25 C 236/2021-100

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Šalamounem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa] 2) [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa] zastoupených advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti smlouvy o převodu pozemku, eventuálně o určení, že smlouva o převodu pozemku je zrušena, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na určení, že smlouva o převodu pozemku obsažená ve výroku I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 9. 2012, č. j. 34 C 90/2012-159, je neplatná co do ustanovení o převodu pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], ostatní plocha, jiná plocha, k. ú. [část obce], zapsaného na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], na žalované.

II. Zamítá se žaloba na určení, že smlouva o převodu pozemku obsažená ve výroku I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 9. 2012, č. j. 34 C 90/2012-159, je zrušena co do ustanovení o převodu pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], ostatní plocha, jiná plocha, k. ú. [část obce], zapsaného na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce].

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 17 200 Kč, k rukám právního zástupce žalovaných, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhá určení vlastnictví k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (dále jen předmětný pozemek) s tím, že s žalovanými uzavřela v roce 2012 smlouvu o převodu pozemku, a to na základě rozsudku tohoto soudu ze dne 26. 9. 2012, č.j. 34 C 90/2012-159, který nabyl právní moci dne [datum]. Tím došlo k vypořádání restitučního nároku žalovaných. Žalovaní podali v roce 2013 návrh na vklad vlastnického práva k pozemku, návrh byl zamítnut s tím, že žalobkyně nebyla jeho vlastníkem, když před uzavřením smlouvy došlo k převodu na [jméno] [příjmení]. Pozemek byl této osobě vydán rozsudkem tohoto soudu č.j. 20 C 321/2011-216, který nabyl právní moci dne 23. 1. 2013. [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřel, dědictví připadlo jako odúmrť České republice Smlouva, jejíhož uzavření se žalovaní domáhali v řízení sp. zn. 34 C 90/2012, tak byla od počátku absolutně neplatná pro nemožnost plnění. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, neboť žalovaní se budou domáhat převodu předmětného pozemku, zahájili již v této souvislosti řízení o návrhu na vklad vlastnického práva. Katastrální úřad návrh na vklad zamítl, nicméně žalovaní se jistě budou domáhat převodu pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] do svého vlastnictví na základě absolutně neplatné smlouvy o převodu pozemku. Žalobkyně požaduje navrhované určení proto, aby bylo převodu vlastnictví pozemku zabráněno. Pokud žalovaní uvádí, že důvodem zamítnutí návrhu na vklad bylo to, že není dáno oprávnění účastníků řízení nakládat s předmětem právního úkonu, nemění tato skutečnost nic na tom, že na pana [příjmení] byl předmětný pozemek převeden rozhodnutím soudu, které bylo vykonatelné dne [datum] a k němuž byla následně uzavřena smlouva dne [datum], když na základě rozhodnutí soudu a předmětné smlouvy byl povolen vklad vlastnického práva ke dni [datum], tedy dříve než bylo pravomocně rozhodnuto ve věci žalovaných. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, č. j. 21 Co 36/2013-193, nabyl právní moci a vykonatelnosti až dne [datum], tedy tři měsíce po konečném rozhodnutí ve věci pana [příjmení] a měsíc po zapsání jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalobkyně tak nemohla být zavázána k něčemu, co v době rozhodnutí nemohla plnit. Žalovaní také sporují, že došlo k vypořádání celého jejich nároku [číslo jednací] (restituční nárok, který měl být uspokojen pozemkem [číslo] v k.ú. [část obce]), když poukazují na to, že předmětná dohoda o narovnání řeší pouze pozemek [parcelní číslo]. Je však žalovanými záměrně opomíjeno, že žaloba též poukazuje na smlouvu o převodu pozemku číslo: [číslo], kterou tento restituční nárok vypořádán byl. Z článku II. uvedené smlouvy plyne zcela zřejmě, že se vypořádává restituční nárok [číslo jednací]. Dle totožného článku smlouvy je patrné, že výše zůstatku restitučního nároku 1. žalovaného činila 227 934,28 Kč a předmětnou smlouvou bude vypořádáno 227 934,28 Kč. Stejně tak nárok 2. žalované, jehož zůstatek činil ke dni sepsání smlouvy 235 935,28 Kč, byl touto smlouvou plně uspokojen. Jestliže byl tedy smlouvou [číslo] závazek žalobkyně zcela splněn, žalovaní již další plnění nemohou požadovat. Předmětná smlouva byla potom uzavřena v souladu s výše zmíněným rozsudkem tohoto soudu č.j. 34 C 90/2012-159, přičemž žalobkyně má za to, že tuto smlouvu lze posoudit jako privativní novaci ve smyslu ust. § 1902 občanského zákoníku a původní závazek z rozsudku č.j. 34 C 90/2012-159 tato novace ruší. Veškeré nároky plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo] tím jsou uspokojeny.

2. Žalobkyně dále v řízení uvedla, že zdejší soud v řízení vedeném pod sp. zn. 15 C 112/2018 vydal dne 4. 5. 2021 rozsudek č.j. 15 C 112/2018-605, kterým žalovaným vydal předmětný pozemek parc. [číslo]. Tento rozsudek byl k odvolání žalobkyně změněn tak, že se rozhodnutí zrušuje a řízení zastavuje. Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení je dána překážka věci rozsouzené, kterou představuje právě rozsudek č.j. 34 C 90/2012-159. Žalobkyně dále navrhla, aby soud žalobě vyhověl ve znění původního žalobního petitu, avšak pro případ, že by soud neposoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou a žalobě ve znění původního žalobního petitu nevyhověl co do výroku o neplatnosti smlouvy, aby eventuálně stanovil, že závazek žalobkyně převést pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] byl zrušen. K otázce naléhavého právního zájmu na požadovaném určení žalobkyně tvrdila, že je dán proto, aby byla otázka vlastnických práv k předmětnému pozemku postavena najisto.

3. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že důvodem zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí nebyla skutečnost tvrzená v žalobě, že před uzavřením smlouvy došlo k převodu pozemku na třetí osobu, ale skutečnost, že ke dni podání návrhu na vklad nebylo dáno oprávnění účastníků řízení nakládat s předmětem právního úkonu. Žalobkyní zmíněnou dohodou o narovnání uzavřenou mezi účastníky potom nedošlo k vypořádání celého nároku, neboť ten mohl být vypořádán jen v hodnotě pozemků, nikoliv jako celek. Předmětné narovnání vypořádání restitučního nároku žalovaných neřeší a vztahuje se jen na převod části pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. K pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] se předmětné narovnání nijak nevztahuje, přičemž závazek ve vztahu k tomuto pozemku nebyl splněn. Žalobkyně dovozuje absolutní neplatnost smlouvy uzavřené rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 90/2012 z počáteční nemožnosti plnění v části týkající se pozemku parc. [číslo] s tím, že v době uzavření smlouvy nebyl předmětný pozemek ve vlastnictví státu, a proto nemohl být převeden na žalované. Ti však mají za to, že smlouva o převodu pozemků, která je obsahem rozsudku, odpovídá smlouvě kupní, přičemž na platnost takové smlouvy nemá vliv, že prodávající není vlastníkem věci. Skutečnost, že předmětný pozemek byl rozhodnutím podepsaného soudu pro [část Prahy] zn. 20 C 321/2011, které nabylo právní moci dne [datum], vydán panu [příjmení] a na základě tohoto řízení provedl katastrální úřad (s právními účinky ke dni [datum]) vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, neznamená absolutní neplatnost kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení. Celý postup žalobkyně při řešení tohoto nároku žalovaných zakládá důvodné podezření, že žaloba je podána účelově ve snaze převést předmětný pozemek na další osobu v rámci tzv. nepřímého výběru oprávněné osoby, což je zmiňováno v usnesení Ústavního soudu ČR a zároveň je šikanózní vůči žalovaným ve snaze odradit je od dalšího postupu ve věci. Žalovaní rovněž tvrdili, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

4. Podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, domáhat jen tehdy, pokud je na tom naléhavý právní zájem.

5. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ust. § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 2 Cz 8/72, publikované pod R 17/72 Sbírky soudních rozhodnutí). Určovací žaloba podle ust. § 80 o. s. ř. je zásadně žalobou preventivního charakteru a má místo jen tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, případně v těch případech, v nichž tento typ žaloby účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (srov. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96). Určovací žaloba je prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalující strany dříve, než toto její postavení bylo porušeno, jejím cílem je potom zásadně poskytnutí ochrany preventivní (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95).

6. Jedná se zde pouze o základní výčet judikatury k obecné otázce naléhavosti právního zájmu na určení, přičemž tu lze považovat za již zcela ustálenou.

7. Posuzovaný případ se opírá zejména o rozhodnutí tohoto soudu ze dne 26. 9. 2012, č.j. 34 C 90/2012-159, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti Pozemkového fondu České republiky uzavřít se žalovanými (v uvedeném řízení žalobci) smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] nacházejících se v [katastrální uzemí], pozemku parc. [číslo] v kat. území [část obce] a pozemku parc. [číslo] v kat. území [část obce] (dále je předmětný pozemek). Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolala a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, č.j. 21 Co 36/2013-193, bylo rozhodnuto o tom, že účastníkem řízení je stát, za který bude nadále jednat Státní pozemkový úřad a dále byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 3. 4. 2013, což není mezi účastníky sporné. Není sporu ani o tom, že tímto rozhodnutím byl zcela vypořádán restituční nárok žalovaných z rozhodnutí [pozemkový úřad] [anonymizováno] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].

8. Z usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 3. 2019 č.j. 25 D 659/2013-2172 soud zjistil, že jím bylo rozhodnuto o pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] tak, že po zemřelém [jméno] [příjmení] (který zemřel dne [datum]) nenabyl dědictví žádný dědic a z tohoto důvodu uvedený pozemek připadá jako odúmrť státu.

9. Účastníci řízení uzavřeli dne [datum] dohodu, kterou žalobkyně jako povinná osoba a žalovaní jako osoby oprávněné stvrzují, že žalovaným vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků ve vlastnictví státu, s nimiž hospodaří Státní pozemkový úřad. Dohoda odkazuje na povinnost uloženou rozsudkem tohoto soudu uvedeným v odstavci 7, přičemž se výslovně týká vypořádání způsobu převodu pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Žalovaní souhlasili s převodem nově vzniklého pozemku parc. [číslo] o výměře 2 115 m2 k vypořádání jejich nároků na převod uvedeného pozemku parc. [číslo] (zjištěno z dohody o narovnání ze dne [datum]).

10. Ze smlouvy o převodu pozemku [číslo] bylo zjištěno, že ji uzavřel za Českou republiku Státní pozemkový úřad jako převádějící a na druhé straně vystupovali žalovaní jako nabyvatelé, přičemž převod se týkal pozemku parc. [číslo] vzniklého z původní pozemkové parcely [číslo] (prokázáno smlouvou ze dne [datum]).

11. Ze zápisu o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu ze dne [datum] bylo zjištěno, že Česká republika je zapsána jako vlastník pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], který od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových převzal Státní pozemkový úřad.

12. Katastrální úřad [anonymizována čtyři slova] oznámil dne [datum] Státnímu pozemkovému úřadu, že dne [datum] mu byl doručen návrh na vklad změny vlastnictví, a to na základě rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 21 Co 36/2013-193, kterým byl potvrzen rozsudek tohoto soudu č.j. 34 C 90/2012-159. Návrh se týkal pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] a předmětného pozemku.

13. Katastrální úřad pro hl.m. Prahu oznámil Státnímu pozemkovému úřadu, že shora uvedený vklad nelze povolit, neboť u pozemků parc. [číslo] nelze provést zápis do katastru, když Státní pozemkový úřad již není vlastníkem zapsaným v katastru. U pozemku předmětného došlo v mezidobí od provedení vkladu vlastnického práva k dalším majetkoprávním změnám, kdy návrh na vklad (žalovaných) byl zamítnut z důvodu (předchozího) provedení vkladu pro [jméno] [příjmení] a poté nabyl pozemek Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových na základě odúmrtě. Ohledně vkladu tak není splněna zákonná podmínka, což je důvodem pro zamítnutí návrhu (dopis ze dne [datum]).

14. Katastrální úřad pro hl. m. Prahu také dne [datum] návrh na vklad (jehož navrhovateli byli mj. žalovaní) ze shora uvedených důvodů zamítl.

15. Rozsudkem ze dne 30. 12. 2013, č.j. 33 C 3/2013-57, Městský soud v Praze zamítl žalobu, kterou se žalovaní domáhali nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu (o povolení vkladu vlastnického práva) k pozemku parc. [číslo] pozemku předmětnému, když dovodil, že právní mocí rozsudků nahrazujících projev vůle Pozemkového fondu ČR vydat žalovaným náhradní pozemky, nevzniklo ještě jejich vlastnické právo k pozemkům. Ke vzniku vlastnického práva byl nutný vklad do katastru nemovitostí a pokud jde o vázanost katastrálního úřadu oběma rozsudky o nahrazení projevu vůle, je jimi vázán potud, že k uzavření dohody došlo, nikoliv v otázce vlastnictví pozemků. Soud se proto s rozhodnutím katastrálního úřadu zcela ztotožnil, když uvedl, že předmětný pozemek nebyl ke dni návrhu na vklad zapsán v katastru nemovitostí jen jako vlastnictví žalobkyně, ale zároveň i jako vlastnictví [jméno] [příjmení] (návrh na vklad podán dne [datum]). Katastrální úřad nemůže vědomě zakládat duplicitní vlastnictví, nemůže povolit vklad vlastnického práva k nemovitosti, když je mu známo, že jejím vlastníkem je někdo jiný. Soud rovněž posoudil časovou otázku návrhů na vklad a dospěl k závěru, že rozhodující je zde pořadí, v němž došly úřadu návrhy na zápis. Data rozsudků nahrazujících projev vůle, jejich pořadí ani datum právní moci nemají pro okamžik vzniku vlastnického práva žádný význam.

16. Ústavní soud ČR poté v usnesení ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 508/13 nevyhověl ústavní stížnosti žalovaných, kterou se domáhali zrušení rozsudku tohoto soudu ze dne 14. 12. 2012, č.j. 20 C 321/2011-216 (rozsudek, na jehož základě byl předmětný pozemek vydán [jméno] [příjmení]). Ústavní soud ale zároveň uvedl, že„ otázka přednosti jednotlivých nároků byla ze strany stěžovatelů předestřena zcela legitimně, a toto usnesení nelze vykládat v tom smyslu, že posvěcuje takové jednání pozemkového fondu (nyní Státního pozemkového úřadu), jehož důsledkem by byla jeho libovůle při přidělování určitého pozemku oprávněným osobám. To se přitom obecně dotýká i postupu tohoto úřadu v řízeních o žalobách oprávněných osob, kterými se tyto domáhají uzavření smluv o bezúplatném převodu jimi vybraných pozemků, včetně rozhodování o využití opravných prostředků. V daném případě sice Ústavní soud není oprávněn přezkoumávat důvody odvolání pozemkového fondu ve věci stěžovatelů, postup, kdy k podání odvolání došlo pouze v jejich případě, zatímco v případě pozdějšího rozsudku soudu prvního stupně v jiném řízení, proti němuž směřuje ústavní stížnost, k tomu nedošlo, ale vyvolává důvodné pochybnosti (nebo dokonce až podezření), zda ze strany tohoto fondu nejde fakticky o nepřímý výběr oprávněné osoby, jíž budou tyto pozemky přiděleny, aniž by byla jasná jakákoliv kritéria, na jejichž základě byla právě tato osoba upřednostněna před jinou. Uvedené platí zvlášť z toho důvodu, že v obou řízeních před soudem prvního stupně byly, jak vyplývá z textu příslušných rozhodnutí, uplatněny srovnatelné, byť nikoliv totožné, námitky“.

17. Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 1. 2022, č.j. 17 Co 269/2021-641 zrušil rozsudek tohoto soudu ze dne 4. 5. 2021, č.j. 15 C 112/2018-605, kterým byl (opětovně) nahrazen projev vůle žalobkyně k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu předmětného pozemku s žalovanými, a následně řízení zastavil pro překážku věci rozhodnuté. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaní podali proti uvedenému usnesení dovolání.

18. Městský soud v Praze rovněž rozsudkem ze dne 10. 9. 2020, č.j. 25 Co 138/2020-824, zamítl žalobu, kterou se třetí osoba (Dr. [jméno] [příjmení]) domáhala nahrazení projevu vůle žalobkyně při uzavírání smlouvy o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo]. Do uvedeného řízení vstoupili žalovaní jako vedlejší účastníci na straně žalobkyně, přičemž odvolací soud vyhodnotil jejich námitky v řízení vznesené jako důvodné. Dospěl k závěru, že závěry uvedené v rozsudku tohoto soudu ze dne [datum] jsou závazné, což znamená, že soudy již pravomocně rozhodly o nabytí vlastnictví žalovaných k předmětnému pozemku a ten tak není vhodný k vydání třetí osobě.

19. Po zhodnocení všech provedených důkazů postupem podle ust. § 132 o. s. ř., kdy hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

20. Žalovaní se v řízení před tímto soudem domáhali nahrazení projevu vůle žalobkyně s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu, mj. i pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], rozsudkem ze dne [datum] ve znění rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum] bylo jejich návrhu vyhověno, rozsudek však nabyl právní moci až dne [datum]. Ještě před tímto datem nabyl právní moci rozsudek tohoto soudu ze dne [datum], proti kterému se žalobkyně neodvolala, kterým došlo k převodu téhož pozemku parc. [číslo] na [jméno] [příjmení]. Katastrální úřad s ohledem na datum podání návrhu na vklad vlastnického práva k pozemku (žalovaní jej podali později než [jméno] [příjmení]) návrh žalovaných zamítl, správnost jeho postupu následně potvrdil i Městský soud v Praze. [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřel bez právních nástupců, získala žalobkyně zpět do svého vlastnictví pozemek parc. [číslo]. Dále je nepochybné, že zde existuje rozhodnutí tohoto soudu ze dne [datum], kterým bylo pravomocně rozhodnuto o uzavření smlouvy o bezúplatném převodu předmětné nemovitosti na žalované, a toto rozhodnutí nebylo nikdy zrušeno. Skutečnost, že uvedené řízení tvoří překážku dalším převodům na jiné vlastníky, je potvrzena jak v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 112/2018, tak rovněž v řízení vedeném pod sp. zn. 15 C 164/2018.

21. Žalobkyně se domáhá určení neplatnosti smlouvy o převodu pozemku parc. [číslo] do vlastnictví žalovaných (vtělené do shora uvedeného rozsudku), eventuelně určení, že smlouva byla ve vztahu k pozemku zrušena, když tvrdí, že žalovaní se jistě budou znovu domáhat převodu tohoto pozemku do svého vlastnictví. V tom spatřuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení, požaduje, aby tak mohlo být převodu zabráněno, když nedisponuje jinou účinnější obranou proti žalovaným (žalobu na určení vlastnictví pozemku podat nemůže, neboť je jako jeho vlastník nadále zapsána). Na podporu svého tvrzení žalobkyně uvádí, že v minulosti došlo k vypořádání celého restitučního nároku žalovaných, vedeného pod [číslo jednací], a to na základě smlouvy o převodu pozemku [číslo]. Tvrdí, že touto dohodou byl závazek žalobkyně k vypořádání restitučního nároku obou žalovaných bezezbytku splněn a ti tak nemohou ničeho požadovat (přičemž onu dohodu žalobkyně považuje za privativní novaci původního závazku vzniklého z pravomocného rozsudku ze dne [datum]).

22. Soud uvedené závěry žalobkyně nesdílí, když má za to, že smlouva vtělená do rozsudku ze dne [datum] neplatnou není. Důvody uváděné žalobkyní pro neplatnost smlouvy se týkají pouze té skutečnosti, že k datu nabytí právní moci uvedeného rozsudku nebyla žalovaná zapsána jako vlastník pozemku v katastrálním operátu, a tudíž nemohla (soudem stvrzenou) smlouvu platně uzavřít.

23. Soud se však ztotožňuje s názorem žalovaných, že smlouva o (bezúplatném) převodu pozemku uzavřená mezi účastníky odpovídá svým charakterem právní úpravě kupní smlouvy. Z tohoto důvodu lze na ujednání této smlouvy aplikovat ta ustanovení občanského zákoníku, která se týkají kupní smlouvy, a to ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť práva a povinnosti účastníků vznikly před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., kdy byla smlouva před soudem uzavřena (srov. ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. – dále jen o. z.).

24. Podle ust. § 588 zákona č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2012, z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Povinností žalobkyně jako dosavadního vlastníka převáděného pozemku bylo převést vlastnické právo k němu na žalované. Skutečnost, že žalobkyně nebyla ke dni právní moci rozsudku vlastníkem pozemku parc. [číslo] nemá na platnost samotné smlouvy vtělené do rozsudku vliv, což vyplývá například z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 981/2001, který dovodil, že„ funkcí či smyslem kupní smlouvy je, aby prodávající kupujícímu opatřil předmět koupě - umožnil mu jeho nabytí. Podle citovaného ustanovení na základě již uzavřené kupní smlouvy vzniká prodávajícímu povinnost opatřit předmět koupě a odevzdat jej kupujícímu k převzetí. Nedohodnou-li se účastníci kupní smlouvy jinak, nabývá kupující vlastnictví k předmětu koupě nikoli okamžikem uzavření kupní smlouvy, ale až jejím převzetím a v případě věci nemovité vkladem do katastru nemovitostí. V uvedených případech tedy přechodu vlastnictví předchází uzavření kupní smlouvy. Prodávající tak v době uzavření smlouvy nemusí být jejím vlastníkem, zavazuje se jen, že ji kupujícímu opatří, resp. předá. Mezi případy, kdy prodávající není vlastníkem prodávané věci, patří nejen situace, kdy prodávaná věc ještě neexistuje (koupě věci budoucí), nebo kdy ji sám ještě od jiného prodávajícího ještě nepřevzal či v případě, kdy ji prodává se souhlasem vlastníka (smlouva o obstarání prodeje věci), ale i případ, kdy teprve na základě skutečnosti, o níž není jisté, že nastane, má vlastnictví k prodávané věci nabýt“.

25. Z citovaného rozhodnutí tak plyne, že skutečnost, že žalobkyně nebyla ke dni právní moci rozsudku ze dne [datum] zapsána jako vlastník pozemku v katastrálním operátu, nečiní tuto smlouvu neplatnou.

26. Kromě toho soud již shora poukázal na skutečnost, že pravomocný rozsudek ze dne [datum] tvoří překážku dalším převodům na jiné vlastníky, což je potvrzeno nejméně v dalších dvou řízeních vedených u tohoto soudu pod sp. zn. 15 C 112/2018 a 15 C 164/2018, přičemž tyto závěry jsou vždy potvrzeny odvolacím soudem. Protože skutkové okolnosti související s nabytím právní moci rozsudku ze dne [datum] a rozsudku týkajícího se [jméno] [příjmení] se od počátku nijak nezměnily, oba uvedené soudy by se ve svých rozhodnutích otázkou neplatnosti smlouvy o převodu vlastnictví zcela jistě zabývaly. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti smlouvy tak soud v řízení neshledal.

27. Pokud jde o tvrzení žalobkyně o tom, že v minulosti již došlo k úplnému vypořádání celého restitučního nároku žalovaných, a tudíž je zde dán důvod pro zrušení smlouvy vtělené do rozsudku ze dne [datum], soud jednak odkazuje na své závěry o tom, že žádná z dohod ze dne [datum] neobsahuje výslovné ujednání o tom, že závazek žalobkyně k vypořádání restitučního nároku obou žalovaných č. PÚ [číslo] byl bezezbytku splněn a že by tak nárok žalovaných na vydání pozemku parc. [číslo] zanikl.

28. Kromě toho soud zcela odkazuje na závěry prezentované v poměrně aktuálním rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 26. 2. 2021, č.j. 2 C 119/2020-270, v němž tento soud k námitce žalobkyně týkající se zániku práva žalovaných na další náhradu za nevydané pozemky na základě tzv. privativní novace uvedl, že„ ve smlouvách uzavřených mezi účastníky není ujednáno, že by dosavadní závazek žalované (zde žalobkyně) poskytnout naturální náhradu převodem pozemků byl nahrazen jiným závazkem žalované, ani to, že žalobkyně už do budoucna nemá žádný nárok na náhradu. Účelem těchto smluv bylo řešení toho, aby nedošlo k přečerpání restitučního nároku z rozhodnutí PÚ [číslo]“. Tyto závěry poté potvrdil Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 15. 7. 2021, č.j. 19 Co 588/2021-299, když uvedl, že„ soud prvního stupně učinil i správný závěr o tom, že dohodou o narovnání a smlouvou o převodu pozemku parc. [číslo] ze dne [datum] nebyl nahrazen původní závazek závazkem novým. Účelem těchto smluv bylo zamezit přečerpání restitučního nároku z rozhodnutí PÚ [číslo], nároku plynoucího z rozhodnutí PÚ [číslo] se netýká. Dohoda o narovnání se týká vypořádání nároku plynoucího z rozhodnutí PÚ [číslo], o kterém bylo jednáno v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 90/2012 a Městským soudem pod sp. zn. 21 Co 36/2013, na rozhodnutí těchto soudů je v dohodě o narovnání odkazováno, stejně tak i na pozemek [parcelní číslo], který byl předmětem převodu, ohledně něhož byl projev vůle žalované nahrazen“.

29. Soud proto neshledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení ani z důvodu, že již mělo dojít k úplnému vypořádání nároku žalovaných na další náhradu za pozemky nevydané a je tedy třeba smlouvu zrušit. Otázku vypořádání nároku žalovaných by měl navíc řešit pouze soud rozhodující o nahrazení projevu vůle žalobkyně s uzavřením smlouvy (smluv) o převodu pozemků ve vlastnictví státu, nemůže být řešena při zkoumání naléhavého právního zájmu v rámci určovací žaloby.

30. Žaloba byla tedy pro nedůvodnost a nedostatek naléhavého právního zájmu na určení v obou částech zamítnuta.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy zcela procesně úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 4 úkony právní služby po 2 500 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení – převzetí a příprava zastoupení, písm. d) – vyjádření k žalobě, písm. g) – účast na jednání dne [datum] a [datum], když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky) a 4 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 vyhlášky). Podle ust. § 12 odst. 4 vyhlášky jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Právní zástupce zastupoval dva žalované, za 1 úkon právní služby mu tak náleží odměna ve výši 2 000 Kč (odměna za 1 žalovaného tak činí 2 500 Kč, po snížení o 20 % jde o částku 2 000 Kč u každého z žalovaných). Celkové náklady žalovaných ve výši 17 200 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení