7 C 175/2018 - 870

Rubrum

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Petříkovou ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [právnická osoba] sídlem [Adresa zainteresované osoby 1/0] proti žalovanému: [právnická osoba], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [adresa] zastoupený advokátem [tituly před jménem]. [právnická osoba] [právnická osoba] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba žalobců a) a b) v části, pokud se domáhali nahrazení projevu vůle žalované spočívající v uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k pozemku ve vlastnictví žalované podle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku se žalobci, a to ohledně pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], takto zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa].

II. Nahrazuje se projev vůle žalované spočívající v uzavření smlouvy se žalobci a) a b) o bezúplatném převodu vlastnického práva k pozemkům parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], parc.č. [hodnota]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] a parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa], vedených u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], jež jsou ve vlastnictví státu, podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“) v tomto znění : [Anonymizováno] – [právnická osoba], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0], sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [adresa], (dále jen převodce) a [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0], r. č. [rodné číslo] bytem [právnická osoba] 138, [adresa] a [Jméno zainteresované osoby 1/0], nar. [Datum narození zainteresované osoby 1/0], r. č. [rodné číslo] bytem [adresa], [adresa] (dále jen nabyvatelé) uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů smlouvu o bezúplatném převodu pozemků: 1) [Anonymizováno] jako převádějící vlastní pozemky vedené na listu vlastnictví číslo [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území [adresa], obec [adresa] a dále na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území [adresa], obec [adresa]. 2) [Anonymizováno] převádí bezplatně nabyvateli panu [jméno FO] spoluvlastnický podíl o velikosti na pozemku - parc. č. [Anonymizováno] o výměře 1476 m, orná půda, - parc.č. [Anonymizováno] o výměře 1501 m, orná půda, vše v k.ú. [adresa], zapsáno na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] - parc. č. [hodnota] o výměře 2 143 m, orná půda v k.ú. [adresa], zapsáno na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. [Anonymizováno] převádí bezplatně nabyvateli paní [Jméno zainteresované osoby 1/0] spoluvlastnický podíl o velikosti na pozemku - parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 1 476 m, orná půda, - parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 1 501 m, orná půda vše v k.ú. [adresa], zapsáno na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] - parc. č. [hodnota] o výměře 2 143 m, orná půda v k.ú. [adresa], zapsáno na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. 3) Nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle zákona o půdě vznikl nabyvatelům pravomocným rozhodnutím [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] ze dne 7. 10. 2002. 4) Převádějící převádí nabyvatelům pozemky uvedené v článku 2) této smlouvy se všemi právy a povinnostmi včetně jejich příslušenství a nabyvatelé je do svého vlastnictví přijímají. Nabyvatelé prohlašují, že jejich nárok, který má být touto smlouvou vypořádán, dosud vypořádán nebyl a že jej nepostoupili, ani nepostoupí žádnému postupníkovi. 5) Účastníci smlouvy jsou touto smlouvou vázáni až do pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o návrhu na povolení vkladu do katastru nemovitostí. Vlastnické právo k převáděnému pozemku přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Nabyvatelé souhlasí se zpracováním a uchováním svých osobních údajů převádějícím. Tento souhlas nabyvatelé poskytují na dobu 10 let a zároveň se zavazují, že po tuto dobu souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů neodvolají. 6) Návrh na povolení vkladu do katastru nemovitostí podají u příslušného katastrálního úřadu nabyvatelé.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 116 263 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhali nahrazení souhlasu žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků specifikovaných v žalobě, nacházejících se v katastrálním území [adresa], a to k uspokojení nevypořádaného restitučního nároku žalobců. Podle žalobních tvrzení jsou žalobci oprávněnými osobami ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a jako takoví se domáhají vydání nemovitostí, které jim byly původně odňaty, a to v rámci dvou řízení před pozemkovým úřadem. Rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne 2. 2. 2000 [Anonymizováno] jakožto pozemkový úřad rozhodl, že žalobci nejsou vlastníky pozemků parc. číslo [Anonymizováno], [Anonymizováno], KÚ [adresa], které žalobci jako podíloví spoluvlastníci (každý jednu polovinu) převedli na stát kupní smlouvou ze dne 28. 11. 1978 a tyto jim nelze vydat, a z toho důvodu mají právo na příslušnou náhradu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 3. 2000. Shora uvedené žalobcům nevydané pozemky byly Pozemkovým fondem oceněny částkou 113 937,55 Kč a to dne 22. 5. 2001. Jelikož žalobci s tímto oceněním nesouhlasili pro zjevné stavební určení nevydaných pozemků, nechali soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] vyhotovit znalecký posudek, podle něhož hodnota nevydaných pozemků představuje částku 7 221 750 Kč. I přes doložení tohoto znaleckého posudku [právnická osoba] ČR stále trval na původním zjevně nesprávném ocenění, přičemž k přecenění uvedeného nároku došlo až dopisem č. j. [Anonymizováno] ze dne 17. 2. 2010, tedy osm let po původní žádosti žalobců, a to na částku 6 036 004,10 Kč. Tento nárok žalobců byl již zcela uspokojen převody náhradních pozemků, a to i prostřednictvím soudních rozhodnutí. Žalobci se nyní domáhají vydání dalších náhradních pozemků k uspokojení nároku pocházejícího z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] ze dne 7. 10. 2002 (dále jen „[Anonymizováno]“), jímž bylo rozhodnuto o nevydání pozemku PK [Anonymizováno] v KÚ [adresa] žalobcům. Každý ze žalobců má poloviční podíl na nevydaných pozemcích, tedy i na nároku na náhradu odpovídajícímu ceně nevydaných pozemků. Odňatý pozemek PK [Anonymizováno] byl státu prodán kupní smlouvou ze dne 19. 12. 1983. Nárok žalobců PF ČR ocenil dopisem ze dne 18. 3. 2003 na částku 19 332,60 Kč. Žalobci s tímto oceněním nesouhlasili a dopisem ze dne 27. 5. 2010 marně žádali o řádné ocenění shora uvedeného pozemku jako tzv. pozemku stavebního, protože v době převodu na stát se částečně jednalo o pozemek určený ke stavbě dešťové zdrže podle územního plánu [Anonymizováno] z roku 1978 schváleného dne 16. 1. 1979. PF ČR žádost o přecenění nároku žalobců odmítl s tím, že územním plánem předpokládané určení pozemku nelze považovat za určení pro stavbu. Žalobci se opětovně obrátili na žalovanou dopisem ze dne 14. 12. 2015 s žádostí o přecenění svého nároku a současně doložili znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], oceňující nevydaný pozemek PK [Anonymizováno] na částku 1 084 790 Kč. Žalovaná reagovala dopisem ze dne 4. 1. 2016 s tím, že v důsledku nejednotnosti judikatury byly od 1. 8. 2015 aktualizovány metodické pokyny žalované tak, že nevydané pozemky se oceňují podle druhu pozemku, který byl v době odnětí státem evidován v příslušné evidenci. Žalobci tak v odmítnutí žalované provést správné ocenění nároku žalobců spatřují svévoli a liknavost žalované vůči nim, která odůvodňuje požadavek na vydání náhradních pozemků soudním rozhodnutím. Žalobci se totiž z důvodu nesprávného ocenění výše jejich nároku dlouhodobě nemohou domoci odpovídající náhrady za nevydaný pozemek ve veřejných nabídkách pozemku vyhlašovaných žalovanou. Žalobci byli přitom v minulosti vždy aktivní při vypořádání nároků, účastnili se veřejných nabídek pozemků s žalovanou a PF ČR korespondovali ve snaze domoci se náhradních pozemků a „přecenění“ obou restitučních nároků. Již žádostí ze dne 14. 5. 2004 žalobci požádali o náhradu za nevydané pozemky, opakovaně v následujících letech vydání pozemků urgovali a později se též opakovaně domáhali správného ocenění restitučních nároků. Žalobci v žalobě poukazovali na řízení, která byla v daných restituční věcech již vedena a která byla úspěšná s tím, že jejich nárok, pokud se týká rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] ze dne 2. 2. 2000 byl nakonec správně oceněn a již zcela vypořádán vydáním náhradních pozemků. Žalobci současně poukázali na řízení, ve kterých byli úspěšní i pokud se týká uspokojení nároku z rozhodnutí [Anonymizováno] a která jsou specifikována níže.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaná učinila nesporným, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, avšak zásadně nesouhlasila s výší restitučního nároku a s tvrzením žalobců, že by vůči nim postupovala liknavým či svévolným způsobem. Žalobci tak dle názoru žalované nemohou splňovat podmínky stanovené judikaturou pro to, aby se převodu náhradních pozemků mohli úspěšně domáhat mimo postup předvídaný zákonem, tj. mimo veřejnou nabídku prostřednictvím soudních řízení. Nadto má žalovaná za to, že restituční nárok žalobců je promlčen. Rozhodnutím ze dne 7. 10. 2002, č.j. [Anonymizováno] o nevydání pozemků byla přiznána náhrada za tyto nevydané pozemky jako jejich restituční nárok. Od tohoto data začala plynout obecná tříletá promlčecí doba nejen k uplatnění restitučního nároku žalobců, ale i k případnému rozporování jeho výše. Žalobci však v tomto řízení svůj restituční nárok uplatnili až žalobou ze dne 25. 6. 2018, soudu doručenou dne 26. 6. 2018, tedy až po tříleté promlčecí době a jejich restituční nárok je již promlčen. Z důvodu promlčení a s tím spojené vznesené námitky by tedy žaloba měla být zamítnuta. Žalovaná dále poukazuje na to, že nesouhlasí se závěry obsaženými ve znaleckém posudku, který byl předložen žalobci ke stanovení výše restitučního nároku plynoucího z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] a trvá na ocenění nevydaných pozemků tak, jak jej učinila citovaným rozhodnutím a to primárně z důvodu, že nevydaný pozemek, respektive jeho značná část, byl v době přechodu na stát dle příslušné územně plánovací dokumentace navrženou vodní plochou – dešťovou zdrží a plochou vyhrazenou pro účelovou zeleň a veřejnou vysokou zeleň, tj. nebyl určen k zastavění. Na základě tohoto ocenění ve vztahu k žalobci a) i b) byla žalovanou zaevidována výše restitučního nároku v částce 19 332,60 Kč. Nad rámec shora uvedeného žalovaná uvedla, že restituční nárok z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] byl vypořádán dohodou o narovnání uzavřenou mezi žalobci a žalovanou dne 26. 2. 2018. K uzavření této dohody došlo k návaznosti na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 9. 2012, č. j. 34 C 90/2012-159 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 36/2013-193 ze dne 5. 3. 2013. S ohledem k tomu žalovaná v současné době eviduje u žalobců restituční nárok z předmětného rozhodnutí ve výši 0. Žalovaná dále dovozuje, že vůči žalobcům nepostupovala liknavě ani svévolně. Žalobci v případě rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] od roku 2003 do roku 2010 prakticky vůbec neuplatnili svůj restituční nárok plynoucí z tohoto rozhodnutí. Přitom v tomto období bylo jen dle zákona o půdě vyhlášeno 36 kol nabídek s dostatečným množstvím vhodných pozemků. Pokud se žalobci neúčastnili těchto veřejných nabídek z důvodu povědomosti o jejich tvrzeném a údajném nesprávném ocenění jejich restitučních nároků, pak již v této době mohli podat žalobu na určení výše jejich restitučních nároků soudu. K převoditelnosti náhradních pozemků dále žalovaná poukazovala na nutnost posouzení jejich převoditelnosti nejen z pohledu zákonných překážek, ale i ve světle judikatury ústavního a nejvyššího soudu. Žalovaná poukazovala na skutečnost, že pozemky, i když u nich není dána přímá zákonná překážka převodu, mohou být k převodu nevhodné. Za kritéria nevhodnosti náhradního pozemku lze přitom například pokládat, nejde-li o pozemek zatížený právy třetích osob (rozsudek nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011). Dále žalovaná poukazovala na judikaturu Nejvyššího soudu např. sp. zn. 30 Cdo 2021/2005, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, 28 Cdo 1547/2016. V souvislosti s posledně zmíněnou judikaturou žalovaná poukazovala na to, že Nejvyšší soud v této souvislosti judikoval, že zemědělským využitím pozemku se rozumí zemědělské obhospodařování půdy a zastavění stavbou mající za následek trvalou změnu využití pozemku, které brání jeho zemědělskému a lesnímu využití, kdy za zastavěnou část se ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě považuje i část pozemku bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu pozemků. Konkrétně pak žalovaná poukazovala na to, že pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] je dotčen zahájenými pozemkovými úpravami. Současně se pozemek nachází v zastavitelném území obce určenému k zastavění stavbou pro bydlení. Z těchto důvodů žalovaná dovozuje, že tento pozemek je z převodu na žalobce vyloučen. Pokud se týká pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], pak žalovaná poukazovala na to, že je zatížen věcným břemenem zřizování a provozování vedení a nachází se v zastavitelném území obce určenému k zastavění stavbou pro bydlení. Tato okolnost je dle žalované důvodem nepřevoditelnosti pozemku. Stejně tak pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] je z převodu na žalobce vyloučen a to proto, že se nachází v zastavitelném území obce určeném k zastavění stavbou pro bydlení. Žalovaná v průběhu řízení upřesnila, že pokud se týká pozemku parc. č. [Anonymizováno] KÚ [adresa], pak geometrickým plánem č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 11. 4. 2023 došlo k rozdělení tohoto pozemku, kdy byl nově vytvořen a oddělen pozemek parc. č. [Anonymizováno] v KÚ [adresa] o výměře 1 446 m2, přičemž důvodem oddělení byla skutečnost, že tento pozemek je funkčně spojen s pozemkem parc. č. st. [Anonymizováno] v KÚ [adresa], která je ve vlastnictví [jméno FO] a na kterém se nachází stavba bez č. p. pro výrobu a skladování. Z tohoto důvodu si pan [jméno FO] podal dle ustanovení § 10 odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu žádost o úplatný převod parcely č. [Anonymizováno] v KÚ [adresa], který má dlouhodobě pronajatý na základě nájemní smlouvy č. [spisová značka]. Z těchto důvodů žalovaná považuje pozemek parc. číslo [Anonymizováno] v KÚ [adresa] za vyloučený z převodu.

3. Usnesením Okresního soudu v Písku č. j. 7 C 175/2018-475 ze dne 5. 8. 2019 bylo řízení v této věci pravomocně přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 112/2018. Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 12. 4. 2022 č. j. 7 C 175/2018-564 bylo v přerušeném řízení pokračováno. Následně byla třikrát k návrhu žalobců připuštěna se souhlasem soudu změna žaloby a současně usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 21. 12. 2022 č. j. 7 C 175/2018-667 a usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 22. 3. 2024 č. j. 7 C 175/2018-838 bylo řízení částečně zastaveno ohledně nároku žalobců, jímž se domáhali nahrazení projevu vůle žalovaného, spočívající v uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k pozemku ve vlastnictví žalované podle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a to ohledně pozemků specifikovaných v těchto usnesení. V důsledku těchto pravomocných rozhodnutí je řízení vedeno ohledně nároku žalobců o nahrazení souhlasu žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. [hodnota] v kú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]3 v kú. [adresa], parc. č[Anonymizováno] v kú. [adresa] a parc. č.[Anonymizováno] v KÚ [adresa].

4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění :

5. Rozhodnutím Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy, č. j. 4194/92 ze dne 2. 2. 2000 bylo rozhodnuto, že žalobci, jako oprávněné osoby, nejsou vlastníky pozemků PK parc. č. [hodnota], [Anonymizováno], vše KÚ [adresa]. Dopisem ze dne 22. 5. 2001 bylo žalobci sděleno, že tento restituční nárok za nevydané pozemky je oceněn částkou 113 937,55 Kč.

6. Rozhodnutím Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy č. j. PÚ 442/02 ze dne 7. 10. 2002 bylo rozhodnuto, že žalobci, jako oprávněné osoby, nejsou vlastníky pozemku PK parcela číslo [hodnota], role, o výměře 9 206 m2 v KÚ [adresa].

7. Dopisem ze dne 29. 7. 2002 požádali žalobci ve vztahu k PÚ 4194/92 o bezúplatný převod jiných pozemků. Dopisem ze dne 19. 8. 2002 sdělila žalovaná žalobcům, že se nevyhovuje jejich žádosti o přecenění restitučního nároku pod PÚ 4194/92 dle posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalecký posudek č. 110/2002 vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 22. 7. 2002 prokazuje, že žalobci tímto požádali o zpracování znaleckého posudku ohledně ocenění svého restitučního nároku, vztahujícímu se k PÚ 4194/92, kdy znalec stanovil výši tohoto restitučního nároku v částce 7 221 750 Kč.

8. Z dopisu Pozemkového fondu ČR ze dne 18. 3. 2003 je zjištěno, že Pozemkový fond ČR sdělil žalobcům, že zaevidoval žádost o poskytnutí náhradních pozemků v souvislosti s rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy PÚ 442/02 s tím, že nárok byl oceněn na 19 332,60 Kč.

9. Dopisem ze dne 27. 5. 2010 žalobci požádali o „přecenění“ nevydaného pozemku PK [Anonymizováno], KÚ [adresa] z důvodu, že se zčásti jedná o pozemek určený ke stavbě. Pozemkový fond ČR dopisem ze dne 17. 6. 2010 žádost zamítl, neboť pozemek ve smyslu § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb. nebyl určen pro stavbu a nelze přihlížet k tomu, že na pozemku byla po jeho převzetí státem v roce 1986 povolena stavba sedimentační nádrže. Dopisem ze dne 14. 12. 2015 se žalobkyně domáhala opětovně „přecenění“ pozemku a předložila k tomu znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná dopisem ze dne 4. 1. 2016 žádosti nevyhověla s odkazem na metodický pokyn z 1. 8. 2015.

10. Rada Národního výboru hlavního města Prahy usnesením ze dne 16. 1. 1979 schválila podrobný územní plán Kunratic, zahrnující mimo jiné plán výstavby kunratického kanalizačního sběrače, úpravu kunratického potoka, včetně retenční nádrže v Štíhlách, úpravu libušského potoka včetně retenční nádrže v Modřanské rokli a výstavbu hlavního vodovodního převaděče.

11. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 7. 10. 2012 č. [Anonymizováno], bylo zjištěno, že pozemek PK parc. č. [hodnota] k.ú. [adresa] se skládá ze stavební části o výměře 4 256 m a nestavební části o výměře 4 950 m. Pozemek znalec ocenil celkovou částkou 1 084 790 Kč, když pozemky oceňoval částečně jako stavební podle § 14 odst. 1 a částečně jako nestavební podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 316/1990 Sb. Cenu 1 m stavební části pozemku ocenil částkou 250 Kč, cenu za 1 m nestavební části pozemku částkou 4,20 Kč. Toto ocenění stavební části pozemku znalec odůvodnil odkazem na zákon č. 50/1976 Sb., dále na zákon č. 84/1958 Sb. a odkazem na zákon o vodách s tím, že na pozemku byla zřízena vodárenská stavba – sedimentační nádrž včetně vodovodního rozvodu, která byla zahrnuta do územního plánu schváleného 16. 1. 1979. Tyto závěry znalec učinil právě územního plánu, z usnesení rady NV hl.m. Prahy z 16. 1. 1979, ze stavebního povolení ze 14. 10. 1986, z kolaudačního rozhodnutí z 27. 10. 1993 a na základě skutečností zjištěných při místním šetření. Na místě samém znalec zjistil, že na pozemku se nachází vodárenská stavba udržovaná ve funkčním stavu. Jedná se o železobetonový bazén o rozměrech 37,6 x 24,6 m, hloubky 5 metrů, disponující odtokovými komorami, stavidly, disponujícím menším nátokovým železobetonovým objektem. U části tohoto objektu se nachází zpevněná manipulační plocha, to vše ve výměře 4 256 m a dále se zde nachází zahrádkářská kolonie ve výměře 4 950 m.

12. Dohodou o narovnání z 26. 2. 2018 došlo k částečnému uspokojení restitučního nároku žalobců, co do částky 502 312,50 Kč s tím, že žalobcům byl převeden pozemek parc. č. 1727/4, vzniklý z původního pozemku parc. č. [hodnota], k.ú. [adresa], o kterém bylo rozhodnuto Obvodním soudem pro Prahu 5, č. j. 34 C 90/2012-159. Tímto byl zčásti vypořádán nárok žalobců vyplývající z pravomocného rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy, č.j. PÚ 4194/1992 ze dne 2. 2. 2000.

13. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 9. 2012 č. j. 34 C 90/2012-159 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013 č. j. 21 Co 36/2013-193 vyplývá, že tímto rozhodnutím byl vypořádán nárok žalobců, který vznikl na základě pravomocného rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy č. j. PÚ 4194/92 ze dne 2. 2. 2000.

14. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] a pro k.ú. [adresa] je zjištěno, že vlastnické právo k pozemkům, jež jsou uplatněny žalobním návrhem, svědčí [Anonymizováno] [Anonymizováno], s příslušností hospodařit s majetkem státu náležející [Anonymizováno]. Jde o pozemky parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] a o pozemek parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa].

15. Z přehledu dotčených pozemků, vyhotoveného Obcí [adresa] dne 13. 6. 2022, ze sdělení [právnická osoba] [adresa] ze dne 28. 6. 2022, včetně shora konstatovaného listu vlastnictví č. [hodnota] pro k.ú. [adresa], ze kterého nevyplývají pozemkové úpravy, bylo zjištěno, že předmětné pozemky nejsou vyloučeny z převoditelnosti.

16. Ze smlouvy o zřízení věcného břemene č. [Anonymizováno] uzavřené mezi [Anonymizováno] jako povinným z věcného břemene a [Anonymizováno] [Anonymizováno], jako oprávněným z věcného břemene, uzavřené dne 24. 1. 2012, je zjištěno, že bylo zřízeno břemeno, spočívající v právu vedení dálkového vodovodu ve prospěch oprávněného, týkající se vedení tohoto dálkového vodovodu vymezeném v geometrickém plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno], který je nedílnou součástí této smlouvy a z něhož vyplývá vedení tohoto vodovodu mimo jiné přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa].

17. Ze znaleckého posudku číslo položky [Anonymizováno]/[Anonymizováno] včetně dodatku č. [hodnota] ke znaleckému posudku vypracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá ocenění podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. a to pozemků parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] v ceně 31 716,40 Kč, pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. ve výši 90 406 Kč (usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 22. 3. 2024, čj. 7 C 175/2018 – 838, řízení ohledně tohoto pozemku pravomocně zastaveno), pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] ve výši 173 918,50 Kč a pozemku par. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] ve výši 89 309,50 Kč. Přípisem ze dne 6. 11. 2023 znalec [tituly před jménem] [jméno FO] k námitkám žalované uvedl, že srážku podle přílohy č. [hodnota] tabulky č. I. při ocenění pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] použil oprávněně a v případě ocenění pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. ji použil chybně z důvodu přehlédnutí. Stejně tak se vyjádřil v tom směru, že srážku podle vyhlášky č. 316/1990 Sb. přílohy č. 7 tabulky č. I. položka č. 4 ve výši 7 % za nemožnost napojení pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] na veřejnou kanalizaci aplikoval oprávněně a při ocenění pozemku parcela č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. chybně aplikoval srážku dle vyhlášky č. 316/1990 Sb. přílohy č. 7 tabulky I. ve výši 4 % podle pol. č. 6.1, srážku ve výši 4 % podle položky č. 6.3 a srážku ve výši 7 % podle položky č.

4. Naproti tomu opomněl aplikovat srážku ve výši 30 % podle položky č. 1.

4. K chybné aplikaci srážek došlo z důvodu přehlédnutí a chybně zařazeného sídla. Srážky dle vyhlášky č. 316/1990 Sb. přílohy č. 7 tabulky č. I. pol. č. 2 ve výši 10 % přístup po nezpevněné komunikaci a pol. č. 10.1 ve výši 5 % ochranné pásmo (stanovené právním předpisem nebo správním rozhodnutím) znalec při ocenění pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] doložil jednoznačně a aplikoval oprávněně. Na daná zjištění znalec v přípisu reagoval přeceněním pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa].

18. Ze znaleckého posudku č. [hodnota]-[Anonymizováno] vypracovaného 1. 11. 2023 znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] je zjištěna cena náhradních pozemků podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky 316/1990 Sb., a to pozemku parc. č. [Anonymizováno] ve výměře 2 923 m - 173 918,50 Kč, pozemku č. [Anonymizováno] o výměře 1 501 m - 89 305,50 Kč, oba pozemky v k.ú. [adresa] a pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] ve výměře 2 143 m - 34 716,60 Kč.

19. Geometrickým plánem č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 11. 4. 2023 došlo k rozdělení pozemku parc. č. [Anonymizováno]3 o výměře 2 923 m2 v kú. [adresa], kdy byl oddělen nově zaměřený pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 1 446 m2. Aktuální výměra pozemku parc.č. [Anonymizováno] po oddělení pozemku parc.č. [Anonymizováno] činí 1 476 m2. Ze žádosti vlastníka [jméno FO] o úplatný převod parcely č. [Anonymizováno] dle ustanovení § 10 odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, jakožto vlastníka pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v kú. [adresa], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. určená k výrobě a skladování, pro jejich funkční spojení, vyplývá podání této žádosti ze dne 20. 11. 2023 pro výrobu a skladování.

20. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 23. 11. 2018 č. j. 7 C 113/2018-150 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6. 6. 2019 č. j. 23 Co 39/2019-235, byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobci [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 1/0] smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, jejichž hodnota činí 397 682,70 Kč. Tímto rozsudkem byl vypořádán nárok žalobců ve výši pro každého 198 841,35 Kč. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací vycházely při rozhodování výše uvedené věci ze stejných důkazů, které byly provedeny i v této projednávané věci. Závěrem těchto rozhodnutí je, že část nevydaného pozemku PK [Anonymizováno] v KÚ [adresa] byla v době odnětí pozemkem stavebním a znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] tak pozemek ocenil částkou 1 084 790 Kč. Soudy se vypořádaly s otázkou liknavosti a svévole žalované vůči žalobcům a dovodily, že se žalované nepodařilo prokázat její tvrzení o neaktivitě žalobců, kteří svůj nárok na vydání odňatého pozemku uplatnili již v roce 2002 a opakovaně požadovali vydání náhradních pozemků. Současně žalobci prokázali, že opakovaně žádali o přecenění pozemku PK [Anonymizováno] a účastnili se několika veřejných nabídek, které byly ve vztahu k nároku z rozhodnutí PÚ 442/02 zamítnuty. Závěrem soudy konstatovaly, že se žalovaná vůči žalobcům chovala liknavě a svévolně, a to s ohledem na nesprávné ocenění nároku, když vycházela z toho, že jde o pozemek zemědělský, přičemž nezohlednila územně plánovací dokumentaci existující v době odnětí pozemku a nezohlednila ani předkládaný znalecký posudek, který část pozemku ocenil jako stavební z důvodu existence dešťové zdrže.

21. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 26. 2. 2021 č. j. 2 C 119/2020-270 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 7. 2021 č. j. 19 Co 588/2021-299, byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní [Jméno zainteresované osoby 1/0] smlouvu o bezúplatném převodu pozemku, jehož hodnota činí 62 699 Kč. I tyto soudy dospěly ve svých rozhodnutí ke stejným závěrům, které prezentoval Okresní soud v Ústí nad Orlicí ohledně posouzení svévole a liknavosti žalované a též ohledně správného přecenění pozemku PK [Anonymizováno] jako pozemku stavebního, jehož hodnotu stanovil znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno], resp. důkazně vycházely ze stejného skutkového stavu.

22. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 5. 2021 č. j. 15 C 112/2018-605, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2022 č. j. 17 Co 269/2021-641, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2023 č. j. 28 Cdo 1299/2022-659, dále ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023 č. j. 17 Co 269/2021-682, byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemku, jehož hodnota činí 47 069,50 Kč. Opět i tyto soudy dospěly ve svých rozhodnutí ke stejným závěrům, které prezentoval Okresní soud v Ústí nad Orlicí ohledně posouzení svévole a liknavosti žalované a též ohledně správného přecenění pozemku PK [Anonymizováno] jako pozemku stavebního, jehož hodnotu stanovil znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno], resp. důkazně vycházely ze stejného skutkového stavu.

23. Na základě provedených důkazů a skutečností označených za nesporné bylo prokázáno, že žalobci a) a b) jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona o půdě a mají tak nárok na převod náhradních pozemků za pozemky, které nelze podle ust. § 11 odst. 1 zákona o půdě vydat. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že tento nárok žalobců dosud nebyl v plném rozsahu uspokojen, a to přesto, že byl uplatněn v zákonem stanovené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalobci v rámci svých restitučních nároků byli aktivní, přičemž to byla žalovaná, která se v této konkrétní věci dopouštěla liknavého a svévolného postupu. V tomto směru soud poukazuje na žádosti žalobců ohledně přecenění svých restitučních nároků. Žalobci se tak po dobu několika let v případě obou svých restitučních nároků snažili o to, aby tyto nároky byly přeceněny, neboť s oceněním učiněným žalovanou od počátku nesouhlasili. Pokud se týká restitučního nároku vyplývajícího z PÚ 4194/92, pak v tomto směru byli žalobci nakonec úspěšní a tento nárok byl v plném rozsahu vypořádán. V případě druhého restitučního nároku, který vznikl nabyvatelům pravomocným rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy č. j. PÚ 442/02 ze dne 7. 10. 2002, však úspěšní zcela doposud nebyli, když tento nárok doposud nebyl zcela vypořádán.

24. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), vyhlášky č. 85/1976 Sb. a zákona č. 138/1973 Sb.

25. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské federativní republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 20. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

26. Podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Podle § 55 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb. vodní díla jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaných tímto zákonem, a to zejména za a) přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže. Soud při posouzení nároku žalobců vycházel též z aktuální judikatury Nejvyššího soudu, podle které je nárok oprávněné osoby na náhradní pozemek právem, které je vymahatelné, je soudem chráněno a lze jej realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu.

27. Podle § 11a odst. 2 zákona o půdě veřejné nabídky sestavuje Pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů.

28. K problematice poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám se Nejvyšší soud vyjádřil zejména v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 uveřejněném pod číslem 62/2010 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém formuloval závěr, že „důvodnost žaloby na uložení povinnosti [právnická osoba] [Anonymizováno][Anonymizováno](jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 žalovaná, jejíž práva a povinnosti vykonává [Anonymizováno]) uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků, není třeba při liknavém postupu pozemkového fondu vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky žalované“. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud reagoval i na změnu právní úpravy při převodu náhradních pozemků oprávněným osobám, ke které došlo s účinností od 14. 4. 2006 zákonem č. 131/2006 Sb., kdy uzavřel, že postup podle ust. § 11a zákona o půdě, který zásadně předpokládá převod pozemků oprávněným osobám na základě veřejných nabídek [právnická osoba], nemusí být vždy zárukou řádného plnění povinnosti [právnická osoba] k převodu náhradních pozemků. Nejvyšší soud připomněl, že poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem [právnická osoba], přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době, co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Dodal, že takové rozhodnutí, v němž bude [právnická osoba] [Anonymizováno] (předchůdci žalované) uložena povinnost uzavřít s osobou oprávněnou smlouvu o bezúplatném převodu vlastnického práva ke konkrétním pozemkům, i když tyto nebyly uveřejněny ve veřejné nabídce, nelze ve vztahu k ostatním osobám oprávněným pokládat za diskriminující a že takové rozhodnutí je v souladu s principem ovládajícím soukromé právo, totiž že každý si má střežit svá práva. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2389/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1878/2015 a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015 vyplývá, že uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, který se vymyká zákonem stanovenému postupu (§ 11a zákona o půdě), je považováno za výjimečné, uplatnitelné v situaci, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž podkladě lze postup pozemkového fondu (žalované) posoudit jako liknavý, svévolný či diskriminační, kdy se oprávněná osoba přes aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv, resp. podle konstantní judikatury vyšších soudů se žalobce může domáhat vydání či převodu konkrétních náhradních pozemků, které si sám vybere, a to i když tyto pozemky neprošly veřejnou nabídkou žalované, jen tehdy pokud bude prokázáno, že žalovaná se chovala vůči nároku žalobce liknavě až libovůlí. Pokud by liknavost a libovůle na straně žalované prokázány nebyly, musí být zjištěno, zda takové pozemky lze zařadit do veřejné nabídky, které by se žalobce zúčastnil, případně zda by souhlasil s převodem jiného náhradního pozemku.

29. V otázce liknavosti či svévole žalované vůči žalobcům lze poukázat na shora citovaná rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, dále Okresního soudu v Českém Krumlově a nakonec i Obvodního soudu pro Prahu 5, v rámci jejichž odůvodnění bylo poukázáno na to, že žalované se nepodařilo prokázat tvrzení o neaktivitě žalobců, kteří svůj nárok na vydání odňatého pozemku uplatnili již v roce 1992, bylo o něm však rozhodnuto až v roce 2002, opakovaně požadovali vydání náhradních pozemků, účastnili se několika veřejných nabídek, avšak ve vztahu k nároku z rozhodnutí PÚ 442/02 byly jejich žádosti z let 2010-2015 zamítnuty. Soudy tak dovodily, že ohledně tohoto nároku z rozhodnutí PÚ 442/02 se žalovaná vůči žalobcům chovala svévolně a liknavě, a to z důvodu nesprávného ocenění nároku, když vycházela z toho, že se jedná o pozemek výlučně zemědělský, přičemž nezohlednila existující platnou územně plánovací dokumentaci v době odnětí pozemku, ani předkládaný znalecký posudek oceňující část pozemku jako stavební z důvodu existence dešťové zdrže. Žalobcům tak s ohledem na postoj žalované nezbývalo nic jiného než uplatňovat nárok na náhradní pozemek soudní cestou. Závěr o svévoli a liknavosti žalované vůči žalobcům tak byl zjištěn i v tomto řízení, neboť žalovaná i přes shora citovaná pravomocná rozhodnutí soudů, které se týkají projednávaného restitučního nároku PÚ 442/02 trvá na nesprávném ocenění nároku a stále jej eviduje jako nulový. Tato okolnost žalobcům znemožňuje účast ve veřejných nabídkách k uspokojení jejich nároku. Soud tak s ohledem na shora uvedené učil závěr o tom, že liknavost a svévole v dané věci spočívá ve skutečnosti, že žalovaná nepřistoupila k řádnému ocenění restitučního nároku žalobců, byť přecenění restitučního nároku se žalobci aktivně opakovaně domáhali v roce 2010 a v roce 2015. Judikatura dovolacího soudu dospěla k závěru, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemku) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017 a ze dne 3. 8. 2015, sp. 19 Co 588/2021 zn. 28 Cdo 1117/2015). Nejvyšší soud se k otázce liknavosti a svévole žalované při uspokojování restitučního nároku žalobců plynoucího z rozhodnutí PÚ 442/02 ze dne 7. 10. 2012 vyjádřil i v rozhodnutí ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2803/2019-257, jímž dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 6. 2019, č. j. 23 Co 39/2019-235 odmítl, v odůvodnění rozhodnutí poukázal i na judikaturu Nejvyššího soudu, týkající se liknavosti a svévole spočívající v nesprávném určení ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků. Stejně tak je možno poukázat i na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 4. 1. 2023 č. j. 28 Cdo 1299/2022-659, týkající se věci žalobců vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 15 C 112/2018. Žalovaná přesto setrvává na nesprávném ocenění nároku žalobců a jejich nárok eviduje jako nulový. Činí-li tak přes pravomocné rozhodnutí soudu, týkající se téhož restitučního nároku, o kterém již bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto, svědčí to o svévoli žalované. Do současné doby nedošlo k uspokojení restitučního nároku žalobců, kteří jej uplatnili v roce 1992 a Pozemkovým úřadem Magistrátu hlavního města Prahy bylo o něm rozhodnuto dne 7. 10. 2002 pod č. j. PÚ 442/02, tedy více jak 30 let po uplatnění restitučního nároku není restituční nárok žalobců uspokojen, ze strany žalované jde nepochybně o postup liknavý a svévolný, a pokud se žalobci nepřihlašovali do veřejných nabídek, nelze s ohledem na nesprávné ocenění restitučního nároku toto považovat za projev jejich liknavosti. Za této situace, v případě liknavého, svévolného a diskriminujícího postupu žalované, můžou žalobci uplatnit nárok u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost žaloby bylo třeba vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky a takový postup vůči ostatním oprávněným osobám nelze považovat za diskriminující (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 ze dne 9. 12. 2009).

30. V obecné rovině nad rámec shora uvedeného soud považuje za nutné uvést, že podle jeho názoru je zcela nadbytečné podrobně rozebírat sporné otázky mezi účastníky, které byly již v minulosti opakovaně pravomocně vyřešeny v totožných soudních řízeních vedených nejen několika prvoinstančními a odvolacími soudy, ale i Nejvyšším soudem. Vzhledem k existenci zásady právní jistoty účastníků řízení a předvídatelnosti soudních rozhodnutí, tak zcela nepochybně není možno očekávat, že pokud se týká základu nároku žalobců bude zdejší soud postupovat v rozporu se skutkovými či právními závěry ostatních, dříve rozhodujících soudů. Je tak otázkou, zda postup žalované, která bez ohledu na závěry ve věci rozhodujících soudů opakovaně vznáší námitky ve vztahu k základu nároku uplatněného žalobci, je skutečně hospodárný, a to zejména s poukazem na narůstající náklady vedených soudních řízení.

31. Pokud se týká námitky promlčení vznesené žalovanou, pak soud poukazuje, tak jako v předchozích řízeních na to, že mezi stranami není sporu o základu restitučního nároku, sporné je jeho ocenění. Soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4173/2017, kdy Nejvyšší soud uzavřel, že samotný požadavek na „přecenění“ hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, nepředstavuje samotné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení. Navíc Nejvyšší soud dovodil, že při posuzování námitky promlčení práva, vyplývajícího z restitučního předpisu uplatněného povinnou osobou, je současně vždy na místě zkoumat, zda nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy (např. rozsudek ze dne 18. 1. 2001 sp. zn. 26 Cdo 2786/2000). Dále uzavřel, že jestliže je uspokojení restitučního nároku závislé na veřejných nabídkách pozemků realizovaných povinnou osobou, pak jí vznesená námitka promlčení dle judikatury Nejvyššího soudu dobrým mravům apriori odporuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. 28 Cdo 1284/2012, usnesení ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1548/2009). Vznesená námitka promlčení tak s ohledem na shora uvedené není důvodná, a to zvláště za situace, kdy postup státu byl shledán liknavý, svévolný a diskriminující.

32. Žalovaná tvrdila, že dohodou o narovnání ze dne 26. 2. 2018 byl vyčerpán i restituční nárok z rozhodnutí PÚ 442/02. Taková skutečnost z provedeného dokazování nevyplývá. Dohoda o narovnání se týká vypořádání nároku plynoucího z rozhodnutí PÚ 4194/92, o kterém bylo jednáno právě v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 90/2012 a Městským soudem v Praze pod sp. zn. 21 Co 36/2013. Rozhodnutí pozemkového úřadu PÚ 442/02 je v dohodě o narovnání pouze zmíněno, nicméně nárok plynoucí z tohoto rozhodnutí označenou dohodou vypořádáván nebyl.

33. Pokud se týká výše restitučního nároku ve vztahu k rozhodnutí PÚ 442/02, pak soud vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který zjistil skutečný stav posuzovaného pozemku a samotné ocenění provedl v souladu s vyhláškou č. 316/1990 Sb. Hodnota restitučního nároku žalobců z předmětného rozhodnutí tak činí 1 084 790 Kč. V rámci převoditelnosti náhradních pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení a jejichž hodnota celkově představuje částku 211 848,10 Kč, je třeba poukázat na aktuální výši dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobců, když ani v rámci tohoto řízení s ohledem na hodnotu vydaných náhradních pozemků (po odečtení nároku vyčerpaného rozhodnutím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pro každého ze žalobců ve výši 198 841,35 Kč, nároku vyčerpaného rozhodnutím Okresního soudu v Českém Krumlově pro žalobkyni b) ve výši 62 699 a nároku vyčerpaného rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 5 ve výši 23 534,75 Kč pro každého ze žalobců) nebude nárok zcela vyčerpán. V tomto směru je tedy poukazováno na jednotlivá soudní rozhodnutí shora uvedená, týkající se restitučního nároku z rozhodnutí PÚ 442/02 ze dne 7. 10. 2002. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby a vzhledem k připuštěným změnám žaloby jsou předmětem řízení pozemky, o jejichž vydání se jedná, a to pozemky parc. č. [hodnota] v kú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno] v kú. [adresa], parc. č[Anonymizováno] v kú. [adresa] a parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno] v KÚ [adresa].

34. Pokud se týká parcely č. [hodnota] v kú [adresa], pak soud neshledal námitku žalované ohledně její nepřevoditelnosti z důvodu probíhajících pozemkových úprav jako důvodnou. Žalovaná skutečnost, že předmětný pozemek je dotčen zahájenými pozemkovými úpravami neprokázala, přičemž z listu vlastnictví tato skutečnost nevyplývá. Ani další námitka žalované spočívající v nemožnosti převodu z důvodu zařazení předmětné parcely platným územním plánem do plochy určené k zastavění stavbou pro bydlení neobstojí. Namítaná skutečnost totiž sama o sobě není překážkou převoditelnosti (§ 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ). Se stejným odůvodněním pak soud neshledává důvodnou námitku ani ve vztahu k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/1 kú. [adresa]. Pozemek se sice nachází v zastavitelném území obce, nikoliv však veřejně prospěšnou stavbou či stavbou dopravní infrastruktury.

35. Soud neshledal důvodnými ani námitky žalované ohledně převoditelnosti, resp. nepřevoditelnosti pozemku parc.č. [Anonymizováno] aktuální výměře 1 476 m2 v kú. [adresa]. Skutečnost existence věcného břemene, spočívajícího v právu vedení dálkového vodovodu ve prospěch oprávněného [právnická osoba], který i po oddělení pozemku parc. č. [Anonymizováno] je stále tímto břemenem zatížen a jehož vedení přes specifikovaný pozemek vyplývá z nedílné součásti smlouvy o zřízení věcného břemene, tedy z geometrického plánu, nečiní předmětný pozemek nevydatelným. Důvodem pro nevydání pak není ani skutečnost, že pozemek se nachází dle územního plánu v zastavitelném území obce určeném k zastavění stavbou.

36. Pokud se týká pozemku parc č. [Anonymizováno] o výměře 1476 m2 v kú. [adresa], pak je třeba zohlednit, že tento byl geometrickým [právnická osoba] v k.ú. [adresa], jehož součástí je stavba bez čp. pro výrobu a skladování a jehož vlastníkem je [jméno FO]. Jmenovaná osoba pak žádostí ze dne 20. 11. 2023 požádala [Anonymizováno] o úplatný převod funkčně spojeného pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] podle § 10 odst. 5 z.č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu. Tyto okolnosti pak odůvodňují vyloučení pozemku parc. č. [Anonymizováno] z převodu na žalobce.

37. S ohledem na chybně užité položky při vypracování dodatku znaleckého posudku znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] ve spojení s k důkazu provedenému znaleckému posudku znalce [tituly před jménem][jméno FO], vůči kterému účastníci nevznášeli námitky, soud při ocenění hodnoty vydaných pozemků vycházel právě z tohoto posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Z tohoto důvodu v rámci dokazování již nebylo přistoupeno ani k výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ani k doplnění jeho písemného vyjádření formou znaleckého posudku.

38. Soud s poukazem na uvedené shora žalobu ve výroku I. rozsudku ohledně nahrazení souhlasu žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v kú. [adresa] o výměře 1476 m2 zamítl a ve výroku II. rozsudku žalobě vyhověl a rozhodl o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu specifikovaných pozemků, to každému ze žalobců v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti . Pokud se týká neprovedených důkazních návrhů, činěných jak ze strany žalobců, tak ze strany žalované, pak ty byly z důvodu nadbytečnosti zamítnuty, když s ohledem na zjištěný skutkový stav by bylo neekonomické a nadbytečné je provádět.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vzal soud v úvahu, že žalobci byli ve věci úspěšní co do prokázání základní podmínky pro vyhovění žalobě, tj. prokázání skutečnosti, že jsou osobami oprávněnými ve smyslu zákona o půdě a že jejich restituční nárok, jehož přecenění se žalovaná bránila, dosud nebyl vypořádán z důvodu svévolného a liknavého přístupu žalované. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žalobci byli ve věci plně procesně úspěšní, a proto rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. To, že se v průběhu řízení měnil okruh pozemků požadovaných k převodu nelze dle názoru soudu považovat za procesní neúspěch žalobců, a to ani přesto, že řízení bylo ohledně části pozemků částečně zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby žalobci. Částečné zpětvzetí žaloby nelze považovat za procesní neúspěch žalobců ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobci nemohli před podáním žaloby běžně dostupným způsobem zjistit, že pozemky, ohledně nichž byla žaloba vzata zpět, jsou nepřevoditelné, respektive v době podání žaloby nemohli vědět, že se některé z pozemků stanou nepřevoditelnými v průběhu řízení. Procesní postup žalobců, kteří ohledně nepřevoditelných pozemků vzali žalobu částečně zpět, je naopak nutné shledat jako racionální a hospodárný a jako takový ho nelze přičítat k tíži žalobců. Byť žaloba byla ohledně souhlasu s převodem pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. ve výroku I. rozsudku zamítnuta, pak soud s ohledem na okolnosti případu toto rozhodnutí neshledal neúspěchem žalobců ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení. Soud totiž vycházel z průběhu řízení, kdy teprve v závěrečné fázi po provedení převážné většiny důkazů žalovaná žalobce informovala, a to teprve až k výzvě soudu, o skutečnosti rozdělení pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a posléze předložila důkazy k nepřevoditelnosti nově vytvořeného pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[právnická osoba] tomu je třeba poznamenat, že tarifní hodnotou pro výpočet nákladů, ze které je vycházeno, je v souladu s judikaturou cena vydaných pozemků (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 6064/2017).

40. Při stanovení tarifní hodnoty sporu vycházel tedy soud z ceny pozemků, které jsou rozhodnutím vydány, a to dle znaleckého posudku vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO]. Dle tohoto posudku byla cena pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] stanovena na 34 716,60 Kč (2143 m2 x 16,20 Kč), cena pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] stanovena na 89 309,50 Kč (1501 m2 x 59,50 Kč) a cena pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] stanovena na 87 822 Kč (1476 m2 x 59,50 Kč). Celkem tak cena vydaných pozemků činí 211 848,10 Kč (34 716,60 Kč + 89 309,50 Kč + 87 822 Kč). Vzhledem k tomu, že každému z žalobců připadá podíl na pozemcích ve výši , činí tarifní hodnota úkonu za každého ze žalobců 105 924,05 Kč. Na tomto místě je potřeba podotknout, že v případě žalobců se nejedná o nerozlučné společenství, proto je na místě vycházet z ceny podílu na vydaných pozemcích, který připadá na každého ze žalobců.

41. Odměna za jeden úkon právní služby, za každého z žalobců, činí 4 272 Kč, a to podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. a § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Ve věci bylo učiněno celkem 10 úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, podání ze dne 23. 9. 2021, podání ze dne 8. 5. 2022, podání ze dne 19. 6. 2023 a účast u ústních jednání konaných ve dnech 9. 11. 2022, 21. 12. 2022, 5. 4. 2023, 12. 3. 2024 a 12. 4. 2024). Náklady řízení tvořené odměnou advokáta za právní zastoupení tak činí u každého z žalobců částku 42 720 Kč. Celkem za oba žalobce pak částku 85 440 Kč. Dále jsou náklady řízení žalobců tvořeny náhradou hotových výdajů za 10 úkonů právní služby ve výši 10 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu, dále jízdným v celkové výši 7 645 Kč za pět cest z [adresa] a zpět (k jednání konanému dne 9. 11. 2022 – 1 486 Kč, dne 21. 12. 2022 – 1 486 Kč, dne 5. 4. 2023 – 1 561 Kč, dne 12. 3. 2024 – 1 556 Kč a dne 12. 4. 2024 – 1 556 Kč). Cesty dne 9. 11. 2022, dne 21. 12. 2022 a dne 5. 4. 2023 byly vykonány osobním automobilem Škoda Octavia RZ: [SPZ] s průměrnou spotřebou 4,9 l nafty na 100 km a cesty dne 12. 3. 2024 a dne 12. 4. 2024 byly vykonány osobním automobilem Škoda Octavia RZ: [SPZ] s průměrnou spotřebou 4,5 l nafty na 100 km. Ujetá vzdálenost za jednu cestu z [adresa] a zpět činí 212 km. Dále náklady řízení žalobců tvoří 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř., tj. 20 178 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobců činí 116 263 Kč. Každému z žalobců pak náleží nákladů řízení (tj. částka 58 131,50 Kč). Vzhledem k tomu, že žalobci byli zastoupeni stejným právním zástupcem, je žalovaná povinna uhradit celou částku nákladů řízení, tj. částku 116 263 Kč, k rukám právního zástupce žalobců, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.

42. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že žalobcům nebyla přiznána odměna za následující úkony právní služby uvedené ve vyúčtování ze dne 16. 4. 2024: jednání dne 25. 9. 2019, jednání dne 12. 10. 2022 a jednání dne 22. 2. 2023, písemné podání ze dne 22. 12. 2021 a písemné podání ze dne 18. 3. 2024. Za účast u zde uvedených jednání nebyla žalobcům přiznána odměna za úkony právní služby, neboť tato jednání byla odročena a nedošlo tedy k jejich konání (o odročení těchto jednání byl právní zástupce žalobců včas vyrozuměn). Písemné podání ze dne 22. 12. 2021 je obsahově totožné s podáním ze dne 23. 9. 2021 (za které byla žalobcům přiznána odměna), proto za něj již žalobcům nebyla přiznána odměna. Podání ze dne 18. 3. 2024 pak nelze, s ohledem na jeho obsah a rozsah, považovat za podání ve věci samé, proto za něj též nebyla přiznána odměna za úkon právní služby. K přiznané částce cestovného je potřeba uvést, že při výpočtu cestovného vycházel soud ze sazby náhrady za použití vozidla a ceny pohonných hmot stanovené vyhláškou účinnou vždy v době vykonání konkrétní jízdy – tj. účinnou v den konání konkrétního ústního jednání.

Poučení