23 Co 8/2022- 190

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph.D. a Mgr. Patricie Adamičkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I. o věci samé ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni [částka] s 8,05% ročním úrokem z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení potvrzuje, ohledně zbývajících částek se rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé mění tak, že se žaloba zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum] uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 35 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, nejvýše však do částky [částka] a dále smluvní pokutu ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalobu co do částky [částka], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, co do smluvního úroku ve výši 35 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok II.). Dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III.). Konečně rozhodl, že své usnesení o částečném zastavení řízení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyhlášené při jednání dne [datum], opravuje tak, že se chybně uvedená částka [částka], mění na částku [částka] (výrok IV.).

2. Předmětem řízení byly pohledávky žalobkyně, vyplývající ze [anonymizováno] o [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši [částka], žalovaný se jej zavázal splatit s úrokem ve výši 120,77 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po [částka] počínaje [anonymizováno] [rok]. K posuzování úvěryschopnosti žalobkyně uvedla, že ověřila před poskytnutím [anonymizováno], že žalovaný dosahoval čistého měsíčního příjmu [částka], výdaje měl ve výši [částka], v nebankovním [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno] [příjmení] neměl záznam. V době sjednání [anonymizováno] neměl žalovaný u žalobkyně žádný jiný úvěr. Žalovaný splatil podle [anonymizováno] 7 splátek po [částka], poté se dostal do prodlení, dne [datum] uzavřela s žalovaným dodatek ke smlouvě o [anonymizováno], kterým byla prodloužena doba splácení, za což žalobkyně účtovala odměnu ve výši [částka]. Ke dni [datum] žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátky delšího než 60 dnů úvěr zesplatnila. Žalobkyně dále tvrdila, že dne [datum] žalovaný na dluh uhradil žalobkyni ještě [částka], tímto částečným plněním svůj závazek ve výši nesplaceného [anonymizováno] uznal. Poté žalobkyni počala běžet nová desetiletá promlčecí lhůta.

3. Na jednání u soudu dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 46,87 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky [částka]. Nadále se tak domáhala na žalovaném zaplacení jistiny ve výši [částka] skládající se z jistiny [anonymizováno] a smluvních úroku přirostlých ke dni zesplatnění [anonymizováno] dne [datum], smluvního úroku ve výši 35 % ročně z jistiny 77 357,17 od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [anonymizováno] 636 od [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka].

4. Žalovaný namítl, že nárok, uplatněný žalobou dne [datum], je promlčen uplynutím 3 let ode dne [datum], neboť k zesplatnění [anonymizováno] došlo dne [datum]. Žaloba byla podána dne [datum]. Žalovaný považoval smlouvu o [anonymizováno] za absolutně neplatnou, neboť výpůjční úroková sazba byla sjednána v nepřiměřeně vysoké sazbě 120,77 % ročně. V článcích 12. 1 až 12. 7 byly ujednány čtyři různé smluvní pokuty. Odkázal na ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském [anonymizováno], podle nějž při prodlení delším než [anonymizováno] dní vzniká věřiteli právo pouze na zákonný úrok z prodlení. Obvyklá sazba úroků v době sjednání [anonymizováno] byla dle údajů [obec] národní banky ve výši 10,94 %, sjednaná sazba ji mnohonásobně převyšovala. Kdyby byly nároky vypočteny na základě úročení 10,94 %, došlo by k umoření vyšší části jistiny, než jak je vyčísleno v žalobě. Co se týče platby částky [částka] dne [datum], namítl žalovaný, že není zjevné, kdo ji provedl, tato platba ani neodpovídá splátkovému kalendáři.

5. Soud I. stupně dospěl provedeným dokazováním k závěru o skutkovém stavu tak, že předmětná úvěrová smlouva byla dne [datum] platně uzavřena stejně jako dodatek ke smlouvě ze dne [datum], žalobkyně před jejím uzavřením informovala žalovaného o podmínkách [anonymizováno] a prověřila dostatečně jeho úvěryschopnost. Vyšel přitom zejména ze skutkových zjištění z provedených listinných důkazů – z návrhu na uzavření [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] (dále také jen„ [anonymizováno]“) a Smluvních ujednání [anonymizováno] ze dne [datum], z dodatku ke [anonymizováno] ze dne [datum], z tzv. předsmluvního formuláře, karty klienta, dokladu o vyplacení [anonymizováno] ze dne [datum], výzvy žalobkyně k úhradě dlužných splátek a oznámení o zesplatnění [anonymizováno]. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného měl soud I. stupně za prokázáno výpisem z [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]), z [anonymizováno] [příjmení], z písemného hodnocení klienta žalobkyní, pracovní smlouvou žalovaného se zaměstnavatelem O2 [právnická osoba] Z výpisu z účtu žalobkyně číslo [bankovní účet], vedeného [právnická osoba] vyplývá, že dne [datum] byl proveden na pobočce [právnická osoba], v [obec] na [anonymizováno] ve prospěch dluhu žalovaného s variabilním symbolem [číslo] hotovostní vklad částky [částka]. [příjmení] nalézacímu soudu sdělila, že u vkladů do výše ekvivalentu [částka] není povinna vkladatele identifikovat a z vkladového lístku nelze zjistit, kdo vklad provedl. Podstatným bylo zjištění, že sjednaný úrok několikanásobně překročil obvyklou roční procentní sazbu uplatňovanou bankami v roce [rok] u úvěrů pro domácnost, což soud I. stupně dovodil z dokazování o výši obvyklých sazeb [právnická osoba], [právnická osoba], z vyjádření ČNB a ze statistiky [příjmení]. Žalovaný splatil na poskytnutý úvěr ve výši [částka] 7 splátek v celkové výši [částka], dne [datum] uhradil ještě částku [částka].

6. Další důkazy, zejména znalecký posudek z oboru písmoznalectví a souvisejícími soudními rozhodnutími soud I. stupně neprovedl s tím, že se jednalo o důkazní návrhy, učiněné po koncentraci řízení, přičemž z dosud provedených důkazů měl soud I. stupně skutkový stav za dostatečně prokázaný.

7. Po právní stránce soud nároky žalobkyně posoudil dle ust. § [číslo], § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Úhradu částky [částka] dne [datum] posoudil dle ust. § 2054 odst. 2 o. z. s odkazem na judikaturu specifikovanou v bodě 47. odůvodnění. Dle ust. § 639 o. z. nevyhověl námitce promlčení s tím, že promlčecí lhůta je v případě uznání závazku desetiletá. Odkázal na podporu svého právního posouzení na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Obranu žalovaného, spočívající v tom, že nebyl vkladatelem částky [částka], neměl za relevantní, neboť dospěl k závěru, že pro spor není podstatné, zda tento vklad provedl žalovaný, proto nepřistoupil ani k vypracování znaleckého posudku dle návrhu žalovaného za účelem posouzení pravosti podpisu žalovaného na pokladním dokladu při vkladu částky [částka]. Soudu I. stupně postačilo, že vklad byl proveden pod správným variabilním symbolem a ve městě, kde měl žalovaný bydliště a z toho vyvodil, že žalovaný chtěl uhradit část dluhu na úvěr, čímž jeho existenci uznal. Současně žalovaný neposkytl soudu žádné rozumné vysvětlení, proč by někdo splácel dluh za něj a jak mohl znát bankovní spojení. Proto měl základ nároku žalobkyně za oprávněný, když uznáním dluhu došlo k prodloužení promlčecí lhůty na lhůtu desetiletou.

8. Soud I. stupně posoudil splnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském [anonymizováno] (dále také jen ZSU) tak, že žalovaný sice doložil příjmy dostačující ke splácení, ale žalobkyně nijak neprověřila výši výdajů žalovaného. Dovodil, že žalobkyně měla dle ustanovení § 86 odst. 1 ZSU zkoumat úvěruschopnost rovněž v případě významného navýšení [anonymizováno], k němuž došlo dodatkem ke smlouvě o [anonymizována dvě slova] [číslo] o odkladu splátek [číslo] ze dne [datum]. Žalobkyně za odklad dvou splátek požadovala úhradu dvou splátek navíc, celkem částku [částka], tím došlo k navýšení [anonymizováno] o 17 %, aniž by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost. Proto měl soud I. stupně toto dílčí ujednání za absolutně neplatné a odměnu za odložení dvou splátek ve výši [částka] žalobkyni nepřiznal.

9. Smlouvu o [anonymizována dvě slova] jako celek soud I. stupně neshledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úrok ve výši 120,77 % ročně, resp. 90,20 %, resp. v žalobě požadovaný 81,87 % však měl za nepřiměřeně vysoký. Taková úroková politika žalobkyně je v rozporu i s judikátem, na který žalobkyně odkazovala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), neboť sjednaný úrok několikanásobně převyšuje úrokovou míru 13,5 %, za kterou poskytovaly banky revolvingové úvěry v září roku [rok]. Soud I. stupně čerpal ze statistiky [příjmení] týkající se revolvingových úvěrů poskytovaných bankovními subjekty a zjistil tak obvyklou úrokovou míru ve výši 13,5 % pro období září roku [rok].

10. Žalobkyně v průběhu řízení, při ústním jednání dne [datum] vzala žalobu co do části smluvního úroku zpět s tím, že bude následně požadovat pouze úrok 35 % ročně. Soud I. stupně usnesením vyneseným při tomto jednání (ve znění opravného usnesení) zastavil řízení co do smluvního úroku z prodlení ve výši 46,87% ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za období od [datum] dosáhne částky [částka] (správně [částka] - pozn. odvolacího soudu).

11. Úroková sazba 35%, která poté zůstala předmětem řízení, nepřevyšuje zjištěnou obvyklou sazbu 13,5 % více než třikrát a podle úsudku soudu I. stupně je pro poskytovatele nebankovních úvěrů přiměřená. Dle ustanovení § 577 o. z. může soud v případě neplatnosti změnit množstevní určení tak, aby odpovídalo spravedlivému uspořádání práv a povinností mezi stranami. Soud proto zamítl smluvní úrok převyšující 35 % ročně a přepočítal umoření jistiny, jako kdyby původní úroková sazba byla ve výši 35 % ročně.

12. Na základě těchto úvah soud I. stupně dospěl k částce, kterou uložil žalovanému zaplatit, následovně: Za období od poskytnutí [anonymizováno] dne [datum] do zesplatnění [anonymizováno] dne [datum] činí smluvní úrok z částky [částka] ve výši 35 % ročně částku [částka] Celkem by za těchto podmínek měl žalovaný zaplatit [částka]. [příjmení] však [částka], zbývá doplatit [částka]. Po zaplacení částky [částka] dne [datum] pouze [částka]. Podle úvěrové [anonymizováno] ve znění dodatku ze dne [datum] mělo být prvními sedmi splátkami žalovaného uhrazeno na jistinu pouze [částka] a na úroky částka [částka]. Takto kapitalizovaný úrok převyšuje částku [částka], k níž soud dospěl jako k přiměřenému úroku. Soud proto uvedl, že rozdíl částek 41 432,17 a 31 068,50 odečetl z jistiny. Vycházel poté ze součtu dlužné jistiny a dlužného úroku z [anonymizováno] ve výši [částka]. Dále přiznal poměrnou část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně za období od [datum] do [datum] a dále zákonný úrok z prodlení od [datum] dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., avšak z částky [částka]. Dále přiznal smluvní pokutu v celkové požadované výši [částka] s odůvodněním, že souhrn smluvních pokut nepřesáhl součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského [anonymizováno] dle ustanovení § 122 odst. 3 ZSU. Pokud soud I. stupně dále uvedl, že součin 0,1 % denně a částky [částka], resp. 64 993, [částka] je od [datum] do zaplacení je vyšší částka, je v tom bodě jeho odůvodnění nesrozumitelné a tudíž nepřezkoumatelné (srv. odst. 51 rozsudku).

13. Ve zbývajícím rozsahu, co do zaplacení částky ve výši [částka], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, co do smluvního úroku ve výši 35 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, žalobu zamítl.

14. O nákladech řízení rozhodl tak, že po odečtu úspěchu a neúspěchu přiznal žalobkyni náhradu v rozsahu 6,4% nákladů vynaložených na právní pomoc advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.

15. Výrokem IV. soud I. stupně opravil nesprávnost, které se dopustil v usnesení o částečném zastavení řízení ze dne [datum].

16. Zamítavý výrok o věci samé II. a výrok IV. nebyly odvoláním dotčeny, proto nabyly samostatně právní moci.

17. Proti vyhovujícímu výroku I. a navazujícímu nákladovému výroku III. podal žalovaný včasné odvolání. Tvrdil, že nárok žalobkyně je promlčen, neboť před podáním žaloby marně uplynula promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z., k uznání dluhu nedošlo.

18. Počátek běhu promlčecí lhůty jako okamžik, kdy mohlo být právo poprvé uplatněno (dle ust. § 619 odst. 1 o. z.), spatřoval v prvním dni prodlení žalovaného, tj. [datum]. Posledním dnem pro včasné uplatnění daného nároku byl tedy den [datum]. Žaloba byla podána až [datum]. Domnělé uznání dluhu, ke kterému mělo dle tvrzení žalobkyně dojít formou hotovostního vkladu na účet žalobkyně v částce [částka] dne [datum], žalovaný popírá, není si takové úhrady vědom. Nebylo prokázáno, že tuto úhradu provedl a že k uznání dluhu skutečně došlo. Z výpisu z účtu žalobkyně není zřejmé, kdo danou platbu provedl. Ze součinnosti s [právnická osoba], plyne, že není možné osobu vkladatele identifikovat. Na vkladovém pokladním dokladu je podpis, který se nepodobá podpisu žalovaného. Žalovaný navrhl provést písmoznalecké zkoumání tohoto podpisu, soud I. stupně návrhu nevyhověl, neboť zjištěný skutkový stav vyhodnotil jako dostatečně prokázaný. Druhou, ale nesplněnou podmínkou pro posouzení platby částky [částka] jako uznání dluhu je„ zřejmost“ toho, že mělo jít o uznání dluhu. Neobjasněná platba [částka] ze dne [datum] nemá časovou ani nominální souvislost s původně hrazenými splátkami. Podle odvolatele žalobkyně neprokázala, že žalovaný daný dluh uznal, proto žalovaný pohledávku považuje za promlčenou z důvodu pozdního podání žaloby.

19. Žalovaný v odvolání dále argumentoval k tvrzené absolutní neplatnosti [anonymizováno] pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 580 odst. 1 o. z. Dovolával se rovněž ust. § 13 o. z., v té souvislosti citoval rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dále rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

20. Předmětná smlouva o [anonymizována dvě slova] podléhá režimu zákona o spotřebitelském [anonymizováno], a to ve smyslu ustanovení § 168 tohoto zákona, neboť žalovaný se dostal do prodlení v [anonymizováno] [rok], tedy po 1. prosinci [rok], kdy tento zákon nabyl účinnosti. Ustanovení § 122 odst. 4 ZSU přitom stanoví, že u dluhu ze spotřebitelského [anonymizováno], s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než [anonymizováno] dnů, vzniká věřiteli právo pouze na zákonný úrok z prodlení. Upozornil na zjevný nepoměr úroků stanovených smlouvou a úroků obvyklých v době sjednání [anonymizováno]. Výše úroku sjednaného v předmětné úvěrové smlouvě se příčí dobrým mravům. Žalobkyně podle názoru žalovaného uplatňuje žalobami své nepřiměřené nároky a spoléhá se na vydání rozsudků pro zmeškání, u kterých nedochází k věcnému přezkoumání obsahu žaloby. Jde o systematický způsob podnikání, který parazituje na sociálně slabších skupinách a osobách ve finanční nouzi, kterým hrozí riziko dluhové pasti. Navrhl rozsudek soudu I. stupně změnit tak, že se žaloba zamítá.

21. Žalobkyně při jednání odvolacího soudu uvedla, že odvolání žalovaného nepovažuje za opodstatněné. Nepřistoupila na smírný návrh žalovaného, že jí uhradí částku [částka]. V písemném stanovisku ze dne [datum], doručenému odvolacímu soudu až při jednání dne [datum] znovu argumentovala ve prospěch konkludentního uznání dluhu žalovaným, měla za to, že pokud žalovaný tvrdil, že částku [částka] neuhradil, bylo na něm, aby to prokázal. K posouzení sjednaného úroku jako příliš vysokého argumentovala tak, že jde případně pouze o nezákonné určení množstevního rozsahu, které lze soudem napravit, a pro které nelze smlouvu o [anonymizováno] jako celek považovat za absolutně neplatnou. Odkázala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a 32 [spisová značka]. Dovolávala se základního principu výkladu smluv dle ust. § 574 o. z. ve prospěch jejich platnosti a dále měla za to, že podle zásady vigilantibus iura sunt měl být žalovaný obezřetnější, autonomie jeho vůle není omezená, ačkoli je v posuzovaném vztahu spotřebitelem. Navrhla rozsudek jako věcně správný potvrdit.

22. Po zjištění, že odvolání je přípustné, že bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a po doplnění dokazování při odvolacím jednání (§ 213 o. s. ř.) částí [anonymizováno] účastníků o [anonymizována dvě slova] [číslo] smluvních ujednání [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] – [anonymizováno] dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

23. Soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu, který ve spojení s doplněným dokazováním odvolacím soudem umožnil náležité právní posouzení. Soud I. stupně vedl řízení v souladu se zásadou koncentrace řízení a splnil rovněž poučovací povinnost ve směru k účastníkům, upravenou v ust. § 118a o. s. ř. Z provedených důkazů dospěl k odpovídajícím skutkovým zjištěním a učiněným závěrem o skutkovém stavu pořídil spolehlivý podklad také pro rozhodnutí odvolacího soudu. Pokud nevyhověl důkaznímu návrhu žalovaného na zadání znaleckého posudku ke zjištění pravosti podpisu na pokladním bankovním dokladu ze dne [datum], bylo to v souladu se zásadou hospodárnosti řízení. Nebylo zde ani zásadní tvrzení, že jde o podpis žalovaného, které by bylo zapotřebí vyvracet. Skutečnost, že předmětný podpis není podpisem žalovaného, nebylo zapotřebí prokazovat, neboť takové zjištění nebylo pro rozhodnutí soudu zásadní. Rovněž odvolací soud provedení důkazu znaleckým posudkem zamítl z důvodu nadbytečnosti s vysvětlením, že k obraně žalovaného není znaleckého posudku zapotřebí, neboť případné prokázání toho, že uvedený podpis případně není podpisem žalovaného, by na právním posouzení nic podstatného nezměnila.

24. Při jednání odvolacího soudu žalovaný k dotazu člena odvolacího senátu uvedl, že nemá žádné vysvětlení pro uskutečnění platby ve výši [částka] na jeho úvěrový účet dne [datum], resp. si nepamatuje, že by částku na účet vkládal, příp. není schopen prokázat, že peníze vkládala na účet osoba odlišná od žalovaného. Znovu navrhl vypracovat k důkazu znalecký posudek z oboru písmoznalectví k prokázání tvrzení, že podpis na pokladním dokladu ze dne [datum] není jeho.

25. Odvolací soud se ztotožňuje s právním posouzením promlčení nároku žalobkyně, jak je popsal soud I. stupně v odst. 47 odůvodnění rozsudku. I podle odvolacího soudu je nanejvýš pravděpodobné, že hotovostní vklad částky [částka] uskutečnil na pobočce [právnická osoba] v [obec] na [anonymizováno] s přesným variabilním symbolem na účet žalobkyně žalovaný. Žalovaný neměl pro tuto platbu žádné jiné vysvětlení, sám neuváděl, že by pověřil jinou osobu provedením vkladu či že by údaje o svém [anonymizováno] sděloval jiné osobě, neměl žádné vysvětlení, proč po zesplatnění dluhu žalobkyní byla částka [rok] vložena na jeho úvěrový účet. S částečným plněním dluhu pak právní úprava spojuje vyvratitelnou právní domněnku uznání celého dluhu (srv. ust. § 2054 odst. 2 o. z., které upravuje tzv. konkludentní formu uznání dluhu a podle nějž platí: Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu). Judikatura k uznání dluhu stanoví podmínku, že musí být z daného jednání zjevné, že se jedná o projev skutečné vůle dlužníka dluh uznat.

26. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]:„ Při hodnocení toho, zda lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku, je třeba vycházet z celkového jednání dlužníka. Nelze uzavřít, že došlo k celkovému uznání zbytku dluhu, když dlužník při částečném plnění výslovně nesdělí, že neuznává zbytek dluhu, pokud z jeho celkového jednání již před částečným plněním bylo možno usuzovat, že dluh neuznává a nemá v úmyslu platit celou dlužnou částku. Ustanovení § 407 odst. 3 obch. zák. neukládá dlužníku, aby vyjádřil nesouhlas s výší celkové pohledávky, ani kdy tak má učinit. Dlužník není povinen sdělovat věřiteli, že se jedná pouze o dílčí platby a že nehodlá zbytek dluhu doplatit, jestliže dal již předtím jasně najevo, že zbytek dluhu neuznává, a z okolností předcházejících hrazení dluhu a z jednání dlužníka muselo být věřiteli jasné, že dlužník nehodlá celkový dluh uhradit“. Ačkoli tato právní věta vyvěrá z právního posouzení podle dřívější právní úpravy, podle názoru odvolacího soudu je využitelná i pro posuzovanou věc, v níž nebylo prokázáno, že by žalovaný cokoli namítal proti výši žalobkyní vyčísleného dluhu v době před jeho zesplatněním nebo po zesplatnění, před hotovostním vkladem ze dne [datum].

27. S ohledem na toto právní posouzení lze souhlasit se soudem I. stupně, že žalobkyni počala po konkludentním uznání dluhu žalovaným dne [datum] běžet nová desetiletá lhůta k uplatnění nároku (srv. ust. § 639 o. z.) a žaloba je proto včasná.

28. Co se týče právního posouzení platnosti předmětné úvěrové [anonymizováno], zaujal odvolací soud odlišný právní názor, neboť z důkazů, provedených odvolacím soudem, smlouvou o [anonymizována dvě slova] datované dnem [datum] [číslo] uzavřené dne [datum], a dokumentu„ Smluvní ujednání [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] – [anonymizováno]“ dospěl k jiným zjištěním než prvostupňový soud, proto také tyto důkazy v podstatných částech při jednání odvolacího soudu dne [datum] opakoval v souladu s ust. § 213 odst. 2, 3 o. s. ř. Ze [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] odvolací soud zjistil výši [anonymizováno] [částka], kterou se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po [částka] s pevnou výpůjční úrokovou sazbou ve výši 120,77 % ročně, měl tudíž za 24 měsíců uhradit žalobkyni [částka]. Výpůjční sazba revolvingu v e sjednané výši [částka] byla sjednána na 90,20 % a při poskytnutí každého revolvingu se tak úvěrová částky navýšila o [částka], splatných v 18 měsíčních splátkách po [částka]. Mezi účastníky byl ujednán systém navazujících smluvních pokut v čl. 12„ smluvních ujednání“: v případě prodlení s úhradou splátky vzniká dlužníku povinnost po 15 dnech prodlení uhradit 8% z dlužné splátky a po 30 dnech dalších 13% z dlužné splátky (12. 1. písm. a/ a b/). Dle článku [číslo] dojde po 60 dnech prodlení automaticky k zesplatnění [anonymizováno], tím se veškeré dlužné úroky a úroky z prodlení stávají součástí tzv.„ nové jistiny“, z níž úvěrujícímu běží ode dne následujícího po jednodenní splatnosti zákonný úrok z prodlení, od 11. dne prodlení s úhradou„ nové jistiny“ vzniká úvěrujícímu nárok na smluvní pokutu 25%, která je splatná ve lhůtě 1 dne, po tomto dni vzniká úvěrujícímu nárok na další smluvní pokutu ve výši 0,25% z nové jistiny denně (0,25% denně představuje 91,25 % ročně). Takové smluvní pokuty ve smlouvě o spotřebitelském [anonymizováno] při zohlednění sjednaného úroku ztrácejí původní a právem chráněný účel, neboť evidentně slouží spíše k obohacení věřitele než k pouhému posílení jeho postavení a k motivaci spotřebitele ke včasnému splacení [anonymizováno]. Lze je označit jako likvidační, uvedené sankce ve smyslu konstantní judikatury představují nepřípustné řetězení nároků věřitele.

29. Proto odvolací soud přisvědčil odvolací námitce žalovaného, že smluvní ujednání v předmětné úvěrové smlouvě a připojených smluvních ujednáních jsou v rozporu s dobrými mravy.

30. Je totiž třeba přihlédnout ke skutečnosti, že úvěrová smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, přičemž podstatná část ujednání byla obsažena v předtištěném textu smluvních podmínek mimo vlastní text [anonymizováno]. Žalobkyně jako silnější smluvní strana měla možnost jednostranně určit smluvní podmínky a tuto možnost jednoznačně hrubě zneužila. O tom svědčí právě smluvní ujednání o úrocích a smluvních pokutách, která odvolací soud vyhodnotil jako absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 588 o. z., podle nějž soud přihlíží i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

31. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že sjednaný úrok ve výši 120,77 %, resp. i úrok z revolvingu 90,20% ročně a rovněž nižší úrok, který se žalobkyně rozhodla uplatnit žalobou v sazbě 87,81% ročně výrazně přesahuje obvyklou úrokovou míru, a to i v nebankovním sektoru, a ujednání o úroku je proto rozporné s dobrými mravy ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či usnesení z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Dále odvolací soud konstatuje, že za rozporné s dobrými mravy je třeba považovat i ujednání o celém systému smluvních pokut v čl. 12„ smluvních ujednání“. Zjištěná nerovnováha stran je přitom natolik zásadní povahy, že nelze uvažovat pouze o neplatnosti dílčích smluvních ustanovení. Je zcela zřejmé, že ustanovení o úroku a smluvních pokutách představovaly podstatné součásti úvěrové [anonymizováno], bez nichž by oprávněná k uzavření [anonymizováno] ani nepřistoupila, a proto nejsou splněny podmínky pro posouzení částečné neplatnosti některých ujednání [anonymizováno] ve smyslu § 576 o. z. (Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas).

32. Odvolací soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle jehož právní věty ujednání o výši úroku z prodlení výrazně se odchylující od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jenž by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter, lze posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy.

33. O rozporu nepřiměřeného úroku s dobrými mravy rozhodl Nejvyšší soud také usnesením ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]: V rámci zjišťování skutkového stavu nezbytného pro posouzení přiměřenosti úrokové sazby smluveného úroku je potřeba vycházet z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétních smluv, a to s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Pokud smluvený úrok víc než desetinásobně převyšuje průměrnou výši úroků, uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček v době jejich sjednání, jedná se o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

34. K popsaným důvodům neplatnosti přistupuje dále neplatnost [anonymizováno] jako sankce, upravená v § 86 odst. 1 ZSU, za nesplnění či nedostatečné splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného jako spotřebitele. Dle ust. § 86 odst. 1) ZSU: Poskytovatel před uzavřením [anonymizováno] o spotřebitelském [anonymizováno] nebo změnou závazku z takové [anonymizováno] spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského [anonymizováno] posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených [anonymizováno] získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Odst. [anonymizováno]): Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského [anonymizováno], a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze [anonymizováno] o spotřebitelském [anonymizováno] vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1) ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. V projednávané věci žalobkyně vůbec nezkoumala výdaje žalovaného a neprověřila úvěryschopnosti poté, co úvěrovanou částku navýšila o [částka], jak to ostatně zjistil i soud I. stupně. Rovněž se při posouzení úvěruschopnosti nezabývala tím, zda je žalovaný schopen splnit akcesorické závazky předmětné [anonymizováno] o [anonymizováno]. Posouzení úvěruschopnosti, při němž chybělo prověření výše výdajů před poskytnutím [anonymizováno] a absence prověření úvěruschopnosti po jeho navýšení o částku [částka] společně představují nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.

35. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka – spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím [anonymizováno] prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná (srv. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

36. Ze všech těchto důvodů posoudil odvolací soud předmětnou smlouvu o [anonymizováno], uzavřenou mezi účastníky řízení, jako absolutně neplatnou. Za situace, kdy neplatná úvěrová smlouva se právním titulem pohledávky žalobkyně nestala, posoudil odvolací soud nároky žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle ust. § 2 991 odst. 2 o. z.

37. K výši nároku dospěl z prokázaných skutečností tak, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], žalovaný jí splatil [částka] v sedmi splátkách po [částka], dále žalobkyně ve prospěch žalovaného započetla částku [částka] uhrazenou dne [datum], žalovaný tedy dluží žalobkyni částku [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [částka]. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu výzvou datovanou dne [datum], kterou odevzdala k poštovnímu doručení dne [datum], poskytla mu náhradní lhůtu 10 dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaný se tak dostal do prodlení dne [datum] a od tohoto dne do zaplacení pohledávky náleží žalobkyni úrok z prodlení dle ust. § 513 o. z. ve výši upravené vl. nař. č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení.

38. Odvolací soud proto postupem dle ust. § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé I. částečně potvrdil co do částky [částka] s úrokem z prodlení, běžícím ode dne následujícího po marném uplynutí náhradní lhůty, kterou žalobkyně žalovanému uložila ve výzvě ze dne [datum] a ohledně níž odvolací soud dospěl za pomoci ust. § 573 o. z. k domněnce, že žalovanému došla dne [datum], tedy třetího pracovního dne po odeslání zásilky prostřednictvím České pošty, a.s. Třídenní pariční lhůtu ke splnění uložené povinnosti, o které rozhodl soud I. stupně, nebylo důvodu měnit. Nelze ani v poměrech konkrétní projednávané věci opominout, že žalovaný je si vědom výše bezdůvodného obohacení a sám při jednání [datum] vyjádřit ochotu zaplatit částku [částka].

39. Ve zbývajícím rozsahu vyhovující výrok rozsudku soudu I. stupně změnil postupem dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu zamítl.

40. V řízení byl převážně úspěšný žalovaný, neboť předmětem řízení bylo peněžité plnění ve výši [částka], smluvní pokuta ve výši [částka], odměna ve výši [částka], 81,87 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky [částka] (přičemž tuto výši již ke dni vydání rozsudku tento úrok překročil), zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [anonymizována dvě slova] od [datum] do zaplacení (do dne vydání rozsudku činí [částka]), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka]. Pokud žalobkyně v průběhu řízení vzala část svých nároků zpět, je nutno posoudit v souladu s ust. § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., že zastavení řízení v tomto rozsahu zavinila, a proto nese náklady řízení i v tomto rozsahu. Předmět řízení představuje součet [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] = [částka].

41. V souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí] se úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 o. s. ř. Úspěch účastníka podle § 142 odst. 1 o. s. ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.

42. Žalobkyně uspěla jen co do částky [částka] s 8,05 % ročním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (v kapitalizované výši do dne vydání rozsudku [částka]), celkem [částka]. Úspěch žalovaného po odečtu poměrného neúspěchu představuje 78%, v tomto rozsahu odvolací soud přiznal žalovanému v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů řízení.

43. Náklady žalovaného, vynaložené v řízení před soudem I. stupně sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum], [datum] a dne [datum]) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem [částka] a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka] Celkem žalovaný vynaložil částku [částka]. Náhrada náleží žalovanému v rozsahu 78% vynaložených nákladů, tj. [částka].

44. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení bylo peněžité plnění [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka], smluvní pokuta [částka] a 8,05% úrok z částky [částka] od [datum] do zaplacení (do dne vydání rozsudku dosáhlo toto příslušenství výše [částka]), smluvní úrok z prodlení 35 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, nejvýše však do částky [částka] (do dne vydání rozsudku dosáhlo toto příslušenství výše [částka]). Předmět odvolacího řízení představuje součet [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka]. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná pouze co do částky [částka] s 8,05 % ročním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (v kapitalizované výši do dne vydání rozsudku odvolacího soudu dosáhl úrok z prodlení výše [částka]), celkem žalobkyně uspěla co do částky [částka]. Převážný úspěch je proto na straně žalovaného, náleží mu náhrada nákladů řízení v rozsahu 61%. Žalovaný v odvolacím řízení vynaložil náklady za právní pomoc za tři úkony po [částka] dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6. advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši [částka] (za odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] a dne [datum]), dále náhradu hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky ve výši [částka]. Dále uhradil soudní poplatek z odvolání ve výši [částka] Celkem náklady odvolacího řízení žalovaného představují částku [částka]. Náhrada představuje 61% z této částky a činí 24 508, [částka].

45. S odkazem na výše uvedené přiznal odvolací soud žalovanému na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku [částka]. Dle ust. § 49 odst. 1) o. s. ř. Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu.

46. Ke splnění povinnosti byla žalobkyni stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).