70 Co 292/2025 - 70

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Körblera a soudců Mgr. Zdeňka Lehovce a JUDr. Renaty Polákové v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán] IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení částky 161 946,20 Kč s příslušenstvím, k odvolání obou účastníků řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. června 2025, č. j. 7 C 18/2025-39, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném vyhovujícím výroku I. o věci samé mění jen tak, že žaloba se zamítá co do částky 11 309,98 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 21. 1. 2025 do zaplacení, jinak se v tomto výroku, tj. co do částky 105 970,92 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 21. 1. 2025 do zaplacení, potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 31 743,20 Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 20 727,90 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost do patnácti dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 117 280,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 21. 1. 2025 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal na žalované zaplacení dalších 44 665,30 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 19. 1. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 117 280,90 Kč od 19. 1. 2025 do 20. 1. 2025 (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 25 896 Kč (výrok III.).

2. Žalobce se žalobou podanou dne 20. 1. 2025 původně domáhal zaplacení částky 284 837,20 Kč s příslušenstvím, ta byla tvořena náhradou za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 228 861,90 Kč a náhradou majetkové škody ve výši 55 975,30 Kč. Nemajetková újma i majetkové škoda měly být žalobci způsobeny nepřiměřenou délkou řízení ve věcech služebního poměru vztahující se k projednání jeho žádosti ze dne 14. 8. 2008, kterou se domáhal doplacení ušlého platu za období jeho určování do [funkce] [právnická osoba] ([právnická osoba]) a [právnická osoba] ([právnická osoba]). O uvedené žádosti bylo rozhodnuto pravomocným rozhodnutím [orgán] č. j. [číslo] ze dne 24. 1. 2024, jež bylo doručeno žalobci dne 29. 1. 2024. Délka posuzovaného řízení (od podání žádosti do právní moci posledního rozhodnutí, včetně řízení před správními soudy) tak činila 15 let, 5 měsíců a 15 dnů. Od nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení žalobce odvozoval svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 228 861,90 Kč a také nárok na náhradu nákladů zastoupení advokátem ve správním řízení ve výši 55 975,30 Kč.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobci v souvislosti s předběžným projednáním předmětného nároku dopisem, který mu byl doručen dne 22. 1. 2025, sdělila, že mu poskytne finanční zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 122 890,98 Kč, a tuto částku mu následně také vyplatila. Dříve mu plnit nemohla, neboť jí nesdělil příslušné číslo bankovního účtu. Poskytnutou částku považovala za adekvátní náhradu nemajetkové újmy. Požadavek na náhradu majetkové škodu odmítla zcela, neboť dle § 79 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, si každý z účastníků nese náklady správního řízení ze svého.

4. Podáním ze dne 22. 4. 2025 žalobce vzal žalobu zpět co do částky 122 890,98 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná po podání žaloby v tomto rozsahu žalovaný nárok na náhradu nemajetkové újmy dobrovolně uspokojila, přičemž se nadále domáhal již jen zaplacení částky 161 946,20 Kč s příslušenstvím, a to jednak z titulu náhrady majetkové újmy ve výši 55 975,30 Kč a ve zbytku z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřeně dlouhým správním řízením. Usnesením ze dne 28. 5. 2025, č. j. [spisová značka], soud prvního stupně řízení co do částky 122 890,98 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od 19. 1. 2025 do zaplacení částečně zastavil.

5. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že dne 14. 8. 2008 bylo u žalované na návrh žalobce zahájeno správní řízení o doplatek platu a že uvedené řízení bylo vedeno až do 29. 1. 2024, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí služebního orgánu ve věci. Řízení tedy trvalo 15 let, 5 měsíců a 15 dnů, tj. celkem 5 646 dnů. Žalobce nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřeně dlouhým trváním správního řízení, stejně jako nárok na náhradu majetkové újmy spočívající v nákladech vynaložených ve správním řízení na právní zastoupení advokátem předběžně uplatnil u žalované přípisem ze dne 18. 7. 2024, který byl žalované doručen téhož dne. Žalovaná dopisem odeslaným žalobci dne 22. 1. 2025 přiznala žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 122 890,98 Kč a nárok na náhradu škody spočívající v nákladech právního zastoupení odmítla s poukazem na to, že tento nárok nejen nebyl řádně specifikován, ale dále také proto, že ve správním řízení si každý nese náklady ze svého.

6. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Celkovou délku řízení 15 let, 5 měsíců a 15 dnů, tj. celkem 5 646 dní, hodnotil jako nepřiměřenou a uzavřel, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

7. Zabýval se proto tím, jaká satisfakce odpovídá nemajetkové újmě žalobce, jejíž vznik se presumuje. Za adekvátní základní částku za jeden rok trvání posuzovaného správního řízení považoval soud prvního stupně 17 000 Kč. Nepřisvědčil námitce žalované, že by základní částka měla být snížena na polovinu za první dva roky trvání řízení, což zdůvodnil tím, že nemajetková újma byla požadována v souvislosti se správním řízením, kdy jsou lhůty pro vydání rozhodnutí stanoveny zákonem (§ 71 správního řádu), což v daném případě znamenalo, že rozhodnutí mělo být vydáno do 30 dnů, resp. 60 dnů šlo-li o věc skutkově a právně složitou. Tuto základní částku pak modifikoval za použití jednotlivých kritérií ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk. Z důvodu skutkové i právní složitosti základní částku snížil o 20 %, o dalších 20 % snížil základní částku z toho důvodu, že řízení probíhalo ve 4 stupních. Naopak k navýšení základní částky o 30 % přistoupil pro zvýšený význam řízení pro žalobce, neboť řízení se týkalo doplatku platu, a tedy šlo o věc obdobnou věci pracovněprávní, a i částka, o niž v posuzovaném řízení šlo, byla poměrně vysoká (doplaceno bylo 271 121 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 425 427 Kč). Na základě uvedených úvah soud prvního stupně zmíněnou roční částku 17 000 Kč snížil ve výsledku o celkem 10 % na 15 300 Kč za rok trvání správního řízení. Dále soud prvního stupně uzavřel, že od celkové doby trvání správního řízení v délce 5 646 dní je s ohledem na lhůty stanovené v § 71 správního řádu nutno odečíst 30 + 30 dní a nemajetkovou újmu přiznat jen za 5 586 dnů. Při počtu 5 586 dnů dospěl k tomu, že odškodnění nemajetkové újmy žalobce mělo činit 234 152,90 Kč. S ohledem na to, že žalovaná po podání žaloby uhradila 122 891 Kč, zbývá jí dle soudu prvního stupně povinnost doplatit ještě částku 111 261,90 Kč.

8. Dále se soud prvního stupně zabýval nárokem na náhradu majetkové škody, jejíž vznik žalobce shledával v tom, že ve správním řízení vynaložil náklady na právní zastoupení. Soud prvního stupně vyšel z § 31 odst. 1 OdpŠk a konstatoval, že žalobce může s úspěchem požadovat jen náklady řízení, které byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. Za tyto náklady soud prvního stupně považoval 4 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobce ve správním řízení. Šlo o urgenci činnosti odvolacího orgánu ze dne 21. 6. 2010, sepis odvolání ze dne 7. 10. 2013, sepis odvolání ze dne 18. 4. 2017 a sepis odvolání ze dne z 4. 2. 2019. Tyto úkony soud prvního stupně ocenil dle advokátního tarifu na částku 6 019 Kč (odměna za čtyři úkony 1 000 Kč, čtyři režijní paušály po 300 Kč a náhrada 21 % DPH). Nad rámec této částky soud prvního stupně předmětný nárok neshledal důvodným.

9. Celkem tak soud prvního stupně vyhověl žalobě co do částky 117 280,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 21. 1. 2025. K prodlení uvedl, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne 18. 7. 2024, poslední den 6měsíční lhůty dle § 15 OdpŠk připadl na pondělí 20. 1. 2025 a s účinností od 21. 1. 2025 se tak žalovaná ocitla v prodlení. Ve zbytku soud prvního stupně žalobu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., ve spojení s § 146 odst. 2 (věta druhá) o.s.ř., kdy jednak přihlížel k tomu, že rozhodnutí soudu z podstatné části záleželo na úvaze soudu o přiměřené výši nemajetkové újmy (§ 142 odst. 3 o.s.ř.), a dále k tomu, že řízení bylo zčásti zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby, přičemž procesní zavinění na částečném zastavení řízení shledal na straně žalobce. Z e-mailové komunikace mezi žalovanou a právním zástupcem žalobce zjistil, že žalovaná byla připravena žalobci plnit, potřebovala jen jeho součinnost v podobě poskytnutí bankovního spojení, které nebylo žalobcem poskytnuto včas. Při výpočtu náhrady nákladů řízení tak soud prvního stupně vycházel z tarifní hodnoty 117 280,90 Kč, což odpovídá částce přiznané žalobci vyhlášeným rozsudkem. Soud prvního stupně žalobci nepřiznal náhradu za písemné podání ze dne 22. 4. 2025 s tím, že k němu nebyl soudem vyzván, a obsahovalo doplnění žaloby o skutečnosti, které měly být již součástí žaloby, a částečné zpětvzetí žaloby, které z procesního hlediska zavinil žalobce.

11. Rozsudek soudu prvního stupně napadli včasným odvoláním jak žalobce, tak i žalovaná.

12. Žalobce odvoláním napadal výrok III. o nákladech řízení. Uvedl, že za úkony právní služby do částečného zpětvzetí žaloby mu měla být přiznána odměna z tarifní hodnoty 228 434,02 Kč a za pozdější úkony z tarifní hodnoty 101 525,55 Kč. Nesouhlasil ani s tím, že mu nebyla přiznána odměna za podání ze dne 24. 3. 2025.

13. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že nejméně od začátku ledna 2025 právní zástupce žalobce musel vědět o tom, že žalovaná je připravena plnit před uplynutím 6měsíční lhůty, a tudíž jen z důvodu nesoučinnosti žalobce muselo být posléze řízení částečně zastaveno.

14. Žalovaná podala odvolání proti vyhovujícímu meritornímu výroku I. a výroku III. o nákladech řízení. Zopakovala, že žalobcovu žádost o odškodnění vyřídila přípisem ze dne 17. 1. 2025, který byl odeslán do datové schránky právního zástupce žalobce dne 22. 1. 2025 a v němž přiznala žalobci částku 122 890,98 Kč, a následně akcentovala svůj nesouhlas s postupem, jakým soud prvního stupně určil další odškodnění nad rámec zmíněné částky. Při stanovení konkrétní výše procentní redukce základní částky se totiž přiklonil ke stanovisku žalobce, že redukovat je na místě o 20 % z důvodu složitosti a o 20 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy. Domnívá se, že soud prvního stupně měl přisvědčit závěrům vyjádřeným v jejím stanovisku a při posouzení věci redukovat obecnou základní výši náhrady nemajetkové újmy o 40 %. Soud prvního stupně přitom zcela opomněl hodnotit komplikovanost právní otázky, která byla v posuzovaném řízení řešena. Žalovaná poukázala na rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 10. 7. 2015, č. j. [spisová značka], ve kterém uvedený soud jednak došel k závěru, že věc spadá do úpravy evropského práva, konkrétně Směrnice Rady č. 93/104/ES a Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/88 ES. Již sama skutečnost, že Krajský soud v [adresa] při posouzení věci aplikoval evropské právo dokládá její zvýšenou právní složitost. Mimo to, tentýž soud v předmětném rozsudku posoudil věc tak, že část pracovní doby, která převyšuje maximální limity pracovní doby, je třeba hodnotit jako práci přesčas a poskytnout za ní příplatek dle příslušné legislativy. Předmětný rozsudek byl vydán ve věci několika desítek žadatelů a jeho závěry musely služební orgány akceptovat do doby, než došlo k odlišnému posouzení věci v rámci dalšího soudního přezkumu. Žalovaná dále uvedla, že v průběhu celého správního řízení, tj. včetně řízení před správními soudy, byla rozhodnutí žalované rušena správními soudy nikoliv z důvodu meritorně chybného posouzení věci, ale čistě z procesních důvodů. Meritum věci pak bylo najisto vyřešeno až rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2022, č. j. [spisová značka]. Závěr soudu prvního stupně, že nelze shledat žádnou významnou složitost posuzovaného řízení, tedy podle jejího názoru není opodstatněný. V návaznosti na to je proto nutné jako nedostatečnou hodnotit i redukci zadostiučinění z hlediska počtu instancí, ve kterých byla věc projednávána. Věc byla projednávána ve čtyřech stupních, což dle žalované odůvodňuje redukci o 40 %. Žalovaná napadla též výrok o povinnosti k náhradě nákladů řízení. Připomněla, že k uhrazení částky 122 890,98 Kč došlo sice až po podání žaloby, avšak čistě z důvodu prodlení žalobce. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení.

15. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované odmítl její argumenty, že by řízení bylo natolik složité, aby odůvodňovalo žalovanou požadované snížení odškodnění nemajetkové újmy a navrhl potvrzení odvoláním napadeného vyhovujícího výroku o věci samé.

16. Odvolací soud z podnětu podaných odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a shledal důvody pro jeho částečnou změnu.

17. Odvolací soud musí předeslat, že soud prvního stupně provedl všechny potřebné důkazy a správný je i právní závěr soudu prvního stupně, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, což ostatně nesporovala ani žalovaná, která žalobci sama poskytla finanční odškodnění nemajetkové újmy.

18. Při určení výše peněžního zadostiučinění za nemajetkovou újmy soud prvního stupně správně odkázal na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, v němž v VI. části Nejvyšší soud uvedl, že za přiměřené považuje, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení. Správně a také v souladu se závěry žalované vycházel z toho, že v řízení, jehož délka přesáhla 15 let, je třeba základní částku stanovit na 17 000 Kč za rok trvání řízení. Nic nelze vytknout ani dílčímu závěru soudu prvního stupně, že vzhledem k tomu, že posuzované řízení bylo řízením správním, není na místě, aby první dva roky řízení byly ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Soud prvního stupně však správně vzal v potaz, že každé řízení musí nějakou dobu trvat, přičemž u správního řízení dokonce zákon přímo stanoví, že by tato doba měla činit 30 dní, resp. u řízení složitých 60 dní (§ 71 právního řádu), a proto zmíněnou základní částku odškodnění po právu snížil na polovinu za první čtyři měsíce trvání řízení. Ve svém rozsudku to sice takto přesně nevyjádřil, ale uvedl, že od doby, kterou odškodňuje, odečítá 30 + 30 dnů (viz bod 37. jeho odůvodnění), což ve své podstatě odpovídá právě snížení základní částky na polovinu za první čtyři měsíce. Tento postup i dle názoru odvolacího soudu adekvátním způsobem zohledňuje účastníkem správního řízení a priori očekávatelnou délku trvání tohoto řízení a od toho se eventuálně odvíjející vznik nemajetkové újmy, pakliže zmíněná zákonná lhůta nebude překročena a dalším plynutí času naplní definiční znaky nepřiměřenosti.

19. Nesprávně však soud prvního stupně postupoval, pokud nejprve hodnotil kritéria pro snížení či zvýšení základní částky podle § 31a odst. 2 OdpŠk a jejich prostřednictvím modifikoval obecnou výši roční základní náhrady. V souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 měl nejprve vypočítat celkovou základní částku za dobu trvání celého řízení, a teprve tu uvedeným způsobem modifikovat. V tomto případě základní částka odškodnění nemajetkové újmy za řízení v trvání 15 let, 5 měsíců a 15 dnů (v poloviční výši za první čtyři měsíce) činí 259 948,60 Kč. Tu je následně třeba upravit s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk.

20. Pokud jde o složitost řízení [kritérium § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk], judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že složitost řízení zahrnuje jak složitost věci samé, tedy důvody skutkové, právní a procesní, včetně počtu instancí, v nichž byla věc řešena (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 675/2013, nebo ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Není proto správný postup, je-li složitost věci a instančnost řízení posuzována samostatně, jak to učinil soud prvního stupně. Posuzované řízení bylo složité po skutkové i právní stránce. Jak vyplynulo ze zjištění soudu prvního stupně, po skutkové stránce bylo řízení složité, neboť bylo prováděno velké množství listinných důkazů a byla rovněž slyšena řada svědků, což není ve správních řízeních zcela obvyklé, a na délce řízení se to musí odrazit. Po právní stránce byla složitost řízení dána nutností aplikovat evropské právo. Procesní složitost posuzovaného řízení byla dána tím, že řízení probíhalo na celkem čtyřech stupních, před správním orgánem prvního stupně, před odvolacím správním orgánem, před správním soudem prvního stupně a před Nejvyšším správním soudem. Celková složitost řízení je tak důvodem pro snížení základní částky o celkem 50 %.

21. Nedostatečně se soud prvního stupně zabýval otázkou postupu orgánů veřejné moci během řízení [kritérium § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk], když nevzal v úvahu důvody, pro které bylo správním soudem zrušeno v pořadí první rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Důvodem kasačního rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] ze dne 27. 5. 2010, č. j. [spisová značka], byla totiž nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího správního orgánu, přičemž poté správní orgán v prvním stupně rozhodl až dne 16. 9. 2013. Zmíněné období prodlení v délce více než tří let je nutno zohlednit v neprospěch státu, neboť se výrazně projevilo v délce řízení. Odvolací soud proto považuje za přiměřené, aby se tyto okolnosti promítly v kritériu postupu orgánu veřejné moci navýšením základní částky o 20 %.

22. Odvolací soud se pak ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že posuzované řízení spadá mezi taková řízení, u nichž se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk presumuje, typicky jde o věci trestní, opatrovnické, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 765/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3172/2012). V posuzovaném řízení šlo o nárok žalobce na odměnu za práci, tudíž řízení bylo možno podřadit pod spory pracovněprávní, jak soud prvního stupně dovodil. Odvolací soud však nepovažuje poměrně velké zvýšení základní částky o 30 % za adekvátní tomuto konkrétnímu případu. V posuzovaném řízení žalobce uplatnil nárok na doplatek ušlého platu za období jeho určování do služeb [právnická osoba] ([právnická osoba]) a [právnická osoba] ([právnická osoba]), nešlo tedy o jeho základní plat, jehož nevyplacení by žalobce vystavilo hmotné nouzi. Žalobce přitom sám netvrdil nic, z čehož by bylo možno dovodit, že význam řízení by byl zvýšený i z jiných důvodů. Odvolací soud tak uzavřel, že základní částku lze v tomto případě zvýšit z důvodu významu řízení maximálně o 20 %.

23. Na straně žalobce odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal žádný podíl na délce řízení, a tedy ani důvod k úpravě základní částky pro jednání žalobce [kritérium § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk].

24. Po takto přezkoumané aplikaci shora uvedených kritérií je nutno snížit základní částku 259 948,60 Kč o celkem 10 %. Přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu tak činilo 233 953,74 Kč. Žalobce žalobou uplatnil na náhradě nemajetkové újmy částku o něco nižší, než je částka, k níž dospěl odvolací soud, žádal 228 861,90 Kč. Žalovaná mu v průběhu řízení uhradila částku 122 890,98 Kč, o niž vzal žalobce žalobu zpět. Po částečném zastavení řízení se tak žalobce z titulu náhrady nemajetkové újmy domáhal po žalované již jen zaplacení částky 105 970,92 Kč, přičemž v tomto rozsahu lze tento nárok považovat za oprávněný.

25. Soud prvního stupně pochybil, když sám dospěl k tomu, že žalobci náleží na náhradě majetkové újmy částka 234 152,90 Kč a poté, co žalovaná zaplatila částku 122 890,98 Kč, zbývá k úhradě 111 261,90 Kč, kterou žalobci přiznal. Přehlédl, že nárok žalobce byl nižší, činil 105 970,92 Kč, a tedy přiznal žalobci na nároku na náhradu nemajetkové újmy o 5 290,98 Kč více, než žalobce požadoval.

26. Pokud šlo o nárok na náhradu majetkové škody spočívající v nákladech právního zastoupení žalobce ve správním řízení, odvolací soud musí zdůraznit, že podle § 79 odst. 3 správního řádu si každý nese náklady správního řízení sám a že podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že lze požadovat úhradu pouze nákladů, které byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. V dané věci spočíval nesprávný úřední postup v nepřiměřené délce řízení. Žádný z úkonů, které žalobce tvrdí a požaduje k úhradě, však nelze považovat za účelně vynaložený úkon k odstranění nepřiměřené délky řízení, jde o zcela běžné úkony v rámci správního řízení. Platí to i o úkonu označeném jako urgence činnosti odvolacího orgánu ze dne 21. 6. 2010. Tento úkon byl po obsahové stránce vyjádřením ve věci samé, v němž na závěr právní zástupce žalobce pouze stručně uvedl, že upozorňuje správní orgán na povinnost rozhodnout co nejrychleji. Nešlo tedy o opatření proti nečinnosti, které upravuje správní řád v § 80, neboť v něm chybělo konkrétní vytčení nedodržení lhůt správního řízení. Za účelně vynaložená dle § 31 odst. 1 OdpŠk nelze považovat ani odvolání proti rozhodnutím správních orgánů. Náklady řízení, které žalobce vynaložil na odklizení rozhodnutí odvolacích správních orgánů, která nabyla právní moci, byly vypořádány v řízení o žalobách ve správním soudnictví. Nárok na náhradu majetkové škody tedy nebylo lze shledat důvodným v celém rozsahu, tj. ohledně požadavku na zaplacení částky 55 975,30 Kč s příslušenstvím.

27. Na tomto místě musí odvolací soud upozornit, že ačkoli soud prvního stupně uvedl, že nárok na náhradu majetkové škody shledal důvodným co do 6 019 Kč, žalobu zamítl co do 44 665,30 Kč, při správném výpočtu jej měl zamítnout co do 49 956,50 Kč (55 975,30 – 6 019). Částka 5 290,98 Kč, o níž bylo zamítnutí vyšší, představuje částku, kterou soud prvního stupně žalobci přiznal na nároku na náhradu nemajetkové újmy nad rámec jeho žalobního požadavku.

28. Odvolací soud proto z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. v napadeném vyhovujícím výroku I. tak, že žalobu zamítl co do celkové částky 11 309,98 Kč s příslušenstvím, z čehož částka 6 019 Kč připadá na nárok na náhradu majetkové škody a částka 5 290,98 Kč je částí nároku na náhradu nemajetkové újmy, kterou soud prvního stupně žalobci přiznal nad rámec žalobního požadavku v důsledku nesprávného početního postupu. Ve zbývající části, tj. co do částky 105 970,92 Kč s příslušenstvím, odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

29. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud jak o nákladech odvolacího řízení, tak i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.).

30. Při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016 sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). Dále je nutno uvést, že s účinností od 1. 1. 2025 byl novelizován advokátní tarif. Podle ustanovení § 9a odst. 2 advokátního tarifu nově platí, že ve věcech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, s návrhem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, se za tarifní hodnotu považuje a) výše přiznané náhrady, nejvýše však částka 500 000 Kč, byla-li přiznána náhrada nemajetkové újmy v penězích, b) částka 30 000 Kč v ostatních případech.

31. Žalobce předběžně uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění dne 18. 7. 2024, žalovaná měla na vyřízení jeho žádosti (včetně případného zaplacení přiznaného zadostiučinění) lhůtu šesti měsíců dle § 15 odst. 1 OdpŠk. Dne 20. 1. 2025, kdy uplynula 6měsíční lhůta pro předběžné vypořádání nároku, žalobce podal žalobu. Žalovaná dopisem zaslaným žalobci dne 22. 1. 2025 informovala žalobce, že mu vyplatí částku 122 890,98 Kč. Jak vyplývá z e-mailové korespondence žalované s právním zástupcem žalobce, žalovaná sice již dříve neformálně sdělila, že hodlá plnit, a žádala žalobce o sdělení čísla bankovního účtu, konkrétně se však k nároku nevyjádřila, ani nesdělila, v jakém rozsahu bude plnit. Takové neformální sdělení nelze považovat za řádné vypořádání nároku; k tomu došlo až dopisem zaslaným žalobci dne 22. 1. 2025, tedy po marném uplynutí lhůty k projednání nároku. Žaloba tedy byla podána důvodně a procesní zavinění na částečném zpětvzetí žaloby je na straně žalované.

32. Při rozhodování o nákladech řízení je proto třeba vycházet z § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení částečně úspěšný a k částečnému zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalované, která část žalovaného nároku žalobci dobrovolně zaplatila až po podání žaloby. V projednávané věci žalobce uplatnil dva nároky, jednak požadavek na náhradu nemajetkové újmy a dále požadavek na náhradu majetkové škody (náklady zastoupení), předmětem řízení byla celková částka 284 837,20 Kč. Žalobce byl úspěšný ohledně částky 228 861,90 Kč (náhrada nemajetkové újmy), tedy v 80 % předmětu řízení, neúspěšný byl co do částky 55 975,30 Kč, tedy ve 20 % předmětu řízení, má proto právo na náhradu 60 % svých nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně sestávala ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, odměny advokáta za 4 úkony právní služby po 9 460 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 22. 4. 2025 a účast na jednání dne 23. 6. 2025) dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, počítaná z tarifní hodnoty 284 837,20 Kč, 4 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady za šest půlhodin promeškaného času ve výši 900 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a náhrady cestovních výdajů ve výši 1 530,50 Kč za cestu k jednání (vyhláška č. 475/2024 Sb., 190 km na trase [adresa] a zpět, spotřeba 6,3 l benzinu/100 km, průměrná cena benzinu 35,80 Kč/l, sazba za použití motorového vozidla 5,70 Kč/km) a náhrady 21% DPH ve výši 8 334,80 Kč. Celkem tak náklady žalobce činili 52 905,30 Kč, z čehož žalobci náleží poměrná část v rozsahu 60 %, tj. 31 743,20 Kč.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy procesní neúspěch žalobce byl jen nepatrný (6 019 Kč). Žaloba byla sice zamítnuta i co do částky 5 290,98 Kč, tím ale odvolací soud pouze napravoval početní chybu soudu prvního stupně, jak bylo výše vysvětleno, a procesní úspěch nebo neúspěch tak nelze přičítat žádné ze stran. Náhrada nákladů řízení před odvolacím soudem sestává z odměny advokáta dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, počítané z tarifní hodnoty 105 970 Kč, za 2 úkony právní služby po 5 340 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání dne 16. 10. 2025) a za jeden úkon ve výši 2 670 Kč (odvolání do nákladů řízení), 3 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady za šest půlhodin promeškaného času ve výši 900 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, náhrady cestovních výdajů ve výši 1 530,50 Kč za cestu k odvolacímu jednání a náhrady 21% DPH ve výši 3 597,40 Kč. Celkem tak náklady žalobce v odvolacím řízení činili 20 727,90 Kč.

34. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu nákladů k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř., pariční lhůta byla prodloužena na 15 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť se jedná o plnění z prostředků státní rozpočtu, což je spojeno s potřebou delší doby pro administrativní zajištění platby.

35. Odvoláním nedotčený zamítavý výrok II. nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.

Poučení