7 C 458/2021- 152

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce a žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce a žalobce] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce a žalobce] d) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] všichni zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupený zákonným zástupcem [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobci tuto smlouvu o převodu pozemků: [země] – [anonymizována tři slova] [IČO], se sídlem [adresa žalované] (dále jen převodce) a [celé jméno žalobce], [rodné číslo], bytem [adresa žalobce, žalobce a žalobce] (dále jen nabyvatel [číslo]), [celé jméno žalobce], r. [číslo] bytem [adresa] (dále jen nabyvatel [číslo]), [celé jméno žalobce], [rodné číslo], bytem [adresa žalobce, žalobce a žalobce] (dále jen nabyvatel [číslo]) a [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], bytem [adresa žalobkyně] (dále jen nabyvatel [číslo]), uzavírají podle ustanovení § 11 a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění, (dále jen zákon o půdě) tuto smlouvu o převodu pozemků: 1. [země] – [anonymizována tři slova] jako převodce spravuje mimo jiné (dále jen pozemky): - pozemek parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - pozemek parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci Katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci Katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek].

2. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví [anonymizováno] podle ustanovení § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad], [číslo jednací] ze dne 29. 10. 2008.

3. Na uspokojení nároku nabyvatelů dle čl. 2 této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů tyto nemovitosti: - pozemek parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - pozemek parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], včetně jejich součástí, a nabyvatelé je přijímají do svého spoluvlastnictví, a to v ideálních podílech nabyvatel [číslo]) [celé jméno žalobce] [číslo], nabyvatel [číslo]) [celé jméno žalobce] [číslo], nabyvatel [číslo]) [celé jméno žalobce] [číslo] a nabyvatel [číslo]) [celé jméno žalobkyně] [číslo].

4. Na uspokojení nároku nabyvatele [číslo]) [celé jméno žalobkyně] dle čl. 2 této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatele [číslo] tyto nemovitosti: - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci Katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci Katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], - spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce] na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek]. včetně jejich součástí, a nabyvatel [číslo]) je přijímá do svého výlučného vlastnictví.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení částku 166 791,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 15. 11. 2021 se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalovaného [země] – [anonymizována tři slova] uzavřít s nimi smlouvu o bezplatném převodu pozemků dle zákona č. 229/1991 Sb. Ve svém návrhu označili původně níže uvedené pozemky ve vlastnictví žalované: parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec], parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], obci [obec] parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], obci [obec] parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], obci [obec] a parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] Svůj návrh následně žalobci rozšířili i o spoluvlastnický podíl žalované ve výši 1/3 na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. a obci [obec].

2. Žalobci tvrdili, že jsou osobami oprávněnými ve smyslu § 4 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o půdě) k uplatňování restitučních nároků, které také uplatnili u příslušného pozemkového úřadu. Rozhodnutím [pozemkový úřad] (dále jen [anonymizována dvě slova]) [číslo jednací] ze dne 29. 10. 2008 bylo rozhodnuto, že se původní pozemky (či spoluvlastnické podíly) specifikované v daném rozhodnutí pozemkového úřadu žalobcům nevydávají a žalobcům za ně náleží náhrada dle ustanovení § 11a a § 17 zák. o půdě (náhradní pozemek) nebo náhrada dle ustanovení § 16 zák. o půdě (finanční náhrada).

3. Podle žalobců, a to ačkoliv byl jejich nárok uplatněn již v průběhu roku 1992, nebyl do dnešního dne uspokojen, což dle žalobců svědčí o liknavém přístupu žalovaného k řešení otázky restitučních náhrad, o čemž svědčí i skutečnost, že v daném případě od uplatnění nároku žalobců uplynulo do podání žaloby již více než 25 let. Žalovaný přitom reprezentuje [anonymizováno] v právním vztahu, kde má [anonymizováno] postavení dlužníka, jenž je v prodlení s plněním své povinnosti řádně a včas splnit svůj závazek. Musí přijmou odpovědnost za svoji nečinnost. Od skončení řízení u [anonymizována dvě slova] žalobci sledují nabídky pozemků vyhlašovaných žalovaným. Do těchto nabídek však nejsou a v naprosté většině nebyly zařazovány takové pozemky, jež by odpovídaly vlastnostem pozemků nevydaných tak, aby byl uspokojen zákonný nárok žalobců. Žalobci také namítali, že v minulosti také mnoho pozemků např. v pražském katastru bylo vydáno na základě mimopražských restitučních titulů, a poukazovali na netransparentní a diskriminační postup žalovaného v různých kauzách s tím, že žalovaný si nepočíná s péčí řádného hospodáře a nedodržuje účel zákonné úpravy.

4. Dle žalobců již od počátku jeho snahy domoci se náhrady za nevydané pozemky byl mezi účastníky zásadní problém o výši restitučního nároku žalobců. Žalovaný nevydané pozemky oceňoval nesprávně jako nestavební, kdy žalobci mají za to, že jim nevydané pozemky byly původně vykupovány pro výstavbu, která se posléze realizovala a žalovaný, byť si vědom této skutečnosti, restituční nároky žalobců stále nesprávně eviduje i přesto, že byl na toto ze strany žalobců upozorněn. Žalobci jsou si vědomi toho, že žalovaný argumentuje vlastním„ právním rozporem„, který definuje dokumenty, které jsou potřebné k přecenění restitučních nároků. Jedná se však o vnitřní dokument, který není podpořen žádnou judikaturou, naopak ji odporuje, a to konkrétně nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 14.7.2004, IV. ÚS 176/03, ve kterém je uvedeno, že„ Výklad pojmů obsažených v restitučních právních předpisech nelze podřizovat pojmům obsaženým v jiných právních předpisech či odvětvích veřejného práva (kupř. práva stavebního)„. Žalobci mají za to, že s ohledem na rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 29. 10. 2008, kdy jejich restituční nároky byly znaleckým posudkem znalce [příjmení]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] ze dne 24. 6. 2014 oceněny na částku 9 223 750 Kč, činí následně aktuální celkový restituční nárok žalobců, po zohlednění částečného uspokojení nároků žalobců podle předchozích rozhodnutí soudů, částku ve výši 1 349 895,26 Kč.

5. Žalobci dále tvrdili, že až do dne podání žaloby nebyly nevydané pozemky žalovaným správně oceněny, kdy např. znaleckým posudkem vypracovaným [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 18. 11. 2008, který si nechal vypracovat žalovaný, byl celkový restituční nárok žalobců oceněn částkou 143 890,50 Kč, přičemž žalovaný v tomto případě neposkytl znalci pro zpracování znaleckého posudku kupní smlouvu, ze které bylo patrno, že nevydané pozemky jsou vykupovány pro výstavbu sídliště [obec] – [část obce]. Následně bylo ve znaleckém posudku na pozemky nahlíženo jako na zemědělské, nikoliv jako na stavební, což samozřejmě snížilo jejich celkové ocenění.

6. Žalobci tak mají za to, že jim po celou předcházející dobu prakticky znemožněno domoci se plně adekvátní náhrady, žádat o vydání náhradních pozemků a přihlásit se do veřejné nabídky pozemků určených žalovaným k převodu, resp. být v rámci veřejné nabídky úspěšní. Dle strany žalující pak daným postupem žalovaný nedodržoval účel zákonné úpravy, jímž bylo nabídnout pozemky v dostatečné kvalitě a kvantitě a poskytnout tak náhradu v co nejkratší době a co nejširšímu okruhu oprávněných osob. Tuto povinnost žalovaný evidentně neplnil a neplní.

7. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu ČR, např. sp.zn. III. ÚS 495/05, I. ÚS 3169/07, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. sp.zn. 31 Cdo 3676/2009 či 28 Cdo 4265/2007 a mnohá rozhodnutí další, tak žalobci dovozovali své oprávnění vybrat si sami náhradní pozemky a žádat jejich převod. Poukazovali přitom na skutečnost, že za účelem uspokojení svého nároku vedli a vedou s žalovaným i další soudní řízení, z nichž některá byla již pravomocně ukončena, a soudy v nich jednoznačně dovodily odpovědnost žalovaného za jeho liknavý postup při uspokojování nároku žalobce. Stejně tak soudy dle žalobců posuzovaly již způsob ocenění jim nevydaných pozemků se závěrem, že tyto je nutno ocenit jako stavební, kterýžto závěr nebyl zpochybněn ani Nejvyšším soudem ČR. Dovolávali se tak závěrů těchto soudů a s odkazem na požadavek právní jistoty a zásadu předvídatelnosti soudního rozhodování, jakožto i s odkazem na ustanovení § 13 o.z. žádali, aby byl ve vztahu k jimi vybraným pozemkům (či podílům na nich) nahrazen projev vůle žalovaného a tyto jim byly bezplatně převedeny do jejich vlastnictví.

8. Žalovaný nárok žalobce neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Nesouhlasil s oceněním restitučního nároku žalobců, kdy zejména namítal to, že nevydané pozemky nebyly v době přechodu na stát stavebními pozemky, proto by odporovalo zákonu o půdě, kdyby byly oceněny jako pozemky stavební. Dle v té době platné vyhl. [číslo] Ú.l, kterou se prováděl zákon o stavebním řádu, se stavebním pozemkem rozumělo místo vymezené územním rozhodnutím k zastavění. Směrný územní plán takovou definici nesplňuje a nevydané pozemky není možno považovat za stavební. Podle žalovaného musí znalec při ocenění pozemků vycházet ze stavu„ v němž se vydávají„, nikoli ve stavu ke dni účinnosti zákona o půdě. V souvislosti s požadavkem žalobců, aby nárok byl uspokojen způsobem, který se vymyká zákonem stanovenému postupu podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. žalovaný uvedl, že žalobci měli možnost vypořádat svůj nárok prostřednictvím veřejných nabídek, a to nejen v [obec], kde je, resp. byla výměra státních pozemků použitelných k uspokojení nároků oprávněných osob omezená. Žalobci si dle žalovaného mohli v rámci veřejných nabídek požádat v [územní celek] o převod v nabídce podle zákona č. 229/1991Sb. o [číslo] pozemků a v nabídce podle §7 zákona č. 95/199Sb. popř. § 12 zákona č. 503/2012Sb. o 8723 pozemků.

9. Žalovaný se dále vyjádřil k převoditelnosti jednotlivých navržených pozemků. K pozemku v obci [obec] parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] poukazoval žalovaný na vyjádření obce, podle něhož probíhá v současné době v obci změna územního plánu [číslo] která se blíží konečné fázi, je před schválením a pozemek by v budoucnu obec využila jako přístupovou komunikaci k řece. Sama obec by o tento pozemek měla zájem. Podle obcí předloženého formuláře k dotazu žalovaného je pozemek vyloučen z převodu podle § 6 odst. 1, písm. b) zák.č. 229/1991 Sb. Podle žalovaného také nejsou vhodné k převodu jeho spoluvlastnické podíly na žalobci navrhovaných pozemcích ve [obec], když není vlastníkem celého pozemku, navíc za situace, kdy před podáním předmětné žaloby požádali spoluvlastníci o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dle zákona o půdě. Zmínil také další řízení, které je o vydání těchto pozemků vedeno u Okresního soudu Praha – východ.

10. Žalobci se rovněž vyjadřovali k převoditelnosti jednotlivých pozemků. K námitce převoditelnosti pozemku parc. [číslo] v [obec] a sdělení obce uvedli, že se seznámili s aktuálně platným a účinným územním plánem obce, jakož i z jeho připravovanou změnou [číslo] která však dosud nenabyla účinnosti. Podle aktuálního a platného územního plánu obce je předmětný pozemek součástí nezastavěného území a je zařazen v ploše NSzv - smíšené nezastavěné území (zemědělské a vodohospodářské). Dle výkresu veřejně prospěšných staveb není předmětný pozemek dotčen žádnou veřejně prospěšnou stavbou ani stavbou dopravní infrastruktury. V návrhu změny [číslo] pozemek zůstává součástí nezastavěného území nedotčen veřejně prospěšnou stavbou či stavbou dopravní infrastruktury. Sdělení obce je nesprávné a neodpovídá skutečnosti, Tvrzený záměr obce vybudovat někdy v budoucnu přes pozemek přístupovou cestou k řece nemůže založit nevhodnost pozemku pro jeho vydání žalobcům. Stejně tak není podle nich důvodem pro vydání pozemku skutečnost, že je vydáván pouze spoluvlastnický podíl na takovém pozemku, či skutečnost, že je o vydání pozemku vedeno jiné řízení (pokud není již pravomocně skončeno), k čemuž poukázali na rozsudek NS ČR, sp.zn. 28 Cdo 4423/2018, či sp.zn. 28 Cdo 2416/2020. Uvedli, že z hlediska konkurence práv více oprávněných osob domáhajících se vydání téhož náhradního pozemku, je třeba hodnotit, které z oprávněných osob k uspokojení jejího nároku na vydání pozemku svědčí„ lepší„ právo. Významným přitom může být zejména okamžik zahájení soudního řízení, hospodářský význam pozemku pro jednotlivé žadatele, výše jejich nároku a doba, po kterou zůstávají neuspokojeny apod. Při té příležitosti poukázali na to, že k části z navrhovaných pozemků byly žalobci ad c) již spoluvlastnické podíly na nich vydány. S vydáním souhlasí též druhý ze spoluvlastníků společnost [právnická osoba] Žádost třetích osob o vypořádání podílového spoluvlastnictví dle § 17 zák. o půdě nezakládá překážku převoditelnosti. Takový převod nemá přednost před uspokojením nároků oprávněných osob dle zákona o půdě, je tomu dle judikatury právě naopak. Samotné znění formulářoví žádosti dostupné na webových stránkách žalovaného také zmiňuje, že zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dle § 17 zák. o půdě není nárokovým převodem a navrhovatel v něm prohlašuje, že je srozuměn s tím, že k předmětu převodu může kdykoli do nabytí dispozičních práv uplatnit nárok na vydání pozemku oprávněná osoba dle zákona o půdě.

11. V průběhu řízení došlo ze strany žalobců k částečnému zpětvzetí žaloby ve vztahu k požadovaným náhradním pozemkům parc. [číslo] v k.ú. [obec], pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] a konečně pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] jako reakce na skutečnost, že pozemek v [část obce] u [obec] byl v vydán třetí osobě a dále s odůvodněním, že restituční nárok žalobců byl již částečně uspokojen v řízení vedeném u Okresního soudu Praha – západ (sp. zn. 6 C 134/2015), ve kterém byly žalobcům vydány náhradní pozemky o celkové hodnotě 416 676,50 Kč, čímž došlo k částečnému uspokojení restitučního nároku žalobců. Dále v průběhu řízení byla připuštěna změna žaloby, co se týče nově požadovaných spoluvlastnických podílů na pozemcích vedených v k.ú. [obec], které byly ze strany nejprve všech žalobců požadovány jako pozemky náhradní, posléze žalobci návrh změnili tak, že tyto podíly mají býti převedeny pouze na žalobkyni ad d), a to do jejího výlučného vlastnictví. Změna žaloby se týkala i výše jednotlivých podílů, v jakých měly být pozemky, které žádali žalobci vydat celé, vydány do jejich vlastnictví. Soud s ohledem na shora uvedené připustil změnu žaloby, jak co do nově uplatněného nároku na vydání spoluvlastnického podílu na nově uvedených pozemcích, tak co do úpravy výsledných podílů, resp. ideálních podílů, v jakém mají žalobci nabýt žalované pozemky v k.ú. [obec] u [obec] a v k.ú. [obec] O změně žaloby a částečném zastavení řízení rozhodl soud při jednání dne 18.10.2022.

12. Mezi účastníky nebylo sporu o tom (a bylo to také doloženo příslušnými rozhodnutími), že žalobci jsou oprávněnými osobami z rozhodnutí [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], podle kterého bylo rozhodnuto, že se žalobcům nevydávají pozemky nacházející se v k.ú. [anonymizována dvě slova] [územní celek], původně k.ú. [část obce] s tím, že žalobcům náleží náhrada dle § 11 a § 11a zákona o půdě. Z rozhodnutí bylo zjištěno, že svůj restituční nárok uplatnili žalobci již v roce 1992, tj. v zákonné lhůtě.

13. V průběhu řízení se mezi stranami stala nespornou skutečnost, že pro případ, že soud při ocenění nevydaných pozemků bude vycházet ze znaleckého posudku předkládaného žalobci, není nárok oprávněných k datu rozhodnutí soudu dosud vyčerpán. Výše restitučních nároků u jednotlivých žalobců, při použití znaleckého posudku [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] ze dne 24. 6. 2014 ohledně pozemků [anonymizováno] [číslo] a PK [anonymizováno] v k.ú. [část obce], vyčíslil žalovaný (a žalobci prostřednictvím svého zástupce s vyčíslením vyslovili souhlas) ke dni 18.10.2022 tak, že restituční nárok žalobce ad a) [celé jméno žalobce] zůstává neuspokojený v hodnotě 32 945,74 Kč, restituční nárok žalobce ad b) [celé jméno žalobce] zůstává neuspokojený v hodnotě 228,82 Kč, restituční nárok žalobce ad c) [celé jméno žalobce] zůstává neuspokojený v hodnotě 90 091,84 Kč a konečně restituční nárok žalobkyně ad d) [celé jméno žalobkyně] zůstává neuspokojený v hodnotě 92 539,07 Kč, celkem byl tedy neuspokojený restituční nárok všech účastníků při ocenění nevydaných pozemků jako pozemků stavebních vyčíslen částkou 215 805,47 Kč. Žalobci i žalovaný učinili nesporným také ocenění všech převáděných nemovitostí (či podílů na nich), které zůstaly předmětem žaloby. Vycházeli přitom ze znaleckých posudků [číslo] znalkyně [jméno] [příjmení] ze dne 18. 2. 2022, která ocenila pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], [územní celek], okres [okres] částku 35 119,50 Kč a znaleckého posudku [číslo] téže znalkyně ze dne 18. 2. 2022, kterým ocenila pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek] na částku 19 353,70 Kč.

14. Mezi účastníky zůstala sporná především výše zbývajícího restitučního nároku žalobců, rozdílný pohled vycházel z odlišného posuzování ocenění pozemků, které nemohly být žalobcům vydány. Spor zůstal rovněž v posouzení otázky liknavosti na straně žalovaného a v možnosti převoditelnosti pozemku parc. [číslo] v [obec] a spoluvlastnického podílu žalovaného ve výši 1/3 na pozemcích v obci [obec] (tam ovšem to pouze z toho pohledu, zda lze žalobcům vyhovět, když se jedná o podíl na pozemku, nikoli o pozemek celý, a navíc je žádáno vydání tohoto podílu také v jiném soudním řízení a je podána také žádost třetí osobou dle § 17 zákona o půdě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

15. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že pozemek PK [číslo] o výměře 15 614 m2 a pozemek PK [anonymizováno] o výměře 23 758 m2 v k.ú. [část obce] přešel na stát na základě kupní smlouvy ze dne 18. 7. 1975, uzavřené mezi paní [jméno] [příjmení], bytem [adresa žalobce, žalobce a žalobce], panem [celé jméno žalobce], bytem tamtéž a [anonymizováno] [celé jméno žalobce], bytem [adresa] m. Prahy, [anonymizována dvě slova], [obec a číslo] a to za účelem výstavby sídliště [obec] - [část obce] (zjištěno z kupní smlouvy ze dne 18. 7. 1975).

16. Pozemky byly do zájmového území výstavby sídliště [obec] - [část obce] zahrnuty již v územním plánu z roku 1971 a od původního vlastníka byly vykoupeny právě za tímto účelem, následně byly skutečně zastavěny výstavbou sídliště [obec] – [část obce], což bylo i důvodem, že nemohly být v restituci žalobcům, resp. jejich předchůdcům, vydány (zjištěno z rozhodnutí Ministerstva zemědělství [pozemkový úřad] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a jeho stavebně technické dokumentace - směrného územního plánu z roku 1971 a směrného územního plánu z roku 1975, rozhodnutí o umístění stavby ze dne 27.8.1973, z ortofotomap z roku 1975, 1989, 2012).

17. Žalobci, resp. jejich předchůdci jako oprávněné osoby dle § 4 odst. 4 zák. o půdě požádali již v roce 1992 o vydání pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v roce 2008 bylo rozhodnuto o tom, že jsou oprávněnými osobami, ale pozemky jim nelze vydat, neboť jsou již zastavěny a náleží jim tak za ně náhrada. Průměrná délka období od uplatnění restitučního nároku oprávněnou osobou do úplného vypořádání jejího nároku činila v roce 2014 10 let, průměrná délka období od rozhodnutí pozemkového úřadu do úplného vypořádání restitučního nároku činila v roce 2014 6 let, vypořádání nároku žalobců tedy tuto délku značně přesahuje. Se způsobem uspokojování nároků oprávněných osob, kdy jsou dle převáděny pozemky na úkor oprávněných osob a žalovaný přes daný příkaz uspokojit oprávněné osoby je jako dlužník v prodlení, žalobci nesouhlasili (rozhodnutí Ministerstva zemědělství [pozemkový úřad] ze dne 29. 10. 2008, [číslo jednací], odpověď SPÚ zástupci žalobců ze dne 13.11.2014, kupní smlouva ze dne 2.10.2003, smlouva o převodu pozemku ze dne 11.12.2002, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, sp.zn. 7 C 112/2005, nález Ústavního soudu ČR, IV. ÚS 782/06).

18. Ze znaleckého posudku [číslo] 2014 znalce [příjmení]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] provedeného na objednávku [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [role v řízení] bylo zjištěno, že znalec ocenil pozemek PK [číslo] ve výměře 13 851 m v k.ú. [část obce] částkou ve výši 3 462 750 Kč a pozemek PK [anonymizováno] ve výměře 23 044 m v k.ú. [část obce] částkou ve výši 5 761 000 Kč, celkem tedy znalec ocenil oba tyto pozemky na částku 9 223 750 Kč. Vycházel přitom z toho, že v okamžiku, kdy byly pozemky na základě kupní smlouvy ze dne 18. 7. 1975 od původních majitelů vykoupeny, byly již vyjmuty ze zemědělské půdy a bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby, jak doložil přílohami posudku. Oproti tomu znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] ve svém posudku [číslo] ocenil dané nemovitosti v posudku objednaném [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v roce 2008 částkou ve výši 143 890,50 Kč, když dle informací a údajů sdělených objednatelem neposuzoval pozemky jako stavební. Přes výzvu formulovanou jako předžalobní neeviduje žalovaný restituční nárok žalobců ve výši vycházející z ocenění znalce [anonymizováno] [příjmení], v důsledku čehož považuje také jejich nároky za přečerpané, což také brání žalobcům účastnit se nabídek žalovaného (znalecké posudky, předžalobní výzva).

19. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 30. 3. 2022 znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] provedeného na objednávku žalovaného bylo zjištěno, že ocenil pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec], obci [obec], a to v id. podílu 1/3 na všech těchto pozemcích ve výši 69 380,67 Kč.

20. Z nahlížení do informací o pozemku/Nahlížení do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovanému náleží vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [obec] u [obec], obci [obec], pozemku parc. [číslo] v kat. úz. a obci [obec], a spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/3 na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] všechny v k.ú. [obec], obci [obec]. Příslušný hospodařit s těmito pozemky (či podílem na nich) je [anonymizována tři slova]. Vlastníkem zbývajících 2/3 podílů na pozemcích ve [obec] je společnost [právnická osoba], [IČO].

21. Ze sdělení [územní celek] ze dne 20. 1. 2022 vyplývá, že v obci v současné době probíhá změna územního plánu [číslo] která se blíží konečné fázi, je před schválením a obec zamýšlí do budoucna využít pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] jako přístupovou komunikaci k řece, přičemž pokud by to bylo možné, obec má o tento pozemek do budoucna zájem.

22. Z výřezu z výkresu veřejně prospěšných staveb územního plánu [územní celek] s legendou, a to z dvou listů před změnou a tří listů po změně územního plánu bylo zjištěno, že sporný pozemek v k.ú. [obec] je veden jako smíšené nezastavěné území (zemědělské a vodohospodářské) a zůstane tak veden i po případném schválení změny územního plánu [číslo]. Na pozemku není žádná veřejně prospěšná stavba.

23. Z žádosti o vypořádání podílového spoluvlastnictví podle § 17 odst. 3, písm. a) zákona o půdě ze dne 29.9.2021 byl zjištěno, že bylo [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] požádáno o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem v kat.úz. [obec], vedeným na [list vlastnictví] [právnická osoba] pak k nemovitostem na [list vlastnictví]. Tj. k nemovitostem, kde podíl žalovaného na nich je žalobci žádán touto žalobou k bezúplatnému převodu.

24. Ze souhlasu se změnou vlastníka společnosti [právnická osoba], IČO: [anonymizováno] [PSČ], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jako„ spoluvlastník“) ze dne 8. 6. 2022 bylo zjištěno, že spoluvlastník pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] všechny v k.ú. [obec], obci [obec], zapsané na [list vlastnictví] s podílem ve výši 2/3 na těchto uvedených pozemcích prohlašuje, že výslovně souhlasí s tím, aby se na místo žalovaného, který aktuálně vlastní podíl ve výši 1/3 na těchto pozemcích, stali spoluvlastníky daného podílu ve výši 1/3 na těchto pozemcích právě žalobci.

25. Z žaloby podané u zdejšího soudu a vedené pod sp.zn. 36 C 7/2022 a týkající se rovněž spoluvlastnického podílu žalovaného na pozemcích ve [obec], bylo zjištěno, že byla podána dne 3.1.2022, tedy později než ve věci projednávané pod sp.zn. 7 C 458/2021. Doba, po kterou nebyl nárok žalobců ve věci sp.zn. 36 C 7/2022 uspokojen, je obdobná té v tomto řízení, z původního nároku 5 251 643 Kč, zbývá dle žalobců k uspokojení 4 861 844,12 Kč. Žádný vztah žalobců k pozemkům ve [obec] se ze žaloby nepodává.

26. Oproti tomu z nahlížení do katastru nemovitostí – informace o pozemku a kopií katastrálních map ze dne 13.4.2022 k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec], jak jsou součástí znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], zjistil soud, že tyto pozemky sousedí s pozemky parc. [číslo] parc.č [číslo] a parc.č [číslo] v k.ú. [obec], k nimž již dříve získal žalobce ad c) spoluvlastnický podíl (viz bod 27).

27. Z rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 17. 7. 2019, č. j. 5 C 154/2015-592, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26.11.2020, č.j. 19 Co 266/2019-689, rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 6. 10. 2020, č. j. 8 C 82/2018-266, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 4. 2021, č. j. 10 Co 316/2020-353, rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 11. 6. 2020, č. j. 3 C 103/2016-199, rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 15.4.2021, č.j. 10 C 116/2016-425, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.8.2021, č.j. 57 Co 78/2020, rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 14.7.2022, č.j. 6 C 134/2015-667 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10.11.2016, č.j. 19 Co 259/2016 se podává, že o nárocích žalobců na nahrazení projevu vůle oprávněné osoby uzavřít s ním smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví [anonymizováno], soudy vyhovují. Při ocenění výše jejich nároku vycházejí ze znaleckého posudku [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Tedy v řízeních s totožnými účastníky a o stejném základu soudy žalobám vyhověly, když dospěly k závěru, že se žalovaný dopustil ve vztahu k žalobci liknavosti a svévole při uspokojování jejich restitučního nároku. Shodně též za správné považují ocenění původních pozemků jako pozemků stavebních. Svá rozhodnutí opírají, mimojiné, o právní závěry vyslovené Nejvyšším soudem ČR ve věci sp.zn. 28 Cdo 1227/2015, kde Nejvyšší soud ČR zdůraznil, že pokud pozemky měly již v okamžiku odnětí povahu pozemků stavebních, popřípadě byly za naznačeným účelem vykupovány či odebírány, je za ně nutno podle § 28 zákona o půdě poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu podle § 14 odst. 1 vyhl.č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl.č. 318/1990 Sb. Již ustálená judikatura dovolacího i Ústavního soudu uzavírá, že je potřeba poskytnout náhradu jako za pozemky stavební, pokud již v době prodeje existovalo územní rozhodnutí, územní plánovací dokumentace či rozhodnutí o vykoupení pozemků za účelem výstavby sídliště (např. NS ČR, sp.zn. 28 Cdo 2956/14, sp.zn. 28 Cdo 444/2014, sp.zn. 28 Cdo 127/2012, ÚS ČR, sp.zn. IV.ÚS 176/2003 či IV. ÚS 1088/12).

28. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26.11.2020, č.j. 19 Co 266/2019-689, bylo potvrzeno rozhodnutí zdejšího soudu o bezúplatném převodu spoluvlastnického podílu žalovaného na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v kat. úz. [obec] žalobci ad c). Dotčené pozemky sousedí s dalšími pozemky, kde žalobci žádají o převodu spoluvlastnického podílu žalovaného v tomto řízení.

29. Z dalších listinných důkazů nebyly činěny žádné závěry, případně nebyly ani k dokazován provedeny, když pro konečné rozhodnutí ve věci, které se netýká všech původně žádaných pozemků, nebyly potřebné, případně dokládaly skutečnosti, které nebyly mezi účastníky sporné (smlouvy a oznámení o postoupení restitučních nároků na straně žalobců, rozhodnutí o dědictví, znalecké posudky [číslo] ze dne 9. 8. 2021, [číslo] ze dne 18. 2. 2022, [číslo] ze dne 21. 2. 2022, [číslo] ze dne 19. 2. 2022, [číslo] ze dne 18. 2. 2022, [číslo] ze dne 18. 2. 2022, územní plán [obec]).

30. Po právní stránce soud spor posoudil podle zák.č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému pozemku (zákona o půdě), s přihlédnutím k ustálené judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu ČR.

31. Podle § §11a zákona č. 229/1991 Sb. (dále zákon o půdě) oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1, 2, převádí pozemkový fond jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

32. Podle ustanovení § 11a odst. 2 zákona o půdě veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů.

33. Podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o půdě oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

34. Podle ustanovení § 17 odst. 3, písm. a) zák. o půdě nemovitosti ve vlastnictví státu, na které nebylo ve lhůtě uvedené v § 13 uplatněno právo na vydání, může pozemkový úřad převést na spoluvlastníky těchto nemovitostí za cenových a jiných podmínek platných pro nabyvatele státního majetku převáděného na fyzické osoby postupem podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, stanovených podle cenových předpisů platných ke dni převodu, 35. Podle § 6 odst. 1, písm. b) zák. č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury8) nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury8); v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování.

36. Na základě shora provedených důkazů a skutečností, které účastníci učinili mezi sebou nespornými, a které nijak neodporují provedeným důkazům, dospěl soud k závěru, že žalobci, kteří řádně a včas uplatnili svůj restituční nárok, jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zákona o půdě. Podle ustanovení § 14, odst. 1 zákona o půdě mají žalobci jako oprávněné osoby nárok na náhradu za pozemky nevydané jim v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 zákona o půdě, a to na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství – [pozemkový úřad] ze dne 29. 10. 2008, [číslo jednací]. Žalobci se v daném řízení domáhali převodu konkrétních náhradních pozemků ve vlastnictví žalovaného, přičemž žalovaný s tímto nesouhlasil, když namítal, že nebyly splněny podmínky pro tento postup, neboť vůči žalobcům nepostupoval liknavě ani svévolně, a že ne všechny vybrané pozemky nejsou vhodné k převodu.

37. Z již konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR vyplývá, že [anonymizována tři slova] (dříve [příjmení] [anonymizována dvě slova] jako jeho předchůdce) má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky v co možná nejkratší době a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Nemůže se své povinnosti nabízet dostatečné množství vhodných náhradních pozemků oprávněným osobám zbavit. Je třeba dbát na to, aby [anonymizováno], který je tu v postavení dlužníka, nesl odpovědnost za své prodlení jako každý jiný dlužník, nesmí fakticky mařit uspokojení svých věřitelů z pohledávek, například tím, že se vhodného majetku k uspokojení oprávněných osob zbavuje. Libovůle či liknavost při přidělování náhradních pozemků je protiprávní a žaloba domáhající se vydání konkrétního pozemku může přestavovat prostředek proti libovůli. Nárok oprávněné osoby na poskytnutí náhradního pozemku je právem, které je vymožitelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu. Ani postup podle nového ustanovení § 11a zákona o půdě (jež zásadně předpokládá převod pozemků oprávněným osobám na základě veřejných nabídek [anonymizována dvě slova]) nemusí být vždy zárukou řádného plnění povinností [anonymizována dvě slova] k převodu náhradních pozemků. Poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem [anonymizována dvě slova], přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na osoby oprávněné. Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srov. § 11a zákona o půdě), je ovšem třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup [anonymizována tři slova] (nyní [anonymizována dvě slova]) lze kvalifikovat jako liknavý či svévolný; uspokojení nároku převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 5389/2014).

38. Jak ve své právní větě uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 31 Cdo 3767/2009 důvodnost žaloby na uložení [anonymizována dvě slova] [země] (předchůdce žalovaného) uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona č. 29/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů není třeba – při liknavém postupu fondu – vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky. Jak stanoví rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 495/02 účel zákona č. 229/1991 Sb. o půdě, nemůže být pominut odkazem na specialitu zákona č. 95/99 Sb. o převodu pozemků. Z nálezu se podává, že žalovaný nesmí fakticky upřednostňovat postup podle zák.č. 95/1999 Sb. (nyní dle zák.č. 503/2012 Sb.), před uspokojováním závazků [anonymizováno] podle § 11 odst. 2 zák.č. 229/1991 Sb., o půdě, které [anonymizováno] uznal, protože je to v rozporu s jeho působností v rámci plnění povinností uložených zákonem o půdě. Ústavní soud se tak jasně postavil za prioritu nároků oprávněných osob, vzniklých podle restitučního zákona o půdě (srov. nálezy Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 495/02, sp.zn. I. ÚS 3169/07 či sp.zn. I. ÚS 125/10).

39. Při posouzení nároků žalobců poukazuje soud na skutečnost, že žalobci jsou v pozici věřitelů a žalovaný v pozici dlužníka, který má přitom zákonem stanovenou a rozhodnutími soudů opakovaně zdůrazňovanou povinnost převádět náhradní pozemky v co možná nejkratší době a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob, tedy v dostatečné nabídce. V posuzované věci však nárok žalobce není zcela vypořádán ani po třiceti letech od jeho prvního uplatnění.

40. Soud má za to, že přístup žalovaného, který jak bylo opakovaně zjištěno soudy, nenabízel a nenabízí dostatek vhodných a kvalitních pozemků tak, aby oprávněné osoby, jejichž postavení bylo opakovaně označováno soudy za prioritní, mohly v co nejkratší době (či alespoň v rozumné době) dospět k uspokojení svých nároků, lze nepochybně označit za liknavý. Tuto liknavost spatřují žalobci i v tom, že žalovaný nenabízí pozemky kvalitní, ač je dosud vlastní, a dává přednost jejich prodeji. Je zřejmé, že vhodné pozemky jsou„ přebrané„, zbývající část nebude vždy odpovídající, i z toho důvodu nelze spravedlivě požadovat po oprávněných, aby své nároky, které po dlouhá desetiletí nejsou uspokojeny, byli nuceni uspokojit pouze z nabídky žalovaného. Libovůli v postupu žalovaného lze spatřovat také ve skutečnosti, že přes opakovaná soudní rozhodnutí odmítá evidovat nárok žalobců ve výši vyčíslené znaleckým posudkem předkládaným žalobci (s oceněním ve výši 9 223 750 Kč) a vychází přitom ze svého znaleckého posudku, který ovšem není soudy akceptován (jenž ocenění stanoví ve výši 143 890,50 Kč). Námitku žalovaného, že pozemky neměly být oceněny jako stavební považuje soud za nedůvodnou. Tyto pozemky byly vykoupeny za účelem stavby sídliště, jak je uvedeno již v kupní smlouvě, sídliště také na nich bylo postaveno. Bohatá judikatura (viz. bod 27) Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR jasně stanoví, že pro účely uspokojení nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů je potřeba v takových případech poskytnout náhradu jako za pozemky stavební.

41. K posouzení zůstala dále výhrada žalovaného ke vhodnosti žalobcem vybraných pozemků, resp. spoluvlastnických podílů k těmto pozemkům, případně otázka, zda u těchto pozemků není překážka, která by zabraňovala vydání těchto pozemků právě žalobcům.

42. Při posuzování, zda jsou náhradní pozemky vhodné k převodu oprávněným osobám jako pozemky náhradní dle ust. § 11a zákona o půdě soud hodnotil zejména to, zda převodu nebrání zákonné výluku uvedené v ustanovení §11, odst. 1 tohoto zákona či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, případně zda převod těchto pozemků není zakázán zákonem či zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem. Toto je potřeba hodnotit vždy u každého jednotlivého pozemku samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp.zn. 28 Cdo 5045/2015). V dané věci pak soud tyto překážky u žádného z převáděných pozemků neshledal.

43. K námitce žalovaného týkající se otázky, kdo z účastníků má lepší právo k vydání pozemků nacházejících se v k.ú. [obec] se soud ztotožnil s argumentací žalobců, kdy soud má za to, že k předmětným pozemkům, resp. k spoluvlastnickému podílu ve výši 1/3 svědčí lepší právo právě žalobcům, a to zejména s ohledem na skutečnost, že část těchto pozemků (konkrétně pak spoluvlastnický podíl ve výši 2/3 na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec]) již byl vydán žalobci ad c), a to na základě rozsudku Okresního soudu pro Prahu – ze dne 17. 7. 2019, č. j. 5 C 154/2015-592, potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2020, č. j. 19 Co 266/2019-689. Jeví se proto logické, aby nyní vydávané pozemky (resp. podíl na nich) tvořil jeden celek s již dříve vydanými pozemky (podílem na nich). Dalším argumentem byla pro soud i skutečnost, že žalobci mimo jiné disponují souhlasem většinového vlastníka těchto pozemků (společnosti [právnická osoba]) s tím, aby byl podíl na těchto pozemcích převeden právě na žalobce. Soud dále pro doplnění uvádí, že z chronologického hlediska žalobci k předmětným pozemkům vznesli své právo dříve, než žalobci v konkurujícím řízení vedeným u zdejšího soudu pod sp.zn. 36 C 7/2022, kdy toto řízení bylo zahájeno později, dne 3. 1. 2022, což rovněž nelze ve věci pominout. Fakt, že převodu nebrání skutečnost, že se jedná o převod spoluvlastnického podílu, nikoli celého pozemku, by doložen i výše zmíněným rozhodnutím, potvrzeným odvolacím soudem. Převodu nebrání ani žádost třetích osob podle ustanovení § 17 odst. 3, písm. a) zák. o půdě. Soud se ztotožňuje s argumentací žalobců, že vydání pozemků oprávněným osobám podle zák. o půdě má před takovými žádostmi přednost.

44. Soud se neztotožnil ani s námitkou žalovaného ve smyslu nemožnosti převodu pozemku v k.ú. [obec], jak byla vznesena ve vazbě na sdělení [územní celek] s poukazem na avizovanou změnu územního plánu obce. Soud se v této části rovněž ztotožnil s argumentací žalobců, že tato námitka žalovaného je nedůvodná, když dle aktuálně platného a účinného územního plánu obce je předmětný pozemek součástí nezastavěného území, což tak zůstane i v případě dosud neschválené změny územního plánu. Dle výkresu veřejně prospěných staveb aktuálně platného územního plánu obce není předmětný pozemek dotčen žádnou veřejně prospěšnou stavbou ani stavbou dopravní infrastruktury, na tom se nic nemění, ani dle připravované změny územního plánu. Tvrzení [územní celek] a její záměr vybudovat na daném pozemku v budoucnosti přístupovou cestu k řece, není v dané věci relevantní a nemůže v tuto chvíli založit výluku tohoto pozemku z převodu pozemku do vlastnictví žalobců dle zákona o půdě.

45. Pakliže za výše uvedeného stavu sami žalobci zjistili existenci vhodných pozemků, které jsou ve vlastnictví žalovaného a u nichž nejsou zákonné překážky pro jeho vydání, je podaná žaloba prostředkem proti zjištěné liknavosti žalované a je zcela důvodná.

46. S poukazem na ustanovení § 13 o.z., podle kterého každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích, soud připomíná, že obdobným nárokům žalobce již bylo soudy mnohokrát vyhověno (výčet soudních rozhodnutí je uveden shora v odůvodnění). Postup žalovaného byl již mnohokrát označen za liknavý a jeho nabídka pozemků za nedostatečnou (co do množství i kvality) k uspokojení nároku žalobce. Zdejší soud v průběhu řízení nezjistil nic, co by odůvodňovalo se od takového posouzení odchýlit.

47. Soud musí dbát výše jednotlivých zůstatků restitučního nároku u jednotlivých žalobců, protože jinak by na jejich straně došlo k bezdůvodnému obohacení (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1189/2010). Z aktuální výše neuspokojeného nároku žalobců při posouzení dle posudku znalce [anonymizováno] [příjmení], z něhož soud vychází, nesporné ceny vydávaných pozemků (či podílů na nich) a rozvržení vydávaného majetku mezi žalobce, vyplývá, že vydáním náhradních pozemků nebude překročen aktuální zůstatek restitučního nároku žalobců.

48. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě tak, jak byla dotčena zpětvzetím žaloby na vydání některých pozemků ze strany žalobců, vyhověl.

49. Vzhledem k tomu, že je tímto rozsudkem rozhodnuto o zbývající části předmětu řízení, rozhodl soud současně i o nákladech řízení. Soud přihlédl k tomu, že předmětné řízení je řízením sporným, kde se v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení promítá zásada odpovědnosti za výsledek řízení a současně se jedná o řízení, kde soud není vázán žalobním petitem ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 o.s.ř. a ukáže-li se v průběhu řízení, že oprávněnou osobou vybraný pozemek není k převodu způsobilý, lze žalobě vyhovět i převodem jiného vhodného pozemku. Podstatou věci je skutečnost, že nárok žalobců nebyl žalovaným a není dlouhodobě uspokojen, a povinnost žalovaného spočívá v nabídce náhradních pozemků k uspokojení žalobců. Soud proto úspěch a neúspěch ve sporu poměřuje až konečným výsledkem řízení. Tím je v tomto případě skutečnost, že u všech pozemků (podílů na nich), které zůstaly předmětem řízení, byli žalobci úspěšní. Důvodem částečného zastavení řízení ohledně dříve vybraných pozemků byla navíc procesní reakce žalobců (částečné zpětvzetí žaloby) z důvodu uspokojení restitučního nároku žalobců v jiných řízeních, či z důvodu vydání žádaného pozemku jiné osobě. Soud tedy o nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142, odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy byli žalobci ve věci úspěšní. Předmětem nahrazení projevu vůle jsou věci penězi ocenitelné a soud proto při určení výše tarifní hodnoty vyšel z ceny pozemků, které byly žalobcům vydány (usnesení NS ČR ze dne 13. 9. 2017, sp.zn. 28 Cdo 2040/2017). Tarifní hodnota tak odpovídá součtu částky 35 119, 50 Kč (pozemek v k.ú. [obec] u [obec]), částky 19 353,70 Kč (pozemek v k.ú. [obec]) a částky 69 380,67 Kč (pozemky v k. ú. [obec]), tj. celkem 123 853,87 Kč.

50. Náklady řízení se tak skládají z odměny ve výši 6 060 Kč za jeden úkon právní služby podle § 6 a § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále také jako„ AT“), s ohledem na § 12, odst. 4 AT náleží za každou zastupovanou osobu odměna snížená o 20 % (tj. 4 848 Kč za jeden úkon). S ohledem na všechny čtyři zastupované účastníky pak náleží žalobcům odměna celkem za sedm úkonů právní služby podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) AT (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, doplnění písemná podání ve věci ze dne 17. 12. 2021, 9. 5. 2022 a 23. 5. 2022 a účast na jednání dne 18. 10. 2022 v délce přesahující 2 hodiny, tj. 2 úkony) ve výši 135 744 Kč. Dále soud přiznal náhradu za hotové výdaje (režijní paušál) za sedm úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 AT ve výši 2 100 Kč a odpovídající 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 28 947,24 Kč Celkem tedy náklady žalobce činí 166 791,24 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost uhradit náhradu nákladů řízení žalobce k rukám jeho zástupce, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1, věta před středníkem o.s.ř.

Poučení