13 C 248/2024 - 263

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno]-[Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o nahrazení rozhodnutí správního orgánu rozhodnutím soudu takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala: - zamítnutí žaloby ze dne [datum], kterou se žalovaná v řízení vedeném u Energetického regulačního úřadu pod sp. zn. OSS-[č. účtu]-ERÚ domáhala po žalobkyni zaplacení částky [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, v rozsahu částky [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, - nahrazení výroku II. rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]-[Anonymizováno], vydaného v řízení vedeném pod sp. zn. OSS-[č. účtu]-ERÚ, tímto rozsudkem a - nahrazení výroku II. rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne [datum], č. j. 08690-97/2018-ERU, vydaného v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno]-[č. účtu]-[Anonymizováno], tímto rozsudkem se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici [právnická osoba]. náklady řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce účastnice [právnická osoba].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala postupem podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vydání rozsudku, jímž by soud nahradil výrok II. rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“) ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] (sp. zn. [Anonymizováno]-[č. účtu]-[Anonymizováno]), a výrok II. rozhodnutí Rady ERÚ ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]. Žalobkyně specifikovala návrh tak, aby soud projednal věc v rozsahu těmito výroky deklarované povinnosti žalobkyně zaplatit účastnici [právnická osoba]. částku [částka] s příslušenstvím jako platbu na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů (původní rozsah věci uplatněné a rozhodované u ERÚ se týkal celkem nároku ve výši [částka] s příslušenstvím, který však nebyl učiněn předmětem této žaloby v plném rozsahu s ohledem na pravomocné skončení řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] a částečné zamítnutí částky [částka]). Žalobkyně jako výrobce elektřiny vyrobila v období měsíců října, listopadu a prosince roku 2013 ve výrobně Teplárna [adresa] (dále též „Teplárna MB“) 81 838,6 MWh elektřiny a výrobna Kogenerace [adresa] (dále též „[adresa]“) 5 323,797 MWh elektřiny. Žalobní návrh se týkal uvedeného množství elektřiny vyrobené v Teplárně MB za období od [datum] do [datum] a ve výrobně [adresa] za období od [datum] do [datum] spotřebované společností [právnická osoba]. v závodech v [adresa] (dále také jen „rozhodné období“), ke kterému se též vázala rozhodnutím ERÚ uložená povinnost žalobkyni zaplatit účastnici [právnická osoba]. částku [částka] s příslušenstvím (za vlastní spotřebu vyrobené elektřiny žalobkyní dne [datum] v Teplárně MB). Výše platby na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů byla účastnicí [právnická osoba]. účtována ve výši [částka] za MWh. Žalobkyně se v žalobě vyjádřila kromě skutkových tvrzení i k vývoji právní úpravy ohledně povinnosti výrobců elektřiny k platbám na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Dále uvedla důvody pro změnu rozhodnutí ERÚ v její prospěch a učinila právní rozbor věci.

2. Argumentace žalobkyně v bodu A) – absence zákonem stanovené platební povinnosti žalobkyně vůči účastnici [právnická osoba]. a zákonem stanovené účtovací povinnosti účastnice [právnická osoba]. vůči žalobkyni: v období od [datum] do [datum] § 28 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (ve znění zákona č. 310/2013 Sb.), dále též „zákon o POZE“, stanovuje, že cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny hradí výrobce elektřiny za osobu povinnou hradit cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny, a to za množství elektřiny jí spotřebované vč. množství elektřiny spotřebované jiným účastníkem trhu s elektřinou bez použití přenosové nebo distribuční soustavy. Zákon podle žalobkyně již nestanovil, vůči komu je žalobkyně povinna tuto povinnost plnit, když žalobkyně si nemohla svévolně určovat, vůči komu bude plnit veřejnoprávní platební povinnost a současně zákon nestanovil oprávnění účastnice [právnická osoba]., že jako provozovatel distribuční soustavy je povinna účtovat žalobkyni jako výrobci elektřiny cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny. Účastnice [právnická osoba]. si nemohla svévolně osobovat výkon veřejnoprávní povinnosti vůči jiné soukromoprávní osobě. Tvrzení žalobkyně podporuje skutečnost, že ani ERÚ ani Rada ERÚ ve svých rozhodnutích neodkázaly na konkrétní ustanovení zákona, které by uvedené povinnosti účastníkům tohoto řízení ukládaly. Dále žalobkyně zdůraznila, že v zákoně použitý pojem „cena“ nesplňoval kritéria zákona o cenách, byl svojí povahou veřejnoprávní platební povinností.

3. Argumentace bod B) – společnost [právnická osoba]. nesplňovala podmínky zákonné definice pojmu „zákazník“ a nebyla tedy „účastníkem trhu s elektřinou“: žalobkyně zrekapitulovala dosavadní průběhy řízení před ERÚ ve věci definice pojmu „zákazník“ v § 2 odst. 2 písm. a) bod 17 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění v rozhodném období (dále též „energetický zákon“), a zdůraznila extenzivní výklad tohoto pojmu Radou ERÚ. V rozhodnutí č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [datum] totiž ERÚ dospěl k závěru, že [právnická osoba]. nebyla zákazníkem. Následně Rada ERÚ v rozhodnutí č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [datum] učinila vlastní výklad pojmu nad jeho legální definici a společnost [právnická osoba]. již považovala za zákazníka a tedy účastníka trhu s elektřinou podle § 22 odst. 1 písm. f) energetického zákona. Následná rozhodnutí již hodnotila společnost [právnická osoba]. nesprávně jakožto zákazníka a proto uložila povinnost žalobkyni. Bez ohledu na zákonný režim uvedená povinnost vyplývala též ze smluv uzavřených mezi účastníky řízení, a to o podpoře výroby elektřiny č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] dne [datum], smlouvy o připojení výrobny k distribuční soustavě č. [Anonymizováno]_[Anonymizováno]_[Anonymizováno] ze dne [datum] a smlouvy o připojení výrobny elektřiny č. [Anonymizováno]_[Anonymizováno]_[Anonymizováno]_[Anonymizováno]_[Anonymizováno] ze dne [datum]. [jméno FO] a.s. a účastnicí [právnická osoba]. nebyla uzavřena žádná smlouva o připojení zařízení pro odběr elektřiny v těchto závodech podle § 50 odst. 3 energetického zákona.

4. Argumentace bod C) – absence stanovení výše platební povinnosti v rozhodném období: novelou zákona o POZE zákonem č. 310/2013 Sb. platba na podporu elektřiny nebyla složkou ceny za přenos elektřiny nebo ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny, nýbrž byla nahrazena samostatnou cenou na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny. Novým cenovým rozhodnutím ERÚ č. 5/2013 ze dne [datum], stanovujícím ceny pro rok 2014, se již ERÚ odvolával též na novelu zákona o POZE, kde v jeho § 28 odst. 3 měl ERÚ oprávnění stanovit cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny maximálně ve výši [částka]/MWh. Podle žalobkyně ERÚ neměl pro rozhodné období výslovné zákonné zmocnění k tomu, aby v cenovém rozhodnutí určil výši veřejnoprávní platební povinnosti, kterou měla žalobkyně jako výrobce elektřiny podle § 28 odst. 4 zákona o POZE platit.

5. Argumentace bod D) – promlčení nároku: Žalobkyně uplatnila pro případ, že by soud dospěl k závěru, že by žalobkyně měla vůči účastnici [právnická osoba]. platební povinnost, námitku promlčení tohoto nároku. Uvedené uplatnila již ve správním řízení pod sp. zn. OSS-[č. účtu]-ERÚ. Mezi účastníky řízení nejde o obchodní vztah podle obchodního zákoníku, neboť ukládaná povinnost platby (by případně) vyplývala ze zákona, tj. promlčecí doba je tříletá. Jelikož splatnost faktur byla prováděna ze strany účastnice [právnická osoba]. měsíčně, mohla účastnice [právnická osoba]. uplatnit nárok za 10/2013 dne [datum] (datum výkazu podle informačního systému, dále též „IS“, [datum]), nárok za 11/2013 dne [datum] (datum výkazu v IS [datum]) a nárok za 12/2013 dne [datum] (datum výkazu v IS [datum]), přičemž původní žaloba byla podána až dne [datum], tedy po uplynutí 3 let, a nárok (i za předchozí měsíce) je promlčen.

6. Závěrem žalobkyně uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že by žalobkyně měla vůči účastnici [právnická osoba]. platební povinnost, nelze přiznat úroky z prodlení podle § 369 obchodního zákoníku, neboť takto uložená povinnost by vyplývala ze zákona a nebyla (nemohla být) předmětem závazkového vztahu mezi žalobkyní a účastnice [právnická osoba]. (argumentace bod E).

7. Účastnice [právnická osoba]. se k žalobě vymezila negativně. V prvé řadě uvedla, že její role v systému je konstruovaná jako finančně neutrální, neboť je povinna příslušnou částku vybrat od svých zákazníků a tuto částku postoupit operátorovi trhu. Tj. její postavení v systému POZE nemělo a nemá za důsledek zisk ani ztrátu. Účast v systému POZE pro ni představuje pouze administrativní a finanční zátěž. Jakožto shodná tvrzení uvedla, že rozsah tohoto řízení se týká pouze předmětného období (tj. od [datum] do [datum]) u elektřiny v tomto období vyrobené ve výrobnách Teplárna MB a [adresa], stejně tak, že se jedná o elektřinu dodanou ke spotřebě společnosti [právnická osoba]., tj. bez použití přenosové soustavy provozované účastnicí [právnická osoba]. Zejména odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky (dále jen „NS ČR“) č. j. [spisová značka], ze dne [datum], a zdůraznila zásadní judikatorní závěry s tím, že na předmětnou věc zcela dopadají. Navrhovala zamítnutí žaloby.

8. K argumentaci bodu A) a B) žalobkyně účastnice [právnická osoba]. uvedla, že z § 28 zákona o POZE ve znění novely č. 310/2013 Sb. pro rozhodné období je zřejmé, kdo má příspěvek hradit (výrobce elektřiny), komu jej má hradit (provozovateli přenosové nebo distribuční soustavy), z jaké elektřiny jej má hradit (z elektřiny jím spotřebované a elektřiny, již dodal jinému účastníku trhu bez použití přenosové nebo distribuční soustavy) a stejně tak v jaké výši jej má hradit (tj. ve výši stanovené ERÚ). V žalobou napadeném rozhodnutí ERÚ je výše uvedený § 28 zákona o POZE dostatečně vysvětlen. Námitky žalobkyně byly dostatečně vysvětleny též v rozhodnutí NS ČR sp. zn. 32 do 3744/2017.

9. K argumentaci bodu C) žalobkyně účastnice [právnická osoba]. uvedla, že výše ceny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny byla pro období do konce roku 2013 správně účtována podle cenového rozhodnutí ERÚ. Ze znění cenového rozhodnutím ERÚ č. 5/2012 a znění zákona po novele č. 310/2013 Sb. došlo jen k přejmenování „složky ceny“ na „cenu“. Z hlediska použitelnosti cenového rozhodnutí ERÚ č. 5/2012 je klíčový rozsudek NS ČR sp. zn. 23 Cdo 2330/2022. Stejně tak o této věci rozhodoval Krajský soud v Praze (dále též „KS v Praze“) pod č. j. [spisová značka] v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 519/2022. Cenové rozhodnutí č. 5/2012 se uplatnilo po celý rok 2013, tedy platební povinnost činila 583 Kč/MWh.

10. K námitce žalobkyně o promlčení předmětného nároku v bodu D) žaloby účastnice [právnická osoba]. uvedla, že předmětem podnikání účastnice [právnická osoba]. je distribuce elektřiny a předmětem podnikání žalobkyně je výroba elektřiny. Tedy vztah mezi nimi existuje v kontextu jejich podnikání. Skutečnost, že žalobkyně je povinna hradit příspěvek právě účastnici [právnická osoba]. je dána tím, že právě k distribuční soustavě provozované účastnicí [právnická osoba]. jsou připojeny výrobny elektřiny Teplárna MB a [adresa]. Promlčecí lhůta tak činí 4 roky podle obchodního zákoníku a nárok tak nemůže být promlčen.

11. Co do nároku v bodu E) žaloby (tj. nárok na úroky z prodlení) účastnice [právnická osoba]. uvedla, že nárok vyplývá z § 369 odst. [právnická osoba] zákoníku, a proto ve vztahu k neuhrazenému příspěvku jí od žalobkyně přísluší též zákonný úrok z prodlení tak, jak jí byl – v rozsahu nároku, jenž je předmětem žaloby – přiznán žalobou napadeným rozhodnutím ERÚ.

12. Soud konstatuje, že při jednání dne [datum] uvedli účastníci jakožto shodná tvrzení následující: - žalobkyně jako výrobce elektřiny vyrobila v období [datum] do [datum] ve výrobně Teplárna MB 81 838,6 MWh elektřiny a ve výrobně [adresa] 323,797 MWh, - předmětem podnikání žalobkyně je výroba elektřiny, - předmětem podnikání účastnice [právnická osoba]. je distribuce elektřiny.

13. Mezi účastníky zůstalo sporným: - zda je žalobkyně povinna uhradit účastnici [právnická osoba]. platbu na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] s příslušenstvím, když podle žalobkyně nikoli (nelze charakterizovat [právnická osoba]. za jiného účastníka trhu) podle účastnice [právnická osoba]. ano, - zda je účastnice [právnická osoba]. oprávněnou osobou k výběru příspěvku z POZE podle žalobkyně nikoli (z žádného předpisu případná povinnost žalobkyně vůči účastnici [právnická osoba]. nevyplývá) podle účastnice [právnická osoba]. ano, - zda je předmětný nárok promlčen, když podle žalobkyně ano (mezi účastníky řízení nešlo o obchodní vztah podle obchodního zákoníku podléhající 4 leté promlčecí lhůtě, v daném případě se nárok promlčel po 3 letech) podle účastnice [právnická osoba]. nikoli, - zda má účastnice [právnická osoba]. právo na úroky z prodlení, shledá-li soud, že žalobkyně má vůči účastnici [právnická osoba]. platební povinnost, když podle žalobkyně nikoli (takto uložená povinnost nevyplývá ze zákona) podle účastnice [právnická osoba]. ano.

14. Předmětem řízení je přezkoumání rozhodnutí ERÚ ze dne [datum], č. j. 08690-80/2018-ERU (výroku II.), a rozhodnutí Rady ERÚ ze dne [datum], č. j. 08690-97/2018-ERU (taktéž výroku II.), podle části páté o. s. ř.

15. ERÚ ve výroku II. jeho rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]-[Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno]-[č. účtu]-[Anonymizováno], rozhodl (původně ERÚ rozhodoval již dne [datum] pod č. j [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], když k podanému rozkladu obou účastníků a po rozhodnutí Rady ERÚ ze dne [datum], č. j. 08690-68/2018-ERU, rozhodl ERÚ i Rada ERÚ ve věci napadenými rozhodnutími), a Rada ERÚ ve výroku II. jejího rozhodnutí o rozkladu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], potvrdila, že žalobkyně je povinna účastnici [právnická osoba]. zaplatit částku [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Vzhledem k rozhodné době ERÚ v napadeném rozhodnutí uvedl, že pro dané období již platila právní úprava zákona o podporovaných zdrojích novelizovaná zákonem č. 310/2013 Sb. ERÚ dospěl k závěru, že elektřina vyrobená žalobkyní a spotřebovaná výlučně společností [právnická osoba]. (prokázáno v rámci řízení před ERÚ shodně s tvrzením žalobkyně i účastnice [právnická osoba].) v rozhodném období bez využití přenosové nebo distribuční soustavy. Podle § 28 odst. 4 písm. b) zákona o POZE ve znění účinném od [datum] platilo, že cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny hradí „výrobce provozující výrobnu elektřiny za množství elektřiny jím spotřebované včetně množství elektřiny spotřebované jiným účastníkem trhu s elektřinou bez použití přenosové nebo distribuční soustavy“. Účel zákona o POZE ve znění zákona č. 310/2013 Sb. zůstal stejný a odpovídající výkladovým závěrům NS ČR v rozsudku č. j. [spisová značka]. Tedy ze změny terminologie nelze vyvozovat právní následky v podobě neexistence hradit příspěvek na POZE za vyrobenou elektřinu výrobcem a spotřebovanou fakticky jinou osobou, zde společností [právnická osoba]. Výčet účastníků trhu s elektřinou upravuje energetický zákon, který ke dni [datum] považoval za účastníka trhu mj. zákazníky. V projednávané věci se tak jedná o spotřebu zákazníka [právnická osoba]. (zákazník realizující spotřebu elektřiny vyrobenou a dodanou žalobkyní v lokalitě [adresa]) jako jiného účastníka trhu s elektřinou. Ve smyslu § 28 odst. 1 zákona o POZE se jedním ze zdrojů nákladů na podporu elektřiny explicitně stala „cena“ na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny, kterou následně nově podle odstavce 4 písm. b) téhož ustanovení hradí tam vymezené subjekty za elektřinu, kterou sami spotřebovaly, a dále za elektřinu, kterou spotřeboval jiný účastník trhu bez využití přenosové nebo distribuční soustavy. Tedy inkriminované množství elektřiny spotřebované společností [právnická osoba]. podle názoru ERÚ spadá pod rozsah § 28 odst. 4 písm. b) zákona o POZE, ve znění účinném od [datum], a ohledně tohoto množství elektřiny proto účastnici [právnická osoba]. vznikl nárok na úhradu příspěvku za rozhodné období a je třeba jí v této části nároku týkající se elektřiny vyrobené ve výrobnách Teplárna MB a [adresa] co do odpovídající částky [částka] vyhovět.

16. V části týkající se příslušenství pohledávky ve formě úroků z prodlení ERÚ konstatoval s odkazem na rozsudek NS ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že všechny faktury byly vystaveny dne [datum] a byly žalobkyni doručeny, když ta dopisem ze dne [datum] sdělila, že neuhradí z fakturované částky za rozhodné období tu část, která odpovídá ceně na podporu výkupu el. z OZE. Splatnost na všech fakturách byla dne [datum]. Vzhledem k tomu, že doba plnění příspěvku nebyla speciálně upravena, je třeba vyjít z obecného ustanovení § 340 odst. [právnická osoba] zákoníku. Vzhledem k tomu, že je nesporné, že žalobkyně do [datum] ničeho neuhradila, dostala se následujícího dne do prodlení.

17. K námitce promlčení vznesené žalobkyní ve správním řízení ERÚ uvedl, že v daném případě při vzniku závazku bylo postavení obou účastníků řízení naprosto jednoznačné – žalobkyně vystupovala jako výrobce elektřiny (tj. jako subjekt povinně licencovaný k podnikání v energetice ve smyslu § 3 energetického zákona – držitel licence na výrobu elektřiny), účastnice [právnická osoba]. potom jako provozovatelka distribuční soustavy (rovněž jako povinně licencovaný subjekt – držitel licence na distribuci elektřiny), které byl zákonem svěřen výběr určitých finančních prostředků. V tomto smyslu není pochybností, že závazek spadal pod režim obchodního zákoníku, když se jednalo o tzv. relativní obchod ve smyslu § 261 odst. [právnická osoba] zákoníku, a tak pojem závazek je třeba vyložit tak, že je u tohoto pojmu nezbytné brát v potaz existenci souvislosti nikoli s „podnikáním“, ale s „podnikatelskou činností“, kterou se rozumí jakákoli aktivita vyvíjená podnikatelem podle formy. Podle § 397 obchodního zákoníku potom platilo, že nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Vzhledem k tomu, že v daném případě měl závazek vzniknout za měsíce říjen až prosinec 2013 a že žaloba byla podána v lednu 2017, je evidentní, že čtyřletá promlčecí doba nemohla uběhnout a že námitce v tomto smyslu nelze přiznat relevanci.

18. K námitce co do částky [částka]/MWh ERÚ uzavřel, že pro období od [datum] platilo nezměněné cenové rozhodnutí č. 5/2012, které výši příspěvku POZE stanovovalo na částku [částka]/MWh. Tj. výše příspěvku POZE zůstala po novele účinné od [datum] do konce roku 2013 nezměněna. Adresátem § 28 odst. 3 zákona o POZE, ve znění účinném od [datum], byl ERÚ, kterému byla tímto ustanovením uložena povinnost stanovit cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny s tím, že limitní výše má být [částka]/MWh. Teprve tohoto dne byla povinnost ERÚ zákonem založena v tomto rozsahu, ale nebyl stanoven termín, od kterého má [částka]/MWh zohledňovat. Uzavřel, že vzhledem k tomu, že předmětné ustanovení nestojí izolovaně, nýbrž je třeba ho vykládat v souladu s jinými relevantními právními normami (stanovení cen se má dít v souladu s § 28 odst. 7 zákona o POZE a předpokládá se v roční periodicitě, pokud zákon výslovně nestanoví jinak), je nezbytné dospět k závěru, že ERÚ měl tuto povinnost splnit tak, aby nižší cena [částka]/MWh byla stanovena s účinností pro následující kalendářní rok, a uplatnila se tak v rozhodném období cena [částka]/MWh. Tyto závěry měl ERÚ za logické a odůvodnitelné, neboť není zřejmé, na jakém základě by ERÚ měl cenu stanovit, když podle § 28 odst. 7 zákona o POZE měl zohlednit rozdíl mezi náklady a příjmy spojenými s podporou za uplynulý kalendářní rok. Ustanovení § 28 odst. 3 zákona o POZE, ve znění účinném od [datum], ERÚ nestanovil, aby okamžitě ke dni účinnosti [datum] určil cenovým rozhodnutím cenu ve výši [částka]/MWh, stanovilo pouze maximální možnou výši pro kalendářní rok 2014. Výše příspěvku byla v souladu se zákonem č. 310/2013 Sb. do koce roku 2013 správně stanovena podle bodu 5.1 cenového rozhodnutí č. 5/2012 ve výši [částka]/MWh, blíže odkázal na rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum].

19. Rada ERÚ v rozhodnutí o rozkladu žalobkyně proti nyní napadenému výroku II ERÚ rozklad zamítla a napadené rozhodnutí v rozsahu výroku II ERÚ potvrdila. Konstatovala, že neshledala námitky žalobkyně důvodnými a odkázala či zopakovala odůvodnění napadeného rozhodnutí. Elektřina spotřebovaná společností [právnická osoba]. byla elektřinou spotřebovanou jiným účastníkem trhu bez použití distribuční soustavy. Účelem příslušné právní úpravy potom bylo zpoplatnit příspěvek na POZE i za takto spotřebovanou elektřinu, tudíž nárok uplatňovaný účastnicí [právnická osoba]. za rozhodné období je co do částky vztahující se k elektřině spotřebované společností [právnická osoba]. oprávněný. Co do rozkladových námitek ohledně úroků z prodlení Rada ERÚ ve svém rozhodnutí plně odkázala na rozkladem napadené rozhodnutí ERÚ. Rada ERÚ se také neztotožnila s námitkou žalobkyně o promlčení nároku účastnice [právnická osoba]., neboť měla vztah mezi žalobkyní a účastnicí [právnická osoba]. za závazkový, související s podnikáním, a tak na něj dopadala promlčecí lhůta v délce 4 let. Nárok účastnice [právnická osoba]. tak měl ve shodě s napadeným rozhodnutím ERÚ za nepromlčený. K výši poplatku pak konstatovala, že výše platební povinnosti v rozhodném období byla stanovena cenovým rozhodnutím č. 5/2012 a činila [částka]/MWh.

20. Rozhodnutí Rady ERÚ (orgánu rozhodujícímu o rozkladu proti rozhodnutí ERÚ) bylo žalobkyni doručeno dne [datum], žaloba byla odeslána a podána u soudu dne [datum]; žaloba byla podána ve lhůtě dvou měsíců uvedené v § 247 odst. 1 o. s. ř.

21. Podle § 250e odst. 2 o. s. ř. soud může vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Možnost zopakovat důkazy provedené před správním orgánem není dotčena.

22. Soud vzal za svá skutková zjištění správního orgánu, přičemž tyto skutečnosti byli účastníky uvedeny jakožto shodná tvrzení (viz bod 12 rozsudku) nebo si je soud ověřil listinnými důkazy. Z faktur za dopravu elektřiny pro odběrné místo hl. závod [adresa] (VS: [var. symbol] pro období [datum] až [datum], VS: [var. symbol] pro období [datum] až [datum], VS: [var. symbol] pro období [datum] až [datum]) a z faktur za dopravu elektřiny pro odběrné místo [adresa] (VS: [var. symbol] pro období [datum] až [datum], VS: [var. symbol] pro období [datum] až [datum], VS: [var. symbol] pro období [datum] až [datum]) soud zjistil, že tyto byly vystaveny účastnicí [právnická osoba]. dne [datum] s datem zdanitelného plnění [datum] a datem splatnosti [datum], přičemž jejich součástí je příspěvek POZE. Z měsíčních výkazů má soud za prokázané, že žalobkyně zadávala do systému OTE market údaje o lokální spotřebě elektřiny tak, jak je následně fakturovala žalobkyně v rámci „ceny na podporu výkupu el. z OZE“ za rozhodné období. Předžalobní výzvou datovanou dnem [datum] účastnice [právnická osoba]. vyzvala žalobkyni prostřednictvím svého zástupce k zaplacení částky [částka] z titulu nedoplatku příspěvku na podporu POZE za rozhodné období. Stejně tak vyzvala k zaplacení uvedené částky též výzvou datovanou dnem [datum].

23. Ze žaloby o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, usnesení KS v Praze č. j. [spisová značka] a usnesení NS ČR č. j. [spisová značka] bylo prokázáno, že žaloba pro rozhodné období byla podána účastnicí [právnická osoba]. (v uvedené věci coby žalobkyní) vůči žalobkyni ŠKO-[Jméno žalobkyně]. (v uvedené věci coby žalované) u zdejšího soudu dne [datum] (soudu doručená [datum]), řízení bylo u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Následně bylo řízení usnesením zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum] zastaveno a věc postoupena Energetickému regulačnímu úřadu.

24. Soud dále uvádí, že mu je z úřední činnosti znám soukromoprávní vztah účastníků řízení, kde oba účastníci vystupují jako podnikatelé v rovnoprávném postavení a tento vztah se týká jejich podnikatelské činnosti (tj. žalobkyně coby výrobkyně elektřiny a účastnice [právnická osoba]. coby provozovatelka regionální distribuční soustavy, viz řízení u zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Mezi účastníky je tak vztah obchodněprávní, který se řídí soukromoprávními předpisy, a to obchodním zákoníkem (vyjma otázek upravených ve speciálních předpisech). Rozhodnutí KS v Praze č. j. [spisová značka], Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] a KS v Praze č. j. [spisová značka] jsou soudu známy z úřední činnosti a k důkazu byly provedeny pro dokreslení celého předmětného řízení a na právní závěry vyšších soudů poukáže soud níže.

25. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

26. V prvé řadě soud konstatuje, že v obdobné věci, vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], bylo již rozhodnuto KS v Praze a NS ČR. Zásadní pro předmětnou věc je, že v uvedených rozhodnutích byla řešena otázka platby příspěvku POZE za vlastní spotřebu žalobkyně v Teplárně MB, a to spotřebu v rozhodném období (tj. od [datum] do [datum]). Byť v předmětné věci je posuzován nárok nikoli z žalobkyní vyrobené a žalobkyní spotřebované elektřiny, nýbrž nárok z žalobkyní vyrobené a třetím subjektem, společností [právnická osoba]., spotřebované elektřiny. Závěry z uvedeného rozhodnutí zcela dopadají i na předmětnou věc. Proto si nyní soud pro stručnost dovoluje citovat z rozhodnutí NS ČR, č. j. [spisová značka], ze dne [datum]: „ … povinnost žalobkyně (jako výrobkyně provozující výrobnu elektřiny) platit cenu na úhradu nákladů POZE za množství elektřiny jí spotřebované, včetně množství elektřiny spotřebované jiným účastníkem trhu s elektřinou bez použití přenosové nebo distribuční soustavy, vyplývá výslovně (expressis verbis) z § 28 odst. 4 písm. b) zákona o POZE. Odvolací soud podrobně vysvětlil, jak výkladem § 28 a dalších ustanovení zákona o POZE dospěl k závěru, že žalobkyni jako výrobkyni je tuto cenu povinna účtovat účastnice jako provozovatelka regionální distribuční soustavy, k níž je výrobna žalobkyně připojena. Jeho výklad koresponduje s judikaturou Ústavního soudu; ten se otázkou výkladu právních norem zabýval např. v nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3040/16. … … Ačkoli tedy smysl a účel platby (ceny) na úhradu nákladů spojených s POZE podle právní úpravy zákona o POZE účinné od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] (po novele provedené zákonem č. 310/2013 Sb.) byl stejný a stejná byla i role provozovatele regionální distribuční soustavy, právní úprava ukládající výrobci povinnost jejího placení byla odlišná. Zatímco v právní úpravě účinné do [datum] byly náklady spojené s podporou elektřiny a provozní podporou tepla složkou ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny (§ 28 odst. 1 zákona o POZE ve znění účinném do [datum]) a smlouva o distribuci jako její „nosič“ tak byla nezbytným předpokladem pro její platbu, od [datum] se tyto náklady staly samostatnou zákonem danou platbou. Od [datum] proto již nadále neobstojí výše uvedené závěry týkající se nezbytnosti existence smlouvy o distribuci (či jiné smlouvy obsahující takový závazek) uzavřené mezi výrobcem a provozovatelem distribuční soustavy (její existence již není pro tuto platbu právně významná). Zákon o POZE ve znění účinném od [datum] totiž takovou konstrukci opustil. Historický výklad zákonné konstrukce procesu (se zvláštním veřejnoprávním účelem) vedoucího k úhradě nákladů na podporu elektřiny (podle právní úpravy zákona o POZE ve znění do [datum] a od [datum]) tak umožňuje učinit závěr, že pro vznik povinnosti provozovatelů přenosové a distribuční soustavy účtovat cenu na úhradu nákladů POZE povinným výrobcům není od [datum] do [datum] významný samotný obsah smlouvy mezi nimi uzavřené (povinnost výrobce platit tuto cenu a povinnost provozovatelů ji účtovat vzniká přímo ze zákona a nemusí být obsahem smlouvy). Zákonodárce pak svěřil její výběr („účtování“) soukromému subjektu (provozovateli distribuční nebo provozovateli přenosové soustavy), jímž v případě výrobny připojené k distribuční soustavě je provozovatel distribuční soustavy, k níž je výrobna připojena, jak potvrdila následná novela zákona o POZE provedená s účinností od [datum] zákonem č. 90/2014 Sb. [viz § 28 odst. 4, odst. 5 písm. b) zákona o POZE ve znění účinném od [datum]]. Existence vztahu mezi výrobcem a provozovatelem distribuční soustavy založeného smlouvou o připojení (a faktické připojení výrobny k distribuční soustavě provozovatele) je tak u výrobce připojeného k distribuční soustavě významná toliko pro určení, který provozovatel je povinen (a současně oprávněn) cenu na úhradu nákladů POZE výrobci účtovat. … … V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud porovnal relevantní ustanovení právních předpisů, zákona o POZE před novelou, tj. ve znění účinném do [datum], a po novele provedené zákonem č. 310/2013 Sb., tj. ve znění účinném od [datum] do [datum] (§ 28 odst. 2, 3, 5 a 7 zákona o POZE), dále ustanovení vyhlášky č. 140/2009 Sb., o způsobu regulace cen v energetických odvětvích a postupech pro regulaci cen, ve znění účinném do [datum], a to s přihlédnutím k účelu, který zákonodárce novelou předmětných ustanovení sledoval, jakož i k postupu, kterým byl v rozhodném období ze strany ERÚ příspěvek POZE stanoven (cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu č. 5/2012 ze dne [datum]). … Zdůraznil, že i po novele provedené zákonem č. 310/2013 Sb. právní úprava v ustanoveních § 28 odst. 3 a 7 zákona o POZE, ve znění účinném od [datum] do [datum], počítala s tím, že ERÚ stanovuje ceny, včetně příspěvku POZE, podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“), postupem dle vyhlášky č. 140/2009 Sb., a to vždy na následující kalendářní rok. Roční periodicita stanovení příspěvku POZE cenovým rozhodnutím ERÚ tedy zůstala zachována i po [datum] a byla zakotvena nejen v § 9b odst. 6 vyhlášky č. 140/2009 Sb., ale taktéž v § 28 odst. 7 zákona o POZE, tedy nejen na úrovni podzákonného právního předpisu, nýbrž i na úrovni zákona. Úmyslem zákonodárce stran novely zákona o POZE provedené zákonem č. 310/2013 Sb. bylo stanovit dřívější účinnost některých ustanovení, včetně § 28 odst. 3 zákona o POZE tak, aby ERÚ mohl v návaznosti na tato zákonná pravidla stanovit cenovým rozhodnutím výši příspěvku POZE podle (tehdy) nové právní úpravy, a to již v termínu do [datum]. Účelem „předsunuté“ účinnosti bylo zajistit, aby již s účinností od [datum] činil příspěvek POZE maximálně [částka]/MWh. Účinnost sporného ustanovení proto zákonodárce zvolil již na den vyhlášení zákona, tedy na [datum], neboť neučinil-li by tak, mohl by ERÚ v cenovém rozhodnutí na rok 2014 stanovit částku vyšší než [částka]/MWh. ... Jediným právním předpisem, který stanoví výši příspěvku POZE, je právě a pouze cenové rozhodnutí ERÚ, a až na jeho základě je založena povinnost soukromoprávních subjektů hradit příspěvek ERÚ ve výši v něm stanovené. Ustanovení § 28 odst. 3 zákona POZE představuje toliko maximální cenu ve smyslu § 5 odst. 2 zákona o cenách, kterou ERÚ nesmí při stanovení příspěvku POZE překročit, není však samo o sobě normou stanovící výši příspěvku POZE. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že od [datum] byla výše příspěvku POZE [částka]/MWh (podle cenového rozhodnutí č. 5/2012 ze dne [datum]) a nikoli pouze [částka]/MWh….“ … V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud dodal, že příspěvek na POZE měl povahu obdobnou poskytování souvisejících služeb, neboť ve smluvním vztahu mezi provozovatelem regionální distribuční soustavy a výrobcem byla jeho smyslem úhrada nákladů, které distributorovi vznikaly v souvislosti s jeho povinností odvést operátorovi trhu příslušnou platbu na krytí (části) nákladů jeho činnosti spočívající v jím poskytované podpoře výroby elektřiny. K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Je tedy zřejmé, že vztah mezi žalobkyní a účastnicí je vztah soukromoprávní. Jsou v navzájem rovnocenném postavení, žádná z nich vůči druhé není v pozici nositele autoritativně vykonávané svrchované, výsostné veřejné moci. Skutečnost, že se v rámci jejich vztahů projevuje vliv státu a že jim vznikají povinnosti i přímo ze zákona, na tom nic nemění. Obě účastnice jsou pak subjekty podnikajícími v energetice podle energetického zákona a jejich vztahy se tak řídí při absenci speciální úpravy obecným obchodním zákoníkem. Povinnost žalobkyně k platbě ceny na úhradu nákladů POZE vznikla přímo ze zákona. Předpokladem vzniku této povinnosti bylo, že žalobkyně jako výrobkyně provozující výrobnu elektřiny [viz § 28 odst. 4 písm. b) zákona o POZE], tedy podnikatelský subjekt podle energetického zákona, spotřebovává elektřinu (z níž, včetně množství elektřiny spotřebované jiným účastníkem trhu s elektřinou bez použití přenosové nebo distribuční soustavy, se platba vypočítává). Zákon o POZE pak výběr této platby („účtování“) svěřil rovněž podnikatelskému subjektu v energetice (provozovateli distribuční soustavy nebo přenosové soustavy), nikoli subjektu v nadřazeném postavení vůči výrobkyni, který by byl oprávněn splnění povinnosti autoritativně vynucovat (tedy nikoli v rámci vztahu veřejnoprávního, nýbrž soukromoprávního). Platba i výběr této ceny tedy souvisí s podnikatelskou činností obou účastnic řízení (týká se jí). Jde proto o vztah obchodněprávní, který se řídí soukromoprávními předpisy, a to (v otázkách neupravených speciálními předpisy) obchodním zákoníkem. Jelikož speciální zákony neobsahují úpravu promlčení, řídí se i promlčení ceny na úhradu nákladů POZE obchodním zákoníkem. …“ 27. Podle § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, je cenovým orgánem pro oblast energetiky i Energetický regulační úřad.

28. Podle § 4 odst. 7 zákona o POZE, ve znění účinném od [datum], rozsah a výši podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů stanoví Úřad podle tohoto zákona v cenovém rozhodnutí.

29. Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona o POZE, ve znění účinném od [datum], náklady na podporu elektřiny a provozní podporu tepla jsou hrazeny prostřednictvím operátora trhu z finančních prostředků, které jsou tvořeny tržbami z plateb ceny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny; operátor trhu má právo na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny a provozní podporou tepla.

30. Podle § 28 odst. 4 písm. b) zákona o POZE, ve znění účinném od [datum], cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny hradí výrobce provozující výrobnu elektřiny za množství elektřiny jím spotřebované včetně množství elektřiny spotřebované jiným účastníkem trhu s elektřinou bez použití přenosové nebo distribuční soustavy.

31. Podle § 28 odst. 5 zákona o POZE, ve znění účinném od [datum], provozovatel přenosové soustavy a provozovatel distribuční soustavy hradí operátorovi trhu finanční prostředky získané na základě účtování ceny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny podle odstavce 4. Termíny a podmínky úhrady podle věty první provozovatelem přenosové soustavy a provozovatelem distribuční soustavy stanoví prováděcí právní předpis.

32. V prvé řadě soud konstatuje, že povinnost žalobkyně hradit příspěvek POZE za množství elektřiny spotřebované společností [právnická osoba]. coby jiného účastníka trhu s elektřinou bez použití přenosové nebo distribuční soustavy v období od [datum] vyplývala přímo z § 28 odst. 4 písm. b) zákona o POZE, ve znění účinném od [datum]. Toto ustanovení dopadá na žalobkyni již ode dne [datum], tj. první den rozhodného období, kdy nabylo účinnosti, neboť vymezilo jak adresáty povinnosti, tak i předmět povinnosti. Z § 28 odst. 4 zákona o POZE, ve znění účinném od [datum], je také seznatelné, že účastnice [právnická osoba]. byla povinna vybrat příspěvek na POZE od žalobkyně, když obě výrobny elektřiny žalobkyně (Teplárna MB a [adresa]) byly připojeny k distribuční soustavě účastnice [právnická osoba]. coby regionálního distributora. Účastnice [právnická osoba]. jej dále byla povinna hradit operátorovi trhu, jak jednoznačně vyplývá z § 28 odst. 5 zákona o POZE, ve znění účinném od [datum].

33. Podle § 28 odst. 7 zákona o POZE, ve znění účinném od [datum], při stanovení cen pro následující kalendářní rok podle právního předpisu, který upravuje způsob regulace cen v energetických odvětvích a postupy pro regulaci cen (pozn. soudu: vyhláška č. 140/2009 Sb., o způsobech regulace cen v energetických odvětvích a postupech pro regulaci cen, ve znění pozdějších předpisů), Úřad bere v úvahu rozdíly mezi skutečně vynaloženými náklady a příjmy spojenými s podporou elektřiny a provozní podporou tepla za uplynulý kalendářní rok.

34. Podle § 28 odst. 5 zákona o POZE, ve znění účinném do [datum], při stanovení cen pro následující kalendářní rok podle právního předpisu, který upravuje způsob regulace cen v energetických odvětvích a postupy pro regulaci cen (pozn. soudu: vyhláška č. 140/2009 Sb., o způsobech regulace cen v energetických odvětvích a postupech pro regulaci cen, ve znění pozdějších předpisů), Úřad bere v úvahu rozdíly mezi skutečně vynaloženými náklady a příjmy spojenými s podporou elektřiny a provozní podporou tepla za uplynulý kalendářní rok.

35. Cenovým rozhodnutím ERÚ ze dne [datum], č. 5/2012, bod 5.1, byla stanovena pevná cena na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů, vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a z druhotných zdrojů ve výši [částka]/MWh pro rok 2013. Cena je účtována provozovatelem přenosové nebo distribuční soustavy podle jiného právního předpisu (pozn. soudu: zákona o POZE).

36. Podle § 28 odst. 3 zákona o POZE, ve znění účinném od [datum], Úřad stanoví cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny maximálně ve výši [částka]/MWh. Cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny stanovuje Úřad podle zákona o cenách.

37. Ze shora uvedeného tak vyplývá, že cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny stanoví ERÚ, přičemž při stanovení cen je povinen postupovat podle regulační vyhlášky č. 140/2009 Sb.

38. Podle § 1 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 140/2009 Sb., o způsobu regulace cen v energetických odvětvích a postupech pro regulaci cen, ve znění účinném od [datum] do [datum], se rozumí regulovaným rokem kalendářní rok, pro který jsou Úřadem regulovány ceny; podle § 4 odst. 6 Úřad stanoví ceny do 30. listopadu kalendářního roku předcházejícího regulovaný rok, a to s účinností od 1. ledna regulovaného roku. V případě regulace cen způsobem věcného usměrňování cen stanoví Úřad podmínky pro sjednání cen do 30. listopadu kalendářního roku předcházejícího kalendářní rok, pro který jsou podmínky pro sjednání cen stanoveny, a to s účinností od 1. ledna tohoto roku. Pokud Úřad reguluje ceny s jinou účinností než od 1. ledna regulovaného roku, stanoví ceny nebo podmínky pro sjednávání cen nejméně 30 kalendářních dnů před dnem jejich účinností.

39. Z uvedených právních předpisů je zřejmé, že výše příspěvku POZE byla stanovena vždy pro celý regulovaný rok, a to cenovým rozhodnutím ERÚ vydaným nejpozději do 30. 11. předcházejícího roku. Limitace podle § 28 zákona č. 165/2012 Sb. se uplatnila až při stanovení výše příspěvku POZE pro rok 2014. Oprávnění ERÚ stanovovat cenu na podporu elektřiny ve smyslu zákona o POZE vyplývá ze zákona, a je konkretizováno v podzákonných předpisech. Pro rok 2013 byla jednoznačně stanovena výše příspěvku POZE cenovým rozhodnutím ERÚ č. 5/2012 pod bodem 5.1 ve výši [částka]/MWh.

40. Soud předmětnou věc dále posoudil v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od [datum], podle právních předpisů platných a účinných do [datum].

41. Podle § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do [datum] (dále jen „obch. zák.“), nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

42. Podle § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

43. Podle § 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „obč. zák.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.

44. Závěry učiněné NS ČR v rozsudku č. j. [spisová značka] (viz bod 26 tohoto rozsudku) jsou zcela přiléhavé i v tomto řízení. [jméno FO] účastníky řízení je soukromoprávní, obchodněprávní vztah, který se řídí soukromoprávními předpisy. Účastnice [právnická osoba]. coby regionální distributor tak poskytovala žalobkyni v rozhodném období služby (systémové služby) tak, jak byly fakturovány předmětnými fakturami (VS: [var. symbol], VS: [var. symbol] a VS: [var. symbol] pro odběrné místo Teplárna MB; VS: [var. symbol], VS: [var. symbol] a VS: [var. symbol] pro odběrné místo [adresa]) a žalobkyní (s výjimkou platby na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů z vlastní výroby) rovněž hrazeny.

45. K žalobkyní vznesené námitce promlčení pohledávky účastnice [právnická osoba]. soud v souladu s rozhodnutím Krajského soudu v Praze č. j. [spisová značka], které se sice vztahuje na jiné rozhodné období ([datum] až [datum]), a jehož závěry ve svém rozhodnutí převzal zdejší soud v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] pro předmětné rozhodné období, uvádí následující. Na období od [datum] do [datum] se vztahuje právní úprava účinná do [datum], a tedy je nutno aplikovat § 397 obch. zák., neboť je mezi účastníky vztah obchodněprávní povahy. Tedy promlčecí doba je 4 letá. Žaloba pro rozhodné období byla podána účastnicí [právnická osoba]. v této věci vůči žalobkyni (ŠKO-[Jméno žalobkyně].) dne [datum] (soudu doručená [datum]) u zdejšího soudu (řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka]). Následně bylo řízení usnesením Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum] zastaveno a věc postoupena Energetickému regulačnímu úřadu. A tedy právě v této 4 leté promlčecí době. Lhůta 4 let byla také řádně odůvodněna v rozhodnutí NS ČR v rozsudku č. j. [spisová značka] (viz bod 26 tohoto rozsudku) a soud nemá žádný důvod se od uvedeného jakkoli odchýlit.

46. Ohledně práva na úroky z prodlení je taktéž zcela na místě odkázat na již uváděné rozhodnutí KS v Praze (č. j. [spisová značka]), které zcela pregnantně uvádí, že: „právo na úroky z prodlení s úhradou soukromoprávní pohledávky na zaplacení předmětné složky ceny za distribuci na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny, coby „nosiče příspěvku POZE“ vyplývá z ustanovení § 369 odst. [právnická osoba] zákoníku č. 513/1991 Sb., § 517 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., za použití § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.; období, za nějž žalobce úroky z prodlení požaduje, je (s ohledem na splatnost faktur a jimi fakturovaná období předcházející této splatnosti) obdobím, kdy již byl účastník ŠKO-[Jméno žalobkyně]. se svým plněním v prodlení. Výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 142/1994 Sb.“ 47. Z výše uvedených důvodů má soud za to, že správní orgán rozhodl správně, když žalobkyni uložil uhradit účastnici [právnická osoba]. částku [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, představující příspěvek POZE za období [datum] až [datum] se zákonným úrokem z prodlení, a podanou žalobu v celém rozsahu zamítl.

48. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení účastnici [právnická osoba]., která byla ve věci zcela úspěšná, v částce [částka]. Tyto náklady spočívají v odměně advokáta: - podle § 9 odst. 4. písm. d) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do [datum], v částce [částka] za jeden úkon právní služby (tarifní hodnota [částka]), tj. za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ze dne [datum]) [částka], k tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do [datum], v částce [částka] za jeden úkon právní služby, tj. za 2 úkony právní služby [částka]; - podle § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum], v částce [částka] za jeden úkon právní služby (tarifní hodnota [částka]), tj. za 4 úkony právní služby (písemné podání ze dne [datum] a ze dne [datum], účast na jednání překračující 2 hodiny dne [datum]), k tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum], v částce [částka] za jeden úkon právní služby, tj. za 4 úkony právní služby [částka]. Dále zástupci účastnice [právnická osoba]. náleží DPH ve výši 21 % z částky [částka], tj. [částka]. Zaplacení náhrady nákladů řízení účastníku [právnická osoba]. bylo žalobkyni uloženo ve lhůtě k plnění tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce účastnice [právnická osoba]. podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení