7 C 18/2025 - 39

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení částky 161 946,20 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 117 280,90 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 21. 1. 2025 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobce domáhal na žalované zaplacení dalších 44 665,30 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 19. 1. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 117 280,90 Kč od 19. 1. 2025 do 20. 1. 2025 se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 25 896 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 20. 1. 2025 se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že má právo na nemajetkovou újmu v žalované výši, jež mu byla způsobena nepřiměřeně dlouhým správním řízením ve věcech jeho služebního poměru, které bylo zahájeno jeho žádostí ze dne 14. 8. 2008, kterou se domáhal doplacení nevyplacené části platu za období jeho určování do služeb LZS a SAR. Správní řízení tak bylo zahájeno dne 14. 8. 2008, přičemž posledním jistým milníkem ve správní řízení je pravomocné rozhodnutí Velitele vzdušných sil č.j. MO 66420/2024-3031 ze dne 24. 1. 2024, jež bylo doručeno žalobci dne 29. 1. 2024. Délka řízení tak činí 15 let, 5 měsíců a 15 dnů. Žalobce tvrdil, že svůj nárok uplatnil předběžně u žalované žádostí ze dne 18. 7. 2024 s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk). Základní výši částky nemajetkové újmy žalobce požadoval ve výši 17 000 Kč za rok trvání předmětného řízení. Stran složitosti předmětného řízení uvedl, že věc byla třikrát projednávána na úrovni soudů ve správním soudnictví, kdy všechna rozhodnutí správních orgánů byla rušena pro jejich nepřezkoumatelnost. Na jisto v právní rovině věc postavil až Nejvyšší správní soud v rozsudku 5 As 380/2021-32 ze dne 9. 2. 2022, v němž se k problematice odměňování za určování žalobce do služeb LZS a SAR vyjádřil, kdy uvedl, že takovéto určování bylo formální a účelové a uvedl, že za léta vedení správního řízení správní orgány nebyly schopny snést důkazy, podle kterých by bylo možno uzavřít, že uvedené určování je nařízením pracovní pohotovosti a uzavřel, že k nařízení služební pohotovosti nedošlo. Z důvodů složitosti navrhl krácení nemajetkové újmy o maximálně 20 %. Pokud jde o podíl stěžovatele na délce řízení, k tomu žalobce uvedl, že na délce řízení neměl jakýkoliv podíl. Z hlediska počtu stupňů, v nichž byla věc projednávána žalobce uvedl, že šlo o 4 stupně, zahrnujíc v to jak řízení před služebními orgány, tak v řízení před soudy na úseku správního soudnictví, s ohledem na to pak žalobce navrhoval krácení základní částky o maximálně 20 % z důvodů počtu stupňů, na nichž byla věc projednána. Z hlediska významu věci pro žalobce pak uvedl, že věc měla pro žalobce zvýšený význam, neboť předmětem řízení byla jeho odměna za vykonanou práci, nešlo přitom o bagatelní částky, s ohledem na tento aspekt předmětného správního řízení pak navrhl zvýšení základní částky o 30 %. Současně pak žalobce uplatnil nárok na majetkovou újmu spočívající v tom, že žalobce musel hradit náklady na právní zastoupení v předmětném správním řízení, kdy celková výše těchto nákladů dosáhla částky 55 975, 30 Kč. Žalobce tvrdil, že svůj nárok předběžně uplatnil u žalované, plněno na něj však nebylo.

2. Podáním ze dne 22. 4. 2025 žalobce doplnil, resp. upřesnil, svou žalobu tak, že požaduje náhradu majetkové újmy za všechny úkony právní služby, jak vyplývají z obsahu spisu, pozitivně je pak vyjmenoval ve svém podání na č.l. 22 následovně 1. 21.6.2010 Stanovisko odvolatele k pokračování odvolacího řízení - urgence činnosti odv., orgánu 2. 15.2. 12.2010 – obsáhlé podání – doplnění žádosti, 3. Odvolání proti sloučení do společného řízení ze dne 20.9.2011, 4. Návrh na převzetí věci, námitka pro podjatost, stížnost na nezákonný postup služ. Orgánu z 20.1.2012 (1/2 úkonu pr. služby), 5. Účast u jednání u správního orgánu dne 14.9.2012, 6. Doplnění žádosti z 9.5.2012, 7. Sdělení žadatele z 9.6.2012, 8. „vyjádření účastníka po nahlédnutí do spisu s důkazními návrhy“ z 14.11.2012 – obsáhlé, podání vzešlé v návaznosti na prostudování spisového materiálu v Olomouci dne 14.9.2012, 9. účast u výslechů svědků [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] – v Olomouci dne 12.12.2012, 10. účast u výslechů svědků [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] – v Čáslavi dne 16.1.2013, 11. účast u výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] ([Anonymizováno]) – v [adresa].5.2013, 12. účast u výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] – v Plzni 6.6.2013, 13. nahlédnutí do spisu v souvislosti s ukončením dokazování – v Olomouci, 14. sepisu odvolání z 7.10.2013 proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, 15. sepisu podání z 30.11.2015 týkající se věci samé (zejm. k námitce promlčení ), 16. nahlédnutí do spisu dne 10.3.2017, 17. odvolání proti rozhodnutí spr. orgánu dne 18.4.2017, 18. odvolání proti rozhodnutí spr. orgánu dne z 4.2.2019 vč. odůvodnění, 19. Vyjádření k projednání žádosti o doplatek platu z 27.6.2022 (po zrušení předchozích rozhodnutí ze strany správního soudu), 20. Sdělení k výzvě o předložení dokladů z 16.11.2022, 21. Nahlédnutí do spisu dne 2.6.2023, 22. Vyjádření účastníka po nahlédnutí do spisu s důkazními návrhy z 19.6.2023, 23. Odvolání proti rozhodnutí spr. orgánu I. stupně z 11.9.2023 vč. odůvodnění.

3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznává. Žalovaná předně uvedla, že na nárok uplatněný žalobcem reagovala tak, že jej shledala v části oprávněným a v mezidobí i plnila, a to co do částky 122 890, 98 Kč, přičemž před podáním žaloby nemohla plnit proto, že žalobce jí neposkytl součinnost a nesdělil jí číslo účtu, na nějž má plnit. Namítala, že pokud jde o předmětné správní řízení, měla by být částka požadovaná žalobcem za nemajetkovou újmu za 1 rok krácena za první dva roky o v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010, z nějž podle žalované nevyplývá, že by se toto krácení mělo aplikovat jen na soudní řízení, a nikoliv na řízení správní. Ke složitosti řízení pak žalovaná odkázala na obsáhlost podkladů pro vydání rozhodnutí, které obsahují průběžné počty personálu ULS letky, počet pilotů a palubních techniků, docházky, vyúčtování platu, přehled zařazení žalobce atp. Součástí činnosti služebního orgánu ve správním řízení byl i komplikovaný výpočet neuhrazeného platu. Snadné nebylo ani právní posouzení a to zejm. s odkazem na právní závěry Krajského soudu v Ostravě vyjádřené v jeho rozsudku z 10. 7. 2015, č.j. 22 Ad 20/2014-49, z nějž vyplývá, že soudy na úseku správního soudnictví nebyly ohledně nároku uplatněného žalobcem vždy zcela jednotné ve svých právních závěrech, proto hodnocení složitosti uplatňované žalobcem není přiléhavé, resp. je nepřiměřeně nízké. K počtu stupňů, na nichž byla věc projednávána, žalovaná uvedla, že ani v tomto bodě není zohlednění žalobce k modifikaci základní částky přiléhavé. K uplatněné majetkové újmě pak žalovaná uvedla, že má za to, že v této části nároku nebyl nárok předběžně uplatněn, neboť žalobce v předběžném uplatnění nároku ze dne 18. 7. 2024 nerozlišil, jakou částku požaduje z titulu nemajetkové újmy, a jakou částku z titulu majetkové újmy, není ani zřejmé, za jaké úkony žalobce požaduje náhradu za právní zastoupení. V žalobě je majetková újma již vyčíslena částkou 55 975, 30 Kč s tím, že se jedná o prostředky vynaložené na právní zastoupení žalobce ve správním řízení. K tomu dále namítala, že podle § 79 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen spr.ř.) si každý z účastníků nese náklady správního řízení ze svého. Závěrem shrnula, že žádost žalobce v rámci předběžného uplatnění byla řádně vyřízena v zákonné lhůtě a žalobci byla přiznána nemajetková újma v adekvátní výši, z uvedeného důvodu proto navrhla, aby soud žalobu zamítl.

4. Podáním ze dne 22. 4. 2025 pak žalobce vzal svou žalobu zpět co do částky 122 890,98 Kč s požadovaným příslušenstvím, a to z důvodu, že žalovaná po podání žaloby na uplatněný nárok v rozsahu částečného zpětvzetí plnila, nadále se domáhal přiznání částky 161 946, 20 Kč s příslušenstvím, a to jednak z titulu majetkové újmy co do částky 55 975, 30 Kč, ve zbytku pak z titulu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým správním řízením.

5. Usnesením ze dne 28. 5. 2025, č.j. 7 C 18/2025-25 bylo řízení částečně zastaveno v rozsahu, v němž se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 122 890, 98 Kč se zákonným úrokem z této částky od 19. 1. 2025 do zaplacení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 22. 6. 2025.

6. Soud věc projednal při jednání nařízeném na den 23. 6. 2025, přičemž na základě nesporných tvrzení účastníků, které vzal za svá a na základě provedených důkazů, které hodnotil postupem podle § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Ze skutečností, které účastníci učinili nespornými, má soud za prokázáno, že předmětné správní řízení trvalo od uplatnění žádosti, tedy od dne 14. 8. 2008, a to až do 29. 1. 2024, kdy prozatím nastala právní moc posledního rozhodnutí služebního orgánu v předmětném správním řízení, takto vymezenou délku správního řízení trvajícího 5 646 dnů učinili účastníci nespornou. Dále účastníci učinili rovněž nesporným průběh předmětného správního řízení tak, jak byl popsán v žalobě žalobce. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že nárok uplatněný v žalobě byl předběžně uplatněn u žalované, a to podáním žalobce ze dne 18. 7. 2024, které bylo téhož dne 18. 7. 2024 doručeno žalované. Dále účastníci učinili nespornou i základní adekvátní částku za jeden rok trvání nepřiměřeně dlouhého správního řízení, kterou shodně určili na částku 17 000 Kč za rok trvání správního řízení.

8. Z předběžného uplatnění nároku ze dne 18. 7. 2024 má soud za prokázáno, že žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 500 000 Kč v souvislosti s předmětným správním řízením o doplacení části jeho platu, a to jednak z titulu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým správním řízením, jednak z titulu majetkové újmy spočívající v nutnosti hradit náklady na právní zastoupení ve správním řízení, kdy v této části požadované újmy odkázal žalobce na úkony právní služby poskytnuté žalobci ve správním řízení jeho právním zástupcem tak, jak vyplývají z obsahu správního spisu, který je žalované znám, a současně pak uvedl, že požaduje úhradu majetkové újmy z titulu ušlého zisku. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že předběžné uplatnění nároku na nemajetkovou a majetkovou újmu bylo žalované doručeno dne 18. 7. 2025.

9. Z reakce žalované na předběžné uplatnění nároku ze dne 17. 1. 2025 má soud za prokázáno, že žalovaná na předběžné uplatnění nároku reagovala tak, že žalobci přiznala nemajetkovou újmu za nepřiměřeně dlouhé správní řízení ve výši 122 890, 98 Kč, vycházeje přitom ze základní částky 17 000 Kč za 1 rok trvání nepřiměřeně dlouhého správního řízení, kterou modifikovala ponížením o 40 % z důvodu skutkové a právní složitosti, ponížením o 40 % z důvodu počtu stupňů, na nichž řízení probíhalo a dále navýšením o 30 % z důvodů zvýšeného zájmu žalobce na řízení, v němž byla projednávána mzda za jeho práci a nešlo o bagatelní částky. Pokud jde o uplatněnou majetkovou újmu, k ní žalovaná uvedla, že žalobci nelze přiznat ničeho, neboť nárok nebyl řádně specifikován a současně odkázala na argumentaci, že ve správním řízení si každý účastník řízení nese své náklady ze svého. Z doručenky datové zprávy pak soud zjistil, že reakce na předběžné uplatnění nároku žalobce byla zaslána žalovanou do datové schránky jeho právního zástupce dne 22. 1. 2025, doručena byla dne 30. 1. 2025.

10. Z obsahu správního spisu žalované vedeného pod č.j. SpMO 37463/2018-2427, věc: Doplatek za LZS a SAR – Michovský, soud zjistil, že obsah a průběh správního řízení odpovídá tvrzením žalobce obsaženým v žalobě, průběh předmětného správního řízení vylíčený v žalobě byl ostatně mezi účastníky nesporným, což ve vztahu k uplatněné nemajetkové újmě znamenalo délku správního řízení v trvání 15 let, 5 měsíců a 15 dnů, tj. od podání žádosti žalobcem (návrh na zahájení správního řízení) dne 14. 8. 2008 do posledního milníku, kterým žalovaný označil pravomocné rozhodnutí odvolacího služebního - Velitele vzdušných sil č.j. MO 66420/2024-3031 ze dne 24. 1. 2024, které nabylo právní moci dne 29. 1. 2024, řízení tak trvalo od 14. 8. 2008 do 29. 1. 2024, celkem tedy řízení trvalo 5 646 dní, i to bylo mezi účastníky nesporným. Z obsahu správního spisu má soud za prokázáno, že řízení probíhalo ve 4 stupních, zahrnujíc v to i přezkoumávání rozhodnutí služebních orgánů soudy na úseku správního soudnictví, kdy rozhodnutí služebních orgánů byla soudy na úseku správního soudnictví rušena pro nepřezkoumatelnost a nezákonnost, dále že řízení bylo skutkové i právně složité, ve věci probíhaly výslechy svědků, řešena byla právní problematika možnosti určování a využívání institutu pohotovosti na pracovišti, kdy názory na tuto problematiku nebyly v průběhu řízení zcela jednotné. Ve vztahu k majetkové újmě uplatněné žalobcem spočívající v nákladech vynaložených na právní zastoupení soud z obsahu správního spisu zjistil a má za prokázané, že za účelem odstranění nečinnosti služebního orgánu, resp. za účelem zrušení ve správním řízení nezákonných rozhodnutí uskutečnil žalobce z uplatněných úkonů právní služby pouze následující 4 úkony právní služby: 1. 21. 6. 2010 urgence činnosti odv. orgánu, 14. sepis odvolání z 7. 10. 2013 proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, 17. odvolání proti rozhodnutí spr. orgánu dne 18. 4. 2017, 18. odvolání proti rozhodnutí spr. orgánu dne z 4. 2. 2019 vč. odůvodnění.

11. Z mandátní smlouvy ze dne 29. 6. 2009 má soud za prokázáno, že v rámci zastoupení žalobce v předmětném správním řízení jeho právní zástupcem [tituly před jménem] [jméno FO] bylo mezi nimi sjednáno, že odměna právního zástupce bude se řídit ustanoveními advokátního tarifu o odměně mimosmluvní (čl. 7).

12. Z potvrzení [Anonymizováno] o provedených platbách v období 1. 1. 2012–31. 12. 2024 a nahlédnutím do internetového bankovnictví zpřístupněného právní zástupcem žalobce při jednání soudu má soud za prokázáno, že v uvedeném období žalobce poukázal svému právnímu zástupci [tituly před jménem] [jméno FO] na jeho účet celkem 12 plateb v souhrnné výši 42 208, 30 Kč.

13. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádná podstatná skutková zjištění, a to zejm. vzhledem k tomu, že průběh předmětného správního řízení, zahrnujíc v to zejména opakované rušení vydaných rozhodnutí služebních orgánů pro jejich nezákonnost, příp. nepřezkoumatelnost, byl mezi účastníky nesporným, proto je ani dále nehodnotil, přičemž současně dospěl k závěru, že na základě provedeného dokazování je zjištěn skutkový stav v rozsahu potřebném pro vydání rozhodnutí. Jiné důkazní návrhy ani účastníky nebyly sneseny.

14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění pak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

15. Na základě žádosti žalobce o doplacení části platu bylo dne 14. 8. 2008 zahájeno předmětné správní řízení, vedené žalovanou pod č.j. 37463/2018-2427 (poslední označení správního spisu), kdy toto řízení bylo vedeno až do 29. 1. 2024, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí služebního orgánu v uvedené věci. Řízení je tak ohraničeno a nemajetková újma za nepřiměřeně dlouhé správní řízení je žalobcem v tomto řízení požadována za období od 14. 8. 2008 do 29. 1. 2024. Řízení tedy trvalo 15 let, 5 měsíců a 15 dnů, tj. celkem 5 646 dní. Žalobce nárok na nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým trváním předmětného správního řízení za uvedenou dobu předběžně uplatnil u žalované přípisem ze dne 18. 7. 2024 doručeným žalované téhož dne, na což žalovaná reagovala tak, že za uvedenou dobu trvání správního řízení přiznala žalobci nemajetkovou újmu ve výši 122 890, 98 Kč. Současně pak týmž přípisem ze dne 18. 7. 2024 uplatnil žalobce nárok na náhradu majetkové újmy spočívající v nákladech vynaložených v předmětném správním řízení, a to za všechny úkony vyplývající z obsahu spisu, který je žalované znám. Tento nárok žalovaná odmítla s poukazem na to, že tento nárok není řádně specifikován a že ve správním řízení si každý nese své náklady ze svého. Žalobce v souvislosti s právním zastoupením ve vedeném správním řízení účelně vynaložil toliko 4 úkony právní služby, které byly vynaloženy za účelem odstranění nečinnosti služebního orgánu, popř. za účelem zrušení nezákonných rozhodnutí, které významně přispěly k nepřiměřené délce vedeného správního řízení a na jeho délce se přímo podílely. Šlo o úkony právní služby označené žalobcem jako 1) 21. 6. 2010 urgence činnosti odv. orgánu, 14) sepis odvolání z 7. 10. 2013 proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, 17) odvolání proti rozhodnutí spr. orgánu dne 18. 4. 2017, 18) odvolání proti rozhodnutí spr. orgánu dne z 4. 2. 2019 vč. odůvodnění. V období 1. 1. 2012 – 31. 12. 2024 žalobce na právní zastoupení zaslal svému právním zástupci na jeho účet v několika platbách souhrnně částku ve výši 42 208, 30 Kč.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

17. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále též jen „OdpŠk“], stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci (odstavec 1). Stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 3).

18. Podle § 6 odst. 1 OdpŠk ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady.

19. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinností učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odstavec 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odstavec 2).

20. Podle § 14 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odstavec 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odstavec 3).

21. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odstavec 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odstavec 2).

22. Podle § 31 OdpŠk platí, že (1) Náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. (2) Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. (3) Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. (4) Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

23. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3).

24. Podle § 144 odst. 1 zák. č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen ZoVP) platí, že na řízení ve věcech služebního poměru se nevztahuje § 10 až 12, § 14, § 33 odst. 2 písm. c), § 79 odst. 5, hlava XI části druhé a § 175 správního řádu.

25. Podle § 71 spr. ř. orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu (odstavec 1). Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny (odstavec 3).

26. Podle § 79 odst. 3 nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán (§ 136 spr.ř.) a účastník své náklady.

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, odůvodnil závěr, podle něhož ve správních řízeních, jejichž předmětem je základní právo či svoboda, je v první řadě třeba zkoumat přiměřenost jeho délky v souladu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a to bez ohledu na to, zda na takové řízení navazoval soudní přezkum.

28. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3889/2009, nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009), jakož i stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) plyne, že v soudním řízení lze přiznat účastníkům řízení základní částku v rozmezí 15 - 20 000 Kč za každý rok trvání řízení, za první dva roky však v částce poloviční.

29. Soud nárok uplatněný žalobcem posoudil a dospěl závěru, že žaloba je zčásti důvodná.

30. S ohledem na shodná tvrzení účastníků řízení o délce trvání předmětného správního řízení soud dospěl k závěru, že tato byla zcela zjevně nepřiměřená a již jen z toho důvodu je dán základ nároku na nemajetkovou újmu požadovanou žalobcem. O základu nároku ostatně mezi účastníky nebylo sporu, když žalovaná k žádosti žalobce jeho nárok částečně uspokojila.

31. Po závěru o oprávněnosti základu nároku na nemajetkovou újmu proto soud přistoupil k posouzení výše tohoto nároku. Přitom soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků o tom, že adekvátní základní částka za jeden rok trvání předmětného správního řízení se stanoví ve výši 17 000 Kč.

32. Pokud jde o námitku žalované, že uvedená základní částka by měla být snížena na polovinu za první dva roky trvání správního řízení podle Stanoviska, této námitce soud nepřisvědčil, a to z důvodu, že v dané věci byla požadována nemajetková újma v souvislosti s vedeným správním řízením, kdy lhůty pro vydání rozhodnutí ve správním řízení jsou stanoveny zákonem, konkrétně ust. § 71 spr. ř., což v daném případě v poměrech projednávané věci znamenalo, že rozhodnutím mělo být vydáno ve lh. 30 dnů, k nimž se připočte dalších 30 dnů nejméně z důvodu, že ve věci probíhaly výslechy svědků a šlo o věc skutkově a právně složitou. Pro dané správní řízení tak platí, že rozhodnutí mělo být vydáno podle § 71 spr.ř. nejpozději do 60 dnů od zahájení řízení, tak stanoví zákon. Stanovisko NS ČR pro svůj závěr o krácení nemajetkové újmy za první dva roky řízení totiž vychází z předpokladu, že každé (rozuměj soudní) řízení nějakou dobu trvá, pro vydání rozhodnutí v soudním řízení není, až na výjimky, lhůta stanovená zákonem, což však neplatí v případě správního řízení (k tomu srovnej doslovné znění ust. § 13 odst. 1 OdpŠk ve spojení s ust. § 71 spr.ř.). Z uvedených důvodů proto soud námitce žalované o krácení nemajetkové újmy o polovinu za první dva roky vedení správního řízení nepřisvědčil.

33. Soud se proto následně zabýval kritérii uvedenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk a to z pohledu námitek uplatněných účastníky řízení.

34. Pokud byla účastníky namítána skutková a právní složitost věci, v tomto směru žalobce navrhoval snížení o 20 %, žalovaná navrhovala snížení o 40 %. Soud s ohledem na obsah správního spisu v obecné rovině přisvědčil účastníkům, že věc byla složitější v rovině skutkové a právní, ovšem ne natolik, aby tato skutková a právní složitost byla hodnocena ponížením nemajetkové újmy o 40 %, jak navrhovala žalovaná. Soud přitom přihlédl k tomu, že podkladem pro rozhodnutí bylo větší množství listinných důkazů pro účely výpočtu ušlého platu žalobce, ve věci bylo vyslýcháno několik svědků a pokud jde o právní složitost, ze správního spisu je zřejmé, že bylo nutné provést dopočet platu za velké množství přesčasových služeb. Jiné významné okolnosti indikující skutkovou a právní složitost, jak je předjímá ust. § 71 spr.ř. za účelem prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí, však provedeným dokazováním zjištěny nebyly. Z těchto důvodu má soud za to, že z důvodu skutkové a právní složitosti je na místě v souladu s návrhem žalobce ponížit základní částku nemajetkové újmy o 20 % dolu.

35. Pokud jde o další významné kritérium namítané účastníky, a to počet stupňů, na nichž byla věc žalobce projednávána, pak mezi účastníky nebylo sporu o tom, že šlo 4 úrovně projednání věci, zahrnujíc v to i projednání věci soudy na úseku správního soudnictví, soud přihlédl k tomu, že nutnost projednání věci na všech těchto úrovních byla zapříčiněna zejm. nesprávným úředním postupem žalované a opakovaným vydáváním nezákonných a nepřezkoumatelných rozhodnutí, které byly z uvedeného důvodu rušeny soudy na úseku správního soudnictví (o tom ostatně nebylo mezi účastníky sporu). Pokud byla nastolena nutnost věc projednat i na 4. stupni Nejvyšším správním soudem ČR, bylo to ke kasační stížnosti podané žalovanou, která však nebyla shledána důvodnou, i to pak lze přičítat právě žalované. S přihlédnutím ke všem uvedeným skutečnostem proto soud dospěl k závěru, že krácení základní částky o 40 % navrhovaných žalovanou není adekvátní a jako adekvátní se naopak jeví krácení navrhované žalobcem ve výši 20 %.

36. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, soud ve shodě s účastníky dospěl k závěru, že je na místě zvýšit základní částku pro zvýšený význam řízení pro žalobce, neboť řízení se týkalo doplatku platu, tedy nároku na odměnu z provedenou práci, jejímž prostřednictvím si žalobce obstarával prostředky pro svou obživu, přičemž šlo rovněž o poměrně vysokou částku (posledním pravomocným rozhodnutím služebního orgánu ze dne 24. 1. 2024 byl žalobci přiznán doplatek hrubého platu ve výši 271 121 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 425 427 Kč). U vojáka z povolání má navíc výše poskytovaného platu dopad i do výsluh. Soud proto uzavřel, že je potřeba navýšit základní částku o 30 % pro zvýšený význam řízení pro žalobce.

37. Soud tak uzavřel, že od celkové doby trvání správního řízení v délce 5646 dní je s ohledem na lhůty stanovené v § 71 spr. ř. pro vydání rozhodnutí nutno odečíst 30 + 30 dní, a nemajetkovou újmu přiznat za 5 586 dnů, kdy po tuto dobu již bylo správní řízení nepřiměřené dlouhé. Pokud jde o základní částku za rok trvání řízení, na níž se účastníci shodli na částce 17 000 Kč, tuto následně soud ponížil o 10 % (-20% - 20% + 30%, viz. shora), a výslednou částku za rok trvání řízení určil s ohledem na okolnosti projednávané věci částkou 15 300 Kč za rok trvání správního řízení, což při průměrném roce čítajícím 365 dní vychází na částku 41,90 Kč za jeden den trvání správního řízení, při počtu 5 586 dnů jde pak o částku 234 152, 90 Kč z titulu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trvání předmětného správního řízení. Z této částky žalovaná po podání žaloby uhradila 122 891 Kč, zbývá doplatit 111 261, 90 Kč.

38. Pokud jde o nárok uplatněný žalobcem na majetkovou újmu způsobenou náklady vynaloženými na právní zastoupení v předmětném správní řízení, ten soud posoudil podle § 31 OdpŠk, a dospěl k závěru, že tento byl uplatněn důvodně jen z části. Nemohou přitom podle závěru soudu obstát námitky žalované, že nárok na majetkovou újmu žalobce v předběžném uplatnění řádně nespecifikoval za situace, kdy žalobce uvedl, že uplatňuje nárok na majetkovou újmu v podobě nákladů vynaložených na právní zastoupení a současně doplnil, že ji požaduje za úkony, které vyplývají ze správního spisu. Takto uplatněný nárok byl specifikován v podrobnostech potřebných pro jeho přezkoumání žalovanou v intencích ust. § 31 OdpŠk a jeho posouzení, a to s ohledem na skutečnost, že obsah správního spisu měla žalovaná skutečně k dispozici. Nárok uplatněný takto žalobcem byl uplatněn důvodně, byť jen v části (z původně požadovaných 55 975, 30 Kč), neboť dle ust. § 31 odst 1 OdpŠk může žalobce s úspěchem požadovat jen náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Za takové pak soud považuje 4 úkony učiněné žalobcem v řízení, jak jsou uveden v odstavci tohoto odůvodnění popisující závěr soudu o skutkovém stavu věci. S ohledem na to, že mandátní smlouvou bylo mezi žalobcem a jeho právním zástupcem sjednána mimosmluvní odměna dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), náleží žalobci majetková újma spočívající v nákladech právního zastoupení za 4 úkony právní služby (viz. shora), z tarifní hodnoty 5 000 Kč, tj. 1 000 Kč za úkon + režijní paušál 4 x 300 Kč (dle § 10 odst. 1, 13 a.t. platného a účinného v den uskutečnění předmětných úkonů právní služby), a dále náhrada za DPH 21%. Celkově tak žalobci náleží náhrada majetkové újmy ve výši 6 019 Kč. Nad rámec této částky nebyla náhrada majetkové újmy uplatněna důvodně, neboť tak bylo učiněno nad rámec ust. § 31 OdpŠk s přihlédnutím k ust. § 79 odst. 3 spr. ř., podle kterého platí, že účastníci si nesou náklady správního řízení ze svého.

39. Soud proto shledal nárok uplatněný žalobcem důvodným co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, ve zbytku jej pak výrokem II. zamítl.

40. Pokud jde o požadované příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, na ten má žalobce nárok, avšak v intencích § 15 OdpŠk a s přihlédnutím k datu předběžného uplatnění nároku (18. 7. 2024) a k tomu, že poslední den 6 měsíční lhůty dle § 15 OdpŠk připadl na sobotu 18. 1. 2025, posouvá se konec této lhůty na nejblíže následující pracovní den, kterým bylo pondělí 20. 1. 2025 a teprve od 21. 1. 2025 byla žalovaná v prodlení. Proto soud příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení (§ 1968 a 1970 o.z.) přiznal až od 21. 1. 2025 a ve zbytku jej zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy jednak přihlížel k tomu, že rozhodnutí soudu z podstatné části záleželo na úvaze soudu o přiměřené výši nemajetkové újmy (§ 142 odst. 3 o.s.ř.), jednak k tomu, že řízení bylo zčásti zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby poté, co ze strany žalované bylo plněno (§ 146 odst. 2 o.s.ř.), přičemž procesní zavinění ve vztahu k zastavení řízení soud shledává na straně žalobce, kdy žalovaná sice plnila až po podání žaloby, nicméně z důvodů na straně žalobce, kdy z provedeného dokazování, a to konkrétně emailové komunikace mezi zástupci žalované a právním zástupcem žalobce z počátku ledna 2025 se zřetelně podává, že žalovaná byla připravena žalobci plnit, potřebovala jen jeho součinnost v podobě poskytnutí bankovního spojení. To zjevně poskytnuto žalobcem nebylo a následovalo dne 20. 1. 2025 podání žaloby, a to i na část, v níž byla žalovaná připravena plnit před uplynutím lhůty 6 měsíců k vyřízení nároku, o čemž nejméně právní zástupce žalobce věděl, a v níž následně bylo následně řízení zastaveno. Takové počínání žalobce nepovažuje soud za poctivé. Tyto skutečnosti soud shledává významnými pro účely správného stanovení tarifní hodnoty, z níž má být počítána náhrada nákladů řízení, neboť i tak rozhodnutí soudu z podstatné části záviselo na jeho úvaze, přičemž tarifní hodnotu soud stanovil částkou dle výše plnění 117 280,90 Kč přiznaného žalobci vyhlášeným rozsudkem. Žalobci tak náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč a dále náhrada za 3 účelně uskutečněné úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a.t., a to příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 23. 6. 2025, z tarifní hodnoty 117 280,90 Kč, 3 x režijní paušál po 450 Kč, a dále náhrada nákladů v souvislosti s cestou realizovanou dne 23. 6. 2025 náhrada 2 591,63 Kč za 210 ujetých km v částce 1 691,63 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a dále náhrada DPH 21 % z částky 21 401,63 Kč ve výši 4 494,34 Kč. celkem tak náhrada nákladů řízení činí částku 25 896 Kč.

42. Pro úplnost pak soud dodává, že nepřiznal žalobci náhradu za písemné podání ze dne 22. 4. 2025, když k tomuto podání jednak nebyl žalobce soudem vyzván, jednak podání obsahovalo částečné zpětvzetí žaloby, které bylo zaviněno žalobcem (k tomu viz. shora) a dále ve vztahu k podstatě věci nově obsahovalo pouze vymezení úkonů právní služby uskutečněných ve správním řízení, za něž žalobce požaduje náhradu majetkové újmy, to však mělo být již součástí (perfektní) žaloby, toto zhojení nedostatku žaloby se tak nemůže spravedlivě projevit v majetkové sféře žalované v podobě uložení náhrady nákladů řízení i za tento úkon, který by při řádném postupu žalobce v řízení nemusel být vůbec učiněn. Uvedený úkon proto soud považoval za nikoliv účelně vynaložený k uplatnění práva žalobce.

43. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 o.s.ř. k žádosti žalované 15-denní, a to s ohledem na právní povahu žalované, jež požaduje delší časový prostor k zprocesování platby, než je tomu u subjektů soukromých. Místo plnění náhrady nákladů je určeno podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení