7 C 60/2016-444

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [celé jméno žalobce] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa žalované] o 25 801 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 505 Kč od [datum] do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 505 Kč od [datum] do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 24 913 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 081 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 081 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 081 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 081 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 081 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 081 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 081 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 556 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 556 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 556 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 556 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 122 Kč od [datum] do zaplacení a dále co do zaplacení částky ve výši 1 500 Kč jako paušální náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s opakovaným vyzýváním žalované ke splnění povinnosti, zamítá.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne [datum] domáhal zaplacení částky 25 801 Kč s příslušenstvím jako škody, která mu vznikla neoprávněným strháváním částky důchodu žalovanou a dále částky 1 500 Kč představujících paušální náhradu za další vzniklou škodu. Žalobce tvrdil, že škoda mu vznikla nezákonným postupem soudní exekutorky, neboť ta vydala dne [datum] nezákonný exekuční příkaz, č. j. [číslo jednací], který postihoval příjmy manžela povinné a kterým byl dán příkaz [obec] správě sociálního zabezpečení, aby prováděla srážky z jeho příjmů - důchodu. Exekuční příkaz byl vydán na základě usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla nařízena exekuce a provedením exekuce pověřena žalovaná. Po vydání nezákonného exekučního příkazu č. j. [číslo jednací] a deponaci exekuovaných částek z důchodového účtu se žalobce snažil exekuci zastavit a odložit návrhy ze dne [datum] a dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobce důrazně žalovanou žádal o vrácení zadržovaných prostředků. Dne [datum] byl podán opětovně návrh na částečné zastavení exekuce, dne [datum] byl soudní exekutorce doručen další dopis, ve kterém jí žalobce opětovně vyzývá k vrácení protiprávně vymoženého plnění z důchodových příjmů s upozorněním, že nebude-li tato výzva respektována, bude věc předána k soudnímu projednání. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], bylo soudem judikováno, že exekuce na majetek povinného nařízená přede dnem [datum] nelze vést srážkami z příjmů manžela povinného. [příjmení] závěr přijal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Nárok nemůže být dle žalobce promlčen, neboť v době vydání exekučního příkazu ze dne [datum] nebylo ještě rozhodnuto o odvolání proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], navíc přímá škoda nevznikla již exekučním stražením, neboť částky byly deponovány a nebyly odesílány přímo exekutorce. Žalobce nemohl podat žalobu dříve, neboť soustavně činil úkony k odblokování finančních prostředků, a nemělo smysl podávat žalobu na náhradu škody, která by byla uplatněna předčasně. Běh promlčecí doby byl tak přerušen. Promlčecí doba navíc není dvouletá, ale tříletá, neboť se jedná o škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., kde nárok na náhradu škody se promlčuje za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Škoda byla žalovanou způsobena úmyslně, promlčecí doba je tak desetiletá a jako profesionálka si musí být vědoma, jaké jednání je souladné se zákonem. Námitku žalované, kterou uplatnila promlčení nároku, považoval žalobce za rozpornou s dobrými mravy. Dále tvrdil, že sám se dozvěděl, že částka stržená z jeho důchodu byla proplacena oprávněnému až na jednání u soudu dne [datum]. Žalobce proto dopisem ze dne [datum] vyzval oprávněného [jméno] [příjmení] k vrácení bezdůvodného obohacení, stejnou skutečnost pak žalobce sdělil oprávněnému prostřednictvím dopisu ze dne [datum]. Žalobce dále nesouhlasil s tvrzením žalované, že není pasivně věcně legitimována, neboť dle přechodných ustanovení zákona [číslo] 2012 má být na exekuční řízení zahájená před účinností novely dne [datum] použito znění zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), dále jen„ exekuční řád“, účinné před [datum], to se vztahuje i na ustanovení § 32 exekučního řádu, dle kterého lze ve znění účinném před [datum] žalovat na odpovědnost za nesprávné rozhodnutí jako exekutora, tak stát. Další vzniklou škodu ve výši 1 500 Kč představovaly náklady žalobce v paušalizované výši 300 Kč za každé podání, které měl s podáními ze dne [datum], [datum], 2. 6 2015, [datum] a dne [datum].

2. Žalovaná s žalobou dne [datum] nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Tvrdila, že postup žalované, kdy postihla část příjmu manžela povinné, byl v souladu s platnou právní úpravou účinnou v době vydání exekučního příkazu a to s ohledem na ustanovení čl. LII odst. 1 zákona č. 303/2013 Sb. Pokud žalobce citoval rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka], tvrdila, že sporované ustanovení článku II. bod 2. zákona č. 303/2013 Sb., bylo vykládáno rozdílně, což potvrdil i Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 115/2015 Sb. Co se týká rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka], ten se vztahuje na situaci, kdy exekutor vydal příkaz před [datum]. Rovněž dle ustálené soudní judikatury, nemůže dojít v rámci exekučního řízení ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované soudní exekutorky. Co se týká žalobcova tvrzení o výši náhrady škody v rozsahu 1 500 Kč, která má představovat paušální náhradu nákladů vzniklých žalobci v souvislosti s opakovaným vyzýváním žalované, nelze s tím souhlasit, protože si nelze svévolně určit paušální náklady, bez relevantního tvrzení k náhradě škody. Rovněž tvrdila, že žaloba je podána předčasně, žalobce se měl nejprve obrátit na oprávněného v exekučním řízení, neboť právě on měl majetkový prospěch ze srážek z důchodu manžela povinného. Co se týká námitky nedostatku pasivní věcné legitimace, žalovaná nesouhlasila s výkladem přechodných ustanovení v bodě 1. novely exekučního řádu, zda ta dopadá i na řízení zahájená před účinností zákona č. 396/2012 Sb. V případech, kdy jsou novelizována ustanovení procesního charakteru, regulující průběh exekučního řízení, na průběh již zahájených exekučních řízení tak nepřipouští pravou retroaktivitu. Výjimkou jsou pak ustanovení § 33e, 44b, 46, § 49 odst. 1 písm. h), § 55c odst. 3, § 66 odst. 4 a § 69a zákona č. 120/2001 Sb., které se použijí ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti novely. Ohledně pasivní věcné legitimace dále tvrdila, že novela ustanovení §32 exekučního řádu mění dosavadní pravidla uplatňování náhrady škody způsobené exekutorem, neupravuje však procesní pravidla. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], řeší primárně podmínky, za nichž lze uplatňovat proti státu náhradu škody, je-li uplatňována pouze proti němu, ač §32 exekučního řádu ve znění do [datum] upravuje současně i odpovědnost exekutora, což je vztah hmotněprávní. K zahájení exekučního řízení, ke škodě i k zahájení nalézacího řízení o náhradu škody došlo před ve věci projednávané judikátem účinností zákona č. 396/2012 Sb., na rozdíl od sporu mezi žalobce a žalovanou. Práva poškozeného na náhradu škody nejsou předmětem exekučního řízení, v němž došlo k porušení exekutorovy právní povinnosti, a uplatňuje-li je, činí tak žalobou u obecného soudu odpovědné osoby, nikoliv např. u exekučního soudu. V soudních řízeních o náhradu škody zahájených po účinnosti zákona č. 396/2012 Sb., tj. po [datum] se pak použije novelizované znění § 32 exekučního řádu nově vymezující okruh povinných k náhradě škody tak, že odpovědným za škodu v souladu se zvláštním předpisem (zákonem č. 82/1998 Sb.) zůstává již pouze a výlučně stát. K tvrzené škodě došlo nejdříve v červenci 2013 a k zahájení tohoto nalézacího řízení o náhradu škody v únoru 2016. Pasivně věcně legitimovaným v tomto sporu je s ohledem na ustanovení § 32 exekučního řádu ve znění platném po 1. lednu 2013 výlučně stát. Nárok žalobce je rovněž promlčený. Žalobce se o vzniku tvrzené škody dozvěděl k okamžiku, kdy mu [ulice] správa sociálního zabezpečení nevyplatila plnou částku důchodu. Část důchodu byla Českou správou sociálního zabezpečení deponována v červenci 2013, žalobce si převzal exekuční příkaz žalované, č.j. [číslo jednací], dne [datum rozhodnutí] a počínaje červencem 2013 si žalobce musel být vědom, že mu byly srážky prováděny.

3. Po provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav:

4. Z exekučního příkazu žalované ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že nařídila provedení exekuce k vymožení částky 2 380 Kč s příslušenstvím srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů manžela povinné, žalobce.

5. Z usnesení žalované ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že vyzývá nového plátce mzdy manželky žalobce, aby pokračoval ve srážkách ze mzdy manželky žalobce.

6. Z e-mailu žalobce adresovaného žalované dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalované číslo bankovního účtu, kam mu má být vrácen přeplatek.

7. Z výpisu bankovní transakce ze dne [datum] bylo zjištěno, že je evidována odchozí platba ve výši 120,05 Kč na účet č. [bankovní účet].

8. Ze zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] bylo zjištěno, že od července 2013 do ledna 2014 strhávala žalobci částku ve výši 2 081 Kč měsíčně, od února 2014 do května 2014 strhávala částku 2 556 Kč měsíčně, v červnu 2014 strhla 122 Kč. V dubnu 2014 byl žalované poukázán doplatek ve výši 19 679 Kč, v dubnu a květnu 2014 částka 2 556 Kč, v červnu částka 122 Kč.

9. Ze zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] bylo zjištěno, žalobci byl po celou dobu vyplácen důchod k 8. dni měsíce.

10. Z obratu na bankovním účtu [číslo] vedeného společností [právnická osoba] bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] JUDr. [jméno] [příjmení] byla poukázána částka ve výši 15 005,95 Kč.

11. Z e-mailové komunikace žalobce zaslané žalobkyni ze dne [datum] z 15:51 a 16:12 hodin bylo zjištěno, že žalobce se obrací na žalovanou, aby mu vrátila prostředky stržené na základě exekučního příkazu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].

12. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne [datum] bylo zjištěno, že ministerstvo neshledalo nárok žalobce na náhradu škody ve výši 3 242 Kč vůči státu důvodným, neboť rozhodnutí žalované bylo zrušeno pro vymožení částky, nikoli pro nezákonnost.

13. Z dopisu předsedy soudu Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum] bylo zjištěno, že předseda soudu uvádí, že dle jeho názoru byl postup žalované v souladu s právním řádem.

14. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že potvrzuje rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne [datum], kterým bylo zastaveno řízení o návrhu povinné ze dne [datum].

15. Z rozúčtování jednotlivých plnění v rámci exekučního řízení bylo zjištěno, že byla rozúčtována celkem částka ve výši 23 838,95 Kč, z tohoto 2 380 Kč na jistinu, 1 254,75 Kč na úroky z prodlení, 8 811 Kč na náklady soudního řízení a 2 560 Kč na náklady exekuce oprávněnému. Exekutorovi bylo dále zaplaceno 3 630 Kč na odměně a 5 203 Kč na nákladech.

16. Ze spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žádost o pověření k provedení exekuce byla podána dne 14. 3 2012 (č. l. 2-5 spisu). Exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (č. l. 11 spisu). Proti tomu usnesení bylo dne [datum] podáno odvolání povinnou [jméno] [příjmení] (č. l. 14 spisu). Dále povinná dne [datum] podala návrh na odklad exekuce (č. l. 31 spisu), kterým byl usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], zamítnut. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrzeno. Žalobce se dále návrhem ze dne [datum] (č. l. 81 spisu) domáhal zastavení exekuce a zrušení exekučního příkazu. Z usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím soud zamítl návrh na odklad a zamítnutí exekuce co do způsobu provedení srážkami ze mzdy manžela povinného. Soud jej odůvodnil přechodným ustanovením zákona č. 303/2013 Sb., dle jehož přechodných ustanovení se exekuční příkaz vydaný po [datum] v řízení zahájených před [datum] řídí zákonem č. 120/2001 Sb. ve znění po [datum]. Proti usnesení na č. l. 92 spisu podal žalobce dne [datum] odvolání (č. l. 95 spisu). V usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně na č. l. 92, kterým soud zamítl návrh žalobce na zastavení exekuce. Soud konstatoval, že soud první stupně postupoval správně, pokud vyložil ustanovení článku LII bodu 2. zákona č. 396/2012 Sb. tak, že v souladu se zákonem [číslo] 2013 má být postupováno tak, že exekuční příkaz vydaný po dni účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. v řízeních zahájených před [datum] se řídi zákonem č. 120/2001 Sb. ve znění účinném po [datum]. Povinná [jméno] [příjmení] dále podala námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce dne [datum] (č. l. 121, 122). Z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (č. l. 130) bylo zjištěno, že náklady exekuce se určují částkou 8 833 Kč a náklady oprávněného částkou 2686,20 Kč. Z usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že soud určil náklady exekuce v částce 8 833 Kč a 2686,20 Kč. Podáním ze dne [datum] se povinná odvolala (č. l. 138). Oprávněný se k odvolání vyjádřil na č. l. 140 spisu. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že soud odmítl odvolání proti usnesení soudu na č. l. 135 spisu. Z návrhu na částečné zastavení exekuce z [datum] (č. l. 151) bylo zjištěno, že žalobce se domáhal částečného zastavení exekuce. E-mailem ze dne [datum] (č. l. 153) se žalobce domáhal vrácení neoprávněně stržené částky. Z usnesení soudní exekutorky, žalované, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že byl zrušen exekuční příkaz žalované ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který byla nařízena exekuce srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů manžela povinného. Důvodem zrušení bylo vymožení dlužné částky. Z návrhu žalobce na opravu výroku a odůvodnění usnesení ze dne [datum] (č. l. 158) bylo zjištěno, že se domáhá opravy usnesení na č. l. 135 spisu, aby oprávněnému nebyly přiznány náklady exekuce. Z e-mailu žalobce ze dne [datum] (č. l. 160) bylo zjištěno, že uvedl, že obdržel od exekutorského úřadu přeplatek ve výši 1 039 Kč. Z e-mailu [jméno] [příjmení] z [datum] (č. l. 164) bylo zjištěno, že se obrací na exekutorku, aby jí sdělila, jak dopočetla přeplatek ve výši 3 248 Kč. Z návrhu oprávněné na částečné zastavení exekuce ze dne [datum] (č. l. 168) bylo zjištěno, že se domáhá zastavení exekuce postihující příjmy manžela. Z usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že se odmítají námitky uplatněné povinnou dne [datum]. Z návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu z [datum] (č. l. 184, 185) bylo zjištěno, že se žalobce domáhal určení lhůty k návrhu na částečné zastavené exekuce ze dne [datum]. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] 8/ 2015 – 190, bylo zjištěno, že ukládá žalované, aby lhůtě jednoho týdne rozhodla o návrhu povinné ze dne [datum] na částečné zastavení exekuce. Z přípisu zhotoveného exekutorským koncipientem ze dne [datum] (č. l. 192) bylo zjištěno, že soud je informován o skutečnosti, že návrh je totožný s návrhem na částečné zastavení exekuce ze dne [datum], exekuční příkaz byl už zrušen usnesením [číslo jednací]. Z potvrzení o ukončení exekučního řízení a pozbytí účinnosti exekučních příkazů z [datum] (č. l. 197) bylo zjištěno, že žalovaná uvádí, že exekuční řízení již skončil pro vymožení dlužné pohledávky. Z e-mailu [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a dne [datum] (č. l. 201) bylo zjištěno, že nesouhlasí s tvrzením žalované, že nemá již rozhodovat o částečném zastavení exekuce.

17. Ze spisu soudní exekutorky - žalované, sp. zn. [spisová značka] bylo na rámec soudního spisu Okresního soudu v České Lípě [spisová značka] zjištěno, že návrh na zahájení exekuce byl oprávněným podán dne [datum] pro částku 2 380 Kč přiznané vykonatelným rozhodnutím Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] vyzvala žalovaná povinnou k dobrovolné úhradě dluhu (č. l. 9). Exekučním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo nařízeno provedení srážkou ze mzdy povinné. Exekučním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo nařízeno provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinné. Exekučním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo nařízeno provedení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech ve vlastnictví povinného. Exekučním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo nařízeno exekuce prodejem nemovitostí ve společném jmění povinné a žalobce. Exekučním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo nařízeno provedení exekuce prodejem movitých věcí povinné. Exekuční příkaz ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalobci doručen dne [datum] oproti podpisu.

18. Na jednání u soudu dne [datum] dostal žalobce poučení, aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání ke specifikaci, kdy mu vznikla škoda a v jaké výši (tj. jaká částka a jakého dne mu byla z důchodu stržena, resp. kdy byla poukázána ČSSZ z depozitního účtu na účet žalované), a specifikaci jak dospěl k počátku prodlení žalované. Dále měl konkretizovat, z čeho dovozuje úmyslné jednání žalované a doložit exekuční příkaz vydaný žalovanou dne [datum]. Na jednání u soudu dne [datum] dostal žalobce dále poučení, aby ohledně škody 1 500 Kč, uvedl a prokázal, kdy a jakým způsobem mu škoda vznikla, jakým protiprávním jednáním žalované, z jakých dílčích částek se skládá, co představuje a kdy se dozvěděl, že částka stržená z jeho důchodu byla proplacena oprávněnému, zda a kdy požadoval po oprávněném vrácení přijaté částky z exekucí jako bezdůvodné obohacení a jaké bylo stanovisko oprávněného na tento jeho požadavek.

19. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

20. Návrh na zahájení exekuce na vymožení dluhu manželky žalobce byl podán dne [datum]. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zahájeno exekuční řízení proti manželce povinného. Exekučním příkazem žalované ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla exekuce prováděna mimo jiné i prostřednictvím srážek z důchodu žalobce. Příkaz byl žalobci doručen dne [datum]. Dlužná částka byla dále vymáhána dalšímu exekučními příkazy žalované (ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], srážkou ze mzdy povinné, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], přikázáním pohledávky z účtu povinné, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech ve vlastnictví povinného, ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], prodejem nemovitostí ve společném jmění manželů povinné a žalobce, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo nařízeno provedení exekuce prodejem movitých věcí povinné). Žalobce a jeho manželka povinná [jméno] [příjmení] se několika návrhy ze dne [datum], [datum], [datum] snažili domoci zastavení či odkladu exekuce či se na ni obraceli s žádostí o uhrazení náhrady škody – dne [datum]. Usnesením žalované ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], byl zrušen exekuční příkaz žalované ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pro vymožení dlužné částky. Žalobci byl vyplácen důchod k 8. dni měsíce, poprvé mu nebyla vyplacena plná částka důchodu v červenci 2013, kdy mu od tohoto měsíce bylo strháváno vždy 2 081 Kč a to až do ledna 2014. Od února 2014 do května 2014 mu byla strhávána částka ve výši 2 556 Kč a v červnu 2014 mu bylo strženo z důchodu 122 Kč. Žalované [příjmení] správa sociálního zabezpečení vyplatila v dubnu 2014 částku ve výši 19 679 Kč, v dubnu a květnu 2014 částku 2 556 Kč a v červnu částku 122 Kč.

21. Podle ustanovení § 32 odstavce 1 exekučního řádu účinného do 31. 12. 2012 exekutor odpovídá za škodu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor odpovídá za škodu i tehdy, byla-li škoda způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná odpovědnost této osoby podle zvláštních předpisů tím není dotčena. Podle odstavce 2 exekutor se odpovědnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. Podle odstavce 3 odpovědnost státu za škodu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena.

22. Podle ustanovení § 32 odstavce 1 exekučního řádu účinného od 1. 1. 2013 nestanoví-li zvláštní zákon jinak, odpovídá exekutor za škodu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor odpovídá za škodu i tehdy, byla-li škoda způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná odpovědnost této osoby podle zvláštních předpisů tím není dotčena. Podle exekutor se odpovědnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. Podle odstavce 3 odpovědnost státu za škodu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena.

23. Podle článku IV. odstavce 1 novelizačního zákona č. 396/2012 Sb., řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 33e, 44b, 46, § 49 odst. 1 písm. h), § 55c odst. 3, § 66 odst. 4 a § 69a zákona č. 120/2001 Sb., které se použijí ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

24. Podle článku I. novelizačního zákona č. 396/2012 Sb., bodu 14. se v § 262a zákona č. 99/1963 Sb, občanský soudní řád, se doplňuje odstavec 3, který zní:„ (3) Výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, přikázáním pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního ústavu, přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela povinného nebo postižením jiných majetkových práv manžela povinného lze nařídit tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů. Ustanovení hlavy druhé a třetí se použije přiměřeně.“ 25. Podle článku LI novelizujícího § 43 zákona č. 303/2013 Sb., účinného od 1. 1. 2014, exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze vést také tehdy, jde-li o vymáhání dluhu, který vznikl za trvání manželství nebo před uzavřením manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely exekuce považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že bylo rozhodnutím soudu zrušeno společné jmění manželů nebo zúžen jeho stávající rozsah nebo že byl smlouvou zúžen rozsah společného jmění manželů, že byl ujednán režim oddělených jmění nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství.

26. Podle článku LII odstavce 2 zákona č. 303/2013 Sb., účinného od 1. 1. 2014, exekuční příkaz vydaný po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. v řízeních zahájených před nabytím účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. se řídí zákonem č. 120/2001 Sb., ve znění účinném po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb.

27. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], soudní exekutor může exekučním příkazem nařídit provedení exekuce pro peněžitou pohledávku vůči povinnému, jde-li o vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, jen v exekučním řízení zahájeném po [datum], a to za použití ustanovení § 52 odst. 1 ex. ř., resp. ustanovení § 60 ex. ř. Byla-li však exekuce zahájena před [datum], je soudní exekutor povinen postupovat podle právní úpravy exekučního řádu a občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012. Na uvedeném závěru nic nemění ani [příjmení] [jméno] bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 303/2013 Sb. (o němž se Důvodová zpráva k tomuto zákonu nezmiňuje). Stanoví-li tento článek, že exekuční příkaz vydaný po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. v řízeních zahájených před nabytím účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. se řídí zákonem č. 120/2001 Sb., ve znění účinném po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb., pak z něj nelze dovozovat, jak to nesprávně učinil odvolací soud, že by i pro exekuční řízení zahájené před [datum] bylo použitelné ustanovení § 262a odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do [datum], neboť exekuční řád ve znění účinném od 1. 1. 2013, tedy po jeho novele provedené zákonem č. 396/2012 Sb., novou úpravu, zakotvenou v ustanovení § 262a odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, neobsahuje, jak již bylo shora uvedeno. Jestliže tedy exekuční řád ve znění účinném do 31. 12. 2012 jako předpis obecný sám konkrétní úpravu, která byla zakotvena v ustanovení § 262a odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, jako v předpisu subsidiárním, nemá, pak je zřejmé, že - vzhledem k ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu, jehož znění nebylo od účinnosti zákona č. 120/2001 Sb. změněno - nelze ustanovení § 262a odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, v exekučním řízení zahájeném před [datum] a prováděném soudními exekutory aplikovat. Je též třeba poukázat na to, že [příjmení] [jméno] bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 303/2013 Sb. se týká jen exekučního příkazu (resp. jeho náležitostí), který je upraven v ustanoveních § 47 až 49 exekučního řádu, a nikoliv rozšíření rozsahu postižitelného majetku pro vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, o mzdu nebo jiný příjem manžela povinného.

28. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], soudní exekutor odpovídá za škodu, kterou způsobil tím, že v době před [datum] vydal příkaz k vymožení pohledávky vůči povinnému srážkami ze mzdy jeho manželky a exekuci tímto způsobem provedl.

29. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/14, pravá retroaktivita napadeného přechodného ustanovení, umožňujícího aplikací ustanovení § 262a odst. 2 o. s. ř. exekučně postihnout dosud nepostižitelný majetek manžela povinného, potenciálně zakládá protiústavní zásah do základního práva manžela povinného na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny. Retroaktivní změna ohledně použitelných způsobů exekuce a rozsahu exekučně postižitelného majetku manžela povinného ve svém důsledku může vést k vyloučení zákonné výluky ze společného jmění manželů, což potenciálně zakládá zásah do ústavně zaručeného základního práva manžela povinného vlastnit a pokojně užívat majetek dle článku 11 Listiny.

30. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], možnost uplatnění nároku na náhradu škody způsobené činností soudního exekutora proti státu není podmíněna tím, že poškozený nemůže nárok úspěšně uplatnit vůči exekutorovi. Novelou exekučního řádu [číslo] 2012 Sb. byl § 32 odst. 1 exekučního řádu změněn tak, že s účinností od [datum] zní:„ Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, odpovídá exekutor za škodu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor odpovídá za škodu i tehdy, byla-li škoda způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná odpovědnost této osoby podle zvláštních předpisů tím není dotčena.“ Podle přechodného ustanovení (části IV bodu 1 zákona č. 396/2012 Sb.) se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 33e, 44b, 46, § 49 odst. 1 písm. h), § 55c odst. 3, § 66 odst. 4 a § 69a zákona č. 120/2001 Sb., které se použijí ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Vzhledem k tomu se na odpovědnost za škodu, která byla způsobena exekuční činností v exekučním řízení zahájeném přede dnem účinnosti novely [číslo] 2012 Sb., tedy i v nyní posuzovaném případě, použije ustanovení § 32 exekučního řádu ve znění před účinností této novely.

31. Podle komentářové literatury (M. Kasíková, Exekuční řád, 3. vydání, 2013, s. 698 – 704), Přechodná ustanovení označená jako část IV. novely exekučního řádu provedené zákonem č. 396/2012 Sb. jednoznačně stanoví, která nová nebo změněná ustanovení lze použít i na řízení zahájená přede dnem účinnosti novely, tedy v řízeních, kdy byl návrh na nařízení exekuce podán k exekutorovi do [datum]. Tato přechodná ustanovení snad s drobnou výjimkou bodu 3 nečiní v praxi žádné obtíže. Naopak potíže v praxi vyvolává výklad přechodných ustanovení novely občanského soudního řádu, které jsou obsaženy v části II. stejné novely provedené zákonem č. 396/2012 Sb. Novela o. s. ř. totiž s sebou přinesla řadu změn v jednotlivých způsobech provedení exekuce a také v postihu výlučného majetku manžela povinného. Pro všechny tyto změny platí pravidlo uvedené v bodu 1. přechodných ustanovení v části II, tedy že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti novely o. s. ř. se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Vycházíme-li z výkladu § 35 odst. 2 exekuční řádu, podle něhož je exekuční řízení zahájeno dnem, kdy exekuční návrh došel exekutorovi, pak je třeba novelizovaná ustanovení o. s. ř. aplikovat jen v exekucích, kde byl návrh exekutorovi podán až po účinnosti novely, tedy po [datum]. Tento výklad, vycházející z doslovného znění zákona, zcela nepochybně vždy uspěje z hlediska dalšího soudního přezkumu případných kroků exekutora. Nelze však přehlédnout, že dosavadní praxe při všech předcházejících novelách o. s. ř. vždy bez bližšího zdůvodnění (bez ohledu na znění či absenci přechodných ustanovení) vycházela z toho, že při aplikaci novelizovaných ustanovení o. s. ř. v exekučním řízení je rozhodným okamžik, kdy byl exekutorem vydán exekuční příkaz, kterým byl zvolen konkrétní způsob postihu majetku povinného. Podmínky zvoleného způsobu se vždy posuzovaly k okamžiku vydání exekučního příkazu a nadále se postup v exekuci řídil v té době platnými ustanoveními o. s. ř. upravujícím zvolený způsob. Zajisté se proto i v praxi po [datum] setkáme s postupem podle tohoto názoru.

32. Žalobu soud shledal jako nedůvodnou v obou nárocích na náhradu škody, a proto návrh žalobce na narazení škody, kterou mu měla žalovaná způsobit, zamítl.

33. Předně však soud konstatuje, že postup žalované, kdy žalobci strhávala část důchodu pro splacení dluhu jeho manželky, shledal jako rozporný s právními předpisy. V době vydání exekučního příkazu dne [datum] nebylo v dané věci možné exekucí postihnout majetek manžela povinného, neboť exekuční řízení bylo zahájeno před [datum]. Soud se tak plně ztotožňuje s judikaturou, na kterou odkázal žalobce (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) a s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/14. Jak uvádí komentář k exekučnímu řádu z roku 2013, exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy byl podán návrh na nařízení exekuce a nikoli dnem, kdy byl vydání exekuční příkaz určující konkrétní způsob exekuce. Návrh na zahájení exekuce byl podán dne [datum]. Dle novely exekučního řádu [číslo] 2012 Sb. se mělo exekuční řízení zahájené před účinností této novely dokončit podle dosavadních předpisů. Podle předpisů účinných před [datum] však nebyl účinný § 262a odst. 3 o. s. ř., který od [datum] umožnil exekuci příjmů manžela povinného. Uvedené již nemohla zhojit ani novelizace exekučního zákona č. 303/2013 Sb., neboť ta byla účinná až od [datum], tedy po vydání exekučního příkazu postihujícího příjmy žalobce.

34. Je však nutné odlišit použitelnou právní úpravu pro exekuční řízení jako takové a právní úpravu použitelnou pro posouzení pasivní věcné legitimace žalované, tedy ustanovení upravující odpovědnost za škodu a komu ji přičíst. Znění ustanovení § 32 exekučního řádu účinné před [datum] umožňovalo uplatnit odpovědnost jak ve vztahu vůči státu, tak ve vztahu k exekutorovi, který škodu způsobil. Ustanovení § 32 exekučního řádu účinného po [datum] umožnilo uplatnit odpovědnost za činnost exekutora spojenou s vydáváním exekučních příkazů pouze proti státu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Žalovaná se dopustila porušení povinnosti vydáním exekučního příkazu dne [datum]. Ten byl žalobci doručen dne [datum]. Poprvé byl žalobci vyplacen nižší důchod dne [datum], neboť dle [obec] správy sociálního zabezpečení docházelo k výplatě důchodu osmého dne měsíce. O tom, v jaké výši mu vznikla škoda, věděl žalobce od července 2013, neboť nedostal plnou částku důchodu. Kdo mu škodu způsobil, mu muselo být zřejmé z exekučního příkazu doručeného do jeho vlastních rukou dne [datum]. Až do června 2014 mu byl částečně důchod strháván, a to právě tak, že dostal nižší částku důchodu. Kdo je odpovědný za vznik škody, musí být posuzováno dle aktuální právní úpravy účinné v době, kdy došlo k porušení normy bez ohledu na skutečnost, že porušena byla norma účinná před 1.1 2013. I občanský zákoník v přechodném ustanovení v § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., zachovává koncepci, kdy se má aplikovat norma, která je účinná v době porušení povinnosti. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], pak není na daný případ aplikovatelný, protože veškerá v daném případě posuzovaná činnost exekutora, která měla způsobit škodu, spadala do období před [datum]. Jednalo se o případ, kdy na účtu exekutorského úřadu v roce 2010 nezbyly po smrti exekutora v roce 2009 žádné finanční prostředky.

35. V případě sporu žalobce a žalované příkaz, který měl škodu způsobit, byl vydán až za účinnosti novelizovaného ustanovení § 32 exekučního řádu a právě exekuční řád ve znění v době vydání exekučního příkazu (resp. jeho doručení a následného částečného stržení důchodu) musí být na danou věc aplikován. Pokud článek IV. odstavce 1 novely č. 396/2012 Sb., hovoří o aplikaci norem účinných před novelou pro řízení zahájená přede dnem účinnosti novely, jedná se pouze o„ řízení“, nikoli o hmotněprávní pravidla určující, komu lze danou škodu přičíst.

36. Soud dále neshledal, že by tu byly okolnosti pro přiznání náhrady škody ani na základě dobrých mravů, jak na to upozorňoval žalobce. Povinná – manželka žalobce na základě vykonatelného titulu skutečně dlužila sporovanou částku, a pokud by bylo exekuční řízení zahájeno o deset měsíců později, exekutorka by byla oprávněna strhnout část důchodu manžela povinné. Právní úprava byla v době vydání exekučního příkazu nepřehledná, co se týká otázky, zda bylo možné postihnout příjmy manžela povinného, kdy sám Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 1/14 konstatoval, že situace se zkomplikovala i vydáním zákona č. 303/2013 Sb., který v ustanovení čl. [jméno] bodu 2. zpětně legalizoval postup, kdy byly příjmy strhávány manželu povinného. Žalobce měl v době porušení povinnosti exekutorky jasný nástroj, jak se nezákonně stržené částky domoci na státu. To že došlo v roce, kdy škoda vznikla k novelizaci exekučního řádu, která sjednocovala odpovědnost státu za činnost notářů a exekutorů, nelze klást k tíži žalované.

37. Soud tak žalobu v tomto nároku zamítl pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalované.

38. Žalobce dále ani neprokázal, proč požaduje náhradu škody ve výši 1 500 Kč, odkázal pouze na svá podání adresovaná žalované v průběhu exekučního řízení. Nedoložil však, proč požaduje právě náhradu škody ve výši 1 500 Kč, jak došel právě k této částce. Dle soudu nelze pouze paušálně vyměřit částku 300 Kč za každé z pěti podání adresovaných žalované (ze dne [datum], dne [datum], dne 2. 6 2015, dne [datum] a dne [datum]). Žalobce měl prokazovat skutečnou výši škody, nikoli paušalizovanou. Nadto podání ze dne [datum] je podepsané povinnou [jméno] [příjmení], ne žalobcem.

39. Soud pak ve výroku I. částečně řízení zastavil v souladu ustanovením § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), neboť v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým soud rozhodoval o částečném zastavení řízení, nebylo zastaveno co do úroku z prodlení, ale pouze co do jistiny. Soud proto doplnil zastavení o zastavení do zákonného úroku z prodlení.

40. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 150 o. s. ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu účastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. O možné aplikaci uvedeného ustanovení byli oba účastníci vyrozuměni na jednání u soudu dne [datum]. Soud v předmětné věci dospěl k závěru, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání žalované náhrady nákladů řízení. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaná skutečně porušila právní předpisy umožňující exekucí postihnout příjem manžela povinného. Ač byla tedy procesně úspěšná a soud žalobu zamítl, nepřiznal jí s ohledem na porušení povinnosti vydáním exekučního příkazu postihujícím příjmy manžela povinného náhradu nákladů řízení. Soud rovněž dále zohlednil, že žalobce je starobní důchodce.

Poučení