19 C 192/2020-110

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 221 254 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, doručená soudu dne 1. 6. 2020, kterou se žalobkyně domáhá, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku ve výši 221 254 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky ve výši 221 254 Kč za dobu od 5. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 115 192 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 1. 6. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž bude žalované uložena povinnost uhradit jí částku shora uvedenou.

2. Na odůvodnění žaloby uvedla, že je státní příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Česká republika - Ministerstvo zdravotnictví. Zřízena byla za účelem poskytování zdravotních služeb, a to na základě rozhodnutí Ministra zdravotnictví ze dne [datum] [anonymizováno] [číslo] [datum]. Žalovaná je soukromou právnickou osobou - zdravotní pojišťovnou. Žalobkyně v úvodu žaloby uvedla, že naléhavě potřebuje k zajištění svého řádného a udržitelného chodu značné finanční prostředky ze zdravotního pojištění, a to též s přihlédnutím ke strategickému postavení žalobkyně v rámci České republiky při zvládání celosvětové pandemie nákazy Covid 19. S odkazem na závěry rozhodovací praxe Ústavního soudu v podmínkách cenové regulace dané úhradovou vyhláškou a omezené smluvní volnosti ve smyslu vyhlášky o rámcových smlouvách, má žalobkyně za to, že úhrada za poskytnuté zdravotní služby má - co do výše - odpovídat alespoň účelně vynaloženým nákladům za tyto služby, při absenci jiných zdrojů financování poskytnutých služeb. Žalobkyně má za to, že v případě hospitalizační péče poskytnuté žalobkyní pojištěncům žalované tento požadavek není splněn, domáhá se tedy doplatku za žalobkyní poskytnuté zdravotní služby ve formě hospitalizací pojištěnců žalované v roce 2017 ve výši rozdílu mezi reálnými náklady účelně vynaloženými za tyto služby a úhradami za tyto služby žalobkyni od žalované, neboť žalobkyně objektivně neměla a nemá jiných zdrojů k financování těchto zdravotních služeb.

3. Žalobkyně dále uvedla, že mezi účastnicemi řízení byla dne 5. 2. 2013 uzavřena smlouva [číslo] o poskytování a úhradě hrazených služeb, jejíž forma a obsah v podstatném ohledu vychází z vyhlášky o rámcových smlouvách i jejích příloh. Primárním závazkem žalobkyně dle této smlouvy je poskytovat hrazené zdravotní služby pojištěncům žalované, k čemuž přiléhá povinnost žalované poskytnout žalobkyni za tyto služby úhradu za podmínek sjednaných ve smlouvě o poskytování a úhradě hrazených služeb. Pro rok 2017 strany uzavřely dne 6. 4. 2017 úhradový dodatek [číslo] ke smlouvě o poskytování a úhradě hrazených služeb, jímž v souladu a s odkazem na Úhradovou vyhlášku pro rok 2017 byla stanovena hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení pro rok 2017. Žalobkyně v žalobě uvedla výpočet, jakým došla k žalované částce. Žalobkyně zdůraznila, že nejprve vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši 1 651 468,09 Kč představující rozdíl mezi celkovou úhradou za zdravotní služby poskytnuté pojištěncům žalované v roce 2017 a celkovými náklady žalobkyně na tyto zdravotní služby vynaložené, přičemž náklady byly kalkulovány na základě metodiky DRG. Upomínka byla doručena žalované dne 30. 7. 2019. Žalobkyně však touto žalobou uplatňuje toliko částku 221 254 Kč jako rozdíl mezi žalobkyní nutně vynaloženými náklady na poskytování hrazených služeb (zdravotní péče) v roce 2017, očištěnými od jiných relevantních zdrojů financování, a úhradami provedenými žalovanou za totéž časové období v jednotlivých segmentech zdravotní péče. Žalobkyně má za to, že tento požadavek je plně v souladu s judikaturou Ústavního soudu, zejména s nálezem Pl. ÚS 19/13. Žalobkyně dále poukázala na standardní problémy ve zdravotnictví, zejména na nedostatečnou lůžkovou péči v důsledku nedostatku zdravotních sester, nedostatečnou kapacitu navazující dlouhodobé péče, navyšování platů zaměstnanců ve zdravotnictví a zaobírala se i dopady onemocnění Covid 19 na plánovanou péči o pacienty žalobkyně a na cash flow žalobkyně. Navrhla, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno.

4. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Žalovaná tvrdila a tvrdí, že poskytla žalobkyni úhrady za předmětné služby tak, jak je k tomu zavázána smlouvou [číslo] o poskytování a úhradě zdravotních služeb pro poskytování lůžkové péče ze dne 5. 2. 2013, ve znění dodatku [číslo] ze dne 6. 4. 2017, a platnými právními předpisy, zejména zákonem o veřejném zdravotním pojištění a zákonem o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách. Úhradový dodatek, resp. jeho návrh, žalovaná dne 15. 3. 2017 odeslala žalobkyni, která měla možnost se k jeho znění vyjádřit či navrhnout jeho případné úpravy. Žalobkyně však nic z toho neučinila a návrh žalované bez dalšího v celém jeho rozsahu akceptovala. Dne 12. 4. 2017 pak obdržela žalovaná Úhradový dodatek podepsaný ze strany žalobkyně. Žalobkyně, ačkoliv mohla, tak neuplatnila jakékoliv výhrady k výši bodu stanovené úhradovým dodatkem. Žalovaná poskytla žalobkyni veškeré úhrady za hrazené služby, a to zcela v souladu se zákonem, uzavřenou smlouvou a úhradovým dodatkem. V případě, že by žalovaná poskytla žalobkyni jakékoliv jiné plnění nad rámec zákona, či smlouvy, došlo by ze strany žalované, která zároveň v určitých případech vystupuje i jako správní orgán, k porušení zákona a zejména ústavního pravidla stanoveného pro orgány veřejné moci – co není výslovně povoleno, je zakázáno. Takové překročení nastavených hranic by také mohlo pravděpodobně představovat nedovolenou veřejnou podporu žalobkyně oproti jiným poskytovatelům zdravotních služeb, neboť žalovaná hospodaří s veřejnými prostředky.

5. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, která má se žalovanou (zdravotní pojišťovnou) uzavřenu smlouvu [číslo] o poskytování a úhradě hrazených služeb. Nesporné bylo i to, že k této smlouvě byl pro rok 2017 uzavřen dne 6. 4. 2017 úhradový dodatek [číslo] ke smlouvě o poskytování a úhradě hrazených služeb, jímž v souladu a s odkazem na Úhradovou vyhlášku pro rok 2017 byla stanovena hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení pro rok 2017. Strany dále nesporovaly, že žalobkyně vyzvala žalovanou upomínkou ze dne 22. 5. 2020 k úhradě částky 221 254 Kč, kterou žalovaná neuhradila.

6. Podstata sporu spočívá v tom, zda strana žalující má nárok na doplatek ceny zdravotních služeb poskytnutých v roce 2017 pojištěncům žalované z výše uvedených důvodů.

7. Ze smlouvy [číslo] o poskytování a úhradě zdravotních služeb uzavřené mezi účastníky řízení 5. 2. 2013 má soud za prokázané, že tato smlouva byla uzavřena v souladu s ustanovením § 17 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a v souladu s vyhláškou 618/2006 Sb. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 31. 12. 2017 s tím, že pokud jedna ze smluvních stran neoznámí druhé straně jeden rok před uplynutím této doby, že nemá zájem o pokračování smluvního vztahu podle této smlouvy, doba účinnosti smlouvy se o jeden rok prodlužuje. Pro rok 2017 byl k této smlouvě uzavřen dne 6. 4. 2017 dodatek [číslo] ke smlouvě [číslo] z něhož má soud za prokázané, že se strany sporu dohodly, že tímto dodatkem bude v souladu a s odkazem na Úhradovou vyhlášku pro rok 2017 stanovena hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení pro rok 2017. Z dopisu [stát. instituce] ze dne 19. 5. 2020, [číslo jednací] má soud za prokázané, že žalobkyni byl poskytnut jednorázový příspěvek ve výši 1 285 478 548 Kč na úhradu závazků po splatnosti nebo závazků nad 60 dnů od data uskutečnění zdanitelného plnění a přefinancovaných závazků. Z dopisu se dále zjišťuje, že prostředky jsou účelově určeny na oddlužení nemocnic formou jednorázového příspěvku zřizovatele. Dále byla žalobkyně vyzvána k předání zprávy o využití prostředků.

8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto skutkovému závěru: Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je [země] – [stát. instituce]. Zřízena byla zejména za účelem poskytování zdravotních služeb, a to na základě rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo]. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 5. 2. 2013 uzavřena smlouva o poskytování a úhradě hrazených služeb [číslo] na jejímž základě žalobkyně pojištěncům žalované poskytuje sjednané zdravotní služby a žalovaná tyto v mezích smlouvy hradí. Pro rok 2017 byl mezi žalobkyní a žalovanou dne 6. 4. 2017 uzavřen úhradový dodatek [číslo] ke Smlouvě o poskytování a úhradě hrazených služeb pro rok 2017, v němž byla stanovena hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení pro rok 2017; výše úhrad a regulačních omezení byla stanovena s odkazem na úhradovou vyhlášku č. 348/2016 Sb. Na základě smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb a na základě dodatku k této smlouvě byla ze strany žalované v roce 2017 žalobkyni provedena úhrada ve výši 5 021 261 Kč, z toho na akutní hospitalizační péči částka ve výši 2 767 574 Kč, což bylo mezi stranami sporu nesporné. V rámci interních postupů žalobkyně dopočítala rozdíl mezi nutně vynaloženými náklady žalobkyně na poskytování hrazených služeb (zdravotní péče) v roce 2017 a úhradami provedenými žalovanou za totéž časové období, a to v jednotlivých segmentech zdravotní péče, přičemž v segmentu akutní hospitalizační péče činil dle žalobkyně tento rozdíl částku ve výši 221 254 Kč (kdy toto zjištění soud učinil z listiny vypracované žalobkyní a označené jako tabulka Zpracování 2017). Pro úplnost soud v krátkosti dodává, že takto vymezený skutek – žalobní nárok – je vymezen dostatečně určitě, nikterak nebránil projednání žaloby.

9. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k úhradě rozdílu mezi skutečnými náklady na poskytnuté zdravotní služby a uhrazenou částku, konkrétně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši 221 254 Kč, která odpovídá neuhrazenému doplatku za poskytnuté zdravotní služby v roce 2017, což žalovaná odmítla.

10. Co se právní úpravy týče, pak soud aplikoval následující ustanovení: ustanovení § 17 odst. 1 až 5 a § 40 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotní pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, úhradová vyhláška – č. 348/2016 Sb., § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění. Dle § 17 odst. 1 věty první zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb (dále jen„ zákon č. 48/1997 Sb.“) za účelem zajištění věcného plnění při poskytování hrazených služeb pojištěncům uzavírají Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky a ostatní zdravotní pojišťovny, zřízené podle jiného právního předpisu, smlouvy s poskytovateli o poskytování a úhradě hrazených služeb. Smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb lze uzavřít pouze pro zdravotní služby, které je poskytovatel oprávněn poskytovat. Dle § 17 odst. 2 věty první a druhé zákona č. 48/1997 Sb. smlouva podle odstavce 1. uzavřená mezi zdravotní pojišťovnou a poskytovatelem se řídí rámcovou smlouvou, která je výsledkem dohodovacího řízení mezi zástupci svazů zdravotních pojišťoven a zástupci příslušných skupinových smluvních poskytovatelů zastupovaných svými zájmovými sdruženími. Jednotlivé rámcové smlouvy jsou předkládány Ministerstvu zdravotnictví, které je posoudí z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem na zajištění kvality a dostupnosti hrazených služeb, fungování systému zdravotnictví a jeho stability v rámci finančních možností systému veřejného zdravotního pojištění (dále jen„ veřejný zájem“), a poté je vydá jako vyhlášku. Pokud mezi účastníky dohodovacího řízení nedojde k dohodě o obsahu rámcové smlouvy do šesti měsíců nebo pokud předložená rámcová smlouva odporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu, je oprávněno učinit rozhodnutí Ministerstvo zdravotnictví. Dle § 17 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb. ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami. Dle § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, hodnoty bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení se vždy na následující kalendářní rok dohodnou v dohodovacím řízení zástupců Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a ostatních zdravotních pojišťoven a příslušných profesních sdružení poskytovatelů jako zástupců smluvních poskytovatelů. Svolavatelem dohodovacího řízení je Ministerstvo zdravotnictví. Dojde-li k dohodě, posoudí její obsah Ministerstvo zdravotnictví z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem. Je-li dohoda v souladu s právními předpisy a veřejným zájmem, vydá ji Ministerstvo zdravotnictví jako vyhlášku. Nedojde-li v dohodovacím řízení k dohodě do 120 dnů před skončením příslušného kalendářního roku nebo shledá-li Ministerstvo zdravotnictví, že tato dohoda není v souladu s právními předpisy nebo veřejným zájmem, stanoví hodnoty bodu, výši úhrad hrazených služeb a regulační omezení na následující kalendářní rok Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou. Vyhláška podle věty čtvrté a páté se použije, pokud se poskytovatel a zdravotní pojišťovna za podmínky dodržení zdravotně pojistného plánu zdravotní pojišťovny nedohodnou o způsobu úhrady, výši úhrady a regulačních omezeních jinak. Dle § 40 odst. 2 věty první zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojišťovny jsou povinny uhradit poskytovatelům, popřípadě jiným subjektům uvedeným v § 17 odst. 7, kteří v souladu s tímto zákonem poskytli hrazené služby pojištěncům, tyto poskytnuté služby ve lhůtách sjednaných ve smlouvě podle § 17 odst.

1. Dle § 4 vyhlášky č. 348/2016 Sb. („ úhradová vyhláška“) pro hrazené služby poskytované poskytovateli lůžkové péče, s výjimkou hrazených služeb poskytovaných poskytovateli následné lůžkové péče, poskytovateli dlouhodobé lůžkové péče a poskytovateli zvláštní lůžkové péče, se hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení stanoví v přílohách [číslo] k této vyhlášce. Pro hrazené služby poskytované poskytovateli následné lůžkové péče, poskytovateli dlouhodobé lůžkové péče, zvláštní ambulantní péče poskytované podle § 22 písm. c) a e) zákona a poskytovateli zvláštní lůžkové péče, hrazené paušální sazbou za jeden den hospitalizace nebo podle seznamu výkonů, se hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení stanoví v příloze [číslo] k této vyhlášce. Dle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění, platí, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Dle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění, soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Vztah mezi žalobkyní coby poskytovatelem zdravotních služeb a pojišťovnou, jehož primárním cílem je zejména naplnění ustanovení čl. 31 Listiny základních práv a svobod, je motivován snahou zajistit poskytnutí co nejširší možné bezplatné zdravotní péče všem účastníkům veřejného zdravotního pojištění a zároveň je limitován množstvím prostředků určených k úhradě poskytnutých zdravotních služeb. Tyto cíle jsou naplňovány prostřednictvím systému veřejného zdravotního pojištění, který je upraven zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. V souladu s tímto zákonem uzavírají pojišťovny s poskytovateli péče smlouvy, jejichž obsah je upraven vyhláškou č. 618/2006 Sb., o rámcových smlouvách. Z podstaty systému veřejného zdravotního pojištění tak vyplývají výrazná kontraktační omezení a jiné významné veřejnoprávní regulace. I přes tato omezení se každý poskytovatel může dohodnout se zdravotní pojišťovnou na jiném způsobu určení výše úhrad. Úhradová vyhláška sice významně, ale pouze dotváří podmínky pro podnikání v oblasti poskytování zdravotních služeb.

12. Ústavní soud v tomto směru zcela jasně judikoval následující závěry (Pl. ÚS 5/15 ze dne 8. 12. 2015):„ Úhradová vyhláška, kterou na základě § 17 odst. 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění vydává Ministerstvo zdravotnictví vždy pro následující kalendářní rok, pak tuto zákonnou úpravu doplňuje. Stanoví totiž, jakým způsobem se určí výše úhrad, na které vznikne jednotlivým poskytovatelům nárok vůči zdravotním pojišťovn za hrazené služby, jež v souladu se svými zákonnými či smluvními povinnostmi poskytli jejich pojištěncům. Jejím obsahem je tak vlastně cenová regulace. Přestože se každý poskytovatel může dohodnout se zdravotní pojišťovnou na jiném způsobu určení výše úhrad, a tím ve vztahu k jejich vzájemným právním vztahům vyloučit použití úhradové vyhlášky, v obecné rovině platí, že tato vyhláška významným způsobem dotváří i podmínky pro podnikání v oblasti poskytování zdravotních služeb. Z tohoto důvodu ji lze považovat rovněž za doplnění zákonné úpravy, která ve vztahu k těmto poskytovatelům vymezuje právní rámec rozhodný pro realizaci jejich práva podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny“ 13. Soud při svém rozhodování vycházel zejména z judikatury Nejvyššího soudu a judikatury soudu ústavního. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 2. 2021, spisové značky 32 Cdo 3546/2020 uvedl, že: „ Uzavřela-li žalobkyně úhradový dodatek ke zvláštní smlouvě, v němž byl ujednán způsob stanovení ceny zdravotních služeb, je z povahy věci vyloučen protiústavní zásah do práva podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny), i kdyby ujednaný způsob stanovení ceny zdravotních služeb nepokrýval ani nezbytné náklady na jejich poskytnutí, neboť žalobkyně tak učinila ze svobodné vůle poté, co při využití svých potřebných schopností, které lze u ní vzhledem k její profesionalitě důvodně předpokládat, odborně a kompetentně zhodnotila podmínky v návrhu obsažené. Namístě je zdůraznit, že omezení autonomie vůle zmíněné v bodě 25 se svobody žalobkyně rozhodnout se, zda návrh úhradového dodatku o stanoveném obsahu vůbec příjme, nedotýká. Také v případě zvláštní smlouvy platí, že je uzavírána s tím, že bude plněna (§ 3 odst. 2 písm. d) o. z.), tedy včetně ujednání o ceně zdravotních služeb, jejíž výše se odvíjí od zdravotních výkonů hrazených z prostředků veřejného zdravotního pojištění, které byly poskytnuty v příslušném hodnoceném období, od stanovených bodových hodnot těchto zdravotních výkonů a od hodnoty bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení ujednaných pro příslušné úhradové období (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5718/2017, a ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 32 Cdo 683/2018). Zásada pacta sunt servanda, základní zásada soukromého práva a právního řádu vůbec, je také předmětem ústavní ochrany (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. II. ÚS 3292/09, bod 37). Jiný závěr nelze přijmout i z toho důvodu, protože by v rozporu s § 1797 o. z., bylo žalobkyni, jako podnikatelce, umožněno napravit pro ni nepříznivé důsledky, vyplývající z porušení zásady ekvivalence plnění, a v tomto smyslu by dosáhla téhož, jako by v její prospěch bylo možno uplatnit pravidlo o neúměrném zkrácení. Ústavní soud v usnesení ze dne 15. 6. 2001, sp. zn. IV. ÚS 407/99, dospěl k závěru, že protiústavní zásah do práva podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny) je vyloučen, je-li hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení výsledkem dohodovacího řízení (§ 17 zákona o veřejném zdravotním pojištění). Přestože dohodovací řízení se jako institut, jehož výsledkem je (má být) dohoda o obsahu rámcové smlouvy, kterou se řídí smlouvy o poskytování a úhrad hrazených služeb mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli zdravotních služeb, vztahuje (pouze) na financování zdravotních služeb poskytovaných poskytovateli zdravotních služeb, se zvláštní smlouvou jej pojí společný účel. Z uvedeného vyplývá, že ujednání způsobu stanovení ceny zdravotních služeb ve zvláštní smlouvě (§ 17a zákon o veřejném zdravotním pojištění) vylučuje protiústavní zásah do práva podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny), i kdyby ujednaný způsob stanovení ceny zdravotních služeb nepokrýval ani nezbytné náklady na jejich poskytnutí.“ Ústavní soud České republiky se ve svém rozhodnutí ze dne 25. 5. 2021, spisové značky IV. ÚS 989/21, taktéž zabýval předmětnou problematikou, konkrétně argumentací stěžovatelky, že výše úhrady za zdravotní služby, které stěžovatelka poskytla, byla nedostatečná a zasahovala do práva na podnikání: Ústavní soud dovodil, že„ v posuzované věci nebylo namístě aplikovat stěžovatelkou uvedené judikaturní závěry Ústavního soudu určené výhradně k vyřešení absence způsobu stanovení výše úhrady za zdravotní péči poskytovanou poskytovatelem péče. Uvedený závěr plyne zejména z nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2545/16 (N 127/86 SbNU 169), z něhož vyplývá, že soud je povolán ke stanovení ceny ošetřovatelské a rehabilitační péče poskytnuté pojištěncům umístěným v zařízeních sociálních služeb s pobytovými službami, nebyla-li tato cena mezi pobytovým zařízením sociálních služeb a zdravotní pojišťovnou pro konkrétní období platně sjednána. Ústavní soud konstatoval, že hledat spravedlivé řešení určení ceny poskytnuté zdravotní péče je věcí obecných soudů až v případě, kdy se pojišťovna (zde vedlejší účastnice) a poskytovatel péče (zde stěžovatelka) na této ceně nedohodnou…“ 14. Dle názoru soudu, jsou tyto závěry Nejvyššího soudu a Ústavního soudu plně aplikovatelné na posuzovaný případ, i když se vztahují k pobytovým zařízením sociálních služeb, které uzavírají smlouvu s pojišťovnami dle ustanovení § 17a zákona č. 48/1997 Sb., neboť, jak vyplývá ze závěrů Nejvyššího soudu ČR, není rozdíl v tom, zda dohoda o způsobu úhrady poskytnutých zdravotních služeb vzejde z dohadovacího řízení nebo z individuálního kontraktačního procesu.

15. V souladu s ustanovením § 3 odst. 2 písm. d) a § 13 občanského zákoníku s odkazem na výše citovaná rozhodnutí soud uzavřel, že každý poskytovatel se může s pojišťovnou dohodnout na individuálním způsobu určení výše úhrad a tím vyloučit použití úhradové vyhlášky. Takováto dohoda je mezi stranami závazná a za předpokladu, že k této dohodě strany přistupovaly svobodně a s využitím všech svých schopností, které u nich lze vzhledem k jejich profesionalitě přepokládat, nelze dospět k závěru, že by takováto dohoda mohla být způsobilá zasahovat do práva nemocnice podnikat zakotveného v čl. 26 Listiny. V tomto sporu je třeba k argumentaci strany žalující zdůraznit, že nemocnice dobrovolně úhradový dodatek podepsala. Nadto soud poukazuje na skutečnost, že nemocnice, poté co obdržela od žalované vyúčtování zdravotních služeb za rok 2017, nikterak netvrdila, že by v době obdržení vyúčtování toto snad napadla jakýmikoli námitkami, případně, že mezi stranami proběhlo jakékoli jednání ohledně nedostatečné výše úhrad za rok 2017. Podepsáním úhradového dodatku tak mezi spornými stranami došlo k dohodě o výši úhrady pro rok 2017. S odkazem na výše citované závěry vyšších soudů a základní - též ústavně chráněnou - zásadu soukromého práva„ pacta sunt servanda“ (smlouvy se mají dodržovat) soud žalobu zamítl, neboť z provedeného dokazování nebylo prokázáno, že by žalovaná neuhradila zdravotní služby v souladu s uzavřeným úhradovým dodatkem. Toto ostatně nebylo ani tvrzeno. Žalobou uplatněný nárok nebyl prokázán.

16. Soud neprovedl další stranami navrhované důkazy, neboť za současného procesního stavu je považoval za nadbytečné.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 115 192 Kč.

18. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 221 254 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky 9 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ze dne 7. 7. 2020, z částky 9 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ze dne 13. 5. 2021, z částky 9 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ze dne 23. 6. 2021, z částky 9 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ze dne 1. 10. 2021, z částky 9 220 Kč za poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) AT ze dne 9. 4. 2021, z částky 9 220 Kč za poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) AT ze dne 21. 6. 2021, z částky 9 220 Kč za poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) AT ze dne 20. 12. 2021, z částky 9 220 Kč za účast na jednání před soudem dne 13. 4. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, z částky 9 220 Kč za účast na jednání před soudem dne 21. 12. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 95 200 Kč ve výši 19 992 Kč.

Poučení