7 C 247/2008

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kowolowskou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/1] zastoupený advokátem JUDr. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované osoby 0/0] za účasti: 1/ Česká republika – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] 00 [Anonymizováno] [Anonymizováno] 2/ Česká republika – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o žalobě na znovuprojednání věci rozhodnuté Ministerstvem zemědělství, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], rozhodnutím ze dne 9. 7. 2008, č.j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/R, [Anonymizováno]/[Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku p.č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], zapsaného na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] na Moravě u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště [adresa], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit zúčastněné osobě č. 2/ na náhradě nákladu řízení částku 4.616 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a zúčastněnou osobou č. 1/ nemá žádný z nich právo na náhradu nákladu řízení před soudy obou stupňů.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice- na účet Okresního soudu v Břeclavi na náhradě nákladů svědečného částku 2.466 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

Odůvodnění

1. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství, [Anonymizováno] úřadu [adresa] ze dne 9.7.2008, č.j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]- [Anonymizováno]/R, [Anonymizováno]/[Anonymizováno], doručeným žadateli dne 14.7.2008, bylo v řízení podle ust. § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. rozhodnuto, že se nemovitosti z přídělu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to dům č. [hodnota] se stodolou na pozemcích p.č. st. [Anonymizováno] a p.č. st. [Anonymizováno], pozemky p.č. st. [Anonymizováno] a p.č. st. [Anonymizováno] – zast. plocha, pozemek p.č. [hodnota] – zahrada a sklep na p.č. st. [Anonymizováno], nestávají vlastnictvím žadatele [Jméno zainteresované osoby 0/0], nar. 10.1.1935. Odůvodnění tohoto rozhodnutí chybně uvádí, že Okresní soud v [adresa] rozhodl o nároku žadatelů [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [jméno FO] k nemovitostem rozsudkem čj. [spisová značka] (ač správně šlo o čl. 208) ze dne 22.4.2008, následně uvádí, že šlo o rozsudek č. j. [spisová značka] , ač šlo o rozsudek č. j. [spisová značka], protože rozsudek č. j. [spisová značka] nikdy nenabyl právní moci. Správně bylo rozsudkem Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 20.8.1999 rozhodnuto o oprávnění původního žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0] ( [Anonymizováno]) a jeho matky [jméno FO] k uplatnění nároku proti žalovaným České republice – [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa], společnosti [Anonymizováno]- [Anonymizováno] [adresa], Obci [adresa] a [právnická osoba]. ve smyslu ust. § 4 a § 4a/3 zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě k uplatnění nároku u Pozemkového úřadu § 9/1 k domu č.p. [Anonymizováno] se stodolou na pozemcích parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno], pozemkům parc.č. [hodnota], č. [hodnota] a [Anonymizováno], sklepu parc. č. st. [Anonymizováno] a roli o výměře 8,1 ha, kú. [adresa]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci ve vztahu k žalovaným společnosti [Anonymizováno]- [Anonymizováno] [adresa], Obci [adresa] a [právnická osoba]. dne 18.11.1999 proto, že tito nepodali proti citovanému rozhodnutí odvolání, zatímco žalovaným č. [hodnota], tedy Českou republikou – Okresním úřadem v [adresa], odvolání podáno bylo a Krajský soud v Brně usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 23.9.2002 ve vztahu k němu rozsudek č. j. [spisová značka] ze dne 20.8.1999 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení pro vadu žalobního petitu. Následně rozsudkem Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 22.2.2006 bylo rozhodnuto ve věci [Jméno zainteresované osoby 0/0] (1935) proti České republice – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], která v té době již na straně žalovaného vystupovala, že žalobce je oprávněn ve smyslu § 4 a § 4a/3 cit. zákona k uplatnění nároku u Pozemkového úřadu dle § 9/1 k pozemkům mj. parc. č. st. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zamítnut pak byl návrh původního žalobce na jeho určení jako oprávněné osoby ve vztahu mj. k budově čp. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] a k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], kú. [adresa] jen z toho důvodu, že nebylo prokázáno, že Česká republika je povinnou osobou. Zamítavý výrok nebyl napaden odvoláním a nabyl právní moci dne 30.5.2006. Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne 12.4.2007 vyhovující výrok potvrdil. Ve spise [spisová značka] se na čl. 273 nachází odpověď věc projednávající soudkyně ze dne 23.5.2008 [Anonymizováno] [Anonymizováno] o tom, že rozsudek Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 20.8.1999 je v právní moci jen z formálních důvodů, protože nebylo žalovanými č. [hodnota] podáno odvolání, ale nemůže mít pro věc žádný praktický význam, tito žalovaní nebyli věcně pasivně legitimováni, jediným správně žalovaným byla jen Česká republika, proti níž bylo rozhodnuto rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne 22.2.2006 tak, že původní žalobce byl oprávněn k uplatnění nároku pouze ve vztahu k pozemkům uvedeným ve výroku I., tedy k parc. č. st. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno]/12. Na okraj soud poznamenává, že v odůvodnění rozhodnutí Ministerstva zemědělství, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] ze dne 9.7.2008, č.j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]- [Anonymizováno]/R, [Anonymizováno]/[Anonymizováno] není vysvětleno, když odkazuje na rozhodnutí ze dne 22.2.2006, proč nebyl v té době vydán pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], kdy byl původní žalobce oprávněnou osobou uznán.

2. Podle ust. § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

3. Podle ust. § 246 odst. 1 o.s.ř. k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

4. Podle ust. § 247 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

5. Podle ust. § 250a odst. 1 o.s.ř. účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem.

6. Podle ust. § 250i o.s.ř. soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně.

7. Podle ust. § 250j o.s.ř. odst. 1 o.s.ř. dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem.

8. Podle ust. § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku převzetí nemovitostí bez právního důvodu.

9. Podle ust. § 6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku politické [podezřelý výraz] nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody.

10. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o půdě uplatní oprávněná osoba nárok u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti.

11. Podle ust. § 9 odst. 4 zákona o půdě nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti pozemkový úřad.

12. Podle ust. § 9 odst. 8 zákona o půdě účastníky řízení jsou oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání nemovitosti u pozemkového úřadu, povinná osoba a pozemkový fond.

13. Podle ust. § 11 odst. 1 zákona o půdě pozemky nelze vydat v případě, že c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, 9b) nebo dočasnou, 9c) nebo jednoduchou, 9d) nebo drobnou, 9e) anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení, 14. Podle ust. § 11 odst. 4 zákona o půdě obytnou budovu, hospodářskou budovu a jinou stavbu, patřící k původní zemědělské usedlosti, nelze vydat v případě, že zásadní přestavbou stavba ztratila svůj původní stavebně technický charakter tak, že již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby. Podle ust. § 11 odst. odst. 6 zákona o půdě, pomine-li překážka, pro kterou nelze nemovitost vydat, ke dni rozhodnutí Pozemkového úřadu, rozhodne pozemkový úřad o vydání nemovitosti oprávněné osobě podle § 9 odst. 4.

15. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona o půdě právo na vydání nemovitosti podle § 6 může oprávněná osoba uplatnit do 31. prosince 1992. V případě uvedeném v § 6 odst. 1 písm. a) počne osmnáctiměsíční lhůta běžet až ode dne právní moci rozhodnutí, kterým byl výrok zrušen, dojde-li k tomuto rozhodnutí po datu účinnosti tohoto zákona. Neuplatněním práva ve lhůtě právo zanikne. [adresa] pro předkládání písemných důkazů v řízení před pozemkovým úřadem se řídí obecnými předpisy o správním řízení.

16. Podle ust. § 14 odst. 1 zákona o půdě oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

17. Podle ust. § 14 odst. 8 zákona o půdě ceny se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti tohoto zákona.

18. Z Hospodářské smlouvy o převodu správy národního majetku ze dne 6.6.1966 bylo zjištěno, že Státní statek v [Anonymizováno], národní podnik převedl správu národního majetku, a to konkrétně domu č.p. [Anonymizováno] – nové č.p. [Anonymizováno] s pozemkem p.č. st. [Anonymizováno], stodolu s pozemkem p.č. st. [Anonymizováno], a pozemek p.č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], na přejímající organizaci [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], n.p. Z knihovní vložky č. [hodnota], na níž byly zapsány pozemky parc. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno]/1 a [Anonymizováno]/2 bylo zjištěno, že byly od roku 1944 zapsány jako vlastnictví pana [Anonymizováno] a podle přídělové listiny ONV v [Anonymizováno] z 1.1.1951 bylo vloženo právo vlastnictví na Čsl. stát - Strojní a traktorovou stanici [adresa].

19. Podle sdělení Katastrálního úřadu [adresa] ze dne 6.12.2007 nacházejícího se v restitučním spise č. [hodnota], dům č.p. [Anonymizováno] s pozemkem st. pl. p.č. [hodnota] byl poprvé zapsán podle Hospodářské smlouvy z 6.6.1966 na LV č. [hodnota] na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], (tj. od 1975 Praga, n.p.), od roku 1993 na společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. (tj. od roku 2005 [Anonymizováno]) a od roku 2006 na manžele [jméno FO]. K parcele č. st. [Anonymizováno] o výměře 635 m2 byly přiloučeny pozemky parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno]/1, takže nyní má pozemek výměru 1699 m2.

20. Ze směnné smlouvy ze dne 12.1.2006 bylo zjištěno, že dne 12.1.2006 [právnická osoba]. převedla manželům [jméno FO] a [jméno FO] vlastnictví budovy č.p. [Anonymizováno] na pozemku p.č. St. [Anonymizováno] a k pozemku p.č. St. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Právní účinky vkladu vznikly dne 16.1.2006 a na LV č. [hodnota] jsou tak dosud jako vlastníci zapsáni.

21. Podle sdělení společnosti [Anonymizováno] [adresa] právnímu zástupci žalobce ze dne 23.10.1991 byla na pozemku provedena změna jeho zastavěním (vybudována autodílna, postavena čerpací stanice nafty, zahrada přestavěna na parkoviště dopravních strojů), proto parcelu nelze vydat. Podle sdělení [jméno FO] za společnost [Anonymizováno] [adresa] právnímu zástupci žalobce ze dne 17.3.1992 byla na pozemku provedena změna jeho zastavěním, byla vybudována autodílna, postavena čerpací stanice nafty, zahrada přestavěna na parkoviště dopravních strojů, rodinný dům byl přebudován na kancelář, šatny a umývárku pracovníků dopravy, charakter podstatně změnily i pozemky, proto je nelze vydat, a oprávněné osobě přísluší finanční náhrada.

22. Ze zprávy Úřadu [Anonymizováno] [adresa], stavebního úřadu, ze dne 9.10.2015 bylo zjištěno, že stavební úřad nedohledal v archivu žádné spisy týkající se jakýchkoli stavebních prací na domě č.p. [Anonymizováno] (dříve č.p. [Anonymizováno]) umístěného na pozemku p.č. st. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. Stejně tak se nepodařilo doklady k přestavbě zajistit ani u společnosti [právnická osoba]. a u Moravského zemského archívu v Brně. Ten sice soudu poskytl listiny označené jako Výkaz změn přídělů a přídělových cen, Výkaz úhrad za příděl, Seznam odešlých přídělců, ze kterých však nic podstatného pro zjištění o přestavbě domu či zastavění pozemku nevyplynulo, snad kromě zjištění, že manželé [jméno FO] měli za příděl uhradit jen za budovy 170.350 Kč a podle telefonického sdělení Moravského zemského archívu v Brně uhradili na příděl toliko částku asi 20.000 Kč.

23. Ze sdělení společnosti [právnická osoba]. bylo zjištěno, že nemovitosti byly v roce 1992 zaevidovány v hodnotě Privatizačního projektu, žádný odpis proveden nebyl a majetek byl zcela odepsán. Většina listin byla skartována. Důkazem o provedené změně v užívání stavby, charakteru budov a pozemků jsou přiložené fotografie, na kterých je záběr na zastavěnou plochu a nádvoří, která je zpevněná asfaltovou drtí a jedná se tak o parkovací plochu. Dále tu byla zřízena autodílna k servisu vozového parku, k tomuto účelu byla pořízena servisní jáma, upraven vjezd a výjezd do dílny na montážní jámu. Technologie čerpací stanice byla z pozemku přemístěna, zůstaly však betonové základy. Budova prošla v letech 1967 - 1989 technickým zhodnocením v hodnotě CZK 60.

686. O zastavění pozemku a změně jeho charakteru kromě uvedeného sdělení a fotodokumentace vypovídá i Privatizační projekt závodu [Anonymizováno] [adresa] se zaznamenaným závěrem, že pozemek tak nelze vydat.

24. Původní žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0], nar. 10.1.1935, zemřelý dne 3.1.2016, se cítil rozhodnutím Ministerstva zemědělství, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] ze dne 9.7.2008, č.j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]- [Anonymizováno]/R, [Anonymizováno]/[Anonymizováno] z důvodu nesprávného posouzení jeho restitučního nároku na svých právech dotčen, proto se žalobou ze dne 11.9.2008 domáhal přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí a určení, že je vlastníkem nemovitostí z přídělu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to domu č.p. [Anonymizováno] se stodolou na pozemcích p.č. st. [Anonymizováno] a p.č. st. [Anonymizováno] a dále pozemků p.č. st. [Anonymizováno], p.č. st. [Anonymizováno] a pozemku p.č. [hodnota] a sklepa na pozemku p.č. st. [Anonymizováno], to vše v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Následně bylo označení nemovitosti upřesněno tak, že předmětem řízení je určení vlastnického práva současného žalobce k pozemku p.č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], zapsanému na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] na Moravě u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště [adresa] a k budově bez čp/če na pozemku p.č. st. [Anonymizováno] zapsané na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště [adresa]. Rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne 9.1.2017 byla určovací žaloba ve vztahu k budově bez čp/če na pozemku p.č. st. [Anonymizováno] pravomocně zamítnuta, protože tato nemovitost je na základě kupní smlouvy ze dne 14.4.1981 ve vlastnictví manželů [Anonymizováno], kteří jako fyzické osoby nemohly být ve smyslu ust. § 5 odst. 1 zákona o půdě povinnými osobami, předmětem řízení tak zůstalo přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí a určení vlastnického práva žalobce k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], zapsanému na LV č. [hodnota].

25. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 12.6.2013, č. j. [spisová značka], byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta z důvodu nemožnosti identifikovat povinnou osobu ve vztahu k pozemku p.č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno]. Po zrušení tohoto rozsudku soudem II. stupně bylo rozsudkem ze dne 9.1.2017, č. j. [spisová značka] určeno vlastnické právo žalobce k pozemku p.č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] a pravomocně zamítnuto ve vztahu k budově bez čp/če na pozemku p.č. st. [Anonymizováno]. Soud I. stupně dospěl k závěru, že za osobu povinnou považuje ve vztahu k pozemku p.č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], Českou republiku ve smyslu ust. § 5 zákona o půdě a usnesením ze dne 25.6.2015, č.j. [spisová značka] rozhodl o tom, že bude v návaznosti na ust. § 21a o.s.ř. jednat jako s druhou zúčastněnou osobou s Českou republikou – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].

26. V průběhu dosavadního řízení byla rozsudkem soudu I. stupně dne 22.11.2018, č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesením soudu II. stupně č.j. [spisová značka] ze dne 22.11.2018 postavena najisto otázka pasivní věcné legitimace, tedy určení povinné osoby ve smyslu ust. § 5 zákona o půdě, kdy bylo zjištěno, že ke dni účinnosti zákona o půdě měla k nemovitostem ve vlastnictví státu právo hospodaření právnická osoba [právnická osoba]., IČ [Anonymizováno], a protože na majetek, na nějž byl uplatněn restituční nárok, nemohl být podle § 5 odst. 3 zákona o půdě ve znění do 8. 2. 1996 platně účasten privatizace, pak po zániku podniku [právnická osoba]. zůstaly nemovitosti ve vlastnictví státu, za nějž jedná [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Stejně tak nebylo sporu o knihovním stavu pozemku p. č. [hodnota] a čísla popisného budovy na něm stojící, přečíslované z čísla [hodnota] na číslo [hodnota], o řádném a včasném uplatnění restitučního nároku [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozeným [datum], jehož rodičům bylo vydáno rozhodnutí o přídělu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], součástí kterého byla předmětná nemovitost, o tom, že otec [Jméno zainteresované osoby 0/0] užíval příděl jako národní správce i po zrušení národní správy spolu s manželkou až do roku 1950, tedy do doby, kdy v souvislosti s trestním odsouzením a nástupem do výkonu trestu ztratil možnost na přídělu hospodařit, že okolnosti, za nichž byl fakticky zbaven přídělu, který tak přešel na stát, naplňují znaky politické perzekuce ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 písm. r/ zákona o půdě, jako důvodu vydání předmětných nemovitostí oprávněné osobě.

27. Soud I. stupně v rozsudku ze dne 9.1.2017 dospěl k závěru, že nebyla zjištěna žádná okolnost, která by bránila vyhovění žalobě za situace, kdy předmětná nemovitost si do současné doby zjevně dochovala původní způsob užití, a sice bydlení a správní orgán měl ve vztahu k pozemku p. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] rozhodnout jinak. S tímto závěrem soud II. stupně nesouhlasil a proto rozsudek č. j. [spisová značka] ze dne 9.1.2017 o určení vlastnického práva žalobce ve vztahu k pozemku p.č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž mu uložil zabývat se uplatněnou námitkou překážky vydání nemovitosti ve smyslu ustanovení § 11 odst. 4 zákona o půdě. Závěr soudu I. stupně, že byla existence takové překážky vyloučena, když si obytná budova zachovala původní způsob užití a slouží k bydlení, není podle soudu II. stupně dostatečným hodnocením právně významných okolností v intencích ust. § 11 odst. 4 ani jeho výkladu, jímž se zabýval Ústavní soud např. v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2690/15 či sp. zn. IV. ÚS 35/97 a sp. zn. II. ÚS 186/95 (tady však Ústavní soud neřešil situaci, kdy předmětem vydání měla být obytná stavba, navíc t.č. již ve vlastnictví jiné fyzické osoby, nabyvší své vlastnické právo v dobré víře), v nichž konstatoval „že zákonodárce nevydání nemovitosti váže pouze na podmínku zásadní přestavby, kterou blíže specifikuje ztrátou stavebně technického charakteru tak, že stavba již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby“ a i dle novější judikatury půjde o zásadní přestavbu ve smyslu § 11 odst. 4 zákona o půdě, jako překážku vydání stavby jen tam, kde přestavba popře možnost zajištění zemědělské výroby ve vlastním i souvisejícím slova smyslu. Kdy tomu tak bude, je potřeba vykládat dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2690/15 restriktivně.

28. Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2690/15 ze dne 5.9.2017 se kromě hodnocení souvislosti stavby se zemědělskou výrobou podle § 1 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (o takovou situaci zde nejde), zabýval i ust. § 1 odst. 1 písm. b) citovaného zákona, který lze na projednávanou věc vztáhnout a podle kterého se zákon o půdě vztahuje i na obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků. O tom, že dům č. p. [Anonymizováno] stojící na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] včetně uvedeného pozemku patřil k původní zemědělské usedlosti č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], není sporu, jako obytná budova v pravém smyslu slova zemědělské výrobě nikdy doopravdy sloužit nemohl, pokud by zůstal domem obytným, sloužícím vždy k bydlení. Podle nálezu sp. zn. IV. ÚS 2690/15 u obytných budov „Souvislost se zemědělskou výrobou tedy musí být dána zjevně na jiné úrovni, nežli že jde o stavbu sloužící zemědělské výrobě bezprostředně. I podle judikatury Nejvyššího soudu je pro podřazení konkrétní nemovitosti pod pojem "původní zemědělské usedlosti" třeba hodnotit zejména to, zda se jednalo o určitý společný komplex nemovitostí (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 1995 sp. zn. Cpjn 36/95), rozsah nemovitostí ani jejich neoddělitelnost Nejvyšší soud do definičního vymezení původní zemědělské usedlosti nezahrnuje. Ostatně teprve tehdy, tvoří-li něco celek (či komplex), lze o oddělitelnosti vůbec hovořit. Pak je oddělitelnost spíše argumentem ve prospěch existence celku.“ Podle zjištění v dosavadním průběhu řízení, z listin nacházejících se v restitučním spise č. [hodnota], bylo rodičům původního žalobce vydáno rozhodnutí o přídělu 8,18 ha půdy č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož součástí byla předmětná nemovitost. Podle výpisu povinností plateb ze dne 20.2.1950 vystaveného Národním pozemkovým fondem při Ministerstvu zemědělství v Praze osídlenec [jméno FO] na usedlost č.p. [Anonymizováno] v obci [adresa] nastoupil jako národní správce dne 18.6.1945 a dekret o vlastnictví půdy byl vydán ke dni 1.3.1946. Podle výměru na určení odměny národního správce z 2.1.1948 činila výměra jím spravovaného podniku 6,69 ha. Pokud podle sdělení ONV v [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno]/47 ze dne 29.1.1947 [jméno FO] jako národní správce nebyl špatným hospodářem, podle vyšetření zemědělské komise má obděláno a oseto, pak na přidělené usedlosti řádně hospodařil, tudíž logicky musel mít k hospodaření zázemí v podobě bydlení a dům tak souvisel s předmětem zemědělské výroby. Na dům určený a užívaný k bydlení se může vztahovat jen ust. § 1 odstavec 1 písmeno b) zákona č. 229/1991 Sb., protože zemědělské a lesní výrobě tento objekt sám o sobě nikdy nesloužil, vždy šlo o obytnou budovu představující zázemí osob hospodařících na zbytku usedlosti. Protože v této věci, stejně jako v případě hodnoceném nálezem ze dne 5.9.2017, byl uplatněn postup podle části druhé zákona o půdě, je rozhodující stav nemovitostí nikoli ke dni účinnosti zákona o půdě, ale ke dni, kdy nemovitosti přešly na stát. K použití § 11 odst. 4 zákona o půdě se nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2690/15 staví tak, že jednak nejde jen o zjištění, že došlo k prosté přestavbě, ale k takové přestavbě, která naruší souvislost se zemědělskou výrobou a jednak je zajištění zemědělské výroby ve vlastním i souvisejícím slova smyslu třeba vykládat restriktivně. Podle zjištění soudu dům č. p. [Anonymizováno] (dříve [Anonymizováno]) původně sloužil k bydlení a měl jako zázemí rodiny souvislost se zemědělskou výrobou. "Aplikace § 11 odst. 4 zákona o půdě nestojí a nepadá se stavebně technickými parametry, ale musí vycházet jednak ze skutečnosti, že jde o zmírnění křivd na jedné straně a zajištění zemědělské výroby na druhé straně, přitom korelátem je rozsah zásahu (zásadní přestavba), který je individuální, přestože zákonodárce v tomto směru počítá i s kritérii stavebně technickými. O zásadní přestavbu půjde jen tam, kde přestavba popře možnost zajištění zemědělské výroby ve vlastním i souvisejícím slova smyslu. Kdy tomu tak bude, je třeba vykládat restriktivně nejen proto, že jde o zmírnění majetkových křivd a princip kontinuity s původním vlastníkem, ale především proto, že samotná vázanost na zemědělskou výrobu je zásahem do práv restituentů, kteří by, nebýt křivdy, mohli dnes ve svém majetku provozovat v zásadě jakoukoliv, tedy i nezemědělskou činnost." Pokud po odnětí domu s pozemkem původnímu přídělci zůstala budova domu č.p. [Anonymizováno] stále budovou obytnou, byť bez objektivně zjištěných zásadních stavebních úprav sloužící potřebám státního podniku a nedošlo–li k zásadní přestavbě, nemělo by vydání žalovaných nemovitostí nic bránit. Nicméně je soud I. stupně vázán názorem soudu odvolacího, který přes znalost nálezu sp. zn. IV. ÚS 2690/15, na který ve svém rozhodnutí odkázal, sdílí výhradu zúčastněné osoby 2/ vůči závěrům soudu prvního stupně ke způsobu, jakým se soud vypořádal s existencí překážky vydání předmětné nemovitosti podle ustanovení § 11 odst. 4 zákona o půdě, kdy soud prvního stupně konstatoval „že provedeným dokazováním nebyla zjištěna žádná okolnost, která by bránila v pozitivním rozhodnutí za situace, kdy předmětná nemovitost si do současné doby zjevně dochovala původní způsob užití – bydlení a že existence takové překážky byla vyloučena“. Nepostačuje-li k vyhovění žalobě zjištění, že stavba v době odnětí sloužila a slouží i nyní k bydlení a přitom je nutno chápat možnost zajištění zemědělské výroby restriktivně, zkoumal sice soud I. stupně otázku zásadní přestavby, aniž by však toto hledisko považoval za jediné, jímž by se měl řídit. Pokud by i došlo k takové přestavbě, že by ztrátou stavebně technického charakteru stavba již nesouvisela s předmětem zemědělské výroby, pak bez ohledu na to, zda přestavbou byla popřena možnost zajištění zemědělské výroby ve vlastním i souvisejícím slova smyslu, bylo možno žalobě vyhovět již v době, kdy soud II. stupně odkázal na nález ze dne 5.9.2017, protože jinak by odkaz na tento nález postrádal smyslu. Již samotný fakt, že je soudu uloženo otázkou přestavby se zabývat a nepostačuje-li závěr, že restituenti by mohli, nebýt křivdy, ve svém majetku provozovat dnes v zásadě jakoukoliv, tedy i nezemědělskou činnost, svědčí o tom, že dle závěru odvolacího soudu nelze použít restriktivní výklad nálezu IV. ÚS 2690/15. Pokud stavba v době odnětí sloužila a i nyní slouží k bydlení, resp. by mohla nebýt odnětí k bydlení sloužit i v době od jejího odnětí doposud, pak uložení povinnosti zjišťovat přestavbu domu odkazu na nález IV. ÚS 2690/15 poněkud protiřečí. Buď by totiž restituenti mohli, nebýt křivdy, v domě provozovat dnes jakoukoliv, tedy i nezemědělskou činnost, tedy stejně jako předchůdci v době odnětí jej užívat k bydlení (při použití restriktivního výkladu), a pak je otázka jeho přestavby bezpředmětná, nebo je stěžejním jen zjištění rozsahu přestavby a skutečnost, že restituenti mohli dům, nebýt jeho odnětí, užívat k bydlení, je bezpředmětná (bez použití restriktivního výkladu). Soud I. stupně vázán názorem odvolacího soudu se proto sice zabýval mj. zjištěním, zda stavba užívaná v 50. letech k bydlení a k tomuto účelu nyní opět sloužící, v mezidobí tohoto charakteru nepozbyla, opíraje se však i o další judikaturu, nepovažuje otázku přestavby za jediné hodnotící kritérium. Jednoznačné podklady pro zjištění, zda a v jakém rozsahu k přestavbě došlo, se však nepodařilo zajistit. Lze souhlasit s názorem žalobce, že z výpovědí slyšených svědků manželů [jméno FO] a pana [Anonymizováno] bylo zjištěno, že objekt bydlení zůstal v podstatě v témže stavu, jako v době odnětí a provedené stavební úpravy lze chápat spíše jako úpravu využití objektu než jako zásadní přestavbu, kdy manželé [jméno FO] potvrdili, že dům byl v i době směny (tedy i poté, co jej v mezidobí od odnětí do směny v roce 2006 užívaly právnické osoby), využitelný k účelům bydlení. Výpovědi svědka pan [Anonymizováno], že dispozice stavby zůstala zachována, odpovídá sdělení společnosti [Anonymizováno] [adresa], že dům byl přebudován na kancelář, šatny a sklady, tedy především na zázemí pro zaměstnance. Svědek uvedl, že v tomto stavu objekt zůstal až do doby, kdy jej začali užívat manželé [jméno FO], kteří dům charakterizovali jako objekt vhodný v době směny pro účely bydlení. Soud považoval proto za nadbytečné provedení zúčastněnou osobou 2/ navržených dalších důkazů v podobě znaleckého posudku z doby směnné smlouvy, tedy z roku 2006 (podle sdělení Finančního úřadu, zaslaného soudu až po jednání, již skartovaného) a privatizačního projektu, když není pro srovnání k dispozici dokumentace o stavu objektu v době odnětí v 50. letech.

29. Z výpovědi svědků manželů [jméno FO], současných vlastníků sporných nemovitostí, k přestavbě domu nic zásadního zjištěno nebylo. Uvedli, že když po směně v roce 2006 do domu přišli, byly tu 2 obytné místnosti a koupelna spolu s kuchyní, dům byl v hodně špatném stavu ale nebudil dojem, že by nebyl určen k bydlení, nebylo ani poznat, zda tam byly dříve kanceláře, měli dojem, že jde o poválečnou starou stavbu, kde neproběhly žádné renovace, a stavba zůstala v původním stavu. Současní majitelé opravili střechu, vyměnili topení, okna a dveře a provedli asanační práce na vnitřních omítkách. Kolem domu je vyasfaltovaná cesta a dílna, kde probíhaly opravy. Skutečnost, že na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] jsou vybudovány asfaltové plochy, kde se opravovala auta, potvrdil i žalobce. K zastavění pozemku tedy nepochybně došlo. I v případě, že stavba přestavbou neztratila svůj původní stavebně technický charakter tak, že již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby a dle § 11/4 ji lze vydat, neplatí dle § 11 odstavec 1 písmeno c) zákona o půdě nemožnost vydání u pozemku, který byl zastavěn a položení asfaltu brání tak zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku. Z výpovědi svědka pana [Anonymizováno] bylo zjištěno, že nádvoří bylo vyasfaltováno asi v 70. letech, tedy po odnětí předchůdcům žalobce.

30. Pro neexistenci konkrétních důkazů o rozsahu přestavby domu lze sotva zajistit podklady pro znalecké zkoumání, došlo-li a do jaké míry ke ztrátě původního stavebně technického charakteru stavby a došlo-li k obměně, reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukčních prvků dlouhodobé životnosti stavby. Skutečností však je, že pozemek s domem vlastní a užívají manželé [jméno FO], kteří jej nabyli v dobré víře, opravili jej a užívají. Ať by zjištění stran zásadní přestavby byla jakákoli, vyhověním žalobě by se soud postavil proti závěrům vysloveným Nejvyšším soudem ČR v usnesení sp. zn. [spisová značka], s nímž se ztotožňuje, a podle něhož „ Institut překážek ve vydání nemovitostí podle § 11 zákona č. 229/1991 Sb. je institutem stanovícím výjimku z účelu restitucí. Důvodem těchto výluk je působení konkrétního veřejného zájmu nebo práv třetích subjektů (zastavěnost pozemku stavbou, zřízení tělovýchovného nebo sportovního zařízení, zřízení hřbitova atd.), které v daném případě převažují nad účelem restituce a samotným restitučním nárokem na vydání původních pozemků a které by s ohledem na povahu zatížení pozemku vylučovaly nebo omezovaly využití pozemku v jiném soukromém vlastnictví. Je třeba v konkrétním případě volit takovou interpretaci právního předpisu, která by směřovala k maximálnímu naplnění účelu restituce a současně respektovat proporcionalitu mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazením konkrétního veřejného zájmu.“ 31. Soud má za to, že je třeba šetřit práva manželů [jméno FO] nabytá v dobré víře (o uplatnění restitučního nároku byli žalobcem podle jeho sdělení informování až po směně z roku 2006) a rovněž respektovat přednost zásady ochrany dobré víry před ochranou restituenta, jemuž při nevydání nemovitostí náleží za ně náhrada, takže na jeho straně další majetková křivda nevznikne. Má-li výhrady ke skutečnosti, že finanční náhrada za nevydanou nemovitost by byla stanovena dle § 14 odst. 8 podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti zákona o půdě, k 24.6.1991, pak nebylo tvrzeno ani zjištěno, že bylo šlo v době odnětí o zvláště cenný objekt, naopak bylo zjištěno, že přídělci [jméno FO] měli za příděl uhradit jen u budov 170.350 Kč a uhradili na příděl celkem toliko částku asi 20.000 Kč. Vyhovění žalobě by nevedlo k zápisu jen samotného žalobce na list vlastnictví, ale k duplicitnímu zápisu manželů [jméno FO] a žalobce, v důsledku toho k dalším neřešitelným sporům o určení vlastnického práva mezi nimi s ohledem na evidentní dobrověrnost nabyvatelů, eventuálně ke sporům o vydání bezdůvodného obohacení v důsledku zhodnocení nemovitostí, zatímco po zamítnutí žaloby stále žalobci zůstává zachována lhůta k uplatnění nároku na zaplacení náhrady za nemovitost, kterou nelze vydat. Přiznáním žalovaného nároku by tak podle názoru soudu došlo k další křivdě, a to na straně manželů [jméno FO], nucených vedle žalobce bojovat o výmaz duplicity vlastnického práva, a naopak k neodůvodněnému zvýhodnění žalobce, jehož předchůdci za příděl sami řádně nezaplatili, byť se tak stalo nepochybně z důvodu odnětí přídělu. Naproti tomu by se žalobci dostalo vlastnického práva k nemovitostem zhodnoceným bez jeho přičinění v rozporu s ust. § 3 odstavec 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. Předmětem tohoto řízení je znovuprojednání věci, o které rozhodoval správní orgán. Soud má za to, že i když nedošlo jednoznačně k zásadní přestavbě domu, nemohl ani správní orgán žalobě vyhovět, byť z jiných důvodů, než tak učinil, protože byl povinen postupovat dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, který mu v § 2 odstavec 3 ukládá šetřit práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká a mohl zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. Ochrana dobré víry může dostat přednost, pokud by újma vzniklá změnou správního rozhodnutí ve prospěch žalobce byla ve zjevném nepoměru k újmě vzniklé dobrověrným nabyvatelům. Při zvažování míry újmy, která by vznikla manželům [jméno FO], kteří se nepodíleli na nerespektování zákazu převodu nemovitostí, k nimž byl uplatněn restituční nárok, má soud za to, že žalobě nelze vyhovět. I kdyby nedošlo k zásadní přestavbě domu, újma vzniklá manželům [jméno FO] v důsledku vyhovění žalobě a kteří nabyli nemovitosti v dobré víře, by byla v nepoměru k možnému výsledku nápravy. Toto řešení nijak neodporuje zájmům žalobce, jemuž dle ust. § 16 odstavec 3 zákona o půdě stále běží lhůta k podání žádosti o zaplacení náhrady za nevydané nemovitosti, byť neodpovídající jeho představě, že se tak stane jinak než ve smyslu ust. § 14 odstavec 8 zákona o půdě v cenách podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti tohoto zákona. Z výpovědi svědka pan [Anonymizováno] bylo zjištěno, že v 60. letech, odkdy si objekt pamatuje, šlo o běžný domek a přiznání zákonné náhrady nepovažuje soud ve vztahu k žalobci na nespravedlivý.

32. Ve vztahu mezi žalobcem a zúčastněnou osobou 1/ nebylo právo na náhradu nákladu řízení před soudy obou stupňů přiznáno. Žalobci pro neúspěšnost žaloby takový nárok nenáleží a zúčastněná osoba 1/ byla v tomto řízení dle § 9 odst. 8 zákona o půdě toliko obligatorním účastníkem restitučního řízení před správním orgánem, nikoli povinnou osobou, jíž žádné významné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly a ani je nepožadovala. Podle současného znění § 9 odst. 8 zákona o půdě již účastníkem řízení není, soud však musel rozhodnout o nákladech po dobu jejího účastenství.

33. Ve vztahu mezi žalobcem a zúčastněnou osobou 2/ bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o.s.ř. tak, že neúspěšný žalobce je povinen této osobě nahradit vzniklé náklady ve výši 4.616 Kč. Náhrada byla přiznána podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., která upravuje výši paušální náhrady, náležející účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 občanského soudního řádu a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce. Podle § 2 odstavec 3 cit. vyhl. činí výše paušální náhrady 300 Kč za každý úkon. Zúčastněná osoba vstoupila do řízení na základě usnesení ze dne 25.6.2015 a vyúčtovala náhradu 2.700 Kč za 9 úkonů po 300 Kč: : studium spisu dne 28.7.2015 za účelem přípravy na podání vyjádření, k němuž byla vyzvána (§ 1 odstavec 3 písmeno b) vyhlášky č. 254/2015 Sb.) : vyjádření ve věci ze dne 19.8.2015 (§ 1 odstavec 3 písmeno a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.) : účast zástupce u jednání dne 9.1.2017, jehož délka přesáhla 2 hodiny (§ 1 odstavec 3 písmeno c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.) : studium spisu dne 28.2.2017 za účelem přípravy odvolání (§ 1 odstavec 3 písmeno b) vyhlášky č. 254/2015 Sb.) : podání odvolání ze dne 7.3.2017 (§ 1 odstavec 3 písmeno f) vyhlášky č. 254/2015 Sb.) : účast u jednání odvolacího soudu dne 15.11.2018 (§ 1 odstavec 3 písmeno c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.) : studium spisu dne 18.6.2019 za účelem přípravy na jednání dne 27.6.2019 (§ 1 odstavec 3 písmeno b) vyhlášky č. 254/2015 Sb.) : studium spisu dne 27.8.2019 za účelem přípravy na jednání dne 3.9.2019 (§ 1 odstavec 3 písmeno b) vyhlášky č. 254/2015 Sb.), dále 1.916 Kč na cestovném ze [adresa] a zpět k jednání dne 27.6.2019 a dne 3.9.2019, tj. vždy po 958 Kč (při každé z cest najeto celkem [hodnota] km, zjištěná průměrná spotřeba benzínu 5,7 l/100 km, jeho cena 33,10 Kč / 1 l podle § 4 písm. a) vyhl.č. 333/2018 Sb., paušál 4,10 Kč/ 1 km podle § 1 písm. b) citované vyhlášky). Celková výše nákladů vzniklých zúčastněné osobě 2/ činí 4.616 Kč.

34. Podle § 148 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobci tak byla uložena povinnost zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v [adresa] na náhradě nákladů vyplaceného svědečného částku 2.466 Kč.