7 C 25/2024 - 49

Rubrum

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] o zaplacení částky 24 310,88 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 13,66 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se smluvní pokutou ve výši [částka], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 13,66 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši [částka] a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. V souladu s čl. 2, odst. 2. 3 smluvních ujednání smlouvy o úvěru bylo žalobkyní odesláno dne [datum] oznámení o schválení úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy o úvěru byla žalovanému dne [datum] vyplacena na účet uvedený ve smlouvě částka ve výši [částka], která měla být žalovaným splacena ve 24 měsíčních splátkách po [částka] počínaje měsícem září 2013. Z důvodu řádného nesplácení úvěru byl úvěr zesplatněn. Žalobkyně své nároky vyplývající ze smlouvy přehodnotila a přepočítala, jako by byl úvěr úročen sazbou 13,66 % ročně, což je sazba dle časových řad ARAD, vedených ČNB, průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného. Žalovaný uhradil žalobkyni dne [datum] částku ve výši [částka] a dne [datum] částku ve výši [částka]. Žalobkyně výše uvedené platby započetla nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny. Výsledný dluh na jistině činí [částka]. V čl. 12, odst. 12. 1., bod a) a b) smlouvy bylo sjednáno, že při prodlení splátky o více než 15 dní je smluvní pokuta 8 % z výše splátky (tj. 2 368 x 0,08 = 189,44) a při prodlení splátky o více než 30 dní je smluvní pokuta 13 % z výše splátky (tj. 2 368 x 0,13 = 307,84). Za prodlení s úhradou splátky č. [hodnota] byla uplatněna smluvní pokuta ve výši [částka]. Za prodlení s úhradou splátek č. [hodnota] a č. [hodnota] byla uplatněna jak smluvní pokuta ve výši [částka], tak smluvní pokuta ve výši [částka]. Celkem tak smluvní pokuty činí [částka]. Žalobkyně na smluvních pokutách dle vystavených penalizačních faktur po zaokrouhlení dolů požaduje částku [částka].

3. Usnesením, č. j. [spisová značka] ze dne [datum], byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství. [právnická osoba] doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Schopnost žadatele hradit úvěr byla ze strany věřitele řádně prověřena, a to na základě dokladů o příjmech a výpisu z registru SOLUS. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činil [částka] a celkové měsíční výdaje byly ve výši [částka]. Dále bylo prověřeno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Na základě výše uvedených údajů, po zhodnocení uvedených dokumentů, včetně informací z dotazovaných registrů a scoringu klienta bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti vycházela z údajů uvedených žalovaným, které žalovaný svým podpisem potvrdil v kartě hodnocení klienta. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti němu podána jakákoliv žaloba, není vůči němu vedeno exekuční řízení či výkon rozhodnutí, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti němu podán insolvenční návrh, ani v posledních letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. K jednání, nařízenému na [datum], se žalovaný nedostavil. Zástupce žalobkyně se k jednání dostavila a na podané žalobě trvala. Uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným probíhalo exekuční řízení, v němž byla vymáhána pohledávka ze smlouvy, která je předmětem tohoto řízení. Exekuční řízení bylo zastaveno z důvodu jednak neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy a dále z důvodu, že titulem pro nařízení exekuce byl rozhodčí nálež, přičemž rozhodčí smlouva byla soudem shledána neplatnou. Žalobkyně je sice přesvědčena, že soud není oprávněn posuzovat platnost či neplatnost smlouvy v již běžícím exekučním řízení, nicméně do rozhodnutí soudu se neodvolala. V tomto řízení se žalobkyně domáhá toliko vrácení nesplacené jistiny, úroku, který byl obvyklým úrokem v době poskytnutí finančních prostředků dlužníkovi, úhrady zákonného úroku z prodlení a části smluvní pokuty. Obvyklý úrok a úrok z prodlení je požadován od [datum] z důvodu, že poslední platba žalovaného na tento úvěr byla dne [datum]. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalobkyně před uzavřením smlouvy měla k dispozici doklad o výši nájemného v bytě, kde žalovaný bydlel, a následně byly prověřeny nebankovní registry, tzn. SOLUS, RNKI a insolvenční rejstřík. Další náklady na bydlení, tedy např. náklady na elektřinu a vytápění žalobkyně nezkoumala, měla k dispozici pouze evidenční list. Při stanovení výše požadovaného obvyklého úroku 13,66 % ročně žalobkyně vycházela z časových řad ARAD na stránkách ČNB k datu poskytnutí úvěru.

7. Žalovaný se dostavil až k druhému odročenému jednání, které bylo nařízeno na [datum]. Uvedl, že obdržel od žalobkyně půjčku, smlouvu podepisoval v obtížné situaci, byla to mladická nerozvážnost. Nevěděl, co znamená rozhodčí doložka, neměl s tím žádné zkušenosti. Dluh se postupně u rozhodce vyšplhal z částky [částka] až na [částka] se všemi sankcemi. Jeho jednání bylo nerozvážné, neuvědomil si výši úroků, z dnešního pohledu je to nepředstavitelné, že něco takového podepsal. Pokud jde o výši sjednaných úroků a dalších sankcí, považuje je za nemravné. Poukazoval na to už v předchozím řízení o zastavení exekuce. Žalovaný u jednání vznesl námitku promlčení nároku, kterou blíže neodůvodnil. V případě, že by ho soud zavázal k úhradě nějaké částky, požádal o povolení splátek dluhu po částce maximálně [částka] měsíčně. Je zaměstnán jako svářeč, pracuje jako OSVČ, po odečtení všech nákladů mu zůstává k dispozici částka kolem [částka]. Má vyživovací povinnost ke dvěma dětem ve věku 11 a 16 let, náklady na bydlení jsou asi [částka]. Od soudního exekutora mu byla po zastavení exekuce vrácena částka [částka]. Smlouvu o úvěru uzavíral prostřednictvím internetu, kolik platí za energie apod. nedokládal. Dokládal pracovní smlouvu, měl pracovní poměr na dobu určitou, příslib prodloužení pracovní smlouvy neměl. Smlouvu uzavíral v nouzi, narodilo se mu dítě, potřeboval nutně finanční prostředky, udělal hloupost. Je pravdou, že v době uzavření smlouvy měl dluh u zdravotní pojišťovny.

8. Po provedeném dokazování vzal soud z listin předložených žalobkyní a z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], že dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla dne [datum] na bankovní účet žalovaného č. 02644622023/0800 vyplacena částka [částka]. Celková částka splatná spotřebitelem činila [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 24měsíčními splátkami po [částka], splatnými k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem září 2013. Úroková sazba činila [částka] a RPSN 150,90 %. Nedílnou součástí smlouvy bylo Smluvní ujednání o revolvingovém úvěru poskytovaném společností [právnická osoba]., obsahující desítky bodů textu psaných pro běžného uživatele nečitelně malým písmem. V případě, že dlužník neuhradí splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas nebo v případě, že se dlužník ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 60 dnů, stávají se automaticky okamžitě spatnými všechny dosud nesplacené závazky. Podle článku 12.1 v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti vzniká věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky a při prodlení 30 dnů po termínu splatnosti vzniká věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši dalších 13 % z dlužné splátky nad rámec 8 %. Podle bodu 12.8. smluvních podmínek v případě, že dlužník po zesplatnění úvěru nezaplatí částku odpovídající nové jistině (tvořené součtem dosud nesplacené jistiny a jistiny splatné po zesplatnění, včetně veškerých úroků, které se stávají součástí nové jistiny) ani v den následující po zesplatnění, vzniká věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,25 % denně z této nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze dne [datum] částku ve výši [částka]. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva daného obchodními podmínkami a pohledávku zesplatnila dne [datum]. Návrhem ze dne [datum] žalobkyně zahájila rozhodčí řízení. Dne [datum] byl rozhodcem [tituly před jménem] [jméno FO] vydán rozhodčí nález č j. [spisová značka], jímž bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno. Žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od [datum] do zaplacení a smluvní pokutou ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši [částka]. Dne [datum] podala žalobkyně (oprávněná) ke zdejšímu soudu exekuční návrh na majetek žalovaného (povinného), kdy v tomto exekučním řízení byla vymáhána pohledávka ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] na základě rozhodčího nálezu, vydaného rozhodcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Exekuce byla vedena soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], pod spisovou značkou [spisová značka] (spisová značka soudu [spisová značka]). Dne [datum] v rámci probíhající exekuce byla od žalovaného vymožena částka ve výši 9 514, [částka]. Z této částky byla částka [částka] zaúčtována na náklady exekuce a částka [částka] byla vyplacena žalobkyni dne [datum]. Žalobkyně výše uvedené platby žalovaného započetla nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny. Výsledný dluh na jistině proto činí [částka]. V čl. 12, odst. 12. 1., bod a) a b) smluvních ujednání smlouvy bylo sjednáno, že při prodlení splátky o více než 15 dní je smluvní pokuta 8 % z výše splátky (tj. 2 368 x 0,08 = 189,44) a při prodlení splátky o více než 30 dní je smluvní pokuta 13 % z výše splátky (tj. 2 368 x 0,13 = 307,84). Za prodlení s úhradou splátky č. [hodnota] byla uplatněna smluvní pokuta ve výši [částka]. Za prodlení s úhradou splátek č. [hodnota] a č. [hodnota] byla uplatněna jak smluvní pokuta ve výši [částka], tak smluvní pokuta ve výši [částka]. Celkem tak smluvní pokuty činí [částka]. Žalobkyně na smluvních pokutách, dle vystavených penalizačních faktur po zaokrouhlení dolů, požaduje částku [částka].

9. Dále bylo z připojeného spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] zjištěno, usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum] byla exekuce zastavena. Z částky ve výši [částka], vymožené v průběhu exekuce, bylo [částka] vyplaceno dne [datum] žalobkyni a částka ve výši [částka], která byla původně zaúčtována na náklady a odměnu soudního exekutora, byla dne [datum] vrácena žalovanému. Za stěžejní důvody pro zastavení exekuce považoval exekuční soud skutečnost, že rozhodčí řízení neprobíhalo výlučně před vybranou osobou rozhodce, ke kterému se podává žaloba a současně žalobkyně (oprávněná) před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru náležitým způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného (povinného) a tedy je úvěrová smlouva neplatná. Z odůvodnění usnesení o zastavení exekuce se podává, že Exekuční soud aplikoval ve věci Nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12 a Nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1707/17, ze kterých plyne povinnost soudu přezkoumávat nejen platnost rozhodčí doložky, případně rozhodčí smlouvy, ale i úvěrové smlouvy. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11 stanovil kritérium zjevné nespravedlnosti pro posuzování rozhodčích nálezů jako způsobilých exekučních titulů, podle něhož nelze připustit, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů kombinací celé řady právních prostředků, jimiž může být dotčena nejen sféra právní, ale v konečném důsledku i osobní sféra klienta. Z uvedeného je zřejmé, že by vždy mělo jít o posouzení souhrnu konkrétních smluvních podmínek i okolností, za nichž byla uzavřena smlouva o půjčce (či úvěru) a rozhodčí smlouva, zda jde o exces mimořádně silný, v kolizi se základními principy demokratického řádu, neboť pouze v takovém případě lze povinnému poskytnout ochranu v exekučním řízení. K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 a dalších.

10. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil podle následujících ustanovení:

11. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., který byl účinný ke dni uzavření úvěrové smlouvy), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném v době uzavření předmětné smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel nebude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.

13. Podle ustanovení § 387, odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. (obchodního zákoníku) právo se promlčí uplynutím promlčení doby stanovené zákonem.

14. Podle ustanovení § 388, odst. [právnická osoba] zákoníku, promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.

15. Podle ustanovení § 391, odst. [právnická osoba] zákoníku u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčení doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

16. Podle ustanovení § 394 odst. [právnická osoba] zákoníku u práva na vrácení plnění uskutečněného podle neplatné smlouvy počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy k plnění došlo.

17. Podle § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

18. Podle ustanovení § 408, odst. [právnická osoba] zákoníku bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona, skončí promlčení doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

19. Podle § 403 odst. [právnická osoba] zákoníku promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

20. Podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb. (občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy, dále též obč. zák.) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

21. Podle § 265 obchodního zákoníku výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ), ve znění zákona č. 43/2013 Sb. a žalobkyně jednala při jejím uzavření v rámci své podnikatelské činnosti či samostatného výkonu svého povolání [§ 3 písm. a) a b)] zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 9 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. účinným od [datum] zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn.[spisová značka] odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne [datum] spisové značky [spisová značka], z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K této otázce se rovněž vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu III. ÚS 4129/18, podle něhož by obecné soudy měly vést poskytovatele úvěru k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splácet.

22. Podle obsahu spisu žalobkyně poskytla úvěr žalovanému při vědomosti výše jeho příjmu [částka] měsíčně, přičemž jeho základní mzda činila pouze [částka] hrubého. Z předložené pracovní smlouvy bylo zjištěno, že pracovní poměr, ze kterého měl žalovaný zajištěn jediný příjem, byl uzavřen na dobu určitou do [datum], tedy měl skončit 8 měsíců po uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum], přičemž úvěr měl být splácen po dobu 24 měsíců. Ačkoli žalobkyně z nebankovního registru klientských informací zjistila negativní hodnocení povinného a úvěrové smlouvy, přesto úvěr poskytla. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, žalobkyně měla k dispozici evidenční list pro výpočet měsíčních úhrad z bytu, podle něhož nájemné, náklady na čištění komínů, osvětlení společných prostor a zálohy na spotřebu studené vody činily [částka] měsíčně, nájem byl sjednán do [datum], ve společné domácnosti s žalovaným bydlel syn narozený [datum], ke kterému měl vyživovací povinnost, a dále družka. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy zatížen exekucí. Další nezbytné životní výdaje žalovaného (na elektřinu, vytápění, dopravu apod.) žalobkyně nezkoumala a spokojila se pouze s prohlášením žalovaného, že tyto výdaje činí měsíčně částku [částka] na žalovaného a jeho partnerku. Z příjmu žalovaného ve výši [částka], při zohlednění nového úvěrového zatížení ve výši [částka], nákladů na nájem a spotřebu studené vody ve výši [částka] zůstávala žalovanému k dispozici na veškeré další životní výdaje (stravu, energie, vytápění) částka [částka] na měsíc při vyživovací povinnosti k jednomu dítěti a běžící exekuci. Z uvedeného je zřejmé, že již při poskytnutí úvěru bylo zřejmé, že budoucí dlužník bude mít zjevný problém svůj úvěr splácet. Žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost a řádně a přesvědčivě se před poskytnutím úvěru žalovanému nezabývala jeho skutečnou finanční situací. Z těchto důvodů shledal soud uzavřenou smlouvu neplatnou dle ustanovení § 39 obč. zák. pro porušení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu čl. 9 odst. 1 ZoSÚ.

23. Navíc sjednaná výše úroku z poskytnutých prostředků ve výši 150,91 % ročně u spotřebitelského úvěru se splatností 24 měsíců je zcela nepřiměřená, jelikož mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době uzavření smlouvy, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků žalovanému činila 13,66 % ročně, tedy sjednaná sazba převyšuje průměrnou sazbu jedenáctkrát. Nejvyšší soud ČR v rozsudku spisové značky [spisová značka] shledal nepřiměřenou výši úroků 3-4 x převyšující obvyklou hranici úrokové míry poskytované bankami, což činí smlouvu rovněž neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (srovnej rovněž rozsudek [spisová značka] ze dne [datum]).

24. Vzhledem k žalovaným uplatněné námitce promlčení se soud dále zabýval otázkou, zda došlo k promlčení nároku žalobkyně na vrácení poskytnutého plnění z neplatné smlouvy (tedy bezdůvodného obohacení žalovaného). Pokud jde o charakter smluvních stran, žalovaný je fyzickou osobou v postavení spotřebitele a z obsahu spisu plyne, že jeho znalosti, orientace v právu i finanční gramotnost byly v době uzavření úvěrové smlouvy omezené. Žalobkyně patří i v minulosti patřila mezi významné nebankovní společnosti zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů. Žalovaný uhradil pouze jednu splátku poskytnutého úvěru dne [datum] ve výši [částka]. Žalobkyně dne [datum] dluh zesplatnila a dne [datum] podala návrh na zahájení rozhodčího řízení k [tituly před jménem] [jméno FO], [právnická osoba]

25. Okolnostmi uzavření rozhodčí smlouvy se důkladně a podrobně zabýval exekuční soud ve svém usnesení č.j. [spisová značka] ze dne [datum], kterým byla exekuce vedená proti povinnému [jméno FO] podle rozhodčího nálezu č. j. [spisová značka] ze dne [datum] zastavena a oprávněná (žalobkyně) byla zavázána k povinnosti zaplatit povinnému náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce ve výši [částka]. Soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové i rozhodčí smlouvy, která je s úvěrovou smlouvou spjata. Se závěry exekučního soudu se nalézací soud ztotožňuje, a proto na ně odkazuje. Zejména jde o závěr, že v daném případě byla významně dotčena nezávislost (nepodjatost) rozhodce. [právnická osoba] sice nepoužívala označení, které vyvolávalo klamnou představu, že se jedná o stálý rozhodčí soud, fakticky se ale tak po dohodě s žalobkyní chovala. Šlo o zjevné obcházení právní úpravy stálých rozhodčích soudů podle § 13 zákona o rozhodčích řízeních. Konkrétní jména rozhodců činných pro uvedenou společnost včetně [tituly před jménem] [jméno FO], byla v rozhodčí smlouvě uvedena jen na oko. Povinnému bylo zamlčeno, že oprávněná je pro uvedenou rozhodčí společnost, resp. pro z její strany najímané rozhodce, klíčovým obchodním partnerem. O tomto uspořádání svědčí nejen placení poplatků uvedené společnosti, ale i způsob následného odměňování rozhodců, způsob projednání a přípravy rozhodnutí a konečně i paušální přiznání všech nároků uplatněných v rozhodčích řízeních oprávněnou bez ohledu na platnou právní úpravu týkající se ochrany spotřebitelů. Celá rozhodčí smlouva byla účelovým obchodním konstruktem žalobkyně a uvedené [právnická osoba] s cílem mimosoudního získání zcela vyhovujících exekučních titulů. Taková rozhodčí smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a se zásadami poctivého obchodního styku, přičemž podle § 265 obchodního zákoníku výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.

26. Soud se rovněž ztotožňuje se závěry exekučního soudu ve vztahu k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy i rozhodčí smlouvy, která je s úvěrovou smlouvou spjata, neboť žalobkyně coby úvěrující se před uzavřením smlouvy nezabývala řádně zkoumáním úvěruschopnosti klienta – spotřebitele, včetně závěru o nemravnosti části žalobního nároku zejména ve vztahu k požadovaným úrokům a smluvní pokutě. V důsledku toho jak úvěrová smlouva, tak rozhodčí smlouva, která je s ní svázána, jsou neplatné a rozhodce neměl pravomoc k vydání exekučního titulu, který je tím pádem nicotným aktem a není způsobilým exekučním titulem.

27. Při plnění z neplatné smlouvy úvěrové smlouvy od samého počátku vzniklo žalobkyni pouze právo na vrácení plnění uskutečněného podle neplatné smlouvy, kde počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy k plnění došlo (§ 394 odst. [právnická osoba] zákoníku), tedy od [datum], kdy byla žalovanému vyplacena částka [částka]. Od tohoto data uplynula do podání žaloby, ke kterému došlo [datum], jak čtyřletá subjektivní, tak desetiletá objektivní promlčecí doba pro vrácení plnění z neplatné smlouvy, přičemž žalovaný v řízení námitku promlčení uplatnil.

28. Otázku možného stavění promlčecí lhůty posoudil soud v souladu se závěry nálezu Ústavního soudu ČR II. ÚS 966/18 ze dne [datum], z něho plyne, že „pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před [datum] (tzn. před vydáním sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce), činili tak v období neustálené změny judikatury obecných soudů k rozhodčím doložkám a aplikuje se na ně ustanovení o stavění promlčení lhůty. Protiústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu a nemůže s ním být spjato stavění promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu“. Žalobkyně započala rozhodčí řízení více než dva a půl roku poté, co Nejvyšší soud vydal sjednocující usnesení spisové značky [spisová značka] dovozující neplatnost rozhodčích doložek a postupovala tak ve vědomém rozporu s touto judikaturou. Pozornost si zaslouží rovněž důvody, které dle názoru soudu vedly žalobkyni k upřednostnění využití rozhodčí doložky před uplatněním pohledávky u soudu. Je nutné přihlédnout k diametrálně rozdílné výši pohledávky požadované a přisouzené žalobkyni v rozhodčím řízení, která je mnohonásobně vyšší oproti nyní uplatněnému nároku soudní cestou. Lze předpokládat, že žalobkyně využila rozhodčí doložku právě proto, že očekávala od rozhodce vyšší míru "vstřícnosti" k uplatněnému nároku než v případě soudu. Žalobkyně byla motivována snahou neoprávněně získat výhodnější pozici vůči dlužníkovi. Její postup naplňuje znaky zneužití práva, neboť se snažila nepoctivě posílit své právní postavení ve smyslu získání výhody před dlužníkem, která by jí při poctivém jednání nevznikla. Zahájení rozhodčího řízení obecně vede ke stavění promlčecí lhůty i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Tento závěr však nemůže platit v případech, kdy nebankovní úvěrová společnost úmyslně zahájí rozhodčí řízení, přestože je znalá příslušné judikatury o neplatnosti rozhodčích doložek. Z hlediska promlčení nároku žalobkyně jsou zásadní výše uvedené okolnosti, pro které nedošlo ke stavení promlčecí doby. Námitka promlčení byla žalovaným vznesena důvodně, promlčené právo nelze žalobkyni přiznat, proto byla žaloba zamítnuta.

29. Podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšný žalovaný měl právo na náhradu nákladů tohoto řízení proti neúspěšné žalobkyni, avšak žalovaný náklady řízení nepožadoval. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. Při rozhodování bylo postupováno podle zákona č. 513/1991 Sb. a zákona č. 40/1964 Sb., neboť podle přechodných ustanovení platného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se řídí právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (to je do [datum]), dosavadními právními předpisy.

Poučení