalších (tehdejších) spoluvlastníků ohledně správy společných nemovitostí, zvláště pak za situace, kdy pro takovou činnost žalovaná nedisponuje příslušným oprávněním. K námitce žalované, že žalobce byl do roku 2018 jednatelem žalované, uvedl, že mu jako jednateli nebyl poskytnut přístup k účetnictví ani dalším dokumentům žalované. V podání ze dne 22. 1. 2021 pak žalobce doplnil, že přístupu k dokumentům žalované se domáhal, avšak ten mu nebyl umožněn, proto byl nucen své právo na poskytnutí informací o žalované uplatnit u soudu. K možnostem vyplatit si příjmy z pronájmu z pozice jednatelství žalobce uvedl, že nikdy neměl oprávnění disponovat s finančními prostředky na účtu žalované. Výkon funkce jednatele mu byl fakticky znemožněn ostatními jednateli. Pokud jde o žalovanou uplatněnou námitku promlčení, tu žalobce označil pro její obecnost jako neurčitou a dále uvedl, že až do roku 2020 nevěděl, zda a v jakém rozsahu jsou platby na nájemné z pronajatých nemovitostí placeny právě žalované, a z tohoto důvodu nemohl svůj nárok uplatnit u soudu dříve. Namítl, že námitka promlčení vznesená žalovanou je z těchto důvodů v rozporu s dobrými mravy.

5. Soud o věci rozhodl prvým rozsudkem soudu ze dne 17. 5. 2024, č.j. 7 C 172/2020-175, a to tak, že žalobě vyhověl co do částky 50 750 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a ve zbytku ji zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Své rozhodnutí postavil na závěru, že v dané věci se jedná o spor z bezdůvodného obohacení za nadužívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu ostatními spoluvlastníky nad rámec jejich podílu, kdy aktivně a pasivně legitimovanými v takové věci jsou spoluvlastníci společné věci, přičemž není rozhodné, že příjmy z nájmu jsou hrazeny na účet třetí osoby (žalované), který je pouze platebním místem. Jinak tomu je však v případě Domu v [adresa], který byl původně pronajat na základě neplatné nájemní smlouvy (neplatnost z důvodu nedostatku ve způsobu jednání žalované zapsaného v obchodním rejstříku), a v takovém případě se lze s úspěchem domáhat vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání, které vzniklo žalované, avšak toliko v horizontu tří let zpětně, neboť ve zbytku je nárok žalobce promlčen. Své závěry o nedostatku věcné pasivní legitimace na straně žalované pak soud podpořil odkazem na judikaturu NS ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 4894/2007 a sp.zn. 28 Cdo 1519/2021.

6. K odvolání žalobce (výrok I. rozsudku soudu I. stupně nebyl napaden odvoláním a nabyl právní moci) odvolací soud usnesením ze dne 9. 1. 2025, č.j. 55 Co 206/2024-194 rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. zrušil. Odvolací soud své rozhodnutí, vydané bez nařízení jednání, vybudoval na odlišném skutkovém zjištění (od skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně), že žalobce s nájemními smlouvami uzavřenými ostatními spoluvlastníky dodatečně souhlasil, toto zjištění odvolací soud učinil ze skutkových tvrzení žalobce a jeho předžalobní výzvy na vydání bezdůvodného obohacení. Za takových skutkových okolností podle názoru odvolacího soudu nejde o vztah z bezdůvodného obohacení, nýbrž o právní vztah založený z rozhodnutí spoluvlastníků o správě společné věci a žalobce nárokuje svůj podíl na výtěžku. Svůj závazný právní názor o právu na rozdělení výtěžku pak odvolací soud podpořil odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 3983/2015, v níž na straně účastníků řízení vystupovali spoluvlastníci společné věci. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně zabývat se obsahem dohody o správě společné věci, a to zejm. ve vztahu ke splatnosti výtěžku z nájmu společných nemovitých věcí s tím, že nebude-li v tomto směru zjištěno ničeho konkrétního, byl žalobce oprávněn se domáhat vydání výtěžku prvního dne poté, kdy se o něm dozvěděl, nebo dozvědět mohl. Současně pak odvolací soud uložil soudu prvního stupně zabývat se znovu vznesenou námitkou promlčení ve vztahu k tomu, kdy se žalobce dozvěděl, popř. mohl dozvědět, o placení nájmů z nemovitostí a současně se zabývat i námitkou žalobce o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy s ohledem na skutečnost, že žalobce se musel domáhat vydání dokladů o hospodaření žalované, to vše s důrazem na to, že soud prvního stupně bude respektovat vyslovený závazný právní názor o věcné pasivní legitimaci žalované k nároku uplatněnému žalobcem.

7. Soud tedy v obnoveném řízení vyzval žalovanou, aby tvrdila konkrétní parametry tvrzené dohody o správě společné věci, a to zejm. ve vztahu ke vzniku práva na výplatu a rozdělení výtěžku ze společného nájmu. V tomto směru však žalovaná žádná konkrétní skutková tvrzení nedoplnila, odkázala se na nájemní smlouvu, kterou uzavřela [jméno FO] s žalovanou dne 31. 5. 2004 a uvedla, že žalobce blokoval formalizování dohody o správě společné věci konkrétního znění, pročež nebylo možno jeho podíl vyplatit. Současně pak v obnoveném řízení navrhla k započtení údajné výdaje, které v souvislosti se správou nemovitostí vynaložila, aniž by současně tvrdila, že mezi spoluvlastníky a žalovanou byla uzavřena jakákoliv dohoda, která by právo na úhradu takových nákladů zakládala.

8. Soud věc projednal v obnoveném řízení a na základě důkazů provedených v původním řízení, v obnoveném řízení a shodných tvrzení účastníků učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu věci, přitom přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co tvrdili účastníci.

9. Z nesporných (shodných) tvrzení účastníků, výpisu z katastru nemovitostí a informací o pozemku a informací o jednotce má soud za prokázáno, že žalobce byl v žalovaném období 2015 – 2020 podílovým spoluvlastníkem Bytu v [adresa] se spoluvlastnickým podílem ve výši id. 1/6, spoluvlastníkem [právnická osoba] se spoluvlastnickým podílem ve výši id. 1/6 a dále spoluvlastníkem domu v [adresa] se spoluvlastnickým podílem ve výši id. 1/3, přičemž ostatními spoluvlastníky těchto nemovitostí byli jeho bratr [jméno FO] a jeho zemřelý otec [jméno FO], kdy správu pozůstalosti vykonává [tituly před jménem] [právnická osoba]. Dále z nesporných (shodných) tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že pokud jde o Byt v [adresa], tento byl užíván [jméno FO] k bydlení až do jeho smrti, která nastala dne 11. 10. 2014, což je soudu ostatně známo z úřední činnosti. Dále je soudu z úřední činnosti známo, že matka žalobce [jméno FO] zemřela 30. 6. 2008. Dále má soud z nesporných tvrzení účastníků za prokázáno, že Dům v [adresa] připadl do podílového spoluvlastnictví žalobce s podílem id. 1/3 v roce 2008 po smrti jeho matky [jméno FO], když ostatními spoluvlastníky této nemovitosti se stali jeho otec [jméno FO] a bratr [jméno FO]. Z nesporných tvrzení účastníků pak soud zjistil, že správcem pozůstalosti po [jméno FO] je [tituly před jménem] [právnická osoba].

10. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalované má soud za prokázáno, že společníky žalované jsou [jméno FO] s podílem 40 %, [jméno FO] s podílem 30 % a [Jméno žalobce] (žalobce) s podílem 30%. Jednateli žalované v žalovaném období byli [tituly před jménem] [jméno FO], a to od 31. 3. 2004 (vznik žalované) dosud, [tituly před jménem] [jméno FO], nar. 22. 10. 1964, a to od 26. 2. 2018 do 24. 5. 2022, a žalobce v období od vzniku žalované do 26. 2. 2018, když způsob jednání za společnost byl stanoven po celou dobu trvání žalované tak, že za společnost jednají a podepisují vždy dva jednatele společně.

11. Ze smlouvy o nájmu nebytového prostoru uzavřené mezi žalovanou jako pronajímatelem a společností [právnická osoba] dne 16. 5. 2008 má soud za prokázáno, že touto smlouvou byl společnosti [právnická osoba] pronajat Dům v [adresa], přičemž tuto smlouvu za žalovanou uzavřel pouze [jméno FO] jako jednatel této společnosti, tedy v rozporu se způsobem jednání zapsaným v obchodním rejstříku. Nemovitost byla pronajímána na základě této smlouvy až do příchodu nového nájemce [adresa] v roce 2018.

12. Z nájemní smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 15. 8. 2018 má soud za prokázáno, že touto smlouvou byl Dům v [adresa] pronajat [adresa].

13. Ve vztahu k Domu v [adresa] pak soud ze samotných tvrzení žalobce má za prokázáno, že tento o pronájmu domu v [adresa] věděl od samého počátku, ostatně v tomto směru se při jednání soudu vyjádřil tak, že za života otce neřešil, že se nájmy za Dům v [adresa] platí na účet žalované. Z toho má soud za prokázáno, že žalobce o pronájmu Domu v [adresa] a jeho parametrech, jakož i o tom, že se nájmy platí na účet žalované, věděl již za života otce, který zemřel 11. 10. 2014, tedy nejpozději toto datum lze spolehlivě označit za rozhodné pro případný běh promlčecí doby s ohledem na žalovanou vznesenou námitku promlčení. Vědomost žalobce o pronájmu domu v [adresa] a placení nájemného na účet žalované jsou pak prokázány i z listinných důkazů, a to žalobcovy informace pro společníky ze dne 10. 1. 2018, v níž společníky informuje o uskutečněném jednání s nájemcem a nutnosti vynaložit investice do objektu, které by měly být vynaloženy právě z výtěžku z nájmu, který za celkovou dobu pronájmu odhadl na 3 mil. Kč. Žalobce tedy věděl o nájmu Domu v [adresa] dlouhodobě a jednal s nájemci, k tomu byl ostatně pověřen ostatními spoluvlastníky, tak nepochybně mohl činit i ve všech ostatních případech, v nichž o pronájmu nemovitostí prokazatelně věděl a mohl se tak z pozice spoluvlastníka, ale zejm. i jednatele žalované, dozvědět o přesné výši inkasovaných nájmů. To ostatně mohl zjistit i z účtu žalované, k němuž si mohl zjednat dispoziční právo, popř. se v bance informovat, a to kdykoliv v době, kdy byl jednatelem žalované, tím byl až do 26. 2. 2018, kdy poskytnutí takových informací by mu bankou nemohlo být upřeno.

14. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 1. 12. 2014 uzavřené s nájemcem [jméno FO] soud zjistil, že touto smlouvou byl pronajat Byt v [adresa]. Z dodatků k této smlouvě ze dne 1. 2. 2016 má soud za prokázáno, že nejpozději tímto datem věděl žalobce o tom, že byt v [adresa] je pronajímán a jaká je výše nájmu, neboť tento dodatek byl podepsán i žalobcem, tedy musel mít (resp. mohl mít) o nájmu nemovitosti a jeho výši povědomost nejpozději od 1. 2. 2016. V řízení nicméně nebylo prokázáno, že by nájemné bylo hrazeno na účet žalované, když toto nebylo potvrzeno ani výslechem svědkyně [jméno FO], ani jejím dodatečným sdělení zaslaném soudu, v němž uvedla, že nájem platila v hotovosti nějakému pánovi.

15. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 1. 6. 2016 uzavřené s nájemcem [jméno FO] soud zjistil, že touto smlouvou byl pronajat Byt v [adresa], přičemž jako pronajímatel je smlouvou označen [jméno FO], [jméno FO] zastoupený správcem pozůstalosti [tituly před jménem] [jméno FO], a [Jméno žalobce], jehož podpis však na smlouvě chybí. Doložka o správci nemovitosti, jako v případě jiných nájemních smluv, zde absentuje, nájemné mělo být hrazeno na účet [č. účtu]. Nejde však o účet žalované. Na toto zjištění reagoval žalobce tak, že vzal žalobu zpět co do částky 30 000 Kč s přísl., s čímž žalovaná souhlasila, a v tomto rozsahu bylo řízení zastavení usnesením ze dne 19. 5. 2025, č.j. 7 C 172/2020-245, v právní moci dne 14. 6. 2025.

16. Ze smlouvy o nájmu bytu (nedatována) uzavřené se [jméno FO] jako nájemcem má soud za prokázáno, že touto smlouvou byl pronajat Byt v [adresa], a to pronajímatelem [jméno FO], [jméno FO] zastoupeným [tituly před jménem] [jméno FO] jako správcem pozůstalosti, přičemž jakkoliv je v rubrice smlouvy jako pronajímatel uveden i žalobce, jeho podpis na smlouvě absentuje. Doba nájmu byla sjednána od 25. 7. 2018 do 31. 7. 2021 (doba nájmu spadající do období 3 let před podáním žaloby). Jako správce nemovitosti je zde uvedena žalovaná zastoupená jednatelkou [jméno FO] a sjednané nájemné bylo splatné na účet žalované.

17. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 9. 4. 2015 má soud za prokázáno, že touto smlouvou byl pronajat byt [adresa] osobě [jméno FO] jako nájemci, a to na dobu od 9. 4. 2015 do 31. 3. 2017, přičemž na straně pronajímatele jsou uvedeni [jméno FO], [jméno FO] zastoupený správcem pozůstalosti [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobce, jehož podpis však na smlouvě chybí. Jako správce nemovitosti je zde uvedena žalovaná zastoupená jednatelkou [jméno FO] a sjednané nájemné bylo splatné na účet žalované. O tomto pronájmu bytu žalobce věděl nejpozději od roku 2015, kdy byl emailem [jméno FO] ze dne 31. 3. 2015 informován prostřednictvím manželky žalobce, že byli na byt sehnáni nájemci, kteří mají platit nájemné 12 000 Kč + poplatky. Současně v tomto emailu [jméno FO] zmiňuje nelibost žalobce ohledně existující závěti na pozůstalost po jejich otci a obstrukce činěné žalobcem při správě společných nemovitostí. Že žalobce o pronájmu Bytu v [adresa] věděl, je prokázáno i jeho počínáním spočívajícím v podání trestního oznámení dne 19. 4. 2017 (zjištěno z vyrozumění PČR ze dne 13. 10. 2017), v němž uváděl souvislosti s vedením dědického řízení, pronájmem [právnická osoba] třetí osobě a angažování žalované v rámci pronájmu dotčeného bytu, to vše v době, kdy byl jednatelem žalované. Všechny uvedené skutečnosti prokazují vědomost žalobce o pronájmu Bytu v [adresa], výši nájemného, i jeho placení na účet žalované, a to nejméně od roku 2015.

18. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 21. 5. 2018 má soud za prokázáno, že touto smlouvou byl pronajat Byt [adresa] nájemci [jméno FO] na dobu od 15. 6. 2018 do 30. 6. 2021 2021 (doba nájmu spadající do období 3 let před podáním žaloby), přičemž na straně pronajímatele jsou uvedeni [jméno FO], [jméno FO] zastoupený správcem pozůstalosti [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobce, jehož podpis však na smlouvě chybí. Jako správce nemovitosti je zde uvedena žalovaná zastoupená jednatelkou [jméno FO] a sjednané nájemné bylo splatné na účet žalované.

19. Z výpisu z účtu žalované (viz shora) vedeného u [právnická osoba]. za žalované období od 2015 – 2020 soud zjistil, že v tomto období chodily na účet žalované platby nájemného od jednotlivých nájemců, jak jsou uvedeni u jednotlivých nájemních smluv shora, přičemž od společnosti [právnická osoba] bylo za období tří let předcházející podání žaloby na účet žalovaného uhrazeno 152 250 Kč. Tato částka, resp. podíl žalobce na ní, byla vypořádána pravomocně výrokem I. zrušeného rozsudku soudu prvního stupně, který samostatně nabyl právní moci.

20. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, č.j. 72 Cm 152/2020-43 má soud za prokázáno, že žalované bylo uloženo umožnit žalobci seznámit se s doklady o hospodaření žalované za období let 2015 - 2021, přičemž z nesporných tvrzení účastníků je pak prokázáno, že tento rozsudek byl potvrzen rozhodnutím Vrchního sodu v Praze, resp. byl změněn pouze potud, že pořízení kopii vyjmenovaných dokladů o hospodaření společnosti mělo být podle rozsudku odvolacího soudu pouze umožněno.

21. Z oznámení o převzetí právního zastoupení a předžalobní výzvy ze dne 28. 8. 2020 včetně podacího lístku a výpisu z doručování zásilky má soud za prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky, přičemž tato zásilka se dostala do sféry žalované dne 2. 9. 2020. Z výzvy ze dne 16. 8. 2021 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení i za období roku 2020, tato výzva byla dne 16. 8. 2021 dodána do datové schránky žalované (zjištěno z detailu datové zprávy).

22. Soud ve věci vyslechl svědky, a to [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], a to k obsahu dohody o správě společné věci. Z jejich výslechu soud zjistil, že žádná dohoda o správě společné věci o konkrétním obsahu, a to zejm. ve vztahu ke splatnosti výtěžku z pronájmu společných nemovitostí, uzavřena nebyla. Svědek [jméno FO] vypověděl, že tato dohoda byla uzavřena písemně, přičemž měl zjevně na mysli nájemní smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a [jméno FO] v roce 2004. Výslech svědka [jméno FO] na soud působil tzv. naučeně a soud jej s ohledem na právě uvedené hodnotí jako nepřesvědčivý. Naproti tomu svědek [jméno FO] vypověděl, že sice bylo jednáno o tom, jakým způsobem bude nakládáno se společnými nemovitostmi, resp. s výtěžky z pronájmu, žádná konkrétní dohoda o konkrétním obsahu však v tomto směru uzavřena nebyla. Výpověď svědka [jméno FO] soud hodnotil naopak jako přesvědčivou, když nezaznamenal ničeho, co by jeho výpověď mělo zpochybnit, naopak obsah jeho výpovědi byl souladný s listinnými důkazy, které byly v řízení provedeny, jakož i s listinami, které byly založeny, resp. do spisu dodány svědkem [jméno FO]. Svědek [jméno FO] pak vypověděl, že o všech pronájmech žalobce vždy informoval, pokud o nich již nevěděl, a že žalobce věděl i o tom, že nájmy chodí na účet společnosti žalované. O tom věděl dlouhodobě a ničeho proti tomu nenamítal, problémy nastaly až v okamžiku, kdy žalobce zjistil, že jejich otec pořídil závěť, v níž univerzálním dědicem povolal právě svědka [jméno FO], od té doby začal žalobce činit obstrukce, jednání blokoval, podával žaloby, trestní oznámení atp. V rámci své výpovědi svědek předložil několik listin, které jeho výpověď potvrzovaly, proto soud jeho výpověď hodnotí jako věrohodnou.

23. To, že žalobce věděl o pronájmu společných nemovitostí již v době dávno předcházející tři roky před podáním žaloby, prokazuje i přípis [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 2. 5. 2017 a 12. 6. 2017, přípis právního zástupce žalobce ze dne 5. 6. 2017, v nichž je komunikován společný pronájem nemovitostí a vyjádřen i souhlas žalobce ke společnému pronájmu nemovitostí s vypořádáním výnosů mezi spoluvlastníky po skončení správy správce pozůstalosti. Jde však toliko o komunikaci o možných variantách a návrzích ohledně vypořádání výtěžku, nevyplývá z ní však, že by panoval konsensus na nějaké konkrétní variantě ohledně správy a rozdělení výtěžku, jak ostatně potvrdil svědek [jméno FO] při svém výslechu.

24. Pokud jde o nájemní smlouvu ze dne 31. 5. 2004 ve znění dodatku č. 1 ze dne 22. 9. 2004, kterou žalovaná vydávala za písemnou dohodu o správě společné věci, jak ji zmiňoval i svědek [jméno FO], pak jde o prostou nájemní smlouvu, kterou bylo žalované umožněno pronajímat Dům v [adresa] i třetím osobám. Ve vztahu ke správě nemovitostí v ní není uvedeno ničeho. Mimo to, i tato nájemní smlouva byla mezi [jméno FO] a žalovanou uzavřena neplatně, neboť je podepsána opět pouze jedním jednatelem žalované. Z logiky věci se pak tato (nepatná) smlouva nemůže vztahovat i na Byt v Praze a Byt v [adresa], jejichž spoluvlastnictví bylo založeno až později, po smrti [jméno FO] a [jméno FO].

25. Z výpisů z účtu žalované (viz shora) vedeného u [právnická osoba]. za žalované období od 2015 – 2020 soud zjistil, že v tomto období chodily na účet žalované platby nájemného od jednotlivých nájemců, jak jsou uvedeni u jednotlivých nájemních smluv shora. Za užívání domu v [adresa] bylo zaplaceno na účet žalované nájemné za žalované období ve výši 893 100 Kč od nájemce JAREMI (podíl žalobce na nájemném za tři roky předcházející podání žaloby byl přiznán již výrokem I. prvého rozsudku soudu I. st.), ve výši 440 500 Kč od nájemce [jméno FO] (vše ve 3 letech před podáním žaloby), za Byt v Praze bylo zaplaceno za žalované období nájemné ve výši 518 500 Kč od nájemce p. [jméno FO] (to vše zaplaceno ve třech letech před podáním žaloby) a 424 500 Kč od nájemce pí. Morreira (ve třech letech před podáním žaloby bylo touto nájemkyní zaplaceno nájemné toliko ve výši 67 500 Kč celkem), a za byt [adresa] bylo zaplaceno 218 500 Kč od pí. [jméno FO] (to vše zaplaceno ve třech letech před podáním žaloby) s tím, že nájemné hrazené [jméno FO] a [jméno FO] nebylo hrazeno na účet žalované (viz. shora). S ohledem na právě uvedené pak s přihlédnutím k výši spoluvlastnických podílů žalobce na jednotlivých nemovitostech a nájemnému zaplacenému jednotlivými nájemci v posledních třech letech před podáním žaloby (při zohlednění výroku I. prvého rozsudku soudu prvního stupně, který nabyl samostatně právní moci) pak na podíl žalobce na nájemném za poslední tři roky před podáním žaloby připadá v souhrnu za všechny nemovitosti částka 218 750 Kč, z toho částka 59 083,30 Kč připadá na podíl na nájemném za rok 2020 (žádáno druhou předžalobní výzvou), zbývající částka 159 666,70 Kč pak na podíl na nájemném za předcházející roky (žádáno prvního předžalobní výzvou).

26. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil nic podstatného pro právní posouzení věci, a proto je ani dále nehodnotil.

27. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

28. Žalobce je podílovým spoluvlastníkem Bytu v [adresa] se spoluvlastnickým podílem ve výši id. 1/6, spoluvlastníkem [právnická osoba] se spoluvlastnickým podílem ve výši id. 1/6 a dále spoluvlastníkem domu v [adresa] se spoluvlastnickým podílem ve výši id. 1/3.

29. Uvedené nemovitosti byly pronajaty nájemními smlouvami, jak jsou odkazovány shora v části věnující se skutkovým zjištěním. Žalobce o těchto pronájmech a zasílání nájemného na účet žalované věděl, ať už historicky z dob za života otce žalobce [jméno FO] v případě Domu v [adresa], a to včetně výše inkasovaného nájemného za celou dobu minulou, nebo o nich byl informován bratrem [jméno FO], dalším ze spoluvlastníků, a to nejpozději v roce 2015 v případě Bytu [adresa] (viz. jeho email), nebo se dokonce podílel na podpisu dokumentace k nájemním smlouvám (dodatek z roku 2016 k nájemní smlouvě s pí. [jméno FO]) v případě Bytu v [adresa]. O tom, že žalobce byl o nájmech a poukazování nájemného na účet žalované informován svědčí i komunikace jeho právního zástupce z května a června 2017 se správcem pozůstalosti, jeho trestní oznámení na neoprávněné nakládání s nemovitostmi z dubna 2017 a další shora odkazované listiny. Z nich je pak zřejmé, že žalobce měl vědomí o pronájmech spoluvlastněných nemovitostí již z doby spolehlivě předcházející 3 roky před podáním žaloby včetně hrazení nájemného na účet žalované, a z pozice tehdejšího jednatele žalované mohl prostým dotazem v bance zjistit i přesnou výši částek zaplacených nájemci na nájemném za spoluvlastněné nemovitosti, pokud je již nevěděl, jak tvrdí a pokud tvrdí, že s hrazením nájemného na účet žalované nikdy nesouhlasil. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že se žalobou v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp.zn. 72 Cm 152/2020 teprve v roce 2020 začal domáhat, aby žalované bylo uloženo umožnit žalobci seznámit se s doklady o hospodaření žalované za období let 2015 – 2021, přičemž k předložení dokladů žalované potřeboval skutečně součinnost žalované, avšak k obstarání údajů o nájmech placených na účet žalované jakoukoliv součinnost žalované nepotřeboval za situace, kdy byl spoluvlastníkem dotčených nemovitostí a současně jednatelem žalované.

30. V řízení naopak nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by byla uzavřena dohoda o správě společné věci žalovanou o konkrétním obsahu, a to zejm. ve vztahu ke vzniku splatnosti nároku na rozdělení výtěžku ze společného pronájmu nemovitostí. Na tomto místě soud prvního stupně podotýká, že byl vázán závazným závěrem odvolacího soudu, že žalobce s nájmem nemovitostí dodatečně souhlasil (vyjádřil souhlas), čímž došlo ke konkludentnímu uzavření dohody o společném nakládání s nemovitými věcmi a žalobce má právo na rozdělení výtěžku z nájmu, kdy tento závěr odvolací soud učinil ze skutkových tvrzení žalobce a předžalobní výzvy žalobce k vydání „bezdůvodného obohacení“. Konkrétní podmínky vzniku nároku na vydání výtěžku však nebyly ani tvrzeny, tím méně prokázány. Splatnost vydání výtěžku tak nebyla sjednána a žalovaný se tedy vydání výtěžku dle závazných právních závěrů odvolacího soudu mohl domáhat prvního dne poté, co měl, resp. mít měl a mohl, povědomost o realizovaných pronájmech a výši svého nároku, kdy soud má za prokázáno, že tuto vědomost žalobce měl, resp. mohl mít, již z období bezpečně předcházejícího 3 roky před podáním žaloby (k tomu viz. shora).

31. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

32. Soud předně podotýká, že v rámci právního posouzení je vázán závazným právním názorem odvolacího soudu potud, že pasivní legitimace na straně žalované je dána, a že ve věci jde o právo žalovaného na rozdělení výtěžku ze společného nakládání se společnou věcí s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3983/2015, v níž Nejvyšší soud řešil spor spoluvlasníků.

33. Vycházeje ze shora uvedených závazných právních závěrů odvolacího soudu pak soud vyšel z následujících ustanovení právních předpisů.

