7 C 67/2021-152

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. PhD. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 137 137 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 64 993,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 66 993,49 Kč od [datum] do [datum] ve výši 871,74 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 64 993,49 Kč od [datum] do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 35 % ročně z částky 64 993,49 Kč od [datum] do zaplacení, nejvýše však do částky 222 480 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 44 501 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do částky ve výši 27 642,51 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 27 642,51 Kč od [datum] do [datum] ve výši 355,64 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 27 642,51 Kč od [datum] do zaplacení, co do smluvního úroku ve výši 35 % ročně z částky 10 363,68 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 673,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

IV. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 6. 2021, č. j. 7 C 67/2021-84, vyhlášené na jednání u soudu dne [datum], se opravuje tak, že se chybně uvedená částka 22 480 Kč, mění na částku 222 480 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem podaným k Okresnímu soudu v Přerově dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 92 636 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 44 501 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 90 000 Kč vyplacený dne [datum] Žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 120,77 % ročně ve 24 měsíčních splátkách ve výši 7 725 Kč počínaje měsícem říjen 2016. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobkyní ověřena na základě dokladů získaných od žalovaného a z databází ověřujících úvěruschopnost a z dalších zdrojů. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny, smluvních úroků, zákonných úroku a smluvní pokuty. Dále uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným dodatek ke smlouvě o úvěru, kterým byla prodloužena doba splácení a žalobkyni náleží odměna ve výši 15 400 Kč. Dále tvrdila, že žalovaný v průběhu splácení úvěru zaplatil pouze sedm splátek ve výši 7 725 Kč dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum]. Dále po zesplatnění úvěru dne [datum] zaplatil částku 2 000 Kč. Na jednání u soudu dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 46,87 % ročně z částky 77 357,17 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 222 480 Kč. Nadále se tak domáhala na žalovaném zaplacení jistiny ve výši 92 636 Kč skládající se z jistiny úvěru a smluvních úroku přirostlých ke dni zesplatnění úvěru dne [datum], smluvního úroku ve výši 35 % ročně z jistiny 77 357,17 od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 92 636 od [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 227,38 Kč a smluvní pokutu ve výši 44 501 Kč.

2. V podání ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že nemohlo dojít k promlčení nároku, neboť žalovaný dne [datum] zaplatil částku 2 000 Kč, čímž v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 32 ICdo 157/2017, uznal svůj závazek ze zbytku zesplatněného úvěru. Dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého je nepřiměřenou úrokovou mírou taková sazba, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou s ohledem na nejvyšší úrokové sazby bank. Takovými sazbami jsou úvěry z kreditních karet, u kterých [ulice] národní banka eviduje v září 2016 úrok ve výši 24,03 % a požadovaný úrok ve výši 81,87 % sazbu nepřevyšuje čtyřnásobně. Dále uvedla, že informaci o výši úrokové sazby sdělila žalovanému, který se spotřebitelem, jasným a srozumitelným způsobem. Rovněž podrobila kritice praxi soudů, kdy se obvyklá míra úroku posuzuje podle časové řady [příjmení], která je Českou národní bankou sestavována i pro měnové účely a zahrnuje do sebe i údaje o americké hypotéce, což je úvěr na bydlení a zkresluje tak reálně poskytované úroky.

3. V podání ze dne [datum] na výzvu soudu k prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z dat, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 35 000 Kč, což doložil pracovní smlouvou a výplatními lístky, a výdaje ve výši 7 800 Kč, kdy vycházel z tvrzení žalovaného. Dále si ověřil úvěruschopnost žalovaného v Nebankovním registru klientských informací a registru [příjmení]. Žalovaný neměl v době sjednání úvěru u žalobkyně žádný jiný sjednaný úvěr.

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že nárok žalobkyně je již promlčen, neboť k zesplatnění úvěru došlo dne [datum], a promlčecí lhůta začala běžet dne [datum]. Žaloba byla přitom podána dne [datum]. Na tom nic nemění ani skutečnost, že dne [datum] mělo dle tvrzení žalobkyně dojít k uhrazení částky 2 000 Kč žalovaným. Žalovaný dále považoval smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, neboť výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 120,77 % ročně. V článcích 12. 1 až 12. 7 byly ujednány čtyři různé smluvní pokuty. Upozorňoval na ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy při prodlení delším než 90 dní vzniká věřiteli právo pouze na zákonný úrok z prodlení. Obvyklá sazba úroků v době sjednání úvěru byla dle údajů [obec] národní banky ve výši 10,94 %, sjednaná sazba ji mnohonásobně převyšovala. Kdyby byly nároky vypočteny na základě úročení 10,94 %, došlo by k umoření vyšší části jistiny.

5. V podání ze dne [datum] žalovaný uvedl, že u platby částky 2 000 Kč není zjevné, kdo platbu provedl, navíc platba ve výši 2 000 Kč neodpovídá splátkovému kalendáři. Dále odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2019, č.j. 25 Co 29/2019 – 25, kde soud konstatoval, že úrok ve výši 69 % je zcela nepřiměřený.

6. Po provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav:

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] (příloha T) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli uvedeného dne smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru ve výši 90 000 Kč, který se zavázal žalovaný splácet v měsíčních splátkách po 7 725 Kč s úrokem ve výši 120,77 % ročně. Výpůjční sazba revolvingu činí 90,20 % Součástí smlouvy se dle článku XVI. stala Smluvní ujednání SRU. Dle čl. 12 Smluvních ujednání SRU (příloha M) všechny dosud nesplacené splátky úvěru se stávají novou jistinou úvěru a žalovaný je povinen ji uhradit den po dni, kdy k zesplatnění došlo. Dle článku [číslo] Smluvních ujednání SRU vznikla žalovanému povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z nové jistiny za každý den prodlení.

8. Z dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru o odkladu splátek [číslo] ze dne [datum] a předsmluvního formuláře (příloha S) bylo zjištěno, že dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu, kdy žalobce pořádal o odklad placení 6. a 7. splátky za cenu 15 400 Kč, tím že žalobkyně rozvrhla plnění do 28 splátek z toho dvou nulových - odložených.

9. Z předsmluvního formuláře [číslo] (příloha I) soud zjistil, že žalovaný byl s předstihem informován o podmínkách sjednaného úvěru, s čímž projevil dne [datum] souhlas.

10. Z karty klienta (příloha O) k číslo smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil čtyři splátky úvěru v hotovosti a dále částku 2 000 Kč dne [datum]. Další tři splátky žalovaný hradil jinak než vkladem hotovosti.

11. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne [datum] (příloha E) soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 90 000 Kč.

12. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] (příloha J) soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného na prodlení s úhradou splátky [číslo] vyzvala k jejich zaplacení, současně jej upozornila na možnost zesplatnění úvěru.

13. Z oznámení ze dne [datum] včetně kopie dodejky (přílohy N a Q) soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění celého úvěru pro prodlení s úhradou splátek úvěru delší než 60 dnů a vyzvala jej k úhradě jistiny, úroků, smluvní pokuty a nákladů souvisejících s prodlením.

14. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru (příloha A) bylo zjištěno, že žalobkyně je nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru se vznikem oprávnění k činnosti dne [datum].

15. Z prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího (příloha F) ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému informace o rozhodčím řízení.

16. Z hodnocení klienta ke smlouvě [číslo] (příloha H) bylo zjištěno, že žalobkyně zjistila, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 35 000 Kč. Výdaje na úvěrovaného činí 3 800 Kč měsíčně a dále nájemné a inkaso činí 4 000 Kč. Disponibilní příjem pak činí 27 200 Kč měsíčně. Zaměstnavatelem žalovaného je [právnická osoba] [právnická osoba] Žalovaný je svobodný. V Analýze schopnosti splácet úvěr je uvedeno, že inkaso nebylo doloženo.

17. Z výpisu ze záznamu z registru Solus (příloha C) bylo zjištěno, že žalovaný neprocházel touto evidencí k datu [číslo] [rok].

18. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI (příloha D) bylo zjištěno, že skóre žalovaného k datu dotazu [datum] bylo 328.

19. Z pracovní smlouvy žalovaného (příloha G) se [právnická osoba] ze dne [datum] a dvě výplatní pásky za srpen 2016 a červenec 2016 bylo zjištěno, že jho pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum] na pozici procesní specialista a pobíral odměnu ve výši 35 627 Kč v srpnu 2016 a 34 601 Kč v červenci 2016.

20. Z nedatované žádosti žalovaného o odklad splátek (příloha K) bylo zjištěno, že žalovaný zažádal o odklad splátek z finančních důvodů. Rukou je napsáno [datum]

21. Z dodejky [celé jméno žalovaného] ze dne [datum] (příloha L) bylo zjištěno, že žalovanému žalobkyně doručovala písemnost.

22. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu (příloha B a P) adresované žalovanému bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jistiny úvěru se zákonným úrokem z prodlení, smluvních pokut a smluvního úroku z úvěru).

23. Z oznámení o schválení úvěru č. [anonymizováno] [číslo] (příloha R) ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznamuje schválení a parametry úvěru 24. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek (příloha U) ze dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], bylo zjištěno, že znalec vysvětluje rozdíl mezi nominální úrokovou sazba a efektivní úrokovou sazbou.

25. Z rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 25 Co 29/2019-95 ze dne 8. 3. 2019, na č.l. 29 spisu, bylo zjištěno, soud považoval pro posouzení platnosti smlouvy rozhodný okamžik sjednání smlouvy, nikoli následný požadavek jedné ze stran u soudu. Žalobkyní ve sporu byla společnost žalobkyně v tomto sporu a soud hodnotil její smluvní podmínky jako rozporné s dobrými mravy.

26. Z rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 17 Co 31/2019-179 ze dne 16. 4. 2019, na č.l.38 spisu), bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím byla zastavena exekuce na majetek pro rozpor s dobrými mravy, neboť smluvní ujednání (žalobkyní ve sporu byla rovněž stávající žalobkyně) považoval za nepřiměřená.

27. Ze statistiky ARAD na č.l. 36 spisu – Tabulka B1 .1.5: Roční procentuální sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem ČR – nové obchody (%) - UK1-bylo zjištěno, že úroková sazba za září 2016 činí 10,94 %.

28. Ze statistiky ARAD z přílohy spisu – Tabulka 10: Úrokové sazby MFI – nové obchody (sazby a objemy) – číslo sestavy 59082/185 – UK18 (3. 2) Domácnosti: kontokorenty a revolvingové úvěry - sazba (% p.a.) - 13,50 % v září roku 2016.

29. Z potvrzení o zaplacení, výpis z účtu KB k účtu [číslo] bylo zjištěno, že na tento účet byl učiněn vklad v hotovosti ve výši 2 000 Kč dne [datum].

30. Z vyjádření ČNB o zápůjčních úrokových sazbách na č.l. 56 spisu, bylo zjištěno, že se [ulice] národní banka vyjadřovala k možnosti použití systému [příjmení] pro poskytování úvěrů obcemi. Uvádí, že do kategorie domácnosti patří i americké hypotéky, což jsou úvěry na bydlení 31. Z vyjádření ČNB ze dne 21. 12. 2018, č.j. 2018/151748/570 na č.l. 58 spisu bylo zjištěno, že data pro zjišťování výše úrokových sazeb spotřebitelských neúčelových úvěrů jsou zjišťována od banka evidují se podle určitých parametrů bez ohledu na smluvní sazby jednotlivých klientů. Nelze určit objem jednotlivých smluv. Od spotřebitelských úvěrů nelze oddělit americké hypotéky.

32. Z vyjádření [právnická osoba] ze dne [datum] na na č.l. 59 bylo zjištěno, že v lednu 2013 poskytovala tato společnost neúčelový úvěru v objemu 35 000 smluv s dobou splatností 48 měsíců se sazbou 18,9 %.

33. Z vyjádření [právnická osoba] ze dne [datum] na č.l. 60 spisu nebyly zjištěny žádné okolnosti důležité pro rozhodnutí sporu.

34. Z vkladových lístků ze dne [datum] na částku 2 000 Kč vkládanou na účet č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že lístek na č.l. 96 pochází z pobočky ve městě [obec] a podpis připomíná slovo„ [příjmení]“, variabilní symbol je uvedeno [číslo] lístek na č.l. 97 nemá pobočku uvedenou a jméno začíná písmenem„ Š“, lístek na č.l. 100 pochází z pobočky ve [obec], podpis je nečitelný, vkladový lístek na č.l. 102 ke z pobočky [obec a číslo] – [část obce] a podpis je nečitelný.

35. Z vyjádření Komerční banky na č.l. 101 ze dne [datum] bylo zjištěno, že nelze zjistit, kdo provedl vklad částky dne [datum]. [příjmení] není povinna identifikovat vkladatel u vkladu do částky 1 000 EUR.

36. Z výpisu z účtu společnosti [právnická osoba] na č.l. 113-118 bylo zjištěno, že výpisy z účtu č. [bankovní účet] jsou doručovány na jméno žalovaného.

37. Soud již dokazování dále nedoplňoval, neboť měl z provedených důkazů skutkový stav za dostatečně prokázaný, resp. se jednalo o důkazy navržené po koncentraci řízení. Jednalo se důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví a rozhodnutími zdejšího soudu, které žalovaný navrhl k důkazu v závěrečné řeči.

38. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

39. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. Na základě této smlouvy vyplatila žalobkyně žalovanému částku 90 000 Kč a žalovaný se jí zavázal vrátit včetně smluvního úroku ve výši 90,20 % ročně prostřednictvím 24 splátek ve výši 7 725 Kč. Dne [datum] žalovaný uzavřel s žalobkyní dodatek k úvěrové smlouvě, dle kterého mu žalobkyně odložila platbu šesté a sedmé splátky úvěru za cenu 15 400 Kč. Žalovaný neplnil svůj závazek řádně, uhradil pouze sedm splátek a proto žalobkyně úvěr dne [datum] zesplatnila, o čemž žalovaného informovala. Dne [datum] uhradil žalovaný částku ve výši 2 000 Kč. Žalovaný neuhradil zbytek dluhu ani přes předžalobní upomínku žalobkyně ze dne [datum].

40. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ust. § 2395 o.z. zakotvuje zásadu, že úvěrovaný je povinen platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky ve sjednané výši. Dle ust. § 2399 o.z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve sjednané době.

41. Dle ust. § 2048 a násl. o.z. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

42. Dle ust. § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

43. Dle ust. § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

44. Dle ust. § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

45. Dle ust. § 86 odstavce 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

46. Podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.¨ Podle ust. § 122 o. z. odst. 1 věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odstavce 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle odstavce 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

47. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je nárok žalobkyně promlčený, jak tvrdil žalovaný, neboť úvěr byl zesplatněn dne [datum] a žalobkyně podala žalobu až v listopadu roku 2020. Soud při posouzení této otázky vyšel z ustanovení § 2053 odst. 2 o. z. dále z judikatury, na kterou odkazovala žalobkyně (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 32 ICdo 157/2017, který odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1377/2017), kdy platí, že pokud dlužník částečně plní na svůj závazek, aniž by by současně zpochybnil jeho (zbývající) výši, přičemž se jedná o povšechně známý závazkový vztah jako smlouva o úvěru, jedná se o částečné plnění na zbytek zesplatněného a tedy jde o uznání závazku v celé jeho zbývající výši. Tato judikatura je použitelná i pro poměry nového občanského zákoníku s ohledem na znění ustanovení § 407 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a znění ustanovení § 2053 odst. 2 o.z. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný nijak nezpochybňoval svůj závazek, který ve vztahu k žalobkyni měl. Jeho obrana se zaměřila na skutečnost, že žalovaný nebyl oním vkladatelem částky ve výši 2 000 Kč. Soud tomuto tvrzení žalovaného neuvěřil, aniž by se zabýval, zda to byla skutečně přímo osoba žalovaného, kdo částku na účet žalobkyně vložil, neboť to nebylo pro spor podstatné. Soud proto nepořídil posudek z oboru písmoznalectví, zda podpis na vkladovém lístku ze dne [datum] je skutečně žalovaného. Vklad byl identifikovaný číslem smlouvy, žalovaný částku zaslal na účet žalobkyně, kam měl úvěr splácet, a navíc celá transakce se odehrála ve městě [obec], kde měl žalovaný trvalé bydliště. Z tohoto jednání vyplývá, že žalovaný chtěl uhradit část úvěru, který byl již v té době splatný, čímž uznal existenci trvání tohoto dluhu. Údaje uvedené na vkladovém lístku byly známé pouze žalobkyni a žalovanému, a pokud žalovaný pověřil nějakou osobu, aby za něj částku zaplatila, musel jí tyto údaje sdělit. Ani kdyby posudek z oboru písmoznalectví konstatoval, že žalovaný nebyl osobou, která lístek podepsala, ničeho by to na rozhodnutí soudu nezměnilo. Žalovaný soudu neposkytl žádné rozumné vysvětlení, proč by někdo splácel úvěr za něj, přitom by znal číslo úvěrové smlouvy, kam má dluh hradit a navíc tak učinil ve městě, kde měl žalobce trvalé bydliště. Uznáním dluhu tedy došlo k prodloužení promlčecí lhůty na lhůtu desetiletou a dluh nebyl promlčen.

48. Dále se soud zabýval tím, zda žalobkyně náležitě zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovaný doložil příjmy ve výši přibližně 35 000 Kč měsíčně. Žalobkyně kalkulovala s částkou 7 800 Kč na výdaje. Je pravdou, že žalobkyně nijak neověřila výši výdajů, jaké žalovaný má s bydlením či další náklady na živobytí. Soud však vyšel z toho, že částka 27 200 Kč, která žalovanému zbyla po odečtení jím tvrzených výdajů a částky, kterou si sama určila žalobkyně, je stále dostatečně vysoká, aby mohla pokrýt i další výdaje žalovaného. Žalobkyně měla však dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumat úvěruschopnost rovněž v případě významného navýšení úvěru. Dodatkem ke smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo] o odkladu splátek [číslo] ze dne [datum] došlo sice k odkladu těchto splátek, ale žalobkyně za tento odklad požadovala úhradu dvou splátek navíc, celkem částku 15 400 Kč, tedy namísto původně sjednaných 24 splátek, měl žalovaný uhradit 28 splátek, z toho dvě v nulové výši. Žalovaný uzavřel úvěr na částku 90 000 Kč a k tomuto přibyla částka ve výši 15 400 Kč, tedy došlo k navýšení úvěru o 17 %, aniž by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost. S ohledem na uvedené měl tento dílčí závazek žalovaného soud za absolutně neplatný a odměnu za odložení dvou splátek ve výši 15 400 Kč nepřiznal.

49. Co se týká dalších námitek žalovaného, že smlouva o revolvingovém úvěru byla absolutně neplatná pro její rozpor s dobrými mravy, tam soud žalovanému nedal zapravdu. Soud však uznává, že úrok ve výši 120,77 % ročně, resp. 90,20 %, resp. v žalobě požadovaný 81,87 % je nepřiměřeně vysoký a je v rozporu i s judikátem, na který odkazovala žalobkyně (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), neboť úrok ve výši 81,87 % ročně více než šestinásobně převyšuje úrokovou míru, za kterou poskytovaly banky revolvingové úvěry v září roku 2016 (81, 87/13 = 6,06). Soud dohledal v časové řadě ARAD statistiku týkající se přímo revolvingových úvěrů poskytovaných bankovními subjekty, kdy úroková míra je uvedenou statistikou uvedena na 13,50 % v září roku 2016. Žalobkyně přitom namítala chybnost statistické řady týkajících se obecných úvěrů, nikoli revolvingových úvěrů. Soud proto vzal číslo 13,50 % jako výchozí bod pro úvahy o přiměřeném úroku pro daný smluvní vztah. Sama žalobkyně v průběhu řízení vzala žalobu co do smluvního úroku zpět a to až do výše 35 % ročně. Tato úroková sazba nepřevyšuje uvedenou sazbu 13,50 % méně než třikrát a dle soudu je přiměřená i pro poskytovatele nebankovních úvěrů, jehož činnost je spojená s vyšším rizikem. Ustanovení § 577 o. z. dává možnost soudu neplatnost způsobenou množstevním určením změnit tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání práv a povinností mezi stranami. Soud proto zamítl smluvní úrok převyšující 35 % ročně a celý úvěr přepočítal, jako kdyby původní úroková sazba byla ve výši 35 % ročně.

50. Žalobkyně poskytla prostředky žalovanému dne [datum], k zesplatnění úvěru došlo dne [datum], za toto období činí smluvní úrok z částky 90 000 Kč ve výši 35 % ročně částku 31 068,50 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit 121 068,51 Kč. Zaplatil však 54 075 Kč (7 * 7 725 Kč), zbývalo doplatit 66 993,49 Kč. Po zaplacení částky 2 000 Kč pouze 64 993,49 Kč. Strany dne [datum] uzavřely dohodu, kde byl určen nový splátkový kalendář, kdy mělo být prvními sedmi splátkami žalovaného uhrazeno na jistinu pouze 12 642,83 Kč a úroky částka 41 432,17 Kč, což však převyšuje částku 31 068,50 Kč, soud proto zbytek odečetl z jistiny. Jistina tak činí 64 993,49 Kč, smluvní úroky do zesplatnění úvěru byly uhrazeny celé. Soud pak ještě přiznal poměrnou část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 871,74 Kč z částky 66 993,49 Kč ve výši 8,05 % ročně za období od [datum] do [datum] a dále zákonný úrok z prodlení od [datum] dle § 1970 zákona o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb, avšak z částky 64 993,49 Kč.

51. Soud rovněž přiznal smluvní pokutu v celkové požadované výši 44 501 Kč, neboť souhrn smluvních pokut nepřesahoval součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru dle ustanovení § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru a součin 0,1 % denně a částky 66 993,50 Kč, resp. 64 993, 50 Kč je od [datum] do zaplacení je vyšší částka.

52. Zbytek žalované částky soud výrokem II. zamítl, jednalo se o rozdíl v jistině ve výši 27 642,51 Kč (92 636 – 64 993,49 Kč), co do rozdílu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 355,64 Kč (1 227,38 - 871,74), zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 27 642,51 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 35 % ročně z částky 10 363,68 Kč od [datum] do zaplacení (jistina je vypočtena 77 357,17 – 64 993,49).

53. Rovněž argumentace žalovaného, že za prodlení dle zákona o spotřebitelském úvěru již nelze uplatňovat jiné platby než smluvní pokutu, zákonné úroky z prodlení a náklady spojené s prodlením dlužníka a nelze tak požadovat smluvní úrok ani ve výši 35 %, nebyla přiléhavá. Smluvní úrok není sankcí na prodlení, ale cenou peněz, kterou má dlužník uhradit, za to, že mu věřitel dát k dispozici své finanční prostředky.

54. Co se týká náhrady nákladů řízení, tam vzal soud v potaz úspěch žalobkyně co do jistiny, ale rovněž co do přiznaných smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení. Kdyby byla žalobkyně úspěšná dle původního petitu, činil by zákonný úrok z prodlení částky 1227,38 Kč a částku za období od [datum] do [datum] z částky 92 636 Kč ve výši 8,05 %, tedy 29 113,71 Kč, celkem 30 341,09 Kč. Soudem přiznaná částka je však 871,74 Kč a úrok částku za období od [datum] do [datum] z částky 64 993,50 Kč ve výši 8,05 %, tedy 20 426,21 Kč, celkem 21 297,95 Kč. Původně požadovaný smluvní úrok ve výši 81,87 % ročně z částky 77 357,17 Kč od [datum] do [datum] činí smluvní úrok 257 493,57 Kč. Soudem přiznaný smluvní úrok ve výši 35 % ročně z částky 64 993,50 Kč od [datum] do [datum] činí částku 92 486,64 Kč.

55. Žalobkyně tedy původně požadovala 92 636 Kč na jistině, 30 341,09 Kč na zákonném úroku z prodlení, 257 493,57 Kč na smluvním úroku a částku 44 501 Kč na smluvní pokutě, celkem 424 971,66 Kč. Žalobkyni bude přiznáno 64 993,49 Kč na jistině, 21 297,95 Kč na zákonném úroku z prodlení, 92 486,64 Kč na smluvním úroku a částka 44 501 Kč na smluvní pokutě, celkem 226 279,08 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 424 971,66 Kč ku 226 279,08 Kč, tedy 53,2 %, proto žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 6,4 % Náklady převážně úspěšné žalobkyně se skládají ze soudního poplatku ve výši 6 857 Kč, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 137 137 Kč sestávající z částky 6 620 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, podání ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum], [datum] a dne [datum]) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 41 520 Kč ve výši 8 712,20 Kč a dále částku ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., jako odměnu nezastoupeného účastníka za předžalobní výzvu ze dne [datum] Celkem tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 3 673,40 Kč (57 396,20 Kč * 0,064).

56. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za předžalobní výzvu ve výši určené advokátním tarifem, neboť ji zaslala sama žalobkyně (viz předžalobní výzva ze dne [datum]), dále soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za vyjádření se k prověření úvěruschopnosti žalovaného ze dne [datum], neboť tyto informace měla obsahovat již žaloba, protože prověření úvěruschopnosti je zákonnou povinností žalobkyně, přitom je to nezbytná informace pro rozhodnutí soudu.

57. Ve výroku IV. pak soud opravil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 6. 2021, č. j. 7 C 67/2021-84, vyhlášené na jednání u soudu dne [datum], neboť došlo ke zjevné nesprávnosti v psaní. Žalobkyně brala žalobu zpět pouze co do smluvního úroku, a nikoli do maximální výše, kterou úrok může dosáhnout. Žalobkyně požadovala nejvýše 222 480 Kč, přitom v protokolu z jednání je částka 22 480 Kč, soud toho pochybení opravil.