7 C 203/2021 - 378

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] pro zaplacení 1 097 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 65 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 65 000 Kč ode dne 10.7.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 1 032 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 032 000 Kč ode dne 10.7.2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 63 750 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, resp. návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 6.8.2021 domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 097 000 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok žalobce odůvodnil tím, že žalovaná částka představuje smluvní pokutu z důvodu porušení smluvního závazku žalované z titulu kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem na straně kupující a žalovanou na straně prodávající dne 7.12.2017 na koupi a prodej garážového stání. Kupní smlouvu o koupi a prodeji garážového stání uzavřel žalobce jako spotřebitel s žalovanou jako podnikatelem. Porušeným smluvním závazkem žalované z kupní smlouvy ze dne 7.12.2017 bylo nesplnění povinnosti žalované dle čl. 6.4. kupní smlouvy, dle kterého byl prodávající povinen zajistit vydání prohlášení banky o vzdání se zástavního práva k předmětu koupě a jeho předání či doručení kupujícímu (žalobci) nejpozději do 30 dní ode dne, kdy bude kupní cena hrazená prostřednictvím vázaného účtu u [právnická osoba]. připsána na účet prodávajícího. Pro případ nesplnění této povinnosti žalované jakožto prodávajícího byla v čl. 6.4. kupní smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. Žalovaná svou povinnost dle tvrzení žalobce nikdy nesplnila a zástavní právo zaniklo, resp. došlo k jeho výmazu z katastru nemovitostí až na základě vzdání se zástavního práva ze strany [právnická osoba]. ze dne 27.4.2021, které bylo žalobci předáno dne 3.5.2021 a které si žalobce zajistil sám poté, co zjistil, že garážové stání je stále zástavním právem zatíženo. K výmazu zástavního práva v katastru nemovitostí tedy došlo až dne 1.6.2021 na základě návrhu žalobce ze dne 10.5.2021 vkladovým řízením vedeným pod [hodnota]. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná měla svou povinnost zajištěnou smluvní pokutou splnit nejpozději do 30.4.2018, neboť žalované byla na její bankovní účet ze strany [právnická osoba]. uhrazena celá kupní cena garážového stání již dne 29.3.2018. Smluvní pokutu žalobce vyčíslil za období od 1.5.2018 do 3.5.2021 (kdy mu bylo doručeno vzdání se zástavního práva vydané ze strany [právnická osoba].) na částku 1 097 000 Kč, tj. za 1097 dnů. Nárok na úhradu smluvní pokuty žalobce u žalované uplatnil dopisem ze dne 23.6.2021, když žalovanou vyzval, aby vyčíslenou smluvní pokutu uhradila ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Výzva na úhradu smluvní pokuty byla žalované dle tvrzení žalobce doručena dne 29.6.2021, kdy byla doporučená zásilka uložena k vyzvednutí na poště, přičemž 10tidenní lhůta k úhradě smluvní pokuty marně uplynula dne 9.7.2021 a od 10.7.2021 je tedy žalovaná dle názoru žalobce s úhradou smluvní pokuty v prodlení, když za toto období náleží žalobci zákonný úrok z prodlení. Žalobce zaslal žalované též předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) ze dne 14.7.2021, a to doporučenou poštou a zároveň do datové schránky [tituly před jménem] [jméno FO], takto bývalého právního zástupce žalované.

2. Dne 2.11.2021 byl zdejším soudem vyhlášen rozsudek pro uznání, který byl následně na základě dovolání žalované ze dne 11.7.2022 změněn tak, že rozsudek pro uznání se nevydává.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Ve vyjádření žalované k žalobě ze dne 19.12.2023 žalovaná uvedla, že uplatněný nárok považuje za nedůvodný, navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu a uložení povinnosti žalobci nahradit žalované náklady řízení. Žalovaná namítla, že na základě čl. 6.4. kupní smlouvy měla toliko povinnost zajistit vydání prohlášení o vzdání se zástavního práva ze strany banky a jeho předání žalobci. Žalovaná již neměla povinnost kontrolovat, zdali na základě vzdání se zástavního práva došlo k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí. Žalovaná argumentovala, že žalobce neprokázal, kdy došlo k připsání celé částky kupní ceny na účet žalované, a tedy není jasné, od jakého data měl být tento 30denní termín počítán. Žalovaná dále uvedla, že k vydání potvrzení o vzdání se zástavního práva ze strany [právnická osoba]. došlo již 15. června 2018, a to na základě příslibu vydání potvrzení o vzdání se zástavního práva a souhlasu s výmazem zákazu zcizení a zatížení ze strany [právnická osoba]. ze dne 25. srpna 2017, který byl vydán ještě před uzavřením kupní smlouvy. Žalobce tedy již před podpisem kupní smlouvy věděl, že [právnická osoba]. přislíbila vydat potvrzení o vzdání se zástavního práva a jeho vydání byla pouze formální záležitost. Žalovaná dále uvedla, že potvrzení o vzdání se zástavního práva ze dne 15. června 2018 bylo obratem předáno žalobci, nicméně bez předávacího protokolu či jakékoliv jiné listiny předání prokazující. Osoba, která předání zprostředkovala, pan [jméno FO], bohužel v mezidobí zemřel při autonehodě, a tak není možné provést jeho svědeckou výpověď. Žalovaná dále argumentovala, že žalobce se na žalovanou neobrátil s tím, že by od ní požadoval údajně chybějící potvrzení o vzdání se zástavního práva. Pokud by potvrzení o vzdání se zástavního práva ze dne 15. června 2018 žalobci nebylo předáno a tento by pociťoval jakoukoliv újmu, jistě by se na žalovanou obrátil. Žalovaná dále namítala, že to byl naopak právě žalobce, kdo otálel s uplatněním svého práva víc než tři roky, což mimo jiné má vliv také na výši možného úroku z prodlení v souladu s § 1805 občanské zákoníku. Dle žalované je možné § 1805 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“ nebo jen „občanský zákoník“) navíc použít analogicky i na maximální výši smluvní pokuty, která je obdobná úroku z prodlení, a tedy se počítá za každý den prodlení. Žalovaná v rámci svého vyjádření k žalobě ze dne 19.12.2023 vznesla námitku promlčení, což odůvodnila tak, že ke splnění povinnosti žalované dle článku 6.

4. Kupní smlouvy došlo již dne 15. června 2018. Žalobce tak mohl požadovat smluvní pokutu pouze za období od 31. dne po připsání celé kupní ceny na bankovní účet žalované č. [č. účtu] do 15. června 2018. Když tedy žalobce podal žalobu dne 6. srpna 2021, byla tato tvrzená pohledávka podle názoru žalované již zcela promlčena v obecné tříleté promlčecí lhůtě v souladu s § 629 občanského zákoníku.

4. Žalovaná se v rámci své procesní obrany odkázala na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 ze dne 11. ledna 2023 a navrhla, aby soud (pokud dospěje k závěru, že nárok žalobce na smluvní pokutu je oprávněný a současně že není promlčený), smluvní pokutu jakožto nepřiměřeně vysokou snížil v souladu s § 2051 o.z. a v souladu s předmětným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, tj. aby aplikoval moderační právo. Žalovaná uvedla, že dle tohoto rozsudku se již nově nemá jednat o abstraktní posuzování přiměřenosti ujednání o smluvní pokutě, ale o posuzování přiměřenosti (toliko) konkrétního nároku na smluvní pokutu, jak byl uplatněn v příslušeném řízení. Žalovaná argumentovala, že žalobci nevznikla vůbec žádná škoda a tuto škodu ostatně ani netvrdí. V rámci moderace smluvní pokuty by tedy soud s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 ze dne 11. ledna 2023 měl snížit smluvní pokutu na 0 Kč. Žalobce žalovanou nikdy nevyzval k dodání potvrzení o vzdání se zástavního práva nebo neupozornil, že mu nebylo údajně dodáno. V rámci vyjádření ze dne 18. ledna 2024 žalovaná rozšířila svoji procesní obranu o tvrzení, že ujednání o smluvní pokutě v čl. 6.4. kupní smlouvy bylo o sousloví „či jeho předání (doručení) Kupujícímu.“ doplněno právním zástupcem žalobce. Zároveň byla povinnost vydat potvrzení o vzdání se zástavního práva a předat jej kupujícímu doplněna také do trojstranné smlouvy o závazném účtu uzavřené mezi žalobcem, žalovanou a [právnická osoba]., a to jako povinnost banky. Z toho důvodu žalovaná neměla žádné pochybnosti o tom, že tato povinnost byla splněna a nepředpokládala jakýkoliv zlý úmysl na straně žalobce. Žalovaná uvádí, že její povinnost předat potvrzení o vzdání se zástavního práva banky žalobci byla splněna již uzavřením smlouvy o vázaném účtu, která byla uzavřena společně s kupní smlouvou, přičemž součástí smlouvy o vázaném účtu je ustanovení čl. 4.1., které stanoví povinnost vydání potvrzení o vzdání se zástavního práva bance. Kromě toho žalovaná uvedla, že povinnost předat žalobci potvrzení banky o vzdání se zástavního práva byla splněna dvakrát (jednak žalovanou a jednak bankou) a navíc povinnost zajistit předání potvrzení o vzdání se zástavního práva žalobci není zajištěna smluvní pokutou, jelikož ustanovení o smluvní pokutě obsahuje spojku „či“, tedy jinak řečeno „popřípadě“. Pokud je tedy splněna jedna z uvedených možností, a tedy je vydáno potvrzení o vzdání se zástavního práva ze strany banky, smluvní pokuta se již nemůže uplatnit a žalovaná nemůže být odpovědná za její platbu. K vydání potvrzení o vzdání se zástavního práva podle žalované prokazatelně došlo již dne 15. června 2018. Z článku 4.1 smlouvy o vázaném účtu vyplývá, že banka měla povinnost nejen vydat, ale také předat potvrzení o vzdání se zástavního práva žalobci. Žalovaná navrhla, aby soud v souladu s § 128 o.s.ř. vyzval banku, resp. jejího právního nástupce [právnická osoba]. ke sdělení, zda z její strany bylo v souladu s článkem 4.1 smlouvy o vázaném účtu žalobci vydáno a předáno potvrzení o vzdání se zástavního práva.

5. Soud vyšel ze shodných tvrzení stran ohledně těch skutečností, které mezi nimi byly nesporné, zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Mezi stranami bylo nesporné to, že mezi nimi byla dne 7.12.2017 uzavřena kupní smlouva o koupi a prodeji garážového stání, konkrétně spoluvlastnického podílu o velikosti 1/85 na nebytové jednotce č. 683/200, vymezené podle občanského zákoníku v pozemku p. č. [hodnota], nacházející se ve [Anonymizováno], vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa],[Anonymizováno]část obce [adresa], zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem [právnická osoba] pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota], se kterým je spojeno právo užívat parkovací stání č. [hodnota] v garáži, a to v pozicích žalobce jako kupující a žalovaná jako prodávající (dále jen „kupní smlouva“). Mezi stranami bylo dále nesporné to, že mezi nimi a [právnická osoba] byla současně s kupní smlouvou dne 7.12.2017 uzavřena trojstranná smlouva o vázaném účtu č. 0071/2017.28 (dále jen „smlouva o vázaném účtu“). V kupní smlouvě byla na základě připomínky žalobce, resp. jeho právního zástupce ujednána povinnost zajistit předání potvrzení o vzdání se zástavního práva žalobci. Ve smlouvě o vázaném účtu byla ujednána povinnost banky vydat vzdání se zástavního práva a předat jej žalobci. Mezi stranami bylo dále nesporné, že žalobci v důsledku tvrzeného porušení povinnosti žalované nevznikla žádná škoda. Ostatní skutečnosti zahrnující zajištění povinnosti žalované zajistit předání potvrzení o vzdání se zástavního práva žalobci smluvní pokutou, jakož splnění této povinnosti žalované, tj. oprávněnost nároku žalobce a jeho případná výše, byly mezi stranami sporné.

7. Soud provedl dokazování předloženými listinami. Po provedeném dokazování soud zjistil následující pro rozhodnutí podstatné skutečnosti a ze shodných tvrzení stran a z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

8. Podstatným důkazem v řízení byla kupní smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou dne 7.12.2017, ze které soud především vycházel stran otázky vymezení konkrétních povinností žalované a zajištění těchto povinností smluvní pokutou v čl. 6.4. kupní smlouvy, který stanoví: „Prodávající prohlašuje, že znění této Smlouvy bylo akceptováno a odsouhlaseno Bankou a je povinen zajistit vydání potvrzení Banky o zániku Zástavního práva zřízeného k Předmětu koupě ve prospěch Banky (tj. prohlášení o vzdání se Zástavního práva ze strany Banky na jehož základě bude Zástavní právo k podílu na Garáži předvedenému na Kupujícího vymazáno z katastru nemovitostí) a jeho předání (doručení) Kupujícímu nejpozději do třiceti (30) dní ode dne připsání celé Kupní ceny na bankovní účet č. [č. účtu]. Smluvní strany se po vyloučení pochybností výslovně dohodly na vyloučení aplikace ustanovení § 1888 odst. 2 občanského zákoníku na právní vztah založený touto Smlouvou, a tedy že převodem vlastnického práva k Předmětu koupě z Prodávajícího na Kupujícího nepřejdou na Kupujícího žádné dluhy zajištěné Zástavním právem. V případě, že Prodávající nezajistí vydání uvedeného potvrzení Banky o zániku Zástavního práva či jeho předání (doručení) Kupujícímu nejpozději do uplynutí stanovené lhůty, zavazuje se Prodávající uhradit smluvní pokutu ve výši 1.000,- Kč za každý den prodlení a Kupující bude oprávněn od této Smlouvy písemně odstoupit.“ (zjištěno z kupní smlouvy ze dne 7.12.2017). Dále pak v čl. 4 (Podmínky uvolnění Vázané částky z Vázaného účtu) odst. 4.1., třetí odst. smlouvy o vázaném účtu bylo ujednáno, že: „Banka se zavazuje vydat potvrzení Banky o zániku Zástavního práva zřízeného k Předmětu koupě ve prospěch Banky (tj. prohlášení o vzdání se Zástavního práva ze strany Banky, na jehož základě bude Zástavní právo k podílu na Garáži převedenému na Kupujícího vymazáno z katastru nemovitostí) a dané potvrzení předat (doručit) Prodávajícímu a Kupujícímu nejpozději do třiceti (30) dní ode dne připsání celé Kupní ceny na bankovní účet [č. účtu].“ (zjištěno se smlouvy o vázaném účtu ze dne 7.12.2017).

9. Pokud se týká sjednávání obsahu kupní smlouvy, pak konečné znění čl. 6.4. kupní smlouvy bylo přijato na základě připomínek právního zástupce žalobce, když na základě jeho požadavku došlo k rozšíření zajištění (smluvní pokutou) povinnosti žalované zajistit vydání potvrzení banky o vzdání se zástavního práva také na povinnost zajistit předání/doručení tohoto potvrzení žalobci. Stejným způsobem a ze stejného důvodu, tj. na základě připomínek právního zástupce žalobce došlo v rámci smlouvy o vázaném účtu k doplnění povinnosti banky vydat potvrzení o vzdání se zástavního práva a toto potvrzení předat žalobci i žalované – viz. čl. 4 (Podmínky uvolnění Vázané částky z Vázaného účtu) odst. 4.1., třetí odst. smlouvy o vázaném účtu (zjištěno z připomínkované verze kupní smlouvy ve verzi „sledování změn“ na č.l. 271 až č.l. 281 spisu, zjištěno z připomínkované verze smlouvy o vázaném účtu ve verzi „sledování změn“ na č.l. 281 až č.l. 285 spisu a e-mailové korespondence mezi právním zástupcem žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO], takto dřívějším právním zástupcem žalované za období od 13. června 2017 do 22. září 2017 na č.l. 267 až č.l. 270 spisu). Dne 25.8.2017 byl bankou [právnická osoba]. vystaven příslib vydání potvrzení o vzdání se zástavního práva, zákazu zcizení a zatížení [právnická osoba]., souhlas s prodejem a se zřízením zástavního práva ve 2. pořadí (zjištěno z příslibu vydání potvrzení o vzdání se zástavního práva, zákazu zcizení a zatížení [právnická osoba]., souhlasu s prodejem a se zřízením zástavního práva ve 2. pořadí ze dne 25.8.2017).

10. Dne 29.3.2018 byla z vázaného účtu žalobce u [právnická osoba]. uhrazena na bankovní účet žalované kupní cena garážového stání ve výši 550 000 Kč (zjištěno z výpisu z vázaného vkladu [právnická osoba]. ze dne 29.3.2018). Téhož dne, tj. 29.3.2018 byla částka představující celou kupní cenu připsána na bankovní účet žalované [č. účtu], vedený u [právnická osoba]. (zjištěno z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu], č. výpisu 3/2018 ze dne 31.3.2018, který soudu na jeho žádost poskytla [právnická osoba]. jakožto právní nástupce [právnická osoba].).

11. Dne 15.6.2018 bylo ze strany [právnická osoba]. vystaveno potvrzení o vzdání se zástavního práva zapsaného pod č.j. V-[hodnota] včetně souhlasu s výmazem zákazu zcizení a zatížení a poznámky týkající se jednotky [adresa] v katastrálním území [adresa], pro obec [adresa], v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu [adresa], katastrální pracoviště [adresa], týkající se parkovacího stání č. [hodnota], resp. podílu na nebytové jednotce – garáži ve výši 1/85, tj. týkající se předmětu koupě (zjištěno z potvrzení o vzdání se zástavního práva [právnická osoba]. ze dne 15.6.2018).

12. Dne 27.4.2021 bylo ze strany [právnická osoba]. vystaveno potvrzení o vzdání se zástavního práva zapsaného pod č.j[hodnota] včetně souhlasu s výmazem zákazu zcizení a zatížení a poznámky týkající se jednotky [adresa] v katastrálním území [adresa], pro obec [adresa], v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu [adresa], katastrální pracoviště [adresa], týkající se parkovacího stání č. [hodnota], resp. podílu na nebytové jednotce – garáži ve výši 1/85, tj. týkající se předmětu koupě (zjištěno z potvrzení o vzdání se zástavního práva [právnická osoba]. ze dne 27.4.2021). Dne 10.5.2021 podal žalobce návrh na vklad výmazu zástavního práva Katastrálnímu úřadu [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], vkladové řízení bylo vedeno pod sp. zn. [hodnota]. K výmazu zástavního práva došlo dne 1.6.2021 (zjištěno z kopie titulní strany návrhu na vklad ze dne 10.5.2021, z Informace o řízení z aplikace „Nahlížení do katastru nemovitostí“ s platností dat ke dni 4.8.2021 a z Vyrozumění o provedení vkladu ze dne 2.6.2021).

13. Dne 23.6.2021 žalobce vyzval žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě smluvní pokuty dle článku 6.4. kupní smlouvy (zjištěno z dopisu „Výzva k úhradě smluvní pokuty dle článku 6.4.kupní smlouvy“ ze dne 23.6.2021 adresovaného přímo žalované, z podacího lístku [právnická osoba]., č. zásilky [hodnota] ze dne 23.6.2021 a Detailní informace k zásilkám – sledování zásilek z webových stránek České pošty, s.p. „PoštaOnline“, ze které vyplývá, že adresát nebyl zastižen, zásilka byla uložena a následně dne 21.7.2021 vrácena žalobci a dále z dopisu „Výzva k úhradě smluvní pokuty dle článku 6.4.kupní smlouvy“ ze dne 23.6.2021 adresovaného právnímu zástupci žalované, z podacího lístku České pošty, s.p., č. zásilky [hodnota] ze dne 23.6.2021 a Detailní informace k zásilkám – sledování zásilek z webových stránek České pošty, s.p. „PoštaOnline“, ze kterých vyplývá, že zásilky byla doručena dne 12.7.2021).

14. Dne 17.7.2021 žalobce prostřednictvím svého právního zástupce zaslal žalované do její datové schránky a právnímu zástupci žalované [tituly před jménem] [jméno FO], advokátovi do jeho datové schránky předžalobní výzvu ze dne 14.7.2021 (zjištěno z detailu zprávy z datové schránky právního zástupce žalobce – Odeslaná pošta, datum a čas dodání zprávy žalobci do datové schránky žalobce 14.7.2021 v 11:32 hod. a z detailu zprávy z datové schránky právního zástupce žalobce – Odeslaná pošta, datum a čas dodání zprávy [tituly před jménem] [jméno FO], advokátovi do datové schránky žalobce 14.7.2021 ve 12:20 hod).

15. V souladu s § 128 a § 129 odst. 2 o.s.ř. a § 38 odst. 3 písm. a) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách soud přípisem ze dne 2. února 224 vyžádal u [právnická osoba]. (právní nástupce [právnická osoba]) výpisy z bankovního účtu žalované č. [č. účtu] za měsíce březen a duben 2018 a sdělení, zdali má banka k dispozici jakékoliv dokumenty ohledně splnění povinnosti uvedené v čl. 4.1. smlouvy o vázaném účtu reg. Č. [hodnota] ze dne 7.12.2017 uzavřené mezi [právnická osoba]., [tituly před jménem]. [jméno žalobce] a [Jméno žalované]., zejména pak o sdělení, zda bylo ze strany [právnická osoba]. vydáno potvrzení o zániku zástavního práva a jakým osobám bylo toto potvrzení předáno. Soud banku současně požádal o zaslání potvrzení o vzdání se zástavního práva a případně dokladu o předání tohoto potvrzení příslušným osobám. Na základě výzvy soudu zaslala dne 22.2.2024 [právnická osoba]. odpověď, že: „vázaný účet byl dle bodu 4.

1. Smlouvy o vázaném účtu uvolněn dne 29.3.2018. Dle výše uvedeného byla kvitance vystavena 27.4.2021.“ [právnická osoba]. dále uvedla, že z dokumentů, které má z [právnická osoba]. k dispozici není možné potvrdit, zda byla nějaká kvitance vystavena k dřívějšímu datu a jen nebyla podána na katastrální úřad, dále pak, že předání kvitancí probíhalo individuálně a dle dostupných údajů není možné doložit, jak tomu bylo v tomto případě. Dále [právnická osoba]. zaslala výpis z účtu žalované č. [č. účtu] ze dne 31.3.2018, č. výpisu 3/2018 a výpis z účtu žalované č. [č. účtu] ze dne 30.4.2018, č. výpisu 4/2018, přičemž z výpisu z účtu žalované ze dne 31.3.2018, č. výpisu 3/2018 je zjevné, že úhrada kupní ceny za garážové stání na základě smlouvy o vázaném účtu uzavřené s žalobcem byla připsána na bankovní účet žalované dne 29.3.2024, když tohoto dne byla mj. připsána částka 550 000,-Kč pod variabilním symbolem [var. symbol] s poznámkou, že se jedná o uvolnění Vázané částky z [hodnota], což je číslo smlouvy o vázaném účtu uzavřené mezi bankou, žalobcem a žalovanou (zjištěno z přípisu [právnická osoba]. „Odpověď na výzvu k součinnosti třetích osob“ ze dne 22.2.2024, z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] ze dne 31.3.2018, č. výpisu 3/2018). V řízení vedeném Katastrálním úřadem [adresa], katastrální pracoviště [adresa] sp. zn. [hodnota] byl dne 1.6.2021 proveden katastrálním úřadem vklad podle listiny Potvrzení o zániku zástavního práva jeho vzdáním se s právními účinky k 10.5.2021, na základě kterého došlo k výmazu zástavního práva [právnická osoba]. zapsaného na základě vkladového řízení [hodnota] na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] (zjištěno z Vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. V-[Anonymizováno]/221-101 ze dne 2.6.2021).

16. Z dalších provedených důkazů soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil. Soud zamítl důkazní návrhy strany žalované na svědeckou výpověď pana [jméno FO], takto bývalého zaměstnance [právnická osoba]., na svědeckou výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], takto bývalého právního zástupce žalované, a další navrhované svědecké výpovědi pana [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] pro nadbytečnost, neboť tyto důkazy nejsou relevantní pro prokázání splnění povinnosti žalované zajistit vydání potvrzení banky o vzdání se zástavního práva a jeho předání či doručení žalobci. Pro nadbytečnost soud také zamítl dotaz za [právnická osoba]. stran doručení kvitance žalobci, když soud tento dotaz již činil a jednalo by se o dotaz opakovaný.

17. Na základě výše uvedeného dokazování lze zjištěný skutkový stav stručně shrnout tak, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k uzavření kupní smlouvy, v rámci které byla ujednána smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč denně pro případ porušení povinnosti žalované zajistit vydání potvrzení [právnická osoba]. o vzdání se zástavního práva k předmětu koupě a jeho předání/doručení žalobci nejpozději ve lhůtě 30 dnů od připsání celé kupní ceny na bankovní účet žalované. K připsání celé kupní ceny na bankovní účet žalované došlo dne 29.3.2018. Potvrzení banky o vzdání se zástavního práva sice bylo vydáno dne 15.6.2018, nicméně v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná zajistila předání/doručení této kvitance žalobci. K výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí došlo až na základě potvrzení banky o vzdání se zástavního práva ze dne 27.4.2021, o které si banku zažádal přímo žalobce, který následně podal návrh na vklad výmazu zástavního práva příslušnému katastrálnímu úřadu dne 10.5.2021. Vklad výmazu zástavního práva byl proveden katastrálním úřadem podle listiny Potvrzení o zániku zástavního práva jeho vzdáním se dne 1.6.2021 s právními účinky k 10.5.2021, vkladové řízení vedeno sp. zn. [anonymizováno]. Žalovaná tedy byla v prodlení se splněním své smluvní povinnosti zajistit vydání kvitance a její předání/doručení žalobci od 29.4.2018 do 3.5.2021, kdy bylo žalobci dle jeho tvrzení doručeno prohlášení o vzdání se zástavního práva ze strany [právnická osoba]. ze dne 27.4.2021 na základě jeho vlastní žádosti. 30tidenní lhůta pro splnění povinnosti žalované zajistit vydání a předání/doručení kvitance žalobci uplynula dne 28.4.2018. Žalobce smluvní pokutu vyčíslil za 1 097 dnů prodlení, tj. za období od 1.5.2018 do podání žaloby. K výzvě soudu žalobce sdělil, že v důsledku porušení povinnosti žalované zajištěné vymáhanou smluvní pokutou žalobci žádná škoda nevznikla. Podle tvrzení žalobce měla smluvní pokuta čistě sankční charakter.

18. Pokud se týká oprávněnosti základu nároku žalobce, pak soud po právní stránce věc posuzoval dle čl. 6.4. uzavřené kupní smlouvy ze dne 7.12.2017 a dále podle obecných výkladových pravidel vyplývajících z § 555 a násl. o.z., zejména pak dle ustanovení § 556 o.z. dle jehož odst. 1 platí, že co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Dle ustanovení § 556 odst. 2 o.z. pak platí, že při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Soud dále přihlédl k žalobcem uváděnému ustanovení § 1812 o.z., když zohlednil, že žalobce byl v daném smluvním vztahu spotřebitelem a tedy platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele příznivější. Gramatickým i logickým výkladem čl. 6.4. kupní smlouvy a s přihlédnutím k citovaným výkladovým ustanovením občanského zákoníku soud dospěl k jednoznačnému závěru, že smluvní pokutou ve výši 1 000 Kč denně byla zajištěna, jak povinnost žalované zajistit vydání kvitance, tak její povinnost zajistit předání či doručení kvitance žalobci. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobci na splnění této povinnosti, tj. předání/doručení kvitance jeho osobě nadstandardně záleželo a splnění této povinnosti představovalo pro žalobce zajištění určité právně komfortní situace, která měla eliminovat rizika případné absence výmazu zástavního práva [právnická osoba]. na předmětu koupě z katastru nemovitostí. Tento závěr vyplývá mj. ze skutečnosti, že rozšíření zajištění prostřednictvím smluvní pokuty také na povinnost zajistit předání/doručení kvitance žalobci bylo přijato právě na základě připomínek právního zástupce žalobce ke kupní smlouvě. Z totožného důvodu byla z iniciativy právního zástupce žalobce doplněna také do smlouvy o vázaném účtu povinnost banky kvitanci nejenom vydat, nýbrž také doručit žalobci a současně žalované. Z provedeného dokazování je zřejmé, že se jednalo o iniciativu žalobce, a to v případě úprav obou uzavřených smluv. Z tohoto důvodu se rozhodně nelze domnívat, že žalobce zamýšlel mít smluvní pokutou zajištěnou buď pouze povinnost žalované zajistit vydání kvitance nebo pouze povinnost žalované zajistit předání/doručení kvitance žalobci. Zájmem a cílem žalobce zcela jistě bylo mít obě povinnosti žalované zajištěné smluvní pokutou a současně mít stanoveno, že k vydání kvitance žalobci a žalované je nezávisle na žalované povinna také banka (v tomto případě bez zajištění smluvní pokutou). Dále se podle názoru soudu rozhodně nelze domnívat, že žalovaná splnila svoji povinnost zajistit předání/doručení kvitance žalobci již uzavřením trojstranné smlouvy o vázaném účtu s bankou, ve které byla povinnost předat/doručit kvitanci žalobci přenesena na banku, když zanesení této povinnosti zajistil i v tomto případě právní zástupce žalobce prostřednictvím svých připomínek ke smlouvě o vázaném účtu. Soud tedy uzavřel, že žalovaná se své povinnosti zajistit předání/doručení kvitance žalobci nezprostila uzavřením trojstranné smlouvy o vázaném účtu. Takový závěr by byl ostatně nelogický i s ohledem na totožné datum uzavření obou smluv, a to 7.12.2017, neboť současným uzavřením smlouvy o vázaném účtu by samotná povinnost žalované zajistit vydání kvitance a její předání/doručení žalobci, nota bene zajištění těchto povinností smluvní pokutou, ztratilo svůj smysl. Kromě toho by takový závěr byl výkladem v neprospěch spotřebitele. Soud má tedy za to, že se jednalo o totožnou povinnost žalované a banky, které stály vedle sebe, přičemž povinnost žalované byla současně zajištěna smluvní pokutou.

19. Na základě provedeného dokazování má soud dále za to, že žalovaná svoji povinnost zajištěnou smluvní pokutou, tj. nejenom zajistit vydání kvitance, nýbrž také její předání/doručení žalobci nesplnila, když žalovaná v tomto ohledu nepředložila žádný důkaz. Pokud se týká případného předání kvitance žalobci bankou, pak to není ani teoreticky pro splnění povinnosti žalované relevantní, když se podle názoru soudu jednalo o samostatnou smluvní povinnost banky a samostatnou smluvní povinnost žalované (z tohoto důvodu nebyl pro nadbytečnost proveden důkaz svědeckou výpovědí [jméno FO]). Nad to z provedeného dokazování vyplynulo, že banka neeviduje žádné doklady prokazující předání kvitance žalobci dříve, než došlo k předání kvitance ze dne 27.4.2021 na přímou žádost žalobce. Nad to soud doplňuje, že s ohledem na velký časový odstup lze jen těžko předpokládat, že by si snad navrhovaný svědek pamatoval konkrétní okolnosti jednoho pracovního případu z mnoha.

20. Pokud se týká argumentace žalované stran promlčení celé uplatněné pohledávky, pak soud se ztotožnil s právním názorem žalobce, že nárok na smluvní pokutu sjednanou za každý den prodlení vzniká za každý den prodlení samostatně, a jako takový se promlčuje ve vztahu ke každému dni prodlení samostatně. Soud tuto otázku posoudil podle § 623 první věta o.z., dle kterého platí, že: „Při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti.“. Soud má tedy za to, že celá uplatněná pohledávka není promlčena, resp. že promlčena je pouze část pohledávky, a to smluvní pokuta za období od 29.4.2018 do 5.8.2018 (dne 6.8.2018 došlo k podání žaloby), tj. maximálně 98 000 Kč.

21. Pokud se týká argumentace žalované odkazující se na ustanovení § 1805 o.z., ze kterého s odkazem na komentářovou literaturu dovozuje, že dané ustanovení by se mohlo analogicky použít i na posuzovanou smluvní pokutu, a maximální výše smluvní pokuty by tak měla činit částku 550 000 Kč, odpovídající sjednané kupní ceně, pak soud má za to, že předmětné ustanovení občanského zákoníku se vztahuje pouze na úroky z prodlení, a nikoliv na smluvní pokutu, když se jedná o dva odlišné instituty, když smluvní pokuta je dle ustálené judikatury považována za samostatný nárok a nikoliv za příslušenství pohledávky jako je tomu u úroků z prodlení.

22. Pokud se týká přiměřenosti žalované smluvní pokuty, pak po právní stránce soud věc posoudil podle § 2051 o.z., dle něhož může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Při právním hodnocení věci soud postupoval podle rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.1.2023 ve věci sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, zejména pak podle odst. 60 a odst. 61 rozsudku, tj. aplikoval tzv. tříkrokový test, když posuzoval přiměřenost konkrétního vzneseného nároku a nikoliv přiměřenost ujednání samotného, které zůstává nedotčeno v souladu se zásadou pacta sunt servanda. Na prvním místě se soud v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR zabýval funkcí smluvní pokuty. Soud v tomto případě vycházel z obecných výkladových pravidel občanského zákoníku a v souladu s § 556 o.z. zohlednil především vůli jednající strany žalobce, když předmětná smluvní pokuta byla do kupní smlouvy zakomponována právě na základě připomínek a požadavků žalobce, který smluvní pokutu označil za čistě sankčního charakteru, tj. mělo se jednat o smluvní pokutu sjednanou bez ohledu na případně způsobenou škodu v důsledku porušení zajištěné povinnosti. Právě vůle žalobce byla při sjednání smluvní pokuty určující a strana žalovaná v tomto ohledu žalobci pouze vyhověla. Pro posouzení přiměřenosti nároku žalobce tedy soud vycházel z míry zásahu do zájmů věřitele, přičemž měl na paměti také okolnost, že kupní smlouvu žalobce uzavřel v pozici spotřebitele, zatímco žalovaná v pozici podnikatele. Ve druhém kroku při přezkumu přiměřenosti žalovaného nároku ze smluvní pokuty se soud zabýval posouzením okolností porušení smluvní povinnosti a v neposlední řadě taktéž přihlédl k dotčení zájmů věřitele, okolnostem známým v době sjednávání smluvní pokuty, jakož i okolnostem známým v době porušení smlouvy i okolnostem nastalým po porušení povinnosti Soud má za to, že k porušení povinnosti ze strany žalované došlo v důsledku obyčejného lidského opomenutí, když je evidentní, že kvitance v rozhodném období, tj. ke dni 15.6.2018 existovala, pouze nebyla předána či doručena žalobci. V žádném případě se nejednalo o úmysl žalované, žalobce jakkoliv poškodit ani o jinak nepoctivé jednání ze strany žalované. Tomu byl měl podle názoru soudu odpovídat také „trest“ žalované představovaný smluvní pokutou. Soud se dále domnívá, že taktéž žalobce, pakliže mu nadstandardně záleželo na zajištění předání/doručení kvitance a při sjednávání smluvní dokumentace byl jeho právní zástupce aktivní s cílem předmětnou povinnost zajisti smluvní pokutou, mohl být v daném případě aktivnější a žalovanou o předání/doručení kvitance požádat dříve, než až po uplynutí více než 3 let, kdy se smluvní pokuta vyšplhala do částky ve výši takřka dvojnásobku kupní ceny příslušného garážového stání. Pokud se tedy týká míry zásahu do zájmů žalobce, pak je zřejmé, že v důsledku porušení zajištěné povinnosti žalované došlo k nekomfortní situaci žalobce, který sám v roce 2021 musel zajistit předání kvitance od banky, nicméně, jak bylo uvedeno výše, sám žalobce mohl této právně nekomfortní situaci předejít, pakliže by žalovanou stran předání/doručení kvitance zaurgoval již v roce 2018. Soud má za to, že žalovaná si nepočínala, tak jak podle čl. 6.4. kupní smlouvy měla, nicméně s ohledem na všechny posouzené okolnosti daného případu má soud jednoznačně za to, že moderace smluvní pokuty je v daném případě na místě, když o nepřiměřenosti výše smluvní pokuty, tj. žalované částky, a to i po odečtení její promlčené části, nemá soud žádné pochybnosti. Zásah do pohledávky žalobce prostřednictvím moderačního práva je tedy podle názoru soudu ospravedlnitelný. Při stanovení přiměřené výše smluvní pokuty, tak aby zůstal zachován její přiměřený sankční efekt odpovídající míře zásahu do zájmů žalobce a všech souvisejících okolností jako individuální prevence smluvní pokuty soud považuje za přiměřenou smluvní pokutu částku odpovídající 10 % z ceny předmětu koupě – garážového stání, tj. 55 000 Kč (cena garážového stání sjednána na 550 000 Kč), když je to právě hranice max. 10 % z ceny předmětu plnění, která bývá z hlediska praxe a obchodních zvyklostí ve smlouvách mezi podnikateli sjednávána jako nepřekročitelná a maximální. Jelikož se v daném případě na straně žalobce jedná o spotřebitele, soud tuto částku navýšil o dalších 10 000 Kč, aby zohlednil jeho slabší postavení v daném smluvním vztahu. Celkově tedy soud uplatněný nárok na úhradu smluvní pokuty „zmoderoval“ tak, že za přiměřenou smluvní pokutu v daném případě čistě sankčního charakteru plně vyvažující zásah do zájmů žalobce považuje částku 65 000 Kč.

23. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je částečně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalovaná skutečně nesplnila svoji povinnost předat či doručit žalobci potvrzení banky o vzdání se zástavního práva, zajištěnou pro případ prodlení smluvní pokutou ve výši 1 000 Kč denně, vše dle čl. 6.4. kupní smlouvy ze dne 7.12.2018. Argumentaci strany žalované, kdy na jedné straně tvrdí, že povinnost zajistit předání/doručení kvitance žalobci smluvní pokutou vůbec zajištěno nebylo a současně tvrdí, že tato povinnost byla splněna již přenesením této povinnosti na banku na základě uzavřené smlouvy o vázaném účtu a současně tvrdí, že i přesto tuto povinnost splnila jednak sama, prostřednictvím zesnulého pana [jméno FO] (což nelze prokázat) a jednak prostřednictvím banky, za kterou měl kvitanci předat [jméno FO], je nevěrohodná a vnitřně rozporuplná.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl analogicky podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, a dále analogicky podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo úvaze soudu. Jelikož v daném řízení záviselo rozhodnutí o výši plnění výhradně na úvaze soudu a žalobce byl co do základu nároku ve věci úspěšný, přiznal soud žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu 100 % úspěchu ve věci z přiznané částky 65 000 Kč, kterou soud pro účely náhrady nákladů řízení považuje mj. za tarifní hodnotu pro výpočet náhrady odměny za zastupování, nicméně také za základ pro účely výpočtu soudního poplatku dle sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud tedy přiznal žalobci proti žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši 63 750 Kč představující 12,5 úkonů právní služby dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 3 700,-Kč za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 65 000,- Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k úhradě smluvní pokuty ze dne 23.6.2021 – úkonu, předžalobní výzva ze dne 17.8.2021 – úkonu, žaloba/návrh na vydání platebního rozkazu ze dne 6.8.2021, vyjádření žalobce ze dne 27.1.2022 k odvolání žalované proti rozsudku pro uznání, účast na jednání před Městským soudem v Praze dne 13.4.2022, vyjádření žalobce ze dne 7.11.2022 k dovolání žalované, vyjádření žalobce k žádosti soudu s návrhem žalobce na přerušení řízení ze dne 30.6.2023 – úkonu, vyjádření žalobce k návrhu žalované na přerušení řízení ze dne 27.7.2023, vyjádření žalobce ze dne 18.1.2024 v návaznosti na jednání konané dne 19.12.2023 a vyjádření žalobce k výzvě soudu ze dne 19.4.2024 v návaznosti na jednání konané dne 12.3.2024, 3 x účast na ústním jednání u Obvodního soudu pro Prahu 8 ve dnech 19.12.2023, 12.3.2024 a 11.6.2024), tj. 46 250 Kč, 12,5 x režijní paušál á 300,-Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. 3 750 Kč, DPH ve výši 21 % ze základu 50 000 Kč ve výši 10 500 Kč, soudní poplatek podle zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků ve výši 5 % odpovídající přiznané částce 65 000 Kč ve výši 3 250,-Kč. Výzvu k úhradě smluvní pokuty ze dne 23.6.2021 soud přiznal v rozsahu úkonu, když tato obsahovala pouze zjednodušený skutkový a právní rozbor věci. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení právnímu zástupci žalobce.

25. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.

Poučení