7 C 86/2024 - 104

Rubrum

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Levým ve věci žalobce: a) [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] žalobce: b) nezletilý [Jméno nezletilého], narozený [Datum narození nezletilého] bytem [Adresa nezletilého] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] žalobkyně: c) nezletilá [Jméno nezletilé A], narozená [Datum narození nezletilé A] bytem [Adresa nezletilé A] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] za účasti vedlejšího účastníka: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna insurance Group, IČO 47116617 Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8 zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 863 860 Kč pro [Jméno žalobce], 863 860 Kč pro nezletilého [Jméno nezletilého] a 863 860 Kč pro nezletilou [Jméno nezletilé B] takto:

Výrok

I. Řízení o zaplacení 600 000 Kč žalobci a), 600 000 Kč žalobci b) a o zaplacení 500 000 Kč žalobkyni c) se zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci a) 263 860 Kč, se co do částky 215 965 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) 47 895 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci b) 263 860 Kč, se co do částky 215 965 Kč, zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) 47 895 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni c) 363 860 Kč se co do částky 215 965 Kč, zamítá.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) 147 895 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce 53 067,46 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IX. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce 53 067,46 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

X. Žalobkyně c) je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce 38 989,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

XI. Žalobce a) je povinen zaplatit vedlejší účastnici na náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně 67 702,67 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

XII. Žalobce b) je povinen zaplatit vedlejší účastnici na náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně 67 702,67 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

XIII. Žalobkyně c) je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně 40 055,95 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

XIV. Žalovaná je povinna zaplatit na účet Okresního soudu v Českém Krumlově č. [č. účtu], VS: 1107008624 soudní poplatek 12 185 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne 22. 3. 2024 domáhali po žalované, aby každému zaplatila 863 860 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy, která jim vznikla v důsledku úmrtí jejich babičky [jméno FO] (dále jen poškozená, babička), při dopravní nehodě dne 24. 6. 2023, kterou zavinila žalovaná. V době podání žaloby vedlejší účastnice plnila žalobci a) a žalobci b) škodu spočívající v bolestném, nemajetkovou újmu manželovi poškozené (dědečkovi žalobců) a jejich matce v požadované výši 900 000 Kč a 1 000 000 Kč. V případě všech žalobců vedlejší účastnice odmítla poskytnout požadované plnění v situaci, kdy poukázali na ustálenou praxi soudů v takových případech. Nejvyšší soud České republiky ve věci č.j. [spisová značka] uvedl, že náhrada nemajetkové újmy činí podle ustálené judikatury 20ti násobek průměrné mzdy, která v daném období činila 43 193 Kč. Nárok žalobců, postižených nehodou, by tak měl činit u každého z nich 863 890 Kč. Vedlejší účastnice i nadále nabízela žalobci a) a žalobci b) částku po 600 000 Kč a žalobkyni c) 500 000 Kč. V průběhu řízení vzali žalobci a) a b) žalobu o 600 000 Kč zpět, žalobkyně c) o 500 000 Kč s ohledem na úhradu újmy vedlejším účastníkem po podání žaloby v dubnu 2025. Pozastavili se nad tím, že vedlejší účastnice plnila poškozeným žalobcům a) a b), jako účastníkům dopravní nehody bolestné, ale nikoliv nemajetkovou újmu. Dále odkázali na ustanovení § 2959 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) s tím, že škůdce má odčinit duševní útrapy (manželovi, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké) peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Vedlejší účastnice přesto odmítla akceptovat skutečnost, s ohledem na rodinné vztahy, že se v daném případě jednalo o úmrtí osoby blízké. Dále vyloučili, že by každému z žalobců a, b) vedlejší účastnice zaplatila částku 600 000 K a žalobkyni c) 500 000 Kč. Žalovaná odmítá vyšší plnění ze strany pojišťovny v situaci, kdy svým fatálním pochybením a nedbalostí způsobila smrt jedné z nejbližších osob rodiny. Její chování nevzbuzuje vůbec dojem jakékoli pokory a úcty k zemřelému člověku. Ve skutečnosti se žalovaná v maximální možné míře snažila vyhnout odpovědnosti a docílila stavu, kdy trestní stíhání bylo podmínečně soudem odloženo na zkušební dobu. Dopis zaslala rodině žalobců asi až po šesti týdnech po smrtelné nehodě a za další měsíc, či dva, k rukám žalobců 10 000 Kč na mimořádné výdaje. Rovněž není pravdivé tvrzení žalované, že okamžitě vše nahlásila pojišťovně. S ohledem na předložení opatrovnického rozhodnutí o schválení právního jednání po podání žaloby, vedlejší účastnice vyplatila žalobcům a, b) po 600 000 Kč a žalované 500 000 Kč. V tomto rozsahu byla žaloba vzata zpět, proto bylo řízení při jednání soudu dne 21. 5. 2025 částečně zastaveno podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř.

2. Žalovaná ponechala rozhodnutí o výši nemajetkové újmy na úvaze soudu. Učinila nesporným tvrzení o jejím zavinění předmětné dopravní nehody, při kterém umřela poškozená. Žalobci požadovaný 20ti násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného se podle uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vztahuje k osobám nejbližším, tedy k manželovi, rodiči nebo dítěti a nelze je tak bez dalšího vztáhnout i na další členy rodiny. Není pochyb, že základní částka pro odškodnění nemajetkové újmy za duševní útrapy v případě žalobců (vnoučat), bude zcela nepochybně nižší než u osob nejbližších. Žalovaná dále citovala pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn.: [spisová značka], který se týkal úmrtí vnučky. V tomto řízení bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy za duševní útrapy prarodičů. Odvolací soud shledal za přiměřené a zejména dostatečné, přiznání částky pro odškodnění ve výši desetinásobku průměrné měsíční hrubé nominální mzdy. Jedná se tedy o polovinu základní částky určené pro nejbližší osoby. Ihned poté, co jí to umožnil zdravotní stav, poslala rodině žalobců osobní dopis, ve kterém se označila za viníka dopravní nehody, rodině se omluvila a projevila upřímnou lítost nad ztrátou jim blízké osoby a nabídla jim jakoukoli pomoc. K rukám matky žalobců poslala 10 000 Kč určených na „mimořádné výdaje“. Přestože s tím matka žalobců na počátku souhlasila, tak po následné konzultaci s právním zástupcem si přijetí rozmyslela s nepochopitelným odůvodněním, aby mohl věc projednat soud.

3. Vedlejší účastnice namítla zamítnutí žaloby. Nehodový děj je mezi stranami nesporný. Každý z účastníků po ní požadoval náhradu ve výši 1 000 000 Kč. Nároky shledala částečně důvodnými a na odškodnění vyplatila žalobcům a, b) po 600 000 Kč a žalobkyni c) 500 000 Kč. Relutární kompenzace nikdy nemůže ani částečně, natož plně, vyvážit utrpení pozůstalých po úmrtí osoby. V daném případě je nutné postupovat podle druhé věty § 2959 o. z. a výše náhrady má být stanovena podle zásad slušnosti. V nálezu sp. zn I. ÚS 2844/14 soud konstatuje, že při stanovení výše relutární náhrady je nutno použít princip proporcionality. V každém konkrétním případě se musí opírat alespoň o judikaturu vyšších soudů, a to zejména věcí skutkově podobných. Pokud má být rozhodování v těchto otázkách považováno účastníky za spravedlivé, nelze tyto částky přiznávat nahodile a bez jejich porovnání s obdobnými případy. Dále odkázala na tiskovou zprávu Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 4. 2016 ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy, ve které bylo doporučeno stanovení výše náhrady nemajetkové újmy v rozpětí 240 000 Kč – 500 000 Kč u nejbližších osob v typově neutrálních případech. V žalobci citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ([spisová značka]) bylo matce zemřelého dítěte přiznáno 750 000 Kč, otci 500 000 Kč a prarodičům 70 000 Kč a 100 000 Kč. Ačkoli soud uzavřel, že náhrada by měla odpovídat 20ti násobku průměrné mzdy v roce před dopravní nehodou, je potřeba si povšimnout, že odškodnění není a nemůže být pro všechny pozůstalé stejné, nýbrž je nutné rozlišovat, zda poškozeným je manžel, dítě, rodič, vnuk, tedy jinými slovy je odškodnění diferencované. Vedlejší účastnice vycházela z popisu nemajetkové újmy žalobců a zohlednila specifika daného případu se zaměřením na veškeré známé okolnosti mající vliv na vnímání duševních útrap a dopad protiprávního jednání žalované. Závažnost dopadu tragické dopravní nehody do sféry žalobců (vnuků zemřelé) lze těžko vykompenzovat jakoukoli finanční částkou, nicméně stanovené plnění považuje za adekvátní a odpovídající aktuální judikatuře, kdy základním principem odškodnění nemajetkové újmy je posouzení všech okolností případu a přiznání co možná srovnatelných částek za objektivně podobné případy. Na straně poškozených je nutné zkoumat intenzitu vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, otázku existenční závislosti pozůstalého na usmrcené osobě, příp. poskytnutí jiné satisfakce. Další plnění nad rámec přiznaného plnění (2 x 600 000 Kč a 1x 500 000 Kč) není důvodné. Vedlejší účastnice dále uvedla, že v přípisech z 30. 1. a 20. 2. 2024 bylo nesprávně uvedeno, že „na vyplacené výši si trváme“. [adresa] toho tam správně mělo být, že na „stanovené výši si trváme“. Z toho vzniklo následné nedorozumění o vyplaceném pojistném plnění, ke kterému fakticky nedošlo pro absenci součinnosti žalobců. Žalobci jí do dubna 2025 nepředložili rozhodnutí opatrovnického soudu a ani jí nesdělili jejich bankovní spojení. Proto požádala zástupce dopisem ze dne 8. 4. 2025, aby jí tyto podklady zaslal, což učinil e-mailem ze dne 9. 4. 2025. Sdělil v něm bankovní spojení a zaslal i rozhodnutí opatrovnického soudu v Táboře. Na základě těchto chybějících dokumentů potom dne 11. 4. 2025 vyplatila každému z žalobců 600 000 Kč a žalobkyni 500 000 Kč.

4. Dopisem ze dne 5. 9. 2023, který byl adresován zástupci tehdy všech žalobců, byla potvrzena registrace škodné události z pojištění odpovědnosti. Rovněž byl vyzván k zaslání bankovního spojení jednotlivých pozůstalých.

5. Okresní soud v Táboře rozsudkem čj. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 11. 10. 2024 udělil souhlas za tehdy všechny tři nezletilé žalobce s podáním žaloby na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 863 860 Kč pro každého z nich. V odstavci 6. odůvodnění je uvedeno, že vedlejší účastnice přiznala náhradu nemajetkové újmy ve výši 600 000 Kč pro tehdy nezletilého žalobce a) i žalobce b) a pro žalobkyni c) 500 000 Kč s tím, že pro vyplacení je nutný souhlas opatrovnického soudu.

6. Z usnesení Okresního státní zastupitelství v Táboře čj. ZT 253/2023-10 soud zjistil, že trestní stíhání obviněné žalované pro dopravní nehodu (shora uvedenou), při které došlo k úmrtí poškozené a zranění dalších účastníků dopravní nehody, bylo podmíněně zastaveno. Obviněná se zavázala zdržet se po dobu 18 měsíců řízení motorových vozidel všeho druhu a rovněž složila na účet státního zastupitelství částku 25 000 Kč určenou na pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu. Zkušební doba byla stanovena v délce trvání 30 měsíců.

7. Z dotazníků pro žadatele o náhradu újmy při usmrcení soud zjistil, že každý z žalobců požadoval odškodnění za smrt babičky ve výši 1 000 000 Kč. Žalobce b) uvedl, že od narození o něho pečovala, byla jeho druhou mateřskou osobou. Otec s nimi nebyl. Starala se o něho i sama, když matka odjížděla na více dní za prací. Žalobkyně c) uvedla, že babička o ni celý život pečovala. Bydleli společně, její otec odešel v šesti letech. S mamkou byla její nejbližší osobou. Žalobce a) uvedl, že je babička celý život vychovávala a starala se o ně. Byla jedním z jeho nejbližších lidí. S babičkou žil až do roku 2020. Poté jezdil domů každý lichý víkend a trávil zde i polovinu prázdnin, občas si s babičkou telefonoval. Dále všichni tři uvedli, že byla pro ně více než babičkou. Byli s ní od malička, trávili s ní mnoho času, bydleli v jednom domě, žili v jedné domácnosti. Po odchodu otce v roce 2016 žili ve společné domácnosti jen s matkou a poškozenou a dědečkem. Žalobce a) na konci základní školy přešel do péče otce, aby mohl snáze dojíždět do školy na gymnázium v Praze. Babičce často volal. Rád jí pomáhal, povídal si s ní. Babička ho finančně podporovala. Pro nejmladšího žalobce se stala druhou mateřskou osobou, neboť od jeho narození se již otec doma nacházel jen sporadicky a o syna nejevil větší zájem. Babička je všechny milovala. Když byla matka z pracovních důvodů 1x týdně pryč i přes noc, starala se o ně, byla s nimi v posteli, ráno je vypravovala do školy, večer jim vařila večeři a povídala si s nimi. Když byli malí, vozila je v kočárku, hrála si s nimi, povídala, četla pohádky a chodila s nimi na procházky do lesa, vařila a pekla jim dobroty. Žalobci nechodili do mateřské školy, celý první stupeň se vzdělávali doma. Proto s poškozenou trávili ve společné domácnosti nadstandardně mnoho času. Na žalobkyni, přestože nebyla účastnicí dopravní nehody, úmrtí babičky dopadlo psychicky nejvíce. Do současné doby se z něho nevzpamatovala, psychologickou pomoc však odmítá. Ve škole má doporučen druhý stupeň podpory, potřebuje při přípravě na školu dopomoc, které se jí však momentálně nedostává. [právnická osoba] žalobce byla babička jediným fungujícím prarodičem, protože její manžel, již vysokého věku, trpěl v té době už šest let [jméno FO] chorobou se zhoršující se demencí. Bydleli v jednom domě, v podstatě v jednom bytě, protože dům má pouze jeden vchod, společnou kuchyň, obývací pokoj a sociální zařízení. Byli v denním kontaktu, čas trávili společně. Nezanedbatelný byl i její příspěvek do společné domácnosti. Hospodařili se společnými financemi, proto je výpadek jejího důchodu znatelný.

8. Z e-mailové korespondence soud zjistil, že žalobci zaslali 18. 1. 2024 vedlejšímu účastníkovi předžalobní výzvu k předmětné pojistné události. Jejich zástupce uvedl, že plnění pro žalobce poskytla vedlejší účastnice v poloviční výši, pro vnuky po 500 000 Kč a pro vnučku 400 000 Kč. Výzvu k navýšení vznesl dopisem ze dne 9.

1. Odkázal na nárok ve výši 20ti násobku průměrné měsíční mzdy, která ve druhém kvartálu činila 43 193 Kč. V námitkách proti poskytnutému pojistnému plnění ze dne 8. 1. 2024 zástupce žalobců mimo jiné uvedl, že nastal problém s plněním pro další členy domácnosti zemřelé, kteří odchodem paní [jméno FO] utrpěli nemajetkovou újmu v nezanedbatelném rozsahu. Popsal zdravotní potíže v důsledku dopravní nehody a soužití rodiny v jednogeneračním domě.

9. V přípisu vedlejší účastnice ze dne 30. 1. 2024 soud zjistil, že byl zaslán zástupci žalobců a je odpovědí na jeho dopis ze dne 28. 1. 2024. Po opětovném zvážení všech aspektů považují vyplacenou náhradu nemajetkové újmy pro tehdy nezletilého žalobce a) 600 000 Kč, pro žalobce b) 600 000 Kč a pro žalobkyni 500 000 Kč za adekvátní peněžitou náhradu.

10. Z přípisu vedlejší účastnice ze dne 25. 1. 2024 soud zjistil, že je adresován zástupci žalobců. Týká se plnění pro tehdy nezletilé žalobce. V případě žalobců a) a b) odpovídá zhruba desetinásobku průměrné mzdy s připočtením 100 000 Kč za přítomnost u dopravní nehody a dalších 100 000 Kč za sdílení společné domácnosti s poškozenou. V případě žalobkyně c) pojistné plnění odpovídá zhruba 10ti násobku průměrné mzdy s připočtením částky 100 000 Kč za společnou domácnost. Dále uvedla, že výplata pojistného plnění nezletilým je podmíněna sdělením příslušného opatrovnického soudu kam a jakým způsobem má být plnění v jejich prospěch vyplaceno. Je nutné podat návrh na schválení právního jednání k převzetí pojistného plnění ze strany zákonných zástupců. Očekává zaslání rozhodnutí, bez kterého není možné nezletilému dítěti hradit jakékoli plnění.

11. Zástupce žalobců přípisy ze dne 9. 2. 2024 sdělil vedlejší účastnici, že trvá na náhradě nemajetkové újmy (863 860 Kč pro každého z žalobců) s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci č. j. [spisová značka]. Tento přípis byl zaslán jako příloha e-mailu ze dne 9. 2. 2024. Přijetí mailu bylo potvrzeno vedlejší účastnicí téhož dne.

12. Z přípisu vedlejší účastnice ze dne 20. 2. 2024 soud zjistil, že byl adresován zástupci žalobců a je odpovědí na jeho přípis ze dne 9. 2. 2024. Uvádí v něm, že považuje vyplacenou náhradu nemajetkové újmy 2 x 600 000 Kč a 1 x 500 000 Kč za adekvátní peněžitou náhradu.

13. V řízení se vyjádřila matka žalobců, která odkázala na doplnění dotazníků žalobců. Babička se o ně starala od malička. S manželem se rozvedli v roce 2017. Už v době narození nejmladšího žalobce již téměř nefungoval jako otec. Babička byla v době úmrtí čilá, zdravá a plná síly. Zastávala jí i v době, kdy dva dny musela pracovně dojíždět do Prahy. Také se starala o jejího otce (manžela babičky), který je starší o 12 let a několik let již trpí [jméno FO]. Po její smrti přešla péče o otce na ni. Dále popsala finanční problémy se zajištěním studia a mimo studijních aktivit žalobců. [právnická osoba] nahlásila sama, protože se dozvěděla, že žalovaná to neudělala. K nehodě došlo 24. 6., dopis od ní dostala až počátkem srpna téhož roku. Vedlejší účastnice jí zaplatila odškodné 1 000 000 Kč a otci 900 000 Kč. Nesouhlasila s tím, aby žalobcům bylo zaplaceno po 500 000 a 400 000 Kč dceři. Oběma žalobcům, jako účastníkům dopravní nehody, bylo vyplaceno bolestné. Žalovanou viděla až u trestního řízení v Táboře, osobně ani telefonicky ji nekontaktovala. V září či na podzim roku 2023 jí kontaktoval zástupce žalované s nabídkou nějaké zálohy ve výši 10 000 Kč. Což po delší době písemně odmítla. Potěšilo ji, že se žalovaná ozvala, ale zarazilo ji, že se první měsíc po dopravní nehodě nic nedělo. Z lidské stránky stoupla v jejích očích. V rámci trestního řízení se jí ptali, zda chce, aby jí žalovaná nějak přispěla, což odmítla. Neboť tak velké částky po ní požadovat nemohla. Neví, v jakém zdravotním stavu se po nehodě žalovaná nacházela. Dozvěděla se to až z následných vyjádření. Její nemocný otec vyžaduje celodenní péči, nemůže ho nechat samotného. V době, kdy byla v práci, což byly dva dny v týdnu, byli žalobci v domácí škole. V těch dnech péči o děti a jejich dědu zajišťovala babička. Dohlížela na ně, učila se s nimi. Pak jim uvařila oběd, žalobci si dělali úkoly nebo si hráli. Zletilý žalobce s nimi žil ve společné domácnosti až do roku 2020. Poté odešel k otci, aby mohl studovat na gymnáziu v Praze. Domů jezdil pravidelně na víkendy a na prázdniny.

14. Žalobce a) jako účastník řízení vypověděl, že ho od mala vychovávala babička. Byla důležitou složkou při jeho výchově. Vždy tam byla pro něho. Když začal jezdit na víkendy, pokaždé vařila jeho oblíbená jídla. Oba byli rádi, že se vidí. Domácí výuku měl od 1. do 5. třídy. Někdy pomáhal babičce, chodili spolu do lesa na houby apod., večer se dívali na televizi. I v době, kdy byla jejich matka doma, trávil s babičkou dost času. Péči o něho a sourozence v době, kdy matka jezdila do práce, celodenně zajišťovala babička. Bydleli v jednom domě, pohybovali se prakticky na jednom patře. On sám má pokoj vedle společné kuchyně. Z druhé strany byl obývák a ložnice babičky s dědou. Pořád byli blízko u sebe. Po úmrtí mu chyběl člověk, který tam s ním odjakživa byl. Z dopravní nehody si původně nic nepamatoval, pak si vzpomněl, jak ležel na trávě a že ho odvezli do nemocnice. Na víc si dodnes nevzpomněl. O dopravní nehodě ho informovala matka a ostatní. Řekla, že nechce, aby žalovaná šla do vězení, že má děti. Neví, kdy babička slavila svátek a narozeniny.

15. Žalobce b) jako účastník řízení vypověděl, že babička měla svátek v březnu a narozeniny slavila někdy v polovině listopadu. Babička byla vždy velkou součástí rodiny, i když ho samozřejmě vychovávala i matka, ale bylo to tak napůl. Babička vařila, starala se o něho, stejně tak i v přítomnosti matky. Chodila s ním do lesa, spolu s bratrem tam stavěli domečky. Starala se i o dědu, prostě stíhala všechno. Na obědy nechodil do školy, také s ním dělala úplně všechno. Starala se o něho od narození. Poté, co začal chodit do školy, tak její péče pokračovala. Po nehodě ležel asi dva měsíce v nemocnici, pak ho odvezli domů, kde musel ležet. Bylo mu smutno, že tam již babička není. Ve spoustě případů by jí potřeboval, třeba si s ní alespoň popovídat.

16. Žalobkyně c) jako účastnice řízení vypověděla, že v době domácí výuky s ní byla babička po celý den. Obstarávala je všechny i s dědou. Dělali společně různé věci, vařili, chodili ven, četla jim pohádky, trávila s nimi celý den. Když začala chodit do školy, ráno ji vypravila, po návratu ze školy to bylo stejné, trávily spolu celý den. Po dopravní nehodě jí z domova něco ubylo. Byl to člověk, který jim vyplňoval rodinu a najednou tam nebyl, bylo to strašně prázdné. Neví, kdy se babička narodila, ale narozeniny slavila před dědovými. Neví, kdy měla svátek. Více než matka o ně pečovala babička.

17. Všichni tři žalobci potvrdili, že péče otce o ně byla minimální.

18. Z vyjádření vedlejší účastnice ze dne 13. 12. 2023 soud zjistil, že je adresováno zástupci žalobců, kterému oznamuje vyplacení pojistného plnění matce a dědovi žalobců. Pro tehdy nezletilé žalobce byly za duševní útrapy stanoveny k náhradě částky pro žalobce a), b) po 500 000 Kč a pro žalobkyni c) 400 000 Kč. Současně byl žalobce poučen o tom, že výplata je podmíněna schválením právního jednání příslušným soudem. Bez doložení schválení úkonu jim nelze nahradit jakékoli plnění.

19. Z přípisu zástupkyně vedlejší účastnice ze dne 8. 4. 2025 soud zjistil, že se obrátila na zástupce žalobců b), c) s žádostí o předložení rozhodnutí opatrovnického soudu a bankovního spojení klientů.

20. Z e-mailové zprávy zástupce žalobců b), c) ze dne 9. 4. 2025 soud zjistil, že odpovědí na žádost zástupkyně vedlejší účastnice zasílá se v příloze požadovaný rozsudek spolu s číslem účtu, kam má být náhrada převedena.

21. Z přípisu vedlejší účastnice ze dne 11. 4. 2025 soud zjistil, že je adresován zástupci žalobců b), c). Oznamuje se v něm, že plnění pro žalobce (2 x 600 000 Kč a 1x 500 000 Kč) bude realizováno na účet uvedený ve vyjádření.

22. Ze dvou vyjádření vedlejší účastnice ze dne 25. 10. 2023 a 26. 2. 2024 soud zjistil, že žalobci b) byla vyplacena náhrada bolestného ve výši 73 442 Kč a žalobci a) 96 847 Kč.

23. Žalovaná jako účastnice vypověděla, že dopravní nehodu má v mlze. Ví, že ležela pod stromem. Neví, co bylo s druhým autem. Přijela sanitka a odvezli ji do táborské nemocnice, kdy dva dny ležela na jednotce intenzivní péče. Tehdy si začala uvědomovat, že došlo k dopravní nehodě. Zdravotní sestry jí žádné informace podat nemohly. Po přeložení na pokoj odešla na vlastní žádost domů, kde na ni čekali tři synové a manžel. Zdravotně to nezvládla, nakonec musela do nemocnice v Českém Krumlově, kde pobyla ještě jeden týden. Tehdy kontaktovala zástupce, který za ní přišel do nemocnice. Nevěděla, kdo byl druhým účastníkem dopravní nehody, kontakt byl pouze na její spolujezdkyni, policii ji v té době ještě neoslovila. O následcích se dozvěděla od policie asi měsíc po nehodě, při prvním výslechu. Negativně nesla, že účastníky dopravní nehody byly i nezletilé děti. Poté, co jí byl předložen spis policie, vše dále zaslala pojišťovně spolu s rozhodnutím. Asi v srpnu napsala dopis, ve kterém vyjádřila lítost s tím, že sama byla vychovávána babičkou a bylo jí jasné, jaká je ztráta jak matky, tak samotných nezletilých žalobců. Vyjádřila snahu o psychickou a finanční podporu. Matka žalobců jí sdělila, že vůči ní nejeví žádnou zášť. Poslala jí 10 000 Kč s tím, že byla ochotna to platit každý měsíc. Matka žalobců to ocenila, protože byla ve finančních potížích. Číslo účtu jí však nesdělila, proto částku poslala poštovní poukázkou s tím, že se má jednat o peníze na mimořádné výdaje.

24. S ohledem na skutková zjištění a nespornost tvrzení soud nehodnotí provedené důkazy potvrzením o účasti na dopravní nehodě Policie ČR, čj. KRPC-89123-4/PŘ-2023-020806 ze dne 24. 6. 2023, úmrtním listem poškozené a návrhem na udělení souhlasu opatrovnického soudu ze dne 4. 4. 2024.

25. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaná dne 24. 6. 2023 zavinila jako řidička osobního automobilu dopravní nehodu, při které byla zraněna [jméno FO], narozená 10. 11. 1946, babička žalobců, která na následky zranění zemřela dne 1. 7. 2023. Při nehodě byla zraněna [tituly před jménem] [jméno FO] (matka žalobců), která utrpěla zranění s předpokládanou dobou léčení čtyři týdny, žalobce a) utrpěl zranění s dobou zranění nejméně čtyři týdny a žalobce b) zranění s dobou léčení osm týdnů. Dále byla zraněna i spolujezdkyně žalované s dobou léčení pět týdnů. Žalovaná se k trestné činnosti doznala, jako součást omluvy zaslala matce žalobců částku 10 000 Kč. Žalobci spolu s matkou, která se rozvedla s jejich otcem v roce 2017, žili s poškozenou od narození v jednogeneračním domě na jednom podlaží, o všechny žalobce se každodenně starala. V případě žalobce a) do roku 2020, kdy se odstěhoval. I přesto dále na liché víkendy domů dojížděl, stejně tak na prázdniny. Žalobci nenavštěvovali mateřskou školu a výuku I. stupně základní školy absolvovali doma. S poškozenou tedy trávili nadstandardně mnoho času ve společné domácnosti. Babička byla pro ně jediným funkčním prarodičem, s jejich matkou vedly společnou domácnost. Všichni žalobci potvrdili, že poškozená byla důležitou složkou při jejich výchově. Obstarávala jejich potřeby počínaje snídaní a osobní péčí po jejich příchodu ze školy, což absolutně platilo v době, kdy jejich matka na několik dní odjížděla do zaměstnání mimo bydliště. Po její smrti jim chybí člověk, který s nimi byl odjakživa. Všichni tři žalobci shodně uvedli, že s poškozenou trávili většinu dne, chodili s ní na procházky, četla jim pohádky, chodila je ukládat do postele. Poskytovala jim více péče než jejich matka. Byla s nimi po celou dobu, nikam neodjížděla. Lze tedy shrnout, že vztahy žalobců s poškozenou významně přesahovaly běžné vztahy mezi dětmi a prarodiči a blížily se vztahu s rodičem, což je ještě umocněno absencí péče otce.

26. Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti, nebo jiné osobě blízké, peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti (§ 2059 o. z.). S ohledem na skutková zjištění lze dospět k závěru, že žalované je nutné přičíst nepřímou újmu sekundárních obětí, v daném případě psychickou bolest způsobenou vnímáním ztráty blízkého člověka, jako újmu blížící se újmě mezi osobami blízkými. Je nutné poskytnout zadostiučinění za narušení kvalifikovaného sociálního vztahu a vyvážit tak utrpení osob blízkých. [adresa] intenzivnější toto pouto je, tím má být vyšší i náhrada. Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí čj. [spisová značka] rozhodl, že základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob, tedy manžela, rodičů [právnická osoba], dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců, národní hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, což v daném případě bylo 43 193 Kč. Tento násobek však nelze bez dalšího vztáhnout i na další členy rodiny, protože v posuzované věci zemřela babička žalobců. Lze odkázat na rozhodnutí čj. [spisová značka], ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v případě sourozenců, lze vycházet ze základní částky o jednu čtvrtinu nižší, nežli je základní částka u nejbližších osob. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že základní částka pro odškodnění nemajetkové újmy za duševní útrapy žalobců jako vnoučat, musí být nepochybně nižší než u osob nejbližších, ale s ohledem na specifičnost vztahů v rodině, kdy pozůstalá byla neustále přítomna v jejich životě, přičemž její péče o ně zjevně často dosahovala péče rodičů, je spravedlivým vyčíslením výše náhrady, obdobně jako v případě úmrtí sourozenců, patnáctinásobek průměrné mzdy, tedy celkem 647 895 Kč. V případě žalobce a) si je soud vědom, že ve společné domácnosti s poškozenou v době jejího úmrtí nežil již tři roky, byl časově omezenější, přesto byl tento vztah ze všech žalobců nejdelší. Za tohoto stavu soud neuvažoval o snížení náhrady nemajetkové újmy a přiznal ji všem třem ve stejné výši.

27. Žalobcům a) a b) bylo vedlejší účastnicí plněno po 600 000 Kč. Potom tedy je žalovaná povinna každému žalobci doplatit částku 47 895 Kč a v převyšujícím rozsahu 215 965 Kč byla u obou žalobců žaloba zamítnuta. V případě žalované c) je situace odlišná, neboť vedlejší účastnice jí vyplatila pouze částku 500 000 Kč. K doplacení do stanovené výše nemajetkové újmy zbývá částka 147 895 Kč a v převyšujícím rozsahu 215 965 Kč byla žaloba zamítnuta.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Byli to žalobci, resp. jejich zástupci, kteří mařili vedlejší účastnicí připravené plnění (2 x 600 000 Kč a 500 000 Kč) tím, že nepředložili rozhodnutí opatrovnického soudu se schválením právního jednání (přijetím plnění pojišťovny), přestože o této podmínce byli, společně s advokátem, informováni již v roce 2023 a následně i počátkem roku 2024, tedy ještě před podáním žaloby v březnu 2024. Tato podmínka je rovněž uvedena i v rozhodnutí opatrovnického soudu, kterým schválil podání žaloby o náhradu nemajetkové újmy. Za daného stavu, s přihlédnutím k soudem uvažovaném patnáctinásobku plnění (žalováno 863 890 Kč, nárok 647 917,50 Kč, vyplaceno 600 000 Kč, k zaplacení zbývá 47 917,50 Kč)) tak úspěch žalobců a) a b) činí 5,54 % uplatněného nároku. Odečtením úspěchu od neúspěchu má žalovaná a vedlejší účastnice na její straně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 88,92 %. Žalobkyně c) byla úspěšná v rozsahu 17,12 % (žalováno bylo 863 890 Kč, nárok činí 647 917,50 Kč, vyplaceno bylo 500 000 Kč, k zaplacení tak zbývá 147 917,50 Kč). Odečtením úspěchu od neúspěchu má žalovaná a vedlejší účastnice právo na náhradu nákladů řízení ve výši 65,76 %. Náklady žalované jsou tvořeny pěti úkony advokáta (příprava a převzetí, porada dne 21. 5. 2025 přesahující jednu hodinu, písemné vyjádření z 10. 12. 2024 a dvě jednání soudu 26. 3. a 21. 5. 2025) po 11 780 za každý nárok. Těmto úkonům odpovídají dvě paušální náhrady po 300 Kč a tři po 450 Kč (za tři úkony v roce 2025), celkem 1 950 Kč. S ohledem na poměrný neúspěch soud rozdělil tuto část nákladů řízení mezi žalobce v poměru 40/40/20 (v pořadí žalobců), tedy 780 Kč/780 Kč/390 Kč. Povinnost nahradit náklady řízení žalované činí u žalobců a, b) po 53 067,46 Kč (88,92 % z 59 680 Kč jako součtu 58 900 Kč a 780 Kč) a u žalobkyně 38 989,10 Kč (65,76% z 60 912,34 Kč jako součtu 58 900 Kč a 390 Kč). V případě vedlejší účastnice jsou náklady řízení tvořeny pěti úkony advokátky (příprava a převzetí, písemné vyjádření k žalobě, dvě jednání soudu 26. 3. a 21. 5. 2025 a písemné vyjádření z 22. 4. 2025) po 11 780 Kč, dvěma režijními paušály po 300 Kč a třemi v roce 2025 po 450 Kč, celkem 1 950 Kč, jízdným ke dvěma jednáním soudu v roce [adresa] a zpět (jedna jízda 350 km) ve výši 5 711,72 Kč (ujeto 700 km osobním automobilem [jméno FO], reg. zn. [SPZ] průměrnou spotřebou 6,8 l nafty /100 km v ceně 34,70 Kč/l – norma 136/2014W a s paušální náhradou 5,80 Kč/km) a náhradou za ztrátu času za 16 započatých půlhodin po 150 Kč (2 400 Kč). Součet režijních paušálů, náhrady za ztrátu času a jízdného činí celkem 10 061,70 Kč. S ohledem na poměrný neúspěch soud rozdělil tuto část nákladů řízení mezi žalobce v poměru 40/40/20 (v pořadí žalobců), tedy 4 024,68 Kč/4 024,68 Kč/2 012,34 Kč. Povinnost k náhradě nákladů řízení vedlejší účastnici činí u žalobců a, b) po 67 702,67 Kč s DPH (88,92% z 76 138,86 Kč s DPH jako součtu 58 900 Kč a 4 024,68 Kč) a u žalobkyně 40 055,95 Kč s DPH (65,76% z 60 912,34 Kč s DPH jako součtu 58 900 Kč a 2 012,34 Kč).

29. O poplatkové povinnosti žalované bylo rozhodnuto podle § 2 odst. 3, § 4 odst. 1 písm. j), § 11 odst. 2 písm. d) ve vztahu k položce 1,1. b) Sazebníku soudních poplatků.

30. O lhůtě plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení