7 C 267/2022-191

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení částky 304 648 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 304 648 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované na náhradu nákladů řízení částku 47 626 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k nadepsanému soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 304 648 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 304 648 Kč od [datum] do zaplacení, kdy žalovaná částka představuje nárok žalobkyně na doplatek za žalobkyní poskytnuté zdravotní služby ve formě hospitalizací pojištěnců žalované v roce 2018, a to ve výši rozdílu mezi reálnými náklady žalobkyně účelně vynaloženými na tyto služby a úhradami za tyto služby od žalované. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu [číslo] o poskytování a úhradě hrazených služeb (dále jen„ Smlouva o poskytování a úhradě hrazených služeb“), jejíž forma a obsah vychází z vyhlášky Ministerstva zdravotnictví České republiky [číslo] Sb., kterou se vydávají rámcové smlouvy a jejích příloh. Rámcové smlouvy jsou výsledkem dohodovacího řízení mezi zástupci svazů zdravotních pojišťoven a zástupci příslušných skupinových smluvních poskytovatelů zastupovaných svými zájmovými sdruženími. Hlavním závazkem žalobkyně ze Smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb je poskytovat hrazené zdravotní služby pojištěncům žalované, čemuž odpovídá povinnost žalované poskytnout žalobkyni za tyto služby úhradu za podmínek zde sjednaných. Pro účely stanovení pravidel úhrady hrazených služeb poskytovaných žalobkyní pojištěncům žalované v roce 2018 byl dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou uzavřen Dodatek Typ„ A“ [číslo] 2018 ke Smlouvě o poskytování a úhradě hrazených služeb (dále jen„ Dodatek“), jímž byla v souladu a s odkazem na vyhlášku č. 353/2017 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2018 (dále jen„ Úhradová vyhláška“) stanovena hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení. Žalobkyně a žalovaná sjednáním Dodatku přenechaly úhradu regulovaným platbám za poskytované zdravotní služby ze strany žalobkyně pojištěncům žalované. Žalobkyně dále tvrdí, že z jejích podrobně popsaných výpočtů vychází, že z nákladů vynaložených v roce 2018 na poskytování zdravotní péče pacientům na přímá pracoviště po zohlednění všech úhrad a vyloučení alternativních zdrojů financování připadá na pojištěnce žalované částka 26 638 667 Kč, kdy z toho částka na náklady akutní hospitalizační péči činí 10 494 273 Kč. Žalovaná na základě Smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb a Dodatku provedla úhradu celkem 24 646 544 Kč, kdy na akutní hospitalizační péči připadá částka 10 189 625 Kč. Výše finální úhrady ze strany žalované vyplývá z příslušného vyúčtování, jež je závěrečnou roční sumarizací hrazených služeb poskytnutých žalobkyní.

2. Dle žalobkyně není předmětem této žaloby chybnost Vyúčtování za rok 2018, ale skutečnost, že samotná Smlouva o poskytování a úhradě hrazených služeb (včetně Dodatku, jež stanoví hodnotu bodu a úhradové limity) je postavena způsobem, jenž žalobkyni neumožňuje z finančních prostředků poskytnutých jí žalovanou uhradit nezbytné náklady související s poskytováním zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění, natož dosahovat zisku. Až podle výsledku ročního vyúčtování žalobkyně zjistí existenci svého nároku vůči žalované, ať již z titulu doplatku zdravotních služeb dle uzavřené Smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb, nebo z titulu rozdílu mezi skutečně vynaloženými náklady a úhradami ze Smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb. Žalobkyně považuje za problematickou metodiku, podle které žalovaná určuje celkovou výši úhrad, které budou žalobkyni v daném roce poskytnuty. Tato vychází z hodnoty bodu, která je stanovena ve vztahu k žalobkyni tak nízko, že jí neumožňuje z úhrad od žalované pokrýt náklady žalobkyně. Žalobkyně nejprve vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši 2 591 392,90 Kč představující rozdíl mezi celkovou úhradou za zdravotní služby poskytnuté pojištěncům žalované v roce 2018 a celkovými náklady žalobkyně na tyto zdravotní služby vynaložené, přičemž náklady byly kalkulovány na základě metodiky DRG. Tato výzva datovaná dnem [datum] byla žalované doručena dne [datum] a žalobkyně v ní stanovila žalované lhůtu k úhradě v délce pěti dní od doručení výzvy. Žalovaná ve stanovené lhůtě ničeho neuhradila, pročež se ke dni [datum] dostala do prodlení s úhradou doplatku. Následně žalobkyně zaslala žalované dne [datum] předžalobní upomínku s výzvou k úhradě již splatného doplatku, a to částky ve výši 304 648 Kč. Žalovaná k dnešnímu dni [anonymizováno] ničeho. Žalobkyně proto touto žalobou uplatňuje svůj nárok na zaplacení jistiny ve výši 304 648 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 304 648 Kč jdoucího od [datum] do zaplacení.

3. Žalobkyně svůj nárok právně opírá o nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 19/13, který uzavírá, že„ Z hlediska práva na podnikání by naopak byla nepřijatelná taková úprava, která by tyto náklady, byť jen částečně, systémově přenášela na poskytovatele. Právní závěr, podle něhož„ cenová regulace, nemá-li přesáhnout meze ústavnosti, nesmí evidentně snížit cenu tak, aby tato vzhledem ke všem prokázaným a nutně vynaloženým nákladům eliminovala možnost alespoň jejich návratnosti“ (nález sp. zn. Pl. ÚS 3/2000), se zde uplatní přiměřeně.“. Všechny zdravotní pojišťovny se sídlem na území České republiky v souladu s čl. 2 odst. 3 písm. d) Přílohy [číslo] Vyhlášky o rámcových smlouvách prosazují stanovení výše úhrad odkazem na Úhradovou vyhlášku, tj. prosazují stanovení výše úhrad a regulačních omezení s použitím Úhradové vyhlášky. Pokud by se žalobkyně uvedeným principům vzepřela a požadovala by stanovení úhrad na bázi nákladového ocenění, vzepřela by se platné právní regulaci v rámci Vyhlášky o rámcových smlouvách a účelu, pro který byla založena, neboť by postupně ztratila veškeré kontrakty se zdravotními pojišťovnami, v důsledku čehož by nemohla poskytovat zdravotní služby v rozsahu vymezeném Zřizovací listinu (viz § 17 odst. 1 ZOVZP), v důsledku čehož by žalobkyně zanikla.

4. Na základě výzvy soudu dle § 114b o. s. ř. zaslala dne [datum] žalovaná vyjádření k žalobě, kdy zejména uvedla, že nárok ani zčásti neuznává, neboť žalovaná poskytla žalobkyni úhrady za služby tak, jak k tomu byla zavázána Smlouvou [číslo] o poskytování a úhradě hrazených služeb ze dne [datum], ve znění dodatku typ„ A“ [číslo] 2018 ze dne [datum]. Dále žalovaná vyjádřila, že žalobkyně neuplatňuje svůj nárok ze žádného smluvního ujednání ani z titulu např. bezdůvodného obohacení, ale svůj nárok dovozuje z plenárního nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 19/13 přibližně v tom smyslu, že v podmínkách cenové regulace dané Úhradovou vyhláškou, a omezení smluvní volnosti ve smyslu Vyhlášky o rámcových smlouvách, by měla úhrada za poskytnuté zdravotní služby odpovídat alespoň nutně vynaloženým nákladům na tyto služby. Žalobkyní citované pasáže nálezu však nelze vytrhávat z kontextu, když ani tento nález nepřipouští zásah do smluvních vztahů. Žalovaná ve svém vyjádření odkázala např. na rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2022, č. j. 19 C 192/2020, kterým bylo rozhodnuto, že nárok žalobkyně za rok 2017 není dán, jelikož individuální dohoda stran výše úhrad je mezi stranami závazná a není způsobilá zasahovat do práva podnikat vymezeného v čl. 26 Listiny. Žalovaná dále uvedla, že podmínky úhrady zdravotních služeb za rok 2018 byly stranami v rámci zákonných limitů jednoznačně sjednány a bylo by zcela absurdní, aby bez ohledu na to měla žalovaná hradit veškeré náklady, které žalobkyně v tomto období vynaložila. V takovém případě by tak de facto určoval úhradu zdravotních služeb jednostranně sám poskytovatel. K uzavření samotného Dodatku pro rok 2018, tj. dodatku typ„ A“ [číslo] 2018 ze dne [datum] pak žalovaná uvedla, že návrh tohoto dodatku byl žalobkyni zaslán dne [datum] a žalované se podepsaný vrátil dne [datum]. Žalobkyně proti němu, stejně tak proti vyúčtování nevznesla jakékoliv námitky či požadavky. Celkové roční vyhodnocení poskytnutých a vykázaných služeb na základě tohoto dodatku bylo pak žalobkyni zasláno dne [datum] a žalobkyně jej odsouhlasila po jeho přezkoumání až dne [datum] s tím, že zde dokonce vznikl přeplatek za tyto služby na straně žalobkyně a tato jej vracela žalované ve splátkách (přeplatek byl ve výši cca 13 mil. Kč). Žalovaná zdůraznila, že uzavřela-li žalobkyně úhradový dodatek k zvláštní smlouvě, v němž byl ujednán způsob stanovení ceny zdravotních služeb, je z povahy věci vyloučen protiústavní zásah do práva podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny), i kdyby ujednaný způsob stanovení ceny zdravotních služeb nepokrýval ani nezbytné náklady na jejich poskytnutí, neboť žalobkyně tak učinila ze svobodné vůle poté, co při využití svých potřebných schopností (§ 5 odst. 1 o. z.), které lze u ní vzhledem k její profesionalitě důvodně předpokládat.

5. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Česká republika - Ministerstvo zdravotnictví. Dále, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování a úhradě zdravotních služeb [číslo]. K této smlouvě o poskytování a úhradě zdravotních služeb byl pro rok 2018 uzavřen úhradový dodatek [číslo] 2018 ze dne [datum], jímž v souladu a s odkazem na úhradovou vyhlášku pro rok 2018 byla stanovena hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení pro rok 2018. Žalobkyně před podpisem úhradového dodatku k tomuto nevznesla žádné námitky či připomínky, stejně tak žalobkyně nevznesla žádné námitky či připomínky při vyúčtování hrazených služeb poskytnutých v roce 2018. Následně žalobkyně vyzvala žalovanou upomínkou ze dne [datum] k úhradě částky 304 648 Kč, kterou žalovaná neuhradila.

6. Mezi účastníky naopak zůstalo sporným, zda vznikl žalobkyni nárok na úhradu doplatku za žalobkyni poskytnuté zdravotní služby ve formě hospitalizací pojištěnců žalované v roce 2018 ve výši rozdílu mezi reálnými náklady účelně vynaloženými za tyto služby, a úhradami za tyto služby žalobkyni od žalované. Dle žalobkyně jí tento nárok vznikl, neboť objektivně neměla a nemá jiných zdrojů financování. Naopak dle žalované nikoliv, když žalovaná poskytla žalobkyni úhrady za předmětné služby tak, jak je k tomu zavázána smlouvou o poskytování a úhradě zdravotních služeb pro poskytování lůžkové péče ve znění úhradového dodatku pro rok 2018 a platnými právními předpisy.

7. Soud provedl následující důkazy a zjistil z nich tento skutkový stav:

8. Ze smlouvy [číslo] o poskytování a úhradě hrazených služeb ze dne [datum] (čl. 168-181 spisu) bylo zjištěno, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva ve smyslu § 17 odst. 1, 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a dle vyhlášky č. 618/2006 Sb., kterou se vydávají rámcové smlouvy, jejímž předmětem bylo poskytování služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění pojištěncům žalované a jejich úhrady. Smlouva je k dnešnímu dni platná.

9. Přípisem ze dne [datum] (čl. 128 spisu) byla žalobkyně vyzvána žalovanou k podpisu dodatku typ A [číslo] 2018 za účelem sjednání úhrady služeb poskytovaných žalobkyní pro pojištěnce žalované, jehož nedílnou součástí byla analýza hrazených služeb vykázaných od [datum] do [datum] a dokumentační soubory.

10. Z dodatku typ„ A“ [číslo] 2018 ke smlouvě [číslo] o poskytování a úhradě hrazených služeb (čl. 182-184 spisu) soud zjistil, že tímto byly sjednány podmínky, způsob a výše úhrady a regulačních omezení hrazených služeb poskytovaných poskytovateli lůžkové péče v roce 2018 pojištěncům žalované.

11. Z přípisu žalované ze dne [datum] (čl. 129 spisu) bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni zaslala celkové roční vyhodnocení, kdy dle analýzy zdravotních služeb pro vyhodnocení roku 2018 vyplývá pro žalobkyni srážka ve výši 12 938 817,97 Kč. Žalobkyně požádala prostřednictvím e-mailu ze dne [datum] (čl. 130 spisu) o úhradu srážky ve splátkách. Této žádosti žalovaná přípisem ze dne [datum] (čl. 131 spisu) vyhověla a úhradu vyhodnocené srážky rozložila do šesti splátek.

12. Dle předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně dodejky (čl. 16-17 spisu) bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě částky 304 648 Kč představující rozdíl mezi úhradou za lůžkovou péči poskytnutou žalobkyní pojištěncům žalované a náklady skutečně vynaloženými na tuto péči, a to do sedmi kalendářních dnů od doručení výzvy.

13. Soud rozhodl o návrzích žalobkyně na doplnění dokazování dalšími listinami a znaleckými posudky tak, že se zamítají, neboť měl skutkový stav za dostatečně zjištěný z provedeného dokazování pro rozhodnutí ve věci. Provedení důkazu vyúčtováním k individuálním sazbám, vyúčtováním zdravotních služeb pro rok 2018 pro určité poskytovatele, zdravotně pojistným plánem žalované pro rok 2018, analýzou zdravotních služeb vykázaných k [datum] a znaleckým posudkem k ověření, zda jsou zdravotní služby žalobkyní poskytovány ekonomicky, by tak bylo nadbytečné.

14. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

15. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Česká republika – Ministerstvo zdravotnictví. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování a úhradě zdravotních služeb [číslo] kterou byl ujednán rámec, na základě kterého se žalobkyně zavázala poskytovat zdravotní péči pojištěncům žalované a žalovaná za tuto péči poskytovat úhradu. Pro rok 2018 byl mezi žalobkyní a žalovanou uzavřen úhradový dodatek [číslo] 2018 ze dne [datum], jímž byla stanovena hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení pro rok 2018, která byla sjednána v souladu a s odkazem na vyhlášku č. 353/2017 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2018. Po provedení analýzy zdravotních služeb pro vyhodnocení roku 2018 ze strany žalované v souladu se sjednanými úhradami vyplývala pro žalobkyni srážka ve výši 12 938 817,97 Kč, kterou žalobkyně měla (po dohodě účastnic) uhradit v šesti měsíčních splátkách. Žalobkyně následně žalovanou vyzvala k úhradě rozdílu mezi náklady skutečně vynaloženými na lůžkovou péči poskytnutou pojištěncům žalované ve výši 304 648 Kč. Žalovaná tuto částku neuhradila.

16. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

17. Podle § 17 odst. 1 věty první zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.) uzavírají za účelem zajištění věcného plnění při poskytování hrazených služeb pojištěncům Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky a ostatní zdravotní pojišťovny, zřízené podle jiného právního předpisu, smlouvy s poskytovateli o poskytování a úhradě hrazených služeb.

18. Podle § 17 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. se smlouva podle odstavce 1 uzavřená mezi zdravotní pojišťovnou a poskytovatelem řídí rámcovou smlouvou. Rámcová smlouva obsahuje vždy ustanovení, které se týká doby účinnosti, způsobu a důvodu ukončení smlouvy podle odstavce 1 s tím, že smlouvu je možno ukončit vždy k 1. lednu následujícího roku, přičemž výpovědní lhůta musí být nejméně 6 měsíců. Tato výpovědní lhůta neplatí v případech, že v důsledku závažných okolností nelze rozumně očekávat další plnění smlouvy. Dále rámcová smlouva musí obsahovat způsob provádění úhrady poskytovaných hrazených služeb, práva a povinnosti účastníků smlouvy podle odstavce 1, pokud nejsou stanoveny zákonem, obecné podmínky kvality a účelnosti poskytování hrazených služeb, podmínky nezbytné pro plnění smlouvy podle odstavce 1, kontrolní mechanismus kvality poskytovaných hrazených služeb a správnosti účtovaných částek, jakož i povinnost vzájemného sdělování údajů nutných ke kontrole plnění smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb, ustanovení o rozhodčím řízení. Rámcová smlouva je výsledkem dohodovacího řízení mezi zástupci Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a ostatních zdravotních pojišťoven a zástupci příslušných profesních sdružení poskytovatelů jako zástupců smluvních poskytovatelů. Dohodovací řízení může vyvolat kterákoliv z jeho stran nebo Ministerstvo zdravotnictví. Jednotlivé rámcové smlouvy jsou předkládány Ministerstvu zdravotnictví, které je posoudí z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem na zajištění kvality a dostupnosti hrazených služeb, fungování systému zdravotnictví a jeho stability v rámci finančních možností systému veřejného zdravotního pojištění (dále jen "veřejný zájem"), a poté je vydá jako vyhlášku. Pokud mezi účastníky dohodovacího řízení nedojde k dohodě o obsahu rámcové smlouvy do 6 měsíců nebo pokud předložená rámcová smlouva odporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu, stanoví obsah rámcové smlouvy podle věty druhé až čtvrté Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou. Smlouva podle odstavce 1 se řídí touto vyhláškou.

19. Podle § 17 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb. stanoví Ministerstvo zdravotnictví seznam zdravotních výkonů a dalších výkonů, které souvisí s poskytováním hrazených služeb, s bodovými hodnotami a s pravidly pro jejich vykazování (dále jen "seznam zdravotních výkonů") vyhláškou. Seznam zdravotních výkonů se použije při vykazování zdravotních výkonů a dalších výkonů, které souvisí s poskytováním hrazených služeb a vykazují se za účelem provádění úhrad poskytovatelům a dalším subjektům poskytujícím hrazené služby, zajištění návaznosti hrazených služeb pro pojištěnce nebo vyhodnocování efektivity poskytování hrazených služeb (dále jen "výkon s bodovou hodnotou"). Poskytovatel nebo jiný subjekt poskytující hrazené služby a zdravotní pojišťovna si mohou dohodnout jiný způsob vykazování.

20. Podle § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, hodnoty bodu, výše úhrad hrazených služeb, výši záloh na úhradu hrazených služeb a regulační omezení se vždy na následující kalendářní rok dohodnou v dohodovacím řízení zástupců Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a ostatních zdravotních pojišťoven a příslušných profesních sdružení poskytovatelů jako zástupců smluvních poskytovatelů. Svolavatelem dohodovacího řízení je Ministerstvo zdravotnictví. Dojde-li k dohodě, posoudí její obsah Ministerstvo zdravotnictví z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem. Je-li dohoda v souladu s právními předpisy a veřejným zájmem, vydá ji Ministerstvo zdravotnictví jako vyhlášku. Nedojde-li v dohodovacím řízení k dohodě do 30. 6. příslušného kalendářního roku nebo shledá-li Ministerstvo zdravotnictví, že tato dohoda není v souladu s právními předpisy nebo veřejným zájmem, stanoví hodnotu bodu, výši úhrad hrazených služeb, výši záloh na úhradu hrazených služeb a regulační omezení na následující kalendářní rok Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou v termínu do 31. října kalendářního roku. Vyhláška podle věty čtvrté a páté se použije, pokud se poskytovatel a zdravotní pojišťovna za podmínky dodržení zdravotně pojistného plánu zdravotní pojišťovny nedohodnou o způsobu úhrady, výši úhrady, výši záloh na úhradu hrazených služeb a regulačních omezeních jinak.

21. Podle § 40 odst. 2 věta první zákona č. 48/1997 Sb. jsou zdravotní pojišťovny povinny uhradit poskytovatelům, popřípadě jiným subjektům uvedeným v § 17 odst. 7, kteří v souladu s tímto zákonem poskytli hrazené služby pojištěncům, tyto poskytnuté služby ve lhůtách sjednaných ve smlouvě podle § 17 odst. 1.

22. Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 353/2017 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2018 (dále jen„ úhradová vyhláška“) se pro hrazené služby poskytované poskytovateli lůžkové péče, s výjimkou hrazených služeb poskytovaných poskytovateli následné lůžkové péče, poskytovateli dlouhodobé lůžkové péče a poskytovateli zvláštní lůžkové péče, hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení stanoví v přílohách [číslo] k této vyhlášce.

23. Podle § 4 odst. 2 úhradové vyhlášky se pro hrazené služby poskytované poskytovateli následné lůžkové péče, poskytovateli dlouhodobé lůžkové péče, zvláštní ambulantní péče poskytované podle § 22 písm. c) zákona a poskytovateli zvláštní lůžkové péče, hrazené paušální sazbou za jeden den hospitalizace nebo podle seznamu výkonů, se hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení stanoví v příloze [číslo] k této vyhlášce.

24. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) spočívá soukromé právo zejména na zásadách, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny.

25. Podle § 13 občanského zákoníku může každý, kdo se domáhá právní ochrany, důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

26. Žalobkyně poskytuje zdravotní služby financované ze systému veřejného zdravotního pojištění, a to mimo jiné pojištěncům žalované, za což jí náleží od žalované úhrada. S ohledem na veřejný zájem na poskytování zdravotní péče dostupné všem účastníkům veřejného zdravotního pojištění a limitovanou výši zdrojů jde o oblast s vysoce regulovanými smluvními možnostmi za dohledu státu zejména prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví. V souladu s § 17 odst. 1, odst. 2 zákona č. 48/197 Sb. a vyhláškou č. 618/2006 Sb., kterou se vydávají rámcové smlouvy, byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o poskytování a úhradě hrazených služeb. Hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení pro rok 2018 byla stranami sjednána dodatkem ke smlouvě o poskytování a úhradě hrazených služeb, odkazem na Úhradovou vyhlášku. Úhradová vyhláška je výsledkem dohadovacího řízení mezi zástupci pojišťoven a zástupci smluvních poskytovatelů a podléhá ověření souladu s právními předpisy a veřejným zájmem Ministerstvem zdravotnictví. Účastníci řízení nevyužili možnosti sjednat výši úhrad individuálně, ale smluvně se podřídili úhradové vyhlášce. V souladu s ujednáními a vyúčtováním podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, byla ze strany žalované poskytnuta úhrada za zdravotní služby poskytnuté žalobkyní pojištěncům žalované v roce 2018, o čemž mezi účastnicemi ani nebylo sporu.

27. Soud v projednávané věci přihlédl zejména k následující judikatuře, kterou považuje za přiléhavou k projednávané věci. Povahu vztahu mezi žalobkyní a žalovanou vyplývajícího ze smlouvy o poskytování a úhradě služeb blíže hodnotí rozsudek ze dne 13. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2051/2013, tak že:„ Smlouva o poskytování a úhradě zdravotní péče, uzavřená v souladu s rámcovou smlouvou sjednanou v dohodovacím řízení podle ustanovení § 17 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., v rozhodném znění, posouzení jejíž závaznosti bylo předmětem shora citovaných rozhodnutí, je právní skutečností, z níž vzniká právní vztah mezi zdravotní pojišťovnou a zdravotnickým zařízením, judikaturou charakterizovaný jako soukromoprávní závazkový vztah s veřejnoprávními prvky, a seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, jakož i hodnota (cena) bodu a výše úhrad hrazené zdravotní péče včetně regulačních omezení jsou – jakožto bližší vymezení práv a povinností smluvních stran v otázce úhrad za poskytnutí zdravotní péče - součástí obsahu tohoto závazkového vztahu. Ustanovení § 17 zákona č. 48/1997 Sb., v rozhodném znění, je tedy jako celek (též jeho shora necitované odstavce 12 až 14) právní normou, jejímž účelem je úprava mechanismu založení příslušného závazkového vztahu a vymezení jeho konkrétního obsahu“ Z daného textu vyplývá, že i stanovení úhrad za poskytování zdravotní péče je součástí závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovanou.

28. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3546/2020, stanoví, že:„ Uzavřela-li žalobkyně úhradový dodatek k zvláštní smlouvě, v němž byl ujednán způsob stanovení ceny zdravotních služeb, je z povahy věci vyloučen protiústavní zásah do práva podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny), i kdyby ujednaný způsob stanovení ceny zdravotních služeb nepokrýval ani nezbytné náklady na jejich poskytnutí, neboť žalobkyně tak učinila ze svobodné vůle poté, co při využití svých potřebných schopností (§ 5 odst. 1 o. z.), které lze u ní vzhledem k její profesionalitě důvodně předpokládat, odborně a kompetentně zhodnotila podmínky v návrhu obsažené. Také v případě zvláštní smlouvy platí, že je uzavírána s tím, že bude plněna (§ 3 odst. 2 písm. d) o. z.), tedy včetně ujednání o ceně zdravotních služeb, jejíž výše se odvíjí od zdravotních výkonů hrazených z prostředků veřejného zdravotního pojištění, které byly poskytnuty v příslušném hodnoceném období, od stanovených bodových hodnot těchto zdravotních výkonů a od hodnoty bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení ujednaných pro příslušné úhradové období (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5718/2017, a ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 32 Cdo 683/2018). [obec] pacta sunt servanda, základní zásada soukromého práva a právního řádu vůbec, je také předmětem ústavní ochrany (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3292/09, bod 37).“ Stížností poskytovatele zdravotních služeb se zabýval i Ústavní soud ČR, který ji usnesením [datum], sp. zn. III. ÚS 1471/21, jako zjevně neopodstatněnou odmítl, když neshledal žádný zásah do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky. Ačkoliv se věc týkala poskytovatelů pobytových sociálních zařízení, kteří s pojišťovnami uzavírají smlouvy dle § 17a zákona č. 48/1997 Sb. a nikoliv § 17b zákona č. 48/1997 Sb., primárním závěrem Nejvyššího soudu je postavení na roveň způsobu úhrady vyplývajícím z dohadovacího řízení, jakož i z individuálního ujednání. Uvedený závěr lze aplikovat i na zde projednávaný případ.

29. Soud dále poukazuje i na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2545/16, jehož závěr zní:„ Hledat spravedlivé řešení určení ceny poskytnuté zdravotní péče je věcí obecných soudů v situaci, kdy se pojišťovna a poskytovatel péče na této ceně nedohodnou, přičemž jsou zároveň služby hrazeny z veřejných prostředků (zdravotního pojištění).“ Vzhledem k tomuto judikátu, je tak zřejmé, že v projednávané věci není na místě, aby se soud zabýval spravedlivou úhradou za zdravotní služby poskytnuté žalobkyní pojištěncům žalované, neboť mezi oběma účastnicemi vznikla dohoda, ačkoliv jak již bylo opakovaně zmíněno, byla provedena odkazem na právní předpisy. Obě smluvní strany uzavřením smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb a dodatku k ní projevily svou vůli být jimi vázány.

30. I obecné soudy rozhodovali ve sporech mezi poskytovateli zdravotních zařízení a zdravotními pojišťovnami ohledně úhrady zdravotních služeb obdobně. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 7. 2019, č. j. 11 C 367/2016-369, byla zamítnuta žaloba na zaplacení 5 310 187 Kč příslušenstvím, když bylo prokázáno, že zdravotní pojišťovna poskytovateli zdravotních služeb uhradila částku odpovídající sjednanému dodatku a úhradové vyhlášce. Stejně tak rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2022, č. j. 19 C 192/2020-110, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2022, č. j. 8 Co 169/2022-134, bylo rozhodnuto o žalobě žalobkyně na zaplacení částky ve výši 221 254 Kč s příslušenstvím, která spočívá na stejném základu jako zde projednávaná věc, tak, že ji zamítl. Ani zdejší soud neshledal žádný důvod se od konstantní judikatury odchýlit a rozhodoval s přihlédnutím k § 13 občanského zákoníku.

31. Soud naopak nevyšel z plenárního nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 19/13, kterým argumentovala žalobkyně, když uvedený nález cílí zejména na tvorbu úhradových vyhlášek a nemá dopad do smluvních vztahů. Stejně tak soud nezkoumal rozpor se zákonem o cenách, když mezi účastníky sporu se jedná o závazkový vztah, ve kterém mají obě strany smluvní volnost, byť je omezená prvky veřejnoprávní regulace.

32. Žalovaná i žalobkyně svým smluvním závazkům dostály. Žalobkyně k dodatku stanovujícímu výši úhrad za zdravotní služby dle úhradové vyhlášky za rok 2018 dobrovolně přistoupila, a to dne [datum]. Následně žalovaná v souladu s ujednáním účastnic uhradila vyúčtování. Žalobkyně proti vyúčtování nevznesla námitky, žalovanou neupozornila, že by její náklady byly vyšší než poskytnutá úhrada. Žalovaná po celou dobu jednala v souladu s právními předpisy i smluvním ujednáním a nelze jí tak přičítat k tíži, že skutečně vynaložené náklady žalobkyně vyčíslila na vyšší částku. Žalobkyně je příspěvkovou organizací, která disponuje dostatečně profesionálním personálem, který mohl ohledně výše úhrad vyjednávat. Naopak žalovaná výši úhrad stanovila odkazem na úhradovou vyhlášku, která je výsledkem dohadovacího řízení mezi poskytovateli zdravotní péče a zdravotními pojišťovnami a podléhá kontrole samotnou zřizovatelkou žalobkyně, lze tedy vyloučit, že by tak žalovaná činila se záměrem žalobkyni poškodit. Soud v projednávané věci vyloučil zásah do práva žalobkyně podnikat zakotveného v čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Výši samotného nároku tak nebylo nutné ověřovat, ani tak nebylo nutné zkoumat ekonomické nakládání se zdroji ze strany žalobkyně, neboť nárok jako takový se neopírá o žádný právní podklad. Vzhledem k výše uvedenému soud rozhodl tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl.

33. K nákladům řízení a lhůtě splatnosti:

34. Dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

35. Jelikož byla žalovaná ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši 47 626 Kč, přičemž náklady žalované spočívají: v odměně advokáta dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 9 540 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne [datum] – 2 úkony /9: [číslo]) celkem 38 160 Kč, paušální úhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 4 úkony právní služby 1 200 Kč a DPH ve výši 21 % z částky 39 360 Kč (součet odměny advokáta a paušální úhrady hotových výdajů, tj. 8 266 Kč.

36. Náhrada nákladů žalované byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení