7 Co 1201/2025 - 158

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa ve věci žalobce: a) [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] b) nezletilý [Jméno nezletilého], narozený [Datum narození nezletilého] bytem [Adresa nezletilého] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] c) nezletilá [Jméno nezletilé], narozená [Datum narození nezletilé] bytem [Adresa nezletilé] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] za účasti vedlejšího účastníka: [vedlejší účastník], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení nemajetkové újmy, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově z 23. 5. 2025, č. j. 7 C 86/2024-104 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění, takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) 215 965 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) 215 965 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VI. mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) 215 965 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Odvolací řízení se ve vztahu k výrokům III., V. a VII. zastavuje.

V. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit na nákladech řízení před soudy obou stupňů do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právního zástupce částky žalobci a) 53 674 Kč, žalobci b) 53 674 Kč a žalobkyni c) 59 182 Kč.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Českém Krumlově napadaným rozsudkem řízení o zaplacení 600 000 Kč žalobci a), 600 000 Kč žalobci b) a 500 000 Kč žalobkyni c) zastavil (výrok I.). Dále žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci a) co do částky 215 965 Kč zamítl, žalované uložil povinnost zaplatit žalobci a) 47 895 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. a výrok III.). Shodně rozhodl i ve vztahu k žalobci b) (výrok IV. a výrok V.). Dále žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni c) co do částky 215 965 Kč zamítl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni c) 147 895 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI. a VII.). Dále uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, a to žalobci a) 53 067,46 Kč, shodnou částku žalobci b), žalobkyni c) částku 38 989,10 Kč, a to vždy k rukám jejich právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky VIII., IX. a X.), rovněž žalobcům uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici na náhradu nákladů řízení, a to žalobci a) 67 702, 67 Kč, žalobci b) shodnou částku a žalobkyni c) 40 055,95 Kč vždy k rukám právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky XI., XII. a XIII.). Výrokem XIV. žalované uložil povinnost zaplatit na účet Okresního soudu v Českém Krumlově na soudním poplatku 12 185 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na určený účet.

2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobci se po žalované domáhali, aby každému z nich zaplatila částku 863 860 Kč z titulu nemajetkové újmy, která jim vznikla v důsledku úmrtí jejich babičky [jméno FO] při dopravní nehodě zaviněné žalovanou dne [datum]. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (odkázali na rozsudek sp. zn. 25 Cdo 894/2018) požadovali dvacetinásobek průměrné mzdy, to je dvacetinásobek částky 43 193 Kč. Žalovaná svým fatálním pochybením a nedbalostí způsobila smrt jedné z nejbližších osob rodiny. Snažila se vyhnout odpovědnosti a docílila stavu, kdy trestní stíhání bylo podmínečně soudem odloženo na zkušební dobu. Rodině žalobců zaslala dopis asi až po šesti týdnech po nehodě a za další měsíc či dva k rukám žalobců 10 000 Kč na mimořádné výdaje. Vedlejší účastnice nabízela žalobci a) a žalobci b) po 600 000 Kč a žalobkyni c) 500 000 Kč; tyto částky jim vyplatila po podání žaloby po předložení rozhodnutí opatrovnického soudu o schválení právního jednání za nezletilé. V tomto rozsahu byla žaloba vzata zpět a řízení částečně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastaveno. Žalovaná učinila nesporným její zavinění předmětné dopravní nehody. Pokud jde o uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu, vztahuje se k osobám nejbližším, tedy k manželovi, rodiči nebo dítěti a nelze je bez dalšího vztáhnout i na další členy rodiny. Citovala pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. [spisová značka]. Rozhodnutí ovšem ponechala na úvaze soudu. Ihned poté, co jí to umožnil zdravotní stav, poslala rodině žalobců osobní dopis, v němž se označila za viníka dopravní nehody, rodině se omluvila a projevila upřímnou lítost nad ztrátou jim blízké osoby a nabídla jakoukoliv pomoc. K rukám matky žalobců poslala 10 000 Kč určených na mimořádné výdaje. Vedlejší účastnice shledala nároky částečně důvodnými, proto odškodnění žalobcům vyplatila v částkách uvedených shora, ve zbytku navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala na § 2959 o.z. větu druhou, dále nález I. ÚS 2844/14, podle něhož je nutno použít princip proporcionality. Dále na tiskovou zprávu Nejvyššího soudu z 12. 4. 2016, dle níž bylo doporučeno stanovení náhrady v rozpětí 240–500 000 Kč u nejbližších osob v typově neutrálních případech. Dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018 s tím, že odškodnění má být diferencované. Vycházela z popisu nemajetkové újmy žalobců, zohlednila specifika daného případu – závažnost dopadu tragické dopravní nehody do sféry žalobců. Poukázala na to, že žalobci jí do dubna 2025 nepředložili rozhodnutí opatrovnického soudu ani nesdělili bankovní spojení. Plnila na základě doplněných chybějících dokumentů dne 11. 4. 2025. Po skutkové stránce okresní soud zjistil, že žalovaná dne [datum] jako řidička osobního automobilu zavinila dopravní nehodu, při které byla zraněna [jméno FO], narozená [datum], babička žalobců, která na následky zranění dne [datum] zemřela. Při nehodě byla zraněna matka žalobců [tituly před jménem] [jméno FO], žalobce a) i žalobce b) a dále spolujezdkyně žalované. Žalovaná se k trestné činnosti doznala, jako součást omluvy zaslala matce žalobců částku 10 000 Kč. Žalobci žili s poškozenou od narození v jednogeneračním domě na jednom podlaží, babička se o žalobce každodenně starala. Rodiče žalobců se rozvedli v roce 2017. Žalobce a) s babičkou žil do roku 2020, kdy se odstěhoval. Přesto dále na liché víkendy domů dojížděl, stejně tak na prázdniny. Žalobci nenavštěvovali mateřskou školu a výuku prvního stupně základní školy absolvovali doma. S poškozenou trávili nadstandardně mnoho času ve společné domácnosti. Babička pro ně byla jediným funkčním prarodičem. S jejich matkou vedly společnou domácnost. Všichni žalobci potvrdili, že poškozená byla důležitou složkou při jejich výchově. Obstarávala jejich potřeby počínaje snídaní a osobní péči po jejich příchodu ze školy, což absolutně platilo v době, kdy jejich matka na několik dní odjížděla do zaměstnání mimo bydliště. Po smrti babičky jim chybí člověk, který s nimi byl odjakživa. S babičkou trávili většinu dne, chodili s ní na procházky, četla jim pohádky, ukládala je do postele, poskytovala jim více péče než matka, byla s nimi po celou dobu, nikam neodjížděla. Podle závěru okresního soudu vztahy žalobců s poškozenou významně přesahovaly běžné vztahy mezi dětmi a prarodiči a blížily se ke vztahu s rodičem, což je umocněno absencí péče otce. Po právní stránce dospěl okresní soud k závěru, že za požití § 2059 o.z. (zjevně § 2959 o.z.) je nutné žalované přičíst nepřímou újmu sekundárních obětí, a to psychickou bolest způsobenou vnímáním ztráty blízkého člověka – jako újmu blížící se újmě mezi osobami blízkými. Při rozhodování vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018, dle něhož za základní částku náhrady modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek lze považovat v případě nejbližších osob, tedy manžela, rodičů a dětí dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců národního hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, což v daném případě bylo 43 193 Kč. Tento násobek však podle okresního soudu nelze bez dalšího vztáhnout i na další členy rodiny, v posuzované věci zemřela babička žalobců, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1485/2019, v němž v případě sourozenců soud vycházel ze základní části o 1/4 nižší. Podle okresního soudu základní částka pro odškodnění nemajetkové újmy za duševní útrapy žalobců jako vnoučat musí být tedy nepochybně nižší než u osob nejbližších; s ohledem na specifičnost vztahů v rodině, kdy babička byla neustále přítomna v jejich rodině, přičemž její péče o ně zjevně často dosahovala péče rodičů, považoval soud za spravedlivé vyčíslení náhrady (obdobně jako v případě úmrtí sourozenců) patnáctinásobek průměrné mzdy, tedy celkem 647 895 Kč pro každého z žalobců, to je i v případě žalobce a), který v době úmrtí babičky s ní již nežil tři roky. Na druhé straně byl tento vztah nejdelší. Po zohlednění částečných plnění okresní soud žalované uložil povinnost doplatit každému z žalobců a), b) po 47 895 Kč a žalobkyni c) 147 895 Kč (vedlejší účastnice jí vyplatila pouze 500 000 Kč), ve zbytku byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení pak rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. ve prospěch žalované a vedlejšího účastníka, neboť to byli žalobci, respektive jejich zástupce, kteří mařili vedlejší účastnicí připravené plnění (dvakrát 600 000 Kč a 500 000 Kč) tím, že nepředložili rozhodnutí opatrovnického soudu se schválením právního jednání (přijetím plnění pojišťovny), přestože o této podmínce byli společně s advokátem informováni již v roce 2023. Poplatkovou povinnost žalované soud zdůvodnil v odst. 29. rozsudku.

3. Proti výrokům II. až XIII. podali žalobci odvolání s tím, že akceptují popis událostí, jak byl okresním soudem v rozsudku uveden. Rozdílný názor však mají na posouzení zásahu do života žalobců poté, co došlo ke ztrátě blízké osoby. Soudem i vedlejší účastnicí bylo správně posouzeno, že ztráta blízké osoby se jen těžko vyčísluje v penězích, na druhé straně časem bolest ustoupí, začne fungovat běžný život a finanční pomoc za prožitou újmu nabude na důležitosti. Pokud je žalobcům přičteno k tíži, že nerespektovali výzvu vedlejšího účastníka a nepředložili souhlas opatrovnického soudu, na tom nese vinu i vedlejší účastník, který plnil náhradu za bolestné bez jakéhokoliv problému a na účet sdělený matkou žalobců, navíc tvrdil, že částečné plnění již proběhlo. Proto měli za to, že plnění neprobíhá jen proto, že nedošlo k dohodě o výši odškodného. Plnění vedlejšího účastníka vůči pozůstalé dceři (matce žalobců) a jejímu otci proběhlo bez problémů. Dodali, že újma manžela ve vazbě na jeho těžkou nemoc a stav nebyla zdaleka tak závažná jako zásah do psychiky vnoučat, to proto, že si stav věcí již neuvědomoval. O to více trpěli a trpí žalobci, protože jejich matka musí rozdělit svůj čas mezi ně a péči o svého otce, a ještě chodí do práce. Pokud jde o přístup žalované a tvrzení, že ona sama utrpěla psychickou újmu a učinila vše možné, aby svou vinu odčinila, nikdy nepadla zmínka o tom, že částka 10 000 Kč (kterou po nehodě poslala matce žalobců) by měla být opakující. Zástupce žalobců odmítl přijetí této částky telefonicky přímo zástupci žalované, přesto žalovaná uvedenou částku poslala. Chování žalované neodpovídalo situaci, její snaha o projevení lítosti spočívala v jednom dopisu. Veškeré úkony učinila až poté, co si objednala právníka. Pokud uvedla, že o fatálních následcích nehody se dozvěděla několik týdnů po nehodě, to není pravdivé, protože žalobkyně byla v den nehody kontaktována policisty, došlo k odběru krve, následně ji policisté navštívili v nemocnici. Připomněli, že manžel žalované je policista. Žalovaná oznámila věc pojišťovně více než tři týdny po nehodě, a to svým právníkem. Konečně žalobci mají za to, že jsou zde okolnosti hodné zvláštního zřetele a náhrada nákladů řízení by po nich neměla být požadována, a to mimo jiné s ohledem na věk žalobců, nulové výdělkové poměry, masivní snížení příjmů domácnosti, neboť příjem zemřelé babičky jejím úmrtím zanikl. Proto navrhli, aby odvolací soud žalobcům přiznal náhradu v požadované výši i náklady řízení před soudy obou stupňů.

4. K odvolání žalobců se žalovaná vyjádřila tak, že argumentaci žalobců ve vztahu k jejich dědečkovi považuje za nepřiléhavou a nesprávnou. Každý z nároků musí být posuzován individuálně. Žalovaná souhlasí s tím, že základní částka pro odškodnění v případě vnoučat (či prarodičů) bude nepochybně nižší než u osob nejbližších, jak je patrné z rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 109/2023. S ohledem na zákonná a judikaturní kritéria, dále specifika daného případu považuje výši náhrady nemajetkové újmy za přiměřenou. Pokud žalobci napadají úmysly a počínání žalované po nehodě, žalovaná při jednání nalézacího soudu sdělila, jaká zranění utrpěla, že byla dvakrát hospitalizována. Nesmyslně bagatelizují její psychický stav i snahu o projevení lítosti. Není pravdou, že by nehodu hlásila na základě urgence pojišťovny, hlásila ji prostřednictvím svého zástupce v době, kdy byla ještě hospitalizována. Souhlasí i s nákladovým výrokem, kdy vedlejší účastník měl připravené plnění po splnění podmínky schválení právního jednání opatrovnickým soudem. Proto namítla zamítnutí odvolání a přiznání nákladů řízení.

5. K odvolání žalobců se vyjádřil i vedlejší účastník tak, že rozhodnutí považuje po věcné i právní stránce za správné a uloženou povinnost v pariční lhůtě dobrovolně splnil. Pokud jde o nepředložení souhlasu opatrovnického soudu, v řízení bylo prokázáno, že na nutnost doložení rozhodnutí žalobce opakovaně upozorňoval 13. 12. 2023, 25. 1. 2024, 30. 1. 2024, 20. 2. 2024 jako na podmínku pro výplatu částek 600 000 žalobcům a) a b) a 500 000 žalobkyni c). Nejsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení žalované straně. Proto navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání podaného včas účastníky k tomu legitimovanými přezkoumal rozsudek podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru o důvodnosti podaného odvolání.

7. Podle § 2959 o.z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

8. Odvolací soud vyšel z úplných skutkových zjištění okresního soudu, která odpovídají obsahu spisu. Zejména pak ze skutkového závěru okresního soudu, že vztahy s poškozenou významně přesahovaly běžné vztahy mezi dětmi a prarodiči, blížily se vztahu s rodičem, což bylo ještě umocněno absencí péče otce. Žalobci měli k babičce velmi blízký vztah, ta byla v plné síle a v době nepřítomnosti matky fungovala jako výlučný pečovatel, přitom děti nenavštěvovaly mateřskou školu a dokonce absolvovaly první stupeň domácího vzdělávání. Odvolací soud se řídil ustanovením § 2959 o.z., důvodovou zprávou k danému ustanovení nového občanského zákoníku, judikaturou soudů vyšších stupňů, zejména rozsudkem Nejvyššího soudu z 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, nálezem Ústavního soudu z 31. 3. 2020 IV. ÚS 2578/19, rozhodnutím Nejvyššího soudu z 23. 9. 2020, sp. zn. 25 Cdo 378/2019, dále rozhodnutím téhož soudu z 27. 8. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2665/2023. § 2959 upravuje odškodnění duševních útrap manžela, rodiče, dítěte nebo jiné osoby blízké a tou je ze zákona (§ 22 o.z.) příbuzný v řadě přímé, tedy vztah vnuk, vnučka – babička. Přitom šlo o zcela jinou situaci, než jakou se zabýval Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 25 Cdo 173/2016, kdy pradědeček byl pravnučce věkově vzdálen 80 let. Důvodová zpráva k danému ustanovení nového občanského zákoníku uvádí, že pokud jde o nemajetkové újmy na zdraví nebo náhrady při usmrcení, opouští se pojetí § 444 odst. 2 a 3 platného občanského zákoníku a vůbec myšlenka, že by sazebník výše náhrad měl a priori stanovit zákon nebo dokonce podzákonný předpis. Hlavně je poukazováno na to, že rozhodnutí jednotlivého právního případu náleží jen soudci a odpovědnost za spravedlivé rozhodnutí v konkrétním případě nemůže ze soudce nikdo sejmout. Z uvedeného vyplývá, že každý případ musí být posouzen zcela individuálně – při respektování § 13 občanského zákoníku, podle něhož každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Podle právní věty rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 894/2018 (R 85/2019 civ.): Při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené se usmrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako například omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován, či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek. Za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Ústavní soud ve svém nálezu z 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2578/19 vyslovil, že ústavně konformní výklad § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, upravujícího odčinění duševních útrap při usmrcení osoby blízké, vyžaduje, aby obecné soudy aplikovaly kritéria pro výpočet odčinění imateriální újmy vymezené judikaturou Nejvyššího soudu jen jako vodítko, které je však nezbavuje povinnosti zvažovat a náležitě vyložit, zda konkrétní případ neodůvodňuje odchylku od takového výkladového základu (nahoru, či dolů); jinak se dopustí porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud v odst. 25. citovaného nálezu uvedl, že pracují-li obecné soudy s „metodikou“ Nejvyššího soudu (jdoucí do jisté míry proti záměru zákonodárce vyjádřenému v novém občanském zákoníku) jako s pouhým základem pro výpočet odčinění imateriální újmy – vodítkem, od kterého se „odrazí“ – a zvažují-li pečlivě, zda konkrétní případ neodůvodňuje odchylku od základu (ať již směrem nahoru, nebo i dolů), přičemž svá rozhodnutí řádně odůvodní, pak dostojí ústavněprávním požadavkům na spravedlivé rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud ve svém rozsudku z 27. 8. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2665/2023 zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů, které i přesto, že soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru o velmi intenzivním a blízkém vztahu ke všem žalobcům, vycházel přesně z výchozí částky a ke zvýšení nepřistoupil.

9. V návaznosti na právě citovaný rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 8. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2665/2023 v poměrech posuzované věci při zjištěném velmi blízkém vztahu mezi vnoučaty a babičkou, kdy babička v podstatě suplovala péči otce, odvolací soud považuje žalobci požadovaný dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozené, tedy za rok 2022, odpovídající (jinými slovy intenzita vztahu žalobců se zemřelou by svědčila pro více než dvacetinásobek; při zohlednění věku zemřelé a stupně příbuzenství je právě dvacetinásobek odpovídající). Odvolací soud zdůrazňuje výjimečnost posuzované věci i tím, že děti byly vzdělávány v prvním stupni základní školy doma se zásadním podílem babičky; míru odškodnění tedy rozhodně nelze vztáhnout bez dalšího na obvyklé vztahy mezi vnoučaty a prarodiči.

10. Žalovaná zaslala matce žalobců omluvný dopis a 10 000 Kč na mimořádné výdaje. Odvolací soud nepřehlédl, že sama byla zraněná, projevila lítost nad úmrtím blízké osoby žalobců, uznala svoji vinu na dopravní nehodě. O fatálních následcích – úmrtí [jméno FO] se jistě dozvěděla se zpožděním, neboť p. [jméno FO] zemřela až [datum]. Záležitosti řešila prostřednictvím svého zástupce s určitým zpožděním i z důvodu své opakované hospitalizace. Její postoj ke škodní události ovšem nevedl odvolací soud ke snížení ani ke zvýšení odškodnění, neboť odpovídal běžnému (společensky očekávanému) chování člověka, který tragickou událost zavinil. Trestní stíhání žalované bylo podmíněně zastaveno (viz usnesení Okresního státního zastupitelství v Táboře na č. l. 7 spisu), což jistě nebylo dostatečnou satisfakcí pro žalobce. Jak vyplývá z obsahu spisu, pojišťovna již uhradila i nároky podle prvostupňového rozsudku. Nejedná se o situaci, kdy výše náhrady by pro žalovanou představovala likvidační důsledek.

11. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil tak, že žalobci a) přiznal náhradu za duševní útrapy spojené s usmrcením babičky zbývajících požadovaných 215 965 Kč, ze shodných důvodů změnil výrok IV. ve vztahu k žalobci b) a výrok VI. ve vztahu k žalobkyni c), a to za použití § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

12. Ve vztahu k výrokům III., V. a VII. odvolací soud odvolací řízení zastavil pro zpětvzetí odvolání za použití § 207 odst. 2 o.s.ř.

13. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o.s.ř. věta prvá ve prospěch úspěšných žalobců. V převážné míře bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby, neboť bylo plněno dle požadavků jednotlivých žalobců po podání žaloby pojišťovnou žalované, a to žalobci a) 600 000 Kč, žalobci b) 600 000 Kč a žalobkyni c) 500 000 Kč. Zároveň však podle názoru odvolacího soudu nelze odhlédnout od té skutečnosti, že pojišťovna uznala nároky žalobců (žalobců a) a b) po 600 000 Kč a žalobkyně c) 500 000 Kč) před podáním žaloby a byla připravena plnit po schválení právního jednání za nezletilé spočívajícího v převzetí pojistného plnění, jak jednoznačně vyplývá mimo jiné z přípisu pojišťovny adresovaného zástupci žalobců z 25. 1. 2024 na č.l. 32 spisu, a po obdržení souhlasu opatrovnického soudu rozsudkem z [datum], č.j. [číslo jednací] na č.l. 48 spisu bezodkladně částky žalobcům a) a b) po 600 000 Kč a žalobkyni c) 500 000 Kč vyplatila. Podání žaloby ohledně celých částek tak zbytečně zvyšovalo náklady řízení, proto odvolací soud při rozhodování vycházel z tarifní hodnoty přiznaných částek, tj. částek u každého z žalobců a) a b) před soudem prvního stupně 263 860 Kč, u žalobkyně c) 363 860 Kč. Za každou takto zastupovanou osobu náleží samostatná mimosmluvní odměna vypočtená podle tarifní hodnoty připadající na každého žalobce snížená o 20 % (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu z 20. 10. 2016 sp. zn. 25 Cdo 173/2016), a to podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu č. 177/1996 Sb. Za úkony učiněné advokátem po 1. 1.2025 po novelizaci AT vyhl. č. 258/2024 Sb. se pak mimosmluvní odměna snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %. Po novelizaci advokátního tarifu u společných úkonů advokáta při zastupování dvou nebo více osob by podle doslovného znění rozhodovalo pořadí zastoupených. Takový záměr však z důvodové zprávy nevyplývá, důvodem novelizace daného ustanovení je snaha předkladatelů zohlednit relativně nižší náročnost právní služby (vzhledem k jednotlivým klientům), která by se v praxi měla snižovat se zvyšujícím se počtem klientů. Odvolací soud by považoval za nespravedlivé, aby v poměrech posuzované věci byla odměna advokáta např. u žalobkyně c) u každého úkonu snížena o 40 % jen proto, že je třetí zastupovanou. Proto soud vypočítal odměnu z tarifních hodnot každého zastoupeného podle doslovného znění podle § 12 odst. 4 AT (tj. s příslušným snížením, aby nebyla poškozena strana povinná hradit náklady řízení), odměnu advokáta za zastupování toho kterého úspěšného účastníka [zde žalobců a) – c)] rozdělil podle poměrů „jejich“ tarifních hodnot, tedy za dva úkony právní služby týkající se jednání před okresním soudem 26.3. a 21.5.2025 v poměru 30 % ohledně žalobců a) a b) a 40 % ohledně žalobkyně c). (Pokud se týká řízení před odvolacím soudem, poměr tarifních hodnot byl shodný.).

14. Zástupce žalobců na nákladech řízení před soudy obou stupňů uplatnil sedm právních úkonů společně zastupovaných osob, a to převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby, jednání před okresním soudem dne 26.3.2025 a dále 21.5.2025, podání odvolání a jednání před odvolacím soudem, dále tři režijní paušály po 300 Kč v roce 2024, čtyři režijní paušály po 450 Kč v roce 2025. Na náhradě za promeškaný čas vyúčtoval v souvislosti s jednáním v Českém Krumlově tři půlhodiny tam a zpět ke dvěma jednáním a dvě půlhodiny tam a zpět k jednání v [adresa], za cestu do [adresa] x po 160 km, do [adresa] x 100 km při použití osobního vozidla, jehož technický průkaz předložil.

15. Všechny advokátem účtované úkony odpovídají obsahu spisu a vycházejí z ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) AT. Pokud jde o žalobce a), za tři úkony právní služby do 1.1.2025 (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) z tarifní hodnoty 263 860 Kč po snížení o 20 % podle § 12 odst. 4 AT činí odměna za každý z těchto úkonů 7 504 Kč a poměrná část režijního paušálu (viz shora citované rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 173/2016), tj. z částky 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT částka 100 Kč, tj. do 1.1.2025 na odměně částka 22 512 Kč a na režijních paušálech 300 Kč. Po novelizaci advokátního tarifu účinné od 1.1.2025 by na žalobce a) vycházela odměna advokáta související s jeho účastí u jednání 26.3.2025 a dále s účastí u jednání 21.5.2025 2 x po 9 380 Kč, na žalobce b) po 7 504 Kč a na žalobkyni c) po 5 868 Kč, dohromady za každý z těchto úkonů po 22 752 Kč, při spravedlivém rozdělení odměny mezi jednotlivé žalobce vychází však na žalobce a) 30 % z uvedené částky, tedy 6 826 Kč, za dvě jednání dvojnásobek, tj. 13 652 Kč a spolu s poměrnou částí režijního paušálu, tj. třetinou z 450 Kč pak 150 Kč, ke dvěma jednáním 300 Kč. K nákladům před soudem prvního stupně nutno připočítat cestovné 855 Kč (cesta k procesnímu soudu a zpět 160 km při spotřebě nafty 6,4 l/100 km podle technického průkazu při vyhláškové ceně 34,70 Kč, tj. na spotřebovaných pohonných hmotách 355 Kč a na základní náhradě při sazbě 5,80/km dalších 928 Kč, celkem 1 283 Kč, za dvě cesty 2 566 Kč, děleno třemi zastoupenými vychází 855 Kč). Na náhradě za promeškaný čas ke dvěma jednáním u okresního soudu podle § 14 odst. 3 AT vychází dalších 1 800 Kč, při třech zastoupených vychází na každého 600 Kč, na nákladech řízení před soudem prvního stupně tak bylo žalobci a) přiznáno 38 219 Kč. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, je nutno vycházet u každého z žalobců z tarifní hodnoty 215 965 Kč, kdy na prvého zastoupeného připadá odměna 9 180 Kč, na druhého zastoupeného po snížení o 20 % odměna 7 344 Kč a na třetí zastoupenou po snížení o 40 % 5 508 Kč, celková odměna činí 22 032 Kč, na každého z nich při rovnoměrném rozdělení pak částka 7 344 Kč spolu s podílem na režijním paušálu, tj. u každého z nich 150 Kč. Za dva úkony právní služby, a to podání odvolání a účast u odvolacího jednání tak vychází částka 14 688 Kč na odměně a 300 Kč na režijním paušálu. Na cestovném při ujetých 100 km týmž vozem činí náhrada 222 Kč za pohonné hmoty a na základní náhradě dalších 580 Kč, celkem 802 Kč, na každého zastoupeného připadá 267 Kč. Na náhradě za promeškaný čas vychází celkem 600 Kč, na každého zastoupeného připadá 200 Kč. Náhrada nákladů odvolacího řízení žalobce a) vychází na 15 455 Kč. Odvolací soud dospěl k náhradě nákladů řízení žalobce a) před soudy obou stupňů ve výši 53 674 Kč.

16. Na základě shodného výpočtu jako u žalobce a) odvolací soud dospěl k náhradě nákladů řízení i u žalobce b).

17. Pokud jde o žalobkyni c), u té bylo nutno ohledně řízení před okresním soudem vycházet z tarifní hodnoty 363 860 Kč a po snížení o 20 % podle § 12 odst. 4 AT účinného do 1.1.2025 z odměny 7 824 Kč, za tři úkony vychází 23 472 Kč, za tři režijní paušály, resp. poměrnou část dalších 300 Kč. Ohledně odměny za účast advokáta při jednání po 1.1.2025 vychází u žalobkyně c) nesnížená odměna 9 780 Kč, po příslušném snížení podle § 12 odst. 4 AT a spravedlivém rozdělení mezi žalobce bylo přiznáno na odměně 9 100 Kč, ohledně dvou jednání dvojnásobek, tj. 18 200 Kč spolu s poměrnou částí režijních paušálů, tj. 2 x po 150 Kč, dále cestovné 855 Kč, na náhradě za promeškaný čas 600 Kč [shodně jako u žalobce a) či žalobce b)]. Na nákladech řízení před soudem prvního stupně tak bylo žalobkyni c) přiznáno 43 727 Kč. Jak bylo uvedeno shora, předmětem odvolacího řízení byla u každého z žalobců částka 215 965 Kč, pak ze shodné tarifní hodnoty vychází shodná odměna, tj. za každý ze dvou úkonů 7 344 Kč a za každý ze dvou režijních paušálů 150 Kč, tj. 14 688 Kč a 300 Kč. Cestovné k odvolacímu soudu představuje dalších 267 Kč a náhrada za promeškaný čas dalších 200 Kč, za odvolací řízení 15 455 Kč. Celkově tak odvolací soud dospěl k náhradě nákladů řízení žalobkyně c) před soudy obou stupňů 59 182 Kč.

18. Jak vyplývá z § 93 o.s.ř., v řízení má vedlejší účastník stejná procesní práva jako účastník a je povinen vedle účastníka, jemuž ve sporu pomáhal, zaplatit náhradu nákladů řízení úspěšnému účastníku. Proto byla povinnost k náhradě nákladů řízení uložena žalované a vedlejšímu účastníkovi společně a nerozdílně, a to ve lhůtě vyplývající z § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem, k rukám zástupce žalobců podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

19. Rozhodnutí o povinnosti žalované doplatit soudní poplatek bylo ponecháno na soudu prvního stupně [§ 3 odst. 3 z. č. 549/91 Sb.]. Žalovaná má tak možnost případně požádat o osvobození od doplacení poplatku (popř. osvobození zčásti).

Poučení