34. Podle ust. § 2021 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

35. Podle ust. § 1126 o.z. každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci. Při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů.

36. Podle ust. § 1128 odst. 1) o.z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů.

37. Podle ust. § 1129 o.z. k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků.

38. Podle § 1120 odst. 1 o.z. plody a užitky ze společné věci se dělí podle poměru podílů.

39. Podle § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

40. Podle § 610 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

41. Podle § 619 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

42. V rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 3125/2022 ze dne 31. května 2023 velký senát NS ČR uzavřel, že v situaci, kdy je určení doby splnění dluhu ponecháno na vůli věřitele, tedy neujednají-li si strany, kdy má dlužník dluh splnit, jsou pro běh promlčecí lhůty rozhodné okolnosti, z nichž se věřitel dozvěděl, že mu vzniklo právo ihned požádat o zaplacení dluhu a tím určit dobu jeho splnění. Subjektivní tříletá lhůta, od jejíhož uplynutí není dlužník povinen plnit, neboť dochází k promlčení jeho nároků, tak podle názoru velkého senátu Nejvyššího soudu začíná běžet právě ode dne, kdy se věřitel o vzniku svého práva určit dobu splnění dluhu dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl.

43. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

44. Vycházeje z citované právní úpravy a závěrů vyšších soudů, vázán závazným právním názorem odvolacího soudu, soud I. st. po právní stránce napříště uzavřel, že v daném případě se nejedná o spor spoluvlastníků na vydání bezdůvodného obohacení, ale o spor o právo spoluvlastníka na rozdělení výtěžku ze společného rozhodnutí spoluvlastníků o pronájmu spoluvlastněných nemovitostí ve smyslu ust. § 1128 o.z. resp. 1129 o.z. Soud tedy po právní stránce, ve shodě se závaznými právními závěry odvolacího soudu, uzavřel, že mezi spoluvlastníky shora specifikovaných nemovitostí byla uzavřena konkludentní dohoda o společném užívání nemovitých věcí, a to tak, že dojde k jejich společnému pronájmu, přičemž pasivní legitimace k uplatnění práva na vydání výtěžku leží na straně žalované. Žalobce tak má proti žalované právo na vydání výtěžků ze společného pronájmu nemovitých věcí, a to podle § 1120 odst. 1 ve výši odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu na jednotlivých pronajatých nemovitostech.

45. Ve věci je tedy dána věcná pasivní legitimace na straně žalované, tímto právním názorem odvolacího soudu je soud I. st. vázán.

46. Soud z provedeného dokazování v obnoveném řízení uzavřel, resp. nemá za prokázáno, že konkludentní dohodou o společném užívání věcí byla stanovena splatnost výtěžku ze společného pronájmu. V tomto směru (ohledně splatnosti výtěžku) ostatně nebylo účastníky ani ničeho tvrzeno. S ohledem na to, právo na vydání výtěžku tak žalobce mohl ve smyslu ust. § 619 o.z. uplatnit poprvé tehdy, kdy se dozvěděl o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měl a mohl, což je v poměrech projednávané věci okamžikem, kdy se žalobce nejprve dozvěděl, resp. dozvědět měl a mohl, že nemovitosti jsou pronajímány, a za kolik a že nájem je placen na účet společnosti žalované. Shodně by tomu bylo ostatně i v případě, kdy by žalobce požadoval žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení, tak ale věc soud I. st. neposoudil a posoudit nemohl, vázán přitom vyjádřeným závazným právním názorem odvolacího soudu. Z provedeného dokazování pak vyplývá, že o uvedených skutečnostech se žalobce dozvěděl, popř. dozvědět měl a mohl, již v období bezpečně předcházejícím 3 roky před podáním žaloby (blíže k tomu viz. shora), kdy žalobce spolehlivě věděl, že nemovitosti jsou pronajímány, a z pozice jednatele společnosti si mohl a měl zjistit i to, jaké částky byly z nájmu poukazovány na účet žalované, o čemž věděl. Ostatně nejméně v případě Domu v [adresa] tak i učinil a nájemníky domu navštívil a jednal s nimi v otázkách nájmu, jak vyplynulo z provedeného dokazování, o tom pak dokonce informoval ostatní spoluvlastníky. Tak jistě mohl učinit i v případě ostatních nájmů, o nichž věděl. Skutečnost, že žalobce nečinil relevantní kroky vedoucí k tomu, aby se mohl seznámit s výší nájmu poukazovaných na účet žalované, k čemuž nepochybně oprávnění měl nejenom jako spoluvlastník, ale i jako jednatel žalované, nemůže jít k tíži žalované. Na takovém závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že se u Městského soudu v Praze domáhal na žalované možnosti seznámit se s účetnictvím, resp. doklady, žalované, když toho bez součinnosti žalované, která měla doklady v držení, sám o své vůli docílit nemohl a součinnosti žalované k tomu potřeboval. V případě zjištění informací o pronájmu nemovitostí a výši nájemného však tomu bylo jinak, neboť tyto informace si mohl opatřit i bez součinnosti žalované.

47. S ohledem na shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že veškeré nároky uplatněné žalobcem za dobu předcházející 3 roky před podáním žaloby jsou promlčené podle § 609 o.z., neboť uplynula obecná promlčecí lhůta 3 let podle § 629 o.z., kdy žalobce mohl a měl své právo na rozdělení výtěžku uplatnit, a to již v době předcházející 3 roky před podáním žaloby. S ohledem na to, že nájemné bylo placeno kontinuálně, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je důvodný jen za poslední tři roky předcházející podání žaloby, ve zbytku jej má soud za promlčený.

48. Soud se dále zabýval i námitkou rozporu námitky promlčení s dobrými mravy podle § 2 odst. 3 o.z., tuto však důvodnou neshledal. Je tomu tak proto, že žalobce o pronájmech nemovitostí věděl dlouhodobě, o všem byl informován, byl jednatelem žalované a měl možnost si i zjistit konkrétní relevantní údaje pro uplatnění svého práva, pokud je již neměl k dispozici, jak tvrdil. Místo toho však raději zvolil konfliktní formu řešení věci v podobě podávání trestních oznámení v souvislosti s nájmem nemovitostí a již jen proto nelze námitku promlčení shledat rozpornou s dobrými mravy, jak žalobce namítal, a proto takovou námitku soud odmítl.

49. Současně pak soud uvádí, že nepřihlížel k námitce žalované na započtení údajně vynaložených nákladů souvisejících se správou dotčených nemovitostí, a nárok na vydání bezdůvodného obohacení spočívající ve vynakládání těchto nákladů, kdy taková námitka zjevně přesahovala rámec vedeného řízení, nadto šlo o pohledávku nejistou, resp. neurčitou ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 o.z., která není způsobilá k započtení, když žalobce platnost takového započtení v řízení zpochybnil.

50. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě žalobce z části vyhověl, kdy žalované uložil výrokem I. povinnost zaplatit žalobci částku odpovídající jeho spoluvlastnickým podílům na předmětných nemovitostech s ohledem na inkasované nájemné na účet žalované za období tří let předcházejících podání žaloby, a to včetně zákonného úroku z prodlení s ohledem na data dvou předžalobních výzev k zaplacení „bezdůvodného obohaceni“, resp. jejich doručení do sféry žalované. Přitom již zohlednil, že částka odpovídající plnění nájemného společností [právnická osoba]. za období 3 let předcházejících podání žaloby byla žalobci přiznána již výrokem I. původně zrušeného rozsudku soudu prvního stupně, který v této části nabyl samostatně právní moci. Ve zbytku pak žalobu žalobce zamítl (výrok II.).

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení poměrně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 52 489, 40 Kč. Žalovaná byla úspěšná co do 61,4 %, žalobce jen co do zbývajících 38,6 %, žalované proto náleží 22,7 % plné náhrady nákladů soudního řízení, kdy tyto náklady by při plném úspěchu (100 %) sestávaly z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 578 265 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé (odpor), za účast na jednání soudu 2. 6. 2021, za účast na jednání soudu ze dne 4. 8. 2021, za účast na jednání soudu ze dne 29. 11. 2021, a dále z tarifní hodnoty ve výši 697 348 Kč (po rozšíření žaloby) za účast na jednání soudu dne 15. 5. 2023, za účast na jednání soudu dne 9. 10. 2023, za písemné podání nebo návrh ve věci samé ze dne 8. 12. 2023, za účast na jednání soudu dne 28. 2. 2024, za účast na jednání soudu dne 22. 4. 2024, za účast na jednání soudu dne 15. 5. 2024, a dále z tarifní hodnoty 646 598 Kč za písemné podání ve věci ze dne 29.1.2025, účast na jednání soudu 12.3.2025, účast na jednání soudu 16.4.2025, účast na jednání soudu 19.5.2025, účast na jednání 25.6.2025 a účast na jednání dne 6.8.2025, včetně 11 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a 6 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celkem by tedy plná náhrada nákladů soudního řízení činila 231 231 Kč, a 22,7 % z této částky činí 52 489, 40 Kč, a tuto částku soud žalované na náhradě nákladů soudního řízení přiznal.

52. Lhůty k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění náhrady nákladů řízení pak podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení