7 C 177/2019 - 405

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] pro vyklizení nemovitosti takto:

Výrok

I. Žaloba na vyklizení části domu [adresa] stojícího na pozemku [adresa] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], vymezené jako společná část o výměře 253 m2, umístěné v 1. nadzemním podlaží domu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 65 246,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

III. Žalované se po právní moci tohoto rozsudku vrací nespotřebovaná část zálohy na náklady důkazu ve výši 2 617,14 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 29. srpna 2019 domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost vyklidit část domu [adresa] stojícího na pozemku [adresa] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], vymezenou jako společnou část o výměře 217 m2 umístěnou v 1. nadzemním podlaží domu.

2. Žalobce nejprve vysvětlil, že je ve smyslu ust. § 1194 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), právnickou osobu založenou za účelem zajišťování správy domu [adresa] stojícího na pozemku [adresa], v k. úz. [adresa], obec [adresa]. Žalovaná je vlastníkem sousední stavby č. p. [adresa] stojící na pozemku [adresa], k. úz. [adresa], obec [adresa]. Žalovaná nabyla vlastnictví k této nemovitosti na základě kupní smlouvy od manželů [jméno FO]. V uzavřené kupní smlouvě ze dne 20. 5. 2010 nabyla žalovaná do vlastnictví „budovu [adresa], stojící na pozemku [adresa], k. úz. [adresa], obec [adresa]“.

3. Žalobce svoji žalobu odůvodnil tak, že žalovaná dlouhodobě a bez právního titulu užívá prostory v 1.NP budovy SVJ, zahrnuté v prohlášení vlastníka žalobce jako společné části pojmenované jako skladové a ostatní prostory v 1. NP o výměře 217 m2 (dále jen „sporné prostory“). Mezi žalobcem a žalovanou nedošlo v minulosti k jakékoliv úpravě užívacích práv k předmětnému prostoru. Podle názoru žalobce jsou sporné prostory ve spoluvlastnictví členů SVJ, což žalobce dovozuje ze zápisu v katastru nemovitostí a katastrálním operátu, také z prohlášení vlastníka budovy SVJ. Žalovaná podle názoru žalobce nedisponuje žádným právním titulem, jímž by prokázala nabytí vlastnického práva k těmto prostorám. Žalobce žalovanou vyzval výzvou ze dne 4. 4. 2019 k uzavření nájemní smlouvy k předmětným prostorám a k uzavření dohody o narovnání. Žalovaná s žalobcem žádnou dohodu o narovnání ani nájemní smlouvu neuzavřela a prostory užívá nadále. Po celou dobu užívání neuhradila žalobci jakoukoliv kompenzaci za dle žalobce neoprávněné užívání předmětných prostor. Smírné řešení se nepodařilo, tedy žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou k vyklizení předmětných prostor, nicméně žalovaná předmětné prostory na výzvu žalobce nevyklidila. Po poučení podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. žalobce, že musí prokázat vlastnictví a řádně specifikovat prostory, žalobce doplnil svou žalobu a sporné prostory označil v grafickém půdorysu. Sporné prostory definoval co do jejich rozlohy výměrou zaokrouhlenou na 253m. Žalobce rovněž uvedl, že stoupačky, topný systém a kanalizace se nachází v budově žalobce, nikoliv žalované, technicky jsou tedy sporné prostory součástí budovy žalobce. Střecha budovy žalobce je vystavěna z dřevěného materiálu a je tedy technicky nemožné, aby bytový dům byl vystavěn na této budově. Pokud se týká přístupu do sporných prostor, pak ten lze dle názoru žalobce zbudovat propojením společných částí domu, jak jsou vyznačeny ve schématu a půdorysu domu. Žalobce se taktéž odkázal na ust. § 36 odst. 13 vyhl. č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, dle kterého platí, že na jedné parcele může být evidována nejvýše jedna stavba. Pokud by se jednalo o dvě hlavní stavby, které obě jsou předmětem evidence v KN, musí dojít k rozdělení pozemku tak, aby každý ze stavebních objektů byl evidován na samostatné parcele. Vlastnická práva ke sporným prostorám podle názoru žalobce nikdy nepřešla na žalovanou a jejich užívání žalovanou nebylo ani nijak právně ošetřeno. Žalobce převzal správu domu SVJ po Stavebním bytovém družstvu [adresa], IČO: [IČO], se sídlem [adresa], t.č. se sídlem [adresa]. [právnická osoba] změnou prohlášení vlastníka ze dne 23.10.2000, č.j.: 89-303/2000, podle ustanovení § 4 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“), učinilo změnu vymezení jednotek v budově č.p. [adresa], č. or. 5, v [adresa]. V této změně prohlášení jsou v grafickém schématu jednotlivých podlaží budovy č.p. [adresa] jasně vymezeny společné části domu, nacházející se v 1. NP v rozsahu včetně sporných prostor. Změnou prohlášení vlastníka, s právními účinky vkladu v roce 2018, bylo žalobcem, v intencích jeho zákonné povinnosti, dáno do souladu prohlášení vlastníka se skutečným stavem, který reflektuje spoluvlastnictví vlastníků jednotek k pozemkům parc. č. [adresa] a parc. č. [adresa], vše v k.ú. [adresa], obec [adresa], a ke společným částem domu č.p. [adresa], stojícího na pozemku parc. č. [adresa], v k.ú. [adresa], obec [adresa], v němž jsou vymezeny jednotky vlastníků. Změnou prohlášení též byla odstraněna absence specifikace společných prostor vlastníků v 1. NP domu SVJ. Žalovaná podle názoru žalobce zakoupila pouze to, co bylo v tu chvíli evidováno na katastru nemovitostí jako budova č. p. 2099, postavena na pozemku p. č. 583/16, v katastrálním území [adresa], tedy pouze objekt, který je postaven na pozemku p. č[adresa], bez zahrnutí prostor v 1. nadzemním podlaží budovy žalobce. Pokud se týká případného vydržení vlastnického práva žalované ke sporným prostorám, pak se žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, který opakovaně dovodil, že vlastnické právo k části nemovité věci nemůže být předmětem vydržení, neboť se nejedná o věc v právním smyslu (viz. např. rozsudek ze dne 3. 4. 2007, 22 Cdo 781 2006 či rozsudek ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1865/2012) a dále nejsou splněny ostatní předpoklady k nabytí vlastnického práva k předmětným prostorám. Žalobce má za to, že by žalovaná nebyla ani poctivým držitelem.

4. Při ústním jednání dne 23. 5. 2024 a dne 5. 9. 2024 a dále v písemném podání žalobce ze dne 10. 7. 2024 žalobce navrhl změnu žalobního petitu týkající se výměry sporného prostoru, jehož vyklizení žalobce navrhuje, z původních 217 m2 na nově navrhovaných 253 m2. Soud změnu žaloby podle § 95 odst. 1 o. s. ř. připustil a řízení bylo dále vedeno s navrhovaným žalobním petitem I. následujícího znění: „Žalovaná je povinna vyklidit část domu č. p. [adresa] stojícího na pozemku parc. č. [adresa] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], vymezenou jako společnou část o výměře 253 m2, umístěnou v 1. nadzemním podlaží domu, a to do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení.“ 5. Žalovaná nárok uplatněný žalobou v plném rozsahu popřela. Uvedla, že stavbu bytového domu žalobce neužívá a nikdy neužívala. Žalovaná užívá výhradně stavbu ve svém vlastnictví zapsanou v katastru nemovitostí jako budova č.p. [adresa] – objekt občanské vybavenosti, součást pozemku parc. č. [adresa], katastrální území [adresa], obec [adresa]. Tento objekt částečně zasahuje na sousední pozemek parc.č. [adresa], k.ú. [adresa]. Stavby bytového domu a objektu občanské vybavenosti spolu vzájemně sousedí a dotýkají se vertikálně i horizontálně. Část bytového domu totiž spočívá na části objektu občanské vybavenosti. Žalovaná vlastní a užívá celý objekt občanské vybavenosti včetně části, která konstrukčně zasahuje pod bytový dům na pozemek parc. č. [adresa]. Právě k této části objektu pod bytovým domem vznesl žalobce neoprávněné nároky, přesto, že ji nikdy jeho členové nevlastnili. Žalovaná v rámci svého vyjádření k žalobě dále uvedla, že stavby bytového domu a objektu občanské vybavenosti byly realizované na základě společné projektové dokumentace. Objekt občanské vybavenosti vznikl původně jako prodejna potravin. [právnická osoba] dokumentaci zakázkové číslo [hodnota] z data 6/87 zhotovitele Projektový ústav výstavby hl. m. Prahy, konkrétně v části výkres 1. podlaží, je podrobně popsáno, které prostory náleží k stavebnímu objektu prodejny. Ze součtu podlahové plochy jednotlivých místností prodejny uvedené v projektové dokumentace vyplývá, že se jednalo o plochu 774,3 m2. To se shoduje se současnou rozlohou objektu občanské vybavenosti včetně prostor pod bytovým domem. [právnická osoba] dokumentaci je dále uveden seznam všech místností prodejny a každé místnosti je přiřazeno číslo. Na základě situačního nákresu v projektové dokumentaci, kde jsou tato čísla místností uvedena, lze pak jednoduše určit, že částí prodejny, resp. objektu občanské vybavenosti je i část prostor pod bytovým domem. Z hlediska vnitřního řešení je objekt občanské vybavenosti prostorově a funkčně jeden celek, od kterého je část pod bytovým domem neoddělena a neoddělitelná jak technicky, tak i v právním smyslu. V původní prodejně byla realizována spojovací chodba, která procházela celým prostorem objektu až pod bytový dům, jak je patrno z přiložené projektové dokumentace. Chodbu žalovaná zrušila v rámci rekonstrukce v r. 2012. V části objektu pod bytovým domem se dále např. nachází jediné sociální zázemí, šatny, WC pro potřeby objektu občanské vybavenosti. I z toho je podle názoru žalované zřejmé, že prostory nikdy nemohly sloužit jako společné prostory bytového domu. Objekt občanské vybavenosti je ohraničený zdí částečně sousedící s bytovým domem. Vstup do objektu vede pouze z jeho části umístěné na pozemku parc. č. [adresa]. Z bytového domu není a nikdy nebyl vybudovaný přístup do těchto prostor. Takový přístup ani nelze realizovat. Jedinou technickou možností by podle názoru žalované bylo probourání zdi bytu v 1. patře bytového domu. Stavby bytového domu a objektu občanské vybavenosti původně vznikly na jediném pozemku parc. č. [adresa]. Následně v r. 1993 došlo k jeho rozdělení na základě geometrického plánu č. 701-127/93 zhotovitele JaStaGeod na pozemky parc. č. [adresa]. V důsledku atypického řešení staveb však nebylo možné pozemek rozdělit tak, aby každá stavba v celém svém obvodu stála na jediném samostatném pozemku. Situace se tehdy vyřešila tak, že pozemek parc. č. [adresa] byl zakreslený po celém střešním obvodu bytového domu. Část objektu občanské vybavenosti (cca 1/3 celkové plochy pod bytovým domem) stojí proto na sousedním pozemku parc. č. [adresa], k.ú. [adresa] a část stavby na pozemku parc. č. [adresa]. V katastrální mapě je na základě uvedeného geometrického plánu půdorysně vyznačená celá stavba bytového domu, tj. i část nad stavbou ve vlastnictví žalované. Není v ní však vyznačený celý půdorys objektu občanské vybavenosti (chybí část pod stavbou bytového domu). Neobvyklé stavební řešení, kdy se půdorysy staveb částečně prolínají, totiž nelze zobrazit ani v katastrální mapě ani na listu vlastnictví. Žalovaná nabyla objekt občanské vybavenosti na základě kupní smlouvy s [jméno FO] a [jméno FO] ze dne 20.5.2010. Ti stavbu nabyli z konkursní podstaty úpadce [tituly před jménem] [jméno FO] na základě kupní smlouvy uzavřené se správce konkursní podstaty [tituly před jménem] [jméno FO] dne 14.5.2001. Stavba byla v uvedené smlouvě ze dne 14.5.2001 popsaná tak, jako v katastru nemovitostí, tj. stavba na pozemku parc. č. [adresa], neboť v katastru nemovitostí není možné zapsat, že stojí i na dalším pozemku. Předmětem převodu však byl celý objekt občanské vybavenosti včetně části na parc. č. [adresa] kterou nelze zapsat v katastru nemovitostí. V prvním článku kupní smlouvy je uvedeno, že v převáděném objektu je vstupní prostor, prostor bývalé prodejny bez vybavení, 5 skladových prostor a chodba, nakládací rampa, 2 sklady s kontejnery, úklidová komora a kancelář. Toto vymezení zahrnovalo i prostory pod bytovým domem. Dále žalovaná z procesní opatrnosti uvedla, že od počátku vzniku objektu občanské vybavenosti do r. 2012 se jedná o dobu více než 20 let, kdy tyto prostory včetně části pod bytovým domem nerušeně užívali v dobré víře žalovaná a její právní předchůdci. Pokud by tedy nenabyli vlastnické právo smluvně, nabyli by ho vydržením. Žalovaná vyjádřila své přesvědčení, že vlastnické právo k předmětným prostorám pod bytovým domem nabyla na základě kupní smlouvy. Pro případ, že by se soud s tímto neztotožnil, pak žalovaná uvedla jako eventuální skutečnost zakládající vznik jejího vlastnického práva vydržení.

6. Žalovaná dále uvedla, že po tom, co objekt občanské vybavenosti koupila žalovaná a provedla v něm rozsáhlou a nákladnou rekonstrukci, a to i v části, která se nachází pod bytovým domem, začal žalobce v r. 2012 vznášet nároky na tyto prostory zasahující pod bytový dům. Do té doby žalobce ani jeho členové tuto část nikdy neužívali, nevznášeli k ní žádné nároky, nehradili energie či stavební úpravy s ní spojené. Jak žalovaná, tak i předchozí vlastníci objekt občanské vybavenosti užívali neomezeně a nerušeně v celém rozsahu včetně části pod bytovým domem. Proběhlo proto jednání, na kterém žalovaná vysvětlila a doložila žalobci, že nebytové prostory pod bytovým domem jsou v jejím vlastnictví. Po tomto jednání žalovaná opět nerušeně užívala objekt v celém rozsahu až do r. 2019. Dopisem ze dne 4.4.2019 se žalobce na žalovanou písemně obrátil s požadavkem na zaplacení nájemného a náhrady za minulé užívání prostor. Žalovaná odmítla platit nájemné za prostory, které vlastní. Svůj údajný nárok žalobce nově odvozoval od prohlášení vlastníka budovy. Žalovaná poukázala na prohlášení vlastníka budovy Stavebního bytového družstva [adresa] z 29.12.1995, z něhož vyplývá, že předmětné prostory nepatří k bytovému domu, ale k objektu občanské vybavenosti. Ve výčtu společných prostor nejsou uvedené skladové a ostatní prostory v 1. NP a kotelna v 1. NP, které se v něm „objevily“ až v roce 2018. Celková podlahová plocha společných prostor činila 520,5 m2. Ve výkresové části prohlášení je výslovně uvedeno, že prostory, které žalobce nárokuje, patří k budově čp. [adresa], tj. k objektu občanské vybavenosti. Podobně i ze změny prohlášení vlastníka Stavebního bytového družstva [adresa] z 23.10.2000 vyplývá, že žalobce prostory nevlastní. V části C tohoto prohlášení je uvedeno, že celková podlahová plocha společných prostor činí dle tohoto prohlášení 497,1 m2. Ani v tomto prohlášení nejsou ve výčtu společných prostor uvedené jako společné prostory skladové a ostatní prostory v 1. NP a kotelna v 1. NP. I z výkresové části prohlášení je zřejmé, že prostory, které nyní žalobce nárokuje jako společné prostory, v roce 2000 k bytovému domu nenáležely. V roce 2018 došlo ke změně původního prohlášení v určení společných částí tak, že „ve větě: Celková podlahová plocha společných prostor se číselný údaj 497,1 m2 ruší a nahrazuje se údajem 750,1 m2“. Dále se v prohlášení z r. 2018 nově objevují prostory, které v něm nikdy před tím nebyly, tj. společné prostory skladové a ostatní prostory v 1. NP a kotelna v 1. NP. Z projektové dokumentace je však zřejmé, že jediné společné prostory jsou krytý vstup, zádveří, vstup, kočárkárna a schodiště. Žalovaná dále poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3177/2009, v němž soud konstatoval: Vlastnická žaloba na vydání věci (vyklizení nemovitosti) může mít úspěch jen tehdy, prokáže-li žalobce své vlastnické právo a dále prokáže-li, že žalovaný do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje.

7. Soud vyšel ze shodných tvrzení stran ohledně těch skutečností, které mezi nimi byly nesporné, zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

8. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce je smyslu ust. § 1194 odst. 1 o.z. právnickou osobu založenou za účelem zajišťování správy domu č. p. 2098 stojícího na pozemku p. č. [adresa], v k. úz. [adresa], obec [adresa]. Vlastníky budovy SVJ jsou vlastníci jednotlivých bytových jednotek/členové SVJ. Žalovaná je vlastníkem sousední stavby č. p. [adresa], stojící na pozemku p. č. [adresa], k. úz. [adresa], obec [adresa]. Nesporné dále je, že žalovaná nabyla vlastnictví k této nemovitosti na základě kupní smlouvy od [jméno FO] a [jméno FO]. Nesporné taktéž je, že budova SVJ a budova spol. [právnická osoba] byly stavěny společně jako jedna stavba, a to Stavebním bytovým družstvem [adresa], a to na základě jedné projektové dokumentace, že žalovaná za užívání sporných prostor žalobci nikdy nehradila žádné peněžní plnění.

9. Ostatní skutečnosti byly mezi stranami sporné. Sporné bylo zejména, zdali je sporný prostor součástí bytového domu č. p. [adresa] stojícího na pozemku p. č. [adresa], v k. úz. [adresa], obec [adresa] (dále také jen „budova SVJ“ nebo „bytový dům“) nebo součástí stavby občanské vybavenosti č. p. [adresa], stojící na pozemku p. č. [adresa], k. úz. [adresa], obec [adresa] (dále také jen „budova spol. [právnická osoba]“ nebo „stavba občanské vybavenosti“).

10. Soud provedl dokazování předloženými listinami a svědeckými výpověďmi svědků [tituly před jménem] [právnická osoba], [jméno FO] Pechoče, [jméno FO], [jméno FO] Pechoče, [jméno FO], účastnickými výpověďmi [jméno FO], člena výboru žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO], jednatele žalované, jakož i místním šetřením dne 11. 11. 2022. Z provedeného dokazování vyplynula následující skutková zjištění:

11. Ze svědeckých výpovědí [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a také ze svědecké výpovědi [tituly před jménem] [právnická osoba] jednoznačně vyplynulo, že po celou dobu od vzniku společné stavby bytového domu a stavby občanské vybavenosti sporné prostory náležely k předsunuté části prodejny, tedy ke stavbě občanské vybavenosti, se kterou byly po celou dobu fakticky užívány. O tom nebyla nikdy žádná pochybnost. Z obytné části domu nikdy nebyl ke sporným prostorům přístup. Bytový dům a objekt občanské vybavenosti nebyly propojeny. Svědek [jméno FO] vypověděl, že součástí stavby občanské vybavenosti byly sklady, toalety i další prostory, pod bytovým domem byly zasunuty jedna či dvě místnosti, vše bylo následně převedeno na žalovanou. Taktéž svědek [jméno FO], který pro žalovanou občas projektuje domy, popsal prostory, které prohlížel před jejich koupí žalovaným tak, že do nich zahrnul prostory sporné, tj. veškeré prostory přístupné z objektu č.p. [adresa] včetně zázemí, toalet a skladů. Dále uvedl, že zhruba třetina prostorů byla pod bytovým domem, konktrétně celé technické zázemí. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] dále vyplynulo, že kanalizace a vodovody byly vedeny přes obě části jako jeden celek, bez ohledu na to, zda se jedná o prostor pod bytovým domem nebo ne, vše bylo provázané a řešeno jako jeden celek, i elektřina a sítě byly taženy všude. Svědek [jméno FO] dále uvedl, že prodejní plocha původní prodejny byla částečně v předsunuté části stavby č.p. 2099 a částečně pod bytovým domem a že toalety byly také v části pod bytovým domem. Svědek dále uvedl, že pokud by se od objektu č.p. [adresa] oddělila část umístěná pod bytovým domem, nebylo by možné prodejnu samostatně užívat, neboť by neměla žádné zázemí, toalety, umyvadla. Svědek současně uvedl, že pokud prověřoval základy, pak jak předsunutá část prodejny, tak část prodejny pod bytovým domem, tak i bytový dům mají jeden velký společný základ, který se z hlediska charakteru neliší.

12. Pokud se týká listinných důkazů, pak z jejich provedení vyplynuly následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci samé. Dne 8. 12. 1988 bylo vydáno společné stavební povolení na výstavbu obytného domu o 21 bytech a objektu prodejny potravin na pozemku parc. č. [adresa] v k. ú. [adresa], jakožto III. etapa výstavby [adresa] podle projektové dokumentace. Mezi stranami bylo nesporné, že obě stavby vznikly společnou výstavbou realizovanou Stavebním bytovým družstvem [adresa] na základě jedné projektové dokumentace. Součástí projektové dokumentace k výstavbě bytového domu a objektu občanské vybavenosti (prodejny), je výkres 1. podlaží a popis obytné části 1. podlaží (č.l. 58 až 59 spisu) a popis samoobslužné prodejny (na č.l. 208 spisu). Obytná část bytového domu je popsána tak, že v 1. NP bytového domu se zachází tři bytové jednotky a dále krytý vstup o rozloze 6,7 m2, zádveří o rozloze 7,1m2, vstup o rozloze 5,4m2, kočárkárna o rozloze 10,4m2 a schodiště o rozloze 13,1m2. Součet rozlohy částí 1. podlaží, které nejsou bytovými jednotkami, tedy rozloha společných částí bytového domu v 1. NP tak činí 42,7 m2. Samoobslužná prodejna je popsána tak, že její celková rozloha činí 784,8 m2 a zahrnuje mj. WC pro muže a WC pro ženy.

13. Dne 29. prosince 1995 bylo vydáno Prohlášení vlastníka Stavebního bytového družstva [adresa] (právního předchůdce žalobce), č.j. 69-303/95 dle § 5 zák. č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Celková podlahová plocha společných prostor bytového domu činí dle části A) Prohlášení vlastníka (Popis budovy § 5 odst. 3 písm. a) zákona) odst. 4 rozlohu 520,5 m2. Společné části budovy jsou určeny a popsány taktéž v části C) Prohlášení vlastníka (Určení společných částí budovy dle § 5 odst. 3 písm. c) a d) zákona), kde je opět uvedena rozloha společných prostor bytového domu 520,5 m2 a současně nejsou jako společné části budovy uvedeny žádné skladové ani ostatní prostory v 1. NP ani kotelna v 1. NP. Jako společné části budovy jsou definovány: hlavní základy včetně izolací, obvodové a nosné zdivo, hlavní stěny, průčelí, střecha, hlavní svislé a vodorovné konstrukce, vchody, schodiště, okna a dveře přímo přístupné ze společných částí, chodby, 1 prádelna, 3 sušárny, 1 kočárkárna, úklidová komora, rozvody tepla a teplé vody, kanalizace, plynu, elektřiny, a společné televizní antény, a domovní elektroinstalace, rozvoj telekomunikací, rozvody odsávání a větrání včetně ventilátorů, komíny, výtahy včetně strojovny a výtahové šachty, venkovní schodiště, společné technické zařízení (2 pračky a jiné vybavení prádelen a sušáren). V půdorysu 1. podlaží bytového domu, který tvoří přílohu prohlášení vlastníka, je část 1. NP kromě jednotek označených č. [adresa], č. [adresa] a č. [adresa], tj. část 1. NP představující sporné prostory, označena jako prostory patřící objektu 2099. V části E) Prohlášení vlastníka (Práva a závazky budovy) je uvedeno, že v přízemní budovy je 225,9 m2 podlahové plochy, která patří firmě [právnická osoba] (zjištěno z Prohlášení vlastníka Stavebního bytového družstva [adresa] č.j. 69-303/95 ze dne 29. prosince 1995). Z torza usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že na majetek dlužníka [tituly před jménem] [jméno FO] byl prohlášen konkurz a současně že dlužník založil jako jediný společník firmu [právnická osoba]. a akciovou společnost [právnická osoba]., přičemž tyto společnosti vlastní nemovitosti a na obě byl prohlášen konkurz. Majetek a dluhy společníka a obou společností, kterých byl [tituly před jménem] [jméno FO] společníkem, se protínají. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]. bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] ve společnosti figuroval jako člen představenstva a z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]. bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] ve společnosti figuroval jako její zakladatel, společník a jednatel.

14. Ve smlouvě o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena ze dne 28. prosince 1995, konkrétně v čl. III. odst. 2 bod 2. 6. je uvedeno, že práva a závazky týkající se budovy, jejích společných částí přecházejí z dosavadního vlastníka budovy na vlastníka jednotky. [adresa] se týkajíc závazky: v č.p. [adresa] je umístěn sklad pro prodejnu fy [právnická osoba] o výměře 225,9 m2. V příloze smlouvy, kterou tvoří půdorysy jednotlivých podlaží, je v půdorysu 1. NP sporný prostor označen jako „prostory patřící k objektu č.p. [adresa]“ (zjištěno ze smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena uzavřené dne 28. 12. 1995 mezi Stavebním bytovým družstvem [adresa] a jedním z členů SBD [adresa] [jméno FO]).

15. Dne 23. října 2000 došlo ke změně prohlášení vlastníka Stavebního bytového družstva [adresa] (právního předchůdce žalobce), č.j. 89-303/2000, jehož vklad byl v katastru nemovitostí povolen rozhodnutím č.k. V9 – [č. účtu] a zapsán dne 12. 3 2001. Celková podlahová plocha společných prostor bytového domu činí dle části A) změny prohlášení vlastníka (Popis budovy § 4 odst. 2 písm. a) zákona) odst. 4 rozlohu 497,1 m2. Společné části budovy jsou určeny a popsány taktéž v části C) změny prohlášení vlastníka (Určení společných částí budovy dle § 4 odst, 2 písm. c) a d) zákona), kde je opět uvedena rozloha společných prostor bytového domu 497,1 m2 a současně nejsou jako společné části budovy uvedeny žádné skladové ani ostatní prostory v 1. NP ani kotelna v 1. NP (zjištěno ze Změny prohlášení vlastníka Stavebního bytového družstva [adresa] č.j. 89-303/2000 ze dne 23. října 2000).

16. Geometrickým plánem č. [hodnota] – 127/93 vyhotoveným v srpnu 1993 došlo k rozdělení původního pozemku parc. č. [adresa], na kterém byly původně postaveny obě budovy (jak bytový dům, tak stavba občanské vybavenosti) na dva samostatné pozemky parc. č. [adresa] pod stavbou občanské vybavenosti a parc. č. [adresa] pod bytovým domem a pozemek parc. č. [adresa] (zjištěno z geometrického plánu č. 701 – 127/93).

17. V roce 1993 došlo k přidělení č. popisného a orientačního tak, že objektu postavenému na pozemku parc. č. 583/17 v [adresa] bylo přiděleno č. popisné 2098 a objektu postavenému na pozemku parc. č. 583/16 bylo přiděleno č. popisné 2099 (zjištěno z rozhodnutí Odboru vnitřní správy Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 6. 9. 1993 č.j. MHPH 47644/93 OVS – 1432 Lei).

18. Z kupní smlouvy uzavřené dne 14. 5. 2001 mezi [jméno FO] a [jméno FO] jako kupujícími a [tituly před jménem] [jméno FO], správcem konkurzní podstaty úpadce [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že [adresa] a [jméno FO] do svého podílového spoluvlastnictví v rozsahu ideální poloviny ve prospěch každého z nich koupili budovu č.p. 2099 (objekt občanské vybavenosti), která je postavena na pozemku p.č. [adresa], v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. V kupní smlouvě je budova popsána jako jednopodlažní objekt navazující na vícepodlažní obytný dům, v objektu je vstupní prostor, prostor bývalé prodejny bez vybavení, 5 skladových prostor a chodba, nakládací rampa, 2 sklady s kontejnery, úklidová komora a kancelář.

19. Nemovitost č.p. 2099 byla předána Stavebním bytovým družstvem [adresa] správci konkurzní podstaty úpadce [tituly před jménem] [jméno FO] dne 2. 3. 2001 (zjištěno z protokolu ze dne 2. 3. 2001). Před tím bylo Krajským soudem v Praze Stavebnímu bytovému družstvu [adresa] uloženo, aby podalo žalobu na vyloučení nemovitosti č.p. 2099 na stavební parcele č. 583/16 z konkurzní podstaty (zjištěno z usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. [právnická osoba]/95-375 ze dne 30. listopadu 2000). Usnesením Krajského soudu v Praze sp. zn. [právnická osoba]/95 – 46 byl prohlášen konkurz na majetek dlužníka [tituly před jménem] [jméno FO], správcem konkurzní podstaty byl ustanoven [tituly před jménem] [právnická osoba], kterému Krajský soud v Praze dal souhlas k prodeji nemovitosti č.p. 2099 na stavební parcele č. 583/16 mimo dražbu (zjištěno z usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. [právnická osoba]/95 a z usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. [právnická osoba]/95-372 ze dne 20. listopadu 2000).

20. Dne 12. 12. 2008 došlo k uzavření kupní smlouvy na převod pozemku parc. č. 583/17 pod objektem 2098 a pozemku souvisejícího parc. č. 583/31 z původního vlastníka Hlavní město [adresa] na jednotlivé vlastníky bytových jednotek v bytovém domě. Vklad vlastnického práva byl katastrálním úřadem povolen rozhodnutím ze dne 30. 12. 2009 (zjištěno z kupní smlouvy ze dne 12. 12. 2008 a z rozhodnutí [právnická osoba] pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa] ze dne 30. 12. 2009 sp. zn. V-[č. účtu]-101).

21. Z kupní smlouvy uzavřené dne 20. 5. 2010 mezi [jméno FO] a [jméno FO] jako prodávajícími a žalovanou společností [právnická osoba]. jako kupujícím vyplývá, že žalovaná do svého vlastnictví koupila budovu č.p. 2099 (objekt občanské vybavenosti), která je postavena na pozemku p.č. [adresa], v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Součástí předmětu prodeje nebyl pozemek p.č. 583/16, na kterém se budova nachází, neboť tento byl ve vlastnictví třetího subjektu a prodávající se zavázal poskytnout kupujícímu součinnost při zajištění užívacích práv k tomuto pozemku. Dne 31. 5. 2010 byl podán návrh na vklad vlastnického práva žalovaného k budově č.p. [adresa] postavené na pozemku p.č. [adresa] v k.ú. [adresa], zapsané na LV č. [hodnota], na základě kupní smlouvy uzavřené s [jméno FO] a [jméno FO] (zjištěno z návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ze dne 20. 5. 2010 s razítkem podatelny katastrálního úřadu ze dne 31. 5. 2010 včetně kupní smlouvy ze dne 20. 5. 2010).

22. Ze sdělení [tituly před jménem] [právnická osoba] ze dne 14. 11. 2012 vyplývá, že stavbu číslo popisné 2099 zpeněžil v konkurzním řízení, tato byla samostatnou stavbou a jednalo se o objekt občanské vybavenosti, který tvořil plnohodnotný funkční celek. Skutečnost, že tato stavba jako taková konstrukčně zasahuje jak na pozemek parc. č. [adresa], tak i na pozemek parc. č. [adresa], resp. prolíná se s navazujícím bytovým domem č. p. [adresa], do něhož půdorysně zasahuje, se v té době neřešilo, neboť stavba se prodávala bez pozemku, na kterém je postavena. [tituly před jménem] [právnická osoba] dále uvedl, že hranice zpeněžené stavby č. p. [adresa] tvoří obvodové zdi, které nejsou, resp. v době prodeje nebyly komunikačně propojeny s domem č. p. 2098. V konkurzu byla zpeněžena celá stavba, tedy stavba umístěná na pozemku parc. č. [adresa] a také na pozemku parc. č. [adresa].

23. Rozhodnutím Odboru výstavby Úřadu Městské části [adresa] ze dne 18. 4. 2011 došlo k vydání stavebního povolení pro žalovanou na stavební úpravy objektu č.p. 2099. Dne 20. 12. 2011 byl podán návrh na vklad vlastnického práva žalovaného k pozemku parc. č. [adresa] v k.ú. [adresa], zapsanému na LV č. [hodnota], na základě kupní smlouvy uzavřené s Hlavním městem [adresa] dne 22. 8. 2011 (zjištěno z návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ze dne 13. 12. 2011 s razítkem podatelny katastrálního úřadu včetně kupní smlouvy č. KUP/83/02/001696/2011 ze dne 22. 8. 2011).

24. Z listinného důkazu Znalecký posudek č. 02351/029/2011 ze dne 9. 10. 20211 zpracovaný znalcem [jméno FO], jehož úkolem bylo posoudit charakter budovy č.p. 2098 a prostor v této budově (neobsahuje doložku dle § 127a o.s.ř. tedy soudem hodnocen pouze jako listinný důkaz) vyplývá, že znalec dospěl k právnímu hodnocení, že sporné nebytové prostory jsou součástí budovy č.p. [adresa] na pozemku č. [adresa]. Jelikož znalci nepřísluší hodnocení právních otázek, soud z tohoto listinného důkazu žádné závěry o skutkovém stavu věci nevyvodil.

25. Dne 15. 3. 2017 rozhodli členové [jméno žalobce] (žalobce) o změně v prohlášení původního vlastníka budovy 2098/5, o jehož vkladu do katastru nemovitostí rozhodl katastrální úřad pod č.j. V9 – 33748/2000 s právními účinky vkladu dne 11. 12. 2000. Touto změnou v prohlášení vlastníka Z – 881/2018 z roku 2017 došlo v části nazvané Změna prohlášení vlastníka – popis změn, odst. 4, ke změně v části C) Určení společných částí budovy (§ 4 odst. 2 písm. c) tak, že ve větě: Celková podlahová plocha společných prostor se číselný údaj 497,1m2 ruší a nahrazuje se údajem 750,1 m2, celková plocha společných prostor se tedy v prohlášení vlastníka navýšila o 253 m2, tj. přesně o rozlohu sporných prostor. Dále byl zrušen původní bod o) prohlášení vlastníka z roku 2000 a nahrazen textem: zasedací místnost SVJ a kolektor suterén, skladové a ostatní prostory v 1. NP. Dále byl taktéž zrušen původní text pod původním bodem p) a ten byl nahrazen novým textem: kotelna v 1 NP. V důsledku této změny došlo k navýšení rozlohy společných prostor, aniž by současně došlo ke snížení rozlohy jiných částí bytového domu. Mezi stranami bylo v řízení nesporné, že touto změnou došlo ze strany žalobce k navýšení rozlohy společných prostor právě o prostory sporné. V katastru nemovitostí je parcela č. [adresa]17 ke dni 24. 10. 2018 zapsána na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] tak, že na pozemku stojí stavba č.p. [adresa] bytový dům zapsaný na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 24. 10. 2018, LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] a z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 24. 10. 2018, LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa], který zohledňuje poslední, třetí prohlášení vlastníka ze dne 23. 7. 2017 s právními účinky zápisu ke dni 9. 1. 2018).

26. V projektové dokumentaci projektanta [právnická osoba] zateplení objektu [adresa] (bytového domu) z listopadu 2011 jsou sporné prostory na půdorysu 1. NP označeny jako společné prostory.

27. Při místním ohledání dne 11. 11. 2022 bylo zjištěno, že spornými prostory jsou skladovací prostory, dámský, pánský WC, WC pro invalidy, velký prostor pod bytovým domem, šatna, umyvadla, sprchy.

28. Z účastnické výpovědi [jméno FO], člena výboru žalobce bylo zjištěno, že žalobce dovozuje vlastnictví členů SVJ ke sporným prostorům ze skutečnosti, že se sporné prostory nachází v jejich domě na jejich pozemku a také, že všechny sítě, voda, plyn jsou společné s jejich objektem. Tuto záležitost začali řešit někdy v roce 2010 nebo 2011, v době, kdy objekt občanské vybavenosti koupila žalovaná a zahájila rekonstrukci, před tím ji neřešili a ani od Stavebního bytového družstva žádné informace nedostali. Vlastnické právo měli jednotliví členové SVJ nabýt společně s vlastnickým právem k bytovým jednotkám. K rozporům v rozlohách sporných prostor vyplývajícím z projektové dokumentace, popisu obytné části a z původního prohlášení vlastníka a prostorem, který žádá žalobce vyklidit, se účastník vyjádřit nedokázal, stejně tak ke skutečnosti, proč je sporný prostor v půdorysu 1. NP označen tak, že patří k objektu 2099. K jakému účelu měly sporné prostory sloužit pro žalobce, účastník nevěděl, následně uvedl, že jako skladovací prostory. Domnívá se, že vstup z bytového domu do sporných prostor v minulosti existoval, ale je to jen jeho názor.

29. Z účastnické výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], předsedy představenstva žalované bylo zjištěno, že žalovaná zakoupila objekt č.p. 2099 v přesvědčení, že objekt kupuje včetně sporných prostor, žalovaná neměla žádné pochybnosti, prostor žalovaná kupovala jako prodejnu, která byla zcela samostatná a izolovaná od bytového domu. Pokud se týká oddělitelnosti, pak předsunutá část stavby občanské vybavenosti a sporné prostory jsou z jeho pohledu jeden celek, ve sporných prostorách se nachází např. toalety. Vstup do sporných prostor z bytového domu nikdy neexistoval.

30. Z dalších provedených důkazů soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil. Soud zamítl důkazní návrhy na provedení důkazu znaleckým posudkem za účelem určení konstrukčního řešení stavby a opakované místní šetření, v obou případech pro nadbytečnost, když otázka vlastnického práva ke sporným prostorám je otázkou právní a místní šetření bylo provedeno dřívějším soudcem, přičemž současný soudce v souladu s § 119 odst. 3 o.s.ř. sdělil obsah dosavadních přednesů účastníků včetně provedených důkazů. Taktéž nebyla provedena svědecká výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], neboť nebylo zjištěno jeho úmrtí v roce 2012. Všechny provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti.

31. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že stavba bytového domu a stavba občanské vybavenosti byly vystavěny společně na základě jedné projektové dokumentace a jednoho stavebního povolení Stavebním bytovým družstvem [adresa], a to na jednom pozemku parc. č. [adresa] v k.ú. [adresa]. V původním prohlášení vlastníka z roku 1995 jsou sporné prostory označeny jako náležející k objektu č.p. [adresa], stejně tak ve smlouvách o převodu jednotlivých bytových jednotek členům žalujícího SVJ. Rozloha společných částí bytového domu, resp. společných částí bytového domu v 1. NP v projektové dokumentaci, v části „Popis obytné části“ nezahrnuje rozlohu sporných prostor 253m2, když činí pouze 40, 7 m2. K rozdělení pozemku pod oběma stavbami na dva samostatné pozemky došlo na základě geometrického plánu v roce 1993, stejně tak k přidělení čísel popisných oběma budovám. Stavba obytného domu č.p. [adresa] byla umístěna na pozemek parc. č. [adresa] a stavba občanské vybavenosti č. p. [adresa] na pozemek parc. č[adresa] Oba pozemky byly vlastněny třetím subjektem [adresa]. Žalovaná nejprve v roce 2010 nabyla vlastnictví ke stavbě občanské vybavenosti č.p. 2099 od [jméno FO] a [jméno FO] a až později nabyla vlastnictví k pozemku parc. č. [adresa] od [adresa]. Stavbu občanské vybavenosti žalovaná kupovala bez pozemku. Taktéž vlastníci jednotlivých bytových jednotek, členové žalobce nabyli vlastnictví k pozemku pod domem později, než se staly vlastníky bytových jednotek a s nimi spojených společných částí v bytovém domě na základě smluv s bytovým družstvem. V době, kdy žalovaná nabyla vlastnictví ke stavbě občanské vybavenosti, tj. v roce 2010, byly společné části bytového domu vymezeny prohlášením vlastníka z roku 2000, které společné prostory vymezovalo bez sporných prostor. Sporné prostory se jako společné prostory bytového domu v jeho 1. NP objevily až ve změně prohlášení vlastníka z roku 2017, které bylo zavkladováno katastrálním úřadem v roce 2018. Změnou prohlášení vlastníka z roku 2017 žalobce jednostranně navýšil společné prostory o prostory sporné o rozloze 253m 2, které nově zahrnul jako společné části bytového domu v jeho 1. NP označené jako skladové prostory, aniž by o tutéž výměru snížil jiné bytové či nebytové prostory v bytovém domě.

32. Mezi stranami bylo nesporné, že předmětné navýšení společných prostor o rozlohu 253m 2 skutečně zahrnuje sporné prostory a nejedná se tedy o „přeskupení“ jiných prostor. Sporné prostory byly po celou dobu od vzniku stavby využívány vlastníky stavby občanské vybavenosti, kteří až do roku 2010/2011 neměli žádné pochybnosti o tom, že sporné prostory jsou součástí stavby občanské vybavenosti. Jediný vchod do sporných prostor je právě ze stavby občanské vybavenosti. V řízení nebylo prokázáno, že by v minulosti existoval přístup do sporných prostor z bytového domu. Sporné prostoty byly vždy využívány jako zázemí pro prodejnu, zejména se v nich nachází toalety, umyvadla, skladové prostory. Bez těchto prostor by nebylo možné prodejnu užívat ke stanovenému účelu. Rozvody, kanalizace a vodovod, jakož i elektřina jsou společné pro bytový dům i objekt občanské vybavenosti. Taktéž základy jsou tvořeny jedním společným základem pro bytový dům, stavbu občanské vybavenosti i sporné prostory.

33. Právní posouzení: Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 505 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) je součást věci vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí. Obě kritéria uvedená v ustanovení § 505 o.z. na sebe navazují. Jak vyplývá z odborné komentářové literatury[footnoteRef:1] povaha věci (jež je prvotním kritériem) je ustavena v okamžiku jejího vzniku. Druhé z kritérií má zabezpečit, že integrita věci (její základní funkční a právní vlastnosti) přetrvají s přihlédnutím k opotřebení a k případným rekonstrukcím věci po celou dobu její existence. Proto komponenty věci, které zabezpečují její základní funkční a právní vlastnosti, tvoří součást, nikoli jen příslušenství věci hlavní. Komponent náleží k věci hlavní pro její povahu (je její součástí), jestliže věci stejného druhu nebo obdobné věci v daném místě a čase nejsou využívány bez takového komponentu, buď proto, že je to funkčně zcela nemožné, nebo proto, že uživatelé věci hlavní si navykli na určitý standard využití věci způsobený komponentem natolik, že provoz věci hlavní je bez komponentu nemyslitelný. Ta v případě kritéria vzájemné sounáležitosti věci hlavní a součásti věci sděluje, že „to, co k věci podle její povahy náleží“ se určuje do značné míry podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem vztahujících se ke konkrétní věci. Vzájemná sounáležitost hlavní věci a její součásti není subjektivním kritériem, závisí totiž nikoli na postoji vlastníka věci hlavní, ale na objektivním, široce přijatém aktuálním vnímání funkčních a právních vlastností věci hlavní. Součástí věci nejsou jen její technické komponenty, ale i komponenty s právním obsahem, bez nichž by s věcí nemohlo být bez zásadních překážek nakládáno. Věc je oddělením některého ze svých komponentů (součástí) znehodnocena, jestliže věc hlavní jeho oddělením přestane mít funkční nebo jiné právem chráněné vlastnosti, které jsou pro její využití nezbytné, nebo pokud je oddělením věci objektivně přijímaný standard funkčního využívání nebo právního nakládání s věcí zásadně porušen, a to i vzhledem k původním vlastnostem věci (srov. s NS 21 Cdo 230/2010, NS 29 Odo 97/2003). S ohledem na uvedený právně teoretický vhled soud uzavřel, že z hlediska právního byly sporné prostory již od vzniku věci, tedy stavby občanské vybavenosti (a současně stavby bytového domu) součástí stavby občanské vybavenosti/prodejny, která by bez sporných prostor nemohla být využívána ke svému účelu. Právě se stavbou občanské vybavenosti sporné prostory tvoří jeden funkční celek a jsou s ní prostorově propojeny na rozdíl od stavby bytového domu. Tomuto faktickému stavu odpovídá také stav právní, když v původním prohlášení vlastníka bytového domu z roku 1995, ale ani ve změně prohlášení vlastníka bytového domu z roku 2000 nejsou sporné prostory vůbec zahrnuty jako součást bytového domu. Stejně tak nejsou sporné prostory zahrnuty ve společných prostorách v obytné části 1. NP v projektové dokumentaci. Do společných prostor 1. NP bytového domu byly sporné prostory zahrnuty až ve změně prohlášení vlastníka z roku 2017, a to jednostranně a svévolně žalobcem, což z hlediska vlastnického práva k těmto prostorám nemá žádné právní účinky. Soud uzavřel, že sporné prostory nikdy nebyly součástí stavby bytového domu. Lichá je taktéž argumentace žalobce, která odvozuje jím tvrzené vlastnické právo ke sporným prostorám ze skutečnosti, že tyto se nachází na jeho pozemku. Této argumentaci nelze přisvědčit, neboť vlastnické právo k pozemku pod stavbou bytového domu nabyli vlastníci jednotek až později, než nabyli vlastnické právo k jednotkám. Jejich případné vlastnictví ke společným částem/sporným prostorám bytového domu je odvozeno od vlastnictví bytových jednotek, a nikoliv od podílového spoluvlastnictví pozemku pod bytovým domem. Stejně tak vlastnické právo žalované ke sporným prostorám je nutné odvozovat od nabytí vlastnictví stavby občanské vybavenosti a nikoliv od pozdějšího vlastnictví pozemku, na kterém se tato stavba nachází, když pozemek žalovaná nabyla později, na základě samostatné smlouvy od jiného subjektu. Z tohoto důvodu nelze v daném případě na věc nahlížet prizmatem ustanovení § 506 o.z., neboť by se jednalo o nepřípustnou retroaktivitu. Podle ustanovení § 506 o.z. platí: [1: Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, a.s. 2014] (1) Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech. (2) Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek.

34. Soud se dále zabýval otázkou, zdali od vzniku stavby občanské vybavenosti nenastala taková právní skutečnost či nebylo uskutečněno takové právní jednání, na základě kterého by bylo možné dovodit, že sporné prostory se později staly součástí stavby bytového domu a tedy spoluvlastnictvím členů žalobce. K tomu soud uvádí, že předmětem převodu vlastnictví může být jen věc způsobilá být předmětem občanskoprávních vztahů, tedy z právního hlediska samostatná (srov. rozhodnutí NS 22 Cdo 2102/2006). Součást věci se stává věcí samostatnou faktickým oddělením od věci hlavní, nikoli pouhým projevem vůle vlastníka vyjádřeným například uzavřením kupní smlouvy týkající se jen součásti (NS 25 Cdo 770/98). Ať už k oddělení součásti věci od věci hlavní dojde v souladu s právem, nebo protiprávně, oddělení je dokončeno. V daném případě však k oddělení sporných prostor od stavby občanské vybavenosti nikdy nedošlo a změna prohlášení vlastníka z roku 2017 nemá v tomto ohledu žádné právní účinky, neboť členové žalobce nebyli oprávněni jednostranně rozhodnout, že součástí jejich věci se stane část jiné věci jiného vlastníka.

35. Je sice pravdou, že podle současné právní úpravy, je součástí pozemku mj. také prostor nad jeho povrchem či stavby zřízené na pozemku. Pro posouzení oprávněnosti nároku žalobce se však soud musel vypořádat s otázkou vlastnictví ke sporným prostorám v okamžiku vzniku stavby a dále s otázkou případného pozdějšího oddělení této součásti od věci hlavní včetně případného převodu či přechodu vlastnického práva z původního vlastníka na jiný subjekt, v tomto případě na členy SVJ. S ohledem na provedené dokazování má soud za prokázané, že k oddělení sporných prostor od stavby občanské vybavenosti ani k převodu či přechodu vlastnického práva ke sporným prostorám na vlastníky bytových jednotek nikdy nedošlo. Součást pozemku netvoří ani stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013 (podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.) součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti současného občanského zákoníku ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku.

36. V rámci právního posouzení soud přihlédl taktéž ustanovení § 36 odst. 13 vyhl. č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, dle kterého ve vztahu k jedné parcele mohou být evidovány údaje podle § 10 odst. 1 písm. h) nebo podle § 11 nejvýše o jedné budově nebo o jednom vodním díle a k přechodnému ustanovení § 3059 o.z., dle kterého platí, že je-li stavba zřízena na několika pozemcích, použijí se § 3056 až 3058 jen ve vztahu k pozemku, na němž je převážná část stavby. Stane-li se stavba součástí tohoto pozemku, použije se ve vztahu k pozemkům, na něž části stavby přesahují, ustanovení o přestavku. Při zohlednění těchto ustanovení má soud za to, že sporné prostory se ani v důsledku změny právní úpravy při rekodifikaci soukromého práva nestaly součástí vlastnictví členů SVJ.

37. Pokud se týká otázky vydržení, soud aplikoval ustanovení § 1089 odst. 1 o.z., dle kterého drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Dle ust. § 1090 odst. 1 o.z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Dle ust. § 1091 odst. 2 o.z. dále k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Dle ust. 1092 o.z. platí, že do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce. Při aplikaci výše uvedených ustanovení má soud za to, že i pokud by sporné prostory nebyly ve vlastnictví žalované na základě kupní smlouvy s [jméno FO] a [jméno FO], nabyla by žalovaná vlastnické právo ke sporným prostorám vydržením. Žalovaná včetně jejích právních předchůdců sporné prostory držela nepřerušeně a v dobré víře více než 10 let (držba žalované, držba [jméno FO] a [jméno FO], držba [tituly před jménem] [jméno FO]). Sporné prostory jsou (a vždy byly) fakticky odděleny od bytového domu, a tedy podle názoru soudu by v daném případě byla splněna podmínka, že aby mohlo dojít k přechodu či převodu vlastnického práva, musela by být součást věci nejprve od věci hlavní oddělena. Tato podmínka by byla ve vztahu k bytovému domu vždy splněna, neboť sporné prostory s bytovým domem fakticky nikdy spojeny nebyly. Z tohoto důvodu se soud domnívá, že judikatura citovaná žalobcem není pro danou věc zcela přiléhavá stejně jako rozhodnutí Vrchního soudu č.j. 6 Cmo 315/2021-94 ze dne 1. 11. 2022, neboť předmětné rozhodnutí se netýká prostor, které dříve nebyly součástí bytového domu.

38. S ohledem na výsledky provedeného dokazování a výše uvedené právní posouzení soud dospěl k závěru, že žalobce není ve věci aktivně věcně legitimován, neboť není vlastníkem sporných prostorů, jejichž vyklizení se žalobou domáhá. Vlastníkem sporných prostorů je žalovaná, která je užívá po právu. Soud tedy žalobu zamítl jako nedůvodnou.

39. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud ve výroku II. rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 65 246,36 Kč. Tyto náklady sestávají z: a) - odměny advokáta ve výši 1 500 Kč za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 vyhl. č.177/1996 Sb., advokátní tarif za tyto úkony právní služby: - příprava a převzetí zastoupení, - vyjádření žalované ze dne 16.10.2019 - vyjádření žalované ze dne 9.7.2021 (na základě lhůty poskytnuté při jednání soudu dne 10.6.2021) - vyjádření žalované k doplnění žaloby ze dne 22.10.2021 - vyjádření žalované ze dne 24.3.2022 (na základě lhůty poskytnuté při jednání soudu dne 3.3.2022) - vyjádření žalované k protokolu o místním ohledání ze dne 30.11.2022 (na základě lhůty poskytnuté při místním ohledání dne 11.11.2023) - vyjádření žalované ze dne 16.1.2023 (na výzvu soudu) - účast na jednání soudu dne 10.6.2021 - účast na jednání soudu dne 3.3.2022 - účast na jednání soudu dne 1.9.2022 - účast na místním ohledání dne 11.11.2022 - účast na jednání soudu 16.11.2023 - účast na jednání soudu dne 27.2.2024 - účast na jednání soudu dne 23.5.2024 - účast na jednání soudu dne 5.9.2024 – 2 úkony (jednání delší než 2 hod.) tj. celkem za 16 úkonů částka 24 000 Kč. b) režijní paušál za hotové výdaje á 300,- Kč/úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem v souvislosti s 16 úkony 4 800 Kč, c) spotřebovaná část zálohy na náklady spojené s výslechem svědků ve výši 382,86 Kč (zálohu ve výši 3 000 Kč zaplatila žalovaná na základe usnesení č.j. 7 C 177/2019-74) d) náhrada za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby dle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, 100,-Kč/půlhodina za čas strávený cestou do místa jednání soudu a zpět ([adresa], resp. místo ohledání stavby v [adresa].11.2022 – [adresa]), a to za: - 16 půlhodin dne 20.10.2020 (dostavení se k jednání soudu, které se nekonalo) - 16 půlhodin dne [datum] - 16 půlhodin dne 2.3.-3.3.2022 - 16 půlhodin dne 31.8.-1.9.2022 - 14 půlhodin dne 11.11.2022 - 20 půlhodin dne 16.11.2023 - 16 půlhodin dne 27.2.2024 - 18 půlhodin dne 23.5.2024 - 18 půlhodin dne 5.9.2024 tj. celkem 15.000,- Kč. e) náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za dostavení se k jednání nařízenému na den 20.10.2020, které se nekonalo, aniž byl o tom advokát předem vyrozuměn (§14 odst. 2 advokátního tarifu) tj. 750 Kč f) cestovní výdaje (jízdné) dle přiložených jízdenek za cestu k soudu a zpět ([adresa]), a to: - 711 Kč dne 20.10.2020 - 974,13 Kč dne 10.6.2021 - 877 Kč dne 2.3.-3.3.2022 - 873 Kč dne 31.8.-1.9.2022 - 900 Kč dne 11.11.2022 - 1107 Kč dne 16.11.2023 - 1153 Kč dne 27.2.2024 - 1130 Kč dne 23.5.2024 - 1191 Kč dne 5.9.2024 tj. celkem 8 916,13 Kč. g) náklady na ubytování z důvodu jednání soudu nařízeného v Praze v ranních hodinách a nemožnosti dostavit se v daný den veřejnou dopravou dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu: - 982,87 Kč dne 2.3.2022 - 1059 Kč dne 31.8.2022 tj. celkem 2 041,87 Kč. h) DPH 21 % kromě jízdného, nákladů na ubytování a složené zálohy na svědečné, vzhledem k tomu, že právní zástupkyně žalované je plátcem DPH, jak bylo doloženo rozhodnutím o registraci k dani z přidané hodnoty, tj. celkem DPH ve výši 9 355,5 Kč.

40. Ve výroku III. soud rozhodl o vrácení nespotřebované části zálohy na náklady důkazu žalované. Usnesením ze dne 24. 3. 2020, č. j. 7 C 177/2019-74 ve spojení s usnesením ze dne 15. 4. 2020, č. j. 7 C 177/2019-75 uložil soud žalované, aby zaplatila zálohu na náklady důkazu výslechem svědků ve výši 3 000 Kč. Žalovaná složila tuto částku na účet soudu dne 4. 5. 2020. V rámci řízení bylo následně proplaceno svědečné ve výši 382,86 Kč na základě usnesení ze dne 23. 11. 2021, č. j. 7 C 177/2019-113 dne 15.7.2021. Jelikož složená záloha na náklady důkazu byla využita pouze z části 382,86 Kč, bude žalované vrácen rozdíl mezi složenou zálohou a její vyplacenou částí ve výši 2 617,14 Kč. Uvedená částka bude žalované vrácena prostřednictvím účtárny zdejšího soudu po právní moci tohoto rozsudku. Soud vyzývá žalovanou, aby do tří dnů od právní moci rozsudku sdělila soudu číslo bankovního spojení (číslo svého bankovního účtu), na které bude nespotřebovaná část zálohy vrácena.