7 C 390/2021 - 320

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A], bytem [Adresa žalobce A], zastoupený [Jméno žalobce B], advokátem se sídlem [adresa], proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený dne [Datum narození žalovaného A], bytem [Adresa žalovaného A], zastoupený [Jméno žalovaného B], advokátem se sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k pozemku, takto:

Výrok

Určuje se, že žalobce je vlastníkem pozemku p. č. [číslo], který byl vyčleněn z pozemku p. č. [číslo], zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. [číslo] vedeném Katastrálním Úřadem pro [adresa], katastrálním pracovištěm [adresa], katastrální území [adresa], obec [adresa], geometrickým plánem č. [číslo], schváleným Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm [adresa], pod č.j. [spisová značka], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 68 350,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění Žalobce se žalobou podanou dne 9. 12. 2021 domáhal určení, že je vlastníkem části pozemku p. č. [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], v geometrickém plánu č. [hodnota] označené jako parcela p. č. [číslo] z titulu řádného vydržení. Rozsudkem ze dne 22. 2. 2023 rozhodl okresní soud tak, že zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem části pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], obec [adresa], v geometrickém plánu č. [spisová značka] označené jako parcela p. č. [číslo] (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok II.). Proti tomuto rozsudku podali žalobce i žalovaný odvolání. Odvolání žalobce směřovalo proti rozhodnutí jako celku, odvolání žalovaného výlučně proti výroku o nákladech řízení. Odvolací soud rozsudek okresního soudu usnesením ze dne 14. 8. 2023 zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud v rámci svého odůvodnění uvedl, že se okresní soud v novém řízení bude zabývat všemi právně relevantními tvrzeními účastníků řízení. Vezme v úvahu i institut mimořádného vydržení nemovité věci. Věnuje pozornost rozložení důkazního břemene v případě vydržení řádného i v případě vydržení mimořádného. Žalobce se v žalobě domáhal určení, že je vlastníkem části pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], obec [adresa], v geometrickém plánu č. [hodnota] označeného jako parcela p. č. [číslo] (dále jen „sporný či předmětný pozemek“). Žalobce v žalobě uvedl, že předmětný pozemek nepřetržitě užívá od roku 1977, kdy se stal vlastníkem pozemku p. č. [číslo] a z této parcely později odděleného pozemku p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba ev. č. [hodnota], a to na základě Dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 23. 2. 1977 uzavřené mezi žalobcem a Místním národním výborem [adresa]. Žalobce se o tyto nemovitosti stará, nemovitosti oplotil, resp. vybudoval kamenné zdi. Žalobce v červnu roku 2007 (na základě nově vypracovaného geometrického plánu č. [číslo]) zjistil, že drží i část pozemku p. č. [číslo] zapsaného na LV č. [hodnota]. Dále žalobce uvedl, že za celou dobu užívání části pozemku označené jako p. č. [číslo] (až do roku 2007) nikdo z předchozích vlastníků neprojevil o předmětnou část pozemku žádný zájem, žalobce nebyl ani upozorněn, že jde o část pozemku, kterou užívá v rozporu s jeho vlastnickým právem. Předmětný pozemek nebyl od pozemku ve vlastnictví žalobce nijak oddělen, a to ani přírodní hranicí. Žalobce vybudoval v jihozápadním rohu sporného pozemku rovněž hraniční kamennou zeď. Žalobci proto svědčí právo řádného vydržení předmětného pozemku (část pozemku p. č. [číslo] označená geometrickým plánem č. [hodnota] jako pozemek p. č. [číslo] o výměře 298 m2), neboť jej nepřetržitě od roku 1977 do roku 2007 užíval a řádně spravoval v přesvědčení, že je vlastníkem, tedy v dobré víře. Ve vyjádření zaslaném soudu dne 16. 1. 2023 žalobce uvedl, že byl již od předání pozemku p. č. [číslo] do osobního užívání panem [jméno FO], které proběhlo po uzavření Dohody o zřízení práva osobního užívání ze dne 23. 2. 1977, v dobré víře, že sporný pozemek užívá po právu. Ze strany pana [jméno FO] došlo k chybnému vytyčení parcely p. č. [číslo], neboť při předávání pozemku se na sousedním pozemku p. č. [číslo] již nacházela stavba rodinného domu (dnes p. p. č. st. [číslo]), kdy tato nemalou částí zasahovala již v předmětné době do parcely č. [číslo]. Za tohoto stavu tedy pan [jméno FO] chybně vyměřil parcelu p. č. [číslo] tak, že ji celou posunul směrem do parcely p. č. [číslo] (tehdejší parcela č. [číslo]). Chybné vytyčení pozemků provedl pan [jméno FO] za pomocí kolíků tak, jak je zaznamenáno v geometrickém plánu č. [hodnota]. Jelikož předáváním a vytyčováním pozemků byl pověřen pan [jméno FO], správnost tohoto vytyčení žalobce nepřezkoumával. Skutečná situace byla zachycena v Situačním plánku umístění stavby na parcele p. č. [číslo]. Žalobce byl tak shora uvedeným jednáním uveden v omyl. Žalobce následně v roce 1978 požádal o vydání stavebního povolení (vydáno Odborem výstavby a územního plánování ONV v Chomutově dle [datum] pod č.j. [spisová značka]), kdy v tomto řízení byl použit shora specifikovaný Situační plánek umístění stavby. Jelikož však pan [jméno FO] již nežije, navrhl žalobce výslech svědka pana [jméno FO], bývalého starostu obce [adresa], a to k prokázání tvrzení, že pan [jméno FO] předával v předmětné lokalitě parcely do osobního užívání. Dle žalobce s ohledem na platnou judikaturu navíc není sporu o tom, že vydržel sporný pozemek již k 1. 1. 1992. Dále žalobce uvedl, že velikost sporného pozemku tvoří nominálně 50,17 % výměry pozemku žalobce, od této procentuální hodnoty je však nutno dle žalobce odečíst část pozemku žalobce, která je již od roku 1977 zabrána a užívána vlastníkem pozemku p. č. [číslo]. K tomu je nutno konstatovat, že sporný pozemek byl v době předání zarostlý, nepravidelného tvaru, neoplocený a s pozemkem žalobce byl jednolitě spojen a neoddělen. Žalobce se o pozemek od roku 1977 stará a udržuje jej. Žalobce rovněž uvedl, že judikatura připouští, že držitel pozemku může být v dobré víře taktéž v případě, že drží pozemek v rozporu se stavem evidovaným v katastru nemovitostí. Ve svém vyjádření ze dne 12. 11. 2024 žalobce dále uvedl, že sporný pozemek užíval po celou dobu a držby se chopil v roce 1977, a to z důvodu omluvitelného omylu, v který byl uveden panem [jméno FO], který žalobci předmětný pozemek do užívání předával. Žalobce v roce 1977 nepochyboval o oprávnění pana [jméno FO] k předání pozemku do jeho užívání, a pokud pak se chopil držby pozemku v jiných hranicích, než jak měl být předán, pak jen a pouze v důsledku omylu vyvolaného panem [jméno FO]. Pan [jméno FO] totiž zřejmě v důsledku toho, že v době předání se na sousedním pozemku již nacházela stavba rodinného domu (dnešní pozemek par. č. st. [číslo]), vyměřil a fyzicky předal parcelu žalobci tak, že byla posunuta směrem do pozemku par. č. [číslo]. O takovém vyměření parcely nevznikla pochybnost nejen na straně žalobce, ale ani na straně vlastníka pozemku par. č. [číslo], který vedle rodinného domu postavil kůlnu, jež je postavena na pozemku žalobce par. č. [číslo], a s pozemkem par. č. [číslo] probíhá v terénu zřetelná hranice, která ovšem neleží na hranici zakreslené v katastru nemovitostí, ale ve skutečnosti na pozemku žalobce. Žalobce ve vyjádření datovaném dne 3. 4. 2025 dále uvedl, že v dané věci je třeba zohlednit poměry tehdejší doby a okolnosti, za nichž byly pozemky předávány do osobního užívání jednotlivým osobám. Pozemky byly předávány pracovníkem MNV [adresa], kdy tento za MNV [adresa] jednal a měl žalobcovu plnou důvěru, přičemž žalobce byl několik desítek let utvrzován v tom, že tak, jak pozemky drží, tak je drží zcela v souladu s tím, co mu náleží. Žalobce se chopil držby tak, jak od počátku řízení uvádí, po celou dobu měl sporný pozemek ve své držbě, po celou dobu se o pozemek řádně staral, sekal na něm trávu, vystavěl zídku apod. Žalobce tedy má za to, že splnil podmínku délky držby a ze strany žalovaného nebyl prokázán nepoctivý úmysl žalobce při chopení se držby. Žalovaný ve svém vyjádření doručeném soudu dne 28. 3. 2022 uvedl, že není pravdou, že se žalobce v roce 1977 stal vlastníkem pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], neboť shora uvedený pozemek byl žalobci přidělen do osobního užívání, vlastníkem pozemku byl v té době stát. Žalobce se stal vlastníkem shora uvedeného pozemku až dne 1. 1. 1992 (dle zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník). Navíc v Dohodě o zřízení práva osobního užívání je uveden konkrétní pozemek p. č. [číslo] o výměře 594 m2 s tím, že náhrada za zřízení práva osobního užívání pozemku činila 6 Kčs za 1 m2, tedy celkem 3 564 Kčs. Žalobce si tak musel být vědom skutečnosti, že za pozemek, jehož vlastnictví se domáhá, nic neuhradil, nebyl mu přidělen a není tedy oprávněn jej držet a užívat. Žalobce nemohl být dle žalovaného v dobré víře, že je oprávněným držitelem sporného pozemku, neboť hodnocení dobré víry dle judikatury Nejvyššího soudu České republiky musí vycházet z objektivního hlediska, kdy při posuzování dobré víry je třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné opatrnosti mohl vědět, že mu pozemek nepatří. Pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je jedním z hledisek poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobce musel vědět, že k užívání mu byl přidělen pozemek o velikosti 594 m2, přičemž pozemek, jehož vlastnictví se žalobce domáhá, je o více než 50 % větší než pozemek, který byl žalobci přidělen. Dle judikatury omluvitelný důvod, a tedy i oprávněnou držbu nelze výjimečně vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku přesahuje 50 % výměry pozemku koupeného, například jednalo-li by se o pozemek nepravidelného tvaru. V tomto případě se však o shora uvedený příklad nejedná, neboť přidělený pozemek p. č. [číslo] má v části hraničící s pozemkem ve vlastnictví žalovaného tvar pravoúhlého trojúhelníku, hranice tvoří odvěsny trojúhelníku. Avšak sporný pozemek má tvar nepravidelný, trojúhelník nepřipomíná ani vzdáleně. Žalobce se proto ani omylem nemohl domnívat, že užívá pozemek, který mu byl přidělen. Žalobcem uváděné tvrzení, že zjistil skutečnost, že drží od roku 1977 i část pozemku p. č. [číslo] až v roce 2007, je dle žalovaného nepravdivé. V geometrickém plánu jsou hranice pozemků vyznačeny shodně s katastrální mapou a stejně, jako byl zakreslen v situačním plánu a dokumentech, jež žalobce předkládal v žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby již v roce 1978. Dne 6. 12. 1978 bylo vydáno rozhodnutí ONV [adresa], č.j. [spisová značka], o stavebním povolení za účelem stavby rekreační chaty, kdy žalobce musel předložit situační výkres současného stavu území v měřítku dle pozemkové mapy evidence nemovitostí se zakreslením předmětu územního rozhodnutí a jeho polohu. Situační výkres se musel shodovat s pozemkovou mapou, a tedy i s geometrickým plánem. Při zahájení stavebního řízení tedy žalobce musel předložit předepsané doklady. Dobrou víru žalobce vylučuje rovněž dopis ze dne 6. 4. 2021, kterým žádal žalovaného o koupi sporného pozemku. Žalovaný se stal vlastníkem pozemku p. č. [číslo], jenž vznikl oddělením od pozemku p. č. [číslo] geometrickým plánem [hodnota], a to na základě kupní smlouvy podepsané dne 25. 1. 2021. Prodávající ([jméno FO]) v kupní smlouvě ujistil žalovaného, že je výlučným vlastníkem převáděných nemovitostí. Žalovaný se před podpisem kupní smlouvy seznámil s údaji o pozemku v katastru nemovitostí. Žalovaný tedy nabyl pozemky v dobré víře ve správnost údajů v katastru nemovitostí. Rovněž i prodávající [jméno FO] byl v dobré víře, že je výlučným vlastníkem převáděného pozemku, neboť vlastnictví pozemku bylo potvrzeno usnesením Okresního soudu v Lounech, č.j. [spisová značka], ze dne 12. 1. 2017. V rámci řízení o povolení vkladu na [jméno FO] na základě dědictví byla dne 23. 1. 2017 vyznačena plomba u pozemku p. č. [číslo], jež znamenala, že práva k nemovitosti jsou dotčena změnou a začala běžet lhůta, během níž nesmí katastrální úřad povolit vklad. Žalobce však zůstal nečinný. Dne 25. 1. 2021 pak bylo zahájeno řízení o vkladu vlastnického práva pozemku p. č. [číslo] na žalovaného a byla vyznačena plomba. Žalobce však i v tomto řízení netvrdil, že je vlastníkem části pozemku a neučinil poznámku spornosti. Ve vyjádření doručeném soudu dne 16. 1. 2023 žalovaný mimo jiné uvedl, že skutečnost, že část parcely žalobce p. č. [číslo] je užívána na základě chybného vyměření vlastníkem parcely č. [číslo] nemá pro předmětný spor žádný význam. Hranice parcely žalobce s parcelou č. [číslo] (dříve p. č. [číslo]) ve vlastnictví žalovaného byla vyměřena správně, tedy v souladu s pozemkovou mapou. Žalobce tuto hranici vyznačil v situačním plánu předloženém v žádosti o vydání stavebního povolení správně. Skutečnost, že žalobci byl v důsledku chybně vyměřené hranice s pozemkovou parcelou č. [číslo] fyzicky předán pozemek o menší výměře, než kolik činila přidělená parcela, neopravňovalo žalobce k tomu, aby se chopil držby části parcely č. [číslo], o níž věděl, že mu nepatří. Žalobce se tedy měl a mohl při převzetí přiděleného pozemku domáhat toho, aby přídělce pozemku p. č. [číslo] pozemek vyklidil a předal nesprávně vyměřenou část pozemku žalobci. Dále žalovaný uvedl, že skutečnost že žalobce na parcele č. [číslo] stavěl zeď, plot a pozemek udržoval, je irelevantní, neboť žaloba se pozemku p.č. [číslo] netýká. Žalovaný rovněž ve svém vyjádření uvádí, že hraniční zeď, kterou dle tvrzení žalobce vybudoval v jihozápadním rohu pozemku p. č. [číslo], není zdí hraniční, nýbrž opěrnou, jejímž účelem je zpevnit svah úvozové cesty, opěrná zeď se nachází rovněž na protější straně úvozové cesty. Zeď byla vybudována k zabránění sesouvání zeminy svahu úvozové cesty vedoucí přes parcelu č. [číslo] ve vlastnictví žalovaného a svahu na dalších souvisejících pozemcích. Zeď pokračuje přes parcelu č. [hodnota], přes roh parcely č. [číslo] a je dále vedena po hranici parcely č. [číslo], jediným účelem zdi je zpevnit svah a zabránit sesouvání zeminy. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že pokud žalobce zeď stavěl a požádal o stavební povolení, musel si být vědom toho, že staví na cizích parcelách a věděl, že stavební povolení by neobdržel. Žalovaný nabyl pozemek p. č. [číslo] úplatně, v dobré víře od osoby k tomu oprávněné dle zapsaného stavu. Žalovaný neměl důvod o správnosti zápisů v katastru nemovitostí pochybovat i z toho důvodu, že pozemek, který kupoval, musel být oddělen od parcely č. [číslo]. Bylo rovněž třeba vyhotovit geometrický plán, došlo k vytýčení hranic oddělovaného pozemku, tyto hranice korespondovaly se zápisy v katastru nemovitostí a žalovaný tak neměl důvod pochybovat o zápisech v katastru. Žalovaný rovněž uvedl, že pan [jméno FO] nemohl žádné vyměřování pozemků provádět, neboť k tomu nebyl oprávněn. Pan [jméno FO] nebyl geodet, ale lesník a neměl potřebné vybavení k tomu, aby mohl vyměřit pozemek. Situační plánek k umístění stavby zhotovil národní podnik [právnická osoba]., který k tomu byl zmocněn. V rozhodné době platil zákon č. 46/1971 Sb., o geodezii a kartografii, kdy dle ustanovení § 7 mohly orgány provádět geodetické a kartografické práce pro svou potřebu v mezích oboru činnosti, pro nějž byly zřízeny, jestliže k tomu měly kvalifikované pracovníky. Místní národní výbor tudíž nemohl provádět vyměřování pozemků pro třetí osoby (tedy žalobce), jelikož nemohl splnit podmínky stanovené zákonem a prováděcí vyhláškou č. 59/1973 Sb. Hranice zakreslená v situačním plánku vyhotoveném [právnická osoba]., byla rovněž vytyčena v terénu, přičemž tato hranice je zcela odlišná od hranice vyznačené v geometrickém plánu č. [hodnota]. V situačním plánku tvoří hranice pozemků p. č. [číslo] a p. č. [číslo] dvě přímky, jež svírají úhel 107°. V katastrální mapě tvoří hranici rovněž dvě přímky svírající úhel 90°. Hranice v situačním plánku a v katastrální mapě ukončené pozemkem p. č. [číslo] jsou prakticky totožné. Naproti tomu hranice v geometrickém plánu má nepravidelný tvar, je několikrát lomená. Dále žalovaný poukázal na skutečnost, že pozemek v geometrickém plánu je zakreslen na zcela jiném místě než pozemek vyznačený v situačním plánku pro umístění stavby. Hranice pozemku p. č. [číslo] zakreslená v situačním plánku mění hranice a výměry několika pozemků, přičemž k této změně nikdy nedošlo. Dle žalovaného si žalobce předmětný situační plánek u [právnická osoba]. sám objednal, tento mu byl následně předán a hranice vyznačené v situačním plánku byly vyznačeny v terénu. Pozemek zakreslený v geometrickém plánu nemá s pozemkem vyznačeným v situačním plánku dle žalovaného nic společného. Situační plánek umístění stavby se rovněž dotýká pozemkových parcel č. [hodnota], č. [číslo], č. [číslo] a č. [číslo]. Pokud by tedy žalobce užíval v dobré víře pozemky v hranicích zakreslených a v terénu vyznačených dle situačního plánku, musel by vydržet i části shora uvedených parcel. Žalobce tak nebyl uveden v omyl a nebyl v dobré víře ve správnost hranic uvedených v plánku. Žalovaný rovněž poukázal na fakt, že geometrický plán č. [hodnota] předložený žalobcem nemá všechny zákonem požadované náležitosti, když není opatřen kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem. Dále v popisovém poli geometrického plánu je sice uvedeno jméno a příjmení ověřovatele – [jméno FO], číslo položky ze seznamu ověřovatelů, chybí ovšem číslo ověření. Dále rovněž nebyl geometrický plán v souladu s katastrálním zákonem ověřen katastrálním úřadem, kdy v popisové části nadepsané „Katastrální úřad souhlasí s očíslováním parcel“ není uveden název katastrálního úřadu a katastrálního pracoviště, jméno a příjmení příslušného zaměstnance, datum a čas potvrzení geometrického plánu a číslo protokolu o ověření geometrického plánu. Geometrický plán měl být tudíž opatřen dvěma elektronickými podpisy – ověřovatele a příslušeného zaměstnance katastrálního úřadu a dvěma časovými razítky. Konvertovaný geometrický plán tak neodpovídá zákonným požadavkům a nemůže tedy podle něho dojít k provedení vkladu do katastru. Žalovaný dále rovněž uvedl, že v daném případě nelze aplikovat žalobcem tvrzenou judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1150/2010) týkající se nabytí věci od neoprávněného, neboť odkaz na toto usnesení Nejvyššího soudu je nepřípustné. Občanský zákoník (zák. č. 40/1964 Sb.) neřešil nabytí nemovité věci od neoprávněného, jednotlivé případy vykládala judikatura. V dnešní době jsou principy materiální publicity zakotveny v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaný nabyl sporné nemovitosti za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., proto je nutno aplikovat konkrétní zákonná ustanovení. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 21. 2. 2024 dále uvedl, že žalobce se nikdy nechopil držby předmětného pozemku a ani tento předmětný pozemek v hranicích vyznačených v geometrickém plánu [číslo] neužíval. Nadto žalovaný uvádí, že žalobce pozemek převzal na základě situačního plánku ze dne 6. 5. 1974, kdy byly vytyčeny hranice pozemku. A žalobce tvrdí, že na pozemku p. č. [číslo] již v této době stál rodinný domek. Žalovaný k tomuto uvádí, že zde rodinný domek nikdy nestál, ani nestojí. Jedná se o rekreační chatu v katastru uvedenou jako rekreační objekt. Tato rekreační chata nikdy nezasahovala do pozemku p. č. [číslo] a tudíž zde nebyl žádný důvod posouvat hranice. Ve vyjádření ze dne 20. 2. 2025 žalovaný uvedl, že koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let minulého století byla provedena parcelace pozemků pozemkového katastru na pozemky pro chaty. Polním náčrtem ze dne 14. 10. 1969 byl vyměřen pozemek p. č. [číslo] a hranice mezi pozemkem p. č. [číslo] a p. č. [hodnota], později sloučeno s dalšími pozemky do pozemku p. č. [číslo]. Pozemek p. č. [číslo] byl polním náčrtem ze dne 25. 4. 1974 rozdělen na pozemky p. č. [číslo] a p. č. [číslo]. Toto rozdělení bylo v terénu označeno trubkou. Dále došlo k rozdělení pozemku p. č. [číslo] na pozemky p. č. [číslo] a p. č. [číslo], toto rozdělení bylo v terénu provedeno 2 trubkami, což bylo v polním náčrtu ze dne 14. 10. 1969 zakresleno. Dne 22. 1. 2007 podal žalobce Katastrálnímu úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa] návrh na opravu zákresu parcely č. [číslo]. Dne 21. 2. 2007 provedl Katastrální úřad opravu hranic mezi pozemky p. č. [číslo] ve vlastnictví žalobce a pozemku p. č. [číslo], který vlastnil pan [jméno FO]. Podle záznamu podrobného měření změn vyhotoveného dne 20. 2. 2007 a zakreslení opravy, byla opravená hranice vyměřena a zakreslena do katastrální mapy tak, jak byla původně zaměřena dne 14. 10. 1969 a zakreslena do polního náčrtu a v terénu vytyčena trubkami. Oprava hranic byla provedena záznamem [spisová značka]. Žalobce jako vlastník pozemku p. č. [číslo] a pan [jméno FO] jako vlastník pozemku p. č. [číslo] v řízení o oprav hranic nikdy nezpochybnili, že pozemky užívají v hranicích, v jakých byla oprava hranic zakreslena. V oznámení o opravě chyb byli účastníci upozorněni na to, že pokud s opravou tak, jak byla provedena, nesouhlasí, mohou to do 30 dnů sdělit Katastrálnímu úřadu. Ani žalobce ani pan [jméno FO] nesdělili, že s opravou hranic nesouhlasí. S opravou hranic souhlasil i [právnická osoba]. Skutečnost, že žalobce učinil společně s vlastníkem pozemku p. č. [číslo] nesporným průběh hranic, vlastníci učinili nesporným, že pozemky užívali tak, jak jsou po opravě zapsány v katastrální mapě a jak byly vyměřeny a v terénu vyznačeny již v roce 1969 a nově zakresleny v katastrální mapě po opravě, a vylučuje se tím jak řádné, tak mimořádné vydržení. Tvrzení žalobce, že v červnu 2007 na základě nově vypracovaného geometrického plánu č. [spisová značka] zjistil, že od roku 1977 nepřetržitě užívá a drží i část pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], kdy jím užívaná část je vytyčena v geometrickém plánu č. [hodnota] a označena jako pozemek p. č. [číslo], je nepravdivé. Žalobci je možné dát za pravdu, že do opravy chyb užíval i část pozemku uvedenou v katastru jako p. č. [číslo], původně p. č. [číslo]. Nejednalo se však o část zakreslenou v geometrickém plánu č. [hodnota] a označené jako pozemek p. č. [číslo]. Žalobce užíval do opravy chyb část pozemku p. č. [číslo] tak, jak je zakreslena v opravě chyb. V opravené katastrální mapě je již část pozemku původně označena jako p. č. [číslo], kterou žalobce od roku 1977 užíval, zakreslena jako pozemek p. č. [číslo] a tedy ve vlastnictví žalobce. Žalobce tedy nejméně do 21. 2. 2007 užíval pozemky tak, jak byly zakresleny a vyznačeny v terénu. K mimořádnému vydržení je doba držby stanovena na 20 let. Zároveň držba musí po dobu 20 let trvat nepřetržitě, kdy žalobce a pan [jméno FO] se shodli na tom, že za dobu, kdy oba pozemky vlastnili, tedy od roku 2004 do roku 2007, kdy byla provedena oprava chyb, pozemky užívali tak, jak byla provedena oprava, tudíž nemůže být naplněna podmínka 20 let nepřetržité držby. Ve vyjádření ze dne 4. 4. 2025 žalovaný uvedl, že dne 22. 1. 2007 žalobce na katastrální úřad podal návrh na opravu zákresu parcely č. [číslo], katastrální úřad následně provedl v souboru geodetických informací opravu zákresu hranic mezi parcelami p. č. [číslo], [číslo] [číslo]. Geometrický plán č. [spisová značka], o němž se žalobce zmiňuje v žalobě, když až z něho měl zjistit, že užívá a drží část pozemku, byl vyhotoven až po opravě chyb zákresu hranic. Žalobce v době, kdy byl vyhotoven geometrický plán, ale i v době předchozí, žádnou část pozemku parc. č. [číslo] (původně parc. č. [číslo]) nedržel ani neužíval. Pozemek parc. č. [číslo] byl do roku 2004 ve vlastnictví státu. Pozemky spravoval Pozemkový fond ČR. Žalobce, pokud by měl o část pozemku parc. č. [číslo] zájem, mohl nechat vyhotovit již v roce 1999 oddělovací geometrický plán, kterým by byl od pozemku parc. č. [číslo] oddělen pozemek parc. č. [číslo] a tento pozemek od Pozemkového fondu ČR koupit. Žalovaný však žádný zájem neprojevil. Pozemek parc. č. [číslo] následně od Pozemkového fondu ČR koupil dne 3. 6. 2004 pan [jméno FO]. Pan [jméno FO] držel a užíval pozemek parc. č. [číslo]. Žalobce v roce 1978 předkládal stavebnímu úřadu jako součást žádosti o vydání stavebního povolení situační plánek se zakreslením pozemku p. č. [číslo], kdy tento si sám vyhotovil. Na pozemku parc. č. [číslo] žádná chata v době vyhotovení situačního plánku nestála. Žalobce zakreslil předpokládané budoucí umístění chaty na pozemku p. č. [číslo] a nikoliv reálné umístění. Hranice mezi pozemkem p. č. [číslo] a [číslo] nakreslil žalobce na situačním plánku jako dvě přímky svírající tupý úhel. Žalobce tedy věděl, jaké jsou hranice pozemku, který mu byl přidělen. Naproti tomu hranice mezi pozemkem p. č. [číslo] (zakresleném v geometrickém plánu č. [hodnota]) a pozemkem p. č. [číslo] je nepravidelná, několikrát lomená. Dále žalovaný uvedl, že žalobce neuvedl žádný důvod, proč by užíval část pozemku p. č. [číslo], kdy občasné sekání trávy, aby se nemnožila klíšťata není držbou. Pan [jméno FO] se však o pozemek p. č. [číslo], který v roce 2004 koupil, řádně staral a na pozemku hospodařil. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že pan [jméno FO] nebyl zeměměřič, nemohl tedy nic vyměřovat, na vyměřování nebyl ani technicky vybaven a k vyměřování tak nebyl oprávněn. Pokud by pan [jméno FO] vytýčil hranice mezi pozemky p. č. [číslo] a [číslo] tak, jak jsou označeny v geometrickém plánu [spisová značka], nejednalo by se o posunutí parc. č. [číslo], ale o zcela nové vytýčení parc. č. [číslo] (v geometrickém plánu je hranice pozemku parc. č. [číslo] s pozemkem parc. č. tehdy [číslo] několikrát lomená). Žalobce tak dle žalovaného v průběhu řízení neprokázal, že by někdy užíval a držel část pozemku parc. č. [číslo]. Pokud na tomto pozemku sekal trávu, stalo se tak až po roce 2017, kdy pan [jméno FO] zemřel. Soud provedl v řízení důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z Dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 23. 2. 1977 bylo zjištěno, že Místní národní výbor zřídil pro žalobce právo osobního užívání pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] včetně studny, plotu, venkovních úprav a porostů ve výměře 594 m2 ke stavbě rekreační chaty. Uvedený pozemek byl v předmětné době ve vlastnictví Československého státu. Právo osobního užívání bylo zřízeno za náhradu 3 564 Kčs. Předmětná dohoda byla opatřena podpisy stran. Z geometrického plánu pro rozdělení pozemku vyhotoveného [jméno FO], číslo plánu [spisová značka], okres [adresa], obec [adresa], kat. území [adresa], mapový list [adresa] bylo zjištěno, že dle dosavadního stavu je pozemek označen parc. č. [číslo] (výměra parcely 2665 m2), přičemž dle nového stavu činí označení pozemku parc. č. [číslo] o výměře 2367 m2 a [číslo] o výměře 298 m2. Geometrický plán ověřil úředně oprávněný zeměměřičský inženýr: [jméno FO], číslo položky seznamu úředně oprávněných zeměměřičských inženýrů: [číslo], další položky již nejsou v geometrickém plánu zaznamenány (pod hlavičkou „[právnická osoba] souhlasí s očíslováním parcel“ či „Stejnopis ověřil úředně oprávněný zeměměřičský inženýr"). Z nákresu situace vyhotovené žalobcem na snímku z katastrální mapy s vyznačením pozemků p. č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] bylo zjištěno, že na pozemku p. č. [číslo] se nachází stavba (stojící na pozemku p. č. [hodnota]), dále je zde zakreslen skleník, tři kůlny a nádrž na vodu - pochozí, v pravé části se nachází pozemek p. č. [číslo] se stavbou (stojící na pozemku p. č. [hodnota]), kdy žalobce v nákresu situace vyšrafoval posun hranice pozemku p. č. [číslo], jež zabírá část pozemku p. č. [číslo] (označené „sousedi“). Dále žalobce v levé části nákresu označil „pěšinu“, která odděluje pozemek p. č. [číslo] a pozemek označený žalobcem - p. č. [číslo]. V levé dolní části nákresu žalobce označil kamennou zeď (za pomocí křížků) oddělující pozemek p. č. [číslo] a p. č. [číslo], dále se nachází v dolní části snímku katastrální mapy pozemek p. č. [hodnota] (pod názvem „obec“) a pozemek p. č. [číslo] a [číslo]. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 8. 12. 2021 vyplývá, že žalobce je vlastníkem pozemku parcely st. [číslo] o výměře 58 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), součástí je stavba: [adresa], č. e. [číslo], stavba stojí na pozemku p. č. st. [číslo], dále je žalobce vlastníkem pozemku parcely č. [číslo] o výměře 536 m2, ostatní plocha, jiná plocha, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo], [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa]. Z Kolaudačního rozhodnutí ze dne 6. 11. 2007, č.j. [spisová značka], vyplývá, že Magistrát města [Anonymizováno], odbor Stavební úřad a životní prostředí, oddělení stavebního řízení povolil užívání stavby: „[adresa] – rekreační domek“ na pozemku p. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] a na p. p. č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] v katastrálním území [adresa] (přípojka elektro a žumpa). Z čestného prohlášení pana [jméno FO], narozeného [datum], bylo zjištěno, že tento se podílel na stavbě zdi ohraničující parcelu [číslo] v její dolní části, a to v roce 1999 až 2000. Část kamenů byla na plochu navezena z pole v minulých letech, rovněž půda z různých výkopů. Zeď dosahovala výšky přibližně 170 cm, je zakončena vrchním betonovým věncem. Poté došlo k vyspárování zdi a na plochu byla navezena úrodná zemina, předtím došlo k navezení suti z bouraného domu, kdy došlo k hrubému zarovnání terénu. Po úpravě terénu do roviny bylo vysázeno travní semeno. Čestné prohlášení bylo podepsáno shora jmenovaným dne 22. 11. 2021. Z čestného prohlášení pana [jméno FO], narozeného [datum], bylo zjištěno, že tento bydlí nedaleko žalobce, přičemž shora jmenovaný sledoval stavbu skleníku a rovněž netypickou stavbu altánu. Pozemek žalobce byl vždy kvalitně posekán. Nerovnosti na pozemku vyrovnány zeminou. Shora jmenovaný se domnívá, že přičiněním žalobce a jeho syna bylo vysázeno v místě mokřadu několik smrků, které chrání spodní chaty před poryvy větru v zimě. Vše probíhalo v letech 1995 až 2021. Čestné prohlášení bylo podepsáno shora jmenovaným dne 4. 12. 2021. Z čestného prohlášení paní [jméno FO], narozené [datum], bylo zjištěno, že tato rovněž bydlí nedaleko žalobce, přičemž shora jmenovaná sledovala stavbu skleníku a taktéž netypickou stavbu altánu. Pozemek žalobce byl vždy kvalitně posekán. Nerovnosti na pozemku vyrovnány zeminou. Shora jmenovaná se domnívá, že přičiněním žalobce a jeho syna bylo vysázeno v místě mokřadu několik smrků, jež chrání spodní chaty před poryvy větru v zimě. Vše probíhalo v letech 1995 až 2021. Čestné prohlášení bylo podepsáno shora jmenovanou dne 4. 12. 2021. Z čestného prohlášení pana [jméno FO], narozeného [datum], bylo zjištěno, že tento rovněž bydlí nedaleko žalobce, přičemž shora jmenovaný sledoval stavbu skleníku a taktéž netypickou stavbu altánu. Pozemek žalobce byl vždy kvalitně posekán. Nerovnosti na pozemku vyrovnány zeminou. Shora jmenovaný se domnívá, že přičiněním žalobce a jeho syna bylo vysázeno v místě mokřadu několik smrků, jež chrání spodní chaty před poryvy větru v zimě. Vše probíhalo v letech 1995 až 2021. Čestné prohlášení bylo podepsáno shora jmenovaným dne 4. 12. 2021. Z čestného prohlášení paní [jméno FO], narozené [datum], bylo zjištěno, že tato má chatu nedaleko pozemku žalobce, přičemž shora jmenovaná sledovala změny jak při stavbě chaty, tak rovněž pozemku, kdy žalobce se synem se o pozemek vzorně starají, je posekán. Rovněž i zídka (postavil syn žalobce v letech 1999 až 2000) je udržována. Jediná příjezdová cesta k parcele žalobce je z obecní asfaltky. Čestné prohlášení bylo podepsáno shora jmenovanou dne 3. 12. 2021. Z čestného prohlášení pana [jméno FO], narozeného [datum], bylo zjištěno, že tento má chatu nedaleko pozemku žalobce, přičemž shora jmenovaný sledoval změny jak při stavbě chaty, tak rovněž pozemku, kdy žalobce se synem se o pozemek vzorně starají, je posekán. Rovněž i zídka (postavil syn žalobce v letech 1999 až 2000) je udržována. Jediná příjezdová cesta k parcele žalobce je z obecní asfaltky. Čestné prohlášení bylo podepsáno shora jmenovaným dne 3. 12. 2021. Z čestného prohlášení pana [jméno FO], narozeného [datum], bylo zjištěno, že jmenovaný je sousedem žalobce, kdy v letech 1990 až 2021 žalobce pravidelně udržoval trávník sekáním, rovněž zarovnáním terénu do roviny. Žalobce dle shora jmenovaného zaléval na této parcele i dva vzrostlé stromy. Žalobce se společně se synem starali jak o stavbu, tak i o pozemek včetně pozemku p. č. [číslo], o němž si žalobce myslel, že mu náleží. V osmdesátých a částečně devadesátých letech žalobci otec shora jmenovaného umožňoval připojování k jejich rozvodu elektrického proudu. Čestné prohlášení bylo podepsáno shora jmenovaným dne 22. 11. 2021. Z fotodokumentace předložené žalobcem má soud za prokázané, že na fotografiích je zachycen reálný stav na sporné části pozemku p. č. [číslo] (v geometrickém plánu č. [hodnota] označeném jako p. č. [číslo]). Dále je z doložených fotografií patrné, že v jihozápadní části pozemku p. č. [číslo] se nachází kamenná zeď. Právní zástupce žalovaného při jednání soudu uvedl, že vybudovaná zeď je zdí opěrnou a nikoliv hraniční, jak argumentoval žalobce. Žalobce k tomu uvedl, že jeho snahou bylo pozemek zarovnat, neboť byl v daném místě mírně svažitý terén, proto aby nepadala hlína, došlo k výstavbě zídky. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 12. 1. 2022 vyplývá, že žalovaný je vlastníkem pozemku, a to parcely p. č. [hodnota], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], přičemž parcela p. č. [číslo] má výměru 2665 m2 (trvalý travní porost), vše zapsáno na listu vlastnictví číslo [číslo], [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa]. Z kupní smlouvy uzavřené dne 22. 1. 2021 mezi [jméno FO] jakožto prodávajícím a žalovaným jakožto kupujícím vyplývá, že prodávající prohlásil, že je výlučným vlastníkem pozemku p. č. [číslo] zapsáno na listu vlastnictví číslo [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Prodávající se zavázal převést na kupujícího vlastnické právo k výše uvedenému pozemku a kupující se zavázal zaplatit prodávajícímu sjednanou kupní cenu. Smlouva byla smluvními stranami vlastnoručně podepsána a podpisy byly řádně ověřeny. Z geometrického plánu pro rozdělení pozemku a průběh vlastníky zpřesněné hranice pozemků vyhotoveného [jméno FO], číslo plánu [hodnota], okres [adresa], obec [adresa], kat. území [adresa], mapový list [adresa] [hodnota], bylo mimo jiné zjištěno, že dle dosavadního stavu je pozemek označen parc. č. [číslo] (výměra parcely 15 659 m2), přičemž dle nového stavu činí označení pozemku parc. č. [číslo] o výměře 12 753 m2 a [číslo] o výměře 2 906 m2. Geometrický plán ověřil úředně oprávněný zeměměřičský inženýr: [jméno FO], číslo položky seznamu úředně oprávněných zeměměřičských inženýrů: [číslo], dne [datum], číslo [číslo]. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 24. 1. 2021 vyplývá, že [jméno FO] je vlastníkem pozemku, a to parcely p. č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] [číslo] a [číslo], přičemž parcela p. č. [číslo] má výměru 15 659 m2 (trvalý travní porost), vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo], [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa]. Z informace o řízení vedeného u Katastrálního úřadu pro [adresa], Katastrálního pracoviště [adresa] pod číslem [spisová značka] vyplývá, že v rámci řízení o povolení vkladu na [jméno FO] byla dne [datum] vyznačena plomba (týkající se mimo jiné nemovitostí v k. ú. [adresa]), jež znamenala, že práva k předmětným nemovitostem jsou dotčena změnou a počala běžet lhůta, během níž katastrální úřad nesmí povolit vklad. Dne [datum] byl proveden vklad práva do katastru nemovitostí. Z informace o řízení vedeného u Katastrálního úřadu pro [adresa], Katastrálního pracoviště [adresa] pod číslem [spisová značka] vyplývá, že v rámci řízení o povolení vkladu na žalovaného [Jméno žalovaného A] byla dne [datum] vyznačena plomba (týkající se nemovitostí v k. ú. [adresa]), jež znamenala, že práva k předmětným nemovitostem jsou dotčena změnou a počala běžet lhůta, během níž katastrální úřad nesmí povolit vklad. Dne [datum] byl proveden vklad práva do katastru nemovitostí. Z informace o pozemku p. č. [číslo], obec [adresa], katastrální území [adresa], číslo LV [číslo], výměra 536 m2, vyplývá, že vlastníkem tohoto pozemku je žalobce. Z dopisu žalobce ze dne 6. 4. 2021 adresovaného žalovanému vyplývá, že žalobce nabídl žalovanému odkup části pozemku p. č. [číslo], a to za cenu 60 Kč za 1 m2. Z fotodokumentace předložené žalobcem zachycující okolí pozemku p. č. [číslo] vyplývá, že se u pozemku nalézá kamenná zeď. Dále předložené fotografie zachycují ohraničení parcely p. č. [číslo] dřevěnými kůly a páskou. K předloženým fotografiím žalobce při jednání soudu uvedl, že se o pozemek vzorně stará, provádí sekání trávy z důvodu zamezení výskytu klíšťat. Ze situačního plánku umístění stavby na parcele č. [číslo] – [adresa] vyplynulo, že stavebníkem byl [jméno FO] a stavba měla být na pozemku umístěna 7,5 metrů od hranic pozemků p. č. [číslo] a [číslo]. Stavba na pozemku p. č. [číslo] měla být také umístěna 7,5 metrů od této hranice. V textu je uvedeno, že nové hranice byly v přírodě označeny trubkami. Zástupce žalovaného k tomuto důkazu předložil aktuální kopii katastrální mapy vyhotovenou dle měřítka situačního plánku, kdy po znázornění tohoto plánku do reálné podoby katastrální mapy je patrné, že hranice parcely č. [číslo] ve vlastnictví žalobce by se posunula a tím by zasahovala nejen do parcely žalovaného (p. č. [číslo]), nýbrž i do okolních parcel č. [číslo], [číslo] a p. č. [hodnota]. Dle zástupce žalovaného je navíc patrné, že v průběhu let došlo k pozemkovým úpravám (týkající se hranic pozemků p. č. [číslo], [číslo]). Dále zástupce žalovaného poukázal na skutečnost, že oprávněným subjektem k vytyčení hranic pozemků byl Národní podnik [adresa], a nikoliv osoba pověřená pouze národním výborem. Obec [adresa] měla v předmětné době ve správě velké množství pozemků, kdy tyto pozemky následně přešly pod správu [právnická osoba]. Při jednání soudu právní zástupce žalovaného dále uvedl, že situační plánek odpovídá polnímu náčrtu včetně poznámek. Dále uvedl, že je patrné, že chata nacházející se na pozemku č. [číslo] tam nestála, je zakreslena 7,5 metru od hranic pozemku, ve skutečnosti se nachází na hranicích mezi pozemky. Z kopie situačního zákresu skladu nářadí vyplývá, že tento nákres byl vyhotoven dne 10. 10. 2017, sp. zn. [spisová značka], na nákresu je vyznačeno razítko Magistrátu [adresa], Odboru Stavebního úřadu a životního prostředí, dále se na nákresu nachází hranice pozemku p.č. [číslo], jež korespondují s katastrální mapou, kdy je na parcele p. č. [číslo] vyznačena rekreační chata žalobce s rozměry (7,07 m, 8,16 m, 7,13 m a 8,16 m) a dále je vyznačen sklad nářadí (koncipován na mapě vpravo od rekreační chaty, rozestup budov činí 2 m), v popisku je uvedeno, že se jedná o dřevěnou stavbu na betonovém základu s rozměry 5 x 3 m a výškou 2,5 m. Střecha je sedlová, pokryta plechovou krytinou. Provedením i povrchovou úpravou v souladu s ostatními stavbami. Z kopie rozhodnutí o stavebním povolení rekreačního domku v [adresa] na parc. č. [číslo] vydaného dne 6. 12. 1978, Odborem výstavby a územního plánování ONV v [adresa], č.j. [spisová značka] vyplývá, že shora uvedený odbor obdržel dne 5. 9. 1978 žádost žalobce, jež se týkala vydání stavebního povolení na rekreační domek v [adresa] na parc. č. [číslo]. Předložený projekt řešil volně stojící dvoupodlažní domek o celkové zastavěné ploše 40 m2. Příslušný odbor na základě předložených dokladů, vyjádření dotčených orgánů a výsledků místního šetření po přezkoumání žádosti rozhodl o povolení stavby rekreačního domku. Z kopie čestného prohlášení pana [jméno FO] ze dne 8. 1. 2023 vyplývá, že výše jmenovaný prohlásil, že pan [jméno FO] pracoval v 70. letech minulého století pro obec [adresa] a zabýval se předáváním pozemkových parcel novým majitelům. Z fotografie předložené žalobcem zachycující detailní snímek železné trubky a kamenné zdi včetně fotografie zachycující detail kamenné zídky vyplývá, že kamenná zídka je postavena na místě, v bezprostřední blízkosti vytyčené železné trubky. Z barevné verze ortofoto přeložené žalobcem s vyznačením parcely p. č. [číslo] včetně vyznačení reálného užívání pozemku a popisků zaznamenaných žalobcem vyplývá, že na pozemku p. č. [číslo] je umístěna stavba (kůlna souseda) a živý plot oddělující hranice pozemku p. č. [číslo] a [číslo], čímž reálně došlo k posunutí hranic pozemku žalobce do pozemku p. č. [číslo]. V jižní části pozemku je pak zakresleno umístění kolíku (trubky), od kterého poté vede kamenná zídka směrem do pozemku p. č. [hodnota] a do pozemku p. č. [číslo]. K tomu právní zástupce žalovaného při jednání uvedl, že umístění kolíku tak, jak je na barevném ortofotu vyznačené žalobcem, odpovídá umístění kolíku tak, jak je vyznačen v nákresu opravy chyb s vyznačením čísla 1 červeně. Právní zástupkyně žalobce uvedla, že z fotografie je důležitá zídka, kdy tato byla vystavena v průběhu let. Důležitý je rovněž živý plot mezi pozemkem p. č. [číslo] a [číslo], který vznikl již v průběhu let. Z geometrického plánu pro rozdělení pozemku vyhotoveného [jméno FO], číslo plánu [spisová značka], okres [adresa], obec [adresa], kat. území [adresa], mapový list [adresa], bylo zjištěno, že dle dosavadního stavu je pozemek označen parc. č. [číslo] (výměra parcely 2665 m2), přičemž dle nového stavu činí označení pozemku parc. č. [číslo] o výměře 2366 m2 a [číslo] o výměře 299 m2. Geometrický plán ověřil úředně oprávněný zeměměřický inženýr: [jméno FO], číslo položky seznamu úředně oprávněných zeměměřických inženýrů: [hodnota], dne 13. 12. 2021, číslo [hodnota]. S očíslováním parcel Katastrální úřad souhlasil, když připojil kvalifikované elektronické časové razítko (KÚ pro Ústecký[adresa]kraj, KP [adresa], [jméno FO], [spisová značka]) a zároveň byl stejnopis ověřen úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem: [jméno FO], číslo položky seznamu úředně oprávněných zeměměřických inženýrů: [hodnota], dne 15. 12. 2021, číslo [hodnota] a opatřen kulatým razítkem [jméno FO]. Z geometrického plánu na oddělení parcel vyhotoveného dne 6. 5. 1974 [právnická osoba], středisko geodézie [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa], list mapy číslo [hodnota] (3), číslo zakázky [číslo], polní náčrt č. [hodnota], mimo jiné, vyplynulo, že dosavadní pozemek [číslo] o výměře 1197 m2 byl rozdělen na pozemek p. č. [číslo] o výměře 603 m2 a pozemek p. č. [číslo] o výměře 594 m2. Nové hranice byly v přírodě označeny trubkami. Zaměřeno dne 25. 4. 1974 [jméno FO]. Při jednání soudu právní zástupce žalovaného uvedl, že jediné, co bylo nově vyměřeno, bylo rozdělení nebo nově vzniknuvší parcela č. [číslo], hranice byla vyznačena novou trubkou a druhá trubka byla použita ze stávajícího stavu. Ze záznamu podrobného měření změn – polní náčrt, rok 1974, středisko geodézie [adresa], obec [adresa], položka výkazu změn [hodnota], list mapy [hodnota] katastrální území [adresa] vyplynulo, že nové hranice zaměřil [jméno FO] dne 25. 4. 1974 a v terénu označil železnými trubkami. Ve spodní části byla hranice mezi parcelami p. č. [číslo] a p. č. [číslo] vyznačena trubkou. Z leteckých snímků parcely p. č. [číslo] včetně vyznačení katastrálních dat (datum pořízení 2010 - 2012) z internetového portálu www.mapy.cz vyplynulo, že je na sporném pozemku zaparkované bílé auto s vozíkem. Při jednání soudu právní zástupkyně žalobce uvedla, že je na snímku zachyceno bílé vozidlo s vozíkem syna pana žalobce. Právní zástupce žalovaného uvedl, že ze snímků je patrný reálný stav užívání. Z kopie polního náčrtu ze dne 14. 10. 1969 mimo jiné vyplynulo, že došlo k vyměření pozemku p. č. [číslo] a hranice mezi pozemkem p. č. [číslo] (nyní p. č. [číslo]) a p. č. [číslo]. Změny byly vyznačovány za pomocí trubek. Ze srovnávacího sestavení parcel ze dne [datum], strana [číslo], vyplynulo, že došlo k porovnání parcel dřívější pozemkové evidence s parcelami katastru nemovitostí, popř. s jejich částmi. Ze snímku pozemkového katastru, rok mapování 1966-1990 soud zjistil zakreslené hranice mezi jednotlivými pozemky v katastrálním území [adresa]. Z oznámení o opravě chyby v katastru nemovitostí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] vyplynulo, že Katastrální úřad pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa] oznámil, že zahájil řízení o opravě chyb v katastrálním operátu katastrálního území [adresa], kdy provedl opravu zákresu hranic mezi parcelami č. [číslo], [číslo] a [číslo]. A zároveň, že žalobce podal návrh na opravu zákresu parcely č. [číslo]. Oprava byla Katastrálním úřadem pro [adresa] provedena s odůvodněním, že při tvorbě mapy nebyl zákres hranic mezi výše uvedenými parcelami proveden dle citovaného geometrického plánu, protože podle dochovaných zápisů měření nelze určit lomové body hranic, byly tyto dopočítané podle oměrných měr v geometrickém plánu pomocí bodů odsunutých z katastrální mapy. Chyba v mapě byla opravena. Opravou hranic nedošlo ke změnám ve výměrách, protože rozdíly nepřekročily maximálně povolené odchylky pro dané výměry. Žalobci byla zároveň poskytnuta lhůta 30 dní na oznámení, že s provedenou opravou chyby nesouhlasí. Součástí tohoto oznámení je i záznam podrobného měření změn se zakreslením opravy. Z informace o řízení [spisová značka] pak vyplynulo, že tato oprava zákresu hranic byla vložena do katastru nemovitostí. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 1. 6. 2007 vyplývá, že [jméno FO] byl v předmětné době vlastníkem pozemku parcely č. [číslo] o výměře 15659 m2 (trvalý travní porost), vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo], [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa]. Z kopie geometrického plánu č. [spisová značka] vyhotoveného [právnická osoba] – [jméno FO], [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa] vyplynulo, že dosavadní pozemek p. č. [číslo] o výměře 549 m2 byl rozdělen na pozemek p. č. [číslo] o výměře 491 m2 a pozemek st. [číslo] o výměře 58 m2. Geometrický plán ověřil úředně oprávněný zeměměřický inženýr: [jméno FO], dne 4. 6. 2007, číslo [číslo]. S očíslováním parcel Katastrální úřad souhlasil, když připojil kulaté razítko (KÚ pro [adresa], KP [adresa]) a tento souhlas byl potvrzen [jméno FO] dne 7. 6. 2007, číslo [hodnota]. Z leteckého měřického snímku předloženého žalovaným pořízeného dne 23. 7. 1996 není možné pro nečitelnost zjistit bližší informace. Právní zástupce žalovaného při jednání soudu uvedl, že dle jeho názoru je na snímku patrná přírodní hranice nacházející se pod rekreační chatou žalobce, a že tato hranice kopíruje katastrální mapu. Důkaz návrhem na vydání územního rozhodnutí, geometrickým plánem z roku 2006, 2007, kopií katastrální mapy z roku 2007, výkazem změn od roku 1969 do roku 2007, leteckými snímky z roku 1996, a dále výslechem [jméno FO], soud pro nadbytečnost neprováděl, a to vzhledem k již provedeným důkazům, jež skýtaly dostatečný skutkový základ pro právní posouzení věci. Soud rovněž neprovedl účastnický výslech žalobce, a to s ohledem na jeho déletrvající nepříznivý zdravotní stav. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 14. 10. 1969 byla sloučením několika parcel nově vyměřena v katastrálním území [adresa] parcela p. č. [číslo]. Tato parcela byla dne 6. 5. 1974 rozdělena geometrickým plánem na oddělení parcel na parcelu p. č. [číslo] a p. č. [číslo], v terénu byla hranice mezi shora uvedenými parcelami ve spodní části vyznačena železnou trubkou (uvedeno v Záznamu podrobného měření změn – polní náčrt, zakázka č. [spisová značka], zaměřeno dne 25. 4. 1974). Žalobci byl na základě Dohody o zřízení práva osobního užívání ze dne 23. 2. 1977 přidělen Místním národním výborem [adresa] pozemek p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] včetně studny, plotu, venkovních úprav a porostů o výměře 594 m2 ke stavbě rekreační chaty, vlastníkem pozemku byl v předmětné době Československý stát. Právo osobního užívání bylo zřízeno za náhradu 3 564 Kčs. Žalobce se současně s přiděleným pozemkem p. č. [číslo] chopil rovněž držby sporného pozemku (část pozemku p. č. [číslo], dříve p. č. [číslo], v k. ú. [adresa] – v geometrickém plánu č. [spisová značka] označena jako parcela p. č. [číslo] o výměře 299 m2). Následně dne 6. 12. 1978 Odbor výstavby a územního plánování Okresního národního výboru v [adresa] povolil stavbu rekreačního domku v [adresa] na parcele č. [číslo], přičemž předložený projekt řešil volně stojící dvoupodlažní domek o celkové zastavěné ploše 40 m2. Žalobce se o sporný pozemek řádně staral, kdy v jihozápadní části pozemku vybudoval v letech 1999 až 2000 kamennou zeď. Dne 6. 11. 2007 bylo vydáno kolaudační rozhodnutí o povolení užívání stavby [adresa] - rekreační domek - na pozemku p. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] a na p. p. č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] v katastrálním území [adresa] (přípojka elektro a žumpa). V lednu roku 2007 podal žalobce u katastrálního úřadu návrh na opravu zákresu parcely č. [číslo], na základě tohoto návrhu byla poté katastrálním úřadem provedena oprava hranic mezi pozemky parc. č. [číslo] a [číslo]. Dne 22. 1. 2021 byla uzavřena kupní smlouva mezi [jméno FO] jakožto prodávajícím a žalovaným jakožto kupujícím, kdy předmětem kupní smlouvy byl převod vlastnického práva k pozemku p. č. [číslo] o výměře 2906 m2, který vznikl oddělením od pozemku p. č. [číslo] geometrickým plánem [spisová značka], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], a to za sjednanou kupní cenu, následně dne 16. 2. 2021 došlo k provedení vkladu vlastnického práva na žalovaného do katastru nemovitostí. Co se týká situačního plánku umístění stavby na parcele p. č. [číslo], z této zcela jednoznačně vyplývá, že stavba (dnes označená jako parcela st. 145) měla být na pozemku umístěna 7,5 metrů od hranice pozemků [číslo] a [číslo]. Stavba (dnes označená jako parcela st. [číslo]) na pozemku č. [číslo] měla být také umístěna 7,5 metru od hranic pozemků. Ve skutečnosti ovšem došlo k posunutí, a to jak stavby (dnes označené jako parcela st. [číslo]) na pozemku p. č. [číslo] směrem doleva (na západ), kdy tato je ve skutečnosti umístěna na hraních pozemků p. č. [číslo] a [číslo]. Tak i stavby žalobce (dnes označené jako parcela st. [číslo]), jejíž severozápadní roh se ve skutečnosti nachází na sporném pozemku. Co se týká osoby oprávněné k předávání pozemkových parcel novým majitelům, dle čestného prohlášení bývalého starosty obce [adresa] pana [jméno FO] se v 70. letech minulého století zabýval předáváním pozemkových parcel do osobního užívání pan [jméno FO]. Ze strany pana [jméno FO] došlo s vysokou mírou pravděpodobnosti k chybnému vytyčení parcely p. č. [číslo], neboť při předávání pozemku došlo k reálnému posunutí hranice mezi pozemkem žalobce a pozemkem p. č. [číslo], kdy tato nemalou částí zasahovala již v předmětné době do parcely č. [číslo]. Skutečné užívání nemovitostí tak bylo od samého počátku zásadně odlišné od toho, jak užívány být měly. Chybné vytyčení pozemků provedl pan [jméno FO] za pomoci kolíků tak, jak je zaznamenáno v geometrickém plánu č. [spisová značka]. O sporný pozemek se žalobce řádně staral a doposud stará. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“). Podle ustanovení § 1089 odst. 1 občanského zákoníku, drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle § 1090 odst. 1 občanského zákoníku, k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Podle § 1091 odst. 2 občanského zákoníku, k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1095 občanského zákoníku, uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle přechodného ustanovení § 3066 občanského zákoníku do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinností tohoto zákona, jde-li o movitou věc, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Institut mimořádného vydržení byl do právního řádu opětovně vložen s účinností od 1. 1. 2014. Mimořádné vydržení je přitom navázáno na vydržení řádné, avšak na rozdíl od něj v zájmu právní jistoty umožňuje vydržení i tam, kde by podmínky řádného vydržení nebyly splněny. Mimořádné vydržení tedy ještě více než řádné vydržení akcentuje ochranu právní jistoty, a tedy i třetích osob při nakládání s majetkem. Jeho smyslem je tedy povolit vydržení i v těch případech, které by vylučovaly řádné vydržení, pouze s výjimkou případů jednoznačné zištnosti, tedy kdy držitel nabyl držbu na základě protiprávního, anebo jiného nekalého jednání. Cenou za toto usnadnění vydržení je uběhnutí dvojnásobně delšího času oproti řádnému vydržení, které dává větší možnost vlastníkovi věci účinkům vydržení předejít. Pokud jde o kvalifikaci držby potřebné k mimořádnému vydržení, nemusí být ani řádná ani poctivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021). Přesto občanský zákoník požadavek na určitou míru dobré víry držitele stanoví, jakkoli je mírněji vyjádřený než u poctivé držby. K požadavku dobré víry držitele přistupuje negativním vymezením, když stanoví, že mimořádné vydržení bude vyloučeno pouze v těch případech, kdy se držiteli prokáže nepoctivý úmysl. Poctivost úmyslu je přitom třeba chápat jako naprosté minimum dobré víry tak, aby byly vyloučeny ty případy, kdy se držitel chopí držby zjevnou lstí či podvodem. Mimořádně tedy může vydržet i ten, kdo není přímo přesvědčen, že vykonává právo, které mu náleží. Nesmí však držet ve zlém úmyslu, což lze kvalifikovat zejména s ohledem na způsob nabytí držby. Jinými slovy k mimořádnému vydržení postačí, pokud se držitel chopí držby s přesvědčením, že nikomu neškodí. Naproti tomu v nepoctivém úmyslu jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému újmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021). Jak dovodil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, nepoctivý úmysl brání vydržení jen, byl-li tu při uchopení držby, to že snad později zjistí, že vlastníkem věci je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální a posouzení této otázky je v zásadě na úvaze soudů v nalézacím řízení, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Důkaz nepoctivého úmyslu leží na protistraně držitele, který se mimořádného vydržení dovolává (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022). Pokud však držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, odmítá vlastníkovi držbu předat, resp. vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby zabránit mimořádnému vydržení v zásadě jen žalobou napadající držbu nebo tvrdící nepoctivý úmysl držitele při jejím nabytí, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva (§ 1040 občanského zákoníku), nebo, má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží (§ 80 o. s. ř.). Bude-li žalobě vyhověno, považuje se držitel od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba, za držitele jednajícího v nepoctivém úmyslu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, nebo také usnesení ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1102/2022). Lze tedy shrnout, že v případě nemovitosti je podmínkou mimořádného vydržení pouze to, že držitel se chopil držby nikoli v nepoctivém úmyslu a držbu vykonával nepřetržitě po dobu 20 let, přičemž do této doby se započítává i doba, po kterou držbu vykonávali jeho právní předchůdci, kteří se držby ujali rovněž nikoli v nepoctivém úmyslu. Břemeno tvrzení a důkazní o případné nepoctivosti úmyslu držitele pak leží na protistraně, která se vydržení brání a vydržecí dobu může přerušit až doručení žaloby, jíž se žalující vlastník domáhá ochrany svého vlastnického práva. Úvaha o (ne)poctivosti jednání držitele nesmí být zjevně nepřiměřená. Vydržecí doba pak nemůže uplynout před 1. 1. 2019 (§ 3066 občanského zákoníku). Soud se tedy zabýval otázkou, zda se žalobce chopil držby nikoli v nepoctivém úmyslu (tj. držel věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu) a držbu vykonával nepřetržitě po dobu minimálně 20 let. Břemeno tvrzení a důkazní o případné nepoctivosti úmyslu držitele leží na straně žalované. Nepoctivým úmyslem pak nemusí být ani to, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný. Je vždy potřeba zvážit, že i vlastnické právo k nemovitosti lze nabýt vydržením, takže ani vědomost o tom, že držitel nemovitosti není jako vlastník evidován ve veřejném seznamu, nevylučuje poctivý úmysl. Tím spíše to platí pro zápisy v takovém seznamu, které mají původ v letech 1948-1990. Žalovaný v rámci řízení tvrdil, že pokud došlo ze strany žalobce vědomě k uchopení pozemku, o kterém ví, že mu nepatří, když tento byl řádně vyznačen v mapě i v terénu, pak jednal v nepoctivém úmyslu. Z důvodové zprávy občanského zákoníku (o.z.) k institutu mimořádného vydržení, plyne, že s pomocí mimořádného vydržení lze poskytnout ochranu faktickým stavům, jejichž základ je sice pochybný nebo sporný, ale kde tvrzené nebo domnělé vlastnictví trvá značně dlouhou dobu. A zároveň podle které je přirozené, že ani institut mimořádného vydržení nemůže dát průchod ochraně zjevné lsti a podvodu; proto se mimořádné vydržení vylučuje v případech, kdy ten, kdo je popírá, prokáže osobě, která se mimořádného vydržení dovolává, její nepoctivý úmysl. Jak již bylo výše uvedeno, dle judikatury, k mimořádnému vydržení postačí, pokud se držitel chopí držby s přesvědčením, že nikomu neškodí. Nepoctivý úmysl žalobce při chopení se držby však žalovaný (i přes poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř) neprokázal. Pokud tedy žalobce sporný pozemek užívá již od sedmdesátých let minulého století, a to z toho důvodu, že pravděpodobně došlo v terénu k chybnému vytyčení hranic pozemku [číslo] z důvodu na straně původního vlastníka (státu), nelze tyto okolnosti vykládat k jeho tíži. Sporný pozemek byl v době předávání fakticky ve správě MNV [adresa], jež se o pozemek nestarala a ani o něj nejevila zájem. Zároveň z jednotlivých čestných prohlášení a fotodokumentace najisto vyplynulo, že žalobce pozemek užíval a udržoval jej po dobu minimálně 20 let (sekal trávu, pozemek zarovnal a mezi lety 1999 a 2000 v jihozápadní části postavil kamennou zeď). Z uvedeného tedy nelze usuzovat, že by se žalobce chopil držby v nepoctivém úmyslu, naopak k držbě sporného pozemku došlo pravděpodobně v důsledku chybného vytyčení parcely p. č. [číslo] (nutno posuzovat v kontextu předmětné doby, tj. sedmdesátých let minulého století a okolností, za nichž byly nově vyměřené parcely určené k výstavbě rekreačních chat předávány do osobního užívání). Soud proto došel k závěru, že se žalobce v době, kdy se chopil držby části pozemku p. č [číslo] (v geometrickém plánu č. [spisová značka] označeného jako pozemek p. č. [číslo]) nejednal v nepoctivém úmyslu. To, že se následně (z opravy hranic mezi pozemky provedenou Katastrálním úřadem v roce 2007) mohl o tomto nesouladu dozvědět, nemá podle shora shrnuté judikatury na běh vydržecí doby vliv. K tomu shodně i rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, kde soud dovodil, že nepoctivý úmysl brání vydržení jen, byl-li tu při uchopení držby, to že se snad později zjistí, že vlastníkem věci je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. Lze tedy shrnout, že se žalobce od konce sedmdesátých letech minulého století (nejpozději v roce 2000 stavbou kamenné zídky), prokazatelně ujal držby části pozemku p. č. [číslo] (v geometrickém plánu č. [spisová značka] označeného jako pozemek p. č. [číslo]) a tuto držbu nerušeně vykonává dodnes. Žaloba na vyklizení sporného pozemku ze strany žalovaného nikdy podána nebyla. Nejpozději v roce 2020 tak došlo k uplynutí lhůty pro mimořádné vydržení stanovené v § 1095 občanského zákoníku v souladu s ustanovením § 3066 občanského zákoníku. Jelikož soud dospěl k závěru, že žalobce sporný pozemek nabyl na základě mimořádného vydržení, nezabýval se již z podstaty věci vydržením řádným (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 20. 2. 2024, sp. zn. 22 Cdo 286/2024). Institut mimořádného vydržení umožňuje poskytnout ochranu faktickým stavům, jejichž základ je sice pochybný nebo sporný, ale kde tvrzené nebo domnělé vlastnictví trvá značně dlouhou dobu. Jedná se tak, jako v dané věci, o situace, kdy někdo drží nemovitou věc a není s to dokázat svůj vlastnický titul. Pro vydržení řádné se vyžaduje držba opřená o řádný titul. Žádným takovým titulem, jímž by na žalobce prokazatelně došlo k převodu vlastnického práva, však žalobce nedisponuje. Nelze tedy uzavřít tak, že by vlastnické právo vydržel ve smyslu ustanovení § 1090 odst. 1 občanského zákoníku, ale ve smyslu § 1095 občanského zákoníku. Na místě je podotknout, že i pokud by žalobce mohl být vlastníkem již na základě řádného vydržení, tím spíše je nutné žalobě vyhovět z důvodu mimořádného vydržení, a to za pomocí výkladu„ a maiori ad minus“, tj. od většího k menšímu. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1646/2018: Účelem institutu vydržení není nucené zbavení vlastnického práva původního vlastníka, nýbrž uvedení dlouhodobého faktického stavu do souladu se stavem právním. Dlouhodobá držba nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl již dříve za to, že držitel užívá jeho pozemek. Lze uvést, že na dlouhodobou držbu váže nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. mimořádné vydržení, s výjimkou prokázaného nepoctivého úmyslu (§ 1095). V dané věci jde o držbu v délce 48 let v nikoliv nepoctivém úmyslu, je tak na místě žalobě vyhovět tak, aby byl skutečný stav uveden do souladu se stavem právním, což odpovídá tradičním principům soukromého práva, které byly vyjádřeny v obecném občanském zákoníku (§ 1477 OZ) a nyní v § 1095 nového občanského zákoníku. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce je vlastníkem pozemku p. č. [číslo], který byl vyčleněn z pozemku p. č. [číslo], zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo], vedeném Katastrálním Úřadem pro [adresa], katastrálním pracovištěm [adresa], katastrální území [adresa], obec [adresa], geometrickým plánem č. [spisová značka], schváleným Katastrálním úřadem pro [adresa], katastrálním pracovištěm [adresa], pod č.j. [spisová značka], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, v daném případě nákladů za uhrazený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, dále soudní poplatek za odvolání ve výši 5 000 Kč a nákladů za právní zastoupení. Dle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby za úkon právní služby ve výši 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč, ve znění účinném do 31. 12. 2024), a dále ve výši 5 620 Kč (z tarifní hodnoty 113 000 Kč dle vyhl. č. 258/2024, ve znění účinném od 1. 1. 2025). Právní zástupce žalobce v předmětném řízení účelně vykonal deset úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé – žaloba, účast při jednání soudu dne 16. 12. 2022, účast při jednání soudu ve dnech 17. 2. 2023, účast při vyhlášení rozsudku dne 22. 2. 2023, odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne 14. 8. 2023, a dále účast při jednáních soudu ve dnech 15. 11. 2024, 28. 2. 2025 a 4. 4. 2025), za účast na jednání soudu dne 22. 2. 2023, při němž došlo k vyhlášení rozsudku, náleží právnímu zástupci mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2 písm. f) tarifu), tj. celkem 34 490 Kč (7 x 3 100 Kč, 1 x 1 550 Kč, 2 x 5 620 Kč). Dle § 13 odst. 3 tarifu pak advokátu náleží paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč, resp. 450 Kč (dle vyhl. č. 258/2024, ve znění účinném od 1. 1. 2025) za každý úkon právní služby, tj. celkem 3 300 Kč (8 x 300, 2 x 450). Dle § 14 odst. 3 tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč, resp. 150 Kč (dle vyhl. č. 258/2024 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025) za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z Prahy do Chomutova a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu 22 půlhodin (tj. jednání u odvolacího soudu dne 14. 8. 2023 – 4 půlhodiny, jednání dne 15. 11. 2024, 28. 2. 2025 a 4. 4. 2025 – 3 x 6 půlhodin), což je obecně známo, tedy celkem 2 800 Kč (4 x 100 Kč, 6 x 100 Kč, 12 x 150 Kč). Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z Prahy do Ústí nad Labem a zpět v obecně známé adekvátní délce 168 km, a dále za cestu z Prahy do Chomutova a zpět v obecně známé adekvátní délce (tj. 168 km, 210 km x 3 jednání), k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z něhož vyplynulo, že vozidlo tov. značky Volvo S80, registrační značky [SPZ], použité použité na cesty k jednáním konaným ve dnech 14. 8. 2023, 15. 11. 2024, 28. 2. 2025 a 4. 4. 2025 má průměrnou spotřebu 10,5 l bezinu na 100 km. Advokát se v daném případě účastnil mimo jiné jednání u odvolacího soudu dne 14. 8. 2023. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023 činí náhrada za 1 km 5,20 Kč, dle § 4 písm. a) činí průměrná cena za 1 l benzinu automobilového 95 oktanů 41,20 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 168 x 5,20 + 10,5 x 41,20 x 168/100, tj. 1 600,37 Kč. Dále se advokát v daném případě účastnil jednání dne 15. 11. 2024. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 činí náhrada za 1 km 5,60 Kč, dle § 4 písm. a) činí průměrná cena za 1 l benzinu automobilového 95 oktanů 38,20 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 210 x 5,60 + 10,5 x 38,20 x 210/100, tj. 2 018,31 Kč. A dále se advokát v daném případě účastnil jednání ve dnech 28. 2. 2025 a 4. 4. 2025. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2025, činí náhrada za 1 km 5,80 Kč, dle § 4 písm. a) činí průměrná cena za 1 l benzinu automobilového 95 oktanů 35,80 Kč. Za vykonané cesty tedy advokátu náleží 210 x 5,80 + 10,5 x 35,80 x 210/100, tj. 2 007,39 Kč x 2 jednání, tedy celkem 4 014,78 Kč. Náhrada cestovních výdajů tedy činila celkem 10 433,46 Kč (2 800 + 1 600,37 + 2 018,31 + 4 014,78). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH, jehož je advokát zastupující v této věci dle ověření soudem plátcem, v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě ze součtu shora uvedených částek, tedy celkem 48 223,46 Kč (34 490 + 3 300 + 2 800 + 7 633,46), tj. ve výši 10 126,93 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 68 350,39 Kč (2 x 5 000 + 34 490 + 3 300 + 2 800 + 7 633,46 + 10 126,93).

Odůvodnění

Poučení