7 C 75/2020-925

Rubrum

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Landsmanem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované 1): První brněnská strojírna [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] žalované 2): [název žalované], registrační [číslo] sídlem [adresa], Mayfair, Londýn, W1 6HL, Spojené království [příjmení] [jméno] a Severního Irska zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neexistence závazku ze smlouvy o poskytnutí záruky, takto:

Výrok

I. Žaloba na určení neexistence závazku žalované 1) poskytnout žalované 2) jakékoliv plnění na základě smlouvy o poskytnutí záruky uzavřené mezi žalovanou 1) a žalovanou 2) dne [datum], se zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) k rukám právního zástupce žalované 2) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 33 463,47 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne [datum] žalobu na určení neexistence závazku ze smlouvy o poskytnutí záruky ze dne [datum]. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že je akciovou společností dle českého práva, která je holdingovou společností ve skupině PBS a její činností je zejména správa majetku, včetně podílů na ostatních společnostech z holdingu. Žalovaná 1) je akciovou společností podle českého práva, působící na trhu technologií pro oblast letectví a energetiky, přičemž jediným akcionářem žalované 1) je žalobkyně. Žalovaná 2) je společností podle práva [příjmení] [jméno], která měla být generálním dodavatelem projektu výstavby„ na klíč“ elektrárny na biomasu v [příjmení] [příjmení], [příjmení] [příjmení], Wrexham Industrial Estate LL13 9UT, Wrexham, [příjmení] [jméno] (dále jen„ Elektrárna“). Subdodavatelem žalované 2) v uvedeném projektu byla [právnická osoba], a.s., [IČO] (dále jen„ PBS ENERGO“), jejímiž akcionáři jsou žalobkyně a žalovaná 1). Dále žalobkyně uvedla, že soud ve [příjmení] [jméno] (The High Court of [příjmení], Business and Property Courts of [příjmení] and [příjmení] (QBD) Technology and Construction Court) (dále jen„ Britský soud“), v řízení vedeném pod sp. zn. HT- 2017 [číslo] vydal dne [datum] rozsudek (dále jen„ Rozsudek“), jímž žalované 2) v obecné rovině přiznal jí uplatňovaný nárok vůči [právnická osoba] (z titulu vypořádání po ukončení Smlouvy) a dne [datum] vydal příkaz, tzv.„ order“ (dále jen„ Příkaz“), kterým na základě Rozsudku uložil [právnická osoba] povinnost uhradit žalované 2) cca 20 milionů liber a zároveň žalované 1), která za splnění závazků [právnická osoba] ze Smlouvy vystavila dne [datum] záruku na základě smlouvy o poskytnutí záruky (dále jen„ Smlouva o poskytnutí záruky“), uložil podmíněnou povinnost tuto částku zaplatit žalované 2) v případě, že ve stanovených lhůtách nebudou uhrazeny ze strany [právnická osoba]. Právní jednání společností ze skupiny PBS ve vztahu k projektu výstavby Elektrárny a vůbec rozhodnutí účastnit se na realizaci tohoto projektu však byla zatížena omylem v rozhodných skutečnostech vyvolaných žalovanou 2), přičemž žalobkyně se v této souvislosti dovolala relativní neplatnosti svého souhlasu uděleného k vystavení záruky žalovanou 1) a následně rovněž relativní neplatnosti Smlouvy o poskytnutí záruky uzavřené mezi žalovanou 1) a žalovanou 2), a to na základě níže specifikovaného omylu způsobeného žalovanou 2), v důsledku čehož je na Smlouvu o poskytnutí záruky třeba pohlížet, jako by nikdy neexistovala. Souhlas žalobkyně udělený žalované 1) k vystavení záruky a následný podpis předmětné Smlouvy o poskytnutí záruky ze strany žalované 1) měly být stiženy omylem vyvolaným žalovanou 2), který spočíval v tom, že žalovaná 2) v průběhu celého jednání o uzavření Smlouvy o projektové přípravě, obstarávání, výstavbě a uvedení do provozu pro elektrárnu na spalování biomasy (dále jen„ Smlouva“) zcela záměrně a vědomě uváděla [právnická osoba] v omyl ohledně množství azbestu v půdě na předmětných pozemcích a o nutnosti sanace pozemků před zahájením stavebních prací, když v této souvislosti zejména: (i) neinformovala [právnická osoba] o závěrech [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], ze kterých vyplývá, že nelze vyloučit přítomnost azbestu v půdě; (ii) neinformovala [právnická osoba] o sdělení [právnická osoba] Limited ohledně prozatímních výsledků šetření, které obdržela dne [datum] ani o sdělení [právnická osoba] Limited o tom, že tato společnost nemá dostatečné technické vybavení a licenci k tomu, aby dokázala identifikovat přesné množství azbestu v půdě a stanovit postupy k jeho odstranění; (iii) neinformovala [právnická osoba] o výsledcích laboratorních měření, které obdržela dne [datum], byť tato jasně potvrzovala přítomnost azbestu v půdě; a (iv) nijak nereagovala na požadavek [právnická osoba] na poskytnutí informací o stavu půdy na předmětných pozemcích ze dne [datum], byť tyto informace měla již k dispozici. V důsledku výše uvedeného jednání žalované 2) tak [právnická osoba] při uzavírání Smlouvy neměla pravdivé informace o stavu předmětných pozemků, ačkoliv - jak obě strany před uzavřením Smlouvy jasně deklarovaly - řešení stavu pozemku pod jeho povrchem bylo zcela klíčové, pokud jde o dodržení sjednaných podmínek pro realizaci celého projektu. Přítomnost azbestu v půdě (zvláště pak za situace, kdy nebylo zcela zřejmé, o jaké množství se jedná, jakým způsobem ho bude nutné odstranit, jaké náklady v této souvislosti bude nutné vynaložit a jak dlouho celý proces potrvá) totiž fakticky vylučovala dodržení stanovených harmonogramů, čehož si žalovaná 2) byla plně vědoma. Žalovaná 2) si byla vědoma toho, že pokud by se [právnická osoba] seznámila s informacemi, které by odhalily vysokou míru kontaminace pozemků azbestem vyžadující sanaci těchto pozemků, tato by nikdy nepřistoupila k uzavření Smlouvy za sjednaných podmínek nebo by k uzavření Smlouvy nepřistoupila nikdy, s ohledem na napjatý harmonogram realizace projektu, čímž žalovaná 2) ve svém důsledku těžila z omylu [právnická osoba]. K uzavření Smlouvy i Smlouvy o poskytnutí záruky došlo dne [datum], avšak [právnická osoba] obdržela od žalované 2) konečnou zprávu o průzkumu pozemku od společnosti [právnická osoba] dne [datum], včetně informace o tom, že bude nutné přistoupit k odstranění kontaminované půdy z předmětných pozemků. Společnost PBS ENERGO tak začala se žalovanou 2) jednat o tom, jakým způsobem bude toto promítnuto do sjednaného časového harmonogramu, neboť vycházela z toho, že v souladu s ustanovením článků [číslo] a [číslo] Smlouvy nese odpovědnost za stav pozemků a jejich připravenost k realizaci projektu žalovaná 2), která rovněž měla být povinna hradit veškeré vícenáklady spojené s odstraněním azbestu, ale též že dojde i k prodloužení původně sjednaného termínu pro dokončení díla, který se nově jevil zcela nereálným. Tyto problémy se prohloubily poté, co byla po zahájení sanačních prací objevena další ložiska azbestu, která nebyla detekována průzkumy opatřenými žalovanou 2). Žalovaná 2) však toto odmítla, mezi stranami došlo ke sporu, který postupně eskaloval a vyústil v to, že jak [právnická osoba] (jako první), tak i žalovaná 2) (následně jako druhá) odstoupily od uzavřené Smlouvy a zahájily spor o vypořádání vzájemných nároků, který byl veden nejprve ve dvou zrychlených řízeních před tzv. adjudikátorem (obě tato řízení skončila rozhodnutími ve prospěch [právnická osoba] a ukládala žalované 2) povinnost uhradit [právnická osoba] uplatňované nároky) a poté před Britským soudem v již uvedeném řízení sp. zn. HT- 2017 [číslo], v rámci něhož byl vydán dne [datum] Rozsudek, v němž Britský soud dovodil, že odpovědnost za stav pozemku, a tedy i za získání povolení k řešení tohoto stavu, a odpovědnost za odstranění azbestu spočívala na PBS ENERGO, a tedy, že odstoupení [právnická osoba] od Smlouvy bylo neplatné a naopak pozdější odstoupení od Smlouvy ze strany žalované 2) bylo platné. Dne [datum] vydal Britský soud Příkaz, kterým na základě Rozsudku uložil [právnická osoba] konkrétní povinnosti, a to povinnost zaplatit žalované 2): (i) částku ve výši 17 404 269,70 GBP na účet soudní úschovy do [datum], (ii) částku ve výši 2 500 000 GBP na účet žalované 2) do [datum], a (iii) částku ve výši 70 000 GBP na účet žalované 2) do [datum]. Současně soud v Příkazu uložil žalované 1) podmíněnou povinnost zaplatit tyto částky žalované 2) v případě, že ve stanovených lhůtách nebudou uhrazeny ze strany [právnická osoba] a žalovaná 1) bude poté vyzvána žalovanou 2) k jejich úhradě v dodatečné lhůtě sedmi dnů. Žalobkyně uvedla, že o informacích, ohledně nichž měla být v omylu, získala povědomí až v průběhu řízení ve [příjmení] [jméno], kdy vyšlo najevo, že žalovaná 2) interpretovala Smlouvu jinak, než jak činila ve vztahu ke [právnická osoba] a zprostředkovaně vůči žalované 1) při vyjednávání Smlouvy a záruky; do té doby přitom neměla žalobkyně rozumný důvod domnívat se, že by rizika způsobená přítomností azbestu v půdě a odpovědnost za jeho odstranění mohla nést [právnická osoba] a následně žalovaná 1) jako výstavce záruky. Žalobkyně tedy následně dopisem ze dne [datum] adresovaným žalované 1) uplatnila relativní neplatnost vysloveného souhlasu s poskytnutím záruky a dopisem ze dne [datum] adresovaným žalované 1) i žalované 2) namítla relativní neplatnost Smlouvy o poskytnutí záruky. Žalobkyně je tak přesvědčena, že závazek žalované 1) ze Smlouvy o poskytnutí záruky neexistuje a z tohoto důvodu žalovaná 2) není oprávněna částku přiznanou Rozsudkem vymáhat a žalovaná 1) není oprávněna a povinna tuto částku vyplatit. Britský soud sice přiznal odklad vykonatelnosti Rozsudku a Příkazu do doby rozhodnutí o odvolání, nicméně pouze za předpokladu, že stejná částka (tj. více než půl miliardy korun) bude složena do soudní úschovy, což má pro k zaplacení povinné společnosti stejný efekt jako odepření odkladu vykonatelnosti. Existuje tedy bezprostřední riziko, že žalovaná 2) v krátké době zahájí výkon Rozsudku a Příkazu proti [právnická osoba] nebo proti žalované 1), když však tato rozhodnutí nezohledňují neplatnost Smlouvy o poskytnutí záruky. Vyplacení předmětné částky by bylo pro žalovanou 1) s největší pravděpodobností likvidační a tím pádem by mělo podstatný negativní dopad i do majetkové sféry žalobkyně, jako jediného akcionáře (s tím, že žalovaná 1) je nejvýznamnější a nejvíce prosperující společností ze skupiny PBS). S ohledem na výše uvedené má žalobkyně naléhavý právní zájem na určení neexistence závazku žalované 1) zaplatit částku požadovanou žalovanou 2) a zabránění žalované 2), aby tuto částku proti žalované 1) vymáhala, resp. aby žalovaná 1) tuto částku vyplatila.

2. Žalobkyně současně se žalobou navrhla soudu vydání předběžného opatření, když ve věci shledávala naléhavou potřebu prozatímní úpravy poměrů mezi účastníky tak, aby záruka nebyla vůči žalované 1) vymáhána do doby rozhodnutí o této žalobě. Pakliže by totiž žalobkyně byla s žalobou na určení úspěšná, nebylo by patrně již možné dosáhnout navrácení do původního stavu, tj. před započetím s vymáháním příslušných částek žalovanou 2), čímž by byl nenávratně ohrožen výkon rozhodnutí vydaného v tomto řízení o určovací žalobě, resp. účinky takového rozhodnutí by byly pouze iluzorní, přičemž zájem žalobkyně na tom, aby nárok žalované 2) nebyl proti žalované 1) vymožen do doby rozhodnutí o žalobě na určení, by měl převažovat nad zájmem žalované 2) přistoupit k okamžitému vymožení svého nároku vůči žalované 1). Soud prvního stupně návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření vyhověl, nicméně usnesení soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem změněno tak, že návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2020, č. j. 27 Co 156/2020-801, zamítnut.

3. Žalovaná 2) nárok uplatněný v žalobě na určení neuznala ani zčásti. Žalovaná 2) jednak namítala, že ve věci je dána překážka věci rozsouzené s ohledem na skutečnost, že před Britským soudem bylo vedeno řízení, v rámci něhož byl vydán Rozsudek a následně Příkaz, přičemž i namítala nemožnost přezkoumávat Rozsudek ve věci samé, ve smyslu čl. 52 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“). Žalovaná 2) dále sporovala, že by žalobkyni svědčil naléhavý právní zájem na navrhovaném určení, jakož i aktivní legitimace k podání žaloby, jelikož zákon nevyžaduje souhlas žalobkyně s poskytnutím ručení ze strany žalované 1) za závazky PBS ENERGO. Dále žalovaná 2) vznesla námitku prekluze nároku žalobkyně dle § 48 zákona o obchodních korporacích a rovněž námitku promlčení žalobou uplatněného nároku.

4. Žalovaná 1) tvrzení uvedená v žalobě nepopřela. Potvrdila, že žalobkyně vyslovila předchozí souhlas s vystavením záruky na základě Smlouvy o poskytnutí záruky, a dále potvrdila, že od žalobkyně obdržela dopis ze dne [datum] obsahující uplatnění námitky relativní neplatnosti jak jí vysloveného souhlasu, tak neplatnosti Smlouvy o poskytnutí záruky. Z popsaného důvodu žalovaná 1) vnímá svůj závazek vůči žalované 2) jako neexistující.

5. Žalobkyně ve své replice ze dne [datum] k vyjádření žalované 2) poukázala na to, že Rozsudek nemůže tvořit překážku věci rozsouzené, neboť rozsudkem Krajského soudu v Brně, č. j. 20 Co 231/2020-1224 (ve spojení s rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16. 4. 2020, č. j. 7 C 74/2020-621), bylo pravomocně rozhodnuto o odepření uznání Rozsudku a Příkazu (dále jen„ Rozsudek o odepření uznání rozhodnutí“), a tedy na území ČR tyto nemohou vyvolávat žádné účinky. Žalobkyně svou aktivní legitimaci stavěla na tom, že souhlas valné hromady žalobkyně s převzetím záruky ze Smlouvy o poskytnutí záruky žalovanou 1) byl nezbytný dle § 421 odst. 2 písm. m) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen„ ZOK“), když faktický dopad Smlouvy o poskytnutí záruky byl srovnatelný s dopady uzavření smlouvy o převodu části závodu. Žalobkyně dále uvedla, že k prekluzi dle § 48 ZOK nemohlo dojít, když lhůta počíná plynout až od okamžiku, kdy se oprávněná osoba o neplatnosti dozví nebo dozvědět mohla a měla a dále namítla, že žalovaná 2) jakožto osoba, která důvod neplatnosti způsobila, nemůže namítat uplynutí lhůty pro uplatnění námitky neplatnosti souhlasu s ohledem na § 6 odst. 2 a § 579 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Stejně tak nesouhlasila s tím, že by měla uplynout promlčecí doba, když tato počala plynout až vydáním Rozsudku.

6. Žalovaná 2) ve své duplice ze dne [datum] sporovala, že by [právnická osoba] v průběhu kontraktace uvedla v omyl a dále doplnila, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2021, č. j. 20 Cdo 702/2021-1375, došlo k odložení právní moci Rozsudku o odepření uznání rozhodnutí do právní moci rozhodnutí o dovolání podaného žalovanou 2).

7. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami. Z výpisů z českého obchodního rejstříku ohledně žalobkyně, žalované 1) a [právnická osoba], a.s., jakož i výpisu z obchodního registru [příjmení] [jméno] ohledně žalované 2) soud zjistil jejich předměty podnikání a dále skutečnost, že žalobkyně, žalovaná 1) a [právnická osoba], a.s. jsou korporacemi založenými podle českého práva, zatímco žalovaná 2) má sídlo ve [příjmení] [jméno]. Jediným akcionářem žalované 1) je žalobkyně.

8. Ze Smlouvy soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovanou 2) jako objednatelem a PBS ENERGO jako zhotovitelem, přičemž jejím předmětem bylo vyhotovení projektového návrhu, výstavba, instalace a uvedení do provozu Elektrárny za podmínek stanovených v předmětné smlouvě.

9. Ze Smlouvy o poskytnutí záruky ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou 1) a žalovanou 2), přičemž žalovaná 1) se jakožto ručitel v této smlouvě zavázala, že bezodkladně uhradí žalované 2) částku, poskytne plnění nebo splní povinnost, jako by sama byla povinným subjektem, a to v případě, že je na základě Smlouvy neposkytne žalované 2) [právnická osoba] jakožto zhotovitel, a to ani v dodatečné přiměřené lhůtě.

10. Ze zápisu z jednání mimořádné valné hromady žalované 1) ze dne [datum] bylo zjištěno, že na této valné hromadě udělila žalobkyně jakožto jediný akcionář žalované 1) svůj pokyn k poskytnutí záruky žalované 2) za závazky [právnická osoba] ze smlouvy na kompletní dodávku teplárny na klíč, včetně stavebních prací, a to v Anglii, Wrexham, a to s odkazem na čl. 6 písm. c) stanov společnosti.

11. Z rozsudku Britského soudu ze dne [datum], včetně jeho překladu do českého jazyka, bylo zjištěno, že Britský soud nároky [právnická osoba] vůči žalované 2) neuznal a naopak uznal nároky žalované 2) vůči [právnická osoba], přičemž zároveň uznal i ručitelský závazek žalované 1). Navíc je z rozsudku zřejmé, že v květnu 2017 oznámila PBS ENERGO žalované 2) svůj úmysl ukončit smlouvu.

12. Z Příkazu, včetně jeho překladu do českého jazyka, bylo zjištěno, že Britský soud nařídil [právnická osoba] zaplatit žalované 2) částku 70 000 liber do [datum], dále částku 17 404 269,70 liber do [datum], úroky ve výši 3 814,64 liber denně do zaplacení dlužné částky, a náklady řízení ve výši 2 500 000 liber do [datum]. Zároveň bylo povoleno odložení vykonatelnosti pro případ, že [právnická osoba] zaplatí dlužné částky na účet soudu. Žalované 1) byla uložena povinnost zaplatit dlužné částky pro případ, že je nezaplatí [právnická osoba].

13. Z dopisu ze dne [datum] adresovaného žalované 1), včetně dokladu o jeho převzetí ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně předmětným dopisem namítla vůči žalované 1) neplatnost udělení svého souhlasu s poskytnutím záruky a rovněž namítla neplatnost Smlouvy o poskytnutí záruky z důvodu svého omylu při udělení souhlasu s poskytnutím záruky, přičemž tento omyl měl být vyvolán žalovanou 2).

14. Z dopisu ze dne [datum] adresovaného žalované 2), včetně dokladu o odeslání zásilky dne [datum] a o jejím doručení dne [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně předmětným dopisem namítla vůči žalované 2) neplatnost Smlouvy o poskytnutí záruky z důvodu svého omylu při udělení souhlasu s poskytnutím záruky, přičemž tento omyl měl být vyvolán žalovanou 2).

15. Z rozhodnutí britského odvolacího soudu ze dne [datum], včetně jeho překladu do českého jazyka a tlumočnické doložky, bylo zjištěno, že žádost odvolatele, tedy PBS ENERGO o povolení odvolání a žádost o odložení výkonu ve věci PBS ENERGO vs. Bester byly zamítnuty. Ze soudního příkazu vydaného ctihodným soudcem Coulsonem u britského odvolacího soudu dne [datum], včetně jeho překladu do českého jazyka a tlumočnické doložky, bylo zjištěno, že žádost o povolení podat opravný prostředek a žádost o odklad výkonu ve věci PBS ENRGO vs. Bester a První [ulice] Strojírna [obec], byly zamítnuty.

16. Soud má z předložené Smlouvy za prokázané, že mezi [právnická osoba] jakožto zhotovitelem a žalovanou 2) jakožto objednatelem byla dne [datum] uzavřena smlouva o výstavbě Elektrárny, na jejímž základě měla [právnická osoba] pro žalovanou 2) provést projektový návrh, výstavbu, instalaci a uvedení do provozu elektrárny ve Wrexhamu ve [příjmení] [jméno]. Ze zápisu z valné hromady žalované 1) i ze Smlouvy o poskytnutí záruky má soud rovněž za prokázané, že mezi žalovanou 1) a žalovanou 2) byla uzavřena Smlouva o poskytnutí záruky, přičemž žalobkyně jakožto jediný akcionář žalované 1) udělila na valné hromadě dne [datum] pokyn žalované 1) k poskytnutí záruky za závazky [právnická osoba] ze Smlouvy. Žalobkyně nebyla smluvní stranou Smlouvy, ani Smlouvy o poskytnutí záruky. Zároveň má soud z Rozsudku za prokázané, že Britský soud uznal nároky žalované 2) vůči [právnická osoba] ze Smlouvy, avšak neuznal nároky [právnická osoba] vůči žalované 2). Britský soud přitom uznal i ručitelský závazek žalované 1). Soud má dále z Příkazu za prokázané, že Britský soud nařídil [právnická osoba] zaplatit žalované 2) částku 70 000 liber do [datum], částku 17 404 269,70 liber do [datum], úroky ve výši 3 814,64 liber denně do zaplacení dlužné částky, a náklady řízení ve výši 2 500 000 liber do [datum]. Zároveň bylo povoleno odložení vykonatelnosti pro případ, že [právnická osoba] zaplatí dlužné částky na účet soudu a uložena povinnost žalované 1) zaplatit dlužné částky pro případ, že je nezaplatí [právnická osoba]. Dále má soud z dopisů žalobkyně ze dne [datum], včetně dokladů o doručení, za prokázané, že žalobkyně uplatnila vůči žalované 1) i vůči žalované 2) námitky neplatnosti udělení souhlasu s poskytnutím záruky a námitky neplatnosti samotné Smlouvy o poskytnutí záruky.

17. Podle § 421 odst. 2 písm. m) ZOK, ve znění účinném do 31. 12. 2020, náleželo do působnosti valné hromady schválení převodu nebo zastavení závodu nebo takové jeho části, která by znamenala podstatnou změnu dosavadní struktury závodu nebo podstatnou změnu v předmětu podnikání nebo činnosti společnosti.

18. Podle § 48 ZOK je právní jednání, k němuž nedal souhlas nejvyšší orgán obchodní korporace v případech vyžadovaných zákonem, neplatné; této neplatnosti se lze dovolat do šesti měsíců ode dne, kdy se o neplatnosti oprávněná osoba dozvěděla nebo dozvědět měla a mohla, nejdéle však do deseti let od dne, kdy k takovému jednání došlo.

19. Podle § 502 OZ je obchodním závodem (dále jen„ závod“) organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.

20. Podle § 503 odst. 1 OZ je pobočkou taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou.

21. Podle § 495 OZ věty druhé je jmění osoby tvořeno souhrnem jejího majetku a jejích dluhů.

22. Žalovaná 2) namítala, že je ve věci dána překážka věci rozsouzené, a to s ohledem na existenci Rozsudku a Příkazu. Soud však tento názor žalované 2) nesdílí, když podle jeho názoru v nyní projednávané věci nejde o totožnou věc, jaká byla projednávána před Britským soudem. Totožnost věci je dána totožností personální a identitou předmětu řízení. V řízení, které lze zahájit jen k návrhu, je předmět řízení určován obsahem konečného návrhu (žalobního petitu). Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, tj. ze stejného skutku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 2663/2008 či 23 Cdo 274/2012). Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla účastníkem řízení vedeného před Britským soudem, evidentně není dána totožnost účastníků řízení, nemůže tedy být dána totožnost věci už z tohoto důvodu. Navíc dle názoru soudu již byl vydán Rozsudek o odepření uznání rozhodnutí, který byl potvrzen i odvolacím soudem (byť právní moc rozsudku odvolacího soudu byla odložena), a nic tedy nebránilo meritornímu projednání věci.

23. Vzhledem ke skutečnosti, že žaloba na určení je preventivního charakteru, má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá. Určovací žaloby slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) toto určení způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Žaloba o určení není zpravidla opodstatněná tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměr účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Jestliže například právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (například vlastnictví), není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo o určení existence práva nebo právního vztahu (srov. sp. zn. 30 Cdo 3378/2009 a 33 Cdo 1734/2013).

24. Žalobkyně odůvodňovala existenci svého naléhavého právního zájmu tím, že jakožto jediná akcionářka žalované 1) má eminentní zájem na zachování existence žalované 1) a dobrém hospodářském výsledku žalované 1), a tedy i zabránění vymáhání nároku žalované 2) na základě Rozsudku a Příkazu, který by měl pro žalovanou 1) likvidační důsledky, přičemž nemá jiný nástroj, jak uvedenému zabránit. Svou argumentaci podpořila odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. 29 Cdo 2792/2015). Žalobkyní zmiňovaná judikatura se zabývala aktivní legitimací akcionáře společnosti na určení neplatnosti smlouvy, popř. určení toho, zda tu právo je či není, pakliže uzavření takové smlouvy má významný vliv na právní a majetkové poměry akcionářů a současně nemá-li k dispozici jiný právní prostředek, jehož prostřednictvím by mohl účinněji hájit svá (takovou smlouvou) dotčená práva. Byť se v judikaturou zmiňovaných případech jednalo o smlouvy o převodu nebo nájmu podniku či jeho části, popř. smlouvu o převodu významné části majetku společnosti na třetí osobu, má soud za to, že tyto závěry lze analogicky aplikovat i na nyní projednávaný případ, neboť otázka existence záruky žalované 1) za závazky PBS ENERGO na základě Smlouvy o poskytnutí záruky může mít s ohledem na rozsah takto zajišťovaných závazků do majetkové sféry žalované 1) a potažmo i žalobkyně srovnatelný dopad jako majetkové dispozice judikaturou výslovně řešené. Za situace, kdy žalobkyně současně nemá jiný právní nástroj, jak své nejisté postavení eliminovat a právní otázka, o níž má být rozhodnuto určovacím výrokem (tj. určení neexistence závazku), nemá povahu předběžné otázky, dospěl soud k závěru, že žalobkyni naléhavý právní zájem na navrhovaném určení svědčí.

25. Ustanovení § 421 odst. 2 ZOK obsahuje základní výčet záležitostí spadajících do působnosti valné hromady. Konkrétně účelem jeho písmene m), ve znění účinném do 31. 12. 2020, bylo umožnit akcionářům kontrolu nad (mimořádným a závažným) rozhodnutím o převodu či zastavení závodu společnosti či podstatné části závodu, jež zpravidla významně ovlivní další směřování společnosti. Soud připouští, že ručitelský závazek žalované 1), byť podmíněný nesplněním závazku ze strany PBS ENERGO, může představovat část jmění žalované 1) ve smyslu § 495 OZ. Avšak jeho převzetí na základě Smlouvy o poskytnutí záruky nepředstavovalo převod nebo zastavení závodu nebo takové jeho části, která by znamenala podstatnou změnu dosavadní struktury závodu nebo podstatnou změnu v předmětu podnikání nebo činnosti žalované 1) ve smyslu § 421 odst. 2 písm. m) ZOK. Zákon tedy v tomto případě k poskytnutí záruky nevyžadoval souhlas valné hromady žalované 1), tedy žalobkyně jakožto jejího jediného akcionáře. Úprava působnosti valné hromady akciové společnosti spadá mezi tzv. statusové otázky právnických osob. Jedná se o úpravu převážně kogentní, čemuž nasvědčuje i její systematika. Některé klíčové záležitosti zákonodárce svěřuje valné hromadě výslovně, svěření jiných ponechává na zakladatelském právním jednání (např. § 421 odst. 2 písm. p) ZOK), v případě některých zákonodárce na zachování působnosti valné hromady netrvá (například § 421 odst. 2 písm. k ) ZOK). Žalobkyní předestřený extenzivní výklad § 421 odst. 2 písm. m) ZOK, ve znění do [datum], však soud nepřijal. Soud si je vědom toho, že dotčené znění přinášelo v aplikační praxi jisté problémy v tom, zda pojem„ část závodu“ chápat„ materiálně“ (tj. zahrnující nejen samostatné organizační složky závodu, ale jakoukoliv majetkovou složku závodu, jejíž převod či zastavení by splňoval podmínku„ významnosti“), či zda je namístě tzv. formálně-materiální pojetí (tj. vykládat jej jako samostatnou organizační složku ve smyslu § 503 OZ, jejíž převod/zastavení by znamenalo podstatnou změnu dosavadní struktury závodu nebo předmětu podnikání či činnosti společnosti). Nicméně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2645/2018, přestože se týkal společnosti s ručením omezeným, jasně naznačil, že pod pojmem„ část závodu“ je třeba rozumět samostatnou organizační složku závodu (a nikoliv jakoukoliv materiálně významnou složku závodu), tedy že je nutno dát přednost formálně-materiálnímu pojetí pojmu„ část závodu“, neboť opačný přístup by pro smluvní partnery znamenal značnou právní nejistotu (bod 27 a 28 citovaného rozsudku). V podmínkách projednávaného případu tedy nelze převzetí ručitelského závazku žalovanou 1) považovat za převod samostatné organizační složky, který by snad znamenal podstatnou změnu dosavadní struktury závodu nebo předmětu podnikání či činnosti společnosti. Dle názoru soudu celý odstavec 2 paragrafu 421 ZOK obsahuje 16 písmen, která zcela jasně určují, co náleží do působnosti valné hromady a co má valná hromada schvalovat, přičemž dle názoru soudu nelze tato ustanovení výkladem rozšiřovat. Pokud by zákonodárce chtěl, aby to bylo tak, jak uvádí žalobkyně, tak by tam bylo ustanovení o tom, že valná hromada schvaluje i poskytnutí záruky, případně by tam bylo obecně schvalování jakéhokoliv zajištění závazku.

26. Protože tedy souhlas žalobkyně s poskytnutím záruky nebyl zapotřebí, neshledal soud za hospodárné provádět bližší dokazování k žalobkyní tvrzené neexistenci souhlasu z důvodu jí namítnuté neplatnosti, a to v důsledku existence jejího tvrzeného omylu o rozhodující skutečnosti, do něhož měla být žalobkyně, a potažmo i žalovaná 1), uvedena žalovanou 2), když tato tvrzení soud pro své rozhodnutí shledal za nepodstatná. Zapotřebí tedy ani nebylo provádět bližší dokazování stran námitky žalované 2) ohledně prekluze, resp. promlčení nároku žalobkyně, zaměřené na okamžik, kdy se žalobkyně o jím tvrzeném omylu dozvěděla, resp. dozvědět mohla a měla. Nicméně dle názoru soudu je zřejmé, že žalobkyně se dovolala relativní neplatnosti až v březnu 2020, přičemž však o svém (údajném) omylu se dozvěděla již nejpozději v květnu 2017, kdy PBS ENERGO oznámila žalované 2) svůj úmysl ukončit smlouvu. Proto by tedy dle ustanovení § 48 ZOK bylo třeba konstatovat, že námitka relativní neplatnosti byla učiněna po uplynutí subjektivní šestiměsíční lhůty. Námitka promlčení by však důvodná nebyla, jelikož tříletá promlčení doba od května 2017 do dne podání žaloby neuplynula.

27. Protože žaloba nebyla důvodná, soud ji výrokem I. zamítl.

28. Výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl soud o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jinak procesně úspěšná žalovaná 1) náhradu nákladů řízení ve vztahu k žalobkyni neuplatnila.

29. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované 2), která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Pokud jde však o její výši, nevycházel soud z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif”), jak navrhovala žalovaná 2), nýbrž z ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu Ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu stanovuje pravidla pro určení tarifní hodnoty v případě peněžitých plnění a ocenitelných věcí a práv, kdy cenou se rozumí skutečná hodnota věci nebo práva vyjádřená cenou v místě a čase obvyklou, zatímco ustanovení § 9 odst. 1 (resp. odst. 3) advokátního tarifu se aplikuje tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. V nyní projednávané věci šlo o určení neexistence ručitelského závazku ze Smlouvy o poskytnutí záruky ze dne [datum], přičemž ve Smlouvě o poskytnutí záruky však závazek, jehož neexistence měla být žalobou určena, nebyl blíže kvantifikován. Je sice pravdou, že Rozsudkem ve spojení s Příkazem byla uložena blíže konkretizovaná peněžitá povinnost, avšak je nutné připomenout, že Rozsudkem o odepření uznání rozhodnutí bylo rozhodnuto o odepření uznání Rozsudku a Příkazu, a i v uvedeném řízení bylo o náhradě nákladů řízení zdejším soudem rozhodováno v intencích § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu, a i v této části byl rozsudek zdejšího soudu odvolacím soudem potvrzen, když Krajský soud v Brně jakožto soud odvolací výslovně v odůvodnění rozsudku ze dne 7. 12. 2020, č. j. 20 Co 231/2020-1224, uvedl, že předmět řízení skutečně není penězi ocenitelný, neboť předmětem je zvláštní druh tzv. exeqatorního řízení, nikoliv jakési znovuzaložení práva na zaplacení peněžité částky. Dle názoru soudu jde v tomto případě o v zásadě obdobný případ. Náklady řízení ve výši 33 463,47 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (za odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření) a náklady právního zastoupení v celkové částce 32 463,47 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 17 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. advokátního tarifu za sedm úkonů právní služby a 2 500 Kč dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne [datum], vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření k replice žalobkyně ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] (od 13:00 hodin do 15:20 hodin - tudíž dva úkony), závěrečný návrh ze dne [datum]), z jednoho půlúkonu právní služby a 1 250 Kč dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu (účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí - dne [datum]), dále z náhrady hotových výdajů ve výši 2 400 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za osm úkonů právní služby a 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne [datum], vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření k replice žalobkyně ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] (od 13:00 hodin do 15:20 hodin - tudíž dva úkony), závěrečný návrh ze dne [datum], účast při vyhlášení rozhodnutí dne [datum]), dále z náhrady cestovních výdajů za cestu právního zástupce žalované 2) z [obec] do [obec] a zpět na jednání dne [datum] v délce 314 km automobilem zn. BMW 6C, s průměrnou spotřebou pohonných hmot 5,7 l [číslo] km (dle technického popisu vozidla), při ceně motorové nafty ve výši 27,20 Kč za jeden litr a náhradě za použití silničního motorového vozidla ve výši 4,4 Kč za jeden km (podle vyhlášky č. 589/2020 Sb.), v celkové výši 1 868,42 Kč, dále z náhrady cestovních výdajů za cestu právního zástupce žalované 2) z [obec] do [obec] a zpět na jednání dne [datum] v délce 310 km automobilem zn. Škoda Octavia, s průměrnou spotřebou pohonných hmot 5,3 l [číslo] km (dle technického popisu vozidla), při ceně motorové nafty ve výši 27,20 Kč za jeden litr a náhradě za použití silničního motorového vozidla ve výši 4,4 Kč za jeden km (podle vyhlášky č. 589/2020 Sb.), v celkové výši 1 810,89 Kč, dále z částky 2 000 Kč, která představuje náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, za 20 započatých půlhodin a 100 Kč strávených právním zástupcem žalované 2) na cestě k jednání dne [datum] a dne [datum], a konečně nutno připočíst částku 5 634,17 Kč za náhradu daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř.

30. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované 1).

31. Žalobkyně je povinna uloženou povinnost k náhradě nákladů řízení splnit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).

Poučení