7 C 87/2022-264

Rubrum

Okresní soud ve [obec] rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na vydání částečného rozsudku pro uznání se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci na náhradě nemajetkové újmy částku 175 608 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 566,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky představující náhradu nemajetkové újmy. Uvedl, že dne [datum] podal u Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, územní pracoviště ve [obec] přiznání k dani z příjmu fyzické osoby za zdaňovací období 2013. Dne [datum] byla zahájena kontrola této daně, které byla skončena dne [datum], a to zprávou o daňové kontrole [číslo jednací]. Platebním výměrem ze dne 5. 3. 2018 [číslo jednací] byla žalobci doměřena daň ve výši 762 465 Kč a daňové penále 152 492 Kč. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo Odvolacím finančním ředitelstvím dne [datum] zamítnuto. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, která byla usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] odmítnuta. Kasační stížnost byla pak zamítnuta rozsudkem [název soudu] ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], jež byla žalobci doručena dne [datum]. Celková délka řízení tak činila 7 let a 9 měsíců (od [datum] do [datum]), přičemž on nikdy nijak k průtahům v řízení nepřispěl. Vyřízení žaloby před [název soudu] je zatíženo mimořádným průtahem, včasnost žaloby byla rozpoznávána bezmála dva roky. V řízení před Finančním úřadem pro Jihočeský kraj byly též průtahy, je patrné, že mezi dny [datum] a [datum] neučinil správce daně žádný úkon. Nečinný byl i k odvolání žalobce necelých deset měsíců. Odvolací ředitelství rozhodovalo o odvolání od [datum] do [datum], tedy 1 rok a 1 měsíc. Průtahy v celém řízení spatřuje zejména v jednání krajského soudu, kterému trvalo posouzení otázky, zda byla dodržena lhůta k podání žaloby, téměř dva roky. Žalobce tvrdí, že jde o nepřiměřeně dlouhou dobu, a proto požádal žalovaného dne [datum] o přiznání zadostiučinění za vzniknou nemajetkovou újmu, která spočívala v nejistotě o výsledku řízení o dani z příjmu fyzické osoby za zdaňovací období 2013. Požadovaná náhrada nemajetkové újmy činí 175 608 Kč. Výše požadované náhrady je odvozena z judikatury, zejména z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS] ([spisová značka]). Předmět řízení (daňového) je pro žalobce běžný, a proto vychází z nejnižších možných částek. Základní částka odškodnění ve výši 15 000 Kč byla určená v roce 2011, a proto je třeba zohlednit kumulovanou inflaci od roku 2012 do 2021 ve výši 20,5 %. Za každý rok řízení je třeba vycházet z částky 18 075 Kč. Výslednou částku 121 950 Kč žalobce zvýšil ještě o 20 %, neboť je přesvědčen, že řízení před daňovými orgány bylo zatíženo mimořádným průtahem, neboť nebyly činěny odpovídající úkony v zákonných lhůtách. Žalobce výslednou částku navýšil ještě o dalších 20 % z důvodu zásadního významu řízení pro žadatele, neboť se jednalo o řízení o 914 954 Kč, jeho celoroční zisk v roce 2013 činil 838 600 Kč. Délka odškodnění se posuzuje podle doby, po kterou trvala nejistota jednotlivce o výsledku řízení. V daňovém právu to je ode dne vzniku daně do marného uplynutí lhůty pro zaplacení. Neboť kdykoli v průběhu může správce daně výši daně změnit. Nelze pominout význam předmětu řízení pro žalobce, neboť výsledkem daňové kontroly bylo doměření daně 762 462 Kč včetně 20 % penále, což bylo víc, než vydělal za celý rok. Předmět řízení byl extrémní i proto, že na něj správce daně podal šikanózní a bezdůvodné trestní oznámení. Policie ho obvinila z trestného činu krácení daně, nápravu sjednal až státní zástupce. Žalobce odmítá, že za celé řízení je odpovědný on, neboť tvrdil daň v nesprávné výši. Za správné určení daně je odpovědný pouze a výhradně správce daně. Pokud selhal a prvně vyměřil daň v chybné výši, kterou byl schopen korigovat až po provedené daňové kontrole, nelze to přičítat k jeho tíži. Dále uvedl, že žalovaný jemu adresovaným přípisem ze dne [datum] popřel částečně svou pasivní legitimaci a postoupil část nároku ministerstvu spravedlnosti, které se nevyjádřilo. Ve vztahu k této části nároku, která byla předána ministerstvu spravedlnosti, byla naplněna podmínka § 114b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), a proto navrhuje vydat částečný rozsudek pro uznání.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal, a to ani z části. Primárně namítl, že se jedná o žalobu předčasnou, neboť dosud neuběhla zákonem stanovená šestiměsíční lhůta pro posouzení žalobcova nároku u věcně příslušného ministerstva. Žalovaný je přesvědčen, že v dané věci není možné konstatovat, že správní řízení a navazující soudní řízení představují jeden celek již od zahájení daňové kontroly, ale až od okamžiku, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí (dodatečný platební výměr), jímž mu byla uložena povinnost uhradit penále. Žalovaný si je vědom recentní judikatury (nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či rozsudek ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. [spisová značka]), nicméně v posuzované věci nelze namítat nepřiměřenou délku řízení od zahájení daňové kontroly do vydání dodatečného platebního výměru, ale toliko konkrétní průtahy, které je nutné řádně prokázat. Následně žalovaný k předběžnému projednání uplatněného nároku sdělil, že jak vyplývá ze sdělení Ministerstva financí ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], ústřední orgán dospěl k závěru, že nebyly splněny zákonné podmínky pro přiznání zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, a proto mu žádný nárok nebyl přiznán. Žalovaný dále zrekapituloval průběh daňové kontroly. Uvedl, že je třeba rozlišovat pojmy daňová kontrola a daňové řízení. Zatímco daňové řízení je správní řízení sui generis, na které nedopadají ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a to včetně ustanovení o lhůtách a zásadách, daňová kontrola není daňovým řízením vůbec. Zpráva o daňové kontrole není rozhodnutím, neboť na jejím základě nejsou daňovému subjektu ukládány povinnosti nebo přiznáváno právo, jedná se o pouhý podklad pro případné vydání rozhodnutí, jde o kontrolní postup, a proto nemůže být posuzován z pohledu nepřiměřené délky řízení. Je tedy svou povahou procesem kontrolním nikoli rozhodovacím. V tomto kontextu žalovaný sdělil, že žalobce nesprávně zahrnul do délky daňového řízení i daňovou kontrolu. Nelze pominout, že při správě daní se správní řád nepoužije, a proto nelze aplikovat ani ustanovení o lhůtách. Kontrola je naopak upravena v kontrolním řádu, platí pro ni lhůty v něm uvedené. Kontrolní řád však lhůtu pro ukončení kontroly neobsahuje (stejně jako daňový řád). Zákon pouze stanoví, v jaké lhůtě má být vyhotoven protokol o kontrole, vše ostatní, včetně počtu konkrétních úkonů a jednotlivé délky trvání kontroly, závisí individuálně na konkrétní kontrole. Žalovaný odmítá, že by daňový řád byl v pozici lex specialis vůči správnímu řádu. Shrnul, že dobu, po kterou může probíhat daňová kontrola, nelze limitovat konkrétní závaznou lhůtou, tím spíše nelze stanovit lhůtu pouhých 30 (respektive 60) dnů, čímž však není zpochybněno právo daňového subjektu na náhradu škody, pokud se během daňové kontroly vyskytnou bezdůvodné průtahy. Žalovaný je toho názoru, že správce daně a ani soudy se při celkové délce řízení nepodílely žádnými průtahy, neboť všechny úkony byly učiněny ve lhůtách zcela přiměřených povaze daného řízení. Ve vztahu k okamžiku zahájení řízení žalovaný podotýká, že je pravdou, že daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období bylo podáno dne [datum], správce daně dne [datum] konkludentně tvrzenou daň vyměřil platebním výměrem, čímž řízení ve věci vyměření daně ukončil. [příjmení] kontrola však nebyla zahájena [datum], jak tvrdí žalobce, ale až dne [datum], nejedná se proto o 7 let a 9 měsíců, ale o 5 let a 7 měsíců. Jako počátek běhu lhůty pro posouzení namítané nepřiměřené délky je nutno stanovit okamžik, kdy byly žalobci doručeny doměřovací platební výměry (tedy [datum]), počátek nelze spojovat s okamžikem zahájení daňové kontroly. K pravomocnému ukončení daňového řízení došlo dne [datum], kdy odvolací orgán doručil rozhodnutí o odvolání, ukončení celého řízení je nutné pak identifikovat ke dni [datum], kdy marně uplynula lhůta pro podání žaloby u správního soudu. Navazující soudní řízení se již netýkalo přezkumu správnosti dodatečných platebních výměrů, ale pouze počítáním lhůty pro podání správní žaloby. Řízení, ve kterém se rozhodovalo o doměření daně včetně penále, probíhalo od [datum] do [datum], tedy celkem 1 rok a 4 měsíce. Navazující soudní řízení ze strany žalobce nebylo zahájeno včas, a proto žalobce nemůže argumentovat nejistotou vyvolanou nepřiměřenou délkou řízení. Pouze nad rámec žalovaný uvedl, že žalovanému ani žádná nemajetková újma nevznikla, neboť se de facto mohl pouze obávat toho, že bude nucen vrátit finanční prostředky, které náleží České republice, neboť pokud by tvrdil daň v zákonné výši a tuto daň zákonem stanovené lhůtě uhradil, k vydání dodatečně stanovujícím příslušnou daň by nikdy nemuselo dojít. K žalobcově návrhu na vydání částečného rozsudku pro uznání uvedl, že od začátku tvrdí, že nárok žalobce neuznává ani z části. K tvrzenému průtahu ve dnech [datum] až [datum] uvedl, že dne [datum] vydal správce daně rozhodnutí o prodloužení lhůty stanovené výzvou [číslo jednací] a [číslo jednací], s prodloužením lhůty do [datum]. Tato rozhodnutí byla vydána v návaznosti na žádosti žalobce, ve kterých dokonce chtěl prodloužit lhůtu do [datum]. Samotné doplnění žalobce doručil správce daně dne [datum]. Následně správce daně posuzoval tvrzení žalobce a v návaznosti na to dne [datum] zaslal výzvy bankám, aby tvrzení žalobce prověřil. K tvrzené nečinnosti správce daně ve dnech [datum] až [datum] uvedl, že správce daně musel posoudit rozsah podaného odvolání žalobce, přičemž vyhodnotil, že je nutné doplnit důkazy o svědeckou výpověď Ing. [jméno] [příjmení], proto dne [datum] správce daně dožádal Finanční úřad pro [územní celek]. Přivolaný svědek se na předvolávání nedostavoval. Byl učiněn i bezvýsledný pokus o předvedení policí. Odpověď o neúspěšných pokusech svědka vyslechnout byla správci daně zaslána dne [datum] a [datum] bylo odvolání se stanoviskem správce daně postoupeno Odvolacímu ředitelství. Ani k poslednímu tvrzenému průtahu ve dnech [datum] - [datum] nedošlo, neboť odvolací spis byl Odvolacímu finančnímu ředitelství postoupen dne [datum] a rozhodnutí odvolacího orgánu bylo vydáno [datum]. K šikanóznímu a bezdůvodnému trestnímu oznámení žalovaný uvedl, že správce daně má oznamovací povinnost stanovenou v § 53 odst. 3 daňového řádu. Skutečnost, že policie věc odložila, protože bez dalších výpovědí a nemožnosti zajistit účetnictví nemohlo do jít k podání obžaloby, pak nemůže jít k tíži správce daně. Ne vždy se vůči pachateli daňového trestného činu podaří orgánům činným v trestním řízení prokázat úmysl krátit daň, nicméně k potrestání dochází ve formě penále dle daňového řádu, které má trestní charakter. Ve vztahu k požadované výši žalovaný uvedl, že Evropský soud pro lidská práva běžně přiznává nároky ve výši 4 000 euro, žalobce požaduje zhruba 7 200 euro, když k tomu ovšem připočte skutečnost, že žalobce podal duplicitní žalobu (pro jiné zdaňovací období) u soudů v [obec], tak požaduje zhruba 14 000 euro, což je částka, která v Evropě nemá obdoby.

3. K provedenému dokazování soud předně podotýká, že obsah kontrolního spisu a spisu OFR byl mezi účastníky nesporný, nicméně pro analýzu délky řízení je nutné z kontrolního spisu a ze spisu [anonymizováno] popsat jednotlivé úkony. Z úředního záznamu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] bylo zjištěno, že správce daně kontaktoval žalobce ohledně zahájení daňové kontroly na dni z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2013 a 2014, termín pro zahájení daňové kontroly byl stanoven na čtvrtek [datum] v 11 hodin. Z protokolu o zahájení daňové kontroly ze dne [datum] v 11:20 hodin ([číslo jednací]) vyplývá, že předmětem jednáni je zahájení daňové kontroly daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2013 a 2014 a za období leden–prosinec 2014 a leden až červen 2015. Z úředního záznamu ze dne [datum] ve 14:00 hodin ([číslo jednací]) bylo zjištěno, že toho dne správce daně kontaktoval mailem žalobce ohledně doložení některých skutečností ke kontrole (ohledně doložení týkající se pronájmu reklamní plochy a nákupu výrobků od společnosti [právnická osoba]). Z úředního záznamu ze dne [datum] v 8:50 hodin soud zjistil, že toho dne žalobce zaslal mailem sestavy daně. Správce daně však požadoval předložit smlouvy se společností [právnická osoba] ohledně pronájmu reklamní plochy v roce 2013 a prodeje strojírenských výrobků v roce 2014, nicméně doklady potřebné pro prokázání těchto skutečností daňový subjekt mailem nezaslal a dosud se ani nevyjádřil. Z protokolu o ústním jednání ze dne [datum] v 10:05 hodin ([číslo jednací]) vyplývá, že jeho předmětem bylo ústní podání ve věci kontroly daně, žalobce se dostavil a předložil správci daně doklady. Z výzvy k vydání důkazních prostředků ze dne 1. 7. 2016 [číslo jednací] vyplývá, že správce daně žalobce vyzval, aby mu do 15 dnů poskytl údaje nezbytné pro správu daní a vydal specifikované doklady. Z dožádání ze dne 12. 7. 2016 ([číslo jednací]) se podává, že správce daně dožádal Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště [obec] III. mimo jiné k provedení místního šetření v sídle společnosti [právnická osoba] Z úředního záznamu ze dne [datum] v 10:25 hod. vyplývá, že správce daně kontaktoval dne [datum] žalobce ohledně faktury, dne [datum] žalobce fakturu zaslal, současně psal, že přikládá podklady pro DPH za [číslo] 2013, nicméně žádné podklady pro DPH uvedeny nejsou. Z dožádání ze dne 13. 7. 2016 [číslo jednací] vyplývá, že správce daně dožádal Finanční úřad pro Středočeský kraj, Územní pracoviště [okres], aby mimo jiné provedl místní šetření v místě podnikání [anonymizováno] [jméno] [příjmení], na adrese [adresa], aby poskytl údaje nezbytné pro správu daní týkající se společnosti [právnická osoba] Z odpovědi uvedené banky ze dne [datum] vyplývají informace týkající se bankovního účtu uvedené společnosti. Z jednotlivých výzev k poskytnutí informací správci daně ze dne [datum] se podává, že správce daně vyzval [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba], aby poskytly údaje nezbytné pro správu daní týkající se žalobce. Z úředního záznamu ([číslo jednací]) ze dne 22. 7. 2016 vyplývá, že dne [datum] zaslal mailem [jméno] [příjmení] ze [právnická osoba] s.r.o. jednotlivé faktury. Dne [datum] obdržel správce daně odpověď od společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] Dne [datum] vydal správce daně výzvu k vydání důkazních prostředků [číslo jednací]), v níž [příjmení] [příjmení] hokej [obec] vyzývá, aby do 15 dnů předložil požadované doklady. Dne [datum] zaslala odpověď [právnická osoba] Dne [datum] obdržel správce daně odpověď na jeho výzvu od [právnická osoba], následující den pak od [právnická osoba] Z úředního záznamu ze dne 29. 7. 206 ([číslo jednací]) vyplývá, že toho dne obdržel správce daně mail od žalobce, v němž zaslal přílohy týkající se daňové kontroly. Dne [datum] odeslal Finanční úřad pro Středočeský kraj, Územní pracoviště [okres] správci daně odpověď na dožádání, jejíž přílohou je protokol o ústním jednání ze dne [datum]. Dne [datum] odeslala odpověď na výzvu [právnická osoba] Z protokolu o ústním jednání ze dne 3. 8. 2016 [číslo jednací]) vyplývá, že toho dne v 10:10 hodin byly žalobci vráceny doklady předložené ke kontrole roku 2013 a 2014. Z dopisu datovaného [datum] se podává, že [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení], se vyjádřil k výzvě správce daně, mimo jiné uvedl, že na obchodní případy z let 2013 2014 je nutno obracet se na statutární zástupce spolku [příjmení] [příjmení] [jméno]. Dopis byl odeslán dne [datum], jak se podává ze skenu obálky. Z výzvy k vydání důkazních prostředků ze dne 22. 8. 2016 [číslo jednací] soud zjistil, že správce dně vyzval [anonymizována tři slova], aby do 15 dnů poskytl údaje nezbytné pro daňovou kontrolu žalobce. Tento subjekt dopisem ze dne [datum] sdělil, že případné smlouvy či plnění by musely projít výborem, což se nestalo, a proto nejsou evidované, požádali o zaslání (dokumentů k posouzení případných falzifikátů podpisů či razítek). Z úředního záznamu ze dne [datum] vyplývá, že správce daně dne [datum] zaslal mail předsedovi [příjmení] [příjmení] [jméno]. K doplnění odpovědi na výzvu správce daně nedošlo, byla zaslaná pouze odpověď ze dne [datum] ve smyslu, že [právnická osoba] VSK obdržela od [příjmení] [příjmení] [jméno] zmocnění k marketingovému využití, ale dále nic již neproběhlo. Z odpovědi na dožádání Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště [obec] III. ze dne [datum] vyplývá, že daňový subjekt ([právnická osoba]) je pro správce daně nekontaktní, jednatel nemá vlastní poštovní schránku, zjištění požadovaných skutečností i zajištění požadovaných písemností se nepodařilo, nicméně dne [datum] byl sepsán protokol se svědkem [jméno] [příjmení]. Z výzvy k prokázání skutečností ze dne 2. 11. 2016 [číslo jednací] vyplývá, že správce daně vyzval žalobce k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, a to do 15 dnů ode dne doručení této výzvy. Z žádosti o prodloužení lhůty (včetně skenu obálky), doručené dle podacího razítka správci daně dne [datum], vyplývá, že žalobce požádal o prodloužení lhůty ke dni [datum], neboť není schopen vyjádřit se ve lhůtě stanovené. Z vyjádření k výzvě [číslo jednací] vyplývá, že žalobce odpověď na výzvu doručil správci daně až [datum]. Z dožádání ze dne 13. 3. 2017 [číslo jednací] vyplývá, že správce dně dožádal Finanční úřad pro [územní celek] l vydání důkazních prostředků týkajících se [právnická osoba] [anonymizováno] x [právnická osoba] z jiných daňových řízení. Z odpovědi na dožádání ze dne [datum] vyplývá, že dožádaný finanční úřad sdělil správci daně, že zmapovaný řetězec společností se stejným personálním zastoupení vznikl za účelem prodeje nadhodnocené reklamy a k daňovým únikům dochází nejen u těchto společností, ale především u koncových zákazníků, který si nákupem nadhodnocené reklamy sníží svůj [anonymizováno] pro [anonymizováno] a nárokuje DPH. Tuto reklamu nakoupí od společnosti [právnická osoba] a její výnos je pokryt nákladem od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (spojené osoby) a zde odvod daně z příjmů PO a DPH není odveden a uhrazen. Z protokolu o zahájení daňové kontroly ze dne 27. 3. 2017 ([číslo jednací]) vyplývá, že předmět daňové kontroly byl rozšířen o daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2015 v plném rozsahu a daně z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec–prosinec roku 2015 v plném rozsahu. Z úředního záznamu ze dne 28. 3. 2017 [číslo jednací] vyplývá, že správce daně obdržel poznatky pro daňovou kontrolu. Z úředního záznamu ze dne 3. 4. 2017 [číslo jednací]) se podává, že správce daně použil pro zjištění ceny tržně obvyklé metodu nezávislé srovnatelné ceny. Z úředního záznamu ze dne 4. 4. 2017 ([číslo jednací]) bylo zjištěno, že správce daně v souvislosti s šetřením, pronájmu reklamních ploch v jiném daňovém řízení zjistil skutečnosti ve vztahu k předmětným společnostem. Z úředního záznamu ze dne 25. 4. 2017 [číslo jednací] soud zjistil, že správce daně obdržel na základě dožádání od Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj dodatečně mailem ze dne [datum] Vyhodnocení výzev k poskytnutí informací FÚ pro Jihomoravský kraj. Z výzvy k poskytnutí údajů ze dne 28. 4. 2017 ([číslo jednací]) vyplynulo, že správce daně vyzval Městskou správu sociálního zabezpečení [obec], aby do 15 dnů od doručení výzvy poskytla údaje nezbytné pro správu daní. Přípisem ze dne [datum] sdělila [ulice] správa sociálního zabezpečení požadované informace. Ve výzvě k prokázání skutečností ze dne 22. 5. 2017 ([číslo jednací]) správce daně vyzval žalobce, aby ve lhůtě 20 dnů od doručení výzvy prokázal vytyčené skutečnosti pro správné stanovení daně z příjmů fyzických osob za období zdaňovacího roku 2013 a 2014. Ve výzvě k prokázání skutečnosti z téhož dne [číslo jednací] byl žalobce vyzván, nechť předloží jiné vytyčené skutečnosti za zdaňovací období roků 2013, 2014 a 2015, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Z protokolu o ústním jednání ze dne 23. 5. 2022 ([číslo jednací]) vyplývá že toho dne se dostavil ke správci daně žalobce, byly mu předány výzvy k prokázání součinnosti, současně předal správci daně doklady za rok 2015. Ze žádostí o prodloužení lhůty v daňovém řízení ze dne [datum], včetně připojených skenů poštovních obálek) soud zjistil, že žalobce podáním doručeným správci daně dne [datum] požádal o prodloužení lhůty ke dni [datum]. Ze dvou rozhodnutí správce daně ze dne 1. 6. 2017 ([číslo jednací] a [číslo]) bylo zjištěno, že správce daně žalobci prodloužil lhůtu do [datum]. Ze dvou podání označených jako: Věc: Vyjádření k výzvě [číslo jednací] datovaných dne 29. 6. 2017 soud zjistil, že těmito podáními, která byla správci daně doručena dne [datum], žalobce odpovídá na výzvy správce daně. Z Protokolu o ústním jednání ze dne 17. 10. 2017 ([číslo jednací]) vyplývá, že zachycuje jednání správce daně se žalobce, jehož obsahem bylo seznámení s výsledkem kontrolního zjištění. S ohledem na obsáhlost kontrolních zjištění žalobce požádal o lhůtu pro vyjádření se ke kontrolním zjištěním, a to do [datum]. Jako příloha tohoto protokolu bylo vyhotoveno kontrolní zjištění na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2013 a 2014 (31 stran), kontrolní zjištění na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2015 v počtu 18 stran a kontrolní zjištění na dani z přidané hodnoty za jednotlivá období červenec–prosinec 2013, leden–prosinec 2014 a leden – prosince 2015 v počtu 14 stran. Z rozhodnutí ze dne 17. 10. 2017 [číslo jednací] vyplynulo, že lhůta, v níž se může daňový subjekt vyjádřit k výsledkům kontrolních zjištění a navrhnout jejich doplnění, byla stanovena do [datum]. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno tentýž den. Dne [datum] nahlédl žalobce do spisu (protokol [číslo jednací]). Mailem ze [datum] požádal žalobce o zaslání fotokopií ze spisu, konkrétně se jedná o 42 stran. Z protokolu ze dne 8. 11. 2022 ([číslo jednací] vyplývá, že toho dne v 10:00 hodin byly fotokopie žalobci správním orgánem předány. V podání ze dne [datum] žalobce, již zastoupen [anonymizováno] daňovou kanceláří [právnická osoba], žádá o prodloužení lhůty dané rozhodnutím ze dne [datum] o 15 dnů, neboť došlo k převzetí zastoupení a zástupce potřebuje čas na seznámení se spisem. Dalším přípisem z téhož dne žalobce požádal o sdělení, zda od doby nahlédnutí do spisu ve spise něco přibylo, současně zda správce daně ponechal ve vyhledávací části spisu důkazní prostředky. Přípisem ze dne [datum] správce daně žalobci sdělil, že po dni [datum] nebyly přeřazovány dokumenty ani nové důkazní návrhy s tím, že ve vyhledávací části spisu se nenacházejí důkazní prostředky, kterou jsou uplatněny v rámci daňové kontroly. Přípis byl zástupci žalobce odeslán dne [datum] a doručen dne [datum], jak vyplývá z výpisu datové schránky. Podáním ze dne [datum], které bylo doručeno týž den, se správce daně vyjadřuje k výsledkům kontrolního zjištění, nesouhlasí s ním a navrhuje provedení deseti důkazů. Zástupce žalobce v podání zasílá na odkaz na jeho veřejně přístupný kalendář, který žádá respektovat při nařizování jednání. V návaznosti na toto podání správce daně přípisem ze dne [datum] stanovil termín projednání zprávy o daňové kontrole na [datum], náhradní termín na [datum]. Zpráva byla zástupci žalobce odeslána [datum], k doručení došlo až dne [datum]. Přípisem z toho dne žalobce správci daně sděluje, že o jeho návrhu na provedení důkazů dosud nebylo rozhodnuto, a proto není projednání zprávy o daňové kontrole možné. V přípisu ze dne [datum] správce daně žalobci sděluje, že navrhuje v pořadí druhý termín projednání zprávy o daňové kontrole, a to [datum] v 9:00 hodin. Dále je zde uvedeno, že provedení důkazních prostředků správce daně odmítl, neboť důkazy nemohou ovlivnit výsledek kontrolního zjištění s tím, že o tomto bude žalobce seznámen v rámci projednání zpráv o daňové kontrole. Tento přípis byl odeslán zástupci žalobce dne [datum], k doručení došlo až dne [datum]. Toho dne žalobce odpověděl správci daně, že přestože podal dne [datum] návrh na provedení důkazů, správce daně o nich odmítá rozhodnout, vyrozumění podmiňuje osobní návštěvou, a proto žalobce proti tomuto postupu brojí žalobou. Z jednání navrženého správce daně na [datum] se omlouvá, nepřijde, protože dosud nebyl vyrozuměn o svém důkazním návrhu. Závěrem zástupce žalobce žádá, aby při volbě termínů volil hodinu odpovídající geografické vzdálenosti mezi [anonymizováno] a [anonymizováno], nejlépe od 11 hodin dále. V přípisu ze dne [datum] vyplývá, že správce daně žalobci oznamuje, že v pořadí třetí termín projednání zprávy o daňové kontrole se stanoví na den [datum]. Opakuje, že provedení důkazních prostředků odmítl. Tento přípis byl správcem daně odeslán dne [datum] a doučen byl zástupci žalobce až dne [datum]. V kontrolním spise je dále obsažena stížnost ze dne [datum], v níž si žalobce stěžuje na postup úředních osob, neboť správce daně odmítá rozhodnout o jeho návrhu na provedení důkazu. Navrhuje, aby byla zjednána náprava v podobě doručení vyrozumění o jeho návrhu (ze dne [datum]). Z vyrozumění ze dne [datum] vyplývá, že správce daně shledal stížnost jako přípustnou, avšak nedůvodnou, a proto nebude nucen činit žádná opatření k nápravě. Vyrozumění bylo zástupci žalobce odesláno dne [datum] a doručeno dne [datum]. Z listiny označené jako Věc: Průvodní dopis ke zprávám o daňové kontrole ([číslo jednací]) se podává, že žalobce se nedostavil ani ke třetímu termínu projednání zprávy o daňové kontrole, z jednání se ani neomluvil, a proto správce daně mu tuto zprávu zaslal do vlastních rukou, když o tomto postupu ve smyslu § 88 odst. 5 daňového řádu byl předtím poučen. K tomuto dopisu je pak připojena zpráva o daňové kontrole [číslo jednací] o rozsahu 38 stran. Tato písemnost byla zástupci žalobce odeslána dne [datum] a doručena dne [datum]. Dne [datum] bylo Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj zaslán a téhož dne doručen Odvolacím finančním ředitelství podnět žalobce k prošetření nečinnosti správce daně k vyjádření, a to z důvodu, že nebylo rozhodnuto o důkazním návrhu ze dne [datum] s tím, že vyjádření očekávají do [datum]. Správce daně se vyjádřil k podnětu ve stanovisku ze dne 13. 3. 2018 [číslo jednací], kde zdánlivou nečinnost dementoval. Na základě toho Odvolací finanční ředitelství (Sekce přímých daní) žalobce vyrozumělo dne [datum] o odložení podnětu ([číslo jednací]). [příjmení] jiné bylo zkonstatováno, že správce daně při provádění daňové kontroly není nečinný. Ke stejnému závěru došlo Odvolací finanční ředitelství (Sankce daňového procesu a majetkových daní) ve vyrozumění ze dne 28. 3. 2018 ([číslo jednací]). Z dožádání ze dne [datum] vyplývá, že správce daně dožádal Finanční úřad pro Jihomoravský kraj ([číslo jednací]) k provedení svědecké výpovědi jednatel společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení]. Odpověď na dožádání obdržel správce daně dne [datum], neboť (jak vyplývá z odpovědi) svědecká výpověď měla být konána [datum], [datum], svědek se nedostavil, nebylo možné ho ani předvést prostřednictvím policie.

4. Obsah vyhledávacího spisu byl mezi účastníky též nesporný stejně jako obsah vyměřovacího spisu a spisu OFR. Z výzvy k poskytnutí informace správci daně z [datum] bylo zjištěno, že správce daně vyzval k součinnosti [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic, odpověď obdržel dne [datum]. Dne [datum] správce daně sepsal výzvu k vydání důkazních prostředků adresovanou [právnická osoba] Ta na výzvu reagovala zasláním požadovaných bankovních účtů. Následně dne [datum] správce daně opětovně vyzval k součinnosti [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic a [právnická osoba] Dotazované finanční ústavy odpověděly dopisy z [datum] a [datum]. Ve vyměřovacím spisu je mimo jiné žalobcovo přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2013 s podacím razítkem [datum] a na základě něj vydaný platební výměr z [datum] na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2013, jímž byla doměřena daň ve výši 37 015 Kč. Dodatečným platebním výměrem ze dne [datum] byla žalobci doměřena dan z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2013 ve výši 762 462 Kč a penále ve výši 152 492 Kč. Obsahem vyměřovacího spisu je podání žalobce ze dne [datum], jímž podal odvolání proti všem rozhodnutím správce daně ze dne [datum], respektive proti všem daňovým výměrům, za jejichž odůvodnění se považuje nedatovaná zpráva o daňové kontrole. Ve Stanovisku ze dne [datum] je uvedeno, že podání (odvolání) sice bylo doručeno [datum], konec obvyklé lhůty pro jeho vyřízení je do [datum], nicméně lhůta neběží po dobu dožádání (od [datum] do [datum]), a proto nový konec lhůty se posouvá na [datum]. [příjmení] jiné je ve stanovisku uvedeno, že správce daně v průběhu daňové kontroly postupoval v souladu s daňovým řádem, s daňovým subjektem průběžně spolupracoval, poskytoval mu dostatečný časový prostor pro předkládání a navrhování důkazních prostředků, řádně ho seznámil s výsledkem kontrolního zjištění a poskytl mu dostatečný časový prostor pro vyjádření. Správce daně se dokonce pokusil v rámci odvolacího řízení provést navržený důkazní prostředek, nicméně i přes tuto snahu se svědeckou výpověď nepodařilo zrealizovat. Odvolací důvody byly shledány jakožto snaha žalobce o prodlužování daňové kontroly. V reakci na toto stanovisko Odvolací finanční ředitelství podáním ze dne [datum] vyzvalo žalobce k vyjádření se v rámci odvolacího řízení ([číslo jednací]). Podání bylo zástupci žalobce odesláno dne [datum] a doručeno [datum] (fikcí). V reakci na výzvu žalobce podáním ze dne [datum] požádal o prodloužení lhůty do provedení svědecké výpovědi Ing. [jméno] [příjmení]. Z Informací o vyhledání Ing. [jméno] [příjmení] a předání zprávy o nutnosti návštěvy finančního úřadu detektivní kanceláří soud zjistil, že detektivní kanceláři svědek sdělil, že se po skončení Velikonoc může dostavit k výslechu. Z rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 6. 5. 2019 [číslo jednací] vyplývá, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a napadená rozhodnutí správce daně byla potvrzena s tím, že daňový subjekt nebyl zkrácen na svých právech a o důsledcích své nečinnosti byl poučen, přičemž to, že řádně nevyužil svých procesních práv, nelze klást správci daně k tíži. Rozhodnutí bylo zástupci žalobce odesláno dne [datum] a doručeno dne [datum] (fikcí). Z vyrozumění o nabytí právní moci rozhodnutí vyplývá, že toto rozhodnutí dne 16. 5. 201 nabylo právní moci. Z rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 7. 5. 2019 ([číslo jednací]) se podává, že řízení, v němž si žalobce požádal o prodloužení lhůty bylo zastaveno, neboť se jedná o zákonnou lhůtu, kterou nelze prodloužit. Rozhodnutí bylo zástupci žalobce odesláno dne [datum] a doručeno dne [datum] (fikcí). Proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 6. 5. 2019 [číslo jednací] podal žalobce žalobu datovanou dnem [datum] ke [název soudu]. V této žalobě žalobce uvádí, že předmětné rozhodnutí bylo jeho zástupci doručeno dne [datum]. Z„ OFR“ spisu soud zjistil, že dne [datum] obdrželo Odvolací finanční ředitelství výzvu k vyjádření se k žalobě o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu soudem. Toto vyjádření učinilo podáním ze dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byla Krajským soudem v Českých Budějovicích ze dne 1. 7. 2021 č. j. [číslo jednací] žaloba pro opožděnost odmítnuta, neboť lhůta pro podání správní žaloby uplynula dne [datum] a žaloba byla krajskému soudu doručena až dne [datum]. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce kasační stížností ze dne [datum]. K ní se Odvolací finanční ředitelství vyjádřilo dne [datum]. Následně Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl rozsudkem ze dne 2. 9. 2021 č. j. [číslo jednací].

5. Co se týče obsahu spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že žalobu žalobce podal dne [datum]. Následující den žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Dne [datum] Krajský sodu v [obec] (dále též jen„ soud“) vyžádal od Odvolacího finančního ředitelství správní spis a písemné vyjádření k žalobě. To žalovaný doručil soudu dne [datum]. Dne [datum] soud poučil žalobce o podjatosti a učinil dotaz na souhlas s vyřízením věci bez jednání, lhůta pro vyjádření byla stanovená do dvou týdnů od doručení. Ze spisu dále vyplývá, že od [datum] byl spis přidělen k vyřízení [anonymizována tři slova] [jméno] [jméno], a to z důvodu uvedeného v § 42 odst. 4 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 31. 10. 2019. Z úředního záznamu ze dne [datum] je patrné, že tento den se telefonicky žalovaný dotazoval na stav řízení. S ohledem na skutečnost, že již ve dvou skutkově obdobných řízeních byla vydána rozhodnutí, soud se zavázal postupovat v této věci přednostně, aby bylo možno ve všech řízeních postupovat koordinovaně. Na to navazuje usnesení ze dne 1. 7. 2021 č. j. [číslo jednací], jímž byla žaloba odmítnuta pro opožděnost. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2021 č. j. [číslo jednací] vyplývá, že kasační stížnost žalobce proti usnesení [název soudu] ze dne 1. 7. 2021, č. j. [číslo jednací] byla zamítnuta z důvodu, že napadený rozsudek krajského soudu není nezákonný. Z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne [datum] č. j. [ústavní nález] soud zjistil, že ústavní stížnost žalobce byla odmítnuta, neboť je zjevně neopodstatněná. Z opatření vydaného [název soudu] dne [datum] pod Spr [číslo] vyplývá, že s účinností od [datum] byl jmenován [anonymizována tři slova] [jméno] [jméno] soudem a byl přidělen k výkonu činnosti ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Bylo zřízeno nové soudní oddělení 62 na správním úseku a byly mu přerozděleny neskončené věci, mimo jiné se jedná o věc vedenou pod sp. zn. [spisová značka].

6. Z pokynu č. MF-5 o stanovení lhůt při správě daní č. j.: MF [číslo] 2015, PID: [anonymizováno] vyplývá, že pro vydání rozhodnutí o odvolání dle ustanovení § 116 odst. 1 daňového řádu s výjimkou případů uvedených v bodu 2 písm. d) je stanovena lhůta 6 měsíců, když pro vydání rozhodnutí o odvolání dle ustanovení § 113 odst. 1 písm. a) a b) daňového řádu, je lhůta 3 měsíce. Lhůty se počítají ode dne doručení podání osoby zúčastněné na správě daní správnímu orgánu. Běh lhůt se staví ode dne vydání rozhodnutí, kterým správce daně vyzývá osobu zúčastněnou na správě daní k součinnosti, do pátého pracovního dne ode dne, kdy byla správci daně požadovaná součinnost poskytnuta. Do běhu stanovených lhůt se nezapočítává doba dožádání. Běh lhůt se staví i po dobu soustřeďování či doplňování stanovisek a podkladů od osob zúčastněných na správě daní nebo ostatních správců daní, která jsou nezbytná pro vyřízení podání. Z usnesení Okresního státního zastupitelství ve [obec] ze dne 2. 9. 2020 [číslo jednací] vyplývá, že je stížnosti obviněných proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor [obec], Oddělení hospodářské kriminality, [číslo jednací] ze dne 16. 4. 2020, jímž bylo zahájeno trestní stíhání (mimo jiné) žalobce tím, že pod obchodním názvem [osobní údaje žalobce] v roce 2013 vložil do svého účetnictví faktury vystavené společnosti [právnická osoba], čímž úmyslně, v úmyslu přímém, zkrátil daň z příjmů a daň z přidané hodnoty a vylákal výhody na dani z přidané hodnoty o částku celkem 4 056 393 Kč, a tedy úmyslně v úmyslu přímém, zkrátil daň a vylákal výhodu na dani, bylo zrušeno a policejnímu orgánu se ukládá, aby věc znovu jednal a rozhodl. Z žádosti o přiznání přiměřeného zadostiučinění ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši žalované částky. Z doručenky datové zprávy bylo zjištěno, že tato výzva byla žalovanému doručena téhož dne. Z Žádosti o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., kterou Ministerstvo financí dne [datum] adresovalo zástupci žalobce, vyplývá, že dne [datum] obdrželi žádost o náhradu škody dle uvedeného zákona, nicméně k vyřízení žádosti je částečně (soudní řízení) i v kompetenci Ministerstva spravedlnosti ČR, kterému byla žádost postoupena s tím, že ve zbylé části (řízení před orgány Finanční správy) si Ministerstvo financí ČR vyžádá podklady a stanoviska příslušných orgánů a o výsledku bude žalobce informován. Ze Sdělení Ministerstva financí ČR k žádosti o náhradu nemajetkové újmy dle zák. č. 82/1998 Sb. - [celé jméno žalobce] ze dne [datum] vyplývá, že žalobce projednal žádost žalovaného na přiměřené zadostiučinění za způsobenou újmu a posoudil jí z hlediska dvou nároků – průtahů v řízení, tedy porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (daňová kontrola a řízení o stanovení daně) a z hlediska nepřiměřené délky řízení (daňové penále), přičemž toto řízení bylo posuzováno jako jeden celek s navazujícím řízením soudním. Pro přiznání nároku nebyly splněny zákonné podmínky.

7. Podle § 13 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ Zákon“) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

8. Podle § 6 odst. 3 Zákona došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení.

9. Podle § 15 odst. 2 Zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. Dle § 31a odst. 1 Zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovanému ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu řízení pro poškozeného.

11. Nejprve soud rozhodoval o návrhu žalobce na vydání částečného rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Podle uvedeného ustanovení soud rozhodne rozsudkem pro uznání, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku jen zčásti, a to jen navrhne-li to žalobce. V dané věci nebyly splněny podmínky pro jeho vydání, neboť žalovaný v rámci celého řízení neučinil takový procesní úkon, z něhož by bylo možno dovodit, že nárok žalobce (částečně) uznává, naopak již ve svém původním vyjádření výslovně uvádí, že nárok žalobce neuznává, a to ani z části. Odkazuje-li žalobce na § 114b odst. 5 o. s. ř., pak je nutno dodat, že žalobce sice podáním ze dne [datum] navrhl, aby byla žalovanému zaslána výzva dle § 114b o. s. ř., tuto výzvu soud žalovanému nezaslal, a proto nemohou nastoupit účinky s ní spojené. S ohledem na tuto skutečnost byl návrh žalobce na vydání částečného rozsudku pro uznání zamítnut jako nedůvodný, neboť pro jeho vydání nebyly splněny zákonné podmínky (srov. usnesení [název soudu] ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. [spisová značka]), respektive soudem nebylo vydáno usnesení dle § 114b odst. 1 o. s. ř., v němž by byl žalovaný náležitě poučen o následcích nečinnosti, tzn. nejen o fikci uznání nároku, ale také o možnosti vydání rozsudku pro uznání.

12. Následně se soud zabýval uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy.

13. Předně soud vztahu k námitce žalovaného o včasnosti žaloby a celkově k významu lhůty stanovené v § 15 odst. 2 Zákona, podle níž se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen, uvádí, že byla-li žaloba podána bez předběžného projednání, jde o odstranitelný nedostatek podmínek řízení ve smyslu § 103 a 104 o. s. ř. a je namístě postup soudu podle § 104 odst. 2 o. s. ř., nikoliv věcné zamítnutí žaloby ([příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 185, marg. [číslo]). S ohledem na skutečnost, že v průběhu řízení (Sdělením Ministerstva financí k žádosti o náhradu nemajetkové újmy dle zák. č. 82/1998 Sb., - [celé jméno žalobce] ze dne [datum]) bylo žalovanému sděleno, že pro přiznání náhrady nemajetkové újmy nebyly splněny zákonné podmínky, soud již v dané věci může meritorně rozhodnout. V tomto ohledu soud odkazuje na § 104 odst. 2 o. s. ř., podle něhož jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit (jako tomu bylo v daném případě), učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. O vadu žaloby, jež by mohla mít za následek její zamítnutí z tohoto důvodu, by mohlo jít jen tehdy, jestliže by žalobce žádost o odškodnění před podáním žaloby vůbec nepodal. Žalobce žádost podal dne [datum] a ke dni rozhodnutí soudu je o ní rozhodnuto.

14. Soud podotýká, že nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Soudní judikatura ještě před zákonným zakotvením odpovědnosti za průtahy řízení dospěla k závěru, že za nesprávný úřední postup je třeba považovat i nevydání či opožděné vydání rozhodnutí, mělo-li být v souladu s uvedenými pravidly správně vydáno či vydáno ve stanovené lhůtě, případně jiná nečinnost státního orgánu či jiné vady ve způsobu vedení řízení (srov rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 25 Cdo 545/2007). Obecně pro všechny druhy řízení platí (zejména ve věci samé), že vzhledem k velmi odlišnému stupni složitosti a náročnosti jednotlivých věcí, které jsou projednávány, není až na výjimky dosti dobře možné obecně (například předpisem) stanovit lhůtu, v níž by soud měl rozhodnout. Stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavením. ([příjmení], Petr. § 13 (Nesprávný úřední postup státu). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 150, marg. [číslo]). Obecně je dále nutno konstatovat, že nerespektuje-li orgán veřejné moci při rozhodování vlastní interní předpisy o lhůtách pro vyřízení věci, je třeba takový postup hodnotit jako porušení práva občana na vyřízení jeho věci v přiměřené lhůtě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2787/2010, případně nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 146/01). K porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné ukončení řízení zpravidla očekávat (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1613/2009).

15. Neprojednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě představuje porušení čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy pro lidská práva, s nímž právo na odškodnění spojuje ve své judikatuře Evropský soud pro lidská práva (například [číslo] [příjmení] a [ulice] v. Česká republika). Odškodňují se tedy veškeré nemateriální újmy, které byly způsobeny výkonem veřejné moci, přičemž v souvislosti s délkou řízení jde především o stav nejistoty a nepříznivé působení dlouhotrvajícího sporu do osobnostní sféry účastníka. Protože zákon výslovně počítá s náhradou odvozenou od celkové délky řízení, není namístě vycházet ze samotných průtahů řízení (období neodůvodněné nečinnosti), nýbrž primárně z délky řízení.

16. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za průtahy v řízení je současné splnění tří podmínek: 1) nepřiměřená délka řízení, 2) vznik újmy 3) vedle posouzení charakteru tvrzené újmy je třeba náležitě zvážit i vztah příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem (průtahy) a tvrzenou nemajetkovou újmou; tato podmínka odpovědnosti státu není naplněna tam, kde sice k průtahům došlo, ovšem na výsledné újmě se podílely již jen nepřímo, zprostředkovaně a často jen v přesvědčení poškozeného, neboť bezprostřední příčinou byla okolnost jiná.

17. V právní rovině soud dále konstatuje, že daňové řízení včetně daňové kontroly jednak již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví, jednak se (mimo jiné) dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Jde o řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a tudíž jeho účastníkovi svědčí právo na přiměřenou délku tohoto řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3118/2020).

18. Rozhodování o náhradě nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem se sestává z povahy věci ze tří kroků. Prvním z nich je zodpovězení otázky, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Bylo-li tomu tak, je třeba posoudit, zda v jeho důsledku vznikla určité osobě nemajetková újma. Posledním krokem zůstává stanovení formy a případně i výše přiměřeného zadostiučinění za tuto újmu (srov. nález ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn., II. ÚS 570/20, [datum] nebo nález ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1572/11). Žalobce ve sporu o náhradu nemateriální újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení je povinen v žalobě alespoň povšechně vysvětlit motivaci k uplatňování nároku a vyložit, v důsledku čeho mu byla tvrzená a identifikovaná nemajetková újma způsobena. Vysvětlením následku (újmy) a jevových souvislostí jeho příčiny žalobce naplňuje i svoji povinnost tvrdit příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3007/2010).

19. Při posouzení vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení na základě judikatury Evropského soudu pro lidská práva je vždy nutné vycházet z celkové doby řízení a zjistit, zda tato délka byla s ohledem na kritéria demonstrativně vyjmenovaná v § 31a odst. 3 písm. b) až e) Zákona skutečně nepřiměřená v daném konkrétním případě.

20. Ve skutkové rovině tedy soud vychází z toho, že daňová kontrola byla žalovaným u žalobce zahájena dne [datum]. [příjmení] kontrola byla skončena platebním výměrem ze dne 5. 3. 2018 [číslo jednací], jímž byla žalobci doměřena daň ve výši 762 465 Kč a daňové penále 152 492 Kč. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo Odvolacím finančním ředitelstvím dne [datum] zamítnuto, čímž bylo řízení pravomocně ukončeno. Následně probíhající soudní řízení se již netýkalo merita věci, nýbrž z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] vyplývá, že kasační stížnost žalobce proti usnesení [název soudu] ze dne 1. 7. 2021, č. j. [číslo jednací] byla zamítnuta z důvodu, že napadený rozsudek krajského soudu není nezákonný. Z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne [datum] č. j. [ústavní nález] soud zjistil, že ústavní stížnost žalobce byla odmítnuta, neboť je zjevně neopodstatněná.

21. Délku řízení (daňové kontroly) je nutno posuzovat ode dne zahájení daňové kontroly, tedy od [datum], k jejímuž ukončení došlo vydáním platebního výměru, o němž bylo odvolacím orgánem rozhodnuto dne [datum]. Celková délka posuzovaného daňového řízení tak činila necelé tři roky. V zásadě lze mít za konec řízení okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo ve věci vydáno, tj. včetně rozhodnutí v řízení o kasační stížnosti i řízení o ústavní stížnosti, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné. Pokud je však účastníkům řízení zřejmé, že mu nebude vyhověno, je nutné z hlediska posouzení přiměřenosti délky řízení tento okamžik považovat za konec řízení, ač řízení nebylo formálně ukončeno v souladu s procesními předpisy, neboť v dalším průběhu řízení již pouze formálně trvajícího, účastník nemohl být v nejistotě ohledně jeho výsledku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 664/2013). Pro stanovení počátku a konce řízení je totiž významné nejen, že řízení dle procesních předpisů trvá, ale zejména že účastník je jako trvající vnímá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 30 Cdo 243/2015). V průběhu celého daňového řízení správce daně činil jednotlivé úkony konzistentně a v časové souslednosti, učinil mnoho součinnostních dotazů i dožádání, a to kvůli složitosti předmětu daňového řízení. Nelze pominout ani rozsah jednotlivých výstupů daňového řízení (kontrolní zjištění na dani z příjmu fyzických osob – 31 stran, kontrolní zjištění na dani z přidané hodnoty – 18 stran, kontrolní zjištění za červenec-prosinec 2013, leden–prosinec 2014 a leden–prosinec 2015 - 14 stran). K prodlužování řízení přispíval sám žalobce, který ne vždy vyhověl v plném rozsahu správci daně (dne [datum] žalobce zaslal požadovanou fakturu, uvedl, že přikládá i podklady pro DPH za [číslo] 2013, nicméně ty obsahem podání žalobce již nejsou). Žalobce sám přispěl k prodlužování řízení i tím, že mnohokrát žádal o prodloužení lhůty (žádost ze dne [datum] o prodloužení lhůty na výzvu správce daně ze dne [datum] do [datum], žádost o prodloužení lhůty ze dne [datum] o 15 dnů). Obstrukční jednání je možné spatřit i v návaznosti na podání žalobce ze dne [datum], v němž se vyjadřuje žalobce k výsledkům kontrolního zjištění, nesouhlasí s nimi a navrhuje k provedení deset důkazů. Správce daně stanovil v návaznosti na to termín projednání zprávy o daňové kontrole na [datum], náhradní termín na [datum]. V den termínu druhé kontroly zástupce žalobce sdělil, že dosud nebylo rozhodnuto o jeho návrhu na provedení důkazu. Následně správce daně stanovil nový termín projednání na [datum], současně zde vysvětluje, že provedení důkazních prostředků bylo odmítnuto. Z tohoto jednání se žalobce omluvil, jako důvod uvedl, že nebyl vyrozuměn o svém důkazním návrhu, ačkoli mu správce daně vysvětlil, že jeho důkazy nepřipustil. Následně správce daně stanovil další termín projednání na [datum]. Protože se žalobce ani ve třetím termínu nedostavil, po předchozím poučení o této skutečnosti správce daně využil postupu podle § 88 odst. 5 daňového řádu a zprávu o daňové kontrole žalobci namísto projednání zaslal do vlastních rukou. Prodloužení řízení o 50 dnů bylo způsobeno i problematickým doručováním zástupci žalobce, který většinou datové zprávy fakticky nepřebíral, a proto byly doručeny fikcí (stanovení termínu o daňové kontrole na [datum] odesláno [datum], doručeno [datum], přípis ze dne [datum] odeslán [datum], doručen [datum], přípis se třetím termínem projednání odeslán [datum], doručen [datum], vyrozumění o stížnosti odesláno [datum] a doručeno [datum], výzva Odvolacího ředitelství odeslána [datum] a doručena [datum], rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství odeslána [datum] a doručena [datum]). Spis byl komplikován i podáním stížnosti ze strany žalobce (ze dne [datum]), která byla vyhodnocena jako nedůvodná, též podnět žalobce k prošetření nečinnosti správce daně ze dne [datum] byl shledán jako nedůvodný, a proto byl odložen. Konečně i odvolací důvody byly správcem daně shledány jako snaha žalobce o prodlužování daňové kontroly. Lze shrnout, že postup správního orgánu nebyl zatížen obdobím vyložené nečinnosti, na nárůstu délky řízení se podepsal zejména postup žalobce, například žádostmi o prodloužení lhůty, nebo podáními, jež nebyla relevantní. Délka daňového řízení zcela odpovídala jeho složitosti.

22. Žalobce spatřoval průtahy též v délce řízení u [název soudu], kterému trvalo posoudit včasnost žaloby dva roky. S odkazem na bod 5. tohoto rozsudku je nutné konstatovat, že ode dne přidělení spisu soudci [anonymizována tři slova] [jméno] [jméno] až do vydání usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], jímž byla žaloba odmítnuta pro opožděnost, nebyly ve věci činěny procesní úkony řádně a včas. Pouze v tomto úseku je možné spatřit prodlevu, která vznikla zřejmě v souvislosti s převzetím velkého množství spisů díky jmenování Mgr. Bc. et Bc. [jméno] [jméno] do funkce soudce. Nicméně je nutné dodat, že daňová kontrola byla řádně skončena, žalobci, který byl zastoupen advokátem, muselo být zřejmé, že jeho žaloba byla podána pozdě, že jí nemůže být vyhověno, a proto je nutné z hlediska posouzení přiměřenosti délky řízení považovat doručení rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] za okamžik konce řízení, ač řízení nebylo formálně ukončeno v souladu s procesními předpisy. Neboť v dalším průběhu řízení (v řízení před [název soudu]) navazovalo již jen formálně, protože žalobce nemohl být v nejistotě ohledně jeho výsledku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 664/2013). V této souvislosti soud znovu opakuje, že pro stanovení počátku a konce řízení je totiž významné nejen, že řízení dle procesních předpisů trvá, ale zejména že účastník je jako trvající vnímá (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 30 Cdo 243/2015). Pro úplnost soud ještě konstatuje, že ani v rámci řízení před soudem žalobce nevyvinul jakékoli úsilí, aby prostředky, které právní řád nabízí, ať už jde o stížnost na průtahy ve smyslu § 164 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, nebo o návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu § 174a citovaného zákona), vydání rozhodnutí jakkoli uspíšil. I tato procesní neaktivita a vyčkávací strategie svědčí o tom, že si právně zastoupený žalobce musel být dobře vědom té skutečnosti, že jím podaná opožděná žaloba nemůže na rozhodnutí správce daně již nic zvrátit.

23. Spatřuje-li žalobce průtahy v řízení v období od [datum] do [datum] s tím, že správce daně měl jen zpracovávat stanovisko k odvolání, pak žalobce pominul, že správce daně dne [datum] dožádal Finanční úřad ro [územní celek] ([číslo jednací]) k provedení důkazu výslechem Ing. [jméno] [příjmení] s tím, že odpověď na dožádání správce daně obdržel až dne [datum], neboť svědecká výpověď měla být konána [datum] a [datum], svědek se na předvolání nedostavil, nebylo možné ho ani předvést za součinnosti policie. Následně bylo zpracováváno rozsáhlé stanovisko (do [datum]).

24. Vnímá-li žalobce další průtah v období od [datum] do [datum] s tím, že celou tu dobu rozhodovalo o odvolání Odvolací finanční ředitelství, pak je nutné s odkazem na bod 23. odůvodnění uvést, že po obdržení odpovědi na dožádání ([datum]) správce daně zpracoval rozsáhlé stanovisko dne [datum], v němž se k lhůtám mimo jiné vyjadřuje v tom smyslu, že po dobu dožádání (od [datum] do [datum]) logicky lhůta pro vyřízení neběží (i dle pokynu č. MF-5 o stanovení lhůt při správě daní č. j. MF-21968/2015-39). Výzvou ze dne [datum] odvolací ředitelství žalobce vyzvalo k vyjádření se v rámci odvolacího řízení. K prodloužení této fáze řízení přispěl sám žalobce, který v reakci na výzvu dne [datum] požádal o prodloužení lhůty do provedení svědecké výpovědi Ing. [jméno] [příjmení] (o jehož předvolání se správce daně prostřednictvím dožádání již marně pokoušel). O odvolání rozhodlo odvolací finanční ředitelství dne [datum] (v souladu s pokynem č. MF-5 o stanovení lhůt při správě daní), zamítlo jej, žádosti o prodloužení lhůty nebylo vyhověno, neboť se jedná o lhůtu zákonnou, která nelze prodlužovat. Díky žalobci byla tato fáze prodloužena o dalších 10 dnů, neboť zástupce žalobce rozhodnutí v datové schránce nepřevzal, ačkoli bylo do datové schránky odesláno dne [datum], k jeho doručení došlo až dne [datum] (na základě fikce).

25. Posledním obdobím, v němž žalobce shledává průtahy správce daně, je od června 2017 do [datum], kdy neprovedl správní orgán žádný úkon. Dne [datum] správce daně vydal rozhodnutí ([číslo jednací] a [číslo]), v němž k žádosti žalobce prodloužil lhůtu původní (do [datum]). Žalobce původně požadoval lhůtu prodloužit až do [datum]. Žalobce správci daně své podání nicméně doručil po uplynutí této lhůty, neboť podání označené jako Věc: Vyjádření k výzvě [číslo jednací] datované dne [datum rozhodnutí] doručil až dne [datum]. Nečinil-li správce daně v období od [datum] do [datum] žádný úkon, kromě toho, že toto období správce daně vyhodnocoval materiály zaslané od žalobce a obdržené odpovědi na součinnostní dotazy, je nutné vzít v potaz i to, že se jednalo o období letních prázdnin, které přináší snížení množství pracovníků v důsledku plánovaných dovolených.

26. Přestože se z hlediska významu jednalo o řízení významnější, v němž mohlo být (a následně i bylo) žalobci uloženo hradit penále, jež je svou povahou trestní sankcí, i po zvážení těchto hledisek však doba nepřesahující dva roky (do vydání platebního výměru) a v celkovém souhrnu nepřesahující tří let do doby nabytí jeho právní moci není tak dlouhá, aby ji bylo možné hodnotit jako nepřiměřenou. Navíc na délce a průběhu daňového řízení a následného soudního řízení měl vliv sám žalobce, což nelze klást správci daně, který po celou dobu postupoval konzistentně, k tíži. Závěrem soud dodává, že žalobce netvrdil a z provedeného dokazování ani nevyplynulo, že by se žalobce pokusil učinit v průběhu správního řízení nějaké preventivní opatření prostřednictvím prostředku způsobilého odstranit jím namítané průtahy. Nedůvodně podaný podnět žalobce k prošetření nečinnosti správce daně ze dne [datum] za toto opatření nelze považovat. S ohledem na všechny shora uvedené důvody byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť soud v dané věci neshledal, že by průtahy v průběhu daňové kontroly vznikly.

27. S námitkou žalobce spočívající v tom, že za správné určení daně (výše) je odpovědný správce daně, se soud plně ztotožňuje. Správce daně nemůže vycházet z pravdivosti a úplnost daňového přiznání. Nástrojem ke správnému stanovení daňové povinnosti, ověření tvrzení daňového subjektu nebo jiných okolnosti rozhodných pro správné zjištění a stanovení daně vztahující se k jednomu daňovému řízení je právě daňová kontrola, kterou v dané věci správce daně zahájil, neboť je zodpovědný za správné zjištění a vyměření daně. Správce daně prostřednictvím daňové kontroly realizuje zájem státu na zajištění toho, co„ jeho jest“, tj. ověření, přezkoumání a vymožení daňové povinnosti jednotlivce (srov. nález ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 705/06). Tuto svou povinnost správce daně realizuje právě prostřednictvím daňové kontroly, jejímž cílem je v nalézacím řízení objasnit skutkový stav (tvrzení daňového subjektu), kdy za tímto účelem jsou sbírány a hodnoceny důkazní prostředky. Na základě daňové kontroly tak vzniká podklad pro následné vyměřovací či doměřovací řízení, aby daňová povinnost byla správně stanovena (v podrobnostech srov. [příjmení], Ondřej. § 85 (Předmět daňové kontroly). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Daňový řád. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 331.).

28. Závěrem soud ještě k žalobcem uváděném šikanózním postupu v podobě podnětu k zahájení trestního řízení vedeného proti jeho osobě dodává, že žalobce má podle § 53 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu nikoli právo, nýbrž povinnost učinit trestní oznámení, jestliže při své činnosti zjistí skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Plnění této zákonné povinnosti nemůže být šikanózní jednání (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 16 A 28/2021).

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. neboť žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Náklady řízení tvoří paušální náhrada v celkové výši 2 400 Kč, která byla stanovena dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, a to za osm úkonů ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) uvedené vyhlášky (písemné vyjádření k žalobě ze dne [datum], písemné vyjádření k žalobě ze dne [datum], příprava a samotná účast u jednání před soudem dne [datum], příprava a samotná účast u jednání před soudem dne [datum], sdělení výsledku předběžného projednání na základě výzvy soudu dne [datum] a konečně vyjádření žalované k doplnění návrhu žalobce na vydání částečného rozsudku pro uznání ze dne [datum]). Žalovanému nebyla přiznána odměna za jím vyúčtované úkony, konkrétně za odvolání žalované ze dne [datum] proti usnesení soudu o místní příslušnosti včetně doplnění tohoto odvolání, návrh žalované na přerušení řízení ze dne [datum] a za návrh žalované na zastavení řízení ze dne [datum], neboť veškerým těmto úkonům nebylo soudem vyhověno, a proto se nejedná o úkony účelně vynaložené k bránění práv žalovaného. Dále nebyla žalovanému přiznána odměna za dupliku žalovaného k replice žalobce ze dne [datum] a dupliku žalovaného k další replice žalobce ze dne [datum], neboť repliky žalobce byly žalovanému zaslány pouze na vědomí, soud ho nevyzýval, aby se k nim vyjádřil, a proto ani tyto úkony nebyly účelné k bránění práva žalovaného. V souvislosti s účastí na shora uvedených proběhnuvších jednáních absolvoval žalovaný dvě cesty [obec] – [obec] a zpět, které byly vykonány osobním automobilem Škoda, [anonymizováno] [registrační značka]. Cestovné za 2 cesty vykonané dne [datum] a [datum] činí při kombinované spotřebě vozidla 5,3 l [číslo] km (dle metodiky 195/ 2013), celkovém počtu ujetých kilometrů 440 km (2*220 km) a vyhláškové ceně za 1 litr motorové nafty 47,10 Kč, částku ve výši 3 166,40 Kč ( (5, [číslo] x 440 x 47,10) + (4,7 x 440)). Náklady řízení žalobce představují částku v celkové výši 5 566,40 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Pro úplnost soud dodává, že soud neměl důvod odchylovat se od obecné zákonné třídenní lhůty k plnění.

30. Závěrem pak soud pro úplnost uvádí, že z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] při svém rozhodnutí nevycházel, neboť věc si právně posoudil sám. Stejně tak soud nevycházel z rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], neboť se netýká dané věci.

Poučení