7 C 205/2023 - 256

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení částky 1 976 516 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 192 551,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 102 162,30 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 38 417,30 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 25 611,50 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení a ve výši 14,75 % ročně z částky 26 360,50 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení dalších 1 783 964,40 Kč a dalšího příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení nad rámec uvedený ve výroku I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 104 260, 40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení placených státem ve výši 6 737, 30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.

V. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení placených státem ve výši 1 006,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 26. 7. 2023 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 1 850 516 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila následujícími právně významnými skutkovými tvrzeními. Tvrdila, že na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 10. 2022, č.j. 26 D 606/2014-524, které nabylo právní moci dne 27. 10. 2022 je po projednání pozůstalosti po [jméno FO] (dále jen Zůstavitelka) spoluvlastníkem s podílem ve výši id. na nemovitostech v k.ú. [adresa], konkrétně pozemku parc. č. [hodnota], jeho součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] a dále pozemku parc. č. [hodnota] (dále jen Nemovitosti). Zůstavitelka zemřela 6. 4. 2014. Od úmrtí Zůstavitelky užívá Nemovitosti výlučně žalovaný. Tvrdila, že z toho důvodu má právo na zaplacení žalované částky s příslušenstvím, a to proto, že žalovaný Nemovitosti nadužívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu a bezdůvodně se tak obohacuje na její úkor. Bezdůvodné obohacení požadovala od smrti Zůstavitelky, vycházeje z toho, že dědictví nabyla k okamžiku její smrti. Žalované období v žalobě proto vymezila datem 7. 4. 2014 – 30. 6. 2023. Žalovaný žalovanou částku neuhradil ani k předžalobní výzvě ze dne 11. 7. 2023, která mu byla zaslána dne 14. 7. 2023.

2. Následnými rozšířeními žaloby o další žalované období, a to o částku 54 000 Kč s úrokem z prodlení od 27. 9. 2023 do zaplacení, o částku 36 000 Kč s úrokem z prodlení od 6. 12. 2023 do zaplacení a o částku 36 000 Kč s úrokem z prodlení od 6. 2. 2024 do zaplacení, kdy tato rozšíření byla připuštěna usneseními soudu prvního stupně ze dne 1. 11. 2023, č.j. 7 C 205/2023-29 (právní moc dne 10. 11. 2023), ze dne 12. 12. 2023, č.j. 7 C 205/2023-38 (právní moc dne 20. 12. 2023) a ze dne 26. 3. 2024, č.j. 7 C 205/2023-61 (právní moc dne 2. 4. 2024) byla žaloba rozšířena až na částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím, přičemž žalované období bylo takto rozšířeno až do 31. 1. 2024. Příslušenství z rozšířených částek žalobkyně požadovala ode dne, kdy rozšíření žaloby doručila soudu.

3. K podané žalobě se vyjádřil žalovaný tak, že ji neuznává. Nesporoval, že v žalovaném období skutečně Nemovitosti výlučně užíval. Tvrdil, že mezi ním a zůstavitelkou existovala dohoda o bezplatném užívání Nemovitostí, která přešla na dědice, a proto má právo Nemovitosti užívat bezplatně. Nad rámec této obrany pak vznesl námitku promlčení. Dále namítal, že požadovaná částka převyšuje obvyklou cenu pronájmů srovnatelných nemovitostí v místě a čase, kdy znalecký posudek předložený žalovanou nereflektuje zastaralý stav Nemovitostí. Dále namítal, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, neboť tato nastoupila do dědického řízení na místo své matky (dcery Zůstavitelky), která byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2020 ve věci sp. zn. 47 T 4/2017 odsouzena za to, že podvrhla závěť Zůstavitelky, pročež se stala dědicky nezpůsobilou a na její místo nastoupily její dvě dcery, z nichž jednou je žalobkyně. Poukázal na to, že druhá dcera uplatňuje tentýž nárok v řízení vedeném soudem prvního stupně pod sp. zn. 13 C 65/2023.

4. V kontextu navazující argumentace žalovaného společenstvím jmění po dobu vedení řízení o projednání pozůstalosti po Zůstavitelce žalobkyně následně svá skutková tvrzení podáním ze dne 31. 1. 2025 (po poučení o koncentraci řízení podle ust. § 118b o.s.ř. poskytnutém na první jednání ve věci) upravila tak, že žalovanou částku požaduje napříště již z titulu náhrady škody, kdy k výzvě soudu při jednání dne 24. 3. 2025, aby upřesnila, jakou povinnost žalovaný porušil, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu škody, tvrdila, že žalovaný porušil svou povinnost tím, že Nemovitosti v žalovaném období nadužíval nad rámec svého spoluvlastnického podílu.

5. Soud věc projednal, kdy na základě nesporných tvrzení účastníků a provedených důkazů, které hodnotil postupem podle ust. § 132 o.s.ř., dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.

6. Z nesporných tvrzení účastníků, která vzal soud za vlastní, má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky Nemovitostí, přičemž žalovaný je vlastníkem podílu o velikosti id. , žalobkyně je vlastníkem podílu ve výši id. na Nemovitostech. Nemovitosti v žalovaném období užíval výlučně sám žalovaný.

7. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5.10.2022, č.j. 26 D 606/2014-524 má soud za prokázáno, že žalobkyně svůj podíl na Nemovitosti nabyla v rámci projednání pozůstalosti po své babičce [jméno FO], [datum]. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 27. 10. 2022.

8. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 11. 2020, č.j. 26 D 606/2014-382 a na něj navazujícího usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č.j. 29 Co 362/2021-437 soud zjistil, že jimi byla ukončena účast matky žalobkyně [jméno FO] v řízení o projednání pozůstalosti po Zůstavitelce, neboť [jméno FO] byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2020 ve věci sp. zn. 47 T 4/2017 shledána vinnou, že dne 1. 10. 2014 v řízení o projednání pozůstalosti po Zůstavitelce předložila závět s padělaným podpisem Zůstavitelky. Uvedená rozhodnutí nabyla právní moci dne 18. 11. 2021.

9. Ze znaleckého posudku [právnická osoba]. soud zjistil, že tento znalecký ústav se zabýval stanovením tržního nájemného za Nemovitosti v místě čase. Na základě výslovného požadavku žalobkyně v rámci znaleckého úkolu pak zohlednil možnost parkování, komerční využívání prostoru v suterénu domu jako ordinace, přičemž dle výslovného požadavku žalobkyně dále na prostor suterénu (ordinace) nahlížel jako na prostor, který generuje zisk. Pokud jde o popis Nemovitostí, vyšel z toho, že objekt je postaven podle stavební dokumentace z roku 1928, plášť není zateplen, jako vady rodinného domu shledal zastaralý prvek rozvodů, podstandardní prvek vybavení, zastaralý prvek: zdivo, okna a střecha. Vzdor těmto zjištěním stav objektu hodnotil jako udržovaný a velmi dobrý s tím, že je nutná celková rekonstrukce, aby objekt splňoval standardy bydlení. Na základě srovnání s jinými (dle znalce srovnatelnými) nemovitostmi, kterým přidělil příslušné srovnávací koeficienty vybraných parametrů nemovitostí, pak dospěl k závěru, že hodnotu tržního nájemného lze stanovit pro rok 2014 částkou 71 000 Kč měsíčně, pro rok 2015 částkou 73 000 Kč měsíčně, pro rok 2016 částkou 75 000 Kč měsíčně, pro rok 2017 částkou 77 000 Kč měsíčně, pro rok 2018 částkou 77 000 Kč měsíčně, pro rok 2019 částkou 78 000 Kč měsíčně, pro rok 2020 částkou 75 000 Kč měsíčně, pro rok 2021 částkou 79 000 Kč měsíčně, pro rok 2022 částkou 81 000 Kč měsíčně, pro rok 2023 částkou 84 000 Kč měsíčně a pro rok 2024 částkou 84 000 Kč měsíčně.

10. Ze znaleckého posudku [jméno FO] soud zjistil, že tento byl zpracován pro účely stanovení výše obvyklého (nikoliv tržního) nájemného za Nemovitosti v řízení vedeném soudem prvního stupně pod sp. zn. 13 C 65/2023, v němž žalovaného žaluje sestra žalobkyně v obdobné věci. Pokud jde o stav Nemovitostí, ten hodnotil jako celkově zhoršený vzhledem ke stáří Nemovitostí, které jsou v užívání od roku 1929 bez větších stavebních úprav a oprav. V suterénu vlhnou stěny, sklípky a kotelna jsou ve špatném stavu, elektrorozvody jsou v původním stavu (hliníkové), podkroví není zateplené, musí docházet k tepelným ztrátám, stropy jsou prohnuté, na zadní straně fasády je trhlina od terénu až do stropní konstrukce. Úpravy v suterénu, kde je ordinace, jsou provedeny bez hydroizolací, stoupačky studené a teplé vody jsou zastaralé. Na základě srovnání s jinými (dle znalce srovnatelnými) nemovitostmi, kterým přidělil příslušné srovnávací koeficienty vybraných parametrů nemovitostí, pak dospěl k závěru, že hodnotu obvyklého nájemného, resp. podílu žalobkyně na obvyklém nájemném za období 2014 – 2023 lze vyčíslit částkou 1 450 000 Kč. Pokud jde o nájemné v období 1 – 9/2024, zde znalec stanovil porovnávací hodnotu nájemného ve výši 55 123 Kč měsíčně (tab. na str. 109 posudku), z čehož lze poměrově pro uvedené období dopočítat (při zohlednění konstantního koeficientu úprav zjištěných porovnávacích hodnot v tab. na str. 109 posudku proti hodnotám výsledným dle tabulky na str. 111 posudku stanovených znalcem), že obvyklá hodnota měsíčního nájmu je pro 1 – 9/2024 je dle závěrů znalce stanovena částkou 54 219 Kč.

11. Vzhledem k tomu, že ze znaleckých závěrů uvedených v citovaných posudcích vyplývaly určité nejasnosti a nesrovnalosti, přistoupil soud postupem podle ust. § 127 odst. 2 o.s.ř. k výslechu znalců.

12. Z výslechu znaleckého ústavu [právnická osoba]. soud zjistil, že předmětem posudku bylo stanovení tržního nájemného, neboť obvyklé nájemné nebylo možno stanovit, neboť nebyl nalezen dostatečný počet realizovaných nájemních smluv. Ústav uvedl, že obvyklé nájemné stanovit nelze. K rozporům na zjištění a popsaný stav domu a závěr o stavu domu jako velmi dobrý znalecký ústav uvedl, že ten byl učiněn vzhledem ke stáří domu. Pokud v rámci srovnání byly přidělovány určité koeficienty, jde o odborný názor znalce. Pokud jde o specifika zohledněná v rámci znaleckých závěru (parkování, ordinace generující zisk), ta byla zohledněna výlučně na základě zadání žalobkyně. Přiměřeně tomu pak byly přidělovány jednotlivé srovnávací koeficienty. Výsledné zjištěné tržní hodnoty nájmů byly stanoveny z porovnávaných vzorků, které byly redukovány koeficientem 0,95, neboť o cenách nájmů se moc nelicituje.

13. Z výslechu znalce [jméno FO] soud zjistil, že je skutečně těžké zjistit realizované ceny nájmů v počátku žalovaného období. Pro splnění znaleckého úkolu vycházel z databáze INEM, obsahující inzerované ceny nájmů, jde o oceňovací program, v němž jsou údaje o popisu nájemních nemovitostí a fotografie. Je stavební inženýr, celý život se pohyboval ve stavebnictví a je schopen kvalifikovaně posoudit stav nemovitostí na základě fotografií. Pro účely posudku dále vyšel z databáze flat-zone, která již obsahuje realizované nájmy nemovitostí, v této databází jsou však údaje až od roku 2018. Znalec proto provedl srovnání vývoje trendu obvyklého (realizovaného) nájemného (viz. grafy v posudku), aby ověřil, že jeho znalecké závěry jsou správné, což si porovnáním vývoje trendu cen obvyklého nájemného potvrdil. Pokud jde o stav Nemovitostí, ten označil spíše jako horší, proto srovnávané nemovitosti (z databáze INEM, z níž vycházel i znalecký ústav [právnická osoba].) upravil výsledným koeficientem 0,55, neboť srovnávané nemovitosti byly výrazně vyšší kvality, než posuzované Nemovitosti.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 7. 2023, podacího lístku a výpisu ze sledování zásilek soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ta mu byla doručena dne 17. 7. 2023.

15. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti a další dokazování neprováděl, neboť dospěl k závěru, že na základě zjištěného skutkového stavu lze o věci rozhodnout. Soud zamítl pro nadbytečnost důkaz výslechem svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [jméno FO], když tito byly navrhování k tvrzení žalovaného o dohodě o bezplatném užívání uzavřené s žalovanou, jejíž případnou existenci s ohledem na zjištěné skutkové okolnosti a v úvahu připadající právní posouzení soud shledával nepodstatnou (k tomu viz. dále).

16. Na základě shora uvedených zjištění pak soud skutkově uzavřel, že žalovaný v žalovaném období výlučně užíval Nemovitosti, jejichž podílovým spoluvlastníkem s podílem o velikosti id. se ke dni smrti Zůstavitelky stala žalobkyně. Žalobkyně po Zůstavitelce dědila pouze proto, že její matka se stala dědicky nezpůsobilou v důsledku toho, že v řízení o projednání pozůstalosti po Zůstavitelce předložila padělanou závět Zůstavitelky. Matka žalobkyně byla účastníkem pozůstalostního řízení až do ukončení její účasti na tomto řízení, k němuž došlo pravomocně ke dni 8. 11. 2021, do té doby žalobkyně účastníkem pozůstalostního řízení vůbec nebyla. Podíl na Nemovitostech pak žalobkyně nabyla na základě rozhodnutí pozůstalostního soudu, které nabylo právní moci dne 27. 10. 2022. Pokud jde o stanovení výše obvyklého nájemného, tu soud vzal za prokázanou ve výši stanovené znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], a to z následujících důvodů. Podle závěrů soudu znalec [jméno FO] přesvědčivěji v rámci své výpovědi vysvětlil své závěry uvedené v písemném vyhotovení svého posudku. Znalecký posudek spol. [právnická osoba]. diskvalifikovaly především speciální pokyny žalobkyně na zohlednění umístění ordinace, a to dokonce jako provozu generujícího zisk, když takové pokyny nejsou podle názoru soudu relevantní pro stanovení obvyklého nájemného a zkreslují výsledné ocenění. Dále posudek ústavu shledává soud nevěrohodným co do stanovení celkového stavu domu, který byl zjevně špatný s ohledem na popsaná zjištění obou znalců, tedy nikoliv velmi dobrý, jak uvedl ústav, šlo o dům z roku 1928, bez větších úprav a oprav, takovou nemovitost nelze zásadně srovnávat s nemovitostmi, s nimiž spol. [Anonymizováno] srovnávala, aniž by špatný stav domu přiměřeně zohlednila, v tomto se soud naopak ztotožňuje s výslechem znalce [jméno FO], který uvedl, že srovnávané nemovitosti byly výrazně lepšího stavebního stavu, což znalec [jméno FO] ocenil korekčním koeficientem 0,55, zatímco znalecký ústav pracoval s koeficientem 0,95, tedy jako by šlo o nemovitosti kvalitativně srovnatelných parametrů. Je třeba zdůraznit, že oba znalci vycházeli z databáze INEM. Přitom již z fotodokumentace srovnatelných nemovitostí (založené v posudku spol. [Anonymizováno]) jsou i laikovi zjevné kvalitativní rozdíly vybraných srovnatelných nemovitostí ve srovnání s předmětnou Nemovitostí , jejíž stav je velmi výrazně horší. Soud se zcela ztotožňuje s korekčním koeficientem 0,55 použitým znalcem [jméno FO] a shledává jej přiléhavějším, kdy přihlédl i k tomu, že znalec je stavební inženýr, tedy osoba kvalifikovaná k takovému posouzení stavebních parametrů Nemovitosti, jakož i k tomu, že znalec [jméno FO] své závěry ověřil i na vývoji trendu nájemného dle údajů poskytnutých z databáze flat – zone shromažďující realizované nájmy, byť tato databáze obsahuje údaje až od roku 2018. Soud tedy uzavřel, že obvyklé měsíční nájemné za užívání Nemovitostí lze podle závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] stanovit za rok 2024 částkou 54 219 Kč, za rok 2023 částkou 51 223 Kč, za rok 2022 částkou 47 408,50 Kč, za rok 2021 částkou 58 034,60 Kč, za rok 2020 částkou 56 656,50 Kč, za rok 2019 částkou 55 310 Kč, za rok 2018 částkou 52 040,40 Kč, za rok 2017 částkou 48 770,80 Kč, za rok 2016 částkou 41 414,30 Kč, za rok 2015 částkou 41 141,90 Kč a za rok 2014 částkou 31 333,30 Kč.

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

18. Vzhledem k tomu, že k úmrtí zůstavitelky došlo dne 6. 4. 2014 aplikoval soud na věc příslušná ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.).

19. Dle § 1236 o.z. platí, že nabude-li věc do vlastnictví více osob spojených na základě smlouvy, zákona nebo jiné právní skutečnosti ve společenství, ať již se jedná o manžele, osoby spojené v rodinné společenství, společenství dědiců nebo jiná obdobná společenství, platí, že má každá z těchto osob právo k celé věci.

20. Dle ust. § 2991 o.z. pak platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 1479 o.z. dědické právo vzniká smrtí zůstavitele.

22. Podle § 1635 odst. 2 o.z. nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti; totéž platí o vzdálenějších potomcích téhož předka.

23. Nejvyšší soud v rozhodnutí č.j. 24 Cdo 877/2024-680 potvrdil své dříve vyslovené a ustálené právní závěry, že dědictví se sice nabývá smrtí zůstavitele (s účinností ke dni smrti zůstavitele), ale jen tehdy a v takové podobě, jak to vyplývá z usnesení o dědictví, jímž se dědické řízení končí (srov. § 481 a násl. obč. zák., § 175q o. s. ř.). Z hlediska okamžiku nabytí dědictví je ovšem podstatné, že bez ohledu na to, jaká uplynula doba od smrti zůstavitele, se tímto usnesením o dědictví pouze (zpětně) deklarují právní vztahy s účinností ke dni smrti zůstavitele, neboli – řečeno jinak – tímto usnesením se toliko potvrzují právní vztahy, které vznikly (a existovaly) již ke dni smrti zůstavitele.

24. Podle § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

25. Podle § 629 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

26. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 1464/2005 ze dne 19. října 2005 vyslovil závěr, že stala-li se osoba, jíž svědčilo právo osobního užívání bytu vlastníkem, resp. spoluvlastníkem, nemovitosti, v níž se byt nacházel, mělo to za následek zánik jejího práva osobního užívání bytu, neboť je pojmově vyloučeno, aby vlastník užíval byt v domě ve svém vlastnictví z jiného právního důvodu než z titulu vlastnického práva k domu, v němž se byt nachází; je tedy pojmově vyloučeno, aby byl současně zavázaným i oprávněným z užívacího vztahu. To platí i v případech spoluvlastnického vztahu k domu, neboť žádný ze spoluvlastníků nemůže být v užívacím vztahu k ostatním spoluvlastníkům; i v takovém případě může spoluvlastník užívat byt pouze z titulu svého (spolu)vlastnického práva k domu. Soud má za to, že uvedené závěry lze pro jejich obecnou povahu přiměřeně aplikovat i za účinnosti o.z. a dopadají tak na právě projednávanou věc.

27. Nejvyšší soud dále v rozsudku č.j. 22 Cdo 398/2024-192 uzavřel, že jestliže jeden z bývalých manželů bez dohody či rozhodnutí soudu vyloučil druhého z nich po určité období z užívání společné věci, jde o problematiku, kterou se zabýval i Ústavní soud v usnesení ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2404/18 (toto usnesení je přístupné na webových stránkách Ústavního osudu http://nalus.usoud.cz), v němž uvedl, že užívání celé věci jedním z manželů nemůže zakládat jeho bezdůvodné obohacení (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 33 Odo 1229/2006). Soud má za to, že uvedené závěry lze pro jejich souvztažnosti k ustanovením o.z. upravujícím společenství jmění (k tomu srov. § 1236 o.z.) přiměřeně aplikovat i na projednávanou věc, kde je společenství jmění tvořeno okruhem dědiců po Zůstavitelce.

28. Na základě shora uvedeného pak soud dospěl k následujícím právním závěrům.

29. Od smrti zůstavitelky dne 6. 4. 2014 se ustavilo společenství jmění k majetku v dědické podstatě po Zůstavitelce [jméno FO] ve smyslu ust. § 1236 o.z. Právní skutečnost, které k ustavení takového společenství vedla, byla právě smrt Zůstavitelky. Společníky uvedeného společenství po dobu od smrti zůstavitelky (6. 4. 2014) pak byly žalovaný a matka žalobkyně, a to jako v úvahu připadající dědicové, a to až do 18. 11. 2021, kdy matka žalobkyně přestala být společníkem společenství jmění (pozbyla své dědické právo) v důsledku ukončení její účasti v dědickém řízení rozhodnutím soudu a na její místo tímto okamžikem nastoupila žalobkyně podle § 1635 odst. 2 o.z.

30. S ohledem na existenci společenství jmění dle ust. § 1236 o.z., kdy každý ze společníků takového společenství má právo k celé věci, je pojmově vyloučeno, aby žalobkyně za dobu trvání společenství jmění (dědiců) měla nárok na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu, že žalovaný Nemovitosti nadužíval nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Takové právní závěry byly potvrzeny shora odkazovanou judikaturou vyšších soudů, byť v poměrech společného jmění manželů.

31. I pokud by žalobkyně měla jiný právní nárok v rámci společenství jmění, např. nárok na náhradu škody, kdy takovou argumentaci žalobkyně začala uplatňovat v samotném závěru projednání věci, poté, co již řízení bylo koncentrováno podle ust. § 118b o.s.ř., nadto porušení povinnosti žalovaného spatřovala toliko v tom, že Nemovitosti užívá nad rámec svého podílu, i tak by k uplatnění takového nároku nebyla aktivně věcně legitimována nejméně za dobu, po kterou nebyla účastníkem řízení o projednání pozůstalosti po Zůstavitelce, tj. od 6. 4. 2014 do 18. 11. 2021, neboť po tuto dobu nebyla dědicem (nebylo s ní tak jednáno) a nemohla být tedy účastna na společenství jmění. Pokud po dobu řízení o projednání pozůstalosti žalovaný Nemovitosti užíval, užíval je zcela v intencích ust. § 1236 o.z., neboť měl právo k celé věci (k celé pozůstalosti). Na druhé straně je však potřeba poukázat i na to, že stejné právo měli i ostatní účastníci pozůstalostního řízení po Zůstavitelce.

32. Společenství jmění pak zaniklo ke dni 27. 10. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení o potvrzení nabytí dědictví po Zůstavitelce. Teprve od tohoto data je žalobkyně oprávněna požadovat bezdůvodné obohacení, a to na podkladě toho, že žalovaný užívá společnou věc (Nemovitosti) zcela sám, tedy i na úkor spoluvlastnického podílu žalobkyně, což bylo mezi účastníky nesporné. Bezdůvodné obohacení je pak dáno výši obvyklého nájmu srovnatelné nemovitosti při zohlednění výše spoluvlastnického podílu žalobkyně, a to ve výši stanovení znaleckým posudkem [jméno FO].

33. Při zohlednění shora uvedených právních závěrů pak není důvodná námitka žalovaného, že nárok žalobkyně je promlčen, když nárok žalobkyně je důvodný za dobu od 28. 10. 2022 (právní moci usnesení) do 31. 1. 2024 (vymezeno žalobou), kdy s přihlédnutím k tomu, že nárok byl žalobou uplatněn dne 26. 7. 2023, byl uplatněn v promlčecí lhůtě 3 let podle ust. § 629 o.z. Nárok proto v rozsahu, v němž byl uplatněn důvodně, promlčen není.

34. Důvodná není ani námitka žalovaného, že Nemovitosti užívá na základě dohody o bezúplatném užívání Nemovitostí uzavřené se Zůstavitelkou před její smrtí, když s odkazem na shora citovanou judikaturu je pojmově vyloučeno, aby užíval Nemovitosti na základě jiného právního důvodu, než je jeho spoluvlastnické právo, které nebyl s účinky ke dni smrti Zůstavitelky (§ 1479 o.z.). S ohledem na právě uvedené právní posouzení soud pro nadbytečnost neprováděl výslechy svědků, jejichž slyšení bylo navrženo k tvrzení o dohodě o bezplatném užívání nemovitosti.

35. S ohledem na závěry soudu o pouze částečné důvodnosti nároku žalobkyně bylo dále bezpředmětné zabývat se námitkou žalovaného o jednání žalobkyně v rozporu s dobrými mravy, když k té soud pro úplnost dodává, že i kdyby nárok žalobkyně důvodný byl zcela (za celé žalované období), k takové námitce by nepřihlížel, neboť žalobkyně nemůže být činěna odpovědnou za jednání své matky, která se pokusila podvrhnout závět Zůstavitelky s padělaným podpisem.

36. Soud tedy uzavřel, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného je důvodný za dobu od 28. 10. 2022 do 31. 1. 2024, a to ve výši obvyklého nájemného stanoveného znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] (k tomu viz. shora), tedy celkem v částce 192 551,60 Kč s příslušenstvím.

37. Přiznané příslušenství je tvořeno zákonným úrokem z prodlení a žalobkyně na něj má právo podle ust. § 1968 a 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z částek uplatněných důvodně s ohledem na závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud u přiznaného příslušenství zohlednil právní povahu nároku (bezdůvodné obohacení), kdy jde o nárok, jehož splatnost není stanovena a nastává prvním dnem poté, kdy oprávněný o vydání bezdůvodného obohacení požádá povinného (k tomu např. NS ČR ve věci sp.zn. 29 Cdo 577/2019). Soud proto zohlednil, že splatnost části částky důvodně uplatněné žalobou nastala dne 17. 7. 2023, kdy byla žalovanému doručena předžalobní výzva, žalobkyně žádala příslušenství až od 25. 3. 2023, tedy z důvodně uplatněné části jistiny jde o příslušenství uplatněné důvodně. Pokud jde o příslušenství z částek, o něž žalobkyně žalobu rozšiřovala, pak zde žalobkyně netvrdila, že by výzva k vydání obohacení byla zasílána žalovanému, úrok žádala od doručení rozšíření žaloby soudu, na což soud nemohl reflektovat, proto příslušenství z částí částek dle jednotlivých rozšíření přiznal, avšak teprve ode dne následujícího po dni, kdy předmětná podání obsahující rozšíření žaloby byla doručena žalovanému, a to z částek, které z těchto rozšíření soud shledal důvodně uplatněnými dle závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], neboť takový okamžik považoval za uplatnění nároku na bezdůvodného obohacení vůči žalovanému z pohledu hmotného práva. Na podkladě shora uvedeného proto soud přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení z důvodně uplatněných částek, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to od dne následujícího po dni, v němž byly návrhy na rozšíření žaloby doručeny žalovanému.

38. Ve zbývající části uplatněné jistiny a dalšího zákonného úroku z prodlení nad rámec uvedený ve výroku I. pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy přiznal žalovanému, který měl ve věci poměrně větší úspěch, právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Pokud jde o poměr úspěchu a neúspěchu, ten soud s ohledem na poměry věci stanovil na základě počtu dnů žalovaného období, kdy nárok byl podle závěrů soudu uplatněn žalobkyní za 3586 dní, důvodně byl však uplatněn toliko za 461 dní, ve zbývajících 3125 dnech byl uplatněn nedůvodně. Takový způsob stanovení poměru úspěchu a neúspěchu s ohledem na právní povahu nároku soud shledal nejpřiléhavější. Z uvedeného pak soud určil, že žalobkyně byla úspěšná jen co do 13% a co do 87% byla neúspěšná. Žalovaný má proto právo na 74% plné náhrady nákladů řízení.

40. Plná náhrada nákladů řízení sestává z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 463 554, 60 Kč (výše obvyklého nájemného za celé žalované období dle znaleckých závěrů [tituly před jménem] [jméno FO]) sestávající z částky 14 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 14 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 14 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 2. 2024, z částky 14 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ve věci ) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 9. 2024, z částky 14 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 9. 2024, z částky 14 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ve věci) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 11. 2024, z částky 14 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 2. 2025 a z částky 14 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 3. 2025 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 116 440 Kč ve výši 24 452, 40 Kč. Celkem tak plná náhrada nákladů činí částku 140 892, 40 Kč, žalovaný má nárok na 74% této částky, tj. na částku 104 260, 40 Kč (výrok III.).

41. Soud jako neúčelně vynaložené náklady na právní zastoupení shledal náklady v souvislosti s vyjádřením ze dne 22. 3. 2024, kdy toto mohlo být jíž součástí vyjádření k žalobě a dále s replikou na vyjádření žalobkyně datovanou dnem 31. 1. 2025, kdy toto mohlo být součástí závěrečného návrhu učiněného při jednání soudu, za nějž náhrada přiznána byla.

42. Výrokem IV. a V. pak soud rozhodl o nákladech státu podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., a to podle poměrů úspěchu a neúspěchu účastníků. Soud platil náklady v souvislosti s výslechem znalců, a to částku 2 904 Kč znaleckému ústavu [Anonymizováno] [právnická osoba]., a částku 4 840 Kč znalci [tituly před jménem] [jméno FO]. Celkem tak náklady placené státem činí částku 7 744 Kč, z níž podle poměrů úspěchu ve věci soud ukládá žalobkyni zaplatit částku 6 737, 30 Kč jako 87% z celkových nákladů státu (výrok IV.) a žalovanému částku 1 006,70 Kč jako 13% z celkových nákladů státu (výrok V.).

43. Lhůty k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění náhrady nákladů řízení podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.