7 C 60/2023 - 70

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Filipa Janka a přísedících Bc. Aleny Zbožínkové a Stanislava Plocka ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] s.r.o., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalované okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 6. 12. 2022, je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 328 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u soudu dne 2.2.2023 se žalobkyně domáhala určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru jeho okamžitým zrušením ze dne 6.12.2022. Tvrdila, že mezi ní a žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne 1.10.2021, následně změněné dodatkem ze dne 1.1.2022 vznikl pracovní poměr. Ten byl sjednán na dobu neurčitou a dohodnutým druhem práce, který na jeho základě žalobkyně pro žalovanou vykonávala byla obsluha čerpací stanice [Anonymizováno], přičemž sjednaným místem výkonu práce byla čerpací stanice pohonných hmot v [adresa].

2. Uvedla, že poté, kdy jí nebyly poskytnuty výplatní lístky za měsíc listopad a prosinec 2022 se obrátila na mzdovou účetní Ing. [jméno FO], která jí v té souvislosti poslala žádané výplatní lístky a sdělila jí, že si nepřebírá poštu a byl s ní dne 6.12.2022 ukončen pracovní poměr. Dne 18.1.2023 se žalobkyně setkala se zaměstnankyní žalované [jméno FO], která jí předala poštovní obálku s dokumentem nazvaným Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem datovaným dne 6.12.2022. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo odůvodněno následovně „ Dne 11.8.2022 jste požádala zaměstnavatele o dovolenou v měsíci listopad 2022 v délce 13 ti dvanáctihodinových směn, což dělá 156 hodin. Dne 1.11.2022 jste na dovolenou nastoupila, ale k tomuto dni jste měla nevyčerpaných jen 101 hodin dovolené. Po vyčerpání hodin dovolené jste už do zaměstnání nenastoupila, ani jste nezkontaktovala provozní, jednatele či žádného kolegu. Tím jste se dopustila porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a dle § 55 odst. 1, písm. b) Vám rušíme pracovní poměr ke dni 6.12.2022. „ 3. Žalobkyně oznámila žalované dne 25.1.2023, že trvá na svém dalším zaměstnávání, žalovaná jí však práci nepřidělila. Proto byla žalobkyně nucena podat žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru.

4. S daným Okamžitým zrušením pracovního poměru žalobkyně z vícero důvodů nesouhlasila. Předně uváděla, že žalovaná při jeho doručování prostřednictvím poštovních služeb nedodržela pravidla pro doručování písemností týkajících se skončení pracovního poměru dle § 334 zák. práce a násl., a považuje je za neúčinné. Bylo totiž zasíláno na nesprávnou adresu: [adresa], žalobkyně však během trvání pracovního poměru oznámila žalované, že její novou doručovací adresou je: [adresa]. Na tuto adresu jí však zasíláno nebylo. Okamžité zrušení pracovního poměru jí tak mohlo být doručeno nejdříve dne 18.1.2023, kdy jí bylo osobně předáno paní [jméno FO]. Dále považovala odůvodnění Okamžitého zrušení pracovního poměru za zcela neopodstatněné. Podle žalobkyně se s žalovanou dohodla na tom, že bude v období od 31.10.2022 do 25.11.2022 čerpat dovolenou ve dnech, ve kterých má dle rozvrhu pracovní doby naplánované směny. Po ukončení tohoto období nemohla žádné směny zameškat, neboť jí ve výkonu práce bránily překážky na straně žalované, které spočívaly v uzavření čerpací stanice [Anonymizováno] v [adresa] z důvodu rekonstrukce této čerpací stanice, kdy jediným sjednaným místem výkonu práce žalobkyně byla právě tato čerpací stanice. O těchto překážkách na straně žalované byla žalobkyně žalovanou informována již v říjnu 2022, tedy ještě před nástupem na dovolenou, kdy jí bylo sděleno, že z důvodu rekonstrukce čerpací stanice vzniknou na straně žalované od 7.11.2022 překážky v práci s tím, že se žalobkyně až do skončení rekonstrukce nemá dostavovat do práce, neboť čerpací stanice bude uzavřena. Trvání těchto překážek v práci jí bylo následně potvrzeno směnovou vedoucí žalované, paní [jméno FO]. Z uvedeného je zřejmé, že se nemohla dopustit neomluvené absence v práci, jelikož jí ( a to již ode dne 7.11.2022 ) bránily ve výkonu práce překážky na straně žalované. Žalobkyně rovněž namítala, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru nebyl dostatečně konkretizován a skutkově vymezen, když z něj není vůbec zřejmé, ve kterých dnech, či po jak dlouhou dobu měla žalobkyně neomluveně zmeškat své směny. Dny čerpání dovolené jsou navíc nesprávně, nesrozumitelně a zmatečně žalovanou vyznačeny i ve výplatním lístku za listopad 2022. Dle žalobkyně tak není jasné, v čem konkrétně spočívá žalovanou tvrzené hrubé porušení pracovní kázně. Konečně žalobkyně zmínila nutné zkoumání intenzity porušení pracovní kázně a poukazovala na to, že po celou dobu, po kterou u žalované pracovala, vykazovala dobré pracovní výsledky, její postoj k plnění pracovních úkolů lze označit za více než příkladný. Nutno přihlédnout k tomu, že zcela legitimně vycházela ze sdělení žalované ( jejích pracovníků ), že se pro trvající rekonstrukci čerpací stanice nemá dostavovat do zaměstnání. Žalovaná také v tomto období nikdy nekontaktovala žalobkyni, aby nastoupila zpět do práce. V tomto ohledu je zjevné, že případné zavinění ohledně její nepřítomnosti v práci v uvedeném období by bylo zanedbatelné. Trvala však na tom, že právě pro existenci překážek v práci na straně žalované, se ani nemohla porušení pracovní kázně dopustit. Pokud by však bylo připuštěno, že pracovní kázeň porušila, s odkazem na výplatní lístek za prosinec 2022 uvedla, že se v období dne 1.12.2022 až dne 6.12.2022 nemohla dopustit čtyř neomluvených směn, nýbrž pouze tří, když tyto měla naplánovány na dny 2.12.2022, 3.12.2022 a 4.12.2022. Důvodem pro rozvázání pracovního poměru zaměstnance okamžitým zrušením pracovního poměru však může být dle judikatury až absence v délce 5 a více dnů ( NS ČR sp.zn. 21 Cdo 2542/2007 ). Nakonec sama žalovaná dle žalobkyně nemá jasno v tom, co bylo důvodem ukončení jejího pracovního poměru a zda se skutečně dopustila porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, neboť v jí vystaveném potvrzení pro účely posouzení nároku na čerpání podpory v nezaměstnanosti, žalovaná v rámci příslušného vyplňovaného pole, takovou skutečnost neuvádí. Podle žalobkyně se žalovaná účelově pokusila co nejrychleji s ní ukončit pracovní poměr a vyhnout se také povinnosti vyplácet jí náhradu mzdy za překážky v práci na straně žalované.

5. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a považovala ji za nedůvodnou a neopodstatněnou. Trvala na tom, že v měsíci listopadu čerpala žalobkyně dovolenou nad rámec hodin, na které měla dle pracovní smlouvy a zákoníku práce nárok. Byť žalobkyně po ukončení dovolené nenastoupila do práce, žalovaná jí za celý měsíc listopad zaplatila mzdu ve výši, která odpovídá řádně odpracovaným směnám dle pracovní smlouvy. Vzhledem k tomu, že v prosince 2022 již měla žalobkyně vyčerpánu veškerou dovolenou, žalovanou jako zaměstnavatele nikterak nezkontaktovala a do práce vůbec nenastoupila ( tj. byla záměrně zcela pasivní ), byly jí v měsíci prosinci 2022 vykázány v rozsahu směn, které měla odpracovat, absence. Z toho důvodu jí byl také ke dni 6.12.2022 okamžitě zrušen pracovní poměr, neboť žalobkyně patrně chtěla pokračovat v její dosud zavedené praxi – pobírání mzdy za práci, kterou nevykonávala a k jejímuž výkonu se vůbec nehlásila. Je třeba zdůraznit, že žalobkyně byla zcela pasivní, s žalovanou či jí pověřenými pracovníky nekomunikovala, byť měla telefonní či jiné spojení plně k dispozici. Nikdy se osobně nedostavila za účelem domluvy, byť věděla, že zaměstnavatele či jeho pověřené pracovníky může zastihnout. Neprojevovala zájem o práci a úplně se odmlčela, ani se na žalovanou neobrátila s tím, že s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasí a že by chtěla u žalované dále pracovat. Až dne 16.1.2023 kontaktovala účetní Ing. [jméno FO] s žádostí o dodání potřebné dokumentace k tomu, aby se mohla přihlásit na Úřad práce. Při té příležitosti bylo žalobkyni dokonce nabídnuto, zda opět nechce nastoupit od 20.1.2023 nastoupit do práce u žalované, neboť v tomto období probíhaly dokončovací a přípravné práce za účelem otevření provozovny žalované. Žalobkyně však tuto práci odmítla a následně se žalované již neozvala. Žalovaná rovněž odmítala tvrzení, že by žalobkyně byla příkladným zaměstnancem, což dokládala zvýšením mzdy. Podle žalované nevynikala žalobkyně žádnou extra pracovní výkonností, byla spíše průměrným, či podprůměrným zaměstnancem. Mzdy se zvyšovaly plošně všem zaměstnancům s ohledem na inflaci a ekonomickou situaci. Nesouhlasila rovněž s tím, že by nesprávně doručovala žalobkyni výpověď. Ta byla zaslána žalovanou na adresu žalobkyně, kterou měla k dispozici a kde si žalobkyně vždy bez výhrad poštu přebírala. Změna doručovací adresy žalobkyně nebyla žalované řádným způsobem oznámena. Se všemi ostatními zaměstnanci se vždy na veškerých podmínkách výkonu práce domluvili ( tj. vždy věděli, zda zůstanou domu z důvodu překážek práce na straně zaměstnavatele či zda jim bude přidělena náhradní práce ) a tito spokojeně pracují u žalované dodnes. Jen se žalobkyní byla domluva problematická, neboť odmítala s žalovanou komunikovat a razila zcela pasivní přístup. Žalovaná tedy žádala, aby soud podanou žalobu zamítl.

6. V replice k vyjádření žalované se žalobkyně vyjádřila ke stavu své čerpané dovolené a uvedla, že se s žalovanou ( s původním vedením ) domluvila, že bude čerpat dovolenou ode dne 31.10.2022 do dne 24.11.2022. Tuto dohodu ze dne 9.8.2022 žalovaná respektovala a také ani ve výplatním lístku za listopad 2022 nijak neuvedla, že by evidovala u žalobkyně absenci v práci. Především však zmínila, že bezprostředně po ukončení čerpání dovolené ( volna ) v den, na který neměla nařízenou směnu, kontaktovala směnovou vedoucí žalované, paní [jméno FO], která jí potvrdila, že na straně žalované trvají překážky v práci spočívající v uzavření čerpací stanice v [adresa] z důvodu její rekonstrukce a stále platí, že se nemá až do skončení rekonstrukce dostavovat do práce a že ohledně návratu do práce bude zaměstnavatelem informována. Uvedené překážky v práci, které vznikly dne 7.11.2022, trvaly nepřetržitě nejméně do dne 18.1.2023, kdy bylo žalobkyni předáno Okamžité zrušení pracovního poměru. Jelikož měla žalobkyně v listopadu ke dni 1.11.2022 nevyčerpanou dovolenou v rozsahu 118,5 hodiny, je zřejmé, že nemohla v listopadu žádnou směnu zameškat, a to bez ohledu na to, jaká část dovolené byla žalobkyní čerpána. Pokud trvají překážky v práci na straně zaměstnavatele, kdy zaměstnavatel navíc o těchto překážkách v práci informuje zaměstnance s tím, aby se do okamžiku jejich skončení nedostavoval do práce, nemůže absence v práci vzniknout, a to ani v případě vyčerpání dovolené. Což platí i pro měsíc prosinec 2022, v průběhu něhož, stále trvaly překážky v práci na straně žalované. Odmítla tvrzení žalované, že by se do práce nedostavovala z důvodu své pasivity či laxnosti, nýbrž proto, že trvání překážek v práci po ukončení dovolené jí bylo potvrzeno paní [jméno FO]. Žalovaná navíc žalobkyni nikdy, a to až do předání Okamžitého zrušení pracovního poměru, neoznámila a nedala vědět, že by překážky v práci skončily, či že by se měla dostavit do práce. Tvrzení žalované, že žalobkyně nevynikala žádnou extra pracovní výkonností je v rozporu s pravidelnými prémiemi, které žalobkyně dostávala za dobře odvedenou práci.

7. Při jednání dne 16.1.2024 žalobkyně doplnila, že poté, co byla dočerpána dovolená, jediná komunikace mezi ní a žalovanou byla ta, jež je soudu předkládána, kdy žádala o zaslání výplatních pásek a v souvislosti s tím jí pak bylo ze strany žalované sděleno, že s ní byl okamžitě zrušen pracovní poměr, ani v této komunikaci nebyla nikdy vyzývána k tomu, že by měla do práce nastoupit. V prosinci od 1. do 6. měla žalobkyně plánované 3 směny, rozvržení směn fungovalo ústní formou. Byl tam cyklus, věděli, kdy, kdo jde na ranní, kdo má kdy, jaké směny, zadávala to kolegyně, věděli, kdy mají jít do práce. Bylo to tak dané, že když má jít do práce, tak ve které dny má jít. Klasický krátký a dlouhý týden. K předložené SMS zprávě z 25. 10. 2022 ( viz. bod 8 a 16 rozsudku ), uvedla žalobkyně, že je to vytrženo z kontextu. V říjnu se změnilo vedení a pan [Anonymizováno] za žalovanou jednal se zaměstnanci s tím, že jim říkal, že s ohledem na plánovanou rekonstrukci čerpací stanice nastane u zaměstnavatele překážka v práci. S tím, že věc měla být řešena tak, že by byly ukončeny pracovní poměry, zaměstnanci by šli na Úřad práce a pak by měly být uzavřeny pracovní poměry nové a měly znovu do práce nastoupit. Žalobkyně s tímto nesouhlasila, tedy s tím, že by ukončila pracovní poměr a nastoupila by pak pod nově podepsanou pracovní smlouvou. Poukazuje k tomu rovněž, že ta SMS zpráva jí byla doručena 25. října, tedy ještě předtím, než nastoupila domluvenou dovolenou, a i po této zprávě po jejím obdržení i nadále chodila do práce, do té doby, než nastoupila dovolenou. Tedy respektovala, že má uzavřený pracovní poměr a do té doby, než odletěla za dcerou do Austrálie, tak také do práce chodila.

8. Při jednání dne 16.1.2024 zástupce žalované uvedl, že si myslí, že postupovali v souladu se vším. Žalobkyně tvrdila, že do práce nenastoupí, k čemuž předložil soudu print screen obrazovky z SMS komunikace s žalobkyní. Má za to, že žalovaná žalobkyni nic nedluží. Nemůže hodnotit pracovní výkony žalobkyně, neboť čerpací stanici koupili v říjnu 2022. Nechce pomlouvat, ale vyjádření spolupracovnic žalobkyně nebyla úplně pozitivní. Uvádí, že na vše je tam paní provozní, neví, jestli v tom prosinci to byly 3 směny nebo 5 směn. Neví, jakým způsobem si to žalobkyně vypočítává. K tvrzené překážce v práci na straně zaměstnavatele uváděl, že holky normálně chodily do práce, pomáhaly uklízet, zametat, čistit okna. Chodily normálně do práce, byť ne na 8 hodin, nebo na každý den, ale kdo chtěl pracovat, tak pracovat mohl a určitě k tomu byla vyzvána také žalobkyně. Není schopen uvést, kdo a kdy žalobkyni k tomu vyzýval. To by se musel zeptat paní provozní [jméno FO]. K dotazu, zda absence žalované měla pro zaměstnavatele nějaké důsledky, sdělil pouze, že někdo o práci stojí, někdo ne.

9. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti:

10. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 1.10.2021 pracovní smlouvu na dobu neurčitou, podle které vykonávala druh práce: obsluha čerpací stanice [Anonymizováno], místem výkonu práce byla čerpací stanice [Anonymizováno], [adresa]. [adresa]. Za výkon práce byla sjednána mzda ve výši 107 Kč za hodinu, tato byla po třech měsících zvýšena na 114 Kč za hodinu. Náplní práce žalobkyně byla „ slušná, korektní a ochotná obsluha zákazníků, dodržování pracovních pokynů, doplňování zboží v prodejně, dodržování čerpací stanice v čistotě a plnění příkazů vedoucího čerpací stanice nebo osoby jím určené „ ( pracovní smlouva ze dne 1.10.2021, dodatek k pracovní smlouvě ze dne 1.1.2022 ).

11. Pracovní poměr žalobkyně byl ze strany žalované ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 6.12.2022. Žalovaná ho odůvodnila následovně: „ Dne 11.8.2022 jste požádala zaměstnavatele o dovolenou v měsíci listopad 2022 v délce 13 ti dvanáctihodinových směn, což dělá 156 hodin. Dne 1.11.2022 jste na dovolenou nastoupila, ale k tomuto dni jste měla nevyčerpaných jen 101 hodin dovolené. Po vyčerpání hodin dovolené jste už do zaměstnání nenastoupila, ani jste nezkontaktovala provozní, jednatele či žádného kolegu. Tím jste se dopustila porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a dle § 55 odst. 1, písm. b) Vám rušíme pracovní poměr ke dni 6.12.2022. „ Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni zasíláno na adresu [adresa], kterážto byla uváděna v pracovní smlouvě. Zásilka se vrátila nevyzvednuta zpět žalované. Z SMS komunikace mezi žalobkyní a zaměstnankyní žalované paní [jméno FO], bylo zjištěno, že jí žalobkyně dne 16.6.2022 hlásila změnu trvalého bydliště na adresu: [adresa] ( okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 6.12.2022, obálka s vrácenou zásilkou s datem 7. 12. 2022, SMS zpráva ze dne 16. 6. 2022 adresovaná paní [jméno FO] ).

12. O okamžitém zrušení pracovního poměru se žalobkyně dozvěděla až poté, kdy počala poptávat výplatní pásky za měsíc listopad a prosinec 2022. Účetní žalované Ing. [jméno FO] jí dne 16.1.2023 spolu se zasláním žádaných výplatnic sdělila, že si nepřebírá poštu a dne 6.12.2022 s ní byl ukončen pracovní poměr. Načež žalobkyně požádala o zaslání „ oné výpovědi „ ať se může přihlásit na Úřad práce, zmínila znovu novou trvalou adresu a skutečnost, že od žalované žádnou doporučenou poštu neobdržela. V odpovědi jí bylo sděleno, že vrácená obálka se všemi doklady je u paní [jméno FO]. Okamžité zrušení pracovního poměru tak bylo žalobkyni doručeno až dne 18.1.2023, kdy se setkala se zaměstnankyní žalované [jméno FO], která jí obálku s listinou předala. S účetní žalované paní [jméno FO] komunikovala žalobkyně ještě později, kdy jí účetní zasílala scan výstupních dokumentů a oznamovala, že její ukončení pracovního poměru je platné. ( emailová korespondence mezi žalobkyní a účetní žalované ze dne 16.1.2023 a ze dne 29.1.2023, výslech svědkyně [jméno FO] a svědka [Anonymizováno] ).

13. S tím, že by ukončení jejího pracovního poměru mělo být platné žalobkyně nesouhlasila a dne 25.1.2023 adresovala prostřednictvím svého zástupce žalované odůvodnění svého pohledu na neplatnost a neopodstatněnost okamžitého zrušení pracovního poměru se sdělením, že trvá na dalším zaměstnávání ( dopis zástupce žalobkyně žalované s datem 25.1.2023 ).

14. K čerpání dovolené ze strany žalobkyně bylo zjištěno, že bylo učiněno po dohodě s tehdejším jednatelem žalované [jméno FO] a týkalo se dnů 31.10.2022 a 1.11.2022 až 24.11.2022, tato dohoda byla zaznamenána v písemné podobě dne 9.8.2022. Řádnému čerpání dovolené žalobkyní svědčí rovněž výplatní lístek za listopad, ve kterém je uváděna řádná dovolená ve dnech 1-4, 7-11, 14-16, 18, 21-23 a 24. Za měsíc listopad 2022 také byla žalobkyni hrazena mzda, aniž by bylo řešeno, že čerpání dovolené, co se týče počtu hodin, neodpovídá. V prosinci 2022 však již žalovaná uváděla absenci žalobkyně ve dnech 1 – 6, kdy se dle ní absence měla týkat 4 dnů, tj. 36 hodin ( oznámení o řádné dovolené s datem 9. 8. 2022 razítkem a podpisem žalované za tehdejšího majitele [jméno FO], výplatní lístek žalobkyně za období listopadu 2022 a prosince 2022 ).

15. Ve věci bylo dále zjištěno, že žalobkyni byly po dobu jejího pracovního poměru přiznávány v některých měsících prémie a žalobkyně pracovala také o víkendech, svátcích, v noci a přesčas (výplatní listy za období listopadu 2021, prosince 2021, září 2022 a října 2022 ). V potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti zpracovaném paní [jméno FO] ( tou, jíž byla oznamována změna adresy ) bylo uvedeno, že zaměstnání žalobkyně trvalo od 1.10.2021 do 6.12.2022 a podle vyplněné kolonky nebylo skončeno dle § 55 odst. 1, písm. b) zák. práce potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti s datem 18.1.2023 ).

16. Z náhledu obrazovky mobilního telefonu byl zjištěn text adresovaný žalobkyní žalované „ Dobrý den, pane [Anonymizováno]. Po jednání s panem [jméno FO] vám mám sdělit, že už se mnou nemá nic do činění a vyřídit si to mám s vámi. Novou smlouvu nepodepíšu a k vám nenastoupím. Kvůli vzniklé překážce v zaměstnání od vás očekávám výpověď k 31.10.2022 a k tomu dle zákoníku práce dvouměsíční odstupné plus proplacení zbývající řádné dovolené. Děkuji, s pozdravem [Jméno zainteresované osoby 0/0] „ ( print screen obrazovky z korespondencí s datem 25.10. ).

17. Ve věci byla soudem slyšena jako svědkyně [jméno FO] ( č.l. 62 - 64 ), která vypověděla, že u žalované pracovala a pracuje jako vedoucí čerpací stanice. Co je předmětem sporu ví, je s tím obeznámena, hovořila o tom s majitelem čerpací stanice. K výzvě, aby se vyjádřila k tomu, co ví o ukončení pracovního poměru s žalobkyní a dále o tom, jak fungovala či nefungovala čerpací stanice v období prosince 2022 a ledna 2023, sdělila, že ukončení pracovního poměru ještě asi zřejmě neproběhlo. K dotazu soudu doplnila, že žalobkyně nepodepsala dohodu, sama nedala výpověď, ona jí osobně řekla, že pracovní poměr trvá a žalobkyně do práce nepřišla. V době, kdy převzal nový majitel čerpací stanici šla žalobkyně na dovolenou, to měla dohodnuto, problém byl, že když ukončila tu dovolenou, tak se nijak neohlásila, že by chtěla nastoupit a pokračovat v práci. Když se žalobkyně sama přišla v lednu zeptat, řekla jí svědkyně, že má nastoupit určitý v den do práce a ona nepřišla. Žalobkyně chtěla doklady po paní účetní a ta jí psala, že doklady má ona svědkyně, přesnější dataci by našla v SMS zprávách, z hlavy ji přesněji říci nedokáže. Pokud se jedná o provoz čerpací stanice v prosinci a lednu, probíhala rekonstrukce, ostatní zaměstnanci chodili na jiné čerpací stanice, neboť mají více čerpacích stanic, nebo uklízeli. Práce by se našla. Dávalo se zboží do regálu, v práci byla žalobkyně potřeba, ale ona se po ukončení dovolené neohlásila, jí osobně, ani majiteli.

18. K dotazům svědkyně doplnila k návštěvě žalobkyně v lednu, že žalobkyně nechtěla podepsat dohodu a ona jí říkala, že jí výpověď nedávají a pokud nechce skončit dohodou, tak ať přijde v pátek do práce, že pracovní poměr trvá, že přijdou všichni, že se bude uklízet a doplňovat zboží. Žalobkyně nepřišla. Myslí, že ani neměla v plánu pokračovat. Říkala v práci, že určitě nebude pro nového majitele pracovat, když docházelo k té změně majitele. Informaci o úklidu a doplňování zboží svědkyně vztahovala rovněž k měsíci lednu, kdy již chodili do práce, vytíralo se, umývaly okna a když přijel dodavatel, tak se dávalo zboží do skladu. Ona sama byla na čerpací stanici v prosinci a lednu nepravidelně a to tehdy, když to bylo potřeba. Uklízela s ostatními a doplňovala zboží. Doplnění zboží i úklid se takto běžně provádí i při normálním provozu čerpací stanice.

19. Jiná výzva k nástupu žalobkyně do práce, než ta, o níž hovořila, jí dána nebyla. Svědkyně mluvila s žalobkyní pouze jedenkrát v lednu, nikdy se jí žalobkyně neozvala. K dalším postupu po návratu z dovolené uvedla svědkyně, že žalobkyně byla ujištěna, že pracovní poměr trvá, že ji nikdo nechce vyhazovat, předpokládali, že až přijde z dovolené, že bude normálně pokračovat v práci. Zmínila také, že v říjnu při předávání té pumpy žalobkyně prohlásila, že k novému majiteli nenastoupí. Neví, co tím myslela, pracovní smlouva trvala dále. Nikdo výpověď nedostával. Jestli i po tomto sdělení pracovala dále, neví. Po návratu z dovolené, když se žalobkyně neozvala, uvedla k řešení té situace, že se spíše podivovali nad tím, že žalobkyni skončila dovolená a ona se nestará o to, že by měla přijít do práce. Divili se, co s ní je, nevěděli, jestli s ní mají počítat.

20. Kolik služeb měla mít žalobkyně v prvním týdnu v prosinci svědkyně nevěděla. Potvrdila, že služby jsou stanoveny předem, jedná se o navazující směny, které jsou jasně dané, pokud tam nejsou nějaké změny nebo záskoky. Pokud by si vzal člověk kalendář, tak si může spočítat směny na půl roku dopředu. K informovanosti o rozvrhu směn svědkyně dále sdělila, že informaci, kdy mají jít do práce, zaměstnancům dávána nebyla, každý to věděl. Směny tam byly dané, nebyly předepisovány, každý si psal do knihy docházky a věděl dopředu, kdy má být v práci. Docházka byla takto vedená v písemné formě. Pokud se jedná o dobu rekonstrukce listopad, prosinec, leden, neví přesně. Po dobu rekonstrukce byla čerpací stanice uzavřena pro zákazníky. Otevřeno pro zákazníky bylo 1. nebo 2. února. Po dobu rekonstrukce tam pracovali zaměstnanci paní [jméno FO], paní Tůmová, ta tam již nepracuje, paní [jméno FO], ta byla nemocná. Pracovali, pokud to bylo potřeba. Když to nešlo, tak pracovali na jiných čerpacích stanicích, když to tam byla rozkopané, tak tam nemohli být. K časovému určení, v jaké dny bylo možno pracovat na čerpací stanici v době rekonstrukce uvedla svědkyně, že když se to připravovalo, když se to chýlilo, když se tam dalo být, tak tam chodili a uklízeli v tom lednu. Myslí, že 90 % odpracovaných hodin v měsíci takto odpracovali, ať to bylo tam nebo na jiné čerpací stanici. V té době žádné dvanáctihodinové směny neprobíhaly, v tom byl rozdíl oproti tomu, jak to bylo předtím. Ústně to nešlo dopředu nějak domluvit. Operativně se domlouvali, co bude třeba druhý den. Na dobu rekonstrukce se ten běžný rozvrh nevztahoval. Pokud by chodila žalobkyně na jiné čerpací stanice, tam byl rozvrh jinak. Po dobu rekonstrukce si docházku vedl každý sám. O rekonstrukci byla žalobkyně informována v moment, kdy se dozvěděli, že nový majitel plánuje rekonstrukci. K dotazu zástupce žalované, jak se pracovalo v prosinci zmínila, že se pracovalo pořád, každý den, bylo tam hodně lidí, jako mraveniště, někdo pracoval venku, někdo pracoval vevnitř. Takto tam pracovali zedníci, demontovaly se stojany, dělo se tam spousta věcí. Velikost prostoru shopu čerpací stanice připodobnila velikosti o něco větší než jednací síň soudu.

21. Slyšen jako svědek byl rovněž manžel žalobkyně [jméno FO] ( č.l. 60 - 61 ). Vypověděl, že o ukončení pracovního poměru se dozvěděli s manželkou 16.1.2023, kdy manželka psala účetní, aby jí poslala výplatní pásky za listopad a prosinec 2022, neboť očekávala, že jí přijde výplata a chtěla vědět, kolik jí přijde na účet. Nevěděla, jak přijdou peníze za období na překážkách v práci. Účetní jí odpověděla, že má výpověď. Manželka se divila, bylo jí sděleno, že si nepřebírá poštu. Pátrali pak na poště a dopátrali se toho, že zásilka byla vrácena zpět žalované. Manželka kontaktovala poté paní provozní [jméno FO], že si výpověď převezme, aby se dozvěděla, o co se jedná, proč má výpověď. Převzali osobně výpověď, nerozuměli tomu, proč by měla mít manželka výpověď, když je stále na překážkách v práci. Na benzinové stanici pracovala manželka asi jeden rok, měla střídavé směny, pravidelný rytmus dlouhý a krátký pracovní týden. Směny určovala směnová vedoucí, jednalo se o pracovní dobu od šesti hodin do šesti hodin, tedy 12 hodinou pracovní dobu a žalobkyně se střídala s paní [jméno FO] pravidelně. Nastala-li nějaká změna, tak si směny prohazovaly. Prvního listopadu nastoupili na dovolenou do zahraničí, vrátili se 24. listopadu. Když se vraceli z letiště, jeli kolem čerpací stanice, ta byla kompletně rozkopaná, byla to holá budova, koukali se se zájmem, jak rekonstrukce pokračuje. A cestou do obchodu, když jezdili, tak sledovali, jak ta rekonstrukce pokračuje a ta probíhala celý prosinec i v lednu 2023. Pamatuje si, že celý prosinec se tam nic nedělo, kromě toho, že tam byl navezen materiál a jen občas tam viděl zedníka nahazovat zeď a sušit ji teplometem. Neviděl tam žádného ze zaměstnanců, či majitele. Nikdy je tam neviděl. V lednu již tam začaly nějaké stavební práce a bylo jim divné, proč tu benzinku jako lukrativní takto uzavřeli, když se tam celý měsíc nepracovalo.

22. K dotazům svědek doplnil, že bydlí přes pole naproti, když vyjdou z domu, tak čerpací stanici vidí, vidí, jestli se svítí či nikoliv. Jezdí do práce kolem ní, i cestou do obchodu jezdí kolem, tedy prakticky denně. Od manželky ví, že volala paní [jméno FO] po návratu z dovolené a ta jí říkala, že ta rekonstrukce je od 7.

11. Pokud jde o konec té rekonstrukce, ví přesně, kdy to bylo, předpokládali, že v lednu manželka nastoupí, pak přišla ta výpověď a pro veřejnost se otevřela čerpací stanice až počátkem února 2023. Pokud jde o rozsah rekonstrukce, není odborníkem, ale byla to totální rekonstrukce. A čerpací stanice byla uzavřena určitě po celou dobu rekonstrukce, bylo to zapáskováno, nešlo tamtudy projet, nebyly tam stojany. Rozhodně to tak bylo i v prvním týdnu v prosinci, bylo to tak celý prosinec i leden, uzavřeno pro veřejnost. Co se týče nějaké obsluhy čerpací stanice, ta tam v daném případě v žádném případě nepracovala, nebylo koho a čím, obsluhovat. I stavební dělníci tam byli asi 2× 3× za celý prosinec, přišlo jim to zvláštní, proč to uzavírali takto, když tam nepracují. K dotazu, zda s někým žalobkyně hovořila po návratu z dovolené, uvedl svědek, že se střídala s paní [jméno FO], tak když se vrátila z dovolené, tak jí kontaktovala. S nikým jiným nehovořila, nebo nikoho jiného nekontaktovala. Pokud jde o ten rozhovor, byl to obvyklý rozhovor, jak se máš, co na dovolené, ale bavily se také o tom, co se děje v práci, jak to probíhá. Takto to slyšel od manželky, že paní [jméno FO] říkala, že až to bude hotové, tak se někdo ozve. K dotazu zástupce žalované, který chtěl vysvětlit, proč se žalobkyně ptala paní [jméno FO], jak tvrdí svědek, když tvrdí, že se ptala vedoucí směny a paní [jméno FO] není vedoucí, svědek sdělil, že paní [jméno FO] brali jako vedoucí směny a že ta směny určuje. Říkali jí tak, proto se ptala manželka paní [jméno FO]. [jméno FO] směny neurčuje.

23. Výslech navržené svědkyně [jméno FO] soud neprovedl. Tato svědkyně byla volána k jednání dne 26.3.2024, z důvodu onemocnění se však omluvila. Jelikož z téhož dne provedeného dokazování bylo možno učinit závěr o skutkovém stavu věci a o žalobě rozhodnout, soud dokazování ukončil a neodročoval za účelem výslechu navržené svědkyně. Doplnění dokazování, jež by si vyžádalo odročení jednání, za dané situace považoval za nadbytečné a nehospodárné.

24. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalobkyně na základě pracovní smlouvy měla vykonávat obsluhu zákazníků na čerpací stanici v [adresa], součástí pracovní náplně bylo též doplňování zboží a udržování čerpací stanice v čistotě. Pracovala ve 12 hodinovém směnném provozu, tzv. krátký a dlouhý týden. Po dohodě s původním jednatelem žalované panem [jméno FO] nastoupila žalobkyně dne 31.10.2022 dovolenou, kterou čerpala až do dne 24.11.2022. V průběhu její dovolené přistoupilo nové vedení žalované k rekonstrukci čerpací stanice v [adresa] a provoz této čerpací stanice byl od 7.11.2022 až do začátku února 2023 přerušen. O rekonstrukci a uzavření čerpací stanice žalobkyně před nástupem na dovolenou věděla, neboť své plány sdělilo nové vedení zaměstnancům po koupi čerpací stanice, hovořilo se o překážkách v práci a zaměstnankyním bylo nabízeno uzavření nové pracovní smlouvy, což v rámci svého vyjádření před soudem potvrdil i jednatel žalované ( č.l. 46 ). Po dobu rekonstrukce, kdy nebyla čerpací stanice v provozu, nebyly směny dodržovány, v průběhu měsíce prosince pracovali na čerpací stanici zedníci a v lednu podle potřeby i zaměstnankyně žalované v rámci úklidových prací a doplňování zboží. Soud vychází z výpovědi svědkyně [jméno FO], která k výzvě soudu, aby vypověděla, jak fungovala, či nefungovala čerpací stanice v období prosince 2022 a ledna 2023, vypověděla, že „ pokud se jedná o provoz čerpací stanice v prosinci a lednu, probíhala rekonstrukce, ostatní zaměstnanci chodili na jiné čerpací stanice, neboť mají více čerpacích stanic, nebo uklízeli, dávalo se zboží do regálu… Ona sama byla na čerpací stanici v prosinci a lednu nepravidelně a to tehdy, když to bylo potřeba. Uklízela s ostatními a doplňovala zboží… „ K doplňujícímu dotazu, k jakému období se vztahuje její výpověď o úklidu a doplňování zboží, hovořila svědkyně o měsíci lednu a k pracím v prosinci zmínila, že tam pracovali zedníci, demontovaly se stojany a dělalo se více věcí. Dle názoru soudu je logické, že v době, kdy na čerpací stanici probíhalo jádro vlastní rekonstrukce a byly konány zednické práce, obsluha čerpací stanice svoji náplň práce vykonávat nemohla a to ani, co se týče úklidu. Úklidové práce a doplňování zboží, které by již bylo možno pod náplň práce žalobkyně podřadit, by tak dle soudu bylo možno vykonávat až v lednu 2023. Rovněž svědkyně [jméno FO] vypověděla, že to ( uklízení a doplňování zboží ) bylo v době, kdy se „ to již chýlilo „, přitom čerpací stanice byla otevřena až v únoru 2023. Pokud je žalobkyni dávána k tíži absence ve dnech 1. až 6. prosince, jedná se o dobu, kdy jí na čerpací stanici v [adresa] nemohla být přidělována práce dle sjednané náplně. Jinou čerpací stanici jako místo výkonu práce v pracovní smlouvě žalobkyně sjednanou neměla. Po návratu z dovolené žalobkyně hovořila telefonicky se zaměstnankyní žalované paní [jméno FO], se kterou se žalobkyně střídala ve směnném provozu a kterou považovala za vedoucí směny, ta jí měla sdělit, že čerpací stanice je stále v rekonstrukci. A že až to bude hotové, tak se někdo ozve. Žalobkyni však, jak vyplývá z výpovědi svědkyně [jméno FO], vedoucí čerpací stanice, nikdo nekontaktoval, a to až do ledna, kdy došlo ke schůzce žalobkyně se svědkyní [jméno FO], tehdy však již bylo učiněno okamžité zrušení pracovního poměru. Žalovaná, jak se podává z jejích vyjádření, a bylo potvrzeno výslechem svědkyně [jméno FO], počítala s tím, že žalobkyně sama bude o práci žádat, ta však, vidouc, že čerpací stanice je stále uzavřena ( bydlí s manželem kousek od ní a jezdili kolem ), se u žalobkyně nehlásila. Ozvala se až v lednu 2023 s žádostí ke mzdové účetní o výplatní lístky a ta jí v písemné komunikace dne 16.1.2023 sdělila, že s ní byl dne 6.12.2022 ukončen pracovní poměr. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni předáno osobně dne 18.1.2023. K nástupu do práce měla být ze strany žalované dle svědkyně [jméno FO] vyzvána právě při té jediné schůzce v lednu 2023. Písemně bylo doloženo, že listinou ze dne 6.12.2022, odesílanou žalobkyni dne 7.12.2022, se žalovaná snažila okamžitě zrušit pracovní poměr s žalobkyni. Z tohoto pohledu působí výpověď svědkyně [jméno FO], která vypověděla, že „ ukončení pracovního poměru ještě asi zřejmě neproběhlo. Žalobkyně nepodepsala dohodu, sama nedala výpověď, ona jí osobně řekla, že pracovní poměr trvá a žalobkyně do práce nepřišla. „, zmatečně. Vysvětlením může být, že svědkyně, která sama obálku vrácenou poštou s okamžitým zrušením pracovního poměru žalobkyni předávala, nebyla úplně orientována v pracovněprávních krocích žalované. Hovoří-li o tom, že žalobkyně nepodepsala dohodu a sama výpověď nedala, svědčí to tomu tvrzení žalobkyně, že nové vedení žalované chtělo rekonstrukci a s ní spojené překážky v práci řešit tak, že stávající pracovní poměry se zaměstnanci ukončí ( dohodami o ukončení pracovního poměru ) a poté, kdy bude rekonstrukce hotova a bude možno znovu přidělovat práci související s provozem čerpací stanice, uzavře se zaměstnanci pracovní poměry nové. S tímto žalobkyně nesouhlasila a v tomto smyslu soud také vykládá její SMS ze dne 25.10.2022. Tedy nikoli, že by vůbec nechtěla u žalované pracovat, nýbrž že nechtěla přistoupit na její podmínky spočívající v ukončení a novém uzavření pracovního poměru po rekonstrukci čerpací stanice, čímž by žalovaná obešla svoji povinnost platit žalobkyni mzdu po dobu překážek v práci na její straně.

25. Podle § 55 odst. 1, písm. b) zák.č. 262/2006 Sb. ( dále jen zák. práce ) zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

26. Podle § 58 odst. 1 zák. práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

27. Podle § 60 zák. práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

28. Podle § 72 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

29. Podle § 208 zák. práce nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

30. Podle § 301 zák. práce jsou zaměstnanci povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

31. Podle § 336 odst. 1 zák. práce písemnost, kterou doručuje zaměstnavatel prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zasílá zaměstnavatel na poslední adresu zaměstnance, kterou zaměstnanec zaměstnavateli písemně sdělil. Písemnost může být doručena také tomu, koho zaměstnanec k přijetí písemnosti určil na základě písemné plné moci s úředně ověřeným podpisem zaměstnance.

32. V řízení o určení neplatnosti skončení pracovního poměru je na žalobkyni, aby prokázala zejména existenci pracovního poměru, skutečnost, že žalovaná strana učinila právní jednání směřující k jeho ukončení, a že žalobu dle ustanovení § 72 zákoníku práce podala před uplynutím dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr podle napadeného právního jednání skončit. Na žalované pak spočívá důkazní břemeno k prokázání, že byly splněny všechny formální i věcné předpoklady k platnému skončení pracovního poměru. Tedy především, že právní jednání, jímž měl být pracovní poměr skončen, bylo učiněno v zákonem stanovené formě, bylo žalobkyni řádně doručeno (popř. v zákonné lhůtě, pokud ji zákon stanoví), a že důvod skončení pracovního poměru v něm byl náležitě skutkově vymezen tak, aby ho nebylo možno zaměnit s jiným. Zejména je pak na žalované, aby prokázala, že ke dni právního jednání směřujícího k rozvázání pracovního poměru s žalobkyní existoval uplatněný (v tomto úkonu skutkově vymezený) důvod, který lze podřadit pod některý ze zákonem upravených důvodů skončení pracovního poměru.

33. Žalobkyni bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručeno dne 18.1.2023. Dříve k doručení okamžitého zrušení pracovního poměru nedošlo, neboť žalobkyně již dříve oznámila žalované změnu svého bydliště a na tuto adresu jí okamžité zrušení pracovního poměru zasíláno nebylo. Žaloba byla podána dne 2.2.2023 a tedy byla podána před uplynutím dvouměsíční lhůty dané žalobkyni ustanovením § 72 zák. práce. Současně lze uzavřít, že také ze strany žalované byla dodržena lhůta k okamžitému zrušení pracovního poměru daná ustanovením § 58 odst. 1 zák. práce, neboť okamžité zrušení pracovního poměru bylo učiněno ve lhůtě dvou měsíců od okamžiku žalovanou tvrzeného posledního zmeškání práce ( srov. NS ČR sp.zn. 21 Cdo 910/2001 ).

34. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem, vznikl na základě platně uzavřené pracovní smlouvy pracovní poměr. Listinou ze dne 6.12.2022 žalovaná tento poměr ukončila formou jeho okamžitého zrušení podle § 55 odst. 1, písm. b) zák. práce, neboť v nenastoupení žalobkyně do práce po ukončení její listopadové dovolené spatřovala porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem.

35. K formálním náležitostem platného okamžitého zrušení pracovního poměru lze uvést, že podle § 60 zák. práce musí být učiněno písemnou formou a jeho důvod musí být skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným.

36. Z okamžitého zrušení pracovního poměru je zcela jednoznačně patrné, že důvod pro rozvázání pracovního poměru spatřovala žalobkyně v tom, že po vyčerpání dovolené nekontaktovala žalovanou ( provozní, jednatele či žádného kolegu ) a do práce nepřišla, tedy neomluvené absenci v práci. Z výplatních lístků se podává, že neomluvenou absenci spatřovala žalovaná až ode dne 1.12.2022, neboť za měsíc listopad byla žalované řádně hrazena plná mzda a absence není zmiňována. Ta je uvedena až ve výplatním lístku z prosince 2022 a to ve rozsahu 4 pracovních dní ( 36 hodin ) v období od 1.12.2022 do 6.12.2022, když 6.12.2022 bylo sepsáno okamžité ukončení pracovního poměru. Ve spojení s výplatními lístky je tedy nezaměnitelným způsobem určeno, v jakém skutku spatřuje žalovaná podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru a tento nelze zaměnit s jiným skutkem. Okamžité zrušení pracovního poměru splňuje formální obsahové náležitosti podle ustanovení § 60 zák. práce, když bylo učiněno písemně a byl v něm vymezen ( ve spojení s dalšími listinami a jejich výkladem ) jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Obdobně jako je tomu v případě ukončení pracovního poměru výpovědí lze odkázat na pro tento případ použitelnou judikaturu Nejvyššího soudu, která poukazuje na to, že není zapotřebí skutečnosti, které byly důvodem výpovědi, rozvádět do všech podrobností. Podle NS ČR 21 Cdo 3056/2014 důvod výpovědi z pracovního poměru musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v § 52 zák. práce byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v čem je spatřován; jen taková konkretizace použitého důvodu po skutkové stránce zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl s pracovníkem rozvázán pracovní poměr, a že výpovědní důvod nebude možné dodatečně měnit. Skutečnosti, které byly důvodem výpovědi, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost nebo nesrozumitelnost projevu vůle je výpověď z pracovního poměru neplatná jen tehdy, jestliže by se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byla pracovníku dána výpověď ( srov. NS ČR sp.zn. 21 Cdo 337/2006 ). Žalobkyni muselo být jasné, proč s ní žalovaná ukončuje pracovní poměr. Soud tedy nesdílí její pohled, že vymezení důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru není dostatečně určité, když není jasné, v čem konkrétně spočívá žalovanou tvrzené hrubé porušení pracovní kázně. Po formální stránce je tedy okamžité zrušení pracovního poměru platné. Jinou věcí je otázka důvodnosti tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru.

37. Žalovaná se bránila tím, že se nemohla dopustit neomluvené absence v práci, neboť od 7.11.2022 nejméně do okamžiku, kdy jí bylo dne 18.1.2023 předáno okamžité zrušení pracovního poměru, trvaly na straně žalované překážky v práci. Jak bylo zjištěno, v době, ve které žalovaná tvrdí, že se žalobkyně neomluveně nedostavila do práce ( 1.12.2022 – 6.12.2022 ) byla čerpací stanice, která byla dle pracovní smlouvy jejím místem výkonu práce, uzavřena, probíhala v ní rekonstrukce a žalobkyni nebylo možno v daném období přidělovat práci dle uzavřené pracovní smlouvy. Jednalo se tedy o překážky v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 zák. práce ( tzv. jiné překážky v práci ), když nešlo o prostoje a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy ( § 207 zák. práce ). Ve skutečnosti tyto překážky trvaly mnohem delší dobu, jejich počátek je nutno klást již do doby, kdy žalobkyně čerpala řádně dohodnutou dovolenou, a ukončeny byly až v lednu 2023, tedy dávno poté, kdy již žalovaná své jednání spočívající v okamžitém zrušení pracovního poměru s žalobkyní učinila. V plném rozsahu mohla být práce ukládána zaměstnancům žalované na čerpací stanici v [adresa] až v měsíci únoru, kdy byla po rekonstrukci otevřena pro veřejnost.

38. Namítala-li žalovaná, že se po návratu z dovolené žalobkyně sama nehlásila o práci, lze k tomu uvést, že přestane-li zaměstnavatel zaměstnanci přidělovat práci, nemůže být zaměstnanec po dobu trvání jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele nucen k tomu, aby se zdržoval na pracovišti zaměstnavatele, byť by práci nekonal. Zaměstnanec je přitom povinen nastoupit zpět do práce až na základě výzvy zaměstnavatele ( srov. NS ČR sp.zn. 21 Cdo 90/2001, sp.zn. 21 Cdo 3787/2014 ). Právní předpisy předpokládají, že ten z účastníků, který způsobil, že druhý z účastníků nemůže plnit své povinnosti z pracovního poměru, nebo u něhož jinak nastala překážka, která brání ve výkonu práce, je povinen druhému z účastníků vyjádřit ochotu plnit povinnosti, vyplývající pro něj z pracovního poměru, popřípadě mu sdělit odstranění překážky bránící výkonu práce; jen ten z účastníků, který je ochoten (připraven) plnit své povinnosti z pracovního poměru, se může domáhat tomu odpovídajícího plnění po druhém účastníku. V případě, že zaměstnanec nepřestal konat práci pro zaměstnavatele na základě vlastního rozhodnutí, ale z iniciativy zaměstnavatele (zaměstnavatel mu přestal přidělovat práci), může zaměstnavatele vyzvat k plnění jeho povinností, avšak není povinen přidělování práce na zaměstnavateli vyžadovat, ani se zdržovat po dobu, kdy zaměstnavatel neplní své právní povinnosti, na místě zaměstnavatelem určeném (srov. NS ČR, sp.zn. 21 Cdo 2048/2003 ). Názor žalované, že se žalobkyně sama měla po návratu z dovolené o práci hlásit, je tedy nesprávný a pokud by se hlásila, tak by jí žalovaná ani nemohla žádnou práci přidělit, neboť čerpací stanice v [adresa] byla v rekonstrukci a jiné místo výkonu práce neměla žalobkyně sjednáno. Nakonec dle svých tvrzení žalobkyně po návratu z dovolené kontaktovala paní [jméno FO], se kterou se střídala ve směnném provozu, a ta jí měla potvrdit, že nemá chodit do práce, že až to bude hotové, tak se jí někdo ozve. Obsah tohoto hovoru dosvědčil jako svědek i manžel žalobkyně, byť potvrdil, že samotný hovor neslyšel a informace mu takto podala žalobkyně. O tom, že nefungoval směnný provoz hovořila i svědkyně [jméno FO] a z obsahu jejího výslechu soud dovodil, že práci bylo možno přidělovat na čerpací stanici v [adresa] spíše až v druhé půli ledna, žalovaná právě až dne 18.1.2023 vyzvala žalobkyni k nástupu do práce, že je již možno uklízet a doplňovat zboží před otevřením provozovny. Povinnost vyzvat k nástupu do práce po odpadnutí překážky v práci na straně zaměstnavatele je jednoznačně na jeho straně, tedy na straně žalované.

39. K námitce žalované, že žalobkyně ani sama neměla zájem u ní v pracovním poměru pokračovat ( a věc by tak neměla být posuzována jako překážka v práci na straně zaměstnavatele, když důvodem pro to, že nebyla práce vykonávána by bylo vlastní rozhodnutí žalobkyně práci již dále nekonat ), soud zvažoval výklad SMS zprávy ze dne 25.10.2022. A k posouzení připravenosti žalobkyně práci pro žalovanou dále konat, předvolal k jednání soudu svědkyni [jméno FO], kolegyni žalobkyně z práce, na níž se měla žalobkyně po návratu z dovolené obrátit. Samotná SMS zpráva nevylučuje, že žalobkyně byla připravena v pracovním poměru ( ovšem podle uzavřené smlouvy a za dodržení ustanovení zákoníku práce ) pokračovat, čemuž svědčí právě i skutečnost, že se obracela na paní [jméno FO]. Také svědek [jméno FO], manžel žalobkyně vypověděl, že předpokládali, že v lednu manželka do práce nastoupí. Obsah SMS zprávy je nepochybně dokladem nesouhlasu žalobkyně s ukončením stávající pracovní smlouvy a pozdějším uzavřením smlouvy nové, jasný závěr, že v případě trvání pracovního poměru na základě původní smlouvy, žalobkyně nebude práci vykonávat, z ní přijmout nelze ( bod 16 a bod 24 dole rozsudku ). Svědkyně [jméno FO] se z důvodu onemocnění k jednání soudu nedostavila a soud již dále tuto otázku blíže nezkoumal, neboť je přesvědčen, že i bez výslechu svědkyně [jméno FO] lze otázku platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru rozhodnout. Kloní se k posouzení dané situace jako překážky v práci na straně zaměstnavatele dle § 208 zák. práce a již z tohoto důvodu nelze přiznat okamžitému zrušení pracovního poměru žalobkyně ze dne 6.12.2022 platnost, neboť absenci žalobkyně v práci nelze v takové situaci posuzovat jako porušení pracovních povinností. Ovšem i kdyby nebylo možno přijmout tento výklad, že na straně žalované se jednalo o překážky v práci, a tudíž nebylo možno s žalobkyní okamžitě zrušit pracovní poměr, když do práce nepřišla, je soud toho názoru, že okamžité zrušení pracovního poměru by nebylo po právu.

40. Také v případě, kdy by věc nemohla být posuzovaná jako překážky v práci na straně žalované, buď proto, že by žalobkyně již od počátku nebyla připravena a ochotna práci pro žalovanou vykonávat, nebo, že by žalovaná již v dotčených prosincových dnech mohla žalobkyni ( alespoň v nějakém omezeném rozsahu ) práci dle uzavřené pracovní smlouvy přidělovat ( soud je však přesvědčen o tom, že práce dle sjednané pracovní smlouvy žalobkyni ve dnech 1.12.2022 až 6.12.2022 na čerpací stanici v [adresa] přidělena býti nemohla ), ani tehdy by okamžité zrušení pracovního poměru nepovažoval za platné.

41. Podle § 55 odst. 1, písm. b) zák. práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

42. Při posuzování otázky závažnosti porušení povinnosti zaměstnance ( tedy toho, zda k porušení povinnosti došlo skutečně zvlášť hrubým způsobem ) je podstatné zkoumání míry intenzity porušení povinnosti. Soud při něm přihlíží k osobě zaměstnance, funkci zastávané zaměstnancem, jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovních povinností, způsobu a intenzitě porušení povinností, k míře zavinění, k důsledkům porušení povinnosti zaměstnance pro zaměstnavatele, zda došlo ke škodě a její výši apod.

43. Důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru s žalobkyní měla být neomluvená absence žalobkyně v práci po dobu 4 dnů v období 1.12.2022 až 6.12.2022. Žalobkyně k tomu poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 21 Cdo 2542/2007, podle něhož platí, že „ soudní praxe již dříve dospěla k závěru, že neomluvené zameškání práce v trvání pěti dnů zpravidla představuje – obecně vzato – samo o sobě porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením. Jednání zaměstnance znamenající porušení pracovní kázně však nelze posuzovat bez přihlédnutí k dalším okolnostem, které mohou mít vliv na celkové zhodnocení případu, jak výše uvedeno; z okolností, které vyšly v posuzované věci za řízení najevo, vyplývá, že při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně žalobcem a důvodů, pro které lze výjimečně rozvázat pracovní poměr okamžitým zrušením, mělo být kromě délky nepřítomnosti žalobce v práci také přihlédnuto zejména k důsledkům nepřítomnosti žalobce v práci pro žalovaného, k dosavadnímu postoji žalobce k plnění pracovních úkolů, k míře jeho zavinění a ke způsobu a intenzitě porušení jeho konkrétních pracovních povinností .“ A zmiňovala, že rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením musí také vzít na zřetel, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval ( srov. NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1234/2013 ).

44. Co se týče tvrzené délky neomluvené absence, namítala žalobkyně, že by se jednalo nikoli o 4 dny, nýbrž o 3 dny, s čímž lze souhlasit, neboť pokud byla práce vykonávána, dělo se tak ve 12 hodinovém směnném provozu, a době 36 hodin uvedené ve výplatním lístku tedy odpovídají 3 směny, které by za předpokladu obvyklého výkonu pracovní činnosti v dané době žalobkyně zameškala. Závěry zmíněného judikátu se navíc vztahují k situaci, kdy je možno zaměstnanci vůbec práci přidělovat, čemuž výsledky dokazování v této věci neodpovídají. Úvaha soudu je tak teoretická, pro případ, že by jeho závěr o překážkách v práci byl chybný. V každém případě by však bylo možno připustit pouze omezený výkon práce ( a její přidělování ), neboť základem pracovní náplně žalobkyně byla obsluha zákazníků a ti nejméně do února 2023 na čerpací stanici vůbec nebyli. Pohledem výše uvedeného judikátu ( a ve vztahu k délce absence ) se proto nejedná o takové porušení pracovních povinností, které by mělo zpravidla vést k rozvázání pracovního poměru jeho okamžitým zrušením. Co se týče dosavadního postoje žalobkyně k plnění pracovních povinností, tato doložila, že jí opakovaně byly přiznávány prémie a nelze z dokazování shledat nic, co by jí z tohoto pohledu mělo býti přičteno k tíži. Za zcela podstatné pro posouzení intenzity případného porušení pracovních povinností na straně žalobkyně je pak nutno posuzovat skutečnost, že v dané době dle výsledků dokazování žalovaná nemohla žalobkyni přidělovat práci, jak je tato skutečnost z pohledu délky absence v práci zmíněna výše. Zde se uplatní měřítko intenzity v té podobě, že pokud by vůbec mohla být vykonávána náplň pracovní činnosti sjednaná ve smlouvě ( a soud znovu opakuje, že podle jeho závěrů tomu tak nebylo a tato úvaha je teoretická ), tak jen ve velmi omezené míře spočívající v úklidu čerpací stanice, když s ohledem na stav rekonstrukce lze jistě vyloučit pro období prosince zmiňované doplňování zboží. Konečně je nutno přihlédnout k tomu, že absence žalobkyně v práci ani nezpůsobila žalované žádnou škodu. Na tuto otázku byl jednatel žalované soudem opakovaně dotázán, aniž by k tomu cokoli věcného sdělil. Rovněž by bylo při zkoumání intenzity porušení pracovních povinností, měl-li by je soud činit, přihlédnout k tomu, že žalobkyně o rekonstrukci čerpací stanice věděla, o stavu rekonstrukce ( a tedy předpokládané nemožnosti přidělit jí práci ) byla nejméně vizuálně informována a žalovaná ji také, což považuje soud za důležité, k výkonu práce ( předtím, než s ní pracovní poměr okamžitě zrušila ) nevyzvala. Závěrem by soud doplnil, že nelze ani považovat za splněný předpoklad výjimečné možnosti ukončit se zaměstnancem pracovní poměr jeho okamžitým zrušením, a sice to, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval. Byla to sama žalovaná, která žalobkyni v době, kdy již s ní měl být pracovní poměr z důvodu porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem ukončen, nabídla, že může v práci dále pokračovat.

45. S ohledem na výše uvedené uzavřel soud, že rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalované okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 6. 12. 2022, je neplatné, a žalobě vyhověl.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“), a úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, náklady právního zastoupení spočívající v odměně advokáta ve výši 15 000 Kč (tj. odměně za pět úkonů právní služby po 2 500 Kč, z čehož jeden je za dvojnásobnou odměnu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika k vyjádření žalované, účast na jednání soudu dne 16.11.2024, účast na jednání soudu dne 26.3.2024 přesahující dvě hodiny ) dle § 9 bod 3, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., včetně šesti náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 citované vyhlášky, tj. 1 800 Kč. K odměně a náhradě hotových výdajů byla dále přiznána odpovídající 21% daň z přidané hodnoty podle § 14a citované vyhlášky a § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 3 528 Kč. Celkem tak byla náhrada nákladů řízení přiznána ve výši 22 328 Kč. Za účtovanou další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dne 26.3.2024, tedy v den druhého soudního jednání soud odměnu nepřiznal, neboť jednak nebyla taková porada doložena a jednak k takové poradě ani nebyl důvod, když od posledního jednání nedošlo ze strany žalované k žádnému podání, na které by bylo třeba poradou přesahující jednu hodinu reagovat.

47. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.), platební místo pak v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení