2 C 119/2020-270

Rubrum

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl soudcem JUDr. Janem Montagem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] žaloba o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované spočívající v souhlasu s uzavřením smlouvy se žalobkyní o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], tohoto znění: Česká republika jednající Státním pozemkovým úřadem sídlem [adresa žalované], (dále jen„ převádějící“) a [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa] (dále jen„ nabyvatel“) uzavírají tuto smlouvu o převodu pozemku:

I. Česká republika jako převádějící vlastní pozemky vedené na listu vlastnictví [číslo] pro Českou republiku u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Český Krumlov, pro katastrální území a [územní celek]

II. Česká republika převádí bezúplatně nabyvateli pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí].

III. Nárok na bezúplatný převod pozemku z vlastnictví státu podle zákona o půdě vznikl nabyvateli pravomocným rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

IV. Převádějící převádí nabyvateli pozemek uvedený v čl. II. této smlouvy se všemi právy a povinnostmi, včetně jeho příslušenství, a nabyvatel jej do svého vlastnictví přijímá. Nabyvatel prohlašuje, že jeho nárok, který má být touto smlouvou vypořádán, dosud vypořádán nebyl a že jej nepostoupil ani nepostoupí žádnému postupníkovi.

V. Účastníci smlouvy jsou touto smlouvou vázáni až do pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o návrhu na povolení vkladu do katastru nemovitostí. Vlastnické právo k převáděnému pozemku přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Nabyvatel souhlasí se zpracováním a uchováváním svých osobních údajů převádějícím. Tento souhlas nabyvatel poskytuje na dobu 10 let a zároveň se zavazuje, že po tuto dobu souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů neodvolá.

VI. Návrh na povolení vkladu do katastru nemovitostí podá nabyvatel.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobní tvrzení Žalobkyně se žalobou došlou soudu [datum] domáhala nahrazení souhlasu žalované se smlouvou o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] k uspokojení nevypořádaného restitučního nároku žalobkyně. Žalobkyně je oprávněnou osobou podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, nárok na náhradní pozemky jí vznikl spolu s jejím bratrem [jméno] [příjmení] na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (dále jen„ PÚ [číslo]“), jímž bylo rozhodnuto o nevydání v minulosti státem odňatých pozemků PK 267, 264, 260 a 303 v k. ú. [obec], a rozhodnutí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (dále jen„ PÚ [číslo]“), jímž bylo rozhodnuto o nevydání pozemku PK [anonymizováno] v k. ú. [obec] (dále též„ odňatý“ nebo„ nevydaný“ pozemek) žalobkyni a jejímu bratrovi. Každý z nich má poloviční podíl na nevydaných pozemcích, tedy i na nároku na náhradu odpovídajícímu ceně nevydaných pozemků. Restituční nárok z rozhodnutí PÚ [číslo] byl Pozemkovým fondem České republiky (dále též„ PF ČR“), jakožto právním předchůdcem žalované, oceněn na [částka], ale po nesouhlasu žalobkyně došlo dne [datum] k jeho novému ocenění na [částka]. Tento nárok již byl zcela uspokojen převody náhradních pozemků, a to i prostřednictvím soudních rozhodnutí. Žalobkyně se nyní domáhá vydání dalšího náhradního pozemku k uspokojení nároku pocházejícího z rozhodnutí PÚ [číslo]. Odňatý pozemek PK [anonymizováno] byl státu prodán v tísni za nápadně nevýhodných podmínek kupní smlouvou ze dne [datum]. Nárok žalobkyně ocenil PF ČR dopisem ze dne [datum] na [částka]. Žalobkyně s tím nesouhlasila a dopisem z [datum] marně požádala o vyšší ocenění, neboť již v době převodu na stát se částečně jednalo o pozemek určený ke stavbě dešťové zdrže podle územního plánu [obec] z roku 1978, schváleného dne [datum] PF ČR odmítnutí zdůvodnil tím, že územním plánem předpokládané určení pozemku nelze považovat za určení pro stavbu. Žalobkyně se opětovně obrátila na žalovanou dopisem ze dne [datum] s žádostí o„ přecenění“ nároku, k čemuž přiložila znalecký posudek Ing. [příjmení] oceňující nevydaný pozemek PK [anonymizováno] na částku [částka] (žalobkyně má nárok ve výši poloviny této částky). Žalovaná jí však sdělila, že v důsledku nejednotnosti judikatury byly od [datum] aktualizovány metodické pokyny žalované tak, že nevydané pozemky se oceňují podle druhu pozemku, který byl v době odnětí státem evidován v příslušné evidenci. Žalobkyně proto v odmítnutí žalované provést správné ocenění nároku žalobkyně spatřuje konkrétní svévoli a liknavost žalované vůči ní, která odůvodňuje požadavek na vydání náhradního pozemku soudním rozhodnutím. Žalobkyně se totiž z důvodu nesprávného ocenění výše jejího nároku dlouhodobě nemůže domoci odpovídající náhrady za nevydaný pozemek ve veřejných nabídkách pozemků vyhlašovaných žalovanou. Žalobkyně byla přitom v minulosti vždy aktivní při vypořádání nároků, účastnila se veřejných nabídek pozemků, hojně s žalovanou a PF ČR korespondovala ve snaze se domoci náhradních pozemků a„ přecenění“ obou restitučních nároků. Již žádostí ze dne [datum] požádala o náhradu za nevydané pozemky, opakovaně v následujících letech vydání pozemků urgovala a později se též opakovaně domáhala správného ocenění restitučních nároků. V případě staršího nároku byla úspěšná a její nárok byl nakonec správně oceněn a zcela vypořádán vydáním náhradních pozemků na základě rozhodnutí soudu o nahrazení souhlasu žalované s jejich převodem (Obvodní soud pro Prahu 10 č. j. [číslo jednací], Obvodní soud pro Praha 9 č. j. [číslo jednací], Obvodní soud pro Prahu 4 č. j. 38/ [spisová značka] a Obvodní soud pro Prahu 5 č. j. [číslo jednací]).

2. Žalobkyně však byla úspěšná i se žalobou na vydání náhradních pozemků k uspokojení nároku z PÚ [číslo] podanou u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, který jí vyhověl rozsudkem č. j. [číslo jednací], jenž byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Oba soudy si jako předběžnou otázku posoudily výši nároku, přičemž vycházely ze znaleckého posudku Ing. [příjmení] předloženého žalobkyní. Rozsudkem byly žalobkyni a jejímu bratrovi vydány pozemky v ceně [částka], a proto v polovině této částky byl její nárok z PÚ [číslo] uspokojen. Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR z [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Soudy konstatovaly, že žalovaná jednala vůči žalobkyni svévolně a liknavě. Rozhodovaly přitom o vypořádání téhož restitučního nároku žalobkyně, který je předmětem i této žaloby. Není dán důvod, aby se soud v této věci od závěrů obsažených v předchozím pravomocném rozhodnutí odchýlil. Dokazování by se mělo zaměřit jen na posouzení aktuální výše nároku žalobkyně a vhodnosti převodu konkrétního pozemku žalobkyni. Nevypořádaný nárok žalobkyně činí [částka], což je dostatečné pro vydání náhradního pozemku.

3. Jelikož v průběhu řízení došlo zápisem rozhodnutí Státního pozemkového úřadu v [obec] o výměně nebo přechodu vlastnických práv v pozemkové úpravě [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum], do katastru nemovitostí ke zrušení pozemku označeného parc. [číslo] v k. ú. [obec], navrhla žalobkyně podáním došlým soudu dne [datum] změnu žaloby spočívající v tom, že na místo již neexistujícího pozemku parc. [číslo] požaduje vydání téhož pozemku evidovaného pod parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Soud usnesením z [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] změnu žaloby připustil.

4. Vyjádření žalované Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, avšak učinila nesporným, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 4 zákona o půdě a že rozhodnutím pozemkového úřadu čj. PÚ [číslo] žalobkyni nebyl vydán poloviční podíl na pozemku PK [anonymizováno] v k. ú. [obec]. Žalovaná však nesouhlasí s žalobkyní tvrzenou výší restitučního nároku, resp. že by vůči ní postupovala liknavě, či svévolně. Žalobkyně se proto nemůže domáhat náhradního pozemku mimo veřejné nabídky pozemků. Žalovaná se dovolává promlčení restitučního nároku žalobkyně, neboť má soukromoprávní povahu (viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] a nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 176/03). Uplatnění restitučního nároku žalobou ze dne [datum], resp. požadavek na navýšení nároku byly učiněny až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, která počala běžet ode dne vydání rozhodnutí pozemkovým úřadem (od [datum]). Nárok žalobkyně vyplývající z nevydání pozemku rozhodnutím [číslo jednací] vyčíslila žalovaná na [částka]. Žalovaná nesouhlasí se závěrem znalce [příjmení] [příjmení] o tom, že část nevydaného pozemku je třeba ocenit podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 316/1990 Sb. jako pozemek stavební, neboť v době nabytí vlastnického práva státu byl podle příslušné územně plánovací dokumentace navrženou vodní plochou – dešťovou zdrží a plochou vyhrazenou pro účelovou zeleň a veřejnou vysokou zeleň, tedy nebyl určen k zastavění. Nevydaný pozemek nebyl ani bezprostředně poté zastavěn v souladu s účelem, pro který byl odňat. [příjmení] se předtím nepřičinil o změnu charakteru pozemku ze zemědělského na stavební. Restituční nárok žalobkyně z rozhodnutí PÚ [číslo] byl vypořádán dohodou o narovnání ze dne [datum] ve spojení se smlouvou o převodu pozemku [číslo] z téhož dne, kdy k uzavření těchto smluv došlo v návaznosti na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nahradily souhlas žalované se smlouvou o bezúplatném převodu pozemku žalobkyni a jejímu bratrovi k uspokojení části jejich nároku, a v souvislosti se snahou žalobkyně o nepřečerpání jejího restitučního nároku. Žalobkyně své restituční nároky vypořádala prostřednictvím žalob, přičemž tímto postupem ve spojení s velkými časovými odstupy mezi vydáním rozhodnutí pozemkového úřadu a uplatněním nároku z něj porušuje princip rovného přístupu ke všem oprávněným osobám uspokojujících své nároky ve veřejných nabídkách pozemků. Žalobkyně by se měla nejdříve domáhat žalobou určení výše nároku, a případně poté se účastnit veřejných nabídek v rovném postavení s ostatními restituenty. Žalobkyně od roku 2003 do roku 2010 prakticky vůbec neuplatnila svůj restituční nárok plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo], ačkoliv bylo v tomto období vyhlášeno celkem 36 kol nabídek pozemků. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí z [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] byl restituční nárok žalobkyně přečerpán. Původně požadovaný pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] je předmětem pozemkových úprav zapsaných v katastru nemovitostí, tudíž je z převodu podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o státním pozemkovém úřadu vyloučen. Žalovaná však učinila nesporným cenu požadovaného náhradního pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] zjištěnou znaleckým posudkem [jméno] [příjmení] na částku [částka], přičemž převodu pozemku nebrání žádné konkrétní zákonné překážky, s výjimkou tzv. lepšího práva jiné oprávněné osoby, a to Ing. [jméno] [příjmení], který svou žalobu na nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu mimo jiné pozemku požadovaného žalobkyní podal k soudu dříve, než tak učinila žalobkyně změnou žaloby. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo žalované zakázáno jakkoli s pozemkem disponovat.

5. Replika žalobkyně Žalobkyně nepovažuje svůj nárok za promlčený, neboť jak restituční nárok jako takový, tak i požadavek na jiné ocenění nevydaného pozemku nejsou právem podléhajícím promlčení, neboť by zcela ztrácelo na významu rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení tzv. druhé restituční tečky právě s ohledem na existenci neuspokojených restitučních nároků oprávněných osob. Judikatura umožňující oprávněné osobě podat žalobu na vydání konkrétního pozemku v případě svévolného, či liknavého přístupu žalované (nebo jejího právního předchůdce) se dlouhodobě ustálila až v roce 2010 (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum]), a proto jí nelze vyčítat, že žalobu nepodala v údajné tříleté promlčecí lhůtě běžící od roku 2002.

6. S námitkou žalované stran stavebního určení části nevydaného pozemku PK [anonymizováno] se již vypořádala předchozí pravomocná rozhodnutí soudu prvního stupně, soudu odvolacího a dovolacího. Na nevydaném pozemku se kromě zahrádkářské kolonie nachází též dešťová zdrž, jež je stavbou.

7. K námitce, že pozemek parc. [číslo] je předmětem pozemkových úprav uvedla, že po právní moci tzv. druhého rozhodnutí pozemkového úřadu o pozemkových úpravách, tedy po dni [datum], bude v katastru nemovitostí požadovaný náhradní pozemek nově očíslován, přičemž jeho převodu na oprávněné osoby nebude nic bránit. Její návrh na změnu žaloby z prosince 2020 byl vynucen pouze změnou označení původně požadovaného pozemku. K úplnému vypořádání restitučního nároku z rozhodnutí PÚ [číslo] nedošlo, a to ani na základě dohody o narovnání a smlouvy o převodu pozemku ze dne [datum]. Žalobkyně si do textu těchto smluv prosadila formulaci, že žalovanou uváděná výše restitučního nároku žalobkyně je popsána jako„ evidovaná převádějícím“. Žalovaná respektovala skutečnost, že žalobkyně a její bratr se již od roku 2010 pokoušeli o jiné ocenění jejich nároku z rozhodnutí PÚ [číslo], a proto těžko mohli připustit, aby z textu smluv plynul jejich jiný náhled na výši nároku. Uzavření dohody o narovnání neznamená, že nárok žalobkyně neexistuje, nebo že zanikl, je-li oceněn nesprávně. Dohoda o narovnání se týkala toho, že žalobkyni a jejímu bratrovi bude převedena jen část pozemku původně jim soudem vydaného. Byla výsledkem snahy žalobkyně a jejího bratra nedopustit přečerpání nároku evidovaného žalovanou zejména tím, že by podali návrh na vklad na katastrální úřad a danou situaci řešili až zpětně. Dohody navazovaly na pravomocné rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5, kterým byl žalobkyni a jejímu bratrovi vydán pozemek a kterým se i žalovaná cítila být vázána. Uspořádání vzniklé situace mělo zamezit budoucím problémům ve vztahu k vydanému pozemku, nikoli však k výši nároku, která je mezi účastníky sporná. Pokud by žalovaná řádně ocenila i restituční nárok z PÚ [číslo], mohl být uvedený pozemek převeden celý, aniž by bylo třeba činit návazné dohody. Tento postup však žalovaná odmítla, přestože byla již před tím na nesprávnost ocenění upozorněna.

8. Skutková zjištění Z nesporných tvrzení účastníků a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] má soud za prokázané, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 4 odst. 1 zákona o půdě, neboť žalobkyně a její bratr nejsou vlastníky pozemku PK [anonymizováno], role, o výměře 9206 m2, v k. ú. [obec]. Pozemek nabyl stát kupní smlouvou ze dne [datum].

9. Z emailu Ing. [jméno] [příjmení] ze Státního pozemkového úřadu, pobočka [obec], z [datum] bylo zjištěno, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] zůstává na stejném místě a v návrhu pozemkové úpravy se jedná o pozemek parc. [číslo] o výměře 1 378 m, přičemž vlastníkem zůstává Česká republika – Státní pozemkový úřad. Jinými slovy oba pozemky označené sice různými čísly jsou totožnou částí zemského povrchu.

10. Pozemkový fond ČR sdělil dopisem z [datum], že zaevidoval žádost o poskytnutí náhradních pozemků v souvislosti s rozhodnutím Magistrátu Hlavního města Prahy PÚ [číslo] s tím, že její nárok byl oceněn na [částka].

11. Z potvrzené kopie výřezu plánu„ PÚP [obec] – konečný návrh, Základní urbanistický výkres, Bytová zóna, měřítko 1: [číslo], Vypracoval: Projektový ústav dopravní a inženýrských staveb 1978, archivní značka: [spisová značka]“, zaslaného IPR hl. m. [obec] dne [datum] bylo zjištěno, že vymezuje využití pozemku PK [anonymizováno] (KN [číslo]) v k. ú. [obec] pro stavbu dešťové zdrže, která je na něm patrná, dále pro další vodní plochu a zahrádkářskou kolonii.

12. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] [číslo] bylo zjištěno, že znalec zjistil, že pozemek PK [anonymizováno] v k. ú. [obec] byl zčásti určen ke stavbě (stavební část o výměře 4256 m2) a zčásti se jedná o pozemek nestavební (o výměře 4950 m2). Pozemek ocenil podle vyhlášky 316/1990 Sb. na částku [částka]. Ocenění stavební části pozemku odůvodnil odkazem na zákon č. 50/1976 Sb., zákon č. 84/1958 Sb. a zákon o vodách s tím, že se na něm nachází vodárenská stavba – sedimentační nádrž včetně vodovodního rozvodu, která byla zahrnuta do územního plánu schváleného již [datum]. Závěr učinil na základě územního plánu, usnesení rady národního výboru hl. m [obec] z [datum], stavebního povolení (rozhodnutí Národního výboru hlavního města Prahy, čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum]), kolaudačního rozhodnutí (rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, [číslo jednací] [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí]) a skutečností zjištěných při místním šetření. Na pozemku se nachází vodárenská stavba udržovaná ve funkčním stavu. Jedná se o železobetonový bazén o rozměrech 37,6 x 24,6 x 5 metrů disponující odtokovými komorami, stavidly a menším přítokovým železobetonovým objektem. U části tohoto objektu se nachází zpevněná manipulační plocha.

13. Z dopisu Pozemkového fondu ČR ze dne [datum] bylo zjištěno, že v letech 2001 – 2010 byly převáděny pozemky na hlavní město Prahu, přičemž bezúplatné převody převažují.

14. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně požádala o„ přecenění“ nevydaného pozemku PK [anonymizováno], k. ú. [obec], z důvodu, že se zčásti jedná o pozemek určený ke stavbě. PF dopisem ze dne [datum] žádost zamítl, neboť pozemek ve smyslu § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb. nebyl určen pro stavbu a nelze přihlížet k tomu, že na pozemku byla po jeho převzetí státem v roce 1986 povolena stavba sedimentační nádrže. Dopisem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala opětovně„ přecenění“ pozemku a předložila k tomu znalecký posudek Ing. [příjmení]. Žalovaná dopisem ze [datum] žádosti nevyhověla s odkazem na metodický pokyn z [datum].

15. Z přehledu žádostí žalobkyně o účasti ve veřejných nabídkách soud zjistil, že se od roku 2008 účastnila sedmnácti nabídek s tím, že v některých byla úspěšná. V jednom případě ve veřejné nabídce neuspěli, neboť dostatečně nenavýšili nabídku.

16. Ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení], znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, [číslo] ze dne [datum], bylo zjištěno, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] byl podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. oceněn na částku [částka].

17. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové- pobočka v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] a usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že soudy pravomocně nahradily souhlas žalované s bezúplatným převodem pozemků žalobkyni a jejímu bratrovi oceněných na [částka] k uspokojení nároku z rozhodnutí PÚ [číslo] s tím, že tím byl vypořádán nárok žalobkyně ve výši [částka]. Soudy vycházely při svém posuzování výše restitučního nároku ze stejných důkazů, jako v tomto řízení. Dospěly k závěru, že část nevydaného pozemku PK [anonymizováno] v k. ú. [obec] je pozemkem určeným v době odnětí státem ke stavbě, a proto má být i podle závěrů znaleckého posudku Ing. [příjmení] tato část oceněna podle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky, pročež cena nevydaného pozemku činí [částka] Nejvyšší soud v odůvodnění rozhodnutí odkázal na svou rozhodovací praxi, kterou byl formulován závěr, že i v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, ale byly určeny k výstavbě, lze i takové pozemky ocenit jako pozemky určené pro stavbu podle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky. Závěr o stavebním charakteru pozemku přitom soudy nižších stupňů učinily na základě konkrétních skutkových zjištění, že v době přechodu pozemku na stát neexistovala pro dané území platná územně plánovací dokumentace (schválený územní plán z konce 70. let), pozemek byl vykoupen za účelem výstavby vodohospodářského díla, které bylo následně realizováno, pročež oprávněným osobám nebylo možno pro tuto překážku pozemek vydat.

18. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně požádala žalovaného o uspokojení nároku z PÚ [číslo] s odkazem na účelnost ve spojení se zmíněným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5. Z dohody o narovnání z [datum], smlouvy o převodu pozemků č. [spisová značka] z [datum rozhodnutí] a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že Pozemkovému fondu ČR byla k uspokojení nároků žalobkyně a jejího bratra z PÚ [číslo] pravomocně uložena povinnost uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu mimo jiné pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] o výměře 6 873 m, že tento pozemek byl pro převod oceněn částkou [částka], přičemž žalobkyně a její bratr se s žalovanou dohodli, že pozemek bude rozdělen na pozemky parc. [číslo] o výměře 4 758 m a parc. [číslo] o výměře 2 115 m a že jim žalovaná převede jen pozemek [parcelní číslo] k uspokojení nároku žalobkyně a jejího bratra z PÚ [číslo] za cenu [částka]. V odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (odstavec 23.) je pak uveden důvod, proč bylo k uzavření dohody o narovnání přistoupeno mnoho let po rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5. Vklad vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo] nemohl být proveden dříve z důvodu duplicitního zápisu vlastnictví jiné osoby k tomuto pozemku, žaloba této jiné osoby o určení vlastnického práva k pozemku byla pravomocně zamítnuta až v červnu 2016. Zbývající neuspokojený nárok žalobkyně z PÚ [číslo] však již nebyl dostatečný, aby vkladem vlastnického práva žalobkyně a jejího bratra k pozemku parc. [číslo] katastru nemovitostí nedošlo k přečerpání nároku, což pak žalobkyni vedlo k uzavření dohody o narovnání, která byla podkladem pro uzavření smlouvy o bezúplatném převodu menší části tohoto pozemku (parc. [číslo]). Účelem dohody o narovnání tak bylo, aby zápisem vkladu vlastnického práva žalobkyně k pozemku nebyl její nárok z PÚ [číslo] přečerpán za situace, kdy žalovaná neuznávala žalobkyní požadovanou výši nároku z PÚ [číslo]. Pokud by ji totiž uznala, pak mohl být převeden celý pozemek [parcelní číslo]. Ze smlouvy o převodu pozemku pak dále vyplývá, že žalobkyně ke dni uzavření smlouvy měla zůstatek nároku evidovaného z rozhodnutí [číslo jednací] ve výši [částka] z původně oceněné výše [částka] Smlouvou o převodu pozemků tak byl zcela vypořádán zbývající restituční nárok z rozhodnutí PÚ [číslo] a částečně vypořádán restituční nárok z rozhodnutí PÚ [číslo] ve výši [částka]. Z dohody o narovnání, ani ze smlouvy o převodu pozemku nevyplývá, že by se žalobkyně vzdala svého zbývajícího nároku z rozhodnutí PÚ [číslo], nebo že by souhlasila s žalovanou evidovanou výší nároku, neboť záhy se domáhala vydání dalších pozemků žalobou u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí Dohodou o narovnání a smlouvou o bezúplatném převodu pozemků tak nedošlo k vypořádání celého restitučního nároku z rozhodnutí PÚ [číslo], jak žalovaná tvrdila. Z obsahu smluv nevyplývá, že by smyslem dohody o narovnání bylo odstranění spornosti výše restitučního nároku z rozhodnutí PÚ [číslo], popřípadě úplného vypořádání tohoto restitučního nároku.

19. Ze žaloby Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] podané k Okresnímu soudu v Českém Krumlově vůči žalované bylo zjištěno, že se jako oprávněná osoba podle zákona o půdě domáhá nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu celkem 56 pozemků za celkovou cenu [částka]. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, KPÚ pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu, ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že mu nelze vydat pozemek PK [anonymizováno] v k. ú. [část obce] později oceněný znaleckým posudkem ze dne [datum] na [částka]. Jeho restituční nárok dále vznikl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] (soud v řízení podle části páté o. s. ř. rozhodl o nevydání pozemků PK [anonymizováno] a [anonymizováno] v k. ú. [část obce] a o tom, že oprávněné osobě bude poskytnut jiný pozemek podle § 11 zákona o půdě), kdy nevydané pozemky PK [anonymizováno] a 202 byly oceněny znaleckým posudkem ze dne [datum] na [částka]. Ze žaloby též vyplývá, že mezi účastníky je spor o ocenění pozemků PK [anonymizováno] a [anonymizováno] a v důsledku toho spor o to, zda žalovaná vůči němu jednala liknavě a svévolně, když odmítá jeho nárok ocenit vyšší částkou. Ing. [příjmení] požádal o vydání odňatých pozemků již v letech 1992 a 1993, ale o nevydání pozemků PK [anonymizováno] a [anonymizováno] bylo rozhodnuto až po 28 letech. Žalovaná též pozemek PK [anonymizováno] ocenila výrazně nižší částkou, než Ing. [příjmení] požadoval, proto si nechal vypracovat znalecký posudek. Z tohoto posudku vycházel též Okresní soud v Nymburce a Okresní soud Praha-východ, které rozhodly o nahrazení souhlasu žalované se smlouvou o bezúplatném převodu náhradních pozemků k částečnému uspokojení restitučního nároku. Žalovaná ocenila pozemky PK [anonymizováno] a [anonymizováno] i přes námitky Ing. [příjmení] jako zemědělské, nikoli stavební. Ing. [příjmení] v žalobě navrhl vydání předběžného opatření zakazujícího žalované disponovat s pozemky, čemuž bylo vyhověno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací].

20. Ostatní důkazní návrhy žalobkyně týkající se prokázání výše a způsobu uspokojení restitučního nároku žalobkyně z rozhodnutí PÚ [číslo] (rozsudky Obvodních soudů pro Prahu 4, 5, 9 a 10) soud pro nadbytečnost zamítl, neboť se netýkaly nevypořádaného nároku z PÚ [číslo].

21. Na podkladě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Pozemkovým úřadem bylo pod [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] rozhodnuto, že žalobkyně a její bratr nejsou vlastníky pozemku PK [anonymizováno] v k. ú. [obec]. Oba měli poloviční podíl na nevydaném pozemku. Stát nabyl pozemek kupní smlouvou ze dne [datum]. Právní předchůdce žalované vycházel z ceny pozemku ve výši [částka] (žalobkyně má poloviční podíl na této částce). Žalobkyně s tím nesouhlasila a dopisy ze dne [datum] a [datum] neúspěšně žádala o jiné ocenění pozemku. Naproti tomu její žádosti o„ přecenění“ nároku z rozhodnutí PÚ [číslo] bylo dne [datum] vyhověno (ohledně vypořádání tohoto nároku se vedla řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka], u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka], u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] a u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka]). Restituční nárok PÚ [číslo] byl plně uspokojen. Restituční nárok PÚ [číslo] je žalovanou evidován jako vypořádaný, respektive přečerpaný vydáním pozemků rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí. Dle schváleného územního plánu [obec] z [datum], tedy před nabytím vlastnického práva státu k nevydanému pozemku, byla část tohoto pozemku určena ke stavbě vodohospodářského díla, stavební úřad dne [datum] povolil stavbu tohoto díla, která byla dne [datum] kolaudována. Stavba bránila vydání pozemku žalobkyni. Na zbývající části pozemku se nachází zahrádkářská kolonie. Cena nevydaného pozemku podle zákona o půdě a vyhlášky 316/1990 Sb. činí [částka]. Soud se při jejím zjištění opřel o závěry znaleckého posudku Ing. [příjmení], který vycházel z platné územně plánovací dokumentace vztahující se k tomuto pozemku a provedl jeho ohledání. V posudku se rovněž dostatečně vypořádal s tím, která část pozemku by měla být oceněna jako stavební. Žalobkyně jako podílový spoluvlastník s polovičním podílem měla nárok z rozhodnutí PÚ [číslo] ve výši [částka], který byl částečně uspokojen ve výši [částka] (smlouvou o převodu pozemku z [datum] ve výši [částka] a rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí čj. [číslo jednací] ve výši [částka]).

22. Po právní stránce posoudil věc podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), vyhlášky č. 85/1976 Sb. a zákona č. 138/1973 Sb.

23. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě oprávněnou osobou je státní občan [obec] a Slovenské Federativní republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

24. Podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.

25. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak.

26. Podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 85/1976 Sb., ve znění účinném do 1. 7. 1998, se stavebním pozemkem rozumí část území určená územním plánem zóny nebo územním projektem zóny, územním plánem sídelního útvaru zpracovaným v měřítku 1: 5 000 nebo měřítku větším nebo územní rozhodnutím k zastavění a pozemek zastavěný hlavní stavbou.

27. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 85/1976 Sb. se za stavbu považují veškeré stavby, bez zřetele na jejich a) stavebně technické provedení, např. budovy, věže, stožáry, zásobníky, nádrže, studny, komunikace, tunely, mosty a lávky, nástupiště a rampy, jeřábové dráhy, podzemní a nadzemní vedení, tribuny, zdi, oplocení, pomníky, b) účel, např. stavby pro bydlení občanského vybavení, stavby pro výrobu a skladování, pro dopravu, rozvod energií, stavby pro vodní hospodářství, stavby a zařízení pro civilní obranu, stavby pro rekreaci.

28. Podle § 38 odst. 1 zákona č. 138/1973 Sb. vodohospodářskými díly jsou stavby, popřípadě jejich části, určené k vodohospodářským účelům, zejména: a) přehrady, vodní nádrže, studně a ostatní stavby potřebné k nakládání s vodami povolovanému podle § 8 odst. 1, b) stavby, jimiž se upravuje vodní tok, c) stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok a kanalizačních objektů včetně čistíren odpadních vod, jakož i stavby (popřípadě jejich části určené k předchozímu čištění vod před jejich vypouštěním do kanalizací, d) stavby na ochranu před povodněmi, e) stavby k zavlažování a odvodňování pozemků, f) stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejich březích.

29. Otázkou liknavosti či svévole žalované vůči žalobkyni se podrobně zabýval Okresní soud v Ústí nad Orlicí ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], přičemž vyhodnotil, že se žalované nepodařilo prokázat svá tvrzení o neaktivitě žalobkyně, která svůj nárok na vydání odňatého pozemku uplatnila již v roce 1992, bylo o něm rozhodnuto až v roce 2002, opakovaně požadovala vydání náhradních pozemků, účastnila se několika veřejných nabídek, v nichž některé pozemky získala, současně žádala o„ přecenění“ svých restitučních nároků (a to i z PÚ [číslo]), avšak ve vztahu k nároku z rozhodnutí PÚ [číslo] byly její žádosti z let 2010 až 2015 zamítnuty. Okresní soud v Ústí nad Orlicí i odvolací soud dospěly k závěru, že žalovaná se vůči žalobkyni chovala svévolně a liknavě, a to z důvodu nesprávného ocenění nároku, když vycházela z toho, že se jedná o pozemek výlučně zemědělský, přičemž nezohlednila existující platnou územně plánovací dokumentaci v době odnětí pozemku, ani předkládaný znalecký posudek oceňující část pozemku jako stavební z důvodu existence dešťové zdrže. Žalobkyni tak s ohledem na postoj žalované nezbývalo nic jiného, než uplatňovat nárok na náhradní pozemek soudní cestou.

30. Závěr o svévoli a liknavosti žalované vůči žalobkyni platí ještě ve větší míře i v tomto řízení, neboť žalovaná i přes pravomocné rozhodnutí soudu týkající se restitučního nároku z rozhodnutí PÚ [číslo] lpí na nesprávném ocenění nároku, stále jej eviduje jako nulový (resp. přečerpaný), což žalobkyni znemožňuje účast ve veřejných nabídkách k jeho uspokojení nároku. Názor, že by se oprávněná osoba musela nejprve určovací žalobou domoci určení vyššího nároku a následně se s ním účastnit veřejných nabídek pozemků je v rozporu s ustanovením § 80 písm. c) o. s. ř. podmiňujícího vyhovění takovému určení právního vztahu existencí naléhavého právního zájmu, který není dán tehdy, lze-li otázku existence, popř. výše nároku řešit jako otázku předběžnou v řízení o žalobě na plnění, tedy v řízení o nahrazení souhlasu žalované se smlouvou o bezúplatném převodu pozemku. Dostatečným důkazem o svévoli a liknavosti žalované je tak skutečnost, že žalovaná nepřistoupila k řádnému ocenění restitučního nároku. Pokud by žalovaná argumentovala tím, že pro ni řešení předběžné otázky není závazné (závazným je pouze výrok rozsudku), pak však nemůže namítat, že se oprávněná osoba chová liknavě tím, že se neúčastní veřejných nabídek pozemků.

31. Námitka promlčení restitučního nároku Soud neshledal důvodnou námitku promlčení nároku žalobkyně, neboť nárok na poskytnutí náhradního pozemku za pozemky nevydané oprávněné osobě je třeba posuzovat jako právo vlastnické, jež promlčení nepodléhá. Totéž platí tehdy, požaduje-li oprávněná osoba nárok vyšší, než je povinná osoba (stát) ochoten připustit, jinými slovy požaduje adekvátní náhradu za nevydané pozemky, přičemž je mezi stranami sporné, jaká je výše této adekvátní náhrady. Žaloba o vydání náhradního pozemku odůvodněná tím, že nárok oprávněné osoby je vyšší, než povinnou osobou uznávaný, není uplatněním nového nároku, který by podléhal promlčení. Nárok na správné ocenění nevydaného pozemku je právem nepodléhajícím promlčení (srov. též rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], nebo ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], popř. rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. [číslo jednací]). Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ani usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2716/2011 nelze na otázku promlčení použít, neb se v nich řešilo promlčení práva na finanční náhradu podle zákona o půdě (viz odst. 15 odůvodnění uvedeného rozsudku krajského soudu čj. [číslo jednací]). Podepsaný soud dodává, že požadavek na tzv. přecenění restitučního nároku není samostatným majetkovým právem, které by vznikalo samostatně bez ohledu na nárok na náhradu za nevydané pozemky vzniklý na základě zákona o půdě a rozhodnutí pozemkového úřadu. Jedná se jen o to, že oprávněná osoba požaduje vyšší náhradu, než ji povinná osoba hodlá poskytnout, což však nečiní z požadavku oprávněné osoby samostatné majetkové právo, u něhož by bylo možné stanovit okamžik počátku běhu promlčecí lhůty (tj. okamžik, kdy právo na náhradu mohlo být vykonáno poprvé - § 101 obč. zák.). Okamžikem počátku běhu promlčecí lhůty nemůže být ani nabytí informace oprávněné osoby, na jakou výši povinná osoba její nárok ocenila, neboť se nejedná o okamžik, kdy právo na náhradu mohlo být vykonáno poprvé (§ 101 obč. zák.). Právo na náhradu odpovídající hodnotě nevydaného pozemku vzniká v okamžiku právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu bez ohledu na spor o výši této náhrady. Toto právo se však nepromlčuje, o čemž svědčí i to, že žalovaná do současné doby poskytuje náhradní pozemky, přestože od vzniku práva na náhradu uplynulo již mnoho let. Pokud by se právo promlčovalo, bylo by též zbytečné řešit tzv. restituční tečku. Oprávněná osoba má při nevydání pozemku právo na náhradu odpovídající hodnotě nevydaného pozemku, přičemž není rozhodné, jak nárok žalovaná ocenila v peněžním vyjádření, byť by proti takovému vyčíslení oprávněná osoba po určitou dobu nebrojila.

35. Žalovaná dále namítla, že z dohody o narovnání a smlouvy o převodu pozemku parc. [číslo] ze [datum], v důsledku níž byl téměř„ vyčerpán“ restituční nárok žalobkyně z PÚ [číslo], má povahu privativní novace (nahrazení původní závazku závazkem novým podle § 570 obč. zák.), a proto již zaniklo právo domáhat se další (vyšší) náhrady. Ve smlouvách uzavřených mezi účastníky však není ujednáno, že by dosavadní závazek žalované poskytnout naturální náhradu převodem pozemků byl nahrazen jiným závazkem žalované, ani to, že žalobkyně už do budoucna nemá žádný nárok na náhradu. Účelem těchto smluv bylo řešení toho, aby nedošlo k přečerpání restitučního nároku z rozhodnutí PÚ [číslo], jak bylo popsáno výše v tomto odůvodnění, z obou smluv nevyplývá, že by obsahovala dohodu účastnic o tom, že by žalobkyně již neměla již žádný nárok z rozhodnutí [číslo jednací], popřípadě že by obsahovala dohodu o výši restitučního nároku. Takovému závěru neodpovídá jednak další postup žalobkyně, která se vzápětí domáhala vydání náhradních pozemků soudu, ani postup žalované, která v předchozím řízení u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí netvrdila, že by došlo k dohodě o výši restitučního nároku na částku evidovanou žalovanou. Ve smlouvě o převodu pozemku se píše pouze o zůstatku nároku evidovaném převádějícím.

36. Náhradní pozemek a možnost jeho převodu; posouzení, která z oprávněných osob má„ lepší“ právo na pozemek Jelikož žalovaná, vyjma uplatněného nároku jinou oprávněnou osobou nenamítala žádný zákonný důvod pro nepřevoditelnost pozemku, ani že by se jednalo o pozemek pro převod oprávněné osobě nevhodný ve smyslu judikatury soudu (typicky pozemky, které jsou součástí areálu, které nelze zemědělský obhospodařovat apod.) zabýval se soud jen tím, zda s ohledem na podanou žalobu jiné oprávněné osoby na vydání pozemku má žalobkyně tzv. lepší právo na nabytí pozemku. Ve prospěch druhé oprávněné osoby hovoří skutečnost, že bylo vyhověno jejímu návrhu na předběžné opatření, kterým byla žalované zakázána dispozice mimo jiné s žalobkyní požadovaným pozemkem a že z formálního hlediska podal žalobu na vydání tohoto pozemku o několik dní dříve, než žalobkyně k soudu podala návrh na připuštění změny žaloby.

37. Otázkou závaznosti rozhodnutí o předběžném opatření podle § 76 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ukládající účastníkovi, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy, tedy i s právem vlastnickým k pozemkům, ve vztahu k vydání tohoto pozemku soudním rozhodnutím se vyjádřil též Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Dospěl k závěru, že ustanovení § 76f o. s. ř. upravující absolutní neplatnost právního jednání, které bylo učiněno tím, pro něhož je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný, směřuje na případy, kdy je návrh na vklad do katastru nemovitostí činěn na podkladě právního jednání, tedy nikoliv na podkladě rozhodnutí soudu (viz str. 4 odůvodnění rozsudku). Tento závěr je přitom dán především zájmem na zachování důvěry v rozhodovací činnost soudní moci, neboť pokud by návrh na vklad do katastru nemovitostí učiněný na základě soudního rozhodnutí ztrácel účinky podle § 76f odst. 2 o. s. ř. nařízením předběžného opatření soudem v jiném řízení, docházelo by tím totiž v obecné rovině k popření účinků meritorního soudního rozhodnutí pouze na základě předběžného opatření a nežádoucímu narušení důvěry účastníků řízení v závaznost soudního rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto v jejich věci. Zákaz dispozice s nemovitou věcí vyjádřený ve vykonatelném předběžném opatření vydaném v jiném soudním řízení sám o sobě nebrání vydání konstitutivního soudního rozhodnutí o vlastnickém právu v řízení, jehož se navrhovatel předběžného opatření neúčastní (viz str. 5 odst. 3 odůvodnění rozsudku). Nejvyšší soud pak konstatuje, že v dosavadní soudní praxi byl přijat závěr, že nevhodným k převodu by byl náhradní pozemek shledán tehdy, pokud by zákaz dispozice s tímto pozemkem byl předběžným opatřením vysloven dříve, než došlo k uplatnění nároku na vydání totožného pozemku v jiném soudním řízení (usnesení NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Podle závěru tohoto posledně uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu by tak předběžné opatření vydané ve prospěch jiného restituenta usnesením z [datum] nebránilo vydání pozemku žalobkyni, která nárok na tento pozemek uplatnila změnou žaloby ze dne [datum]. Podepsaný soud však nepřehlédl, že Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka] dále uvádí, že z hlediska konkurence práv více oprávněných osob domáhajících se vydání téhož náhradního pozemku se jako rozhodující nejeví izolovaně okolnost, že k návrhu jedné nebo několika byl předběžným opatřením uložen zákaz dispozic s pozemkem, nýbrž cit.:„ jest vždy komplexně hodnotit, které z oprávněných osob k uspokojení jejího restitučního nároku vydáním požadovaného náhradního pozemku svědčí„ lepší“ právo. Významným přitom může být zejména okamžik zahájení soudního řízení tím kterým z oprávněných, hospodářský význam požadovaného náhradního pozemku pro jednotlivé žadatele, výše jejich dosud neuspokojených restitučních nároků, doba, po niž jejich nároky zůstávají neuspokojeny, míra jejich aktivity ve veřejných nabídkách, apod.; nelze vyloučit ani reálné rozdělení požadovaného náhradního pozemku mezi konkurenty.“ 38. Soud se proto zabýval tím, které z konkurujících oprávněných osob svědčí„ lepší“ právo na získání náhradního pozemku. Dospěl k závěru, že touto osobou je z mnoha důvodů žalobkyně. Ta totiž podala žalobu na vydání pozemku dříve, než tak učinila druhá osoba. Žalobkyně musela z důvodu zániku tohoto pozemku v důsledku provedených pozemkových úprav žalobu změnit a domáhat se vydání téhož pozemku (myšleno téže části zemského povrchu), avšak evidovaného v katastru nemovitostí pod jiným číslem. Nelze tak v její neprospěch hodnotit to, že druhý restituent podal žalobu na vydání pozemku o několik dříve, než ona podala návrh na změnu žaloby. Žalobkyně totiž v předstihu avizovala, že původně označený pozemek jí nebude možné vydat, neboť zanikne a bude evidován pod jiným číslem s tím, že se hodlá domáhat téhož pozemku změnou žaloby. Ve prospěch žalobkyně dále svědčí to, že se domáhá pouze vydání jednoho pozemku, kdežto druhý restituent celkem 56 pozemků. Nevydání pozemku žalobkyni by tak vedlo buď k nutnosti změny žaloby a požadování jiného vhodného pozemku, což by řízení dále prodloužilo, nebo k zamítnutí žaloby jen proto, že jiný restituent požaduje tentýž pozemek. Pro něj však nevydání jedno z 56 pozemků neznamená takovou ztrátu, jako v případě žalobkyně zamítnutí žaloby spojené též s nutností platit náhradu nákladů řízení. Z obsahu žaloby druhého restituenta soud nezjistil, že by hospodářský význam náhradního pozemku byl pro něj vyšší, než pro žalobkyni. V žalobě netvrdil, že by měl k pozemku jakýkoliv bližší vztah, ani k jakému účelu by jej užíval. Ve prospěch druhé oprávněné osoby svědčí pravděpodobně výrazně vyšší rozsah nevypořádaného restitučního nároku, ve prospěch žalobkyně zase svědčí delší doba, po níž její nároky zůstávají neuspokojeny. Žalobkyně se již v letech 2010 a 2015 neúspěšně snažila dohodnout se žalovanou na správné výši nároku, nechávala si zpracovávat znalecký posudek a v roce 2018 se domáhala vydání náhradních pozemků žalobou. Druhý restituent však nabyl svůj restituční nárok mnohem později, byť nikoliv svou vinou, z čehož vyplývá, že jeho neuspokojený nárok je vyšší (měl kratší čas na jeho uspokojení). Žalobkyně prokázala, že byla dostatečně aktivní i ve veřejných nabídkách pozemků. Soud proto žalobu shledal důvodnou, pročež nahradil souhlas žalované se smlouvou o bezúplatném převodu náhradního pozemku žalobkyni.

39. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených nákladů uplatnění práva. Přiznaná částka ve výši [částka] se skládá z odměny advokáta za pět úkony právní služby po [částka] dle § 9 odst. 4, § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu, z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za pět úkony právní služby po [částka] dle § 13 advokátního tarifu, z náhrady za promeškaný čas cestou k jednání z [obec] do [obec] a zpět za 10 započatých půlhodin po [částka] dle § 14 advokátního tarifu, z náhrady cestovních výdajů ve výši [částka] za cestu k soudnímu jednání vozidlem Škoda Octavia o průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km, průměrné ceně motorové nafty [částka], sazbě základní náhrady 4,40 [spisová značka] a z náhrady z 21% daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést, ve výši [částka].

Poučení