7 C 9/2024 - 182

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], bytem [Adresa žalobkyně] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] a.[Anonymizováno]., [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B], o zaplacení smluvní pokuty v částce 730 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 730 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 139 846,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení nejprve 365 000 Kč s tím, že mezi žalovanou a žalobkyní probíhal od r. [Anonymizováno] soudní spor vedený Okresním soudem v [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka], který byl uzavřen pravomocným rozsudkem KS v Praze. Žalovaná poté podala dovolání k NS, které bylo odmítnuto. Ve sporu bylo jednoznačně prokázáno a soudy obou stupňů uzavřeno, že Smlouva o dílo z 30. 3. 2016 č. [hodnota]-[Anonymizováno] s Dodatkem č.[hodnota] byla účastníky uzavřena platně, nebyla nikdy a nikým vypovězena a že dílo nebylo předáno a převzato z důvodu vad a nedodělků, které žalovaná nenapravila, pročež není dokončeno. Žalovaná se v označené smlouvě resp. dodatku č. [hodnota] zavázala v části III. odst. 2, že dílo dokončí do 15. 11. 2016 a zároveň ve Smlouvě o dílo části IX odst. 1 potvrdila, že „smluvní pokuta za prodlení se splněním povinnosti předat objednateli dokončené dílo činí 1.000 Kč za každý den prodlení.“ Ze smluvní pokuty, kterou žalovaná žalobkyni dluží, touto žalobou uplatňuje její část za období od 3. 2. 2021 do 2. 2. 2022; jedná se celkem o 365 dní prodlení, čili o smluvní pokutu ve výši 365 000 Kč. O předešlých částech nároku (tj. období do 2. 2. 2021) již bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v [jméno FO] č. j. [spisová značka]; s poukazem na to, že existenci nároku žalobkyně žalovaná setrvale popírá, pokládala žalobkyně za neúčelné zasílat žalované předžalobní výzvu. V průběhu řízení rozšířila žalobkyně žalobu o období dalšího roku, tj. od 3. 2. 2022 do 2. 2. 2023, celkem tedy na částku 730 000 Kč, a soud usnesením ze dne 27. 1. 2025 čj. [spisová značka] změnu žaloby připustil, když zde nebyla překážka předpokládaná v ust. § 95 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. (dále „o.s.ř.“).

2. Stejného nároku ze stejného právního důvodu se žalobkyně domáhala i za předchozí období od 3. 2. 2019 do 2. 2. 2021 před zdejším soudem v řízení sp.zn.: [spisová značka], kde soud žalobě vyhověl rozsudkem ze dne [datum], ten byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum] č.j.: [spisová značka], tím nabyl právní moci dne [datum], jak bylo ověřeno z informačního systému zdejšího soudu. Krajský soud na základě provedeného dokazování shodně jako soud prvního stupně uzavřel, že, cit: „mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byly stavební úpravy a vestavba podkrovního skladu na adrese [adresa] podle projektové dokumentace vypracované kanceláří statiky [Anonymizováno], [tituly před jménem] [jméno FO] z ledna 2016, ve vazbě na projektovou dokumentaci projekční kanceláře [právnická osoba] Odvolací soud rovněž uzavřel, že pokud jde o nabídkový rozpočet, na nějž smlouva o dílo odkazovala jako na přílohu č. [hodnota], nebyl jím slepý výkaz výměr z ledna 2016, neboť sice obsahoval položky týkající se stavebních úprav a vestavby podkrovního skladu na adrese [adresa], rozpis jednotlivých prací a materiálů, zčásti i jejich množství, ale nikoli jejich cenu. Z žádné z předložených e-mailových zpráv nevyplývá, že si účastníci v období před uzavřením smlouvy zaslali dokument, který by obsahem odpovídal položkovému rozpočtu s uvedením cen jednotlivých prací a materiálů, součástí e-mailu ze dne 26. 2. 2016 byl pouze uváděný slepý výkaz výměr. To však nic nemění na tom, že oběma stranám muselo být zřejmé, jaký má být výsledek stavební činnosti, kterou se žalovaná zavázala pro žalobkyni vykonat za dohodnutou cenu 1 607 402 Kč s daní z přidané hodnoty, což lze dovodit i z toho, že žalovaná započala stavební úpravy a vestavbu a až do července je také žalobkyni fakturovala, a to způsobem, který odpovídal označení, kódům i množství ve slepém výkazu výměr. Stejným způsobem byl ostatně proveden i rozpočet k dodatku č. [hodnota] smlouvy o dílo, kterým se účastníci dohodli na rozšíření a úpravě předmětu díla, jímž bylo zesílení konstrukce krovu a výměna střešního pláště podle statického výpočtu vypracovaného kanceláří statiky [Anonymizováno] v červenci 2016. Tím také došlo k navýšení ceny díla o částku 1 689 215 Kč bez daně z přidané hodnoty a prodloužení termínu pro realizaci díla do 15. 11. 2016. Z e-mailové komunikace je zřejmé, že v průběhu provádění díla vyvstala potřeba provedení dalších, účastníky nedohodnutých prací, a docházelo ke změnám ve způsobu provádění díla (stavba komínu, změna počtu oken apod.), o čemž účastníci jednali a změny byly zachyceny ve stavebním deníku, jak prohlásil 24. 10. 2016 [tituly před jménem] [jméno FO], další dodatky ke smlouvě o dílo však již nebyly uzavřeny. Pro případ prodlení s dokončením a předáním díla v dohodnutém termínu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení se splatností 21 dnů od doručení výzvy k zaplacení smluvní pokuty. Dílo nebylo předáno způsobem předvídaným ve smlouvě (podle čl. X bod 5 měl být o převzetí zakázky sepsán zhotovitelem zápis, který by obsahoval zhodnocení prací, jejich jakost, soupis zjištěných vad a nedodělků, opatření a termínů k jejich odstranění, tento měl být potvrzen objednatelem a měl obsahovat jeho stanovisko). Žalobkyně odmítla dílo převzít z důvodu existence vad a nedodělků díla“. Žalovaná v odvolání do rozsudku v řízení sp.zn.: [spisová značka] namítala, že soud prvního stupně neposoudil, zda tvrzené vady nebyly zhojeny jejich odstraněním nebo poskytnutím slevy z díla. S těmito námitkami se odvolací soud v rozsudku ze dne [datum] č.j.: [spisová značka] rovněž vypořádal - viz citace části jeho odůvodnění v následujících odstavcích č. 3 - 13: 3. „Pokud jde o odstranění vad, žalovaná sice konstatovala, že se s námitkami žalobkyně ohledně nedostatků provedení díla vypořádala v souladu se smlouvou, nicméně při jednání odvolacího soudu uvedla, že odstranění vad a nedodělků bránila skutečnost, že žalobkyní nebyla zcela zaplacena cena díla. Právo na zaplacení ceny díla vzniká podle § 2610 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. („o.z.“) provedením díla, přičemž dílo je podle § 2604 o.z. provedeno tehdy, je-li dokončeno a předáno. V tomto případě však bylo prokázáno, že žalobkyně jako objednatel měla podle smlouvy právo dílo nepřevzít, neboť vykazovalo vady a nedodělky a žalované tak nevzniklo právo na zaplacení ceny díla, jímž odstranění vad a nedodělků podmiňovala. Pokud jde o poskytnutí slevy z ceny díla, v průběhu řízení před soudem prvního stupně nebylo takové tvrzení žalovanou učiněno a tato námitka, bez dalších podrobností, byla poprvé uplatněna teprve v odvolacím řízení, tedy v rozporu s § 205a písm. e) o. s. ř., ač byla žalovaná dne 19. 10. 2023 poučena podle § 119a odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto uzavřel, že dílo vykazovalo vady, které nebyly drobné či ojedinělé, a žalobkyně proto byla jak podle ujednání ve smlouvě o dílo, tak podle § 2628 o. z. oprávněna převzetí díla odepřít (skutečnost, že by nebyla oprávněna odmítnout převzetí pro závady, jejichž původ je v podkladech, které sama předala, což byla výluka uvedená ve smlouvě, nebyla v řízení tvrzena). V tomto směru tak neměl odvolací soud žádný důvod odchýlit se při řešení otázky, že dílo nebylo řádně a včas dokončeno a že měla žalobkyně právo převzetí díla odepřít, od závěrů, které přijal odvolací soud již v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Zároveň je třeba s ohledem na námitky žalované uvést, že bez dalšího rozhodujícím kritériem pro posouzení, zda se jednalo o vady, pro které byla žalobkyně oprávněna převzetí díla odepřít, není cena díla a částka, která by byla nutná na jejich odstranění; smlouva jako důvod pro oprávnění odepřít převzetí díla uváděla obecně vady a nedodělky, zákon váže nemožnost odepřít převzetí díla na ojedinělé drobné vady, které nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, ani její užívání podstatným způsobem neomezují.

4. Vzhledem k tomu, že povinnost dílo včas dokončit a předat žalobkyni byla smlouvou o dílo utvrzena smluvní pokutou, soud prvního stupně správně konstatoval, že žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu, pokud v dohodnutém termínu k předání dokončeného díla žalobkyni nedošlo. Správně posoudil i otázku splatnosti a promlčení tohoto nároku, neboť žalovaná namítla, že žalobkyně svůj nárok neuplatnila včas. V tomto směru lze na správné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odkázat.

5. Žalovaná namítala rozpor požadavku na zaplacení smluvní pokuty s dobrými mravy, který spatřovala jednak v nepoměru výše požadované smluvní pokuty a nákladů na odstranění tvrzených vad a dokončení prací, jednak v tom, že žalobkyně požaduje smluvní pokutu s odstupem několika let, že tak učinila, aniž by u žalované uplatnila vady díla či nárok na dokončení díla.

6. V odvolacím řízení nakonec uplatnila požadavek na moderaci smluvní pokuty z důvodu, že v řízení bylo prokázáno posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], že provedla dílo v rozsahu ceny, kterou obdržela od žalobkyně, tedy na straně žalobkyně nedošlo ke vzniku škody, a žalobkyně netvrdila, že by prostory, v nichž bylo dílo realizováno, nemohla užívat. Dále uvedla, že smluvní pokuta nemá být likvidační, ale má vést k nápravě případné újmy.

7. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud uvedl, že pro posouzení, zda byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, zákon žádná kritéria nestanoví a závěr o této otázce je věcí volného uvážení soudu. Posouzení otázky (ne)přiměřenosti smluvní pokuty proto závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnostech, které je provázely. Dále uvedl, že na nepřiměřenost smluvní pokuty sjednané formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou sjednanou sazbu.

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], již nelze moderaci smluvní pokuty chápat jako zvláštní případ obsahové kontroly smluvního ujednání, ale je třeba ji vnímat jako způsob dodatečné kontroly přiměřenosti konkrétního nároku, při níž by mělo být přihlédnuto i k jiným okolnostem než pouze k těm, jež byly dány při sjednání smluvní pokuty. Cílem zkoumání přiměřenosti konkrétní pohledávky na smluvní pokutu je zajištění toho, aby s ohledem na konkrétní zájmy stran nebyla věřiteli hrazena smluvní pokuta v konkrétním případě nepřiměřená. Nejvyšší soud dále uvedl, že při posouzení přiměřenosti budou hrát roli nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty (může se uplatnit též kritérium hodnoty a významu zajišťované povinnosti, to se však může po sjednání smluvní pokuty změnit), ale též okolnosti, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti, které nastaly po porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ (např. dodatečně vzniklá újma) a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Není-li totiž zřejmé, jakým způsobem a za jakých okolností porušení smluvní povinnosti nastalo a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, nelze zodpovědět otázku, zda nárok ze smluvní pokuty je in concreto nepřiměřený. Moderace přitom může být užita jen tam, kde o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokutu nepanují pochybnosti, neboť jen tehdy je soudní zásah do pohledávky věřitele (tj. do vlastnického práva chráněného čl. 11 Listiny základních práv a svobod) ospravedlnitelný.

9. Povinností věřitele ze smluvní pokuty je pouze tvrdit a prokázat, že smluvní povinnost byla utvrzena smluvní pokutou v určité výši a následně porušena. Je to naopak dlužník, jehož tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně objasnění okolností, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty (tj. i okolností týkajících se výše škody, zavinění, či případného naplnění liberačních důvodů).

10. Okolnosti, které žalovaná uváděla jako důvod pro moderaci, tedy že žalobkyni nevznikla škoda, neboť žalovaná provedla dílo v rozsahu ceny, kterou obdržela od žalobkyně, a že žalobkyně netvrdila, že by prostory, v nichž bylo dílo realizováno, nemohla používat, nejsou samy o sobě pro rozhodnutí o snížení smluvní pokuty důvodné.

11. Předpokladem pro uplatnění nároku ze smluvní pokuty není vznik škody, neboť ač může smluvní pokuta plnit i reparační funkci, věřitel je podle § 2048 o. z. oprávněn smluvní pokutu požadovat bez zřetele k tomu, zda mu porušením smluvní povinnosti škoda vznikla. Není podstatné ani to, zda žalovaná provedla dílo v rozsahu ceny, kterou žalobkyně dosud zaplatila, neboť to nevypovídá nic o tom, zda tím splnila svůj závazek provést dílo řádně a včas a dokončené dílo žalobkyni předat. Nebylo ani povinností žalobkyně prokazovat, že nejsou splněny podmínky pro moderaci, ale naopak žalovanou tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně vyjasnění toho, proč může být smluvní pokuta posouzená jako nepřiměřená.

12. V posuzované věci byla konečná výše smluvní pokuty plně závislá na době, po kterou žalovaná nedostála smluvně převzaté povinnosti, a výsledná výše smluvní pokuty je tudíž důsledkem dlouhé doby, po kterou trvalo její prodlení. Ve smlouvě o dílo dohodnutou výši smluvní pokuty 1 000 Kč za jeden den prodlení, zajišťující závazek žalované provést řádně a včas dílo v hodnotě 1 328 431 Kč bez daně z přidané hodnoty a následně v hodnotě navýšené na 3 017 646 Kč bez daně z přidané hodnoty, nelze považovat za nepřiměřeně vysokou (0,07 %, resp. 0,03 % z ceny díla denně, počítáno z částky bez daně z přidané hodnoty).

13. Jak již bylo uvedeno, v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne 3. 11. 2016 odmítla převzít dílo z důvodu existence nedodělků a s odkazem na e-mailovou korespondenci z 27. 10. 2016 a 2. 11. 2016. Dopisem z 21. 11. 2016 žalobkyně u žalované namítala, že dílo není dosud dokončené, že eviduje řadu nedodělků, např. týkajících se vikýře, začištění říms a omítky v místech vyříznutí, nevyhovující provedení střechy, a dopisem z 27. 2. 2017 a 15. 12. 2017 vyzvala žalovanou, aby dílo v co nejkratší době dokončila, odvolací soud se proto neztotožnil s námitkou žalované, že žalobkyně v době, kdy ji žalovaná vyzvala k převzetí díla, namítala toliko ekonomické nedostatky (nedostatky ve vyúčtování ceny díla). Žalobkyně již v dopisech, kterými žalovanou vyzvala k dokončení díla, upozorňovala na možnost vyúčtování smluvní pokuty, byť prohlásila, že je připravena od jejího vymáhání upustit, pokud žalovaná namítané nedostatky a vady odstraní; nedávala však žalované najevo, že nebude nikdy smluvní pokutu požadovat a její další postup tak nemůže být pro žalovanou nepředvídatelný. Následně byl mezi účastníky veden spor o doplacení ceny díla, žaloba žalované (tam v postavení žalobkyně) byla zamítnuta se závěrem, že dílo dosud není dokončeno a předáno a že žalobkyně byla oprávněna převzetí díla odmítnout. Ani poté žalovaná na nastalou situaci nereagovala a vytýkané nedostatky nebyly vyřešeny. Žalovaná při uzavírání smlouvy věděla, že se jedná o prostor určený k podnikání žalobkyně, který žalobkyně hodlala využívat jako sklad zboží. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém znaleckém posudku vyčíslil, že náklady na nápravu zjištěných vad budou činit 487 794 Kč bez daně přidané hodnoty. Pokud žalovaná namítala, že od 31. 10. 2016 neměla ke stavbě přístup, neodpovídá to zjištěním učiněným z listinných důkazů, z nichž vyplynulo, že žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala, aby dílo dle smlouvy dokončila, přičemž žalovaná netvrdila, že by se o to pokusila a žalobkyně jí k tomu neposkytla součinnost či jí v tom jakkoli bránila. Ostatně, jak již bylo shora uvedeno, žalovaná sama konstatovala, že důvodem, pro který nedošlo k odstranění vad díla, byla skutečnost, že žalobkyně neuhradila celou cenu díla, nikoli další okolnosti. Uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty v takové situaci nelze hodnotit jako šikanózní výkon práva, který by sledoval pouze poškození zájmů žalované, jak tato namítala, a jen z tohoto důvodu mu odepřít ochranu, stejně tak odvolací soud neshledal důvody pro moderaci smluvní pokuty.“ 14. Žalovaná uplatňovala v řízení sp.zn. [spisová značka] opakovaně tytéž námitky jako v přechozích řízeních sp.zn.: [spisová značka] a [spisová značka], zpochybňovala skutkové závěry soudů obou stupňů, obdobné argumenty uváděla i v dovolání podaném do rozsudku Krajského soudu v Praze č.j.: [spisová značka]. Při prvním jednání ve věci [spisová značka] soud v úvodu poukázal na rozsudek [spisová značka], který byl potvrzen odvolacím soudem a v odůvodnění rozsudku soudu 1. stupně se zcela odkazuje na zjištění o trvajících vadách a nedodělcích, jakož i nepředání a nepřevzetí díla v řízení [spisová značka], přičemž posledně jmenovaný rozsudek byl potvrzen odvolacím soudem a dovolání bylo odmítnuto. V té souvislosti vyzval soud právního zástupce žalované, aby jednoznačně vymezil, co se změnilo oproti zjištěním učiněným právě v řízení [spisová značka]. Soud se řídí ustanovením § 135 odst. 2 o.s.ř. a bylo-li vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, pak z něj soud vychází. Musel by mít v této věci důvod odchýlit se od závěrů předchozích senátů o tom, že dílo má vady a nedodělky a že dosud nebylo předáno a převzato. To by mohlo nastat v podstatě jen tehdy, pokud by žalovaná tvrdila a prokázala, že se situace změnila, že vady a nedodělky již neexistují, přičemž by mělo jít o zjištění nová, tedy časově nastalá po tom období, které bylo zkoumáno v řízení [spisová značka]. Jestliže se naopak námitky žalované stále vracejí ke stejné situaci, jako byla zkoumána v řízení [spisová značka] a [spisová značka], poučil soud účastníky, že pak by nešlo o tvrzení nová a o takovou změnu situace, kterou by bylo třeba posuzovat odlišně.

15. K výzvě soudu uvedl právní zástupce žalované, že od počátku tvrdí totéž: Mezi stranami bylo sporné, co bylo vlastně předmětem díla dle původní smlouvy, to nebylo zcela tvrzeno ani v řízení [adresa], kde si tehdejší žalovaná, dnešní žalobkyně nechala zapracovat znalecký posudek (ZP), přičemž vyšla ze slepého výkazu výměr. Změnilo se od té doby to, že dnešní žalovaná si nechala zpracovat ZP na obvyklou cenu za situace, pokud by se mělo vycházet ze slepého výkazu výměr, oproti tomu, když se vychází z položkového rozpočtu. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřel, že by se žalovaná nemohla zavázat provést dílo za prakticky polovinu hodnoty, která odpovídá položkovému rozpočtu, když podle výkazu výměr by cena vyšla na 3,2 mil. Kč + DPH, ale ve smlouvě bylo nakonec domluveno, že cena bude 1,6 mil. Kč bez DPH, což odpovídalo položkovému rozpočtu. Žalovaná předala žalobkyni položkový rozpočet, ale v předání bohužel není nikde písemně zachyceno, šlo o osobní předání. Nicméně znalec potvrdil, že bez položkového rozpočtu se nelze dobrat ceny odpovídající skutečné ceně díla. V následující komunikaci mezi účastníky je zřejmé, že si vzájemně potvrzují, že je třeba ještě doplnit jednotlivé práce, čímž vznikl dodatek č.

1. Na ty práce se v podstatě přišlo až v průběhu provádění původních prací, když její potřeba vyvstala, a žalobkyně dodatek podepsala a v těch položkách, které si odsouhlasili, také zaplatila, tedy dle žalované bylo od počátku mezi stranami zřejmé, že dílo se bude provádět po určitých etapách, a také ve smlouvě bylo napsáno, že jde o 1. etapu. To, co žalobkyně odsouhlasila dle dodatku, bylo provedeno a netrpělo vadami, které by bránily užívání. Nebyl tedy důvod dílo nepřevzít a nevznikl by nárok na smluvní pokutu. Pokud nějaké vady dílo vykazovalo, pak mohly být řešeny v rámci reklamace, čímž se žalovaná vyjadřuje k rozdílům ve stavu zjišťovaném v řízení [spisová značka] a v řízení [spisová značka]. K výzvě soudu, aby se právní zástupce žalované zaměřil na to, co se změnilo od data vyhlášení potvrzujícího rozsudku Krajským soudem v Praze, tedy od [datum], resp. od data vyhlášení rozsudku soudem 1. stupně, tedy od [datum], pak potvrdil, že nové skutečnosti nenastaly, ale žalovaná nesouhlasí s právním posouzením věci soudy obou stupňů a bude to předmětem dovolání.

16. Právní zástupce žalované při jednání připustil, že podstatné změny skutkových okolností oproti situaci posuzované v předchozím řízení nenastaly. Smluvní pokuta v konkrétní výši již přiznána byla a částka je značně vysoká, proto žalovaná především odkázala na své podání z 29. 11. 2024, kde se vyjadřuje hlavně k moderaci. Právní zástupce žalované připustil, že částečně se odvolací soud zabýval i moderací, ale to podle něj nic nemění na skutečnosti, že by se i pro další období měl zdejší soud moderací zabývat a posoudit, zda k ní je či není důvod. Zdůraznil, že žalobkyni nevznikla žádná skutečná škoda, žalovaná provedla i část prací, které nebyly ve smlouvě a které žalobkyně nezaplatila. Žalovaná vždy fakturovala jen ty práce, které provedla. Pak se naskýtá otázka, zda žalovanou dále penalizovat, když už je žalované uložena povinnost platit žalobkyni včetně příslušenství skoro 1 mil. Kč, a soud by se měl důvody pro moderaci zabývat.

17. Dokazování soud provedl smlouvou o dílo č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 30. 3. 2016 včetně dodatku č.1 ze dne 25. 7. 2016, která již byla podrobně zkoumána v předchozích řízeních, ale především rozsudky soudů zdejšího i Krajského soudu v Praze ve věcech sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka]. V prvém případě požadovala dnešní žalovaná tehdy jako žalobkyně – zhotovitelka, doplatek ceny téhož díla a ve druhém případě už požadovala žalobkyně zaplacení smluvní pokuty stvrzující povinnost žalované dílo řádně provést a předat. Situace v řízení [spisová značka] byla co do skutkového základu naprosto totožná jako v řízení současném, pouze se týkala předchozího období. Tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné stejně jako to, že se od té doby stav nezměnil, žalovaná pouze pravomocně zjištěné skutečnosti odmítá respektovat. Ne zcela nový byl i požadavek na moderaci smluvní pokuty, s nímž se odvolací soud rovněž vypořádal v řízení [spisová značka] (zdejší řízení [spisová značka] – viz citace části závěrů odvolacího soudu shora), přesto s ohledem na další období, za něž je smluvní pokuta požadována, hodnotil i možnost moderace pro tuto další částku za navazující období.

18. Právní zástupce žalobkyně zdůraznil, že stěžejní pro posouzení věci je to, že smluvní pokuta není samoúčelná. Účelem bylo motivovat zhotovitele, aby řádně a včas dílo dokončil. Právo na doplatek ceny měl zhotovitel podle smlouvy až po dokončení a předání díla, k čemuž nedošlo. Samotná podstata nároku dílo provést a povinnost objednatele za provedené dílo zaplatit, vyplývá ze vztahu zhotovitele a objednatele dle ustanovení občanského zákoníku, ovšem když se povinnost jedné strany utvrdí smluvní pokutou, tak je zde navíc kromě toho základního synallagmatického závazku ještě motivace. Kdyby ve výši pokuty byla taková disproporce, že by šlo o dílo nízké ceny a vysokou pokutu, pak by se to dalo zvážit, ale u takto rozsáhlého díla, jak vyplývá ze smlouvy, je sjednaná výše smluvní pokuty 1 000 Kč denně zcela přiměřená. K moderaci tudíž není důvod, když zvážíme, jak dlouho práce stojí. Od roku 2017 zhotovitel odmítá dílo dokončit, a když je několik let v prodlení se splněním své povinnosti, není zde důvod k moderaci. To soudu už vyřešily a současná žaloba jen navazuje dalším obdobím.

19. Právní zástupce žalované činil sporným uplatněný nárok v celé jeho výši. Nesporným by podle něj mohlo zůstat to, co připustila sama žalobkyně, totiž že celá cena díla ze strany žalobkyně uhrazena nebyla. Nebyl zaplacen ani rozsah díla tak, jak fakticky byl proveden. V původním řízení, kde byli účastníci v opačném postavení a kde dnešní žalovaná žalovala na doplacení ceny díla včetně víceprací, soud nevyslovil názor, že je požadavek nedůvodný, ale že je pouze žaloba předčasná. Žalobkyně ví od roku 2017, že žalovaná již žádnou další práci na díle neprovede, takže zcela se vytrácí ten motivační prvek u smluvní pokuty, žalobkyně si může nechat dílo zhotovit od jiného zhotovitele. Podle žalované ani není z její strany důvod od smlouvy odstoupit, neboť smlouva je naplněna, tedy ukončena, a naskýtá se otázka, zda není v rozporu s dobrými mravy, když žalobkyně již osm let ví, jaké je stanovisko žalované a že se nemůže domoci zhotovení díla ze strany žalované, přesto požaduje velké částky smluvních pokut. To upřesnil právní zástupce žalované ke svému požadavku na moderaci s tím, že současný požadavek žalobkyně je již v rozporu s dobrými mravy. Smluvní pokuta je jistě institut, který má mít funkci kompenzační, sankční a motivační, nikoliv však funkci likvidační, což v tomto případě má, když tato pokuta je násobkem maximální možné hodnoty nedodělků/vad (v tomto případě nutně vynaložených nákladů), které nebyly žalobkyní žalované uhrazeny a k žádné škodě na předmětu díla nedošlo, když předmět díla může sloužit svému účelu. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], je třeba vnímat smluvní pokutu jako způsob dodatečné kontroly přiměřenosti konkrétního nároku, při níž by mělo být přihlédnuto i k jiným okolnostem než pouze k těm, jež byly dány při sjednání smluvní pokuty. Cílem zkoumání přiměřenosti konkrétní pohledávky na smluvní pokutu je zajištění toho, aby s ohledem na konkrétní zájmy stran nebyla věřiteli hrazena smluvní pokuta v konkrétním případě nepřiměřená. Žalovaná je přesvědčena, že vzhledem ke shora uvedenému, je již žalobkyni přiznaná výše smluvní pokuty nepřiměřená porušené povinnosti, ke které, jak je žalovaná přesvědčena, se nezavázala, nebo ne v tvrzené kvalitě, tím spíše, pokud jí tyto práce nebyly uhrazeny, nebo ne zcela, a již vůbec ne v tvrzené kvalitě, kterou žalobkyně dodatečně požaduje, navíc provedla žalovaná žalobkyni vícepráce, které spolu s nezaplacenou částí ceny díla činí 194 000 Kč. Pro vše shora uvedené má žalovaná za to, že nárok žalobkyně není dán, opačně je nepřiměřený, a proto navrhuje a žádá zdejší soud, aby tento výši pokuty dle své volní úvahy modifikoval, nedospěje-li k závěru, že ve zdejším řízení požadovaná úhrada smluvní pokuty je vzhledem k již přiznané smluvní pokutě v přecházejícím řízení nepřiměřená v celém rozsahu, když je třeba mít postup žalobkyně za uplatněný v rozporu s dobrými mravy, příp. jednání žalobkyně za šikanózní. Žalobkyni je známo po mnoho let, že žalovaná dílo zhotovovat dále nebude, neboť jej má za splněné a smlouvu tak za naplněnou, když se k jinému rozsahu díla nezavázala a nedostala dílo od žalobkyně zaplacené.

20. Žalobkyně argumentačně shrnula, že žalovaná se v tomto, stejně jako v předešlých, pravomocně skončených řízeních č.j. [spisová značka] a č.j. [spisová značka] snaží znepřehlednit podstatu sporu např. zpochybněním rozsahu předmětu díla, jeho smluvně sjednané ceny a bagatelizovat jeho zásadní vady a nedodělky s cílem vyvléci se ze svých závazků ze stále platné a účinné smlouvy č. [hodnota]-[Anonymizováno] a jejího dodatku č.

1. Žalobkyně je naopak v legitimním očekávání, že obchodní závazkové vztahy ovládá princip smluvní volnosti a zároveň pevnosti těchto vztahů, který neumožňuje od sjednaného plnění ve smlouvě odstoupit. Žalobkyně se domnívá, že pro výsledek tohoto řízení tj. vyhovění nároku na zaplacení pokuty i nároku na náhradu škody je rozhodující, že bylo v obou řízeních prokázáno, že:

1. Smlouva o dílo je platná a účinná a žalovaná je stále vázána povinností dílo dokončit.

2. Dílo má zásadní vady, které žalovaná nenapravila, proto jej nelze dokončit, trpí tak i nedodělky, žalobkyně proto byla oprávněna dílo nepřevzít a žalovaná je tím s předáním díla od 16. 11. 2016 v prodlení, což potvrzuje i sdělení Stavebního úřadu [adresa].

3. V obou předchozích, pravomocně uzavřených sporech bylo prokázáno, že žalobkyně vady a nedodělky díla řádně u žalované reklamovala, nejprve ústně, poté přípisem z 21. 11. 2016 (je založen na str. 43, 44, 45 spisu sp. zn. [spisová značka]) i emailovými upozorněními na přizvání soudního znalce z 27. 10. 2016 a 2. 11. 2016 (založenými ve spise č.j. [spisová značka]) a na straně stavebního deníku [Anonymizováno] [Anonymizováno] je zápis z 3. 11. 2016 ze kterého vyplývá, že žalobkyně výslovně dílo pro vady a nedodělky převzít odmítla. Všechna další tvrzení žalované jsou pro výsledek tohoto řízení nepodstatná, v té souvislosti odkázala žalobkyně na ust. § 13 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., které stanoví: „Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu odchylky.“ V té souvislosti zdůraznila, že v předchozích řízeních č.j. [spisová značka] a č.j. [spisová značka] byl odvolacími soudy vždy na třech jednáních podrobně zkoumán, zdokumentován a popsán stejný skutkový stav, rozsudky OS v [jméno FO] byly odvolacími soudy potvrzeny a bylo meritorně uzavřeno, že smlouva o dílo je platná a účinná, rozsah předmětu díla byl sjednán dostatečně určitě, cena díla byla sjednána pevnou částkou, uvedenou ve smlouvě, nikoli jakýmsi pochybným rozpočtem žalované, znalecký posudek [tituly před jménem] [Anonymizováno] č. [hodnota]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno] prokázal zásadní vady a nedodělky díla, reklamace žalobkyně tak byla oprávněná, žalobkyně správně dílo nepřevzala a žalovaná je stále povinna dílo dokončit.

21. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále „o.z.“), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

22. Podle § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.

23. Podle § 2586 odst. 1 a 2 o.z., smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

24. Podle § 2590 odst. 1 o.z., zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a obstará vše, co je k provedení díla potřeba.

25. Podle § 2604 o.z., dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

26. Podle § 2605 odst. 1 o.z., dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad.

27. Podle § 2606 o.z., provádí-li se dílo postupně a lze-li jednotlivé stupně odlišit, může být předáno a převzato i po částech.

28. Podle § 2610 odst. 1 o.z., právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

29. Podle § 2628 o.z., objednatel nemá právo odmítnout převzetí stavby pro ojedinělé drobné vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, ani její užívání podstatným způsobem neomezují.

30. Soud účastníky primárně poučil o výhodách možného uzavření smíru, k čemuž je ostatně povinen ze zákona, vysvětlil, že pokud soudy opakovaně dávají za pravdu žalobkyni a žalovaná odmítá tyto skutečnosti respektovat, naopak jednoznačně tvrdí, že dílo pokládá za dokončené a pracovat už na něm nebude, pak je otázkou, zda kritérium dobrých mravů může být naplněno jako jedno z hledisek pro moderaci smluvní pokuty. Soud bral v úvahu rozhodnutí velkého senátu NS ČR sp. zn. [spisová značka], citované soudem při jednání, a zvažoval je, pokud se žalovaná nyní soustřeďuje už výlučně na otázku moderace smluvní pokuty, nicméně dal zároveň transparentně najevo svůj názor, že silnější postavení v tomto řízení má s ohledem na všechna předchozí soudní rozhodnutí žalobkyně a břemeno tvrzení a důkazní břemeno tíží žalovanou. Žalovaná nerespektuje opakovaně vyjadřovaný právní názor ani skutková zjištění soudů prvého i druhého stupně, nevyvinula žádné úsilí tyto závěry reflektovat a relevantním způsobem smlouvu ukončit, ať již dodatečným splněním, nebo např. dohodou o narovnání, odstoupením pro následnou nemožnost plnění, je-li o něm přesvědčena, jinou dohodou, apod. Argumentace rozporem s dobrými mravy je podle názoru soudu využitelná pouze tam, kde osoba, jež se tohoto principu dovolává, koná sama v souladu s právem, nikoli v rozporu s ním. Už v řízení před Krajským soudem v Praze sp. zn. [spisová značka] konstatoval odvolací soud, že cit: „Předpokladem pro uplatnění nároku ze smluvní pokuty není vznik škody, neboť ač může smluvní pokuta plnit i reparační funkci, věřitel je podle § 2048 o. z. oprávněn smluvní pokutu požadovat bez zřetele k tomu, zda mu porušením smluvní povinnosti škoda vznikla. Není podstatné ani to, zda žalovaná provedla dílo v rozsahu ceny, kterou žalobkyně dosud zaplatila, neboť to nevypovídá nic o tom, zda tím splnila svůj závazek provést dílo řádně a včas a dokončené dílo žalobkyni předat. Nebylo ani povinností žalobkyně prokazovat, že nejsou splněny podmínky pro moderaci, ale naopak žalovanou tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně vyjasnění toho, proč může být smluvní pokuta posouzena jako nepřiměřená. V posuzované věci byla konečná výše smluvní pokuty plně závislá na době, po kterou žalovaná nedostála smluvně převzaté povinnosti, a výsledná výše smluvní pokuty je tudíž důsledkem dlouhé doby, po kterou trvalo její prodlení. Ve smlouvě o dílo dohodnutou výši smluvní pokuty 1 000 Kč za jeden den prodlení, zajišťující závazek žalované provést řádně a včas dílo v hodnotě 1 328 431 Kč bez daně z přidané hodnoty a následně v hodnotě navýšené na 3 017 646 Kč bez daně z přidané hodnoty, nelze považovat za nepřiměřeně vysokou (0,07 %, resp. 0,03 % z ceny díla denně, počítáno z částky bez daně z přidané hodnoty).“ 31. Soud pokládal za potřebné tuto citaci zopakovat, byť je již v odkazu na zmíněné rozhodnutí odvolacího soudu uvedena výše, ale s ohledem na nezměněný skutkový stav ji pokládá za výstižným způsobem hodnotící, proč požadavek na zaplacení pokračující smluvní pokuty nepokládá za nepřiměřený ani odporující dobrým mravům, jak na ně odkazuje ust. § 2 odst. 3 o.z.

32. Podle ust. 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 2 odst. 2 o.z., část věty za středníkem, se nikdo nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.

33. Smyslem smluvní pokuty je naplnění jejích základních funkcí, a to motivační, kompenzační i sankční, smyslem moderace smluvní pokuty je zabránit nepřiměřené tvrdosti při uplatňování nároku, který je nepřiměřený, ať již od počátku, nebo v souhrnu, jak vysvětlil NS ČR v rozhodnutí sp.zn. [spisová značka]. Stěžejním v tomto řízení nebylo přezkoumávat závěry předchozích soudů, v obou případech pravomocné, zda byla či nebyla naplněna smlouva o dílo, ale především se zabývat tím, jestli jsou nebo nejsou důvody pro moderaci smluvní pokuty. Žalovaná totiž zpochybňovala vůbec důvodnost uplatnění smluvní pokuty, ale pro případ, že by soud stále trval na povinnosti vyjít z předchozích rozhodnutí ve smyslu ust. § 135 o.s.ř., je zde důvod se odchýlit od předchozích právních závěrů. Takový důvod soud neshledal, zejména když trvající totožný skutkový stav byl mezi účastníky nesporný, tj. skutkově se nic nezměnilo od posledního pravomocného rozsudku. Pro ten případ žalovaná namítala nepřiměřenost smluvní pokuty a tvrdila, že je zde důvod pro moderaci. Odkazovala na zmíněné rozhodnutí velkého senátu [spisová značka], podle něhož se má zkoumat přiměřenost smluvní pokuty nejen v období, kdy dojde k jejímu sjednání, ale i celkově. Je pravda, že požadovaná částka je vysoká. Na druhou stranu soud při jednání zkoumal, zda zde byla nějaká dohoda o narovnání nebo snaha dílo dokončit a předat, či od smlouvy odstoupit nebo jakkoli smlouvu ukončit. Právní zástupce žalované tvrdí, že smlouva byla naplněna, není od čeho odstupovat, což soud hodnotí tak, že žalované chybí sebereflexe, pokud soudy vycházejí z pravomocného právního závěru, že smlouva naplněna nebyla. Pokud by naplněna byla, nebyl by důvod pro pokračující smluvní pokutu, v předchozích řízeních však bylo jednoznačně prokázáno, že smlouva naplněna nebyla. Potom ale je na zhotoviteli, aby nějakým způsobem smlouvu ukončil, pokud se chce vyhnout trvání a dalšímu vyčíslování té smluvní pokuty, ale k tomu v této věci nedošlo. V případě tohoto díla vznikla významná prodleva, která žalované brání v užívání a potenciálně může generovat vznik škody. Také z těchto důvodů má soud za to, že není naplněna ta podmínka, aby smluvní pokuta byla nepřiměřená, a pak důvod pro moderaci není, protože právě nepřiměřenost je podstatou té možnosti smluvní pokutu moderovat. Úvaha o nepřiměřenosti smluvní pokuty, případně o namítaném rozporu s dobrými mravy se jeví jako lichá v případě, že porušování povinnosti je soustavné, odporující předchozím soudním rozhodnutím a odmítající přijmout důsledky vlastního jednání navzdory opakovaně stvrzeným skutkovým zjištěním. V takové situaci smluvní pokutu nelze hodnotit jako nepřiměřenou či rozpornou s dobrými mravy a není dán důvod pro moderaci, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I.

34. Z výše uvedeného vyplývá plný úspěch žalobkyně ve věci a odvíjí se od toho rozhodnutí o nákladech řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Právní zástupce žalobkyně řádně vyúčtoval náklady právního zastoupení, a to podle znění vyhl. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále „a.t.“) účinného do 31. 12. 2024 z tarifní hodnoty 365 000 Kč, kdy hodnota jednoho úkonu právní služby činí 9 780 Kč, tj. za 5 úkonů 48 900 Kč, za 5 režijních paušálů po 300 Kč je to 1 500 Kč, celkem bez DPH 50 400 Kč. Od začátku r. 2025 jsou účtovány z tarifní hodnoty 730 000 Kč 3 úkony po 11 220 Kč dle aktuálního znění a.t., tj. 33 660 Kč a 3x 450 Kč paušálních náhrad, tj. 1 350 Kč, celkem bez DPH 35 010 Kč. K nákladům právního zastoupení náleží i 21% DPH z celkové částky 85 410 Kč, tj. 17 936,10 Kč, a soudní poplatek celkem 36 500 Kč, což v souhrnu dává 139 846,10 Kč. Do písemného vyhotovení rozsudku zapracoval soud opravné usnesení, kdy byla vyhlášená částka 132 961 Kč uvedena nesprávně jako důsledek početní chyby při jejím propočtu. Splatnost do rukou právního zástupce žalobkyně se řídí ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.