7 C 354/2021 - 377

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: ad 1) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený obecnou zmocněnkyní [Jméno zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 1/1] ad 2) Ing. [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 1/1] ad 3) [Jméno zainteresované osoby 3/0][Datum narození zainteresované osoby 3/0] [Adresa zainteresované osoby 3/0] zastoupený obecnou zmocněnkyní [Jméno zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 1/1] o vydání vyúčtování takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému ad 1) vydat jí vyúčtování dle § 1118 občanského zákoníku za období od 12. 9. 2018 do 11. 11. 2018 k nemovitostem v katastrálním území České Budějovice 5, v obci České Budějovice, se zamítá.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované ad 2) a žalovanému ad 3) vydat jí společně a nerozdílně vyúčtování dle § 1118 občanského zákoníku za období od 12. 11. 2018 do 30. 12. 2019 k nemovitostem v katastrálním území České Budějovice 5, v obci České Budějovice, se zamítá.

III. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované ad 2) vydat jí vyúčtování dle § 1118 občanského zákoníku za období od 31. 12. 2019 do 16. 8. 2021 k nemovitostem v katastrálním území České Budějovice 5, v obci České Budějovice, se zamítá.

IV. Žalovaná ad 2) je povinna zaplatit žalobkyni v rámci separace nákladů řízení částku 2 178 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému ad 1) na náhradu nákladů řízení částku 3 146 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované ad 2) na náhradu nákladů řízení částku 3 146 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému ad 3) na náhradu nákladů řízení částku 3 146 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. 8. 2021 domáhala po žalovaných vydání vyúčtování dle § 1118 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to k nemovitostem v katastrálním území České Budějovice 5, v obci České Budějovice, konkrétně po žalovaném ad 1) vydání vyúčtování za období od 12. 9. 2018 do 11. 11. 2018, po žalovaných ad 2) a ad 3) za období od 12. 11. 2018 do 30. 12. 2019 a po žalované ad 2) za období od 31. 12. 2019 do 16. 8. 2021. Žádala tedy po žalovaných vydání vyúčtování nakládání s nemovitými věcmi za období od 12. 9. 2018 do 16. 8. 2021, na které má jako spoluvlastník dotčených nemovitých věcí právo dle § 1118 občanského zákoníku, a to po každém z žalovaných vždy za příslušnou část z uvedeného období, kdy každý z nich byl spoluvlastníkem těchto nemovitostí.

2. Žalobkyně argumentovala tím, že v žalovaném období byla a stále je výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 17/32 na pozemku parc.č. [hodnota] (zastavěná plocha a nádvoří), na pozemku parc.č. [Anonymizováno] (zahrada) a pozemku parc.č. [Anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je budova bez č.p. /č.e. – garáž, (všechny uvedené pozemky dále jen „Pozemky“), dále pak spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 1/32 na budově č.p. [Anonymizováno] (rodinný dům), postavené na pozemku parc.č. [hodnota], jehož není součástí (dále jen „Budova“), vše v k.ú. České Budějovice 5, obci České Budějovice (společně dále také jako „nemovité věci“). Tvrdila, že v období od 12. 9. 2018 do 11. 11. 2018 byl druhým spoluvlastníkem všech výše uvedených nemovitostí žalovaný 1), který v tomto období vlastnil celý zbývající podíl o velikosti ideální 15/32 na uvedených Pozemcích, a dále vlastnil celý zbývající podíl o velikosti ideální 31/32 na Budově. Za toto období tedy žalobkyně požadovala vyúčtování po žalovaném ad 1). Dále v období od 12. 11. 2018 do 30. 12. 2019 byli společně s žalobkyní spoluvlastníky uvedených nemovitých věcí žalovaná ad 2) a žalovaný ad 3), když v tomto období vlastnila žalovaná ad 2) podíl o velikosti ideální 14/32 na uvedených Pozemcích a podíl o velikosti ideální 30/32 na Budově, a žalovaný ad 3) vlastnil podíl o velikosti ideální 1/32 na uvedených Pozemcích a podíl o velikosti ideální 1/32 na Budově. Za toto období tedy žalobkyně požadovala vyúčtování společně a nerozdílně od žalované ad 2) a žalovaného ad 3) a konečně v období od 31. 12. 2019 do 16. 8. 2021 byla druhým spoluvlastníkem všech výše uvedených nemovitostí žalovaná ad 2), která v tomto období vlastnila celý zbývající podíl o velikosti ideální 15/32 na uvedených Pozemcích, a dále vlastnila celý zbývající podíl o velikosti ideální 31/32 na Budově. Za toto období tedy žalobkyně požaduje vyúčtování po žalované ad 2).

3. Důvod podané žaloby vysvětlovala žalobkyně tím, že dne 16. 1. 2018 náhodně zjistila, když jí byla omylem doručena výpověď z nájmu podaná [jméno FO], že nemovité věci jsou pronajímány, a to bez jejího vědomí a souhlasu, přičemž neobdržela z nájemného žádný podíl. V úmyslu zjistit, jak je s nemovitostmi nakládáno, a jaká je výše bezdůvodného obohacení, žalobkyně vyzvala dne 17. 5. 2018 prvního žalovaného, aby jí sdělil, jak je s nemovitostmi nakládáno, a zejména jej vyzvala k předložení nájemní a jiné smlouvy. Dopisem ze dne 4. 7. 2018 pak žalobkyně vyzvala prvního žalovaného a druhou žalovanou k vydání vyúčtování nakládání s nemovitými věcmi. To však žalovaní neučinili, a žalobkyně se tak obrátila na soud. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 2. 2020, č.j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 2. 2021, č.j. [spisová značka], bylo uloženo žalovaným ad 1) a ad 2) vydat žalobkyni vyúčtování nakládání s předmětnými nemovitostmi za příslušná období až do 11. 9. 2018. Ani přes pravomocný rozsudek však žalobkyni nebyla povinnost splněna. Žalobkyně se proto obrátila jednak na soudního exekutora s exekučním návrhem, ale také přímo na nájemce, pana [jméno FO], a to dopisem ze dne 27. 4. 2021, ve kterém jej požádala o informace týkající se pronájmu uvedených nemovitých věcí. Z odpovědi pana [jméno FO] následně vyplynulo, že předmětné nemovitosti byly pronajímány v době před jeho nájmem i po jeho nájmu, který trval od 31. 8. 2017 do 30. 4. 2018. Žalobkyně má tedy vážné důvody se domnívat, že předmětné nemovitosti byly pronajímány i v žalovaném období od 12. 9. 2018 do 16. 8. 2021. Z tohoto důvodu se žalobkyně obrátila na žalované dopisy ze dne 30. 6. 2021, ve kterém je požádala o informace týkající se nakládání s předmětnými nemovitostmi a vyzvala je k předložení vyúčtování, na které má žalobkyně nepochybně nárok. Žádný z žalovaných vyúčtování žalobkyni nepodal a na dopis žalobkyni neodpověděl. Žalobkyně jako spoluvlastník nemovitostí, nemá přístup k informacím o tom, jak je s nimi nakládáno, žalovaní jí odmítají tyto informace poskytnout, a proto se domáhá uložení této povinnosti žalovaným opětovně, nyní za období od 12.9.2018 do 16.8.2021, žalobou u soudu. Dle § 1118 občanského zákoníku platí, že spoluvlastníku náleží vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno, i podíl z plodů a užitků ze společné věci. Právo na vyúčtování má přitom ten vlastník, který věc fakticky nespravuje, a to vůči tomu vlastníku, který věc spravuje.

4. Žalovaní se k žalobě vyjádřili svým podáním ze dne 12. 11. 2021, ve kterém uvedli, že nárok žalobkyně je nedůvodný a navrhli žalobu zamítnout. Dle žalovaných žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že by nájem existoval nebo trval ještě během rozhodného období, sama žalobkyně uvádí, že měl nájem zaniknout 30.4.2018. Jakou má tedy souvislost s uplatněným nárokem je otázkou. I pokud by tento nájem žalobkyně prokázala, jednalo se dle žalovaných o zcela jiné období, než za které je vyúčtování požadováno. Dle žalovaných nemovité věci v rozhodném období pronajímány nebyly, už jen vzhledem k tomu, že k uzavření nájemní smlouvy spadá do tzv. běžné správy společné věci, k níž se vyžaduje většina hlasů spoluvlastníků, kterou žalovaní nikdy nedisponovali, tedy smlouvu o nájmu ani platně uzavřít nemohli. Dle žalovaných je na žalobkyni, aby existenci nájmu nemovitých věcí prokázala. Uvedli, že žalobkyně vyúčtování až do 14. 12. 2020, tedy i za většinu rozhodného období, obdržela. Týká-li se zbývajícího vyúčtování za část roku 2021, o které žalobkyně žádá, je v tuto chvíli pro žalované takřka nemožné vyúčtování vydat, neboť veškeré dodavatelské společnosti (myšleno dodavatelé energií) provádějí vyúčtování jednou ročně a žalovaní nemohou být objektivně schopni sami spočítat spotřebu elektřiny, vody nebo plynu bez vyúčtování od dodavatele. Vyhovět žalobkyni, jde-li o období od 1. 1. 2021 do 16. 8. 2021, budou žalovaní moci až začátkem roku 2022, resp. poté, co jim budou vystaveny příslušná vyúčtování od dodavatelských společností. Stejně tak žalovaní podotkli, že nebrání v přístupu žalobkyně na pozemky, když žalobkyně sama nemá zájem o vstup na tyto pozemky a toto nelze klást k tíži žalovaným. Závěrem žalovaní uvedli, že návrh žalobkyně považují za šikanózní, neboť žalobkyně nemá se zbytkem své rodiny ( žalovaní jsou její matka a bratři ) dobré vztahy a vede proti nim nebo proti jejich společnostem větší množství soudních sporů. Nadto ačkoli je žalobkyně spoluvlastníkem nemovitostí, pak od roku 2018, kdy se z těchto nemovitostí odstěhovala, se nijak finančně nepodílí na nákladech spojených s vlastnictvím. Podle žalovaných problémem je, že ať poskytnou žalobkyni jakékoli vyúčtování, ta s ním nikdy nebude spokojena, řízení je pro ni pouze prostředkem, jak jim znepříjemňovat život. Žádný reálný prospěch toto řízení žalobkyni nepřinese, neboť se nechce podílet na správě nemovitostí, což vyplývá, mimojiné, z toho, že za posledních několik let na náklady spojené s vlastnictvím nemovitostí neuhradila ani korunu.

5. Žalobkyně se k podání žalovaných vyjádřila ve svém podání ze dne 14. 7. 2022 ve kterém uvedla, že na podané žalobě i nadále trvá, a považuje svůj nárok za důvodný s odkazem na ustanovení § 1118 o.z. Stejně tak trvá na svém tvrzení ohledně dlouhodobého odepírání přístupu do nemovitostí žalobkyni, k tomu žalobkyně uvedla, že v minulosti emailem ze dne 6. 3. 2017 druhá žalovaná sdělila žalobkyni, že klíče od uvedených nemovitostí žalobkyni zasílat nebude, a že na vydání klíčů nemá nárok. Následně žalobkyně dopisem ze dne 17. 5. 2018 ( adresovaným prvnímu žalovanému ) požádala mimo jiné o zaslání duplikátů klíčů od branky na pozemky, a od hlavních vchodových dveří. Kladné reakce se však opět nedočkala. Následně dopisem ze dne 4. 7. 2018 žalobkyně požádala prvního žalovaného a druhou žalovanou opětovně o informace o nakládání s nemovitostmi a zaslání vyúčtování. Ani v tomto případě se ovšem kladné reakce nedočkala. Žalobkyni je tedy přístup na pozemek odepírán i nadále a klíče jí nebyly poskytnuty. Stejně tak skutečnost, že omylem od pana [jméno FO] obdržela výpověď z nájmu, svědčí o tom, že nemovité věci po celou dobu neleží ladem, jak se žalobkyně domnívala, nýbrž byly pronajímány, a to bez souhlasu žalobkyně. Z vyjádření pana [jméno FO] také vyplývá, že nemovité věci byly pronajímány před jeho nájmem i po něm třetím osobám a tedy měla a má vážný důvod se domnívat, že jsou nemovitosti i nadále pronajaty, což jí žalovaní zatajují. Ani s argumentací žalovaných, že žalobkyni bylo v minulosti předloženo vyúčtování až do 14. 12. 2020 nelze souhlasit, neboť žalobkyni byly doručeny pouze listiny, kterými žalovaní argumentovali jako vyúčtováním již v rámci exekučního řízení a které dle exekučních soudů nesplňují náležitosti kladné na vyúčtování, když jsou zcela nesrozumitelné, nepřehledné, neurčité a neúplné, přičemž z nich mimo jiné ani nevyplývá, za jaká období byly předloženy. Neumožňují tedy žalobkyni získat přehled o právním a faktickém stavu společné věci, a neposkytují ucelený souhrn informací o stavu věci a nakládání s ní. Žalobkyně pak zdůrazňuje, že se ani takové listiny nevztahují k celému nyní žalovanému období a argumentace těmito listinami ze strany žalovaných je tak s ohledem na vše výše uvedené zcela nesmyslná. Zopakovala, že vyúčtování je pro ni důležité zejména proto, že jako spoluvlastník chce být informována a mít přehled o tom, jak bylo a je s nemovitostmi nakládáno a hospodařeno a dále též z důvodu, že se domnívá, že nemovitosti jsou i nadále pronajaty, a pokud by tomu tak bylo, měla by nárok na část takto získaného nájemného.

6. Po ukončení zastoupení advokátem počala prvního a třetího žalovaného zastupovat druhá žalovaná jako obecná zmocněnkyně a vyjádření se stala obsáhlejší, akcentující zejména špatné vztahy mezi účastníky. K tomu soud podotýká, že pokud v rozsudku není uvedeno výslovně nebo nevyplývá z kontextu jinak, pak zmiňuje-li druhou žalovanou, míní tím i prvního a třetího žalovaného, kteří byli druhou žalovanou zastupováni. Ve vyjádření ze dne 12. 8. 2022 tak druhá žalovaná zmiňovala snahu žalobkyně zlikvidovat ji finančně i psychicky, k čemuž dokládala žalobu na omezení svéprávnosti, jíž na ni žalobkyně podala. Uváděla též skutečnosti z předchozích let, kdy se měla žalobkyně na úkor společnosti [právnická osoba]., kde ji druhá žalovaná nechala dělat jednatelku, neoprávněné zmocnit nemovitostí této společnosti a měla se též zmocnit dalšího majetku rodiny. K tvrzenému nároku žalobkyně na vydání vyúčtování dle § 1118 o.z. namítala druhá žalovaná, že žalovaní dodali žalobkyni vyúčtování až do prosince 2020. Vyúčtování za období, tak jak jej žalobkyně požaduje, nelze dle žalovaných provést, protože žalobkyně nepředložila přesné stavy elektroměrů, vodoměrů apod. k jednotlivým datům. Jelikož dodavatelé provádí vyúčtování ročně, nelze dle požadavku žalobkyně zpětně zajistit správné vyúčtování. Nelze ho provádět ani poměrem k jednotlivým měsícům. Je to především z důvodu, že se v budově topí elektrickou energií a její spotřeba je v jednotlivých měsících rozdílná dle klimatických podmínek. Nikde není stanoveno, že se musí každý měsíc odečítat elektrická energie, zvláště když zde spoluvlastníci trvale nesídlí a stále probíhá postupná rekonstrukce. To stejné se týká spotřeby vodného a stočného. V létě, kdy je nutno zalévat zahradu je jiná spotřeba než v zimě apod. Ostatně toto se dle žalovaných vztahuje i na další vyúčtování za nutné práce a služby. Nikdo nevystavuje faktury dle dat petitu žaloby, ale dle ukončení prací apod. Spoluvlastníci nemohou ani přesně vědět jaké práce nebo služby se prováděly v obdobích dle uváděného petitu několik let zpětně. Z výše uvedeného je tedy petit žaloby dle žalovaných neproveditelný, zmatečný, nevykonatelný a pouze se snaží šikanovat žalované. Co se týká námitek žalobkyně ohledně klíčů k budově, pak dle žalované již roku 2015 a v roce 2016, když se postupně začalo s rekonstrukcí rodinného domu, chodila žalobkyně pravidelně kontrolovat postup a musela tak mít klíče od vrátek a i od RD, tak jak měli všichni spoluvlastníci. Klíč od vrátek je stále stejný, většinou se vrátka nezamykají z důvodu zajištění odpočtu stavů elektřiny společností [Anonymizováno]. V případě, že žalobkyně ztratila tento klíč, nemají žalovaní žádnou povinnost na své náklady pořizovat nový. Navíc na vydání klíčů od rodinného domu nemá žalobkyně s ohledem na velikost jejího podílu 1/32 nárok. Druhá žalovaná dále podala protinávrh na vydání vyúčtování dle § 1118 občanského zákoníku, kdy spoluvlastníku náleží vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno, i podíl z plodů a užitků ze společné věci. Jako majoritní spoluvlastník pozemků má žalobkyně povinnost informovat minoritní spoluvlastníky a předat ucelený přehled o vyúčtování, protože je pro ně důležité zejména proto, že jako spoluvlastníci chtějí být informováni a mít přehled o tom, jak bylo s nemovitostmi nakládáno a hospodařeno. Žalobkyně jako majoritní spoluvlastník pozemků č. [hodnota], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], má povinnost vydat vyúčtování. Žalovaná ad 2) tedy navrhla, aby soud uložil žalobkyni povinnost vydat vyúčtování za dobu od 1. 12. 2018 do 31. 12. 2021. Žádala též o úhradu finančních nákladů na opravy a údržbu nemovitostí v částce odpovídající podílům žalobkyně.

7. Druhá žalovaná dále ve svém podání ze dne 9. 9. 2022 doplnila, že neexistuje žádný právní ani ekonomický zájem žalobkyně na vydání vyúčtování, neboť veškeré náklady hradila druhá žalovaná, matka žalobkyně, a nikdy od žalobkyně náklady vynaložené na nemovité věci nepožadovala. S odkazem na rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 22 Cdo 2106/2019 – 197, poukazovala druhá žalovaná na nutnost posuzovat zákonný nárok spoluvlastníka na předložení vyúčtování nakládání se společnou věcí vždy přísně individuálně. Podle ní nelze požadovat vyúčtování za tři roky zpětně k různým datům v průběhu roku, když řádné vyúčtování je k dispozici od dodavatelů elektřiny, vodného a stočného pouze jednou ročně. Nelze také použít vyúčtování poměrem dle měsíců v roce, kdy různé časové úseky mají různé spotřeby ( např. topení v zimě, zalévání zahrady v létě, postupně prováděná rekonstrukce …). Vyúčtování musí zobrazovat reálný stav a být postaveno na konkrétních dokladech, čemuž pro žalobkyní požadovaná období nelze pro nedostatek dokladů vyhovět. Opakovaně označila žalobu za šikanózní. Podle druhé žalované ( podání ze dne 5.11.2022 ) není také v souladu s dobrými mravy napadat svoji matku, která žalobkyni až do jejích 38 let pomáhala, a své sourozence. Nyní, kdy by se měly role obrátit, a děti by měly pomáhat rodičům, je na straně žalobkyně místo pochopení a úcty, jen šikana a hlad po financích. Podání žaloby také nevyhovuje ustanovení § 1119 o.z., podle něhož se vyúčtování lze domáhat po uplynutí doby obvyklé správy společné věci, při zániku spoluvlastnictví nebo účasti v něm, anebo z jiných důležitých důvodů. Žalobkyní uváděná období tomu neodpovídají, jde z její strany o šikanu, snahu zahltit žalované nesmyslnými žalobami a odvrátit daleko závažnější soudní jednání, kdy se jedná o nemovitosti převedené na žalobkyni v Dobré Vodě a v Liberci v hodnotě několika milionů.

8. Žalobkyně ve svém podání ze dne 7. 10. 2022 reagovala na vyjádření žalovaných tak, že období, za která žalobkyně požaduje vyúčtování, samozřejmě nejsou nahodilá, ale žalobkyně musí žalovat jednotlivé osoby za období, kdy jednotliví žalovaní byli spoluvlastníky předmětné nemovité věci, petit žaloby je tedy zcela v pořádku. Tvrdí-li žalovaní, že vyúčtování již žalobkyni předložili, poukázala na to, že tak argumentovali i v řízení o návrhu na zastavení exekuce, kdy usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5, č.j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze, č.j. [spisová značka], byl jejich návrh zamítnut. Oba soudy shodně shledaly, že vymáhanou povinnost předložit vyúčtování žalovaní nesplnili, neboť jimi předložené listiny jsou zcela nesrozumitelné, nepřehledné, neurčité a neúplné, přičemž z nich ani nevyplývá, za jaká období jsou předkládány. Neumožňují tak získat žalobkyni přehled o právním a faktickém stavu společné věci a neposkytují ucelený souhrn informací o stavu věci a nakládání s ní. Listiny předložené žalovanými se ani nevztahovaly k celému nyní požadovanému období a argumentace žalovaných, že svoji povinnost již splnili, je s ohledem na výše uvedené nesmyslná. Co se týká odepírání přístupu žalobkyni k nemovitým věcem, pak ze samotného vyjádření žalovaných, kteří uvádí, že žalobkyně nemá podle nich na klíče k nemovitým věcem nárok, pak již tím potvrzují, že žalobkyni v jejím přístupu k nemovitým věcem brání.

9. Na výzvu soudu následně druhá žalovaná ke vzájemnému nároku na vydání účetnictví upřesnila ( podáním ze dne 2.11.2022 ve spojení s vyjádřením u jednání soudu dne 8.11.2022), že ona ( nikoli již ostatní žalovaní ) požaduje po žalobkyni vydání vyúčtování za období od 12. 11. 2018 do 16. 8. 2021, neboť chce být jako spoluvlastník řádně informována a mít přehled o tom, jak bylo s nemovitými věcmi nakládáno a hospodařeno v předmětném období. S ohledem na skutečnost, že druhá žalovaná nezaplatila řádně a včas na výzvu soudu soudní poplatek za podanou vzájemnou žalobu, bylo řízení o jejím vzájemném návrhu následně usnesením ze dne 16.1.2023, č.j. [spisová značka], zastaveno. K užívání nemovitosti při jednání dne 8.11.2022 uvedla druhá žalovaná, že tam žádný nájem nebyl. Nemovitost užívána je, jezdí tam děti, tráví tam třeba nějaký čas v létě, přespávali tam také jejich kamarádi. V nynější době ona tam jezdí tu nemovitost kontrolovat, takže tam je třeba každý týden i s manželem a jezdí tam i děti a vnoučata. Po dohodě stran bylo jednání odročeno za účelem mimosoudní dohody, když bylo konstatováno, že pro žalobkyni by bylo postačující předložit listiny týkající se vyúčtování. A protože dle žalobkyně nemovitost evidentně neleží ladem, žádala alespoň o poskytnutí informace o tom, kdo nemovitost užívá, za jakých podmínek tuto nemovitost užívá, pokud je hrazen nájem tak, v jaké výši je hrazen nájem a aby tyto informace byly doloženy informacemi o spotřebě energií v daném žalovaném období. K tomu druhá žalovaná sdělila, že je schopna takové informace poskytnout, k tomu doložit doklady týkající se uzavřených smluv s dodavateli energií a nějaké vysvětlení spotřeby energie. Za účelem doložení listin a podání vysvětlení druhou žalovanou a ukončení sporu bylo jednání odročeno.

10. Při jednání dne 17. 1. 2023 bylo zjištěno, že mezi účastníky, či jejich zástupci, neproběhl od posledního jednání žádný kontakt. Druhá žalovaná k tomu sdělila, že je pravdou, že ona nic nedodala, ale ona to přeci nebude nosit žalobkyni. Žalobkyně něco chce, tak nechť se ozve, dohodne se a zajde se do listin podívat. Je pravdou, že nekontaktovala zástupce žalobkyně, má za to, že měl kontaktovat on ji. I nadále byli účastníci vedeni ke smírnému řešení sporu, které obě strany stále viděly jako možné a dohodly si také konkrétní čas a místo schůzky. Načež bylo jednání odročeno za účelem předložení vyúčtování a ukončení sporu. Za účast u jednání dne 17.1.2023 však požádal zástupce žalobkyně o přiznání separovaných nákladů. K domluvené schůzce mezi druhou žalovanou a zástupcem žalobkyně následně také došlo. Druhá žalovaná k ní později sdělila, že se dne 30. 1. 2023 sešla s právním zástupcem žalobkyně, který si prohlédl předložené doklady, seznámil se s obsahem listin a záznamů, avšak předložené doklady nepožadoval za dostatečné, a to mimo jiné i z důvodu, že faktury nejsou podepsány. Požadoval zaslání všech dokladů, což již druh žalovaná odmítla. Později doložila k soudu další listiny s tím, aby, jak bylo vyjasněno u jednání dne 31.3.2023, byly kopie listin k vyúčtování předány zástupci žalobkyně.

11. Při přednesu žaloby doplnil zástupce žalobkyně k výše uváděným tvrzením, že oproti sdělení žalovaných nebyla nikdy s žalobkyní uzavřena žádná dohoda o způsobu užívání nemovitosti a ani o správě nemovitosti. Trval na tom, že vyúčtování, které bylo předloženo, je zmatečné a neurčité, z listin se nepodává, jak nemovitost je užívána. Vyúčtování je rovněž zjevně nepravdivé, neboť žalovaní tvrdí, že nemovitost nebyla pronajata, přitom žalobkyně bezpečně ví, že pronajata byla, což je dokládáno i listinami k soudu, když bylo prokázáno, že do konce dubna 2018 byla nemovitost pronajímána a pan [jméno FO], který byl jedním z nájemců nemovitosti, uvedl, že nemovitost byla pronajata jak před tímto obdobím (před jeho nájmem), tak po tomto období, kdy tam zůstávali další nájemci. Trvala na tom, že i po 12. 9. 2018 byl ten prostor pronajat, vycházela přitom jak z tvrzení pana [jméno FO], tak i ze spotřeby elektřiny, neboť v účtovaném období, za nějž žádala předložit vyúčtování, spotřeba elektřiny dosahovala 140 000 Kč za toto období, což neodpovídá tvrzením žalovaných o tom, jakým způsobem má být nemovitost užívána.

12. Ke svým vyjádřením druhá žalovaná doplnila při jednání dne 31.3.2023, že pokud se jedná o namítanou spotřebu elektřiny, doplnila k tomu druhá žalovaná, že v roce 2016 až 2017 tam byla účtována sazba D25 a ta spotřeba byla značná, také tam probíhaly rekonstrukční práce. Od toho 12. 9. 2018 již je ta spotřeba jiná, je mnohem nižší. Nutno také vzít v úvahu, že v nemovitosti je starý kotel a je tam elektrické topení a jestliže se tam jezdí v zimě, tak se tam musí topit a musí se nemovitost temperovat, i když tam nikdo není. Podle druhé žalované nebylo doloženo, že by ten prostor od 12.9.2018 byl pronajat. Vyúčtování, které předložila, je v pořádku. K dotazu na správu nemovitosti doplnila, že žalobkyně si zajistila firmu, která zajistí práce na pozemku. Jednalo se o firmu [Anonymizováno] a v té době žalobkyně byla jednatelkou dané firmy [Anonymizováno]. V roce 2015, se stal jednatelem syn druhé žalované a nechal to být. [Anonymizováno] je stále správkyní nemovitosti, některé faktury také jsou ve vztahu k ní, tedy dělá tu správu nemovitosti firma [Anonymizováno]. Ona, druhá žalovaná je majoritní vlastníkem té firmy, zbytek podílu tam má syn. Zajišťuje to ona, v současnosti je jednatelkou firmy [Anonymizováno], když nemůže jet do nemovitosti ona, tak pošle někoho z firmy, brigádníky například, atd., pravidelně tam někdo z firmy jezdí. Ona tam jezdila spíše jako vlastník nemovitosti, jezdily tam děti a vnoučata, a ona to hlavně platila.

13. V podání ze dne 12.4.2023 druhá žalovaná uvedla k upravenému vyúčtování, které předložila, že žalovaní schovávají především doklady zaslané e-mailem nebo do datové schránky. Jedná se většinou o dodavatele služeb, poplatky, daň z nemovitostí apod. Běžné náklady na provoz - sekání trávy, nákupy rostlin, hnojiv, rašeliny, stříhání plotu, odvoz eternitu, térových pásů do sběrného dvora apod. jsou zajišťovány sousedy, spolužáky anebo známými, kteří to samozřejmě nedělají zadarmo, ale faktury neexistují. V případě existující fakturace na provedené práce v žalobkyní požadovaném období jí byly doklady poskytnuty k nahlédnutí. Doplnila také, že v roce 2009 určila žalobkyně, jako její tehdejší jednatelka, společnost [právnická osoba]. správkyní nemovitostí. Nový jednatel upravil smlouvu o zajišťování správy nemovitostí, kdy se tam jezdilo jednou týdně na kontrolu. V podání ze dne 28.5.2023 označila druhá žalovaná ke spisu dokládané nepodepsané vyhotovení nájemní smlouvy za podvrh. Podle druhé žalované žalobkyně zneužívala znalost údajů o celé rodině.

14. Žalobkyně v podání ze dne 14.4.2023 setrvala na tvrzení, že žalovaní s nemovitostí nakládají způsobem, který ji vylučuje z jejího užívání a z něhož mají hospodářský prospěch spočívající v inkasování nájemného, z něhož jsou rovněž placeny platby energií. Má proto hospodářský zájem na tom, aby zjistila výši takto inkasovaného nájemného. I pokud podíl žalobkyně na tomto nájemném bude malý, v žádném případě nebude nulový. Bez zjištění, jaké nájemné bylo ve skutečnosti obdrženo, se žalobkyně nemůže domáhat jeho vydání. V podání ze dne 25.4.2023 doplnila, že žalovaní nadále nesplnili svoji povinnost poskytnout jí vyúčtování, neboť jednak výslovně zakázali si okopírovat, scanovat, či vyfotografovat podklady, na jejichž základě bylo vyúčtování sestaveno. Zejména však proto, že je v otázce příjmů úmyslně nepravdivé. Pasivní legitimace je dána osobami spoluvlastníků. Postup žalobkyně není šikanózní, po žalovaných je požadováno toliko poskytnutí elementárního a pravdivého vyúčtování.

15. Soud z provedeného dokazováním učinil následující skutková zjištění:

16. Z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 2. 2020, č. j. [spisová značka], ve věci žaloby na vydání vyúčtování soud zjistil, že druhé žalované byla výrokem II. tohoto rozsudku uložena povinnost podat ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku vyúčtování nakládání s pozemky parc. č. [hodnota], č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] a s budovou č. p. [Anonymizováno] postavenou na pozemku parc. č. [hodnota], vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště České Budějovice, pro obec České Budějovice a k. ú. České Budějovice 5, na LV č. [hodnota] a LV č. [hodnota], a to za období od 17. 7. 2016 do 21. 12. 2017 k rukám právního zástupce žalobkyně. Dále, že prvnímu žalovanému byla výrokem III. tohoto rozsudku uložena povinnost podat ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku vyúčtování nakládání s pozemky parc. č. [hodnota], č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] a s budovou č. p. [Anonymizováno] postavenou na pozemku parc. č. [hodnota], vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště České Budějovice, pro obec České Budějovice a k. ú. České Budějovice 5, na LV č. [hodnota] a LV č. [hodnota], a to za období od 22. 12. 2017 do 11. 9. 2018 k rukám právního zástupce žalobkyně. V rozsahu žalobou dotčeného období od 1. 10. 2015 do 16. 7. 2016 vůči druhé žalované bylo řízení výrokem IV. zastaveno. Také toto řízení bylo vyvoláno tím, že žalobkyně zjistila, když jí omylem došla výpověď nájmu od [jméno FO], že nemovitosti jsou pronajímány. V řízení uvedl první žalovaný, že zmíněné nájemné od daného studenta bylo použito na úhradu poplatků spojených s existencí budovy, na kterou žalobkyně od nabytí svého spoluvlastnictví nedala ani korunu. Jednoznačně tak potvrdil, že to byla strana žalovaná, která disponovala nájemným, a tedy vstoupila do nájemního vztahu s [jméno FO]. Druhá žalovaná uváděla, že v současnosti ( myšleno v době daného řízení ) je dotčený dům prázdný, správu zajišťuje firma, jsou tam prováděny rekonstrukční práce a udržuje se zahrada.

17. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 2. 2021, č.j. [spisová značka], soud zjistil, že se rozsudek prvního stupně, č. j. [spisová značka], byl ve výroku II. až VI. potvrzen. Soud uzavřel, že danou povinnost dopadající na žalované, mohli tito splnit alespoň předložením dokladů o realizovaném hospodaření.

18. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 6. 2021, č. j. [spisová značka] soud zjistil, že návrhy povinných, (tj. žalovaných 1) a 2) v tomto řízení) na zastavení exekuce vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] u Mgr. Andrey Říhové, LL. M., soudní exekutorky, pod sp. zn. [spisová značka], k vymožení povinnosti uložené žalovaným ad 1) a ad 2) shora v bodě 16 a 17 uvedenými rozhodnutími, byly zamítnuty. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že povinní povinnost stanovenou jim exekučním titulem nesplnili, a to již z toho důvodu, že všechny předložené listiny se netýkají období, za které měla být vyúčtování podána ( tomu předcházejí i je přesahují ), přičemž absentují informace umožňující získat přehled o právním a faktickém stavu v daném období a jako takové je vyúčtování neurčití, nesrozumitelné a neúplné. Nebylo ani tvrzeno, že by bylo oprávněné ( žalobkyni ) umožněno se s podklady a doklady, o něž se vyúčtování opírá, seznámit. Řádně nebyl vyúčtován ani nájem, když dle tvrzení [jméno FO], byli v nemovitosti i jiní nájemníci.

19. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2021, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 6. 2021, č. j. [spisová značka], bylo potvrzeno. Odvolací soud vycházel zejména z toho, že má-li být získán přiměřený přehled o správě věci, je nevyslovenou avšak zjevnou podmínkou též to, aby takové vyúčtování bylo v zásadě ( nikoli v detailu ) správně, tj. aby zahrnovalo zejména všechny relevantní příjmy a výdaje týkající se spoluvlastněné věci a to v období, za které je měli dle rozhodnutí soudu povinní podat. Ztotožnil se tak se závěry soudu prvního stupně. Pokud jde o námitku povinných, že tu příjmy nebyly, je třeba to ve vyúčtování uvést. K námitce šikanóznosti návrhu či rozporu s dobrými mravy uvedl Městský soud v Praze, že i on má pochybnosti o hospodářském významu exekučního titulu, zejména proto, že se nekryje s žádným běžně užívaným hospodářským či daňově relevantním obdobím a jeho praktická využitelnost pro oprávněnou není zřejmá. Tuto otázku byl ovšem oprávněn řešit výlučně nalézací soud a ten žalobě vyhověl.

20. Z informace o stavbě / nahlížení do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 17/32 na pozemku parc.č. [hodnota] (zastavěná plocha a nádvoří), na pozemku parc.č. [Anonymizováno] (zahrada) a pozemku parc.č. [Anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je budova bez č.p. /č.e. – garáž, dále pak spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 1/32 na budově č.p. [Anonymizováno] (rodinný dům), postavené na pozemku parc. č. [hodnota], jehož není součástí, vše v k.ú. České Budějovice 5, obci České Budějovice, to vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice.

21. Z výpisů z katastru nemovitostí a výše uvedených rozsudků Okresního a Krajského soudu v Českých Budějovicích soud zjistil, že v období od 12. 9. 2018 do 11. 11. 2018 byl druhým spoluvlastníkem všech výše uvedených nemovitostí žalovaný ad 1), který v tomto období vlastnil celý zbývající podíl o velikosti ideální 15/32 na uvedených pozemcích, a dále vlastnil celý zbývající podíl o velikosti ideální 31/32 na budově. Dále v období od 12. 11. 2018 do 30. 12. 2019 byli společně s žalobkyní spoluvlastníky uvedených nemovitých věcí žalovaná ad 2) a žalovaný ad 3), když v tomto období vlastnila žalovaná ad 2) podíl o velikosti ideální 14/32 na uvedených pozemcích a podíl o velikosti ideální 30/32 na budově, a žalovaný ad 3) vlastnil podíl o velikosti ideální 1/32 na uvedených pozemcích a podíl o velikosti ideální 1/32 na budově. V období od 31. 12. 2019 do 16. 8. 2021 byla druhým spoluvlastníkem všech výše uvedených nemovitostí žalovaná ad 2), která v tomto období vlastnila celý zbývající podíl o velikosti ideální 15/32 na uvedených pozemcích, a dále vlastnila celý zbývající podíl o velikosti ideální 31/32 na budově. Toto ostatně nebylo mezi účastníky sporováno.

22. Z výzvy k předložení dokumentů zaslané advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] žalovanému 1) dne 17. 5. 2018 včetně podacího lístku ze dne 17. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný 1) byl vyzván ke sdělení, kdo žije v předmětné nemovité věci, a dále byl první žalovaný vyzván k doložení kopie souvisejících nájemních či obdobných smluv a k zaslání duplikátů klíčů od branky na pozemky a od hlavních vchodových dveří žalobkyni.

23. Z výzvy k předložení dokumentů zaslané advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] žalované 2) dne 4. 7. 2018 včetně podacích lístků bylo zjištěno, že druhá žalovaná byla vyzvána k doložení způsobu nakládání s nemovitými věcmi a k doložení vyúčtování dle § 1118 o. z., jakožto spoluvlastník předmětných nemovitých věcí.

24. Z žádosti o sdělení ze dne 27. 4. 2021 včetně podacího archu adresované panu [jméno FO] bylo zjištěno, že žalobkyně se dotazovala pana [jméno FO] ( jenž omylem pro shodu jmen, když žalobkyně se dříve jmenovala [jméno FO], poslal jí výpověď z nájmu ), jakou částku uhradil žalovaným v souvislosti s nájemním vztahem nemovitých věcí, a to za celou dobu trvání nájmu.

25. Z emailové komunikace ze dne 4. 5. 2021 mezi právním zástupcem žalobkyně a panem [jméno FO] se podává, že pan [jméno FO] sdělil právnímu zástupce, že nájemné činilo 12 000 Kč, bydleli tam 4, platili tedy každý 3 000 Kč měsíčně. Když on nájem končil, ti tři tam ještě zůstali do konce nájemní doby. On na nájem zaplatil celkem 23 000 Kč.

26. V pozdější komunikace se zástupcem žalobkyně [jméno FO] sdělil jména dalších tří nájemců ( [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] ). Uvedl také, že nájemné bylo zasíláno na číslo účtu [č. účtu], pronájem byl zprostředkován přes agenturu. V příloze zaslal [jméno FO] také vzor nájemní smlouvy, kterou všichni jednotlivě uzavřeli ( č.l. 260 ).

27. Ze vzoru nepodepsané smlouvy o nájmu bytu bylo zjištěno, že jí jako pronajímatel měla uzavřít druhá žalovaná s [jméno FO]. Uzavřena měla být na dobu určitou od 1.5.2018 do 31.5.2018 za nájemné ve výši 3 000 Kč a zálohou na energie 1 000 Kč ( č.l. 262 – 267 ).

28. Ze sdělení [Anonymizováno], a.s. ( č.l. 290 ) soud zjistil, že majitelem účtu č. [č. účtu], na který dle svého vyjádření platil nájem [jméno FO], je třetí žalovaný [Jméno zainteresované osoby 3/0]. Z výpisu tohoto účtu za období od 12.9.2018 do 16.8.2021 ( č.l. 291 – 327 ) bylo zjištěno, že na něj nebyly zaslány žádné platby nájemného, přitom se jedná o účet, z něhož v daném období byly hrazeny platby ve vztahu k dotčené nemovitosti ( např. internet Č.B., vodné Č.B., zálohy [adresa], Č.B., pojištění, daň z nemovitosti, komunální odpad ).

29. Z emailu ze dne 6.3.2017 soud zjistil, že ve věci vydání klíčů sdělila druhá žalovaná zástupci žalobkyně, že jí nebude zasílat klíče od nemovitosti v Českých Budějovicích, neboť její podíl je 1/32 a s domem se hospodaří dle většinového rozhodnutí.

30. Z žádosti o zpřístupnění nemovitosti ze dne 8.7.2022 se podává, že žalobkyně se nedočkala kladné reakce na výzvu k zaslání klíčů od branky na pozemky a od hlavních vchodových dveří. Žádá tedy druhou žalovanou o zpřístupnění nemovitosti zasláním klíčů od branky a od domu a o umožnění se po nemovitostech volně pohybovat.

31. Z vyúčtování spoluvlastnictví – [adresa], Č.B. bylo zjištěno, že druhá žalovaná provedla vyúčtování ze období od 31.12.2015 do 14.12.2020, tedy přesahující již dříve soudem uložené období. Ve vyúčtování chybí odkazy na účetní doklady a neplyne z něho, že by vůbec byly k němu připojeny. Ve vyúčtování je položka nájem student do 30.4.2018 ve výši 17 500 Kč. Do vyúčtování jsou také zahrnuty výpočty částek, které by dle druhé žalované měla žalobkyně hradit jako podílový spoluvlastník.

32. Z vyúčtování spoluvlastnictví RD [adresa], [právnická osoba] ( č.l. 165 ), doloženého žalovanými, a to za období od 12. 9. 2018 do prosince 2022, a poznámek zástupce žalobkyně na něm, se podává, že žalovaní předložili žalobkyni vyúčtování za dané období se základními informacemi ohledně nákladů na elektrickou energii, vodné a stočné, daně a poplatky z nemovité věci, pojištění, opravy, služby a správu nemovitých věcí, které jsou podrobně blíže rozepsány, včetně jejich korunového vyčíslení. Podle vyúčtování se v rodinném domě v daném období nepodniká s pronajímáním, příjem je uváděn „ 0 „ . Zmíněna je postupná rekonstrukce a správce objektů společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO]. Zástupce žalobkyně potvrdil, že převzal 3 listy tohoto vyúčtování, namítal přitom, jak uvedl písemně do vyúčtování, že mu nebyly předány doklady, nebylo mu ani umožněno je vyfotografovat a nebyly mu k žádosti zaslány ve formě scanu. Ve vyúčtování není uvedeno, jak bylo s předmětnými nemovitostmi nakládáno. Druhá žalovaná k tomu dopsala, že nakládáním s nemovitostí je prodej, nájem, nic takového se neděje. V nemovitosti probíhá postupná rekonstrukce, jak domu, tak i pozemku s garáží. Jiné faktury, než které předložila, nelze předložit. Dle ní je zřejmé, že ze strany žalobkyně jde o šikanu.

33. Z vyúčtování se rovněž podává, že k němu byly doloženy také faktury za elektřinu v daném období i mimo ně, dle čísel faktur bylo možno k podanému vyčíslení dané faktury vyhledat a zkontrolovat. Doloženy byly faktury za vodné a stočné ( částečně ), faktury za prodané zboží vystavené společností [právnická osoba]., další za střih živého plotu, kácení stromů, úklid a odvoz odpadu, doklady týkající se daní a poplatků a jejich úhrady, včetně ručně rozepsaných rozpočtů práce znějících na částku 38 589 Kč ( zjištěno z faktury č. [hodnota], faktury č. [hodnota], faktury č. [hodnota], faktury č. [hodnota], faktury mimořádného vyúčtování č. [hodnota], faktury řádné vyúčtování č. [hodnota] ( č.l. 185 – 188, 190, 192 ), opravného daňového dokladu k faktuře č. [hodnota], faktury mimořádné vyúčtování č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], řádného vyúčtování č. [hodnota], mimořádného vyúčtování spotřeby [právnická osoba]. k zákaznickému číslu [hodnota] za období 19. 12. 2015 do 29. 12. 2016, vyúčtování [právnická osoba]. ke shora uvedenému zákaznickému číslu za období 30. 12. 2016 až 8. 6. 2017 ( č.l. 189, 191 a 193 – 196 ), prodejky dodavatele [právnická osoba] na částku 7 644 Kč z roku 2022, faktury [právnická osoba]. č. [tel. číslo], prodejky za hotové 16093547 daňový doklad ze 14. 12. 2022 k dodavateli [právnická osoba]. a ručně psaného rozpočet práce paní [jméno FO] s konečným součtem 38 589 Kč ( č.l. 197 až 201 ), z řádné faktury za elektřinu č. [hodnota], vyúčtování vodného a stočného od společnosti [právnická osoba]. za období 20. 5. 2019 až 26. 5. 2020, faktury č. [hodnota], informace proplacení daně z nemovitých věcí za zdaňovací období roku 2021, složenky s přípisem k platbě komunálního odpadu za druhé pololetí 2020, emailu adresovaného druhé žalované ve věci místních poplatků za odpad z nemovitosti na č.l. 169 – 174 ).

34. Z reakce na předané vyúčtování ze dne 6. 2. 2023 zaslané druhé žalované právním zástupcem žalobkyně se podává, že právní zástupce prosil o doplnění informací týkajících se nemovitých věcí, a to kdy a jak bylo rozhodnuto o rekonstrukci nemovitých věcí. Dále právní zástupce žádal o doložení podkladů, na jejichž základě bylo vyúčtování ze dne 30. 1. 2023 zpracováno a sdělení, na základě jakého rozhodnutí byly nemovité věci v rozhodném období užívány a kým, jelikož toto se z předloženého vyúčtování nepodává. Dále právní zástupce žádal o sdělení, kdo je [jméno FO] a z jakého důvodu předmětnou nemovitou věc užíval, a kdo dům užíval po něm a před ním. Konečně právní zástupce žádal také o sdělení, kdy a kým bylo rozhodnuto o určení správce nemovitosti.

35. Na danou žádost bylo druhou žalovanou sděleno, že ohledně rekonstrukce nemovitostí bylo rozhodnuto již v letech 2014 a 2015. Co se týká doložení dokladů, druhá žalovaná uvedla, že nemá povinnost uchovávat doklady ohledně rodinného majetku, nevede se žádné účetnictví, a žalobkyně sama pak nikdy nedala ani korunu na rekonstrukci či náklady spojené s údržbou nemovitosti. Nemovitosti jsou užívány pouze k možnostem postupné rekonstrukce. Jedná se o rodinný dům po rodičích druhé žalované a žalovaná nemá potřebu pouštět do nemovitosti někoho cizího, klíče má pouze ona. Kdo je pan [jméno FO], druhá žalovaná neví. Správce nemovitostí určila žalobkyně v době, kdy byla jednatelkou společnosti [právnická osoba].

36. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]. soud zjistil, že společnost měla vždy jediného jednatele. Prvním jednatelkou byla druhá žalovaná. Žalobkyně byla dle zápisu v rejstříku jednatelkou v období 16.2.2002 až 1.12.2005 a poté v období 26.3.2008 do 3.3.2014. Od 22.1.2015 do 10.2.2021 byl jednatelem této společnosti třetí žalovaný [Jméno zainteresované osoby 3/0] a od 11.2.2021 dosud je jednatelkou opět druhá žalovaná. Členové rodiny se střídali také v pozici společníka firmy, aktuálně je od 30.4.2015 jako jediný společník zapsána druhá žalovaná.

37. Ze smlouvy o zajištění správy nemovitosti ze dne 27.12.2015 ( č.l. 250 – 252 ) bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba]. zastoupenou jednatelem [Jméno zainteresované osoby 3/0] ( třetím žalovaným ) a spoluvlastníky dotčených nemovitostí zastoupenými druhou žalovanou. Předmětem smlouvy je úplatné zajištění správy nemovitostí ( rodinného domu a pozemku ) na adrese [adresa] s tím, že společnost již byla určena dříve jako správce nemovitostí a tímto se zajištění správy prodlužuje. Odměna správce byla stanovena na 5 000 Kč měsíčně.

38. Z vyúčtování spoluvlastnictví od 12.9.2018 do 16.8.2021 ( č.l. 247 – 249 ) bylo zjištěno, že se týká pouze žalovaného období, oproti vyúčtování na č.l. 165 došlo tedy k vypuštění údajů mimo žalované období, ve zbytku co do uváděných čísel dokladů a částek je vyúčtování shodné.

39. Druhá žalovaná doložila v řízení také větší množství listin, které se netýkaly přímo předmětu sporu. K některým z nich lze uvést, že ve svém souhrnu dokládají zhoršené rodinné vztahy, zejména mezi žalobkyní a druhou žalovanou, plynoucí zvláště ze sporů o majetek, kdy druhá žalovaná tvrdí, že žalobkyně nepoctivým způsobem připravila o majetek jak rodinu, tak i společnost [právnická osoba]. Je zjevné, že mezi účastníky je vedeno vícero sporů, mimo spory o majetek se například žalobkyně neúspěšně snažila dosáhnout omezení svéprávnosti u druhé žalované, druhá žalovaná zase žádala o odstranění neoprávněně užívaného akademického titulu žalobkyně ve výpisu z katastru nemovitostí. Dokládanými listinami se druhá žalovaná snažila doložit, že podání žaloby je ze strany žalobkyně šikanou žalovaných právě v reakci na vedené spory a také, že jednání žalobkyně vůči žalovaným je v rozporu s dobrými mravy ( kupní smlouva uzavřená mezi [právnická osoba]. zastoupenou žalobkyní a žalobkyní ze dne 6. 5. 2010, ZP č. [hodnota]-2536/2019, zpětvzetí žaloby na určení vlastnictví ze dne 19. 6. 2021 podané společností [Anonymizováno] spol. s s.r.o. zastoupenou druhou žalovanou proti žalobkyni, vyrozumění o výsledku přezkumu Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 15. 3. 2019, usnesení Policie ČR ze dne 19. 12. 2016, žaloba na určení vlastnictví nemovitosti adresované Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, podávané druhou žalovanou proti žalobkyni, odvolání žalobkyně ve věci podání návrhu na omezení svéprávnosti druhé žalované ze dne 8. 10. 2020 ( čl. 96-97 ), část soudního rozhodnutí ze dne 26. 11. 2020 sp. zn. [spisová značka] ( č.l. 98 – 99 ), darovací smlouva s dodatkem č. [hodnota] ( čl. 101-105 ), sdělení ve věci užívání akademického titulu s výpisem nahlížení do KN ( čl. 107 – 108 ), 40. Z výslechu svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že pokud jde o účastníky řízení, žalobkyni nezná, ani s ní nikdy nemluvil. U druhé žalované paní [jméno FO] si pronajal byt přibližně na 8 měsíců. Svědek uvedl, že neví, proč je veden spor a proč je volán k soudu, s tím, co bude předmětem jeho výslechu, jej nikdo neobeznámil. Vydedukoval si, že jde asi o to, že dům nevlastní výlučně paní [jméno FO], asi je tam vlastnicky zainteresovaná dcera paní [jméno FO] a paní [jméno FO] jí asi nepřiznala, že byt pronajala a peníze jí nedala. Toto svědek vydedukoval tak, že v nemovitosti s ním bydlel jeho kamarád, mimo jiné, a když dával výpověď, tak to poslal špatně na adresu zřejmě té dcery. Byl pak ( kamarád ) v této věci vypovídat na policii a svědkovi tyto informace sděloval, je to tak 5, 6 let nazpátek. Měl rovněž informace o kontaktu tohoto kamaráda s advokátní kanceláří žalobkyně. Také jeho se advokátní kancelář snažila oslovit, zda by jim mohl poslat nájemní smlouvu, ale nebyl u toho podpis, nebylo zjevné, kdo to píše, proto na to nereagoval. K pronájmu bytu v [adresa] svědek vypověděl, že původně hledali byt ve čtyřech. Nabízela ho agentura. Předpoklad byl, že tam budou bydlet 1 rok, ale věci nešly tak, jak si představovali. Jeden z nich se odstěhoval plus minus po třech měsících, další asi po čtyřech. Ještě tam byla nějaká náhrada, nějaký kluk, kterého svědek neznal, který tam také krátce bydlel, ale ten měl separátní smlouvu s paní [jméno FO]. Svědek tam vydržel poslední z té jejich skupiny a to bylo do konce května 2018. Pokud jde o nájemné, platili 3 000 Kč na člověka, když tam byli 3, tak to pak byly 4000 Kč, celkem ten nájem měl být 12 000 Kč. Zda tam někdo bydlel po této době, mu není známo. Po pravdě neví, kdy odešel ten kluk, kterého oni neznali, ale spíše ne, spíše tam již poté nebydlel. Pokud jde o k uzavření smlouvy, ta byla uzavřena s paní [jméno FO] ( druhou žalovanou ), nikoliv s dcerou ( žalobkyní ). [jméno FO] by popsal jako přibližně padesátiletou, fyzicky to zcela určitě byla matka, nikoliv dcera. Smlouva byla uzavírána s ní a byla tam i agentka té agentury paní [Anonymizováno] nebo [Anonymizováno]. Nájemné bylo hrazeno převodem na účet, jestli bylo napsáno ve smlouvě, si nevzpomíná. [jméno FO] je jeho sestra, bydlela tam s nimi, ale moc tam nebyla, neví, kdy jí končila smlouva. [jméno FO] je bývalý přítel jeho sestry, byl to jeden z těch čtyř, co tam bydleli, ten, o němž svědek hovořil, že odešel nejdřív, neboť mu nevyšel vztah se sestrou. Pronajímali si celé přízemí, celé dolní patro. Byly to 2 pokoje, kuchyň a koupelna. V horním patře myslí, že ho nikdo aktivně nevyužíval, paní [jméno FO] tam jezdila na víkendy, ale to bylo v době, kdy oni tam nebyli, neboť oni také na víkendy jezdili pryč. Je nepravděpodobné, že by ho pronajímala, neboť tam měla alarmy, aby tam nelezli. Svědek dále vypověděl, že myslí, že bylo placeno na jeden účet. [jméno FO] již poskytl číslo tohoto účtu. Pokud jde o to, kdy tam končila jeho sestra, tak měla smlouvu maximálně po tu dobu, co měl i on, tedy maximálně do konce května 2018, ale spíše méně. On byl ten poslední z původních čtyř, kdo tam byli a odcházel z toho nájmu poslední, žádný z nich tam nebyl déle než svědek. Pokud jde od toho náhradníka, neví, kdy mu končila smlouva a kdy se vystěhoval. Spíše si myslí, že když se stěhoval pryč, že už tam nebyl.

41. Z dalších provedených důkazů soud pro své rozhodnutí žádné závěry nečinil ( usnesení Městského soudu v Praze ze dne ze dne 9. 10. 2019, č. j. [spisová značka], stanovisko [Jméno zainteresované osoby 2/0] k probíhajícím soudním sporům ze dne 14.4.2013, část nepodepsané smlouvy ze dne 29. 11. 2022.

42. Návrhy na doplnění dokazování výslechy Ing. [jméno FO], paní [Anonymizováno], paní [Anonymizováno], vyžádáním výpisů z účtu a dalšími důkazy, jež byly navrženy a nebyly provedeny, soud zamítl. Je přesvědčen o tom, že pro posouzení věci postačuje skutkový stav zjištěný z výše uvedených listin a výslechu svědka [jméno FO] a další dokazování by bylo nadbytečné a nehospodárné.

43. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaní jsou ( či v daných obdobích, za které požadovala žalobkyně po nich vydání vyúčtování, byli ), spoluvlastníky dotčených nemovitostí v žalobkyní uváděných spoluvlastnických poměrech. Pokud jde o užívání nemovitostí, bylo zjištěno, že žalobkyně do nemovitosti nemá přístup, když od ní nemá klíče. Jako taková se také nijak nepodílí na správě nemovitostí. [právnická osoba] zajišťují žalovaní, a to buď přímo, či prostřednictvím společnosti [právnická osoba]., kdy se však jedná o „ rodinnou „ společnost, u níž v daném období byli jednateli nejprve třetí žalovaný a poté druhá žalovaná, jediným společníkem pak po celé žalobou dotčené období byla druhá žalovaná, a zřejmě ani striktně nerozlišovali úkony společnosti a úkony vlastní při správě nemovitosti. Pro posouzení věci to není podstatné, neboť v každém případě by bylo vyúčtování nutno žádat po žalovaných, a to buďto z titulu osob, kteří správu provádějí, či z titulu osob, které správu zadaly třetí osobě a tedy je na nich, aby vyúčtování pro žalobkyni od takové třetí osoby, s níž jsou ve smluvním vztahu, získali. Soud proto považuje z prokázaných spoluvlastnických poměrů, v daných obdobích, aktivní věcnou legitimaci žalobkyně a pasivní věcnou legitimaci žalovaných za prokázanou.

44. Soud má rovněž za prokázané, že nemovitosti byly v období předcházejícím požadavku žalobkyně na vydání vyúčtování pronajaty, což se žalobkyně dozvěděla náhodou ve chvíli, kdy pro tehdejší shodu jejího jména se jménem druhé žalované, jí byla [jméno FO] zaslána výpověď nájemní smlouvy. Právě nepřiznaný pronájem nemovitosti jí vedl k podání předchozí žaloby u Okresního soudu v [adresa]. V řízení před tímto soudem vedeném ( viz bod 16 rozsudku ) ani první žalovaný pronájem nezpochybňoval a uváděl, že „nájemné od daného studenta bylo použito na úhradu poplatků spojených s existencí budovy„. Rovněž ve vyúčtování, které žalovaní ve vazbě na zmíněné řízení a jeho výsledek předali žalobkyni, uváděli nájem od studenta do 30.4.2018 ve výši 17 500 Kč ( viz. bod 31 rozsudku ). Žalobkyně měla za to, že nemovitost i po tomto období, tj. po 30.4.2018 byla nadále pronajata, pročež podala žalobu na vydání vyúčtování pro období od 12.9.2018 do 16.8.2021. Jejímu pohledu však soud po provedeném dokazování nepřisvědčuje a má za zjištěné, že v období od 12.9.2018 do 16.8.2021 již nemovitost pronajata nebyla. Vychází přitom zejména z výpovědi svědka [jméno FO], který uvedl, že on byl ten poslední z původních čtyř, kdo tam byli a odcházel z toho nájmu poslední, žádný z nich tam nebyl déle než on. Pokud zmiňoval další osobu, která tam po určitou dobu bydlela s ním, když z původního obsazení dvě osoby ukončily nájem dříve, než bylo původně plánováno ( což bylo na rok ), spíše si myslí, že když se stěhoval pryč, že už tam tato osoba nebyla. Svědek [jméno FO] byl přitom v nájmu do konce května 2018. Navíc bylo zjištěno z vyjádření [jméno FO], že platby nájemného byly placeny na účet č. [č. účtu], jehož majitelem je třetí žalovaný [Jméno zainteresované osoby 3/0]. Skutečnost, že bylo placeno na jeden účet, potvrdil svědek [jméno FO]. Z výpisu tohoto účtu za období od 12.9.2018 do 16.8.2021 však bylo zjištěno, že na něj v tomto období nebyly zaslány žádné platby nájemného, přitom se jedná o účet, z něhož stále i v daném období byly hrazeny platby ve vztahu k dotčené nemovitosti. Tedy jako účet spojený s nemovitostí i nadále sloužil. Jako podstatnou pro dané posouzení vidí soud rovněž skutečnost, že také z doložených faktur za elektřinu v daném období ( vzhledem k výši plateb za dodávku elektřiny ) vyplývá, že nemovitost byla užívána nejvýše ve víkendovém režimu. Což by odpovídalo tvrzení druhé žalované o způsobu jejího užívání. Je přesvědčen o tom, že pokud by v daném období byla nemovitost pronajata další osobě a tedy užívána více, fakturace za elektřinu by musela dosáhnout mnohem vyšších částek. Ta však i za celé roční období dosahuje částek v hodnotě spíše nižších tisíců korun ( např. faktura č. [hodnota] vystavená za období od 19. 12. 2019 do 14. 12. 2020 v částce 15 943,06 Kč ).

45. Dle § 1118 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jako o.z.) spoluvlastníku náleží vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno, i podíl z plodů a užitků ze společné věci.

46. Dle § 1119 o. z. vyúčtování se lze domáhat po uplynutí doby obvyklé povaze správy společné věci, při zániku spoluvlastnictví nebo při zániku účasti v něm, anebo z jiných důležitých důvodů.

47. Právně soud spor posoudil podle výše uvedených ustanovení a dospěl k závěru, že žalovaní měli dle § 1118 o.z. povinnost poskytnout žalobkyni vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno. Ve smyslu § 1119 o.z. tuto povinnost měli i za trvání spoluvlastnictví, či mimo uplynutí doby obvyklé povaze správy společné věci, a to z toho vážného důvodu, že zapřeli žalobkyni pronájem nemovitosti a příjem z něj plynoucí, tím spíše, že i poté, kdy byl pronájem zjištěn, uváděli ve vyúčtování vydaném na základě rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích příjem nižší. Neboť přiznávali pouze částku hrazenou [jméno FO], nikoli již dalšími nájemci, a i tuto částku zřejmě v nižší výši ( když [jméno FO] uvedl, že uhradil celkem 23 000 Kč nikoli přiznaných 17 500 Kč ). Ovšem i uplynutí kalendářního roku by bylo zřejmě možno považovat za uplynutí doby obvyklé povaze správy společné věci. Žalobkyně měla rovněž hospodářský zájem na tom, aby jí žalovaní vyúčtování poskytli. Tento zájem pramenil z náhodného zjištění žalobkyně, že společné nemovité věci byly pronajímány, a to aniž by o nájmu nemovité věci měla žalobkyně povědomí. Přitom žalovaní nadále odmítali jí informace plně poskytnout a z jejich jednání mohla žalobkyně důvodně nabýt podezření, že poskytované informace nejsou pravdivé, či přesné. Jedná-li se nájemné, nelze si však nevšimnout, že pokud se jedná o rodinný dům, žalobkyně vlastnila po celou dobu pouze nepatrný id. podíl na nemovité věci ( pouhou 1/32 na rodinném domě), tedy i týká-li se ekonomického zájmu žalobkyně na podané žalobě, pak tento nelze přeceňovat, neboť i v případě, že by žalobkyně na nájemném participovala, jednalo by se o nepatrnou částku, a to tím spíše, že žalobkyně nevynaložila žádné náklady související s údržbou, a potažmo také s rekonstrukcí nemovité věci, které by oproti jejímu požadavku na podíl na nájemném byly zřejmě ze strany žalovaných požadovány.

48. Bylo tedy na žalovaných, aby žalobkyni poskytli komplexní přehled o správě společné věci a umožnili jí seznámit se s podklady a doklady spojenými s hospodařením s touto věcí. V rámci pokusu o mimosoudní řešení sporu bylo konstatováno, že pro žalobkyni by bylo postačující poskytnout alespoň informace o tom, kdo nemovitost užívá, za jakých podmínek tuto nemovitost užívá, pokud je hrazen nájem tak, v jaké výši je hrazen nájem a aby tyto informace byly doloženy informacemi o spotřebě energií v daném žalovaném období. Žalobkyně k tomu dodávala a dokládala tak svůj hospodářský zájem vydání vyúčtování, že je třeba, aby zjistila výši inkasovaného nájemného. S tím, že i pokud podíl žalobkyně na tomto nájemném bude malý ( na rodinném domě činí její podíl 1/32 ), v žádném případě nebude nulový. A bez zjištění, jaké nájemné bylo ve skutečnosti obdrženo, se žalobkyně nemůže domáhat jeho vydání. Tedy také dle samotné žalobkyně prvotní bylo zjištění existence, či neexistence nájemního vztahu.

49. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 22 Cdo 2106/2019, v obecné rovině platí, že za vyúčtování lze považovat shrnující souhrn informací a podkladů informujících spoluvlastníka o stavu věci, realizaci její užitné hodnoty a výsledcích hospodaření a nakládání s ní za určité období. Aby tento cíl byl naplněn, je součástí splnění povinnosti podat vyúčtování také umožnění, aby se spoluvlastník seznámil s obsahem listin a záznamů týkajících se společné věci, tj. s podklady a doklady, o které se vyúčtování opírá. Podle okolností konkrétního případu však nelze vyloučit ani postup, kdy povinnost podat vyúčtování bude splněna již předložením listiny a záznamů týkajících se společné věci (srovnej Králík, M. Komentář k § 1119 občanského zákoníku. In Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník: komentář. III, Věcná práva (§ 976-1474). Praha: C. H. Beck, 2013, str. 431). Rozsah, míra a podrobnost podkladů sloužících k vyúčtování odráží individuální okolnosti každého případu. Musí se jednat o podklady v natolik kvalitativním a kvantitativním rozsahu, aby umožnily spoluvlastníku rozumný a přiměřený přehled o správě věci, kterou vykonává jiný spoluvlastník nebo třetí osoba, nepochybně se však nemusí vždy jednat o předložení naprosto všech listin a podkladů, kterými v souvislosti se správou společné věci spoluvlastník disponoval. Předložené podklady by měly spoluvlastníku umožnit získat přehled o právním a faktickém stavu společné věci ke dni skončení spoluvlastnického vztahu, případně za období, za které se domáhá předložení vyúčtování. Jde-li o věc, která je či byla předmětem pronájmu, bude tento požadavek splněn zejména tehdy, bude-li mít spoluvlastník k dispozici podklady, ze kterých bude patrno, komu a za jakých podmínek je (byla) společná věc pronajata, v jakém rozsahu bylo nájemné zaplaceno a v jaké výši existuje případně dluh na nájemném, jaké významnější rekonstrukční práce či opravy byly provedeny a za jakých podmínek, jakým způsobem byla zajištěna dodávka služeb a energií, jaké výdaje byly se společnou věcí spojeny apod. Spory o předložení vyúčtování nakládání se společnou věcí nemají být spory o jednotlivé listiny a dokumenty, ale o získání souhrnných informací, které se týkají správy společné věci na podkladě listin a dokumentů, ze kterých tyto souhrnné informace budou vyplývat.

50. Soud opakuje, že rozsah, míra a podrobnost podkladů sloužících k vyúčtování odráží individuální okolnosti každého případu. Což zde zmiňuje s ohledem na skutečnost, že podíl žalobkyně na pronájmu rodinného domu, z něhož plynul příjem z pronájmu, je minimální ( id. 1/32 ) a v případě, že bylo zjištěno, že v daném období, nebyla nemovitost pronajata, musí se tato skutečnost promítnout do úvahy, jaký rozsah, míru a podrobnost podkladů je možno po žalovaných v rámci vyúčtování požadovat. A co lze shledat jako rozumný a přiměřený přehled o správě věci.

51. V daném případě má soud za to, že žalovaní ( byť ne ihned, ve výsledku však nakonec ano ) dostatečně dostáli své zákonné povinnosti předložit žalobkyni jako spoluvlastníku nemovité věci vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno. Soud je přesvědčen o tom, že v daném případě bylo žalobkyni umožněno dostatečně se seznámit s obsahem listin a záznamů týkajících se společné nemovité věci, když žalovaní předložili žalobkyni v průběhu řízení nejen vyúčtování, ale toto vyúčtování podložili celou řadou dalších listin, o něž se vyúčtování opírá, a to zejména fakturami za energie. Umožnili jí také v průběhu soudního řízení učinit si kopie ze všech dokládaných listin. A z provedeného dokazování bylo zjištěno, že v daném období nebyla nemovitost pronajata, čímž byl značně oslaben zájem žalobkyně na rozsahu a podrobnosti vyúčtování, když jak bylo zjištěno, na nákladech vynakládaných na nemovitost se nikterak nepodílí. Žalobkyně tak dle soudu získala, resp. bylo jí v adekvátním rozsahu umožněno získat, dostatečný přehled, jak právní, tak i faktický, o dané nemovité věci, v takové míře, která odráží individuální okolnosti tohoto případu.

52. Pokud jde o námitku žalovaných, že ze strany žalobkyně se jedná o šikanu a její požadavek na vydání vyúčtování je rozporný s dobrými mravy, soud jejich pohled nesdílí. Ke skutečnostem, které k tomuto pohledu tvrdili, je možno přihlédnout v rámci hodnocení hospodářského zájmu a individuálním posouzení věci a zohlednit je míře podrobnosti požadovaného vyúčtování. Rodinné rozepře a neshody však z žalovaných povinnost správu společné věci k žádosti žalobkyně za zákonem daných podmínek vyúčtovat nesnímají.

53. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I., II. a III. rozsudku a žalobu v celém rozsahu zamítl.

54. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení úspěšní, každému s nich nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 3 146 Kč. Náklady řízení se skládají z odměny ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 4 a § 9 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále také jako „AT“) počítáno z tarifní hodnoty 10 000 Kč, s ohledem na § 12 odst. 4 AT pro každou zastupovanou osobu odměna snížené o 20 % ( tj. z odměny ve výši 1 200 Kč za jeden úkon právní služby ). Všichni žalovaní byli zastoupeni advokátem pro dva úkony právní služby ( převzetí a příprava zastoupení a vyjádření k žalobce ) náleží jim odměna celkem za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) AT, tedy částka ve výši 2 400 Kč. Dále jim soud přiznal náhradu za hotové výdaje ( režijní paušál ) za dva úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 AT, tj. částku ve výši 600 Kč, z níž na každého z nich připadá 200 Kč a odpovídající 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. pro každého z žalovaných ve výši 546 Kč. Každému z žalovaných byla tedy přiznána na náhradě nákladů řízení částka 3 146 Kč. Další náklady soud žalovaným nepřiznal, neboť jiné náklady řízení jim nevznikly. Druhá žalovaná zastupující také jako obecný zmocněnec ostatní žalované, o náhradu nákladů advokátem nezastoupeného účastníka ( paušál ve výši 300 Kč ) nežádala.

55. Ve smyslu ustanovení § 147 odst. 1 o.s.ř. ohledně separace nákladů soud rozhodl k žádosti žalobkyně dále o tom, že žalovaná ad 2) je povinna uhradit žalobkyni částku 2 178 Kč. Vychází přitom ze skutečnosti, že soudní jednání dne 17. 1. 2023 bylo zmařeno ze strany druhé žalované, neboť před tímto jednáním měla žalobkyni doložit listiny představující vyúčtování, toto však neučinila, a na jednání následně došlo pouze k dohodě o tom, že se strany setkají na neutrálním místě a dojde k doložení těchto listin. Z tohoto pohledu bylo jednání dne vinou druhé žalované neúčelné, neboť bylo na ní ( na žalovaných ) nesoucích vůči žalobkyni povinnost vydat vyúčtování, aby ona jako zástupkyně žalovaných vstoupila v jednání se zástupcem žalobkyně a dané povinnosti dostála. Jednání ( resp. absencí očekávaného jednání ze strany druhé žalované ) tak bylo soudní jednání zmařeno a žalobkyni vznikly náklady, které by jinak nevznikly. S ohledem na uvedené byla druhé žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 2 178 Kč, sestávající se z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč, tj. částka 1 500 Kč za jeden úkon právní služby, a to účast u jednání dne 17.1.2023, z paušální náhrady výdajů 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a z odpovídající náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 378 Kč. Splatnost a místo plnění soud určil dle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení