7 C 22/2021-91

Rubrum

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Grenarovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem Mgr. Radkem Suchým sídlem Vinohradská tř. 164, 130 00 Praha 3 - Vinohrady proti žalované: [osobní údaje žalované] o ochranu osobnosti a zaplacení částky 200 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna do 15 dnů od nabytí právní moci rozsudku zaslat na adresu žalobce a jeho právního zástupce omluvu následujícího znění: „ Tímto se omlouvám panu [anonymizována dvě slova] .. [anonymizováno] [celé jméno žalobce], [anonymizováno], za nepravdivé výroky o jeho osobě, které jsem uveřejnila na svých facebookových stránkách dne 21. června a 3. července 2020. Toto mé vyjádření obsahovalo výroky dotýkající se dobré pověsti, vážnosti, jména a důstojnosti pana [anonymizováno] v .. [anonymizováno] [celé jméno žalobce], [anonymizováno]“

II. Žalovaná je povinna na svém facebookovém profilu na sociální síti facebook, který užívá pod uživatelským jménem [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované] uveřejnit ve lhůtě do 15 dnů od nabytí právní moci rozsudku omluvu následujícího znění: „ Tímto se omlouvám panu [anonymizována dvě slova] .. [anonymizováno] [celé jméno žalobce], [anonymizováno] za nepravdivé výroky o jeho osobě, které jsem uveřejnila na svých facebookových stránkách dne 21. června a 3. července 2020. Toto mé vyjádření obsahovalo výroky dotýkající se dobré pověsti, vážnosti, jména a důstojnosti pana [anonymizováno] v .. [anonymizováno] [celé jméno žalobce], [anonymizováno]“

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplatit částku 200 000 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 26. 1. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaslání omluvy, zveřejnění omluvy na facebookovém profilu žalované a zaplacení částky 200 000 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaná v rámci příspěvků a komentářů na sociální síti facebook uveřejňovala nepravdivé, lživé a dehonestující výroky o žalobci, čímž závažným způsobem zasáhla žalobcovu čest, vážnost, dobré jméno a důstojnost a zneuctila žalobcovu kariéru a jeho pracovní a osobní život.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby pro absenci důkazů, že by byla autorkou uvedených příspěvků a komentářů a namítla, že žalobce není pasivně legitimován, neboť příspěvky se týkají úřední osoby [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalobce], nikoliv občana [celé jméno žalobce] a jeho osobního či soukromého života.

3. Žalobce v replice na svém návrhu setrval a tvrzení žalované označil za zmatečná a nesrozumitelná. V doplnění tvrzení a označení důkazů žalobce uvedl, že žalovaná dne 21. 6. 2020 zaslala na několik adres email, ve kterém žádala zahájení kázeňského řízení s žalobcem. Žalobce byl následně kontaktován telefonicky tajemnicí odborných komisí hnutí [anonymizováno], v němž byl žalobce v minulosti činný jako odborný garant. Tajemnice žalobci sdělila, že email byl zaslán tiskové mluvčí hnutí a dále byl postoupen na centrálu politického hnutí. Tímto emailem žalovaná objektivně mohla způsobit ohrožení cti, vážnosti, dobrého jména a důstojnosti žalobce, který je v současnosti zaměstnán jako akademický pracovník [anonymizováno 6 slov] v [obec], přičemž od roku 2017 je jmenován děkanem této fakulty. Emailem žalovaná žalobce dehonestovala v očích představitelů [stát. instituce], deníku [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno], čímž mohla žalovaná vážně ohrozit žalobcovo pracovní působení a akademické zařazení na pozici děkana. Pod facebookovým příspěvkem ze dne 21. 6. 2020 byla vedena diskuze, které se účastnili jak příslušníci [anonymizováno], tak studenti. Člen odborné komise pro vnitro a policii hnutí [anonymizováno] následně žalobce prostřednictvím emailu žádal o vysvětlení. Žalobce působil do roku 2017 na [ulice] [anonymizována tři slova] v [obec] a po uveřejnění příspěvků na facebooku se příslušníci [anonymizováno] a zaměstnanci této školy dotazovali na jejich pravdivost. Na informace týkající se obsahu příspěvků se dotazovali rovněž rektor [anonymizována tři slova] v [obec], děkan fakulty [anonymizována tři slova], vedoucí kanceláře děkana fakulty [anonymizována dvě slova] a studenti [anonymizována dvě slova]. 4. [příjmení] [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované] zveřejnila dne 21. 6. 2020 příspěvek, ve kterém vyzvala příslušníky policie k potvrzení, že žalobce byl ve služebním poměru (zjištěno z printscreenu na č. l. 52).

5. Žalovaná dne 21. 6. 2020 odeslala jménem [anonymizována tři slova] zprávu, podle které žalobce neuvádí pravdu tím, že je [anonymizováno] ve výslužbě. Označila žalobce za prospěcháře a žádala prověřit tvrzení ve facebookovém příspěvku, která žalobce označují za právního analfabeta, lháře a [anonymizováno]. Tato zpráva byla zaslána na [stát. instituce] ([jméno] [anonymizováno], na adresu rezortního interního protikorupčního programu a prošetřovateli), hnutí [anonymizováno], advokátovi a bývalému členovi vědecké rady [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] v [obec], reportérovi [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] (zjištěno z emailové komunikace ze dne 21. 6. 2020). Emailová zpráva byla následně tiskovou mluvčí hnutí [anonymizováno] předána řediteli sekretariátu a dalším osobám (zjištěno z emailové komunikace ze dne 21. 6. 2020). Člen odborné komise pro vnitro a policii hnutí [anonymizováno] následně požádal žalobce o oficiální stanovisko ke komentáři postu na facebooku. Žalobce k nařčením uvedl, že jsou nepravdivá a dále se odmítl k nim vyjadřovat. V odpovědi byl žalobce týmž členem komise dotázán na užívání hodnostního označení„ [anonymizováno]“ s odkazem na své propuštění ze služební hodnosti [anonymizováno], neboť jako politicky angažovaná osoba má být transparentní. Žalobce následně musel vysvětlovat, že může užívat nejvyšší dosaženou hodnost, kterou v jeho případě byla hodnost [anonymizována dvě slova], hodnostní označení [anonymizováno], které žalobce užíval 7 let. Tentýž odborný člen komise reagoval na vysvětlení doporučením, aby žalobce užíval služební hodnost a hodnostní označení uvedené v rozhodnutí o propuštění (zjištěno z emailové komunikace z 22. 6. 2020 až 25. 6. 2020).

6. Na facebookové stránce [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované] byl dne 3. 7. 2020 zveřejněn příspěvek následujícího znění:„ Vážení, o bočních vstupech k [anonymizováno] a absenci služby v přímém výkonu určitých [anonymizováno] na [anonymizována dvě slova] už jsme psali. Oči ale neuvěří, co dokázal [anonymizováno] – z [anonymizována dvě slova] – [celé jméno žalobce], t.č. expert na [anonymizováno] a bezpečnost slovutné [anonymizováno]. Z veřejně dostupných informací ovšem zajistíme, že ho [anonymizováno] vůbec nezná = [anonymizováno] nikdy nebyl? Kdo mu jak hodnost dal, či propůjčil, je otázkou. Ovšem veřejnost uvádí v omyl? A můžeš mi zas poslat předžalobní výzvu, kolego, neboť jsem pořád [anonymizováno] víc, než ty jsi kdy byl [anonymizována dvě slova]“ Příspěvek byl uveřejněn s fotografií žalovaného, na níž se ve spodní části nachází jeho hodnost, jméno a příjmení (zjištěno z printscreenu na č. l. 51) a odpovědí [stát. instituce] k žádosti žalobkyně o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., podle které jsou požadované informace týkající se žalovaného součástí jeho osobního spisu, kterým [stát. instituce] nedisponuje (zjištěno z printscreenů na č. l. 42 a 44). [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] následně dne 4. 7. 2020 vyzvala prostřednictvím facebookového příspěvku k pomoci při pátrání po informacích ohledně žalovaného a jeho osobního spisu. K tomuto příspěvku je připojena mimo jiné i výše uvedená odpověď [stát. instituce] (zjištěno z printscreenu na č. l. 45). [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované] reagovala příspěvkem ze dne 5. 7. 2020 na komentář pod příspěvkem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (zjištěno z printscreenu na č. l. 49).

7. Příspěvkem blíže neurčeného data [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované] informovala, že jí začíná dovolená, kterou bude trávit na dětském letním táboře. Dne 10. 7. 2020 uveřejnila [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované] příspěvek, ve kterém uvádí, že se odvolala proti zamítnutí o předběžné otázce, k příspěvku je připojeno usnesení, v němž je jako strana žalující označena žalovaná. Dne 9. 7. 2020 [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované] uveřejnila příspěvek, podle kterého se ona, [anonymizováno] [celé jméno žalované], [anonymizováno] [číslo], měla dostavit na lékařské zkoumání. K příspěvku je rovněž připojena ofocená žádost o provedení prohlídky. Příspěvkem ze dne 6. 7. 2020 vyzvala [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované] k podpisu [anonymizováno] manifestu, a to buď u ní nebo v sídle [anonymizována tři slova]. Příspěvkem ze dne 2. 7. 2020 [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované] komentovala proces svého propuštění, k příspěvku je připojeno vyjádření adresované žalované (zjištěno z printscrenu na č. l. 58).

8. Žalovaná je uvedena na stránkách [anonymizováno 6 slov] jako koordinátor pro veterány a kontakt právní pomoci (zjištěno z webové stránky [webová adresa]).

9. Žalobci vznikl služební poměr příslušníka [stát. instituce] dne 1. 11. 2000 (zjištěno z rozhodnutí ředitele [anonymizováno] Okresního ředitelství [obec] ze dne 28. 6. 2007, č. [anonymizováno] [číslo]). Žalobce ukončil dne 30. 11. 2001 studium na Střední [anonymizováno] škole [stát. instituce] v [obec] absolvováním kvalifikačního kurzu základní odborné přípravy – zaměření služební pořádkové [anonymizováno] (zjištěno z osvědčení ze dne 29. 11. 2001). Dne 30. 5. 2006 žalobce získal titul bakalář na [anonymizována dvě slova] v [obec] a s účinností k tomuto datu byl žalobce jmenován do hodnosti [anonymizováno] (zjištěno z rozhodnutí ředitele [anonymizováno] Okresního ředitelství [obec] ze dne 5. 6. 2006, [anonymizováno] [číslo]). Dnem 1. 1. 2007 byl žalobce jmenován do služební hodnosti [anonymizována dvě slova], hodnostní označení [anonymizováno], ve služebním poměru na dobu neurčitou (zjištěno z rozhodnutí ředitele [anonymizováno] Okresního ředitelství [obec] ze dne 22. 12. 2006, č. [anonymizováno] [číslo]). Dnem 1. 4. 2008 byl žalobce jmenován do služební hodnosti [anonymizována dvě slova], hodnostní označení [anonymizováno]. V té době trval služební poměr žalobce již více než 8 let (zjištěno z rozhodnutí ředitele Střední [anonymizováno] školy [anonymizováno] v [obec] ze dne 26. 03. 2008, č. [anonymizováno] [číslo]). Dnem 30. 11. 2009 byl žalobce jmenován do služební hodnosti [anonymizováno], hodnostní označení [anonymizováno] (zjištěno z rozhodnutí ředitele Vyšší [anonymizováno] školy [anonymizováno] v [obec] ze dne 1. 12. 2009, č. [anonymizováno] [číslo] [rok]). Žalobce byl dnem 30. 6. 2013 ustanoven na služební místo vedoucí odboru, hodnostní označení [anonymizováno] (zjištěno z rozhodnutí ředitele Vyšší [anonymizováno] školy [anonymizováno] v [obec] ze dne 18. 6. 2013, [číslo]). Dnem 31. 10. 2015 byl žalobce jmenován do služební hodnosti [anonymizována dvě slova], hodnostní označení [anonymizováno], služební poměr žalobce v té době trval 16 let (zjištěno z rozhodnutí ředitele Vyšší [anonymizováno] školy a [ulice] [anonymizováno] školy [anonymizováno] v [obec] ze dne 30. 10. 2015, [číslo]). Dnem 16. 5. 2016 byl žalobce odvolán ze služebního místa [anonymizována dvě slova] a byl zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené (zjištěno z rozhodnutí ředitele Vyšší [anonymizováno] školy a [ulice] [anonymizováno] školy [anonymizováno] v [obec] ze dne 16. 5. 2016, č. [anonymizováno] [číslo] [rok], [číslo]). Dnem 10. 2. 2017 byl žalobce jmenován do služební hodnosti [anonymizováno], hodnostní označení [anonymizováno] (zjištěno z rozhodnutí rektora [anonymizována dvě slova] [země] v [obec] ze dne 10. 2. 2017, č. [anonymizováno] [číslo] [rok]). Žalobce byl ke své žádosti propuštěn ke dni 31. 12. 2019 ze služebního poměru (zjištěno z rozhodnutí rektora [anonymizována dvě slova] [země] v [obec] ze dne 25. 10. 2019, č. [anonymizováno] [číslo]). Žalobci, [anonymizováno] v . v . [anonymizováno] [celé jméno žalobce], [anonymizováno] – [anonymizováno] [číslo], bylo povoleno nošení služebního stejnokroje [stát. instituce] (zjištěno z povolení [anonymizována dvě slova] ze dne 19. 5. 2020, [číslo jednací]).

10. Podle § 204 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen„ zákon o služebním poměru“) je příslušník ve výslužbě oprávněn užívat nejvyšší dosažené hodnostní označení nebo hodnost.

11. Podle § 8 odst. 1 zákona o služebním poměru je nejvyšším hodnostním označením plukovník, které náleží ke služebním hodnostem vrchní rada, vrchní státní rada a vedoucím příslušníkům ve služební hodnosti rada.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl ve služebním poměru jako příslušník [stát. instituce] od 1. 11. 2000 do 31. 12. 2019, přičemž po dobu trvání tohoto poměru dosáhl nejvyšší služební hodnosti [anonymizována dvě slova] a nejvyššího hodnostního označení [anonymizováno]. V souladu s citovanými ustanoveními zákona o služebním poměru je tak žalobce oprávněn užívat nejvyšší dosažené hodnostní označení, a to [anonymizováno]. Vzhledem k výše uvedenému tak nelze přisvědčit tvrzením žalované, že žalobce užívá toto hodnostní označení neoprávněně. Konečně i sama žalovaná ve svém vyjádření ze dne 15. 2. 2021 tvrdila, že facebookové příspěvky směřovaly proti úřední osobě [anonymizováno] v.v [celé jméno žalobce], kterého žalobkyně odlišovala od občana [celé jméno žalobce], přičemž tento rozpor ve vlastních tvrzeních žalovaná nijak nevysvětlila. Za zcela nemístnou soud rovněž považuje námitku žalované týkající se nedostatku pasivní legitimace žalobce, neboť pasivní legitimace je přiřazena osobě, která je označena žalobcem za nositele určité subjektivní hmotněprávní povinnosti, jež je předmětem řízení a jíž odpovídá hmotněprávní oprávnění žalobce, kterého se vůči osobě pasivně legitimované domáhá (srov. BENDA, Ondřej. Pasivní legitimace. In: HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009). Pasivní věcná legitimace je tedy předpokladem pouze na straně žalované, na straně žalující ji vůbec nelze uvažovat.

13. Soud rovněž nemá pochybnosti o tom, že žalovaná je uživatelkou facebookové stránky [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované] a autorkou zde uveřejňovaných příspěvků. Kromě toho, že jméno a příjmení žalované jsou v názvu stránky a příspěvky jsou psané v první osobě, jejich obsah se rovněž týká i ryze osobních záležitostí žalované (např. informace o její dovolené) a dále její aktivistické činnosti, přičemž k těmto příspěvkům (opět psaným v první osobě) jsou obvykle připojeny neanonymizované kopie rozhodnutí soudů a správních orgánů, v nichž jako strana vystupuje právě žalovaná, jakož i osobních dokumentů s identifikačními údaji žalované. To, že žalobkyně je uživatelkou a autorkou příspěvků stránky [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované] bylo koneckonců prokázáno i v jiných soudních řízeních (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 8. 4. 2021, č. j. 8 C 146/2020-279, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. 21 Co 139/2021, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. 73 Cm 39/2021).

14. Podle § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

15. Podle § 82 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno, nebo aby byl odstraněn jeho následek.

16. Podle § 88 odst. 2. o. z. není svolení třeba (ani) v případě, když se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu, nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu.

17. Podle ustanovení § 2894 odst. 2 o. z. nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

18. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

19. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 o. z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

20. Ustanovení § 81 odst. 1 o. z. obsahuje generální klauzuli, podle které je chráněna osobnost člověka, včetně všech jeho přirozených práv, a že každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Odst. 2 téhož ustanovení pak připojuje demonstrativní výčet některých chráněných hodnot osobnosti člověka. Ustanovení § 82 o. z. pak zajišťuje možnost domáhat se ochrany proti různorodému spektru možných neoprávněných zásahů do osobnostních práv. Pro vznik uplatněného odpovědnostního nároku z ochrany osobnosti je nutná existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu, musí se jednat o neoprávněný, resp. protiprávní zásah a mezi neoprávněným zásahem a porušením (ohrožením) osobnostních práv žalobce musí být dána příčinná souvislost, přičemž veškeré tyto výše uvedené předpoklady musí být naplněny kumulativně, tedy všechny zároveň.

21. Neoprávněným zásahem je takový zásah, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, ze které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti, pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 701/2011).

22. V posuzovaném případě nepochybně dochází ke střetu dvou subjektivních ústavních práv, a to svobody projevu zaručené čl. 17 Listiny základních práv a svobod, a práva na ochranu osobnostních práv podle čl. 10 odst. 1 Listiny. Svobodou projevu přitom lze shledávat na straně žalované a ochranu osobnosti na straně žalobce. Při řešení kolize mezi základním právem na svobodu projevu a základním právem na ochranu důstojnosti a cti jednotlivce musí být brána v potaz zejména 1) povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový soud), 2) obsah výroku (např. zda jde o projev„ politický“ či„ komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama„ vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.) a konečně, 8) kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Tento výčet však není konečný, neboť v úvahu musí být vždy vzat celkový kontext věci a ve specifických případech mohou být významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2051/14). Při výkladu či aplikaci práva na takové vztahy je třeba pečlivě vážit a brát v potaz to, aby současně byla poskytnuta ochranu jak právům v rovině podústavního práva, tak právům základním (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2004 sp. zn. I. ÚS 185/04).

23. Prvním důležitým aspektem, který je nutno při vyvažování vzít v potaz, je klasifikace samotných sporných výroků, a to, zda sporné výroky mají charakter skutkového tvrzení, či hodnotícího soudu (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 156/99 ze dne 8. 2. 2000). Zatímco hodnotící soud je subjektivně zabarvené tvrzení, odrážející zejména názory či pocity autora, skutkové tvrzení je takové, u něhož lze jeho pravdivost objektivně zjistit. V uvedeném případě byl žalobce nařčen z neoprávněného užívání hodnostního označení a bylo zpochybněno jeho působení coby příslušníka [stát. instituce], jedná se tedy o skutková tvrzení, neboť jejich pravdivost je ověřitelná. Dalšími důležitými aspekty jsou charakter či povaha kritizovaných skutečností a rovněž status osoby dotčené kritikou, neboť obecně platí, že limity přijatelné kritiky jsou širší u politiků, než u soukromých osob. V projednávaném případě žalobkyně veřejnými komentáři zpochybňovala vzdělání a profesní působení žalobce. Žalobce je bývalým aktivním [anonymizováno] ve výslužbě, v minulosti působil jako předseda odborné komise v politickém hnutí [anonymizováno] a v současnosti působí jako děkan Fakulty [anonymizováno 6 slov]. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v minulosti politicky činný, působí jako funkcionář na vysoké škole, veřejně publikuje a přednáší, lze uzavřít, že se jedná o veřejnou osobnost (což koneckonců tvrdí i sám žalobce), tedy i otázky projednávané v tomto řízení se týkají věcí veřejných.

24. Při kritice veřejné záležitosti vykonávané veřejně působícími osobami platí z hlediska ústavního presumpce, že jde zpravidla o kritiku ústavně konformní. Jde o výraz demokratického principu, o výraz participace členů občanské společnosti na věcech veřejných. Přitom presumpcí ústavní konformity je chráněn toliko hodnotící úsudek, nikoli tvrzení faktů. Výše soud již dovodil, že sporné výroky mají charakter skutkových tvrzení, je tedy na žalované, aby v míře, v níž tyto tvrzené skutečnosti sloužily za základ kritiky, tyto skutečnosti sama důkazně prokázala. Dalším obecným pravidlem, které lze dovodit z evropské judikatury, je, že chce-li kdokoliv zveřejnit o jiné osobě informaci difamačního charakteru, nelze jeho počínání považovat za rozumné či legitimní, pokud neprokáže, že měl rozumné důvody pro spoléhání se na pravdivost difamační informace, kterou šířil, a dále pokud prokáže, že podnikl řádné dostupné kroky k ověření pravdivosti takové informace, a to v míře a intenzitě, v níž mu bylo ověření informace přístupné, a konečně, pokud sám neměl důvod nevěřit, že difamační informace je nepravdivá. Zveřejnění takové informace nelze považovat za rozumné ani tehdy, pokud si šiřitel informace neověří její pravdivost dotazem u osoby, které se informace týká a nezveřejní i její stanovisko, s výjimkou nemožnosti takového postupu anebo tam, kde to zjevně nebylo nutné. Důležité pro zvážení legitimního zveřejnění informace je zkoumání motivu zveřejnění. Legitimitu zveřejnění informace nelze dovodit, pokud by byla dominantně motivována touhou poškodit difamovanou osobu, pokud šiřitel sám informaci nevěřil anebo pokud ji poskytl bezohledně, aniž by se řádně staral o to, zda je či není pravdivá.

25. Žalovaná příspěvkem ze dne 21. 6. 2021 vyzvala příslušníky [anonymizováno] k potvrzení, že žalobce zaznamenali ve služebním poměru. Téhož dne odeslala prostřednictvím [anonymizována tři slova] na několik adres emailovou zprávu požadující zahájení kázeňského řízení pro neoprávněné užívání hodnostního označení [anonymizováno] ve výslužbě s připojeným urážlivým komentářem pocházejícím z diskuze pod výše zmíněným příspěvkem. Téhož dne žalobkyně požádala [stát. instituce] o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Odpověď [anonymizováno] ze dne 2. 7. 2020, podle které [stát. instituce] požadované informace nemá k dispozici a podle zákona je ani k dispozici mít nemusí, žalovaná připojila k příspěvku ze dne 3. 7. 2020, v němž zcela účelově dezinterpretovala tuto odpověď tak, že [stát. instituce] žalobce nezná, že [anonymizováno] tedy nikdy nebyl a tázala se, kdo a jak mu hodnost dal či propůjčil. V jednání žalované soud spatřuje prvky účelovosti a počínání žalobkyně nepovažuje za legitimní či dokonce rozumné, když žalovaná nejprve uveřejnila příspěvek obsahující kritiku a odeslala výše zmiňovaný email, a až teprve následně započala s kroky k ověření jejich pravdivosti (dotazem na [stát. instituce]). Komentáře pod prvním příspěvkem z 21. 6. 2021 obsahují i sdělení o tom, že si žalobce a jeho působení u [stát. instituce] mnoho osob pamatuje (např. z doby jeho působení na Vyšší [anonymizováno] škole [anonymizováno] v [obec], základní odborné přípravy a obvodního oddělení – srov. č. l. 58). Žalovaná však v tomto řízení netvrdila ani neprokazovala, že by tato tvrzení jakkoli prověřovala za účelem ověření pravdivosti svých vlastních tvrzení. V řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by se žalovaná pokusila ověřit pravdivost těchto informací přímo u žalobce. Dle názoru soudu se tak žalovaná nemohla rozumně spoléhat na pravdivost jí zveřejňovaných informací, když nepodnikla veškeré možné a rozumné kroky k jejich ověření, a svým jednáním prvoplánově zamýšlela poškodit osobu žalobce, o čemž svědčí i účelový výklad odpovědi [stát. instituce]. Byť se v případě žalobce jedná o osobu veřejně a politicky činnou, tedy osobu, která musí akceptovat větší míru zájmu a veřejné kritiky než běžní občané, žalobce sám svým jednáním žalovanou nijak nevyprovokoval a ke kritice nezavdal příčinu.

26. Žalovaná tak neoprávněně uveřejnila nepravdivé informace o žalobci, čímž zasáhla do jeho osobnostních práv, přičemž tento zásah je nejenže objektivně způsobilý nemajetkovou újmu vyvolat, ale nejméně v jednom případě ji skutečně vyvolal, neboť jak vyplývá z emailové komunikace mezi žalobcem a členem odborné komise, žalobce musel opakovaně vysvětlovat uvedená nařčení a obhajovat se, a to právě v důsledku výroků žalované. Soud tedy uzavírá, že došlo ke splnění všech předpokladů pro vznik odpovědnosti.

27. Čest je integrální a důležitou součástí důstojnosti člověka. Formuje rovněž základ mnoha rozhodnutí činěných členy demokratické společnosti, která jsou fundamentální pro její dobré fungování. Čest hraje roli ve vztazích, jako např. koho zaměstnavatel zaměstná, resp. pro koho pracovník chce pracovat, je rozhodující při úvaze o tom, kdo má postoupit do vyšších pracovních či funkčních pozic, čest je důležitá pro rozhodnutí o tom, s kým navázat obchodní vztahy nebo komu bude dán hlas v politickém životě. Je-li jednou čest pošpiněna neopodstatněným obviněním vyjádřeným veřejně, a tím spíše v médiích, může být pověst a čest osoby poškozena navždy a zvláště pak v situaci, není-li dána možnost rehabilitace. Pokud taková situace nastane, prohrává jak osoba sama, tak i společnost. A právě proto nelze vycházet z toho, že ochrana pověsti, resp. cti, je záležitostí důležitou pouze pro dotčeného jednotlivce, případně jeho rodinu. Z těchto důvodů je ochranu pověsti, resp. cti, třeba vnímat i jako ochranu veřejného statku. Je proto ve veřejném zájmu, aby čest a pověst osob působících ve veřejném životě nebyla diskutována ve skutkově posunutých rovinách.

28. Výroky žalované jsou skutkovými tvrzeními, které jsou zcela v rozporu s objektivním stavem reality a dle názoru soudu objektivně poškozují dobré jméno, čest, vážnost a důstojnost žalobce nejen v jeho soukromém, ale i profesním životě. Vzhledem ke komentářům pod svými příspěvky měla mít žalovaná přinejmenším pochybnosti o pravdivosti svých výroků, a tím spíš měla vyvinout další potřebné úsilí k jejich ověření. Žalovaná sama je bývalou [anonymizováno], aktivistkou a členkou odborové organizace, je proto od ní možné požadovat určitou míru profesionální péče, pokud jde o ověření pravdivosti výroků, které pronáší. Výroky žalované tak nevycházejí z informací, které autorka měla k dispozici, či které k dispozici mít mohla a měla, a jejich jediným účelem je poškození osoby žalobce. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu nepravdivá skutková tvrzení nepožívají ochrany, byť by byla pronášena v rámci kritiky veřejně činné osoby.

29. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru, že ze strany žalované došlo jejím projevem k zásahu do osobnostních práv žalobce takovým způsobem, který vyžaduje poskytnutí zadostiučinění.

30. U újmy, která nemá majetkový charakter, nastupuje princip kompenzační (satisfakční), kdy poskytnuté plnění má přinést odčinění nemajetkové újmy v podobě zadostiučinění, které má alespoň zmírnit (odčinit) nepříznivé stavy vzniklé škodlivým zásahem do osobnostní sféry poškozeného, případně poskytnout poškozenému možnost, aby si těžko měřitelné a na peníze ne zcela spolehlivě a exaktně převoditelné potíže nemajetkového charakteru vykompenzoval tím, že si pomocí prostředků či předmětů, pořízených za poskytnutou náhradu, zpříjemní či usnadní život. Relutární (peněžitá) náhrada je v tomto případě pouze subsidiární způsob odčinění způsobené újmy, který nastupuje teprve v případě, že jiná forma není dostačující.

31. Soud vzhledem k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři ohlasu vzniklé nemajetkové újmy pro postavení a uplatnění žalobce ve společnosti dospěl k závěru, že k reparaci následků neoprávněného zásahu do žalobcových osobnostních práv postačí omluva žalované, zaslaná žalobci a uveřejněná na jejím facebookovém profilu.

32. Výše uvedenými úvahami se soud řídil, když výroky I. a II. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost omluvit se žalobci. Vzhledem k tomu, že dle názoru soudu omluva postačí k nápravě způsobené újmy, rozhodl výrokem III. o zamítnutí žaloby v rozsahu požadované peněžité kompenzace.

33. Za situace, kdy žalobce byl se svou žalobou pouze částečně úspěšný, přičemž míra úspěchu a neúspěchu je přibližně stejná, soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení