7 C 519/2022 - 220

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem V. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/II, 293 [Anonymizováno] [Anonymizováno] Boleslav zastoupená advokátem Mgr. Petrem Fojtkem sídlem Štěpánská 540/7, 120 00 Praha 2 proti žalované: ČEZ [Anonymizováno], a. s., IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] 02 [Anonymizováno] IV-[Anonymizováno] zastoupená advokátem Mgr. Vítem Stehlíkem sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o nahrazení rozhodnutí správního orgánu rozhodnutím soudu takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala: - zamítnutí žaloby ze dne [datum], kterou se žalovaná v řízení vedeném u Energetického regulačního úřadu pod sp. zn. OSS-[adresa]/2018-ERÚ domáhala po žalobkyni zaplacení částky [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení, v rozsahu částky ve výši [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení, - nahrazení výroku II. rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne [datum], č. j. [adresa]-52/2018-ERU, vydaného v řízení vedeném pod sp. zn. OSS-[adresa]/2018-ERÚ, tímto rozsudkem a - nahrazení výroku II. rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne [datum], č. j. [adresa]-68/2018-ERU, vydaného v řízení vedeném pod sp. zn. OSS-[adresa]/2018-ERÚ, tímto rozsudkem se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala postupem podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vydání rozsudku, jímž by soud nahradil výrok II. rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“) ze dne [datum], č. j. [adresa]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-ERU; (sp. zn. OSS-[adresa]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]), a výrok II. rozhodnutí Rady ERÚ ze dne [datum], č. j. [adresa]-68[Anonymizováno][Anonymizováno]-ERU (čl. 2-19 spisu). Žalobkyně specifikovala návrh tak, aby soud projednal věc v rozsahu těmito výroky deklarované povinnosti žalobkyně zaplatit žalované částku [částka] s příslušenstvím jako platbu na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů (původní rozsah věci uplatněné a rozhodované u ERÚ se týkal i nároku ve výši [částka] s příslušenstvím, který však nebyl učiněn předmětem této žaloby). Žalobkyně jako výrobce elektřiny vyrobila v období měsíců října, listopadu a prosince roku 2013 ve výrobně [Anonymizováno] [jméno FO] (dále též „TMB“) 10 232,144 MWh elektřiny. Žalobní návrh se týkal pouze tohoto množství elektřiny vyrobené v [Anonymizováno] spotřebované společností [právnická osoba]., případně části vyrobené elektřiny spotřebované žalobkyní samotnou, a to za období od [datum] do [datum] (dále též „rozhodné období“), ke kterému se též vázala rozhodnutím ERÚ uložená povinnost žalobkyni zaplatit žalované částku [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně se v žalobě vyjádřila krom skutkových tvrzení i k vývoji právní úpravy ohledně povinnosti výrobců elektřiny k platbám na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Dále uvedla důvody pro změnu rozhodnutí ERÚ v její prospěch:

2. Argumentace žalobkyně bod A): k rozhodnému období žalobkyně uvedla, že je sice v § 28 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (ve znění zákona č. 310/2013 Sb.); dále též „zákon o POZE“, uvedeno, že cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny hradí výrobce provozující výrobnu elektřiny za množství elektřiny jím spotřebované včetně množství elektřiny spotřebované jiným účastníkem trhu s elektřinou bez použití přenosové nebo distribuční soustavy, ale v zákoně použitý pojem cena nesplňoval kritéria zákona o cenách, byl svojí povahou veřejnoprávní platební povinností. Zákonodárce tak měl v zákoně výslovně a jednoznačně upravit povinnost osoby k platbě, a osoby, která má platbu účtovat, což neučinil. Žalobkyně měla za to, že v rozhodném období zákona o POZE neukládal povinnost žalobkyni platit žalované „cenu“ na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny. Pokud tedy ERÚ uložil ve svém rozhodnutí povinnost žalobkyni zaplatit spornou částku, učinil tak bez odkazu na konkrétní ustanovení zákona.

3. Argumentace bod B): další důvod pro vyhovění žalobě viděla žalobkyně v tom, že pro určení výše platební povinnosti v rozhodném období bylo nepoužitelné cenové rozhodnutí ERÚ č. 5/2012, kterým se stanovovaly ceny regulovaných služeb souvisejících s dodávkou elektřiny s účinností od [datum]. Měla za zjevné, že ERÚ v cenovém rozhodnutí neodkázal na žádné zákonné ustanovení (než ze zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon), které by obsahovalo výslovné zmocnění k tomu, aby ERÚ určil výši nebo způsob určení výše peněžních prostředků na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny, tedy jiné (pro potřeby platby v rozhodném období), než jako dosavadní určení výše povinné platby ve vztahu ke složce ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny. V rozhodném období (po účinnosti zákona č. 310/2013 Sb.; novely zákona o POZE) tedy neměl ERÚ k dispozici cenové rozhodnutí č. 5/2012, neboť svojí povahou už platba na podporu elektřiny nebyla složkou ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny podle typové smlouvy v rámci energetického zákona, ale měla být novým nástrojem (zdrojem), tj. „jinou“ cenou na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny. Nadto jen do budoucna, což se mělo projevit novým cenovým rozhodnutí ERÚ č. 5/2013 ze dne [datum], stanovujícím ceny pro rok 2014, kde se již ERÚ odvolával též na novelu zákona o POZE, a kde v jeho § 28 odst. 3 měl ERÚ oprávnění stanovit cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny. Podle žalobkyně ERÚ neměl pro rozhodné období výslovné zákonné zmocnění k tomu, aby v cenovém rozhodnutí určil výši veřejnoprávní platební povinnosti, kterou by mohl provozovatel distribuční soustavy uplatnit (účtovat) vůči připojenému výrobci bez existence smlouvy o distribuci elektřiny (což byl případ žalobkyně). [právnická osoba] argumentaci bod C) žalobkyně uvedla, že dalším důvodem pro vyhovění žalobě dle žalobkyně je skutečnost, že zákonodárce stanovil pro § 13 zákona o POZE (ve znění novely č. 310/2013 Sb.), který normuje způsob a termíny účtování a hrazení ceny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny mezi operátorem trhu a provozovatelem distribuční soustavy, účinnost až od [datum], z čehož mělo vyplývat zákonné zmocnění pro účtování plateb od žalobkyně též až od [datum], nikoliv dříve. Dle žalobkyně tím dal zákonodárce najevo, že až do konce roku 2013 měl platit dosavadní systém financování podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, ve kterém mimo jiné zdroje financování byl obsažen i zdroj v podobě složky ceny za službu podle typové smlouvy výrobce elektřiny s distributorem podle energetického zákona, přičemž ale žalobkyně nebyla se žalovanou smluvně vázána.

5. Žalobkyně podala pro případ, že by soud dospěl k závěru, že by žalobkyně měla vůči žalované platební povinnost, námitku promlčení tohoto nároku. Předně uvedla, že mezi ní a žalovanou nešlo o obchodní vztah podle obchodního zákoníku podléhající 4 leté promlčecí lhůtě, neboť ukládaná povinnost platby (by) vyplývala ze zákona, nebyla důsledkem tvrzeného obchodního vztahu. Pokud šlo o splatnost faktur, ty prováděla žalovaná na měsíční bázi. Fakturu za prosinec 2013 mohla žalovaná uplatnit dne [datum], přičemž původní žaloba byla podána až dne [datum], tedy po uplynutí 3 let, a nárok (i za předchozí měsíce) je tak promlčen.

6. Konečně žalobkyně uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že by žalobkyně měla vůči žalované platební povinnost, nelze přiznat úroky z prodlení podle § 369 obchodního zákoníku, neboť takto uložená povinnost by vyplývala ze zákona a nebyla (nemohla být) předmětem závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovanou.

7. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum] (čl. 104-110 spisu). Uvedla, že její role v tomto systému plateb na podporu obnovitelných zdrojů energie je omezena výhradně na její povinnost příslušnou částku vybrat od svých zákazníků a následně ji postoupit operátorovi trhu. Učinila nesporným, že rozsah tohoto řízení se týká pouze předmětného období (od [datum] do [datum]) a elektřiny v tomto období vyrobené v TMB a přímo spotřebované výrobcem (žalobkyní), tj. bez použití přenosové soustavy provozované žalovanou.

8. K argumentaci A) žalovaná uvedla, že z ustanovení § 28 zákona o POZE ve znění novely č. 310/2013 Sb., tedy pro rozhodné období, je zřejmé kdo má příspěvek hradit (v tomto případě výrobce elektřiny), komu jej má hradit (provozovateli přenosové nebo distribuční soustavy), z jaké elektřiny jej má hradit (z elektřiny jím spotřebované a elektřiny, již dodal jinému účastníku trhu bez použití přenosové nebo distribuční soustavy) a konečně v jaké výši jej má hradit (tj. ve výši stanovené ERÚ). I v žalobou napadeném rozhodnutí ERÚ, jehož závěr se snaží žalovaná zpochybnit, jsou dle žalované výše ustanovení zákona dostatečně vysvětlena.

9. K argumentaci žalobkyně B) a C) žalovaná uvedla, že ze znění cenového rozhodnutím ERÚ č. 5/2012 a znění zákona po novele č. 310/2013 Sb. nelze dovodit koncepční změnu podstaty platby. Došlo jen k drobné terminologické změně, kdy se ze „složky ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny“ stala „cena na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny“. Nadále se jednalo o ze zákona povinnou platbu ve výši stanovené cenovým rozhodnutí ERÚ, kterou měl odvádět výrobce elektřiny (žalobkyně) provozovateli přenosové soustavy (žalovaná) a ten operátorovi trhu. Neuplatní se argumentace žalobkyně co do neaplikovatelnosti cenového rozhodnutí ERÚ č. 5/2012 na období od [datum] do [datum], tedy po novele č. 310/2013 Sb. S ohledem na výše dovozenou kontinuitu právní úpravy před a po [datum] a absenci jakékoliv koncepční změny má žalovaná za zřejmé, že cenové rozhodnutí č. 5/2012 se uplatnilo po celý rok 2013, neboť se jednalo stále o tutéž platbu na podporu obnovitelné elektrické energie. I v tomto má žalovaná za to, že ERÚ ve svém žalobkyní napadeném rozhodnutí (včetně rozhodnutí o rozkladu) podrobně a správně odůvodnil aplikovatelnost cenového rozhodnutí č. 5/2012 rovněž na předmětné období. Právě Rada ERÚ v rozhodnutí o rozkladu přiléhavě upozornila na to, že i v samotném cenovém rozhodnutí č. 5/2012 se jeho tvůrce nedržel striktně terminologie zákona č. 165/2012 Sb., když v bodě 5.1 cenového rozhodnutí příspěvek označil jako „cenu na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny“, nikoliv jako „složku ceny na podporu elektřiny“. Paradoxně tak cenové rozhodnutí č. 5/2012, účinné od [datum], bylo terminologicky bližší zákonné úpravě příspěvku účinné až po novele, tj. od [datum].

10. K námitce žalobkyně o promlčení předmětného nároku žalovaná uvedla (s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí ERÚ na str. 28 – 29 a na rozhodnutí rady ERÚ o rozkladu na str. 20), že předmětem podnikání žalované je distribuce elektřiny a předmětem podnikání žalobkyně je výroba elektřiny. Veškerý vztah mezi nimi existuje právě v kontextu jejich podnikání. Skutečnost, že žalobkyně je povinna hradit příspěvek právě žalované (a nikoli jinému provozovateli distribuční soustavy nebo provozovateli přenosové soustavy), je dána tím, že právě k distribuční soustavě provozované žalovanou je připojena výrobna elektřiny TMB. Dle žalované není pochyb o tom, že právní vztah založený smlouvou o připojení výrobny k distribuční soustavě je obchodním závazkovým vztahem, neboť souvisí s podnikatelskou činností obou smluvních stran (provozovatele distribuční soustavy a výrobce elektřiny), a to od okamžiku jeho vzniku. Z toho tedy vyplývá uplatnění délky promlčecí lhůty 4 let podle obchodního zákoníku a nárok tak nemůže být promlčen.

11. Co do nároku na úroky z prodlení žalovaná uvedla, že jde o institut obecný, uplatnitelný v soukromoprávních vztazích (tedy i ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou), vyplývá z § 369 odst. [právnická osoba] zákoníku, a proto ve vztahu k neuhrazenému příspěvku jí od žalobkyně přísluší též zákonný úrok z prodlení tak, jak jí byl – v rozsahu nároku, jenž je předmětem žaloby – přiznán žalobou napadeným rozhodnutím ERÚ.

12. V reakci na vyjádření žalované žalobkyně podala dnem [datum] repliku (čl. 116-125 spisu) doplněnou podáním ze dne [datum] (čl. 127-128 spisu), ve které však zopakovala svoji dosavadní argumentaci.

13. V návaznosti na jednání ve věci žalobkyně jednak reagovala na judikaturu předestřenou zdejším soudem (čl. 189-193 spisu) a jednak zaslala svůj písemný závěrečný návrh (čl. 197-200 spisu). Písemný závěrečný návrh ve věci zaslala i žalovaná (čl. 203-207 spisu).

14. Podáním ze dne [datum] (čl. 161-162 spisu) ERÚ odkázal na svá rozhodnutí v dané věci a vypíchl jejich hlavní argumenty, přičemž na toto vyjádření reagovala žalobkyně podáním ze dne [datum] (čl. 168-171 spisu).

15. Soud konstatuje, že při jednání dne [datum] (čl. 178-180 spisu) učinili účastníci nesporným, že: a) žalobkyně jako výrobce elektřiny vyrobila v období [datum] – [datum] ve výrobně TMB 10 232,144 MWh elektřiny, b) předmětem podnikání žalobkyně je výroba elektřiny, c) předmětem podnikání žalované je distribuce elektřiny a d) předmětem sporu byla pouze elektřina, kterou si žalobkyně sama vyrobila a ihned spotřebovala, tj. tato nebyla předmětem distribuce ze strany žalované.

16. Naopak mezi účastníky zůstalo sporným, zda: a) je žalobkyně povinna uhradit žalované platbu na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], když dle žalobkyně nikoli a dle žalované ano, b) je předmětný nárok promlčen, když dle žalobkyně ano (mezi žalobkyní a žalovanou nešlo o obchodní vztah podle obchodního zákoníku podléhající 4 leté promlčecí lhůtě, v daném případě se nárok promlčel po 3 letech) a dle žalované nikoli a c) má žalovaná právo na úroky z prodlení, shledá-li soud, že žalobkyně má vůči žalované platební povinnost, když dle žalobkyně nikoli (takto uložená povinnost vyplývá ze zákona) a dle žalované ano, přičemž do těchto otázek soustředila žalobkyně svoji argumentaci pro nahrazení rozhodnutí ERÚ postupem podle části páté o. s. ř. Podstatou žalobkyniny argumentace však nebyla skutková neshoda se žalovanou, ale jen výklad právních norem na věc dopadajících.

17. Předmětem řízení je přezkoumání rozhodnutí ERÚ ze dne [datum], č. j. [adresa]-52/2018-ERU (výroku II.) a rozhodnutí Rady ERÚ ze dne [datum], č. j. [adresa]-68/2018-ERU (taktéž výroku II.), podle části V. o. s. ř.

18. ERÚ ve výroku II. jeho rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [adresa]-52/2018-ERU, sp. zn. OSS-[adresa]/2018-ERU (čl. 35-51 spisu) rozhodl, a Rada ERÚ ve výroku II. jejího rozhodnutí o rozkladu ze dne [datum], č. j. [adresa]-68/2018-ERU (čl. 54-64 spisu), potvrdila, že žalobkyně je povinna žalované zaplatit částku [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Vzhledem k rozhodné době ERÚ v napadeném rozhodnutí uvedl, že pro dané období již platila právní úprava zákona o podporovaných zdrojích novelizovaná zákonem č. 310/2013 Sb. Ve smyslu § 28 odst. 1 zákona o POZE se jedním ze zdrojů nákladů na podporu elektřiny explicitně stala „cena na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny“, kterou následně nově podle odstavce 4 písm. b) téhož ustanovení hradí tam vymezené subjekty za elektřinu, kterou sami spotřebovaly, a dále za elektřinu, kterou spotřeboval jiný účastník trhu. Elektřina spotřebovaná jiným účastníkem trhu přitom nemusela být dopravena prostřednictvím přenosové nebo distribuční soustavy. ERÚ vyšel ze skutečnosti, že vyrobená a spotřebovaná elektřina předmětem distribuce elektřiny nebyla. Uvedl, že § 28 odst. 4 písm. b) zákona o POZE nelze vyložit jinak, než že příspěvek na podporu elektřiny má výrobce hradit za elektřinu, kterou sám spotřeboval nebo kterou spotřeboval jiný účastník trhu, aniž by při tom byla použita přenosová nebo distribuční soustava. Inkriminované množství elektřiny (10 232,144 MWh; jak vyplývá z rozhodnutí ERÚ, toto množství vyrobené elektrické energie bylo sice vypočteno pravděpodobnostním odhadem, ale účastníci jej učinili nesporným – pozn. soudu) podle názoru ERÚ spadá pod rozsah § 28 odst. 4 písm. b) zákona o POZE, ve znění účinném od [datum]. Ohledně tohoto množství elektřiny proto žalované (ve správním řízení v pozici navrhovatelky) vznikl nárok na úhradu příspěvku za rozhodné období a je třeba jí v této části nároku týkající se elektřiny vyrobené v TMB co odpovídající částky [částka] (10.232,144 MWh x [částka]/MWh) vyhovět. Co do částky [částka]/MWh vyšel ERÚ z úvahy, že adresátem § 28 odst. 3 zákona o POZE, ve znění účinném od [datum], byl ERÚ, kterému byla tímto ustanovením uložena povinnost stanovit cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny, s tím, že limitní výše má být [částka]/MWh. Teprve tohoto dne byla povinnost ERÚ zákonem založena v tomto rozsahu, ale nebyl stanoven termín, od kterého má [částka]/MWh zohledňovat. Uzavřel, že vzhledem k tomu, že předmětné ustanovení nestojí izolovaně, nýbrž je třeba ho vykládat v souladu s jinými relevantními právními normami (stanovení cen se má dít v souladu s § 28 odst. 7 zákona o POZE a předpokládá se v roční periodicitě, pokud zákon výslovně nestanoví jinak), je nezbytné dospět k závěru, že ERÚ měl tuto povinnost splnit tak, aby (nižší cena [částka]/MWh) byla stanovena s účinností pro následující kalendářní rok, a uplatnila se tak v rozhodném období cena [částka]/MWh. Tyto závěry měl ERÚ za logické a odůvodnitelné, neboť není zřejmé, na jakém základě by ERÚ měl cenu stanovit, když podle § 28 odst. 7 zákona o POZE měl zohlednit rozdíl mezi náklady a příjmy spojenými s podporou za uplynulý kalendářní rok. Ustanovení § 28 odst. 3 zákona o POZE, ve znění účinném od [datum], ERÚ nestanovil, aby okamžitě ke dni účinnosti [datum] určil cenovým rozhodnutím cenu ve výši [částka]/MWh. Předmětné ustanovení stanovilo pouze její maximálně možnou výši, což však ERÚ nezbavilo povinnosti jejího přesného výpočtu, což by v průběhu roku bylo více než problematické.

19. K námitce promlčení vznesené žalobkyní ve správním řízení ERÚ uvedl, že v daném případě při vzniku závazku bylo postavení obou účastníků řízení naprosto jednoznačné – žalobkyně vystupovala jako výrobce elektřiny (tj. jako subjekt povinně licencovaný k podnikání v energetice ve smyslu § 3 energetického zákona – držitel licence na výrobu elektřiny), žalovaná potom jako provozovatelka distribuční soustavy (rovněž jako povinně licencovaný subjekt – držitel licence na distribuci elektřiny), kterému byl zákonem svěřen výběr určitých finančních prostředků. V tomto smyslu není pochybností, že závazek (v rozsahu, v jakém bylo návrhu vyhověno) spadal pod režim obchodního zákoníku, když se jednalo o tzv. relativní obchod ve smyslu § 261 odst. [právnická osoba] zákoníku, a tak pojem závazek je třeba vyložit tak, že je u tohoto pojmu nezbytné brát v potaz existenci souvislosti nikoli s „podnikáním“, ale s „podnikatelskou činností“, kterou se rozumí jakákoli aktivita vyvíjená podnikatelem podle formy. Podle § 397 obchodního zákoníku potom platilo, že nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Vzhledem k tomu, že v daném případě měl závazek vzniknout za měsíce říjen až prosinec 2013 a že žaloba byla podána v lednu 2017, je evidentní, že čtyřletá promlčecí doba nemohla uběhnout a že námitce v tomto smyslu nelze přiznat relevanci.

20. Co do nároku na příslušenství pohledávky ve formě úroků z prodlení ERÚ konstatoval (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), že na všech fakturách za rozhodné období byl jako datum splatnosti uveden den [datum]. Vzhledem k tomu, že doba plnění příspěvku nebyla speciálně upravena, je třeba vyjít z obecného ustanovení § 340 odst. [právnická osoba] zákoníku. Vzhledem k tomu, že je nesporné, že žalobkyně do [datum] ničeho neuhradila, dostala se následujícího dne do prodlení.

21. Rada ERÚ v rozhodnutí o rozkladu žalobkyně proti nyní napadenému výroku II ERÚ rozklad zamítla a napadené rozhodnutí v rozsahu výroku II ERÚ potvrdila (čl. 54-64 spisu). Konstatovala, že neshledala námitky žalobkyně důvodnými a plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K výši poplatku pak konstatovala, že výše platební povinnosti v rozhodném období byla stanovena cenovým rozhodnutím č. 5/2012 a činila [částka]/MWh. Pokud by zákonodárce chtěl, aby limitace výše ceny (tj. [částka]/MWh) byla uplatněna od účinnosti novely č. 310/2012 Sb. zvolil by jistě jinou formulaci ustanovení. Z jazykového výkladu § 28 odst. 3 zákona o POZE plyne, že ERÚ stanoví tuto výši platby cenovým rozhodnutí, a to na celý rok, tj. v daném případě tak ERÚ správně vyšel z nižší částky (přijaté zákonodárcem v rámci novely č. 310/2012 Sb.) až při stanovení ceny pro rok 2014. Rada ERÚ se také neztotožnila s námitkou žalobkyně o promlčení nároku žalované, neboť měla vztah mezi žalobkyní a žalovanou za závazkový, související s podnikáním, a tak na něj dopadala promlčecí lhůta v délce 4 let. Nárok žalované tak měl ve shodě s napadeným rozhodnutím ERÚ za nepromlčený. Co do rozkladových námitek ohledně úroků z prodlení Rada ERÚ ve svém rozhodnutí plně odkázala na rozkladem napadené rozhodnutí ERÚ.

22. Rozhodnutí Rady ERÚ (orgánu rozhodujícímu o rozkladu proti rozhodnutí ERÚ) bylo žalobkyni doručeno dne [datum], žaloba byla odeslána a podána u soudu dne [datum]; žaloba byla podána ve lhůtě dvou měsíců uvedené v § 247 odst. 1 o. s. ř.

23. Podle § 250e odst. 2 o. s. ř., soud může vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Možnost zopakovat důkazy provedené před správním orgánem není dotčena.

24. Soud vzal za svá skutková zjištění správního orgánu, přičemž tyto skutečnosti byli mezi účastníky nesporné (bod č. [hodnota] rozsudku) nebo si je soud ověřil listinnými důkazy. Z faktury za dopravu elektřiny, VS: [var. symbol] pro období [datum] až [datum] (čl. 66 spisu), faktury za dopravu elektřiny, VS: [var. symbol] pro období [datum] až [datum] (čl. 65 spisu) a z faktury za dopravu elektřiny, VS: [var. symbol] pro období [datum] až [datum] (čl. 73 spisu) soud zjistil, že tyto byly vystaveny žalovanou dne [datum] s datem splatnosti [datum], přičemž jejich součástí je příspěvek POZE. Přípisem ze dne 11. 20. 2014 (čl. 74 spisu) žalobkyně žalované sdělila, že jelikož nebyla v období říjen až prosinec 2013 povinna platit ze spotřeby elektřiny získané v rámci vlastní výroby do systému financování podpory elektřiny, neuhradí na předmětných fakturách vyúčtovanou položku označenou jako cena na podporu výkupu el. z OZE. Žalobou o zaplacení [částka] ze dne [datum] (čl. 21-34 spisu) se žalovaná (v daném případě žalobkyně) domáhala na žalobkyni (v daném případě žalované) zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím, přičemž předmětem řízení byl i nárok na úhradu příspěvku POZE. Usnesením zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum] (čl. 52 spisu) bylo řízení o zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím zastaveno a věc byla postoupena ERÚ. Z měsíčních výkazů vyrobené elektřiny soud nezjistil žádné pro věc významné skutečnosti nad rámec nesporných tvrzení účastníků (bod č. [hodnota] rozsudku).

25. Podle § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, je cenovým orgánem pro oblast energetiky i Energetický regulační úřad.

26. Podle § 4 odst. 7 zákona o POZE rozsah a výši podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů stanoví Úřad podle tohoto zákona v cenovém rozhodnutí.

27. Podle § 28 odst. 4 písm. b) zákona o POZE, ve znění účinném od [datum], cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny hradí výrobce provozující výrobnu elektřiny za množství elektřiny jím spotřebované včetně množství elektřiny spotřebované jiným účastníkem trhu s elektřinou bez použití přenosové nebo distribuční soustavy.

28. Povinnost žalobkyně hradit příspěvek POZE v období od [datum] tedy vyplývala přímo z § 28 odst. 4 písm. b) zákona o POZE. Toto ustanovení dopadá na žalobkyni již ode dne [datum], tj. první den rozhodného období, kdy nabylo účinnosti, neboť vymezilo jak adresáty povinnosti, tak i předmět povinnosti.

29. Podle § 28 odst. 5 zákona o POZE, ve znění účinném do [datum], při stanovení cen pro následující kalendářní rok podle právního předpisu, který upravuje způsob regulace cen v energetických odvětvích a postupy pro regulaci cen, Úřad bere v úvahu rozdíly mezi skutečně vynaloženými náklady a příjmy spojenými s podporou elektřiny a provozní podporou tepla za uplynulý kalendářní rok; ve znění od [datum] zněl předpis: Provozovatel přenosové soustavy a provozovatel distribuční soustavy hradí operátorovi trhu finanční prostředky získané na základě účtování ceny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny podle odstavce 4. Termíny a podmínky úhrady podle věty první provozovatelem přenosové soustavy a provozovatelem distribuční soustavy stanoví prováděcí právní předpis.

30. Cenovým rozhodnutím ERÚ ze dne [datum], č. 5/2012, pod bodem 5.1 byla stanovena pevná cena na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů, vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a z druhotných zdrojů ve výši [částka]/MWh pro rok 2013. Cena je účtována provozovatelem přenosové nebo distribuční soustavy podle jiného právního předpisu (zákona o POZE – poznámka soudu).

31. Cenovým rozhodnutím ERÚ č. 5/2012 byla stanovena jednotková cena příspěvku ve výši [částka]/MWh pro rok 2013.

32. Ustanovení § 28 odst. 3 POZE, ve znění účinném od [datum], stanovilo, že Úřad stanoví cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny maximálně ve výši [částka]/MWh. Cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny stanovuje Úřad podle zákona o cenách.

33. Cenu tedy stanoví ERU, přičemž při stanovení cen je povinen postupovat podle právního předpisu a to regulační vyhlášky č. 140/2009 Sb.

34. Podle § 1 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 140/2009 S., o způsobu regulace cen v energetických odvětvích a postupech pro regulaci cen, se rozumí regulovaným rokem kalendářní rok, pro který jsou Úřadem regulovány ceny; podle § 4 odst. 6 Úřad stanoví ceny do 30. listopadu kalendářního roku předcházejícího regulovaný rok, a to s účinností od 1. ledna regulovaného roku. V případě regulace cen způsobem věcného usměrňování cen stanoví Úřad podmínky pro sjednání cen do 30. listopadu kalendářního roku předcházejícího kalendářní rok, pro který jsou podmínky pro sjednání cen stanoveny, a to s účinností od 1. ledna tohoto roku. Pokud Úřad reguluje ceny s jinou účinností než od 1. ledna regulovaného roku, stanoví ceny nebo podmínky pro sjednávání cen nejméně 30 kalendářních dnů před dnem jejich účinností.

35. Výše příspěvku POZE tak byla stanovena vždy pro celý regulovaný rok a to cenovým rozhodnutím ERÚ vydaným nejpozději do 30. 11. předcházejícího roku. Limitace podle § 28 zákona č. 165/2012 se tedy mohla uplatnit až při stanovení výše příspěvku POZE pro rok 2014.

36. Cenová regulace je obecně považována za ústavní prostředek, kterým stát vede svoji politiku (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 8/02), a cenová rozhodnutí (cenové výměry), kterými je cenová regulace uskutečňována, mají formu právních předpisů (viz citovaný nález; dále také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], či rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Zároveň zavedení cenové regulace je především politickým rozhodnutím, do kterého by soudy měly zasahovat zdrženlivě (viz již zmíněný nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/02).

37. Soud má za zřejmé, že oprávnění ERÚ stanovovat cenu na podporu elektřiny ve smyslu zákona o POZE vyplývá ze zákona, a je konkretizováno v podzákonných předpisech (výše citovaných). Nelze tedy přisvědčit žalobkyni, že by ERÚ nebyl zmocněn ke stanovení ceny Cenovým rozhodnutím ERÚ ze dne [datum], č. 5/2012, pod bodem 5.

1. Pokud jde o souběh posledně uvedeného cenového rozhodnutí platného pro celý rok 2013 (tj. i pro rozhodné období) a textu § 28 odst. 3 zákona o POZE, ve znění účinném od [datum], ve kterém bylo zákonodárcem přijato pravidlo (příkaz), že ERÚ stanoví cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny maximálně ve výši [částka]/MWh, soud uzavírá, že jediným vnitřně souladným výkladem dotčených právních ustanovení je závěr, že pro rozhodné období je adresátem příkazu ERÚ, kdy za současného setrvání účinnosti cenového rozhodnutí č. 5/2012 pro celý rok 2013 je Úřadu uložena povinnost (budoucího) splnění příkazu zákonodárce, což má mít odraz v regulaci ceny na podporu elektřiny pro rok 2014. Soud uzavírá, že neshledává důvod ke změně napadených rozhodnutí ERÚ a Rady ERÚ, kterými byla uložena (potvrzena) povinnost žalobkyně zaplatit žalované za rozhodné období částku ve výši [částka] (10.232,144 MWh x [částka]/MWh) jako výši platby příspěvku na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny.

38. Konečně pokud jde i o vlastní oprávnění žalované účtovat žalobkyni za rozhodné období příspěvek na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny, nelze žalobkyni přisvědčit v tom, že v zákoně nebyla výslovně a jednoznačně upravena její povinnost k platbě, a osoba, která má platbu účtovat. Podle § 28 odst. 4 písm. b) zákona o POZE, ve znění účinném od [datum], hradí příspěvek výrobce provozující výrobnu elektřiny za množství elektřiny jím spotřebované včetně množství elektřiny spotřebované jiným účastníkem trhu s elektřinou bez použití přenosové nebo distribuční soustavy. Nepochybně je adresátem této normy žalobkyně jako výrobce elektřiny a adresátem této povinnosti žalovaná, když TMB žalobkyně byla připojena k distribuční soustavě žalované, coby regionálního distributora. A spornou není ani skutečnost, že žalobkyně je na poli energetiky smluvním partnerem (zákazníkem) žalované. Lze tak uzavřít, že žalovaná měla zákonnou povinnost účtovat žalobkyni výše uvedený příspěvek na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny. 39. [právnická osoba] s ust. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. posoudil soud tuto věc podle právních předpisů platných do [datum].

40. Dle ust. § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

41. Dle ust. § 369 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

42. Dle ust. § 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.

43. V daném případě navíc lze, jak již dovodil Krajský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], od jehož závěrů nemá nadepsaný soud důvodu se odchýlit – i bez písemně uzavřené smlouvy o distribuci – učinit rovněž závěr o minimálně jakémsi „faktickém distribučním vztahu“ mezi žalobkyní a žalovanou v rozhodném období. TMB byla připojena k regionální distribuční síti žalované. Již tím docházelo (z fyzikálních vlastností elektrické energie) k proudění elektrické energie v rámci celé elektrizační soustavy. Žalovaná coby regionální distributorka také poskytovala žalobkyni z tohoto důvodu v rozhodném období určité služby (systémové služby) tak, jak byly fakturovány předmětnými fakturami (VS: [var. symbol], VS: [var. symbol] a VS: [var. symbol]) a žalovanou (s výjimkou platby na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů z vlastní výroby) rovněž hrazeny.

44. Soud uvádí, že se ztotožňuje se žalobkyní ohledně skutečnosti, že platební povinnost dle ust. § 28 zákona o POZE byla založena přímo zákonem a nešlo se jí vyhnout, přičemž autonomie vůle stran byla vyloučena. Pro posouzení vztahu mezi žalobkyní a žalovanou jako soukromoprávního však tato skutečnost nemá význam, když žalovaná není v postavení orgánu veřejné moci ani nemá vůči žalobkyni žádná veřejnoprávní oprávnění.

45. Ohledně vznesené námitky promlčení žalobou uplatněné pohledávky nutno vyjít z toho, že otázku promlčení pohledávky na úhradu předmětné složky ceny za distribuci – soukromoprávního nosiče povinnosti hradit příspěvek POZE - je třeba kvalifikovat podle právní úpravy účinné do [datum], když rozhodným obdobím je právě období před [datum]; tedy zejména dle ustanovení obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., neboť právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou v rozhodném období byl vztahem obchodněprávní povahy (u obou coby podnikatelů se týká předmětu jejich podnikatelské činnosti). Proto zde platí v souladu s ust. § 397 obchodního zákoníku promlčecí doba 4 letá. Žalobou uplatněná pohledávka, týkající se období od [datum] do [datum] tak promlčena není, neboť byla uplatněna původní žalobou u zdejšího soudu dne [datum] (následně bylo řízení usnesením Okresního soudu v [jméno FO] č. j. [spisová značka] ze dne [datum] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum] zastaveno a věc postoupena Energetickému regulačnímu úřadu); tedy v této 4 leté promlčecí době.

46. Právo na úroky z prodlení s úhradou soukromoprávní pohledávky na zaplacení předmětné složky ceny za distribuci na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů, coby „nosiče příspěvku POZE“ vyplývá z ustanovení § 369 odst. [právnická osoba] zákoníku č. 513/1991 Sb., § 517 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., za použití § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.; období, za nějž žalovaná úroky z prodlení požaduje, je (s ohledem na splatnost faktur a jimi fakturovaná období předcházející této splatnosti) obdobím, kdy již byla žalobkyně se svým plněním v prodlení. Výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 142/1994 Sb.

47. Z výše uvedených důvodů má soud za to, že ERÚ rozhodl správně, když žalobkyni uložil uhradit žalované částku ve výši [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení představující příspěvek POZE za období [datum] až [datum] se zákonným úrokem z prodlení, a podanou žalobu zamítl.

48. Dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

49. Jelikož byla žalovaná ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši [částka], přičemž náklady žalované spočívají: - odměně advokáta dle § 9 odst. 4. písm. d) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce [částka] za jeden úkon právní služby, tj. za 4,5 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], závěrečný návrh ze dne [datum], účast na vyhlášení rozsudku dne [datum]) [částka], - paušální úhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce [částka] za jeden úkon právní služby, tj. za 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], závěrečný návrh ze dne [datum], účast na vyhlášení rozsudku dne [datum]) [částka], - náhradě za ztrátu času dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce [částka] za každou započatou půlhodinu, tj. [částka] (2 x [částka]) a - DPH ve výši 21 % z částky [částka] (součet odměny advokáta, paušální úhrady hotových výdajů a náhrady za ztrátu času), tj. [částka].

50. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalobkyně povinna dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalované. 51. [adresa] k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalobkyni dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.